38 Co 97/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Čečotky a soudců JUDr. Josefa Růžičky a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 141 664 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 3. 2024, č. j. 9 C 23/2024-61

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 2 142 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 47 299 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 299 Kč od , datum, do zaplacení, dále částku ve výši 91 957 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 957 Kč od , datum, do zaplacení a částku 2 408 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 408 Kč od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 45 201,11 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze proti výroku II., podal v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) žalovaný odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznává pouze zaplacený soudní poplatek a náhradu nákladů v částce odpovídající zastoupení žalobkyně jejím zaměstnancem. Žalovaný namítl, že žalobkyně nemůže mít nárok na náhradu nákladů řízená, jelikož se jedná o pojišťovnu, která disponuje dostatečným množstvím odborně zdatných zaměstnanců, a tudíž je schopna se v rámci soudního řízení zastupovat sama. Pokud se žalobkyně rozhodla být v soudním řízení zastoupena advokátem, měla by si náklady spojené s právním zastoupením hradit sama.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že předmětem její podnikatelské činnosti není vedení soudních sporů, a právní aparát, který má k dispozici, není určen k zastupování před soudem, nýbrž slouží k jiným právním účelům v rámci její podnikatelské činnosti.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a aniž opakoval či doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl odvoláním dotčen a je již v právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně přiléhavě aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, a tudíž jí náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud I. stupně se neztotožnil s námitkami žalovaného, který poukazoval na skutečnost, že žalobkyně disponuje odborně způsobilými zaměstnanci, kteří by ji mohli zastupovat. Tuto argumentaci soud neshledal relevantní. Náklady řízení byly žalobkyni přiznány ve výši 45 201,11 Kč, přičemž tato částka byla správně vyčíslena v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024.

7. Odvolací soud se plně ztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně a konstatuje, že námitka žalovaného, podle níž žalobkyni nepřísluší náhrada nákladů řízení za zastoupení právním zástupcem z důvodu existence odborně způsobilých zaměstnanců, není důvodná. Argumentace žalovaného by mohla být relevantní v případech, kdy je účastníkem řízení stát nebo jeho organizační složka, která je personálně i finančně zajištěna ze státního rozpočtu k výkonu svých práv a povinností. V projednávané věci se však o takový případ nejedná. Žalobkyně je soukromou právnickou osobou, která hradí své náklady z vlastních prostředků, a v případě právního zastoupení a dosažení plného úspěchu ve věci jí náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Skutečnost, že disponuje právním aparátem určeným k řešení právních záležitostí, nemůže sama o sobě vést k závěru o neúčelnosti nákladů na právní zastoupení advokátem, zejména s ohledem na povahu projednávaného sporu, který nelze považovat za běžný pojistný spor. Tento právní názor je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s usnesením ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014.

8. S odkazem na výše uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že bylo správně rozhodnuto o nákladech řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy celková výše účtovaných nákladů a jejich výpočet byly rovněž určeny správně, a proto odvolací soud potvrdil napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně (§ 219 o. s. ř.).

9. Výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady v celkové výši 2 142 Kč (odměna za 1 úkon právní služby ve výši jedné poloviny za 1 470 Kč, 1 režijní paušál 300 Kč, to vše s DPH ve výši 21 % jež činí 371,7 Kč), a proto bylo neúspěšnému žalovanému uloženo nahradit žalobkyni uvedenou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.