38 CO 99/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Ladislava Palatina ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 2) jméno příjmení , datum narození bytem ulice a číslo , PSČ obec – část obce o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. února 2022, č. j. 4 C 235/2020 - 163

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému č. 1) na nákladech odvolacího řízení částku 26.129,79 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného č. 1).

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným č. 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez č. p. a č. e. v k. ú. a obci [obec], zaps. na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], a jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalovaného č. 1) (výroky I. a II.), žalovanému č. 1) uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl částku ve výši 313.093 Kč a žalovanému č. 2) na vypořádací podíl částku ve výši 3.073 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výroky III. a IV.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.) a žalobkyni a žalovanému č. 1) uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 929 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky VI. a VII.).

2. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nemovitosti, které nelze reálně rozdělit, soud přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného č. 1), který má největší spoluvlastnický podíl, o předmětné nemovitosti se stará, spravuje je, vede knihu o hospodaření, a to vše po velmi dlouhou dobu, má k nim vztah a dále stavbu hodlá užívat jako vinný sklep. Žalobkyně ani žalovaný č. 2) předmětné nemovitosti neužívají, žalovaný č. 2) bydlí daleko, žalobkyně, která sice bydlí v [obec], ale jejím cílem není užívání nemovitostí k účelu, k němuž slouží, ale spíše jako investice, když skupuje a vlastní podíly i na jiných nemovitostech ve [obec], které slouží k témuž účelu. Při rozhodování o výši přiměřené náhrady na vyplacení vypořádacích podílů soud vycházel ze znaleckého posudku, který stanovil aktuální obvyklou cenu podílů účastníků.

3. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 262/20 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. S přihlédnutím k výši zálohy zaplacené žalovanou na vypracování znaleckého posudku a k celkové výši znalečného a vyplacenému svědečnému ve výši 1.656,96 Kč uložil soud I. stupně žalobkyni a žalovanému č. 1) každému povinnost podílet se na náhradě nákladů řízení vzniklých státu ve výši celkem 1.857,96 Kč a každého z těchto účastníků zavázal k zaplacení jedné poloviny této částky ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný č. 2) k povinnosti náhrady nákladů řízení státu soudem zavázán nebyl, neboť účastníkem řízení se musel stát z povahy věci, se zrušením spoluvlastnictví nesouhlasil, ale pro případ, že by bylo zrušeno, souhlasil s přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného č. 1).

5. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalobkyně odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo aby po doplněném dokazování ve věci nově rozhodl tak, že nemovité věci se přikazují žalobkyni. Žalobkyně má rozhodnutí soudu I. stupně za tzv. překvapivé, neboť soud nezohlednil aktuální judikaturní závěry obecných soudů, zejména pak Nejvyššího soudu ČR. Ust. § 1147 občanského zákoníku je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, ale musí jít o takové okolnosti, jejichž závažnost takový postup umožňuje. Tvrzení, že žalobkyně má s předmětnými věcmi nemovitými investiční záměr je toliko pouze spekulace, která nevychází z žádného provedeného důkazu a v tomto ohledu nelze tento závěr soudu považovat za přezkoumatelný. I ona má osobní vztah k [anonymizováno] a citovou vazbu na dané místo, kde se věci nemovité nacházejí a rovněž měla osobní vazby k osobám, od kterých postupně části podílu nabývala, a proto jsou tedy pro ni věci nemovité zvláště oblíbené. Žalovaný č. 1) vyvolává protiprávní stav, když umožňuje předmětné věci užívat i třetím osobám, aniž by žalobkyni a žalovanému č. 2) poskytl jakékoliv plnění, natož aby obdrželi plnění od osob, které mají ve vinném sklepě uloženo víno. Žalovaný č. 1) si tak nepočíná jako řádný hospodář, ale jeho přání, aby byl i nadále vlastníkem věcí, je vedeno zištným způsobem, což nemůže požívat právní ochrany. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2598/2010, dále sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, z něhož plyne, že i hledisko vyšší nabídky ceny vypořádávané věci, z níž by se pak vycházelo při stanovení přiměřené náhrady, může být v řízení zohlednitelné, neboť tím mj. spoluvlastník vyjadřuje svůj vztah k předmětnému spoluvlastnictví. Pokud soud I. stupně tento judikaturní závěr opomenul při úvaze komu přikázat předmětné nemovité věci, pak pochybil. V neposlední řadě pak odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1114/2016, z něhož mj. plyne„ stejně jako není vždy nezbytné přikázat společnou věc spoluvlastníkovi s většinovým spoluvlastnickým podílem“.

6. Žalovaný č. 1) navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že soud I. stupně se řádně vypořádal s provedenými důkazy, jeho závěry jsou jasné, přezkoumatelné a opřeny o rozhodovací praxi soudů všech stupňů. Námitka žalobkyně spočívající v tvrzení o jejím osobním vztahu k nemovitostem a osobám, od kterých podíly skupuje, je novým tvrzením, ke kterému nelze v odvolacím řízení přihlížet, stejně tak je v odvolacím řízení nepřípustné i její nové tvrzení o tom, že žalovaný č. 1) protiprávně umožňuje užívání předmětných nemovitostí jiným osobám.

7. Žalovaný č. 2) se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku.

10. Podle § 1115 odst. 1 občanského zákoníku, osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

11. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

12. Podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

13. Podle § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

14. Podle § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

15. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející napadený rozsudek potvrdil ve všech výrocích jako věcně správný, neboť soud I. stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav a věc i správně právně posoudil. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo vydáno v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR pokud jde o výši náhrady při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, která má základ v obvyklé ceně společné věci, tedy ceně v daném místě a čase v době rozhodování (např. sp. zn. 22 Cdo 487/2017), dále pokud jde o solventnost spoluvlastníka, kterému má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, která musí být prokázána už v okamžiku vydání soudního rozhodnutí (např. sp. zn. 22 Cdo 3393/2020) a pokud jde o použití kritéria účelnosti využití nemovitosti, které nemusí spočívat jen v posuzování možností a míry využití její stávající užitné hodnoty, ale může záležet i na tom, kdo ze spoluvlastníků tuto hodnotu spíše zachová, nebo uvede do potřebného stavu (např. sp. zn. 22 Cdo 2688/2020). Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že žalovaný č. 1) splňuje všechny podstatné podmínky pro přikázání předmětných nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví, s tím, že je povinen vyplatit ostatním spoluvlastníkům cenu podle výše jejich spoluvlastnických podílů.

16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud I. stupně správně ve výrocích V., VI. a VII. napadeného rozsudku (podle výsledku řízení - § 142 odst. 1 o. s. ř.), na jejichž odůvodnění soudem prvního stupně odvolací soud odkazuje.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému č. 1), který byl v odvolacím řízení plně úspěšný, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem 26.129,79 Kč sestávající se z odměny právního zástupce žalovaného za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě 9.580 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 6, § 11 odst. 1 písm. d), g) v návaznosti na § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem), z náhrady hotových výdajů 2x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4, z náhrady za promeškaný čas 6x 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, z cestovného 1.234,87 Kč za použití osobního motorového vozidla AUDI A 6, r. z. 2Z34243 s průměrnou spotřebou 7,5 l paliva /100 km, při ceně nafty 47,10 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 4,70 Kč km podle vyhlášky č. 116/2022 Sb. v platném znění, s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právního zástupce žalovaného č. 1) ke Krajskému soudu v Brně a zpět 150 km a z 21% DPH 4.534,93 Kč z přiznané odměny, z náhrady hotových výdajů, z náhrady za ztrátu času a z cestovného (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným č. 2) rozhodl odvolací soud tak, že žádný z těchto účastníků nemá právo na jejich náhradu.