4 C 235/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem ulice a číslo , PSČ obec - část obce o: zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Spoluvlastnictví žalobkyně, žalovaného [číslo] žalovaného [číslo] k nemovitým věcem a to pozemku parcelního čísla [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p. a č.e. nacházející se v k. ú. a obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], se zrušuje.

II. Nemovité věci a to pozemek parcelního [číslo] jehož součástí je stavba bez č. p. a č.e. nacházející se v k. ú. a obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného [číslo] [celé jméno žalovaného].

III. Žalovaný [číslo] je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl částku ve výši [částka] a to 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný [číslo] je povinen zaplatit žalovanému [číslo] na vypořádací podíl částku ve výši [částka] a to 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 929 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný [číslo] je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 929 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. nacházející se v k. ú. a obci [obec], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj. Žalobkyně má podíl ve výši [číslo], žalovaný 1) ve výši [číslo] a žalovaný 2) ve výši [číslo]. Žalobkyně má zájem, aby se stala výlučnou vlastnicí. Na vypořádací podíl je ochotna vyplatit [částka] žalovanému 1) a [částka] žalovanému 2).

2. Žalovaný 1) uvedl, že se zrušením spoluvlastnictví souhlasí, trvá však, aby nemovitost byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví. Jednak je jeho podíl větší než podíl žalobkyně a jednak se jedná o vinný sklep, který je jeho rodový dědictvím, má k němu vztah, stará se o něj a společně s ostatními ho užívá, mají neformální sdružení s dalšími 9 uživateli sklepa, což je to způsob historicky zaužívaný. Oproti tomu žalobkyně sklep nikdy neužívala, nepodílela se na jeho údržbě ani investicích a svůj podíl získala tak, že ho koupila, stejně jako podíly na jiných nemovitostech ve [obec]. Na vypořádací podíl je ochoten vyplatit částku určenou znaleckým posudkem.

3. Žalovaný 2) nesouhlasil se zrušením spoluvlastnictví, neboť je to jeho dědictví, ale pro případ, že by ho soud zrušil, souhlasí s přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného 1) na vypořádací podíl žádá částku [částka], přestože žalobkyně nabízela částku [částka].

4. Mezi stranami bylo nesporné, že předmětnou nemovitost nelze rozdělit, neboť se jedná o sklep umístěný v podzemí s jediným možným vstupem a dále skutečnost, že žalovaný 1) historicky sklep užíval.

5. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění: účastníci řízení mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. nacházející se v k. ú. a obci [obec], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj. Žalobkyně má podíl ve výši [číslo], žalovaný 1) ve výši [číslo] a žalovaný 2) ve výši [číslo]. Část spoluvlastnických podílů nabyli žalobkyně a žalovaný 1) v průběhu roku 2020, žalobkyně pak podíly kupovala i v letech 2014, 2015 (výpis z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] ke dni 31. 3. 2020, 1. 10. 2020). Žalobkyně navrhovala žalovaným dohodu ohledně zrušení spoluvlastnictví s upozorněním na případné soudní řízení přípisy ze dne 7. 5. 2020, 13. 7. 2020 a 17. 9. 2020 (přípisy, podací lístky a doručenka), strany se však neshodly na tom, komu by měla být nemovitost přikázána (odpověď žalovaného 1 ze dne 21. 9. 2020, 15. 10. 2020 a přípis žalovanému [číslo] podací lístky). Žalobkyně, kromě podílu na předmětných nemovitostech, vlastní dále v obci [obec] podíly na dalších nemovitostech např. podíl na pozemku [parcelní číslo], jehož součástí její jiná stavba, zapsané na [list vlastnictví] ve výši [číslo], podíl k pozemku, jehož součástí je stavba, zapsanému na [list vlastnictví] ve výši [číslo], podíl k pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba, zapsanému na [list vlastnictví] ve výši [číslo], podíl k pozemku p. [číslo] k pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba, zapsané na [list vlastnictví] ve výši [číslo] (informace o pozemku a seznamy nemovitostí, LV [číslo]). Skutečnost, že žalovaný 1) předmětný sklep a pozemek historicky užíval spolu s jinými uživateli, byla mezi účastníky nesporná a že se tak dělo již od roku 1967 bylo zjištěno z pokladní knihy sklepu [číslo] kterou vedl žalovaný [číslo]) (pokladní kniha). Žalobkyně sklep nijak neužívala a věděla, že předmětný sklep užívá, obhospodařuje a spravuje žalovaný 1), neboť ho vyzývala k rozdělení výtěžku plynoucího z uskladnění vína (přípis žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 s podacím lístkem a doručenkou, odpovědi žalovaného 1 ze dne 21. 7. 2020 a 19. 5. 2020).

6. Obvyklá cena předmětného pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba bez čp/če v k. ú. [obec] byla zjištěna ve výši [částka]; cena spoluvlastnického podílu žalovaného 1) ve výši [číslo] činí [částka], podílu žalobkyně ve výši [číslo] činí [částka] a podílu žalovaného 2) ve výši [číslo] činí [částka] (znalecký posudek [číslo] ze dne 22. 10. 2021). Byť žalobkyně doložila znalecký posudek [číslo] ze dne 25. 4. 2018 a jeho aktualizaci ze dne 3. 2. 2020, nebylo možno z něho vycházet jednak pro jeho neaktuálnost a jednak proto, že bylo oceňováno podle zákona č. 151/1997 Sb. a tedy nebyla zjišťována cena obvyklá pro dané místo a čas. Proto soud zadal vypracování nového znaleckého posudku v průběhu řízení a zjištění učiněná z tohoto znaleckého posudku [číslo] ze dne 22. 10. 2021 považuje za věrohodná a správná; strany proti posudku neuplatnily žádné námitky.

7. Soud také zjišťoval, který z účastníků, mající zájem o přikázání nemovitosti, má reálnou možnost vyplatit ostatním vypořádací podíl. Žalobkyně má k dispozici částku [částka], kterou složila do advokátní úschovy jejího právního zástupce (potvrzení o převzetí peněžních prostředků ze dne 16. 2. 2021 a oznámení Komerční banky o provedení příkazu k úhradě); žalovaný 1) má k dispozici obdobnou částku, když prokázal, že má na svém účtu částku [částka] ke dni 31. 1. 2022 (výpis z účtu ČSOB za období leden 2022).

8. Soud neprovedl původně navrhované důkazy výslechy svědků, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], dále místní šetření a výslech účastníků, neboť na nich navrhovatel netrval a strany se shodly na skutečnostech, k jejichž prokázání měly důkazy sloužit, tj. kdo sklep historicky užíval.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: účastníci řízení mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. nacházející se v k. ú. a obci [obec], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj. Žalobkyně má podíl ve výši [číslo] v hodnotě [částka], žalovaný 1) ve výši [číslo] v hodnotě [částka] a žalovaný 2) ve výši [číslo] v hodnotě [částka]. Se zrušením spoluvlastnictví následně souhlasili všichni účastníci řízení. O přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví měla zájem žalobkyně a žalovaný 1). Nemovitost nelze reálně rozdělit. O předmětnou nemovitost se stará žalovaný 1), který ji užívá, spravuje ji, vede knihu o hospodaření, a to vše po velmi dlouhou dobu. Žalobkyně ani žalovaný 2) předmětnou nemovitost neužívají. Žalovaný 2) bydlí relativně daleko (v [obec]), žalobkyně sice bydlí blíž ([obec]), ale soud z provedeného dokazování dospěl k závěru, že jejím cílem není užívání nemovitosti k účelu, k němuž slouží, tj. jako vinný sklep, ale spíše jako investice. Žalobkyně totiž skupuje a vlastní podíly i na jiných nemovitostech ve [obec] a dle výše těchto podílů [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] je zřejmé, že slouží k témuž účelu.

10. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 1115: osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle § 1140 nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § [číslo] není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: účastníci řízení jsou spoluvlastníky předmětné nemovitosti dle § 1115 o. z. Protože žalobkyně požádala o zrušení spoluvlastnictví a účastníci se o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nedohodli, rozhodl dle § 1143 o. z. soud a spoluvlastnictví účastníků zrušil (výrok I.), když nikdo netvrdil, že by se tak mělo stát v nevhodnou dobu nebo k újmě některého ze spoluvlastníků. Protože předmětnou nemovitost nelze reálně rozdělit, přikázal ji soud jednomu ze spoluvlastníků, který měl o nemovitost zájem dle § 1147. Při rozhodování, kterému ze zájemců nemovitost přikáže, vzal soud v úvahu, kdo nemovitost dlouhodobě užívá, stará se o ni a má k ní vztah a přihlédl přitom k velikosti podílů a účelnému využití věci. V daném případě je to žalovaný 1), který nemovitost užívá a má také největší podíl, nemovitost dál hodlá užívat jako vinný sklep; proto soud přikázal předmětné nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví (výrok II.). Žalobkyně oproti tomu vlastní menší podíl, nemovitost neužívá a nikdy neužívala a podle množství skupovaných spoluvlastnických podílů k různým nemovitostem ve [obec] se jedná spíše o záměr investiční. Soud nepřihlédl k argumentaci žalobkyně, že nabízí k výplatě za vypořádací podíl vyšší částku než žalovaný 1) i vyšší než zjištěnou hodnotu znaleckým posudkem, neboť nepovažuje toto finanční hledisko za prioritní, ale v souladu s judikaturou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3510/2011) přihlédl k velikosti podílů, k účelnému využití věci a k historickým souvislostem. Podmínku solventnosti pak splňují oba účastníci řízení. Žalovaný 2) neměl zájem o přikázání věci do svého výlučného vlastnictví a naopak souhlasil s tím, aby věc byla přikázána žalovanému 1), byť prioritně chtěl spoluvlastnictví zachovat. Při rozhodování o výši přiměřené náhrady soud vycházel ze znaleckého posudku, který stanovil aktuální obvyklou cenu podílů účastníků. Žalovaný 1) tak musí žalobkyni vyplatit částku odpovídající hodnotě jejího spoluvlastnického podílu ve výši [částka] a žalovanému 2) částku [částka] (výrok III a IV rozsudku).

12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tedy ve lhůtě delší, neboť má za to, že tato doba je přiměřená vzhledem k výši vypořádacích podílů.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20 vyhlášeným dne 1. prosince 2020:„ V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř.“ V dané věci se jedná o tzv. iudicii duplicis a soud neshledal žádné důvody pro jiný postup; proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

14. O nákladech státu rozhodl soud podle § 148 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení vznikly náklady státu za znalecký posudek ve výši 7 201 Kč, z toho však byla částka 7 000 Kč vyplacená ze zálohy žalobkyně, náklady státu tak činí pouze 201 Kč; a dále náklady na svědečné ve výši 1 656,96 Kč vyplacené svědkovi [jméno] [příjmení], který se dostavil k jednání soudu na předvolání, čímž mu vznikly náklady, byť jeho výslech nakonec nebyl proveden. Celkem náklady státu činily částku 1 857,96 Kč a soud k jejímu zaplacení zavázal žalobkyni a žalovaného 1), každého ve výši jedné poloviny (výrok VI. a VII. rozsudku), neboť s ohledem na shora uvedené rozhodnutí Ústavního soudu měli oba úspěch a neúspěch stejný. K placení nákladů státu soud nezavázal žalovaného 2) za použití § 150 o. s. ř., neboť to považuje za řešení spravedlivé, když žalovaný 2) nechtěl spoluvlastnictví zrušit a účastníkem řízení se musel stát z povahy věci.