44 CO 116/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: ; KM – právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových IČO , sídlem adresa , Územní pracoviště obec , ulice a číslo , PSČ obec , o 58 641 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2022, č. j. 17 C 212/2020-36

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. a) potvrzuje co do zamítnutí žaloby v částce ve výši 37 006,20 Kč b) mění v rozsahu zamítnutí žaloby v částce ve výši 21 634,80 Kč tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku ve výši 21 634,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 550,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá náhrady majetkové újmy, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci v trestním řízení vedeném proti obviněnému [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 10 T 8/2011, v rámci něhož došlo k dlouhodobému zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce. Nárok sestával a) z nákladů souvisejících s vedením předmětného účtu č. [bankovní účet] ve výši 28 125 Kč a b) z náhrady nákladů právního zastoupení žalobce ve výši 30 516 Kč.

2. Shora označeným rozsudkem soudu prvního stupně byl výrokem I. návrh žalobce na zaplacení žalované částky zamítnut a výrokem II. byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V rámci posouzení zákonných předpokladů odpovědnosti za tvrzenou škodu dovodil, že ze strany žalovaného došlo k deliktnímu jednání státu spočívajícímu v nepřiměřené délce trvání zajištění peněžních prostředků, zejména v řízení před Krajským soudem v Brně, což představuje nesprávný úřední postup. Naplnění dalších předpokladů odpovědnosti - vznik škody a příčinnou souvislost - však nedovodil. K nároku na náhradu nákladů souvisejících s vedením účtu uvedl, že skutečnost zajištění peněžních prostředků neměla vliv na povinnost žalobce hradit poplatky jakéhokoli druhu, vyplývající ze smlouvy o běžném účtu mezi žalobcem a bankou. Není tedy dána příčinná souvislost mezi vymezeným deliktním jednáním státu a žalobcem požadovanou částkou. V řízení navíc nebylo prokázáno, že tyto poplatky žalobce uhradil. K nároku na náhradu nákladů za zastoupení advokátem uvedl, že se nejednalo o účelně vynaložené náklady na nápravu nesprávného úředního postupu, když tyto byly činěny jednoznačně k vydání rozhodnutí zrušujícího zajištění peněžních prostředků na účtu žalobce. Žalobce netvrdil a ani nebylo prokázáno, že by činil přímo úkony směřující ke sjednání nápravy nesprávného úředního postupu, jež soud prvního stupně příkladmo jmenoval. I zde tedy dospěl k závěru, že mezi deliktním jednáním státu a žalobcem požadovanou částkou 30 516 Kč není dán vztah příčinné souvislosti. Náklady nevznikly primárně v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalovaného v podobě nepřiměřené délky řízení, ale toliko v příčinné souvislosti se zajištěním peněžních prostředků na účtu žalobce, když předmětné usnesení Policie České republiky o zajištění prostředků nebylo shledáno nezákonným. Z uvedených důvodů tedy žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalobce odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. Nesouhlasí s právním závěrem v bodě 48 rozsudku, že nebyl naplněn druhý a třetí předpoklad odpovědnosti státu podle odpovědnostního zákona. Ohledně náhrady nákladů souvisejících s vedením účtu namítl, že mu byly dovozeným nesprávným úředním postupem zajištěny peněžní prostředky na účtu do výše dalece přesahující aktuální zůstatek i obvyklé zůstatky na účtu. Žalobce účet nemohl po tuto dobu užívat ani s ním jinak disponovat (zejména ho zrušit), ačkoliv byl nucen podle smlouvy hradit bance příslušné poplatky. Pokud by měl možnost účet zrušit, resp. ukončit smlouvu s bankou, nemusel by hradit výše uvedené náklady spojené s jeho vedením. To však žalobci nebylo umožněno ani v době, kterou soudy považují za nepřiměřeně dlouhou. Podle žalobce by k tomu měl soud přihlédnout nejméně za období od [datum] (skončení trestního stíhání [jméno] [příjmení]) do [datum] (faktické zrušení zajištění finančních prostředků na účtu žalobce), a to z důvodu, že nebylo možné z důvodu zajištění prostředků bankovní smluvní vztah mezi žalobcem a bankou ukončit. V tom spatřuje žalobce jasnou příčinnou souvislost. Také zjištění soudu o tom, že nebyla prokázána úhrada poplatků žalobcem je nesprávné, kdy úhrada vyplývá z předloženého výpisu z účtu žalobce. Pokud jde o náhradu nákladů za zastoupení, nesouhlasí se závěrem o nedostatku příčinné souvislosti. Podle žalobce by mu měly být přiznány nejméně náklady za období od [datum], kdy bylo skončeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] do [datum], kdy došlo k faktickému zrušení zajištění na účtu, které považují soudy za nesprávný úřední postup, neboť tyto úkony byly činěny nejen v příčinné souvislosti se zajištěním prostředků na účtu, ale také s nesprávným úředním postupem žalovaného, a to obojí na stejné úrovni. Pokud by orgány činné v trestním řízení rozhodly o zrušení zajištění včas, náklady by žalobci nevznikly a současně žalobce hájil svá práva nejen proti zajištění finančních prostředků, ale také upozorňoval na nesprávný úřední postup žalovaného a snažil se o jeho nápravu. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek změněn tak, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno a žalobci přiznána náhrada nákladů řízení před oběma stupni.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání označil rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Námitka žalobce, že pokud by smlouvu o vedení účtu s bankou zrušil, nemusel by platit poplatky související s jeho vedením, nebyla uplatněna před soudem prvního stupně a nyní již k ní nelze přihlížet. I kdyby tomu tak nebylo, nemůže to mít žádný význam, kdy nepostačuje pouze obecné tvrzení. Je třeba prokázat a doložit, že žalobce měl v úmyslu něco takového učinit – vypovědět smlouvu s bankou a že mu v tom bylo nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci zabráněno. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně navíc neplyne, že by orgány činné v trestním řízení zakázaly žalobci takový úkon učinit. I kdyby tomu tak bylo, šlo by o důsledek zákonného rozhodnutí o zajištění majetku, nikoliv o důsledek průtahů v řízení. Ohledně nároku na náhradu za zastoupení advokátem se žalovaný zcela ztotožnil s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Dané úkony, jejichž náhradu žalobce požaduje, jednoznačně směřovaly k odklizení následků rozhodnutí o zajištění majetku, nikoli k odklizení následků nesprávného úředního postupu v podobě průtahů v řízení či nepřiměřené délky řízení.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno včas a že je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, jakož i dle ustanovení § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

6. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen:„ OdpŠk“) lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

7. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

8. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování.

9. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně k závěru, že soud prvního stupně učinil ve věci správné skutkové závěry, tyto však částečně nesprávně právně posoudil.

10. Předmětem řízení je nárok na náhradu majetkové újmy, která měla vzniknout žalobci nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci v trestním řízení vedeném proti obviněnému [jméno] [příjmení], v rámci něhož došlo k dlouhodobému zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce i poté, kdy bylo trestní stíhání jmenovaného obviněného pravomocně ukončeno. Nárok sestává a) z nákladů souvisejících s vedením předmětného účtu ve výši 28 125 Kč a b) z náhrady nákladů právního zastoupení žalobce ve výši 30 516 Kč.

11. Ohledně prvního nároku na náhradu za poplatky za vedení účtu se odvolací soud zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi tvrzeným deliktním jednáním státu spočívajícím v nepřiměřené délce trvání zajištění peněžních prostředků žalobce a tvrzenou majetkovou újmou žalobce, spočívající v nákladech na úhradu poplatků za vedení bankovního účtu, není dána příčinná souvislost. V daném případě lze souhlasit s úvahou soudu prvního stupně, že předmětné poplatky musely být hrazeny ze závazku žalobce s bankou, je tedy i otázkou, zda vůbec mohla za této situace žalobci vzniknout škoda, jakožto další zákonný předpoklad tvrzené odpovědnosti žalovaného. Odvolací námitka žalobce o možnosti zrušit účet za účelem odpadnutí povinnosti žalobce k úhradě účtovaných poplatků je novým tvrzením, které nebylo před soudem prvního stupně do provedení koncentrace, která nastala dne [datum] (srov. protokol z jednání před soudem prvního stupně dne [datum], str. 4), uplatněno. Nelze tak toto nové tvrzení ve smyslu § 205a o. s. ř. s ohledem na princip neúplné apelace, který taktéž ovládá kompenzační řízení, uplatnit až v odvolacím řízení. Žalobce navíc toto své nové tvrzení v řízení nijak neprokazuje. Za této situace je pak nadbytečné se zabývat důvodností námitky žalobce, zda závěr soudu prvního stupně o neprokázání úhrad poplatků za vedení účetu je správný či nikoliv.

12. Pokud jde o druhý nárok žalobce na náhradu nákladů za zastoupení advokátem v souvislosti s posuzovaným trestním řízením, odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, na rozdíl od něj však shledal účelnými náklady vynaložené za úkony advokáta, učiněné po pravomocném skončení trestního řízení dne [datum] do [datum], kdy fakticky došlo ke zrušení zajištění prostředků. Konkrétně jde o ty úkony, které žalobce v řízení doložil a jejichž konání bylo prokázáno.

13. Podle odvolacího soudu je zřejmé, že tyto úkony byly učiněny (s vyjímkou prvního úkonu ve věci – převzetí věci a příprava) v době, kdy již další zajištění prostředků na účtu žalobce po pravomocném skončení trestního řízení obžalovaného [jméno] [příjmení] postrádalo smyslu. Ačkoliv k namítanému odstranění průtahů v řízení o zrušení zajištění prostředků výslovně směřovaly toliko přípisy zástupce žalobce, za něž žalobce v rámci nynějšího řízení náhradu nepožaduje, v kontextu dalších přípisů žalobce (přípis ze dne [datum], v němž se dotazuje na stav řízení ohledně žádosti o zrušení zajištění peněžních prostředků a upozorňuje na potřebu bezodkladného rozhodnutí s ohledem na již skončené trestní řízení, a obdobná urgence z [datum]) je třeba označené úkony zástupce žalobce, jejichž hodnocení jako úkonů právní služby má oporu ve znění § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen: AT), vyhodnotit ve smyslu § 31 odst. 1,3 OdpŠk jako účelně vynaložené, jednoznačně směřující k odstranění nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřeně dlouze vedeném řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu, jehož další důvod vedení již po skončení trestního řízení odpadl.

14. S ohledem na uvedené lze tedy konkrétně považovat za účelně vynaložené náklady za následující úkony zástupce žalobce počítané z tarifní hodnoty dle § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 AT: a) za celý jeden úkon (§11 odst. 1 AT), tj. odměna á 2 300 Kč -převzetí věci a příprava zastoupení, doložené plnou mocí ze [datum] -další porada s klientem přesahující jednu hodinu z [datum], předcházející veřejnému zasedání u trestního soudu dne [datum], doložená záznamem o poradě -další porada s klientem přesahující jednu hodinu z [datum], předcházející veřejnému zasedání u trestního soudu dne [datum], doložená záznamem o poradě b) za celý jeden úkon (§ 11 odst. 1 AT) snížený o 20 % dle § 12 AT pro učinění společného úkonu i za další zmocněnkyni [jméno] [příjmení], tj. odměna á 1 840 Kč -účast zástupce na veřejném zasedání dne [datum] -účast zástupce na veřejném zasedání dne [datum] -účast zástupce na veřejném zasedání dne [datum] c) za půl úkonu (§11 odst. 2 AT) sníženého o 20 % dle § 12 AT pro učinění společného úkonu i za další zmocněnkyni [jméno] [příjmení], tj. odměna á 920 Kč -vyjádření ke stížnosti státního zástupce ze dne [datum] -vyjádření k usnesení Vrchního soudu [obec] ze dne [datum] -stížnost ze dne [datum] proti usnesení Krajského soudu v Brně s doplněním ze dne [datum].

15. Všechny výše (odst. 14 odůvodnění) účtované úkony, tj. celkem 9 úkonů, z toho 3 celé úkony á 2 300 Kč (bod a) shora), 3 celé úkony snížené o 20 % (bod b) shora), tj. á 1 840 Kč, a 3 půlúkony snížené o 20%, tj. á 920 Kč (bod c) shora) a ke každému z těchto úkonů jeden režijní paušál hotových výloh á 300 Kč, představují celkem náhradu ve výši 17 880 Kč. Po připočtení DPH 21 % v částce 3 754,80 Kč, se pak celkově jedná o částku 21 634,80 Kč. Ve zbývajícím rozsahu (rozdíl mezi výší druhého žalovaného nároku ve výši 30 516 Kč a přiznanou částkou 21 634,80 Kč) nelze uplatněný nárok žalobce na náhrady účelně vynaložených nákladů považovat za důvodný.

16. S ohledem na výše učiněné závěry odvolací soud v rozsahu zamítnutí žaloby v částce 37 006,20 Kč (součet nedůvodně uplatněného nároku na náhradu poplatků za vedení účtu a nedůvodně uplatněné části náhrady nákladů za zastoupení advokátem) výrokem I. bod a) ve smyslu § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 21 524,80 Kč výrokem I. bod b) rozsudku rozsudek soudu prvního stupně v témže jeho výroku I. ve smyslu § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobě vyhověl.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku ve smyslu ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž v řízení převážně úspěšnému žalovanému (rozdíl oproti žalované částce 58 641 Kč (58 641 Kč – 21 634,80 Kč) je částka, v níž byla žaloba zamítnuta 37 006,20 Kč, což činí procesní úspěch žalovaného 26,20 % (63,10 % - 36,90 %)) náleží dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. poměrná část paušální náhrady nákladů odvolacího řízení v rozsahu 26,20 % z částky 2 100 Kč (za učiněné tři úkony á 300 Kč v řízení před soudem prvního stupně – vyjádření k žalobě, účasti na dvou ústních jednáních - a za učiněné dva úkony á 300 Kč za řízení před odvolacím soudem – vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), tj. částka 550,20 Kč.