17 C 212/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; IČO: osobní údaje žalovaného organizace resortu ulice a číslo , PSČ obec a číslo o zaplacení 58.641 Kč

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 58.641 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7.10.2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud ve znění změny žaloby ze dne 10.3.2022 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 58.641 Kč z titulu majetkové újmy, která žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu žalovaného. Žalobce podanou žalobu odůvodnil s tím, že dne 31.3.2011 bylo Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie [územní celek], [anonymizováno 11 slov], vydáno usnesení čj. [anonymizováno] [číslo], kterým byly ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11 2011 č.j. 9 To 182/2011-238 zajištěny peněžní prostředky na účtu žalobce č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], do celkové výše 610.000 Kč včetně jejich příslušenství, neboť mělo panovat důvodné podezření, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, a to v souvislosti se trestním stíháním osoby [jméno] [příjmení], [datum narození]. Proti uvedenému usnesení, které se týkalo zajištění peněžních prostředků, podal žalobce několik žádostí o jeho zrušení, kterým nebylo vyhověno. Zajištění peněžních prostředků na uvedeném účtu bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 10 T 8/2011-5070 ze dne 4.12.2013, které však bylo ke stížnosti státního zástupce zrušeno Vrchním soudem v Olomouci dne 9. 1. 2014 usnesením sp. zn. 5 To 95/2013. Dne 22. 2 2016 vydal Krajský soud v Brně usnesení pod č.j. 10 T 8/2011-5298, kterým podle § 79a odst. 3 tr. ř. podle § 80 odst. 1 a § 81a tr. řádu per analogiam vrátil částky ve výši 400.000 Kč a resp. 110.000 Kč, zajištěné na účtu žalobce, třetím osobám, a dále podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. z. zabral peněžní prostředky ve výši 250.000 Kč, zajištění na účtu žalobce Krajský soud tak nesprávně rozhodl dokonce o peněžních prostředcích ve výši 760.000 Kč, ačkoliv zajištěno bylo pouze 610.000 Kč. Ke stížnosti žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením č.j. 5 To 31/2016-5325 ze dne 3. 5.2016 rozhodl o částečném zrušení usnesení, a to v části, kterou bylo rozhodnuto o zabrání peněžních prostředků, kdy Krajskému soudu v Brně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Teprve dne 9. 3. 2017 Krajský soud v Brně usnesením čj. 10 T 8/2011-5393 zrušil zajištění peněžních prostředků na účtu žalobce, a to s právní mocí k 10. 4. 2017. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v postupu Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, kterým trvalo více než 6 let, než pravomocně rozhodly o zrušení předmětného usnesení o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce tj. od 31.3.2011, kdy k faktickému zrušení zajištění došlo až dne 10.8.2017 po zaslání rozhodnutí o zrušení zajištění s doložkou právní moci [právnická osoba], a to až po urgenci banky ze dne 27.7.2017 Tyto průtahy v řízení však nezapříčinil žalobce, neboť tento od pořádku vždy řádně a včas žádal o zrušení zajištění, své žádosti řádně odůvodňoval. Naproti tomu orgány činné v trestním řízení se ve svém postupu dopustily opakovaně nesprávného úředního postupu, jehož výsledkem bylo opakované vydání nesprávných rozhodnutí. V dané věci přitom byly zajištěny peněžité prostředky žalobce, kterému bylo výrazným způsobem narušeno jeho základní, ústavou zaručené právo na ochranu vlastnictví. S tím, že se ve věci žalobce jedná o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, se ztotožnil i Městský soudu v Brně ve svém rozsudku ze dne 10.1.2020 č.j. 44 C 36/2018-68, kdy rozhodoval o žalobě žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Žalobce v projednávané věci požaduje náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech souvisejících s vedením účtu č. [bankovní účet] ve výši 28.125 Kč, které se sestávají z poplatků za správu účtu od 30.4.2011 do 31.7.2017 ve výši 26.245 Kč, nákladů na pojištění ke kartě k tomuto účtu od 30.4.2011 do 31.5.2013 ve výši 940 Kč, poplatků za výzvu k zaplacení dlužné částky ze dne 6.6.2011 ve výši 800 Kč a jiných poplatků spojených se správou účtu od 31.3.2011 do 10.8.2017 ve výši 140 Kč. A dále žalobce požaduje náklady právního zastoupení žalobce ve shora uvedené trestním řízení ve výši 30.516 Kč, kdy tato částka byla žalobci vyúčtována právním zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), ev. č. [číslo advokáta] vykonávající advokacii jako společník v [právnická osoba] kancelář [] [anonymizováno] [právnická osoba], fakturou [číslo] ze dne 26. 4. 2019, kterou žalobce uhradil dvěma platbami, a to dne 20. 5.2019 a dne 2. 8. 2019. Jednalo se o odměnu za následující úkony: převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, žádost o zrušení zajištění ze dne 9. 1. 2013, vyjádření ke stížnosti státního zástupce ze dne 9. 1. 2014 (1/2, společný úkon), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 20. 1. 2015, účast na veřejném zasedání dne 1. 2. 2015 (1, společný úkon), vyjádření k návrhu státního zástupce a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2015 (1/2, společný úkon), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 23. 11. 2015, účast na veřejném zasedání dne 24. 11. 2015 (společný úkon), účast na veřejném zasedání dne 22. 2. 2016 (společný úkon), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 7. 3. 2016, stížnost proti usnesení soudu ze dne 10. 3. 2016 + doplnění stížnosti ze dne 18. 3. 2016 (1/2, společný úkon), účast na veřejném zasedání dne 9.3.2017 (1, společný úkon). Celkem tedy 12 úkonů právní služby, z nichž za 9 náleží mimosmluvní odměna v plné výši podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a za 3 náleží odměna ve výši jedné poloviny podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Dále 4 z úkonů, za něž náleží odměna v plné výši, a 3 z úkonů, za něž náleží polovina odměny, byly společnými úkony ve smyslu § 12 odst. 4 advokátního tarifu, učiněné právním zástupcem současně za žalobce i další zúčastněnou osobu, a to [jméno] [příjmení], [datum narození], a náleží tak za ně odměna snížená o 20 %. Dle § 10 odst. 3 písm. c), § 7 advokátního tarifu činila odměna za jeden úkon právní služby částku ve výši 2.300 Kč. Za pět úkonů plné odměny, čtyři úkony plné odměny snížené o 20 % a tři úkony odměny ve výši jedné poloviny snížení o 20 % tak činila odměna 21.620 Kč. K tomu se vážící náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, která činí 300 Kč za jeden úkon právní služby tj. za 12 úkonů tedy 3.600 Kč. Celková suma je tedy 25.220 Kč, která je navýšena o 21% DPH z této částky, tj. 5.296,20 Kč. Shora uvedený nárok žalobce uplatnil u žalovaného podáním ze dne 10.9.2019, avšak tento jej odmítl jako nedůvodný.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, žalobou uplatněný nárok považuje za nedůvodný a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný učinil nesporným toliko skutečnost, že žalobce žádostí ze dne 10. 9. 2019 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných u žalovaného nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 58.626,20 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a dále náhradu nákladů spojených s vedením účtu. K projednání této žádosti došlo dne 14. 12. 2020, s tím, že žalovaný dospěl k závěru, že ve věci nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb., a proto požadovaná náhrada škody nebyla žalobci poskytnuta. Ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 36/2018 soudy dospěly k závěru, že rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce ze dne 31. 3. 2011, [číslo jednací] nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, a tedy není nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že žalobce nemá nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy vůči státu, přičemž co se týče nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce předmětného řízení, tento shledán byl. Jelikož je řízení již pravomocné, je žalovaný vázán závěrem vysloveným soudem. Žalovaný má za to, že náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s vedením účtu č. [bankovní účet], na kterém byly zajištěny finanční prostředky, by žalobce vynaložil i v případě, kdyby k zajištění finančních prostředků na účtu nedošlo tj. nelze zde shledat existenci odpovědnostního titulu. Ve vztahu k nákladům právního zastoupení žalovaný uvedl, že z trestního spisu vyplývá, že právní služby poskytnuté žalobci jeho právním zástupcem byly činěny právě v souvislosti se zajištěnými peněžními prostředky na účtu, kdy se žalobce snažil o zrušení rozhodnutí o zajištění těchto prostředků tj. tyto byly poskytnuty v souvislosti se zajištěním finančních prostředků, kdy opětovně ve vztahu k uvedenému žalovaný uvádí, že toto nebylo nezákonné.

3. Z níže uvedených listinných důkazu učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

4. Dne 10.9.2019 žalobce adresoval žalovanému žádost o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem s tím, že žalobce požadoval úhradu majetkové újmy ve výši 58.626,20 Kč. Tato újma se sestávala z částky ve výši 28.110 Kč a představovala náklady spojené s vedením účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na kterém byly zajištěny peněžní prostředky žalobce a který z tohoto důvodu nemohl užívat. A dále se újma sestávala z částky ve výši 30.516,20 Kč, kdy tato částka představovala náklady spojené s právním zastoupením žalobce v trestním řízení. Přípisem ze dne 10.9.2019 bylo zástupci žalobce oznámeno, že žalovanému bylo doručeno podání žalobce ze dne 10.9.2019. Podáním ze dne 14.12.2020 byla žádost žalobce ze dne 10.9.2019 posouzena jako nedůvodná s tím, že nebyla shledána existence odpovědnostního titulu, neboť zajištění peněžních prostředků nebylo nezákonné. Uvedené bylo zjištěno z žádosti o náhradu škody ze dne 10.9.2019, z přípisu Ministerstva spravedlnosti ČR o uplatnění nároku ze dne 10.9.2019 a ze stanoviska žalovaného ze dne 14.12.2020 č. [spisová značka].

5. Dne 31.3.2011 bylo vydáno usnesení Policie ČR, [] [číslo jednací], na základě kterého byly podle § 79a odst. 1 trestního řádu zajištěny peněžní prostředky na bankovním účtu žalobce č. [bankovní účet], který byl veden u [právnická osoba], a to do celkové výše 610.000 Kč, neboť existovalo důvodné podezření, že peněžní prostředky na tomto účtu jsou výnosem z trestné činnosti obviněného [jméno] [příjmení]. Stížnost žalobce proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 9 To 182/2011. Uvedené bylo zjištěno z usnesení PČR ze dne 31.3.2011, [číslo jednací] a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2011, č.j. 9 To 182/201.

6. Dne 30.5.2011 bylo pod č.j. 3 KZV 73/2010-192 vydáno usnesení Krajského státního zastupitelství, kterým nebylo vyhověno žádostem žalobce ze dne 5. 5. 2011, ze dne 18. 5. 2011, ze dne 19. 5. 2011 a 24. 5. 2011, jimiž se žalobce domáhal zrušení zajištění peněžních prostředků. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost, o které bylo rozhodnuto dne 23.6.2011 tak, že tato byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 289/2011. Uvedené bylo zjištěno z usnesení Krajského státního zastupitelství ze dne 30.5.2011, č.j. 3KZV 73/2010-192 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2011, sp. zn. 9 To 289/2011.

7. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.12.2013, č.j. 10 T 8/2011-5070 bylo zjištěno, že Krajský soud v Brně zrušil zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce č. [bankovní účet], který byl veden u [právnická osoba] s tím, že se jednalo o zajištění ve výši 610.000 Kč. Proti tomuto usnesení podal stížnost státní zástupce, o které bylo rozhodnuto dne 9.1.2014 usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 95/2013-5081, a to tak, že usnesení ze dne 4.12.2013 bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Vrchní soud mimo jiné též poukázal na to, že státní zástupce až do podání stížnosti proti napadanému usnesení neučinil žádný konkrétní návrh týkající se zajištěných peněžních prostředků (nenavrhl jejich zabrání). Uvedené bylo zjištěno z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2014, sp. zn. 5 To 95/2013-5081.

8. Z návrhu Krajského státního zastupitelství ze dne 11.12.2014, č.j. 3 KZV 73/2010-1057 bylo zjištěno, že státní zástupce navrhl zabrání finančních prostředků ve výši 610.000 Kč na bankovním účtu žalobce č. [bankovní účet], neboť tyto jsou výnosem z trestné činnosti.

9. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.2.2016, č.j. 10 T 8/2011-5298 bylo zjištěno, že Krajský soud v Brně rozhodl o zrušení zajištění peněžních prostředků ve výši 3.690.000 Kč na účtu [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet]. A dále bylo zjištěno, že byla vrácena částka ve výši 400.000 Kč zajištěná na účtu žalobce č. [bankovní účet] [jméno] a [jméno] [příjmení], dále byla vrácena částka ve výši 110.000 Kč zajištěná na účtu žalobce č. [bankovní účet] [jméno] [příjmení]. Dále bylo rozhodnuto o tom, že byly zabrány peněžní prostředky ve výši 250.000 Kč zajištěné na účtu žalobce. Ke stížnosti žalobce bylo toto usnesení v části, která se týkala žalobce (vrácení částek 400.000 Kč a 110.000 Kč a zabrání částky 250.000 Kč) zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2016, č.j. 5 To 31/2016-5325. Vrchní soud mimo jiné krajskému soudu vytkl, že se vůbec nezabýval aktuálním zůstatkem na zajištěném účtu, pohyby na účtu, ani původem peněžních prostředků na účtu. Dále krajský soud zcela vadně rozhodl o peněžních prostředcích ve výši 760.000 Kč, ačkoliv zajištění bylo vydáno jen do výše 610.000 Kč. Uvedené bylo zjištěno z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3.5.2016, č.j. 5 To 31/2016-5325.

10. Dne 9.3.2017 bylo Krajským soudem v Brně usnesením č.j. 10 T 8/2011-5393 zrušeno zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce, kdy po doplnění dokazování bylo zjištěno, že ke dni 6.3.2017 byl na účtu žalobce záporný zůstatek, s tím, že předmětem daného řízení nebylo pátrat po tom, kam a proč byly z předmětného účtu odčerpány finanční prostředky. Soud přitom setrval na svém stanovisku ve vztahu k zajištění finančních prostředků na účtu majitelky [jméno] [příjmení] a k její žádosti o zrušení zajištění, že peněžní prostředky na účtu jsou výnosem z trestní činnosti odsouzeného [příjmení]. Důvodem pro zrušení zajištění ve vztahu k účtu žalobce tedy byla skutečnost, která vyplynula z provedené dokazování, a to, že na bankovním účtu žalobce je záporný zůstatek, a tak nezbylo než zajištění zrušit. Uvedené bylo zjištěno z usnesení č.j. 10 T 8/2011-5393 ze dne 9.3.2017.

11. Z žádosti žalobce ze dne 4.5.2011 bylo zjištěno, že žalobce (dříve označený jako [právnická osoba]) sděluje Policii ČR ke sp. zn. [anonymizováno] [číslo], že na účtu č. [bankovní účet] nejsou žádné prostředky, které by pocházely z trestné činnosti, a proto žádá o zrušení zajištění finančních prostředků. Totožné skutečnosti byly zjištěny také ze žádosti žalobce ze dne 16.5.2011, žádosti žalobce ze dne 17.5.2011 a z žádosti žalobce ze dne 20.5.2011.

12. Dne 8.1.2013 žalobce zastoupen právním zástupcem opětovně požádal o zrušení zajištění peněžních prostředků, kdy právní zástupce žalobce rekapitulovat postup v rámci trestního řízení v souvislosti trestním stíháním [jméno] [příjmení]. Žalobce měl za to, že zajištění peněžních prostředků na účtu žalobce č. [bankovní účet] není důvodné, neboť ke dni 5.4.2011 (den zablokování účtu) činil zůstatek částku ve výši 82,70 Kč, což je bagatelní částka tj. ke dni zablokování se na něm nemohly nacházet žádné prostředky pocházející z trestné činnosti. Pokud měly být zajištěny peněžní prostředky ve výši 610.000 Kč, které měly údajně pocházet z trestné činnosti, a tyto měly být na předmětný účet zaslány před 31.3.2011, nikoliv po něm a ke dni zablokování účtu, nemůže s ohledem na shora uvedený zůstatek usnesení policie splnit sledovaný účel. Uvedené zjištěno z žádosti žalobce ze dne 8.1.2013.

13. Přípisem ze dne 26.8.2013 se zástupce žalobce a [jméno] [příjmení] dotazoval Krajského soudu v Brně na stav řízení ohledně žádosti žalobce o zrušení zajištění peněžních prostředků ze dne 8.1.2013 s tím, že upozornil soud na to, že o takové žádosti je třeba rozhodnout bezodkladně. Daný přípis byl dodán do datové schránky adresáta dne 26.8.2013. Uvedené bylo zjištěno z urgence ze dne 26.8.2013 vč. detailu zprávy.

14. Z urgence ze dne 9.1.2014 vč. detailu zprávy bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce v rámci trestního řízení sp. zn. 10 T 8/2011 podal vyjádření ke stížnosti státního zástupce ze dne 9.12.2013, kterou bylo napadeno rozhodnutí ze dne 4.12.2013, kterým bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce a [jméno] [příjmení] s tím, že podotkl, že o žádosti o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu u banky, která byla podána dne 8.1.2013, mělo být rozhodnuto neodkladně, což však bylo učiněno až dne 4.12.2013 po téměř 11 měsících. Žalobce nesouhlasil s tvrzením státního zástupce, že by peněžní prostředky na účtech byly výnosem z trestné činnosti, kdy k okamžiku zajištění se na nich krom bagatelních částek nenacházely žádné finanční prostředky, a proto na nich nemohly být žádné výnosy z trestné činnosti. Tento přípis byl soudu odeslán Vrchnímu soudu v Olomouci dne 9.1.2014.

15. Z urgence ze dne 24.11.2014 vč. detailu zprávy bylo zjištěno, že se zástupce žalobce dožadoval sdělení stavu věci ve věci rozhodnutí o stížnosti státního zástupce proti usnesení soudu o žádosti o zrušení peněžních prostředků na účtu u banky ze dne 4.12.2013. Tento přípis byl Vrchnímu soudu v Olomouci odeslán dne 24.11.2014.

16. Z urgence ze dne 2.6.2017 vč. detailu zprávy bylo zjištěno, že žalobce žádal o vyznačení doložky právní moci na usnesení č.j. 10 T 8/2011-5393, a zaslání usnesení s doložkou právní moci bance, neboť zajištění na bankovním účtu nadále trvá, když bance dosud nebylo doručeno uvedené usnesení s doložkou právní moci. Tento přípis byl odeslán ke sp. zn. 10 T 8/2011 dne 5.6.2017.

17. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10.1.2020, č.j. 44 C 36/2018-68 bylo zjištěno, že podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném náhrady nemajetkové újmy ve výši 633.100 Kč v souvislosti se vzniknou nemajetkovou újmou způsobenou nezákonným zajištěním peněžních prostředků na účtu žalobce č. [bankovní účet] dle usnesení Policie ČR ze dne 31.3.2011 [číslo jednací]. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky ve výši 7.082,70 Kč (výrok I.), kdy žalobě vyhověl a žalobu v rozsahu částky ve výši 626.017,30 Kč zamítl (výrok II.). V projednávané věci soud uvedl, že za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá pouze tehdy, bylo-li rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu zrušeno nebo změněno pro nezákonnost na základě opravného prostředku. V předmětné věci však nebylo rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce tj. usnesení Policie ČR ze dne 31. 3. 2011, [číslo jednací] zrušeno ani změněno (stížnost žalobkyně proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 9 To 182/2011). Rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce tedy nebylo shledáno nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb., a žalobce tedy neměl z tohoto titulu po státu nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy. Vzhledem k výše uvedenému soud zamítl žalobu ohledně požadovaného přiměřeného zadostiučinění ve výši 500.000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným zajištěním peněžních prostředků na účtu žalobce. Pokud šlo o přiměřeném zadostiučiněním za nemajetkovou újmou vzniklou z titulu nepřiměřené délky řízení, soud dospěl k závěru, že zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu tak fakticky trvalo 6 let a 4 měsíce, a to od 31.3.2011 do 10.8.2017, kdy došlo k faktickému zrušení zajištění. Soud v postupu Krajského soudu shledal místy neodůvodněné průtahy. Ve věci byly na bankovním účtu č. [bankovní účet] ke dni 5. 4. 2011 zajištěny peněžní prostředky ve výši 82,70 Kč, následně byla na předmětný účet dne 13. 6. 2011 vložena částka 2.000 Kč, dne 2.8.2011 částka 2.000 Kč, dne 12. 3. 2012 částka 2.000 Kč a dne 5. 4. 2012 částka 1.000 Kč. Od 5.4.2012 do 10. 8. 2017 tak byla na bankovním účtu žalobce zajištěna pouze částka 7.082,70 Kč. Soud po posouzení všech kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) zákona č. 82/1998 Sb. (celková délka řízení, složitost řízení, jednání poškozeného, postup orgánů veřejné moci) žalobě vyhověl toliko v rozsahu částky 7.082,70 Kč, kdy dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3412/2011 neviděl důvod pro to, aby zadostiučinění přiznané za nepřiměřenou délku řízení přesahovalo výši finančních prostředků zajištěných na bankovním účtu žalobkyně, neboť nedospěl k závěru, že by v projednávané věci byly zjištěny okolnosti svědčící pro mimořádné zvýšení zadostiučinění nad uvedenou částku. V řízení nebyla prokázána tvrzení žalobce o dopadech zajištění do jejího dobrého jména a pověsti, a proto ve zbývajícím rozsahu žalobu z titulu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne 23.11.2020.

18. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2020 č.j. 44 Co 126/2020-102 bylo zjištěno, že tímto bylo rozhodnuto o odvolání účastníků řízení proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10.1.2020, č.j. 44 C 36/2018-68 s tím, že odvolací soud změnil výrok I., kdy zamítl žalobu i pro ve výši 7.082,70 Kč s tím, že v napadeném výroku II. co do zamítnutí částky 134.890,30 Kč rozsudek potvrdil. Pro projednávanou věc sp. zn. 17 C 212/2020 byl stěžení závěr, že po skončení trestního stíhání [jméno] [příjmení] ke dni 29. 5. 2013 mělo být v souladu s ust. § 79a odst. 3 trestního řádu o dalším zajištění peněžních prostředků bezodkladně rozhodnuto. To se sice stalo – Krajský soud v Brně tak učinil usnesením ze dne 4. 12. 2013, avšak pro pochybení, spočívající v nepřezkoumatelnosti, bylo toto rozhodnutí zrušeno nadřízeným soudem, jakož i další rozhodnutí ze dne 22. 2. 2016, které bylo vydáno s odstupem cca dvou let a konečné rozhodnutí bylo vydáno s odstupem cca jednoho roku a v důsledku těchto prodlev pak byly prostředky na účtu žalobce zajištěny po dobu cca šesti let. Kdy pro projednávanou věc se jevilo postačujícím samotné konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí o zrušení zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu v přiměřené lhůtě, avšak žalobce o tuto formu zadostiučinění nestál, kdy požadoval pouze zadostiučinění v penězích. Rozsudek nabyl právní moci dne 23.11.2020.

19. Právní zástupce žalobce vyúčtoval žalobci fakturou [číslo] částku ve výši 30.516 Kč, a to za právní služby, které mu byly poskytnuty. Žalobcem byla částka ve výši 30.516 Kč, která byla splatná dne 15.5.2019, uhrazena ve dvou platbách, a to dne 2.8.2019 v hotovosti částka ve výši 25.220 Kč a dne 20.5.2019 byla převodem z účtu uhrazena částka ve výši 5.296 Kč. Uvedené bylo zjištěno z faktury za právní služby [číslo] splatné dne 15.5.2019 na částku 30.516 Kč, potvrzení o úhradě částky 25.220 Kč dne 2.8.2019 (příjmový pokladní doklad) a výpisu z účtu právního zástupce žalobce ze dne 20.5.2019 pro částku 5.296 Kč.

20. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 8. 2017 do 31. 8. 2017 zjištěno, že ve vztahu k účtu žalobce mu byly v předmětném období vyúčtovány poplatky, a to poplatek za správu účtu ve výši 26.245 Kč, náklady na pojištění ve výši 940 Kč, poplatky za výzvu k zaplacení ve výši 800 Kč a jiné poplatky ve výši 140 Kč.

21. Dne 14.11.2020 udělil žalobce plnou moc [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]), která vykonávala advokacii jako společník obchodní společnosti advokátní kancelář [] [anonymizováno] [právnická osoba], a to, aby žalobce zastupovala ve všech věcech, které souvisí se zrušením zajištění peněžních prostředků na jejím účtu č. [bankovní účet]. Uvedené zjištěno z plné moci ze dne 14. 11.2012.

22. Dne 9.1.2013 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne 31.3.2011, neboť na předmětném účtu se nemohly nacházet žádné prostředky pocházející z trestné činnosti, neboť se na něm kromě částky 82,70 Kč žádné finanční prostředky nenacházely. Uvedené bylo zjištěno ze žádosti o zrušení zajištění ze dne 9.1.2013.

23. Z vyjádření žadatelů ze dne 19. 3. 2015 bylo zjištěno, že žalobce se prostřednictvím svého zástupce (i za [jméno] [příjmení]) vyjadřovala k usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 95/2013-5081, s tím, že opětovně žádal, aby bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků na účtu.

24. Z protokolu o veřejném zasedání dne 24. 11. 2015 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [příjmení] se uvedeného jednání, při němž byl proveden výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], účastnila jako zmocněnec žalobce a [jméno] [příjmení], kdy otázky se týkaly zejména plateb, které přicházely a odcházely z účtu [jméno] [příjmení] a žalobce. Předmětem jednání bylo rozhodnutí o zajištěných finančních prostředcích.

25. Z protokolu o veřejném zasedání dne 22. 2. 2016 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [příjmení] se uvedeného jednání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o zajištěných finančních prostředcích, účastnila jako zmocněnec žalobce a [jméno] [příjmení] Při jednání byl proveden výslech [jméno] [příjmení] a listinné důkazy a dále bylo rozhodnuto, že se zrušuje zajištění peněžních prostředků na účtu [jméno] [příjmení] ve výši 3.690.000 Kč a současně, že se zabírají finanční prostředky ve výši 250.000 Kč na účtu žalobce č. [bankovní účet].

26. Z protokolu o veřejném zasedání dne 9.3.2017 bylo zjištěno, že Mgr. [příjmení] se uvedeného jednání účastnila jako zmocněnec žalobce a [jméno] [příjmení], jeho předmětem bylo rozhodnutí o zajištěných finančních prostředcích Při tomto jednání bylo vydáno usnesení, že se dle ust. § 79a odst. 3 trestního řádu, zrušuje zajištění peněžních prostředků na účtu u banky ve výši 610.000 Kč, a to účtu žalobce č. [bankovní účet].

27. Ze stížnosti ze dne 10.3.2016 a doplnění stížnosti ze dne 18. 3. 2016 bylo zjištěno, že tato podání byla právním zástupcem činěna za [jméno] [příjmení] a žalobce, kdy obsahovala stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.2.2016 č.j. 10 T 8/2011-5298, kterým bylo rozhodnuto o zrušení zajištění peněžních prostředků na jejich účtech, o vrácení části peněžních prostředků třetím osobám a o zabrání části peněžních prostředků na účtu žalobce.

28. Jednatelka žalobce [jméno] [příjmení] se dostavila do advokátní kanceláře právního zástupce za účelem další porady mezi klientem tj. žalobcem a právním zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že porada trvala od 11 do 13 hodin a proběhla dne 20.1.2015. Uvedené zjištěno z potvrzení o právní poradě ze dne 20.1.2015.

29. Jednatelka žalobce [jméno] [příjmení] se dostavila do advokátní kanceláře právního zástupce za účelem další porady mezi klientem tj. žalobcem a právním zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že porada trvala od 8 do 10 hodin a proběhla dne 23.11.2015. Uvedené zjištěno z potvrzení o právní poradě ze dne 23.11.2015.

30. Jednatelka žalobce [jméno] [příjmení] se dostavila do advokátní kanceláře právního zástupce za účelem další porady mezi klientem tj. žalobcem a právním zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že porada trvala od 15 do 16:30 hodin a proběhla dne 7.3.2016. Uvedené zjištěno z potvrzení o právní poradě ze dne 7.3.2016.

31. Z potvrzení banky ze dne 13.11.2012 bylo zjištěno, že na firemním účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalobce, byly ke dni 5.4.2011 uloženy peněžní prostředky ve výši 82,70 Kč, kdy měly být blokovány peněžní prostředky do výše 610.000 Kč. Toto potvrzení vystavila [právnická osoba]

32. Přípisem [bance] [anonymizováno] ze dne 27. 7. 2017 tato žádala o vyznačení doložky právní moci na usnesení č.j. 10 T 8/2011 ze dne 9.3.2017 s tím, že jí dosud toto usnesení s doložkou právní moci předmětné společnosti doručeno nebylo. Dále bylo zjištěno z rukou psaného úředního záznamu, že usnesení s doložkou právní moci bylo zasláno [právnická osoba] dne 10. 8. 2017 do datové schránky. Uvedené bylo zjištěno ze žádosti [banky] [anonymizováno] ze dne 27.7.2017.

33. Z osvědčení plátce DPH (č.l. 6 spisu) bylo zjištěno, že zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty.

34. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

35. Dle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen zákona č. 82/1998 Sb.) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

36. Dle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

37. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

38. Dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

39. Dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Dle odst. 2 cit. ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

40. Dle ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

41. Dle ust. § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování.

42. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady majetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci v rámci trestního řízení sp. zn. 10 T 8/2011, v jehož rámci došlo k dlouhodobému zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce. Nárok žalobce se sestával a) z nákladů souvisejících s vedením účtu č. [bankovní účet] ve výši 28.125 Kč a b) nákladů právního zastoupení ve výši 30.516 Kč.

43. Ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Dle odst. 4 téhož ustanovení Listiny upravuje podmínky a podrobnosti zákon, kterým je zákon č. 82/1998 Sb. Tento ve svém ust. § 1 odst. 1 obecně činí stát odpovědným za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podmínky a podrobnosti odpovědnosti, na které odkazuje Listina a citovaná ustanovení § 1 dále stvrzovaného požadavku naplnění podmínek pro odpovědnost státu, zákon blíže rozvíjí ve formulování deliktního jednání státu v ust. § 5. Pro odpovědnost státu podle zákona musí být vždy splněny tři předpoklady: 1. deliktní jednání státu, 2. škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a 3. příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Již z toho je zřejmé, že odpovědnost státu ve smyslu jeho konkrétní povinnosti k náhradě v projednávané věci majetkové škody je objektivní, bez ohledu na zavinění.

44. V řízení bylo prokázáno a uvedené bylo mezi účastníky řízení nesporné, že dne 31.3.2011 bylo vydáno usnesení Policie ČR, [] [číslo jednací], na základě kterého byly podle § 79a odst. 1 trestního řádu zajištěny peněžní prostředky na bankovním účtu žalobce č. [bankovní účet], který byl veden u [právnická osoba], a to do celkové výše 610.000 Kč, neboť existovalo důvodné podezření, že peněžní prostředky na tomto účtu jsou výnosem z trestné činnosti obviněného [jméno] [příjmení]. Žalobce se opakovaně následně i prostřednictvím svého právního zástupce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by došlo ke zrušení tohoto zajištění, neboť měl opakovaně za to, že toto je nedůvodné. Ve věci o zrušení zajištění peněžních prostředků pak bylo Krajským soudem v Brně rozhodováno několikrát, s tím, že v řízení bylo prokázáno, že nejprve to bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2013, č. j. 10 T 8/2011-5070, které bylo však bylo zrušeno pro jeho nepřezkoumatelnost usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 1. 2014, následně usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2016, č. j. 10 T 8/2011-5298, které bylo opětovně zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2016, a to pro jeho nepřezkoumatelnost a zmatečnost. Teprve až na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2017, č. j. 10 T 8/2011-5393, které nabylo právním moci dnem 10. 4. 2017, bylo zajištění peněžních prostředků na účtu zrušeno. Zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce č. [bankovní účet] fakticky trvalo 6 let a 4 měsíce, s tím, že k faktickému zrušení zajištění nicméně došlo až 10. 8. 2017, kdy bylo [právnická osoba] zasláno rozhodnutí o zrušení zajištění s doložkou právní moci.

45. V řízení bylo dále prokázáno a rovněž o uvedeném nebylo mezi účastníky řízení sporu, že mezi účastníky řízení bylo u zdejšího soudu veden spor sp. zn. 44 C 36/2018, jehož předmětem byla náhrada nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena nezákonným zajištěním peněžních prostředků žalobce na jeho účtu v rámci trestního řízení sp. zn. 10 T 8/2011 dle usnesení Policie ČR ze dne 31.3.2011 a z titulu nepřiměřené délky řízení. V rámci tohoto řízení a potažmo odvolacího řízení sp. zn. 44 Co 126/2020 bylo zjištěno a soudy vzaly za prokázané, že usnesení Policie ČR, [] [číslo jednací] o zajištění peněžních prostředků ze dne 31.3.2011 bylo zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, a proto nebyly dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007) ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Současně však bylo prokázáno, že ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. trvalo řízení o zajištění peněžních prostředků nepřiměřeně dlouho, resp. rozhodnutí o zrušení zajištění nebylo vydáno v přiměřené lhůtě, když zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobkyně trvalo fakticky 6 let a 4 měsíce. Po skončení trestního stíhání [jméno] [příjmení] ke dni 29. 5. 2013 mělo být bezodkladně rozhodnuto o zrušení zajištění peněžních prostředků, což se však nestalo resp. k vydání příslušné usnesení bylo došlo (viz shora) až dne 9.3.2017, které nebylo právní moci dne 10.4.2017 s tím, že reálně bylo zajištění prostředků žalobce zrušeno dne 10.8.2017.

46. Pro úplnost soud uvádí, že nesprávným úředním postupem je tedy porušení pravidel předepsaných právní normou pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci jeho rozhodovací činnosti, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu daného rozhodnutí. Znak nesprávnosti úředního postupu je třeba obecně vztahovat k porušení pravidel předepsaných zpravidla procesní normou, a takové porušení se nemusí ve své době jevit samo o sobě nezákonné. V době deliktního jednání mohl být postup v plném souladu s pravidly, avšak protože zapříčinil vznik škody nebo nemajetkové újmy, je třeba jej mít podle jeho následku objektivně (bez ohledu na zavinění) za nesprávný. Na druhé straně samotný nesprávný úřední postup, jenž se neodráží v obsahu žádného rozhodnutí, bez škodního následku adekvátně způsobeného, tj. podstatně zapříčiněného, odpovědnost státu nezakládá.

47. V projednávané věci byl, a to i s ohledem na shora uvedený právní názor vyjádřený v rámci řízení sp. zn. 44 C 36/2018, zjištěn a prokázán nesprávný úřední postup státu spočívající v nepřiměřené délce trvání zajištění peněžních prostředků, tedy zejména v řízení před Krajským soudem v Brně stran vydání rozhodnutí o zrušení zajištění peněžních prostředků. Dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. tedy stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem tj. v řízení bylo prokázáno, že byl naplněn první předpoklad pro odpovědnost státu, a to deliktní jednání státu.

48. Dále se soud v projednávané věci zabýval tím, zda bylo v řízení prokázáno naplnění druhého a třetího předpokladu odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998, a to zda došlo ke vzniku škody na straně žalobce a zda existuje mezi deliktem a škodou příčinná souvislost. V projednávané věci však soud dospěl k závěru, že tyto předpoklady naplněny nebyly. Občanské právo, jehož součástí je i zákon č. 82/1998 Sb. definuje škodu jako majetkovou újmu, kterou lze objektivně vyjádřit obecným ekvivalentem, tj. penězi. Za skutečnou škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná penězi, která spočívá ve zmenšení, ve snížení či v jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného, jakož i ve vynaložení nákladů na odstranění tohoto znehodnocení. Již ze samotné této definice je zřejmé, že škodou mohou být také účastníky řízení skutečně vynaložené náklady na to které řízení, a že stát tak nese odpovědnost i za takto vzniklou škodu, samozřejmě za splnění dalších podmínek vzniku tohoto vztahu odpovědnosti, totiž existence příčinné souvislosti vzniku této škody se zákonem předpokládanou škodnou událostí, tedy s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo s nesprávným úředním postupem.

49. Pokud žalobce v rámci tohoto řízení požadoval náhradu majetkové škody ve výši 28.125 Kč, tj. úhradu poplatků za správu účtu od 30.4.2011 do 31.7.2017 ve výši 26.245 Kč, nákladů na pojištění ke kartě k tomuto účtu od 30.4.2011 do 31.5.2013 ve výši 940 Kč, poplatků za výzvu k zaplacení dlužné částky ze dne 6.6.2011 ve výši 800 Kč a jiných poplatků spojených se správou účtu od 31.3.2011 do 10.8.2017 ve výši 140 Kč, má soud za to, že tento nárok důvodný není, neboť povinnost hradit poplatky pro žalobce vyplývala ze závazkového vztahu uzavřeného mezi žalobcem a bankovním ústavem, a to ze smlouvy o běžném účtu ve smyslu ust. 708 a násl. obchodního zákoníku (účinného do 31.12.2013), na základě které byl [právnická osoba] žalobci zřízen účet č. [bankovní účet], kdy např. z ust. § 709 odst. 2 písm. d) obchodního zákoníku vyplývá, že smlouva o běžném účtu může obsahovat výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu banka zaplatí, popř. ujednání, že úplata nebude bankou požadována. Výše úplaty lze sjednat i odkazem na ceník banky. Skutečnost zajištění peněžních prostředků na tuto uvedenou povinnost hradit poplatky jakéhokoliv druhu neměla vliv, tyto by byl žalobce povinen hradit i bez ohledu na toto zajištění. Skutečnost, že žalobci vznikla povinnost hradit poplatky, nebyla pro žalobce skutečností neznámou, kdy to jaké poplatky a v jaké výši je povinen bance zaplatit nepochybně vyplývala z výpisů z účtu, které obdržel. Navíc nebylo v řízení prokázáno, že by žalobce tyto poplatky vůbec uhradil. Jinými slovy řečeno mezi deliktním jednání státu a žalobcem požadovanou částkou ve výši 28.125 Kč není příčinná souvislost, kdy žalobci vůči státu nevznikla škoda v daném rozsahu tzn. ke vzniku„ škody“ ve výši 28.125 Kč nedošlo v příčinné souvislosti s nesprávním úředním postupem žalovaného.

50. Pokud šlo náhradu nákladů za právní zastoupení ve výši 30.516 Kč, bylo v řízení prokázáno, že zástupce žalobce [příjmení] [příjmení] (dříve [příjmení]) jej zastupovala i v rámci trestního řízení sp. zn. 10 T 8/2011, a to na základě plné moci ze dne14 .11.2012. Současně bylo v řízení prokázáno, že jménem žalobce i [jméno] [příjmení] činila řadu úkonů a účastnila se veřejných zasedání. Dále bylo prokázáno, že žalobci tyto služby vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 26.4.2019 na částku ve vški 30.516 Kč s tím, že tato částka byla ze strany žalobce uhrazena ve dvou splátkách, a to dne 20.5.2019 bezhotovostně ve výši 5.296 Kč a dne 2.8.2019 v hotovosti ve výši 25.220 Kč. Dle ust. § 31 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb. lze žalobci přiznat náhradu škody v podobě účelně vynaložených náklady řízení tj. nákladů za právní zastoupení, ale toliko tehdy, pokud byly žalobcem účelně vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu. Vynaložení nákladů řízení je vždy zapříčiněno rozhodnutím účastníka řízení, který se pro jejich vynaložení rozhodne. V řízení bylo však prokázáno, že ze strany právního zástupce žalobce byly činěny veškeré úkony v souvislosti se snahou žalobce o zrušení zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce č. [bankovní účet], kdy jak již bylo shora uvedeno tj. v souvislosti s úkonem, který nebyl shledán nezákonným. Pokud žalobce prostřednictvím svého zástupci činil dotazy na stav řízení, uváděl, že by soudy měly o návrhu na zrušení zajištění rozhodnout neodkladně, činil tyto úkony jednoznačně veden snahou, která směřovala k jednomu cíli, a to dosáhnout vydání rozhodnutí, kterým by bylo zrušení zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce. V řízení nebylo prokázáno, ani to žalobce netvrdil, že by žalobce resp. jeho zástupce učinil přímo úkony směřující k tomu, aby došlo je sjednání nápravy nesprávného úředního postupu – zde nepřiměřené délky řízení, který byl zjištěn, tj. úkony směřující k odstranění průtahů v řízení např. podání stížnosti na průtahy, žádost o odstranění průtahů. I ve vztahu k tomuto nároku dospěl tedy soud k závěru, že mezi deliktním jednání státu a žalobcem požadovanou částkou ve výši 30.516 Kč není příčinná souvislost, kdy žalobci vůči státu nevznikla škoda v daném rozsahu. Žalobce tedy sice vynaložil částku ve výši 30.516 Kč představující náklady jeho právního zastoupení, avšak tyto náklady mu nevznikly v primárně v příčinné souvislosti s nesprávním úředním postupem žalovaného v podobě nepřiměřené délky řízení, ale toliko v příčinné souvislosti se zajištěním peněžních prostředků na účtu žalobce č. [bankovní účet], kdy předmětné usnesení Policie ČR ze dne 31.3.2011 [číslo jednací] o zajištění peněžních prostředků na účtu žalobce nebylo shledáno nezákonným ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

51. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

52. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy plně úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 900 Kč, která se sestává z paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč, a to za každý jednotlivý úkon tj. za vyjádření ve věci ze dne 15.12.2020, za účast u jednání dne 23.2.2022 a za účast u jednání dne 4.4.2020.

53. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.