44 CO 120/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO: číslo, sídlem adresa o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované i žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. května 2021, č. j. 54 C 215/2020-49

I. Rozsudek soudu prvního stupně a) se v napadené části výroku II., v níž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 14 173,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 173,20 Kč od 28.9.2020 do zaplacení, potvrzuje b) se v napadeném výroku III. -) mění tak, že v rozsahu částky ve výši 26 999,25‬ Kč s příslušenstvím se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 26 999,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 999,25 Kč od 28.9.2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a -) potvrzuje v rozsahu částky 58 202,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 58 202,55 Kč od 28.9.2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 34 905,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. jméno příjmení, advokáta.

1. Nadepsaným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 50 625 Kč (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14 173,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64 798,20 Kč od 28.9.220 do 19.11.2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 173,20 Kč od 20.11.2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 85 201,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 85 201,80 Kč od 28.9.2020 do zaplacení, zamítl (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Žalobce se v řízení domáhal v záhlaví uvedené náhrady nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem - průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v obec pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ posuzované řízení“). Soud prvního stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu 7 let a 9 měsíců, kdy ze strany soudu prvního stupně nebyly v průběhu řízení činěny úkony po dobu 8 měsíců a u dovolacího soudu pak po dobu, kdy spis musel být vrácen bez věcného vyřízení z důvodu nesprávné přípravy dovolacím soudem soudu prvního stupně. Dovodil, že je namístě odškodnění žalované újmy peněžitou formou, kterou stanovil s přihlédnutím k zákonným kritériím částkou 16 000 Kč ročně, z toho v poloviční snížené částce 8 000 Kč za první dva roky trvání řízení, se snížením celkové částky o 40 % při zohlednění kritéria složitosti řízení (- 30%), jednání poškozeného (- 20 %) a postupu orgánů veřejné moci (+ 10 % dle bodu 36. odůvodnění). Z hlediska kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného neshledal podmínky pro zvýšení či snížení základní částky. Soud prvního stupně na základě uvedených úvah dospěl k závěru, že žalobce by měl mít nárok na zaplacení zadostiučinění v celkové výši 64 798,20 Kč. Po odečtení částky ve výši 50 625 Kč, která byla žalovanou žalobci již dobrovolně vyplacena, tedy zbývá doplatit částka ve výši 14 173,20 Kč. Po zastavení řízení v rozsahu nároku na zaplacení již uhrazené částky ve výši 50 625 Kč žalobci uložil povinnost zaplatit zbývající částku zadostiučinění ve výši 14 173,20 Kč s příslušenstvím zahrnující i příslušenství z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy oba účastníci měli v řízení pouze částečný úspěch.

3. Proti tomuto rozsudku si podali odvolání oba účastníci.

4. Žalovaná napadla odvoláním pouze část výroku II., jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 14 173,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od 28.9.2020 do zaplacení. Výpočet zadostiučinění učiněný soudem prvního stupně nepovažuje za přiléhavý. Stanovení základní částky, vyšší než v částce 15 000 Kč za rok řízení, není důvodné, kdy řízení sice bylo nepřiměřeně dlouhé, nikoliv však násobně delší, než bylo možné očekávat. Je nutno vzít v potaz, že řízení bylo vedeno u krajského, vrchního a Nejvyššího soudu, která obecně trvají déle, než řízení u okresních soudů. Navíc došlo ke kasaci rozsudků soudů nižších stupňů Nejvyšším soudem. Doba 7 let a 9 měsíců sice byla nepřiměřená, ne však natolik, aby bylo nutno navyšovat základní částku na 16 000 Kč. Ve věci taktéž nebylo namístě navýšit základní částku o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci pro dva zjištěné průtahy v délce 7 a 16 měsíců, což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž není-li postup orgánu veřejné moci extrémně nesprávným, není nezbytně nutné základní částku zadostiučinění na základě kritéria postupu orgánu veřejné moci navyšovat, neboť nedostatky v postupu orgánu veřejné moci se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Nesprávný úřední postup tedy nemůže zároveň představovat okolnost, pro niž by mělo být poskytované zadostiučinění zvyšováno. Dospěl-li tedy soud prvního stupně k závěru o nepřiměřenosti délky řízení pro nesprávný postup soudů spočívající v průtazích, nelze tyto průtahy hodnotit ještě jednou jako důvod k navýšení základní částky, neboť takto by bylo dvakrát zohledňováno a odškodňováno totéž jednání. Pro navýšení již vyplaceného zadostiučinění o částku 14 173,20 Kč s příslušenstvím proto již není důvod. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba v uvedeném rozsahu zamítá.

5. Žalobce podal odvolání proti výrokům III. a IV. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně stanovil počátek posuzovaného řízení až od doby, kdy byla žalobci doručena žaloba, neboť až v tuto chvíli se dozvěděl o řízení, což nemá oporu v žádném důkazu, protože o podání žaloby a probíhajícím řízení žalobce věděl z předchozího postupu a jednání žalobkyně v posuzovaném řízení. Navíc nepříznivé účinky délky řízení nejsou způsobeny tím, kdy se poškozený o řízení dozví, ale právě délkou řízení. Pokud by soudy vycházely z okamžiku doručení žaloby, pak v případě soudu nečinného po dobu např. pěti let, který až poté doručí žalobu, žalovanému běžely po celou dobu úroky a jiné smluvní sankce, čemuž má být právě včasnou ochranou práv u soudu zabráněno. Nepřesný je také konec posuzovaného řízení stanovený k okamžiku doručení rozsudku, namísto právní moci tohoto rozhodnutí. Pokud jde o základní částku, nelze se ztotožnit s částkou 16 000 Kč za rok řízení, jen o tisíc Kč vyšší, než je částka minimální, když řízení trvá několikanásobně delší dobu, než je doba obvykle uváděná, tj. dvou let. Podle žalobce mohl soud prvního stupně přikročit k valorizaci kompenzace, jedná-li se kompenzaci za nesprávnou činnost soudu, která se logicky snižuje a ztrácí-li finanční hodnota odškodnění svoji reálnou sílu. Proti snížení základní částky o 10 % z důvodu složitosti řízení žalobce neshledává důvody. Odůvodnění soudu prvního stupně působí rozporně, uvádí-li, že se nejednalo o právně ani důkazně složitou věc. Ustanovení znalce za účelem určení obvyklé ceny je standardní úkon v soudním řízení. Nejde o složitost, která by měla vliv na to, že řízení trvá více než 8 let. Snížení základní částky o 20 % z důvodu rozhodování o věci na třech stupních také považuje za nesprávné. Uvedené nelze klást k tíži účastníka řízení za situace, kdy důvodem byla nesprávná soudní rozhodnutí, jejichž nápravy se museli účastníci domáhat opravnými prostředky. Také snížení základní částky o 20 % z důvodu na straně účastníků nelze akceptovat, je-li běžné, že jednání je odročeno z důvodu na straně účastníků. Nejedná-li se však o obstrukce, nelze jim klást odročení k tíži ve vztahu k délce řízení. V daném případě došlo k „ průtahu“ jen v řádu týdnů a nikoliv měsíců, čemuž by učiněné snížení spíše odpovídalo. Naproti tomu soudu prvního stupně za stejně dlouhé jednoznačné průtahy mezi úkony zvyšuje soudu prvního stupně základní částku toliko o 10 %. Podle žalobce tak soud prvního stupně celkovým snížením základní částky o 40 % za použití základní částky mírně nad spodní hranicí rozmezí, nenaplnil smysl a účel zákona k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Soud prvního stupně také nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení, když měl správně aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznat žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce podal žalobu důvodně, žalovaná v zákonné lhůtě neplnila ničeho a učinila tak částečně až po podání žaloby. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobci bude přiznána částka 85 201,80 Kč, případně částka odpovídající správnému posouzení všech kritérií se základní částkou pohybující se v horní polovině stanoveného rozmezí a náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

6. Ve vyjádření označil žalobce odvolání žalované za nedůvodné. Základní částka ročního zadostiučinění měla být při zjištěné délce řízení naopak vyšší, než soudem prvního stupně určená. Nesouhlas žalované s navýšením základní částky o 20 % není důvodný, neboť v této části je rozhodnutí soudu prvního stupně a jeho odůvodnění zmatečné. V bodě 34. odůvodnění rozsudku soud prvního stupně sice uvádí, že zvýšil částku o 20 %, ale ve skutečnosti ji zvýšil jen o 10 %, jak uvádí ve výpočtu přiznané částky. Namítá-li žalovaná, že případné průtahy jsou zahrnuty již v základní částce, stejně tak lze argumentovat i ohledně dalších okolností majících vliv na délku řízení. Proto by nebylo důvodné přikročit ke snížení základní částky o 50 %, jak učinil soud prvního stupně.

7. Odvolací soud poté co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. b), c), e), a g) o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce a odvolání žalované jsou částečně důvodná.

8. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 58/2011 (dále jen„ stanovisko Nejvyššího soudu“) se podává, že zadostiučinění podle odškodňovacího zákona poskytuje i právnickým osobám, mezi něž náleží i obchodní společnosti, a že výše tohoto zadostiučinění nemusí být vždy nižší, než je tomu u osob fyzických (srov. bod 7. právní věty stanoviska). Z uvedeného vyplývá, že i u obchodních společností se předpokládá možnost poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu, a že jeho výše v některých případech může odpovídat i výši zadostiučinění poskytovaného fyzickým osobám, byť zpravidla půjde o částky spíše nižší.

10. Ve věci byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v obec pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ posuzované řízení“), v němž žalobce vystupoval v postavení žalovaného (§ 13, § 31a OdpŠk).

11. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se dostatečně zabýval objasněním průběhu posuzovaného řízení a dospěl ke správnému závěru, že v daném případě, kdy řízení trvalo po dobu 7 let, 9 měsíců došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, jemuž odpovídá odškodnění peněžitou formou, neboť samotné konstatování porušení práva v daném případě nelze považovat za dostatečné. Správně též soud prvního stupně vycházel při stanovení výše zadostiučinění z výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu.

12. Odvolací soud se taktéž ztotožnil s výší základní částky zadostiučinění 16 000 Kč za rok posuzovaného řízení, z toho pro první dva roky řízení v poloviční částce, představující navýšení minimálního základního zadostiučinění o 1 000 Kč Odvolací soud považuje tuto výši s přihlédnutím zejména ke zjištěné nepřiměřené délce řízení 7 let a 9 měsíců a právní povaze žalobce, který je právnickou osobou, za přiměřenou (argumentace k nižší výši zadostiučinění u právnických osob viz výše bod 9. odůvodnění tohoto rozsudku).

13. Za přiléhavé považuje odvolací soud též ohraničení délky posuzovaného řízení a doby, po níž žalobce pociťoval nejistotu ohledně výsledku řízení, dobou od okamžiku doručení žaloby spolu s elektronickým platebním rozkazem do doručení konečného rozhodnutí o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, tedy 7 let a 9 měsíců. Jen po tuto dobu je totiž možno žalobci kompenzovat stav nejistoty, do které byl nepřiměřeně dlouhým řízení uveden a udržován, neboť pokud před doručením žaloby spolu s elektronickým platebním rozkazem nevěděl o tom, že je nějaké řízení vedeno, nemohla mu vzniknout nemajetková újma (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). V tomto směru pak žalobce nepředložil do řízení žádný důkaz, z něhož by vyplynulo, že o probíhajícím řízení věděl již dříve.

14. Také pokud jde o konec posuzovaného řízení, tento se dle stanoviska Nejvyššího soudu v zásadě ohraničuje právní mocí konečného rozhodnutí, avšak v daném případě, kdy řízení skončilo pro zpětvzetí žaloby po předchozí smírné dohodě účastníků, není nepřiměřenou úvaha soudu prvního stupně, že tento konec lze pro účely určení zadostiučinění z titulu nemajetkové újmy žalobce vztáhnout k okamžiku doručení usnesení o zastavení řízení žalobci, neboť je zřejmé, že žalobce již od tohoto okamžiku nemohl objektivně vzato pociťovat nejistotu ohledně výsledku řízení.

15. Z pohledu složitosti posuzovaného řízení má odvolací soud za to, že je na rozdíl od soudu prvního stupně potřeba snížit základní zadostiučinění celkově jen o 20 %, kdy toto přiměřeně zohledňuje jak okolnost složitějšího dokazování znaleckým posudkem, tak průběh řízení na všech instancích. Odvolací soud neakceptoval námitku žalobce, že posuzované řízení je třeba považovat za běžné obtížnosti. Ačkoli předmět řízení tvořilo vydání bezdůvodného obohacení, což obecně nelze z hmotněprávního hlediska považovat za právně obtížný spor, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje za rozhodnou pro účely modifikace okolnost, že řízení vyžadovalo znalecké zkoumání, což je skutečnost objektivně zvyšující procesní složitost řízení, byť by se jednalo pouze o určení obvyklé ceny nájemného pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení. Soudem prvního stupně zohledněná skutečnost, že řízení proběhlo před více (třemi) instancemi taktéž zakládá procesní složitost řízení. Víceinstanční přezkum objektivně vyžaduje přiměřenou dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení i přesto, že uplatnění opravných prostředků účastníky, které tento instanční přezkum vyvolaly, nelze těmto klást k tíži.

16. Pokud jde o jednání poškozeného popsané soudem prvního stupně, toto nepovažuje odvolací soud za natolik zásadního charakteru pro účely prodloužení průtažného řízení, aby odůvodňovalo soudem prvního stupně provedené snížení základní částky o 20 %. Podle odvolacího soudu se jeví být naopak přiléhavější snížení základní částky o 5 %, když je zřejmé, že průtahy způsobené touto okolností nelze přičítat jen žalobci, ale i protistraně, navíc tyto průtahy v řádu týdnů neměly na celkovou dobu posuzovaného řízení výrazný vliv.

17. Ohledně postupu orgánů veřejné moci během řízení považuje odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za adekvátní zvýšení základní částky o 10 % z důvodu dvou zjištěných průtahů v délce 7 měsíců a 16 měsíců. Pro úplnost je třeba dodat, že zvýšení základní částky o 20 % uvedené soudem prvního stupně v odstavci 34. odůvodnění rozsudku je zřejmou písařskou chybou, neboť ve výsledném výpočtu v odstavci 36. odůvodnění již soud prvního stupně správně kalkuloval s 10 %.

18. Pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, zde se odvolací soud bez dalšího ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, který dovodil standardní význam, který neodůvodňuje ani zvýšení ani snížení základní částky.

19. Námitku žalobce, že by měl soud valorizovat výši zadostiučinění s ohledem na inflaci a změnu ekonomických poměrů shodně se soudem prvního stupně odvolací soud neakceptoval, kdy tento postup stanovisko Nejvyššího soudu neupravuje a pozdější judikatura zmíněného soudu se k němu vyjádřila negativně (srov. například judikaturu, která se zabývala otázkou, zda lze při výši zadostiučinění přihlédnout k míře inflace od doby zpracování stanoviska Nejvyššího soudu, naposledy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017).

20. Nad rámec částky přiznané soudem prvního stupně tak odvolací soud přiznal žalobci po posouzení modifikačních kritérií navýšení o dalších 25 %, když základní celkovou výši zadostiučinění (107 997 Kč; 2 x 8 000 Kč + 5 x 16 000 Kč + 9 x 1 333 Kč) snížil pouze od 15 %, tj. přiznal částku ve výši 26 999,25 Kč. Z uvedeného důvodu tak, rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. písm. a) v odvoláním žalované napadené části výroku II. potvrdil (§ 219 o. s. ř.), výrokem I. písm. b) napadený výrok III. rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že v rozsahu částky ve výši 26 999,25 Kč s příslušenstvím uložil žalované povinnost zaplatit žalobci uvedenou částku s příslušenstvím a ve zbytku žalované částky, tj. v částce 58 202,55 Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, čemuž odpovídá výrok I. písm. b) (§ 219 o. s. ř.).

21. Pokud jde o závislý výrok II. o nákladech řízení, odvolací soud v něm ve smyslu § 224 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci náhradu nákladů, jak za prvostupňové řízení, tak za řízení odvolací, neboť se mu i přes částečné zamítnutí žaloby podařilo v řízení prokázat základ jeho nároku na přiměřené zadostiučinění, jehož výše závisela na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Žalobci tak byla přiznána náhrada za odměnu zástupce za celkem 7 úkonů právní služby před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem všech v hodnotě 3 100 Kč za úkon (při tarifní hodnotě 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen vyhláška; převzetí a příprava, sepis a podání žaloby, sepis částečného zpětvzetí žaloby a vyjádření k vyjádření žalované, zastupování u jednání u soudu prvního stupně, sepis odvolání, sepis vyjádření k odvolání žalované, zastupování u odvolacího jednání), za 7 paušálů hotových výloh ve smyslu § 13 odst. 3 vyhlášky á 300 Kč v souvislosti s řízením před soudy obou stupňů, vše zvýšeno o DPH 21 %, a částku 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek za podanou žalobu, dále náhrada za cestovné za cestu k jednání před soudem prvního stupně z místa sídla advokáta v obec a zpět v délce 150 km a za obdobnou cestu k jednání před odvolacím soudem a zpět, vozidlem jméno příjmení jméno, s průměrnou spotřebou 6,8 litrů nafty na 100 km, při ceně nafty a paušální náhradě za 1 km u první cesty podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a ceně nafty při druhé cestě dle dokladu 46,90 Kč za litr a paušální náhradě za 1 km podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., tj. náhrada cestovného za obě cesty 2 120 Kč (937 Kč + 1183 Kč), náhrada parkovného v obec ve výši 90 Kč, náhrada za ztrátu času za obě cesty za 12 zameškaných půlhodin ve výši 1 200 Kč (6 x 100 Kč), vše vyjma soudního poplatku a parkovného zvýšeno o DPH 21 % ve výši 5 695,20 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů činí částku ve výši 34 905,20 Kč. Tuto úhrnnou částku odvolací soud uložil žalovanému zaplatit k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.