44 CO 120/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: ; ulice podnik města Brna, a. s., IČO sídlem adresa , PSČ obec za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: ; pojišťovna IČO sídlem adresa o 11 846 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2022, č. j. 239 C 20/2021-128

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. a) potvrzuje ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 3 266 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení; b) mění tak, že ohledně částky 2 657 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2022, č. j. 239 C 20/2021-128 bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 923 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 5 923 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (výrok II.), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti výrokům I. a III., podal včasné a přípustné odvolání žalovaný, navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že nárok žalobce zamítne zcela, žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný je přesvědčen, že v daném případě se jedná o škodu z provozní činnosti dle § 2924 o. z., kdy je dán liberační důvod, spočívající v možnosti zprostit se povinnosti nahradit škodu v případě, prokáže-li se, že škůdce vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Žalovaný v konkrétním případě prováděl pravidelné kontroly a revize, při kterých nebyly shledány žádné závady, žalovaný má tedy za to, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke způsobení předmětné škody nedošlo. Současně žalovaný rozporuje žalovanou částku, když ze žalobních tvrzení nevyplývá, jak žalobce k žalované částce dospěl, ze kterých položek fakturovaná částka sestává. Pokud by mělo být vycházeno z předloženého důkazu žalobce„ [právnická osoba]“, pak položka zpracování a dokumentace CZ ve výši 2 565 Kč a položka odborné montážní práce ve výši 8 249 Kč jsou požadavky neoprávněnými, nadhodnocenými, neprokázanými, a to s ohledem na skutečnost, že se jednalo v daném případě o prázdnou trubku HDPE žalobce, ke které nebylo potřeba zpracovávat žádnou dokumentaci, ani provádět odborné montážní práce. Žalovaný zásadně nesouhlasí s právní kvalifikací soudu prvního stupně, kdy při zvažování, zda se jedná o škodu způsobenou provozní činností či škodu způsobenou na nemovitosti, se soud přiklonil k závěru, že je namístě posuzovat předmětnou trubku umístěnou v blízkosti kabelového vedení ve vlastnictví žalovaného za nemovitou věc. Žalovaný je přesvědčen, že v daném případě se jednalo o škodu z provozní činnosti dle § 2924 o. z., který obsahuje výše zmíněný liberační důvod. K tomuto pak žalovaný prokázal, že prováděl pravidelná měření izolačních stavů kabelů, když z předložených protokolů o měření vyplynulo, že tato měření byla prováděna ve dnech [datum], [datum], [datum], a to v souladu s dokumentem dle ČSN EN ISO [číslo]. Současně bylo též prokázáno, a to fotodokumentací předloženou žalovaným, že žalobce nedodržel předepsané ČSN při uložení trubky v dostatečné minimální vzdálenosti od kabelu ve vlastnictví žalovaného, což mělo zásadní vliv na vznik, existenci a v neposlední řadě i výši škody. Kdyby tedy žalobce při uložení trubky postupoval v souladu s ČSN, ke způsobení předmětné škody by nedošlo.

3. K odvolání žalovaného se žalobce vyjádřil písemně dne [datum], navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Žalobce odvolání žalovaného považuje za nedůvodné, soud prvního stupně ve věci správně aplikoval ust. § 2926 o. z. upravující odpovědnost za škodu na věci nemovité, které zakotvuje absolutní odpovědnost škůdce (žalovaného) bez možnosti liberace. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně opakovaně namítal, že uložení vedení [příjmení] v rozporu s předmětnými technickými normami nebylo prokázáno s tím, že na tomto závěru žalobce trvá i nadále. K posunutí vedení [příjmení] do nepřiměřené blízkosti trakčního vedení žalovaného došlo přímo ze strany žalovaného v rámci provádění předchozích oprav či úprav trakčního vedení. S ohledem na důkazní nouzi ohledně této skutečnosti se nicméně žalobce rozhodl odvolání proti rozsudku (výroku II.) nepodávat, neboť dle jeho názoru dospěl soud prvního stupně na základě předložených důkazů ke spravedlivému řešení sporu. Soud totiž na jedné straně vzal v potaz skutečnost, že k poškození vedení [příjmení] došlo nesporně v důsledku zahoření trakčního vedení, a na druhé straně skutečnost, že v případě, že by vedení [příjmení] bylo uloženo v okamžiku vzniku škody ve větší vzdálenosti, ke škodě na [příjmení] by možná nedošlo. Na základě této úvahy pak soud prvního stupně došel k logickému závěru o rozložení podílu na vzniku škody rovnoměrně mezi oba účastníky řízení. Námitky žalovaného, že ke vzniku škody na [příjmení] by nedošlo v případě řádného uložení vedení [příjmení], jsou pak bezpředmětné, neboť ke vzniku škody na [příjmení] by v každém případě nedošlo, pokud by trakční kabely žalovaného nezahořely; věc tedy byla soudem prvního stupně posouzena správně.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné.

5. Podle ustanovení § 2924 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

6. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, tj. že došlo k zahoření trakčního kabelu ve vlastnictví žalovaného v místě křižovatky ulic [ulice] a [ulice] v [obec], po provedení výkopových prací bylo dne [datum] za přítomnosti zástupců žalobce i žalovaného k uvedenému zjištěno, že v blízkosti trakčního kabelu ve vlastnictví žalovaného byla umístěna trubka HDPE ve vlastnictví žalobce, kdy v důsledku zahoření trakce došlo k poškození této trubky a vypálení díry ze strany ke kabelu. Fotodokumentací pak bylo prokázáno, že předmětná poškozená trubka HDPE byla uložena v těsné blízkosti zahořeného trakčního kabelu, z celkové fotodokumentace i z jednotlivých fotografických detailu vyplynulo, že nebyla dodržena minimální vzdálenost 30 cm dle ČSN [číslo]. Předmětné trakční kabely v lokalitě označené křižovatky v [obec] byly v dotčené trase od roku 1979. Opravu poškození předmětné trubky HDPE provedl žalobce, na základě vlastní kalkulace opravy poškození z titulu cizího zásahu na síti žalovanému vystavil fakturu [číslo] splatnou dne [datum], kde žalovanému vyúčtoval k úhradě částku 11 846 Kč (odborné montážní práce za 9 hodin při hodinové sazbě 916,53 Kč – 8 249 Kč, administrativní činnost za 0,75 hod. při sazbě 446,22 Kč – 335 Kč, zpracování a dokumentace CZ - 2 565 Kč, cena za materiál – 698 Kč).

7. Soud prvního stupně však z takto zjištěného skutkového stavu nevyvodil správné právní závěry, když odpovědnost žalovaného dovodil ve smyslu ust. § 2926 o. z. (škoda na nemovité věci). Odvolací soud již v dřívějších rozhodnutích (např. rozsudek ze dne 20. 10. 2021, č. j. 44 Co 372/2019-144) ve vztahu k odpovědnosti za škodu vzniklou uvedeným způsobem (zahoření kabelů) vyjádřil závěr, že se zde jedná o odpovědnost za škodu z provozní činnosti podle § 2924 o. z., kde při splnění zákonných podmínek není liberace provozovatele vyloučena (výklad k ust. § 2924 věta druhá o. z. ohledně liberačního důvodu viz rozsudek KS [obec] ze dne 20. 10. 2021, č. j. 44 Co 372/2019-144, pod bodem 12. odůvodnění).

8. K prokázání skutečnosti, že žalovaný vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo (liberační důvod), žalovaný doložil, že prováděl pravidelná měření izolačních stavů kabelu ([datum], [datum], [datum]), a to tedy s častější frekvencí jednoho kalendářního roku, než je lhůta pětiletá stanovená zákonnou úpravou (vyhl. Ministerstva dopravy č. 100/1995 Sb.). Podle názoru odvolacího soudu však v daném případě nelze přehlížet skutečnost, že i přes realizaci uvedených preventivních prohlídek nad rámec zákonné povinnosti, tyto nebyly schopny účinně zabránit vzniku škody na majetku žalobce; o nedostatečné účinnosti uvedených preventivních opatření (revize, kontrolní měření) svědčí i to, že ke škodním událostem obdobného charakteru došlo v posledních letech na území města Brna i v dalších případech (na ul. Bratislavské, tř. Kpt. [jméno], v křížení ul. [ulice] a ul. [příjmení] apod.), což je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Předmětný kabel žalovaného, který dle jeho vlastního vyjádření byl v místě instalovaný v roce 1979, je též nutno zařadit do kategorie starších kabelů, určených k výměně. Pokud realizací dostatečných preventivně ochranných opatření (např. instalací kabelů do ochranných kabelovodů, nehořlavých žlabů apod.) nebylo žalovaným zabráněno v konkrétním případě kolizi s jiným kabelovým vedením se škodními následky, musí čelit nepříznivým následkům, spojeným se vznikem škody v podobě poskytnutí její náhrady.

9. Odvolací soud tedy s ohledem na uvedené má za to, že pouze provádění častějších kontrol izolačních stavů starších kabelů (zde z roku 1979) za situace, kdy jednoznačnou příčinou vzniku škody na zemním kabelovém vedení žalobce byla závada na kabelu žalovaného a kdy realizace jím prováděných opatření nevedla k předejití vzniku škody na majetku žalobce, nepředstavuje vynaložení veškeré péče, kterou lze po žalovaném rozumně požadovat k předcházení vzniku škody s ohledem na dosaženou úroveň poznání v daném oboru a obecné zkušenosti, aby bylo možno uvažovat o zproštění jeho odpovědnosti ve smyslu § 2924 věty druhé o. z.

10. Soud prvního stupně ve smyslu § 2918 o. z. pod bodem 21. odůvodnění zhodnotil okolnosti, které nutno přičíst též poškozenému (žalobci) na vzniku škody, tj. umístění kabelu ve vzdálenosti minimální od kabelu žalovaného, což soud vedlo k závěru o poměrném snížení povinnosti škůdce (žalovaného) o 50 %; žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného toto poměrné rozložení podílu na vzniku škody akceptoval, zhodnotil ho jako spravedlivé řešení sporu, sám si odvolání proti zamítavému výroku II. nepodal.

11. Pokud jde o námitku žalovaného k samotné výši škody, jak tato byla uplatněna žalobcem v úhrnu částkou 11 846 Kč (odborné montážní práce za 9 hodin při hodinové sazbě 916,53 Kč – 8 249 Kč, administrativní činnost za 0,75 hod. při sazbě 446,22 Kč – 335 Kč, zpracování a dokumentace CZ - 2 565 Kč, cena za materiál – 698 Kč), tato byla odvolacím soudem shledána zčásti důvodnou. Důvodem pro určení výše škody úvahou dle § 2955 o. z. pak byla především skutečnost, že v daném případě se jednalo o poškození prázdné trubky HDPE, k jejíž opravě soud nevyhodnotil jako účelný výdaj Zpracování a dokumentace CZ ve výši 2 565 Kč a dále zčásti výdaj na Odborné montážní práce ve výši 8 249 Kč (vyúčtovaná práce tří pracovníků, u každého za tři hodiny práce), kde došlo ke krácení o jednu 1/3 (akceptována byla soudem práce dvou pracovníků, u každého za 3 hodiny práce); proto byla výše škody určena celkovou částkou 6 531 Kč. V rozsahu náhrady 50 % této škody pak odvolací soud změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný (výrok II. tohoto rozsudku).