44 CO 152/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobkyně: ; jméno příjmení, narozená dne datum bytem v obec, G. příjmení číslo zastoupená Mgr. jméno příjmení, advokátem se sídlem v obec, ulice a číslo proti žalovanému: ; územní celek, IČO se sídlem v obec, ulice číslo zastoupený JUDr. příjmení jméno, advokátem se sídlem v obec, ulice a číslo za účasti: ; pojišťovna IČO, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného o 937 306 Kč s úroky z prodlení, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2021, č. j. 46 C 156/2018-225, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2021, č. j. 46 C 156/2018-228,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 24 720 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného příjmení jméno jméno, advokáta.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně odškodnění ztížení společenského uplatnění v částce 928 106 Kč jako následku úrazu ze dne datum na zamrzlém a neošetřeném chodníku ve vlastnictví žalovaného. Výše odškodnění byla vyčíslena znaleckým posudkem znalce příjmení příjmení a žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů za tento posudek ve výši 9 200 Kč, celkem tak požadovala částku 937 306 Kč.

2. Shora označeným rozsudkem soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru o důvodně uplatněné námitce promlčení ze strany žalovaného, neboť dle znaleckého posudku MUDr. příjmení k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo ke dni datum, avšak žaloba byla podána až dne datum, tj. po uplynutí dvouleté subjektivní i tříleté objektivní promlčecí lhůty dle ust. § 106 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb. – občanský zákoník (dále jen obč. zák.).

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání a namítala neúplné zjištění skutkového stavu věci, neboť soud neprovedl jí navržené důkazy, dále nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci, dále namítala nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu, že jsou v něm uvedena protichůdná tvrzení soudu I. stupně, kterou však ničím konkrétním neodůvodnila.

4. Ohledně závěru soudu, že k ustálení jejího zdravotního stavu došlo ke dni datum s tím, že k tomuto dni věděla, že došlo ke škodě a kdo za ni odpovídá a byla schopna výši škody kvantifikovat (vyčíslit) namítala: 1) Datem ustálení jejího zdravotního stavu se zabýval znalecký posudek MUDr. příjmení, který ho určil na den datum ze zdravotnické dokumentace žalobkyně, v rámci které byla stěžejní lékařská zpráva MUDr. příjmení ze dne datum. Tento postup a závěr znalce je dle žalobkyně zcela v pořádku a za situace, kdy i závěry znalce příjmení příjmení o okamžiku ustálení zdravotního stavu vycházejí z její zdravotnické dokumentace, nevidí důvod, proč by ke znaleckému posudku MUDr. příjmení nemělo být přihlíženo a mělo by být vycházeno ze znaleckého posudku MUDr. příjmení, který neměl k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně či posudek o její invaliditě. Má za to, že z důvodu rozdílných závěrů soudních znalců ohledně data ustálení jejího zdravotního stavu měl být vypracován revizní znalecký posudek, který soud neprovedl, stejně tak lékařskými zprávami, jimiž chtěla prokazovat tvrzení o následcích úrazu a jejich zhoršení a tím pádem o ustálení zdravotního stavu. Závěr znalce příjmení příjmení o ustálení zdravotního stavu k datu ukončení léčebné rehabilitace v Sirnatých lázních právnická osoba k datum nemá dle žalobkyně žádný podklad či odůvodnění v její zdravotnické dokumentaci a neodpovídá ani následným zdravotním obtížím, které žalobkyně měla v pozdějším období. Současně znalec v rozporu s tím zmiňuje datum ustálení zdravotního stavu ke dni datum (dva měsíce po operaci), přestože se zdravotní stav žalobkyně následně zhoršoval. Nesouhlasí se závěrem soudního znalce, že byla bez potíží do září 2014, neboť z lékařských zpráv vyplývá, že měla bolesti, to stejné platí pro následné období, a proto nesouhlasí, že další obtíže, které nastupují od podzimu 2014 až do současnosti, lze považovat již za trvalé následky. 2) Poukazuje na to, že znalecký posudek znalce příjmení příjmení opomíjí například zdravotní problémy s oběma rameny včetně operace pravého ramene, bolest pravého kolene, pravého kyčelního kloubu, zprávy z psychiatrie a neurologie. Znalec v rámci svého výslechu uvedl, že úraz znamená do budoucna další následky – rozvoj degenerativních změn a psychické obtíže, že do trvalých následků by měla být zahrnuta i operace ramene v roce 2019 atd., takže ze všech těchto okolností je třeba dovodit, že k ustálení jejího zdravotního stavu nedošlo k datu datum. Soud také nesprávně dovodil, že k tomuto dni žalobkyně nepochybně věděla, že došlo ke škodě, spočívající ve ztížení společenského uplatnění a byla schopna výši škody vyčíslit. Ze všech těchto důvodů se domnívá, že promlčecí doba ke dni podání žaloby nemohla uplynout a k promlčení tak nedošlo. 3) Dále poukazuje na nesprávné právní posouzení otázky ustálení zdravotního stavu a vědomosti poškozeného o této skutečnosti s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, kdy základním smyslem ust. § 106 odst. 1 obč. zák. je ochrana poškozeného, nikoli škůdce, kdy vědomost poškozeného o vzniklé škodě nelze vykládat restriktivně a formalisticky. Za situace, kdy škodlivý následek se může projevit i s delším časovým odstupem, je třeba zkoumat, kdy si byl poškozený subjektivně vědom toho, že jeho zdravotní stav je ustálený a neměnný, aby bylo možno hovořit o vědomosti o škodě. Má za to, že judikatura citovaná v odvolání (IV. ÚS 774/18) přímo dopadá na její případ, neboť soudní znalci se nebyli schopni shodnout na datu ustálení zdravotního stavu, tudíž nelze po žalobkyni jako laikovi požadovat, aby jako poškozená mohla tuto otázku zodpovědět. Žalobkyně v dobré víře ohledně ustálení jejího zdravotního stavu vycházela ze zprávy MUDr. příjmení, a to k datu datum a následně se obrátila na soudního znalce příjmení příjmení za účelem vyčíslení škody.

5. Žalobkyně dále nesouhlasí s právním posouzení nároku dle zákona č. 40/1964 Sb., jak učinil soud I. stupně, když má za to, že jsou dány mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele k postupu podle ust. § 3079/2 zákona č. 89/2012 Sb., neboť došlo k závažnému zásahu do společenského uplatnění žalobkyně a vzniku nepřekonatelné překážky lepší budoucnosti.

6. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jeho vydání předcházející z pohledu uplatněných odvolacích důvodů a po doplnění dokazování některými listinami založenými ve spise, které soud I. stupně k důkazu buď neprovedl vůbec, nebo z nich nevyvodil žádné právní závěry, dospěl k tomu, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na akceptaci námitky promlčení, uplatněné ze strany žalovaného, tedy na závěru, že nárok žalobkyně na odškodnění ztížení společenského uplatnění v návaznosti na následky zranění ze dne datum je promlčen.

9. Soud I. stupně při hodnocení této námitky správně vycházel z ust. § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.), a to v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3377/2018, dle kterého došlo-li ke škodní události před datum, posoudí se promlčení práva na náhradu újmy na zdraví, byť by tato vznikla i po tomto datu, podle dosavadních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013.

10. K promlčení nároku na náhradu újmy na zdraví dle ust. § 106 odst. 1 obč. zák. dochází za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Pokud se týká nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění, judikatura dovodila, že poškozený se dozví o škodě tehdy, kdy po úrazu či jiném poškození zdraví a jeho případném léčení dojde k ustálení zdravotního stavu poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného má jeho zhoršený zdravotní stav, tedy v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění a lze objektivně provést bodové ohodnocení předmětného nároku (viz např. 21 Cdo 752/2010, 25 Cdo 2682/2005, 25 Cdo 1593/2015).

11. Soud I. stupně při hodnocení otázky ustálení zdravotního stavu žalobkyně vycházel ze znaleckého posudku MUDr. příjmení, kterému byla tato otázka uložena ke znaleckému zkoumání, na rozdíl od znaleckého posudku MUDr. příjmení, předloženého žalobkyní, který se zabýval pouze ohodnocením ztížení společenského uplatnění a ohledně okamžiku ustálení zdravotního stavu žalobkyně vycházel z lékařské zprávy MUDr. příjmení, ve které je tento údaj uveden shodně se dnem, kdy byla zpráva vystavena a tento údaj není ničím odůvodněn. Soud I. stupně učinil též závěr, že žalobkyni muselo být dne datum známo, že již nelze očekávat žádné zlepšení jejího zdravotního stavu, když nebyla plánovaná žádná další operace či další léčebný postup s výjimkou lázeňské léčby, jejímž cílem bylo udržovat dosažené úrovně, nikoli ji zlepšovat.

12. S těmito závěry soudu I. stupně se lze plně ztotožnit. Okamžik ustálení zdravotního stavu žalobkyně jednoznačně vyplývá ze závěru znaleckého posudku MUDr. příjmení a jeho znaleckého výslechu, když učiněné závěry v tomto směru se opírají jak o zdravotní dokumentaci, tak i vyšetření žalobkyně a korespondují s obsahem výše citované judikatury Nejvyššího soudu, dle kterých je zapotřebí vyčkat toho okamžiku, kdy po potřebné lékařské péči již nelze očekávat zlepšení zdravotního stavu poškozeného a případná další léčba či péče se týká jen udržování výsledného stavu. V případě žalobkyně po úraze došlo k několika operacím, poslední byla provedena dne datum, dále probíhaly jen kontroly zdravotního stavu a rehabilitace, při posledním klinickém vyšetření dne datum byl stav kolenního kloubu žalobkyně označen ve smyslu léčby za ukončený a ustálený, nicméně k plné stabilizaci stavu bylo doporučeno doléčení léčebnou rehabilitací při balneoterapii, která pak proběhla v Sirnatých lázních obec od 4. 3. do datum a tímto datem byla léčba po úrazu kolenního kloubu ukončena a zdravotní stav byl považován za ustálený.

13. Že žalobkyně o ustálení svého zdravotního stavu věděla a byla si vědoma trvalých následků, dle odvolacího soudu plyne z obsahu listin, které byly odvolacím soudem provedeny k důkazu. Jednalo se o zprávu o ambulantním vyšetření u MUDr. příjmení ze dne datum (č. l. 61 spisu), ze které vyplývá, že pacientka se dostavila k vypsání trvalých následků po úrazu ze dne datum, odevzdala formulář pojišťovny Kooperativa a MUDr. příjmení provedl vyhodnocení jejího zdravotního stavu dle vyhlášky č. 440/2000 Sb. a ohodnotil dle položek vyhlášky trvalé následky na číslo bodů.

14. Dále z formuláře Kooperativy, nazvaného„ posudek o ztížení společenského uplatnění“ (č. l. 62 spisu) je bezpochyby zjevné, že se jednalo o žádost poškozené o odškodnění ztížení společenského uplatnění v souvislosti s úrazem dne datum, že žalobkyně tak musela vědět, že její zdravotní stav s ohledem na následky úrazu je ustálen, nárok byl vyčíslen a žalobkyni též pojišťovnou proplacen – viz oznámení na č. l. 65 spisu.

15. Konečně i ze zprávy o ambulantním vyšetření MUDr. příjmení ze dne datum (č. l. 64 spisu) muselo být žalobkyni zřejmé, že po poslední operaci v roce 2013 byly uznány trvalé následky deformace čéšky po opakovaných operacích a s ohledem na trvalé následky je i nadále doporučován každý rok lázeňský pobyt.

16. Odvolací soud má za to, že závěru o ustálení zdravotního stavu žalobkyně ke dni datum neodporuje skutečnost, že s určitým časovým odstupem od tohoto data se u žalobkyně projevily další obtíže, vyplývající z utrpěného úrazu a jeho prvotních následků. V tomto směru se vyjádřil i znalec příjmení příjmení, jak ve znaleckém posudku, tak při svém výsledku u soudu I. stupně, kdy uvedl, že další obtíže, které u žalobkyně nastoupily od podzimu 2014, lze považovat za trvalé následky po prodělaném úrazu, úraz vedl k rozvoji artrózy u žalobkyně, případně i k psychickým obtížím.

17. Lze tedy uzavřít, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně po úrazu dne datum a k vědomosti žalobkyně o škodě v podobě ztížení společenského uplatnění včetně toho, kdo za škodu odpovídá, došlo k datum, žalobkyně uplatnila nárok o odškodnění ztížení společenského uplatnění u pojistitele žalovaného ve výši dle bodového ohodnocení MUDr. příjmení a odškodnění ve výši 144 000 Kč na tento nárok jí také bylo vyplaceno.

18. Pokud žalobkyně podanou žalobou požadovala odškodnění v jiné částce, vyplývající ze znaleckého posudku MUDr. příjmení, přičemž její zdravotní stav byl ustálen v roce 2014, pak žaloba podaná dne datum byla podána po uplynutí dvouleté promlčecí lhůty dle ust. § 106 odst. 1 obč. zák. od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o škodě v podobě ztížení společenského uplatnění a nárok je promlčen.

19. Z těchto důvodů bylo napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrzeno dle ust. § 219 o. s. ř.

20. Odvolací soud se ještě zabýval otázkou, jaký nárok byl žalobkyní uplatněn, zda základní nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění v souvislosti s úrazem po ustálení zdravotního stavu, či zda se jednalo o další nárok, vycházející ze skutečnosti, že zdravotní stav žalobkyně se po jeho ustálení později zhoršil, a to s ohledem na poukaz žalobkyně o dalších zdravotních problémech, který učinila jak v průběhu řízení, tak v podaném odvolání (jednak ve vyjádření ke znaleckému posudku MUDr. anonymizováno na č. l. 92 spisu, ve vyjádření ke znaleckému posudku MUDr. příjmení na č. l. 160, v doplnění žalobních tvrzení na č. l. 214) – což by nebylo vyloučeno – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 991/2006, 25 Cdo 3014/2018.

21. S ohledem na ust. § 153 odst. 2 a § 79 odst. 1 o. s. ř. dle obsahu žaloby však učinil závěr, že žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhá odškodnění ztížení společenského uplatnění za trvalé následky úrazu ze dne datum, spočívající v tom, že žalobkyně trpí stacionární posttraumatickou defigurací čéšky, došlo u ní k poklesu pracovní schopnosti a byla ji uznána invalidita I. stupně a předpokládá se další zhoršení zdravotního stavu. Z těchto důvodů požadovala odškodnění v částce 928 106 Kč.

22. Jiné zdravotní problémy žalobkyně do skutkových tvrzení této žaloby nepojala a předmět řízení tak byl jednoznačně určen a soud je jim vázán.

23. Pokud by žalobkyně požadovala odškodnění dalších následků úrazu, jež by nastaly po ustálení zdravotního stavu v roce 2014, pak by musela tvrdit, že se jedná o nové následky úrazu, další zhoršení zdravotního stavu a musela by jednoznačně vymezit, k jakému konkrétnímu zhoršení zdravotního stavu došlo, ve srovnání se stavem, který byl ustálen v roce 2014, a rovněž by musela takto vymezený nový nárok vyčíslit.

24. Nic z toho však žalobkyně neučinila a předmětem řízení tak zůstal původní nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění, který je však třeba označit za promlčený.

25. Co se týká nákladů řízení, v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby po 12 060 Kč dle § 8, 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, celkem 24 720 Kč. Žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení v podobě nákladů právního zastoupení advokátem i při znalosti nálezů Ústavního soudu II. ÚS 2396/09, III. ÚS 2984/09 a dalších za situace, kdy předmět řízení nelze považovat za agendu běžnou pro fungování statutárního města a pro účinnou obranu proti uplatněnému nároku je zapotřebí speciálních znalostí, týkajících se náhrady škody, kterým i disponují právě advokáti a vynaložené náklady žalovaným na právní zastoupení advokátem tak nelze označit za neúčelné.

26. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného výrok o náhradě nákladů řízení vychází ze skutečnosti, že vedlejší účastník žádné odvolací náklady neuplatnil. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání. Dovolání se podává Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.