46 C 156/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , bytem v  obec , anonymizováno . příjmení číslo zastoupená titul jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice číslo proti žalovanému: ; anonymizováno , IČO , se sídlem v  obec , ulice číslo za účasti.: ; pojišťovna , IČO , se sídlem v  obec a číslo , ulice číslo jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 937.306 Kč s úroky z prodlení,

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 937.306 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 937.306 Kč za dobu od 20. prosince 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 937.306 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedla. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 18. 11. 2011 na ulici [ulice] v [obec] upadla na zamrzlém chodníku, následkem byla mj. tříštivá zlomenina levé čéšky. Vlastníkem komunikace je žalovaný a ten také odpovídá za stav komunikace. Úraz žalobkyně byl způsoben závadou ve schůdnosti chodníku, k níž došlo v důsledku zhoršených povětrnostních podmínek (chodník byl namrzlý, nebyl nijak ošetřený). V souvislosti s úrazem„ došlo k uznání odpovědnosti žalovaného jako vlastníka chodníku“, žalobkyni byly postupně vypláceny dílní náhrady způsobené újmy. K výzvě soudu žalobkyně podrobně rozvedla, v čem spatřuje ztížení společenského uplatnění, za něž požaduje náhradu v projednávané věci (nemožnost vykonávat nadále dřívější aktivity typu návštěv společenských a kulturních akcí, aktivity s nezletilým synem, bolesti levého i pravého kolene a obou ramen, obtíže s bederní páteří, špatná kvalita spánku, psychické potíže zejména v zimním období, kdy se žalobkyně bojí chodit sama z domu ven, nemožnost dřepu či kleku, nemožnost nosit vysoké podpatky, omezení ve výběru oblečení, omezená mobilita žalobkyně, nutnost lázeňské léčby každoročně aj.). K prokázání tvrzení o ztížení společenského uplatnění žalobkyně navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], ze dne 9. 11. 2017. Žalobkyně požadovala zaplacení částky ve výši 928.106 Kč z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění a částky ve výši 9.200 Kč jako náhradu nákladů znaleckého posudku.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl přitom, že žalovaný sám nikdy neuznal svou odpovědnost, a bylo-li plněno ze strany pojišťovny, nelze to považovat za uznání dluhu ze strany žalovaného. Žalovaný svou odpovědnost vůči žalobkyni nikdy neuznal, sám žalobkyni ničeho neplnil. Dále žalovaný vznesl námitku promlčení, neboť k podání žaloby došlo po uplynutí promlčecí doby, kterou je nutno odvíjet od okamžiku, kdy se zdravotní stav žalobkyně ustálil. V tomto směru žalovaný navrhl provést důkaz znaleckým posudkem.

3. Vedlejší účastník shodně se žalovaným navrhl zamítnutí žaloby, neboť podle jeho názoru je žalované právo promlčeno.

4. S ohledem na vznesenou námitku promlčení se soud zabýval nejprve touto otázkou. Otázka, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, byla mezi účastníky sporná.

5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

6. Ze znaleckého posudku MUDr. Bc. [jméno] [příjmení] ze dne 9. 11. 2017 soud neučinil žádné pro posouzení věci určující skutkové zjištění. Znalec se zabýval otázkou ztížení společenského uplatnění, nikoli však otázkou, k jakému dni byl zdravotní stav žalobkyně po utrpěném úrazu ustálen. Pokud je na tomto znaleckém posudku jako datum ustálení zdravotního stavu uvedeno 19. 9. 2017, jde o datum převzaté z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 19. 9. 2017 (srov. výpověď znalce níže). Z obsahu znaleckého posudku je zřejmé, že vlastní otázkou data ustálení zdravotního stavu se znalec nezabýval.

7. Pokud byl proveden výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], při něm znalec uvedl, že pokud v posudku ze dne 9. 11. 2017 uvedl jako datum ustálení zdravotního stavu dne 19. 9. 2017, převzal toto datum z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení]. Ve zbytku se znalec vyjadřoval k metodice, podle níž má být provedeno ohodnocení ztížení společenského uplatnění, což z hlediska posouzení věci není rozhodné.

8. Ze záznamu o výjezdu ZZS JMK ze dne 18. 11. 2011 a z lékařských zpráv ze dne 18. 11. 2011 a 23. 11. 2011 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Okolnost, že dne 18. 11. 2011 došlo k úrazu žalobkyně, že tato byla následně ošetřena přivolanou záchrannou službou a byla léčena, byla mezi účastníky zjevně nesporná (resp. za nespornou ji označil vedlejší účastník na straně žalovaného při jednání dne 22. 4. 2021, z žádného podání či vyjádření žalovaného neplyne, že by toto skutkové tvrzení žalobkyně jakkoli zpochybňoval).

9. Z přípisu žalobkyně ze dne 12. 12. 2011 a ze dne 27. 1. 2012 soud zjistil, že jimi žalobkyně požádala [anonymizována dvě slova] [obec] – [obec] o„ odškodnění k úrazu na namrzlém chodníku“, a to náhradu mj. za ztížení společenského uplatnění.

10. Z přípisu [anonymizováno] [obec] – [obec] ze dne 11. 1. 2012 a ze dne 16. 1. 2012 soud zjistil, že [anonymizováno] [obec] – [obec] obdržel žádost žalobkyně o odškodnění za úraz ze dne 18. 11. 2011 a tuto dále vyřizoval.

11. Ze znaleckého posudku doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., ze dne 19. 5. 2019 soud neučinil žádné skutkové zjištění určující pro rozhodnutí v projednávané věci. Jak již shora uvedeno, pro rozhodnutí soudu bylo podstatné zjištění, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně. Znalec na straně 20 posudku k tomuto uvedl pouze to, že nesouhlasí s tím, že by k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo ke dni 19. 9. 2017, a že„ nenachází žádný důvod, pro který by bodové ohodnocení (…) nemohlo být poprvé stanoveno již dne 9. 9. 2014, kdy uplynul jeden rok od poslední významné operace“. To soud nepovažuje za jednoznačný závěr znalce o tom, kdy k ustálení zdravotního stavu došlo (nehledě k námitkám, které žalobkyně ve vztahu k tomuto znaleckému posudku vznesla).

12. Z oznámení vedlejšího účastníka ze dne 27. 3. 2012, ze dne 24. 10. 2013, ze dne 17. 10. 2012, ze dne 6. 3. 2017, ze dne 12. 5. 2014, ze dne 14. 12. 2015, ze dne 13. 6. 2012, ze dne 14. 3. 2012a ze dne 1. 12. 2014 soud zjistil, že vedlejší účastník žalobkyni v souvislosti s úrazem ze dne 18. 11. 2011 vyplatil řadu částek (celkem ve výši cca 144.000 Kč), přitom část byla označena jako náhrada za ztížení společenského uplatnění (srov. přípis ze dne 1. 12. 2014).

13. Z lékařské zprávy, resp. posudku o ztížení společenského uplatnění ze dne 16. 5. 2014 soud zjistil, že k tomuto dni [anonymizováno] [příjmení] ohodnotil ztížení společenského uplatnění žalobkyně celkem 1.200 body, datum, k němuž podle lékaře došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, uvedeno není.

14. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., ze dne 10. 11. 2015 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutkové zjištění. Uvedený lékař konstatoval trvalost následků deformace čéšky žalobkyně po opakovaných operacích, otázkou ustálení jejího zdravotního stavu se nezabýval. 15. ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne 11. 9. 2020 soud zjistil, že podle uvedeného znalce došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně ke dni 25. 3. 2014. Při výslechu znalce dne 22. 4. 2021 soud dále zjistil, že znalec se seznámil též s následným vyjádřením žalobkyně (námitkami proti znaleckému posudku) a dalším jejím podáním ze dne 23. 3. 2021, tj. byly mu známy další žalobkyní tvrzené následky (srov. bod III. podání ze dne 28. 12. 2020), přesto na svém závěru o ustálení zdravotního stavu žalobkyně ke dni 25. 3. 2014 ničeho neměnil. Znalec podrobně popsal zranění žalobkyně i jeho následnou léčbu, logicky vysvětlil, že žalobkyní uváděné následky jsou následky, které se mohou vyskytnout a lze je očekávat po úrazu, k němuž u žalobkyně došlo (znalec podrobně rozvedl, že se jednalo o komplikovanou zlomeninu, která si vyžádala operativní řešení, které bohužel v případě žalobkyně opakovaně nebylo úspěšné a bylo třeba opakovaných operací). Znalci přitom bylo známo, že žalobkyně se s následky léčila i nadále (po 25. 3. 2014) a že uváděla bolesti, na svém závěru o ustálení zdravotního stavu ke dni 25. 3. 2014 trval. Vzhledem k tomu, že obsah znaleckého posudku se jeví jako zcela logický, ze samotného posudku ani z výslechu znalce soud nenabyl žádných pochybností o nesprávnosti postupu znalce či jeho závěrů, soud vzal tímto posudkem ve spojení s výslechem znalce za prokázané, že zdravotní stav žalobkyně po úrazu ze dne 18. 11. 2011 byl ustálený ke dni 25. 3. 2014.

16. Pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení pak soud již neprováděl další dokazování (včetně dokazování lékařskými zprávami, jimiž žalobkyně chtěla prokazovat tvrzení o následcích a bolestech uvedených v bodě III. podání ze dne 28. 12. 2020, neboť všechny tyto okolnosti byly znalcem [celé jméno znalce] zohledněny a soudu nepřísluší, aby si sám učinil jiný závěr o odborné otázce, což otázka ustálení zdravotního stavu nepochybně je).

17. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

18. Dne 18. 11. 2011 žalobkyně utrpěla úraz při pádu na chodníku na ulici [ulice] v [obec], a to tříštivou zlomeninu čéšky levého kolene. Jednalo se o komplikovanou zlomeninu, která si vyžádala operativní řešení, a vzhledem k následnému průběhu musely být operace opakovány. Poslední operace kolene byla provedena dne 8. 9. 2013, kdy byl žalobkyni odstraněn kovový materiál. Následně žalobkyně absolvovala lázeňskou léčbu, ukončila ji ke dni 25. 3. 2014 a k tomuto dni podle znalce [celé jméno znalce] došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, k tomuto dni také objektivně bylo možné provést ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně v souvislosti s úrazem ze dne 18. 11. 2011.

19. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

20. Posuzovanou věc je i v současné době – vzhledem k tomu, že jde o újmu na zdraví, k níž došlo dne 18. 11. 2011 – třeba posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), k tomu srov. ustanovení § 3079 odst. 1 o. z. K postupu podle ustanovení § 3079 odst. 2 o. z. soud neshledal důvod, nicméně ani aplikace tohoto ustanovení by nevedla k rozhodnutí ve věci pro žalobkyni příznivějšímu.

21. Podle ustanovení § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

22. Podle ustanovení § 100 odst. 2 obč. zák. promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

23. Podle ustanovení § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

24. Podle ustanovení § 106 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

25. Jak shora uvedeno, k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo ke dni 25. 3. 2014. K tomuto dni žalobkyně nepochybně věděla, že došlo ke škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění, kdo za ni odpovídá a byla schopna též výši škody kvantifikovat (vyčíslit). [jméno] okolnost, že tak učinila (když si nechala zpracovat znalecký posudek ke ztížení společenského uplatnění) až s výrazným časovým odstupem (v roce 2017), nemůže mít vliv na počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty. Skutečnost, že žalobkyni bylo známo, že došlo ke vzniku škody a kdo za ni odpovídá, plyne nepochybně již z korespondence, kterou žalobkyně adresovala bezprostředně po úraze žalovanému, resp. [anonymizována tři slova] [obec] – [obec]. Stejně tak žalobkyni bylo známo dne 25. 3. 2014, že již nelze očekávat žádné zlepšení jejího zdravotního stavu, nebyla plánována žádná operace či další léčebný postup s výjimkou lázeňské léčby, jejímž cílem ovšem bylo udržovat dosažené úrovně, nikoli ji zlepšovat. Z ničeho v lékařské dokumentaci předložené žalobkyní ani z žádného tvrzení žalobkyně nelze dovodit, že by žalobkyně ještě po 25. 3. 2014 mohla reálně pomýšlet na zlepšení zdravotního stavu (v tom rovněž spočívá odlišnost od žalobkyní vzpomínaného nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 774/18). V projednávané věci nedošlo k prodlení s podáním žaloby z důvodů na straně žalovaného či jakéhokoli jiného důvodu, který by bylo namístě zvlášť zohlednit při posouzení běhu promlčecí lhůty v souladu s požadavky Ústavního soudu (srov. nález ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 774/18), resp. z ničeho, co žalobkyně ve věci uvedla, nelze nic takového dovodit.

26. Plnil-li vedlejší účastník žalobkyni cokoli s tím, že se mělo jednat o náhradu za ztížení společenského uplatnění (srov. přípis vedlejšího účastníka ze dne 1. 12. 2014), nelze to bez dalšího považovat za uznání dluhu, které by mělo za následek promlčení práva za deset let od uznání (srov. ustanovení § 639 o. z.). Rovněž nejde o písemné uznání co do důvodu a výše podle ustanovení § 110 odst. 1 obč. zák., které by mělo za následek promlčení za deset let od uznání.

27. Nad rámec právě uvedeného soud dodává, že žalobkyně neuvedla nic, z čeho by bylo možné dovozovat, že by následně (po ustálení zdravotního stavu) došlo k jeho dalšímu zhoršení, tj. k projevení nových následků, které nemohly být dříve (v době, kdy ustálení zdravotního stavu došlo) předpokládány. Nelze tak dovodit ani vznik nového nároku na ztížení společenského uplatnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 275/2006). Poukazovala-li žalobkyně na přetrvávající bolesti aj. (srov. bod II. vyjádření ze dne 28. 12. 2020), nejde o projev nových následků, dříve nepředvídatelných, ale naopak o trvalý následek poškození zdraví, k němuž došlo úrazem ze dne 18. 11. 2011, jak jednoznačně uvedl znalec MUDr. [celé jméno znalce], když konstatoval, že šlo o komplikovanou zlomeninu (závažný úraz), nicméně žalobkyní uváděné okolnosti (bolesti aj.) jsou následky běžnými, pravidelnými, nijak nevybočujícími z obvyklého poúrazového děje v obdobných situacích, tzn. je s nimi též počítáno při posouzení ztížení společenského uplatnění ve chvíli, kdy se zdravotní stav po úraze ustálí. Na tom nic nemění ani to, že znalec připustil, že i v budoucnu tyto následky budou přetrvávat a mohou se vyskytovat další degenerativní změny, včetně psychických obtíží. Za podstatné v této souvislosti soud považuje odlišení následků, které mohly být zjištěny v době, kdy se zdravotní stav ustálil (tj. ke dni 25. 3. 2014) a nových následků, které v té době předvídány být nemohly a které se projevily následně (žádné takové však z vyjádření žalobkyně zjistit nelze).

28. Byla-li žaloba podána dne 19. 7. 2018, byla podána nepochybně po uplynutí dvouleté subjektivní (srov. ustanovení § 106 odst. 1 obč. zák.) i tříleté objektivní promlčecí lhůty (srov. ustanovení § 106 odst. 2 obč. zák.; v projednávané věci nelze dovodit, že by šlo o škodu způsobenou úmyslně, u níž by objektivní lhůta podle ustanovení § 106 odst.2 obč. zák. byla desetiletá).

29. S ohledem na vznesenou námitku promlčení pak žalobkyni právo nelze přiznat (srov. ustanovení § 100 odst. 1 obč. zák.). Z těchto důvodů tedy soudu nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok I.).

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovanému a vedlejšímu účastníkovi, kteří byli ve věci plně úspěšní, náleží náhrada nákladů řízení.

31. Žalovanému soud přiznal náhradu jako nezastoupenému účastníkovi, a to jednak s přihlédnutím k tomu, že žalovaný je statutárním městem a k vyřizování typových věcí, o niž v projednávané věci jde, má dostatečný zaměstnanecký aparát, takže nemusí vynakládat prostředky na zastoupení advokátem, jednak s přihlédnutím k tomu, že advokát, který ve věci činil podání, nedoložil, že by byl k zastupování žalovaného v projednávané věci zmocněn, ač jej soud o doložení zmocnění žádal (srov. výzvu ze dne 8. 3. 2021, která byla JUDr. [jméno] podle jeho vyjádření při jednání ve věci dne 22. 4. 2021 doručena, avšak na ni nijak nereagoval, a jednání dne 22. 4. 2021 se účastnil toliko jako veřejnost). Žalovaný pak ve věci učinil tyto úkony: vyjádření ve věci ze dne 26. 10. 2018, účast u jednání soudu dne 7. 2. 2019, dne 26. 3. 2019, dne 23. 5. 2019 a 23. 7. 2019 a podání ze dne 22. 5. 2019, tj. celkem šest úkonů, za něž přísluší náhrada po 300 Kč podle ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 1.800 Kč O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).

32. Vedlejšímu účastníkovi soud přiznal náhradu nákladů za pět úkonů (a to za jedno podání ve věci samé a účast u čtyř jednání soudu) po 300 Kč podle ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., celkem tedy v částce 1.500 Kč O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).