44 Co 152/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holzbauera a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: jméno FO , narozený datum bytem adresa zastoupený právnická osoba , advokátem sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno FO , narozená datum bytem adresa 2) jméno FO , narozený datum bytem adresa oba zastoupeni právnická osoba , advokátkou sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovité věci, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově č. j. číslo jednací ze dne datum

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne , datum, , , číslo jednací, bylo rozhodnuto, že žaloba o určení, že žalovaná 1) je vlastnicí pozemků st. p. č. , číslo, (jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , rodinný dům v obci , adresa, ) a p. č. , číslo, které leží v katastrálním území , adresa, , se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen nahradit žalovaným na nákladech řízení částku ve výši , částka, k rukám , právnická osoba, , advokátky se sídlem , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že jeho žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně tento rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce namítl, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, avšak věc nesprávně právně posoudil, když chybně vyložil ustanovení § 747 o. z. Soud prvního stupně věcně argumentoval pouze v pasáži pod body 31. a 32. odůvodnění rozsudku; povinnost manžela zdržet se nakládání s nemovitou věcí, kde je rodinná domácnost zcela opomíjí a konstruuje pouze „podmínky pro uplatnění práva dovolat se neplatnosti darovací smlouvy“. Dále soud v odůvodnění jednostranně dovodil údajné porušení dobrých mravů ze strany žalobce; tyto dva body v rozsudku tvoří nosnou část odůvodnění. Žalobce právní závěry soudu prvního stupně napadá jako nesprávné. V projednávané věci je nesporné, že v době darování dne , datum, byla a) předmětná nemovitá věc ve vlastnictví žalované, b) nacházela se v ní rodinná domácnost, ve které žil žalobce se svými dvěma dcerami, c) nemovitá věc byla nezbytně potřeba k jejich bydlení. Navzdory výše uvedenému žalovaná porušila svou zákonnou povinnost zdržet se znemožnění práva bydlení tím, že předmětnou nemovitou věc bez souhlasu žalobce převedla na třetí osobu. Ze zákonného ustanovení a judikatury vyšších soudů vyplývá, že jednání manžela bez souhlasu druhého manžela je relativně neplatné, žalobci tak svědčí právo dovolat se neplatnosti darovací smlouvy, kterou k znemožnění bydlení došlo, a to v tříleté promlčecí době. Opačný výklad relativní neplatnosti právního jednání a s tím spojeného práva dovolat se neplatnosti takového jednání omezeného pouze časem – promlčecí lhůtou – by obecně v právní praxi vedlo k absurdním závěrům, protože by se neposuzovala neplatnost napadeného jednání ke dni jednání, ale až ke dni dovolání se neplatnosti takového jednání. Žalobce má za to, že soudu prvního stupně nepřísluší posuzovat jeho motivaci využití svého práva dovolat se neplatnosti jednání žalované učiněné bez jeho souhlasu. Žalovaná sporným darováním bez souhlasu porušila povinnost zdržet se nakládání s nemovitou věcí, kde je rodinná domácnost bez souhlasu žalovaného, žalobce se dovolal neplatnosti sporného darování, žalovaní darováním těží ze svého nepoctivého jednání, soud prvního stupně napadeným rozsudkem chrání zjevné zneužití práva.

3. Žalovaní při jednání odvolacího soudu dne , datum, navrhli potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Podle ust. § 747 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.

6. Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání (§ 747 odst. 2 o. z.).

7. Soud prvního stupně správně vyložil, že ustanovení § 747 o. z. v souladu se zásadou zvýšené ochrany rodiny, rodičovství a manželství (§ 3 odst. 2 písm. b/ o. z.) upravuje ochranu právního postavení manžela, který bydlí na základě odvozeného právního titulu tím, že stanoví tomu z manželů, jemuž náleží právo nakládat s domem nebo s bytem, povinnost zdržet se všeho, čím by svým jednostranným jednáním znemožnil nebo ohrozil bydlení manželů nebo rodiny. Předpokladem ochrany podle tohoto ustanovení je a) právo jednoho z manželů nakládat domem nebo bytem, b) v domě nebo bytě se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, c) nezbytná potřeba tohoto domu nebo bytu k bydlení; srov. HRUŠÁKOVÁ, M.; KRÁLÍČKOVÁ, Z.; WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. l. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 414-421; MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek IV, § 655-975 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2016, s. 671-680.

8. Opustí-li manžel, který má právo nakládat s domem nebo bytem, v němž se nachází rodinná domácnost, tuto domácnost s úmyslem se do ní nevrátit a neobnovit společné soužití, dojde k jejímu zániku.

9. Ve smyslu výše uvedeného pak soud prvního stupně správně vzal za prokázané, že žalobci pro ochranu nesvědčí podmínky, neboť dokazováním bylo zjištěno, že v době, kdy se neplatnosti darovací smlouvy vůči žalovaným dovolal (vůči oběma dne , datum, ), již několik měsíců (konkrétně od , datum, ) bydlel na základě nájemní smlouvy (pronajímatel , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, ) se svými dcerami v rodinném domě , číslo, , adresa, , a to s jednoznačným úmyslem zde se svými dětmi bydlet trvale, s vyloučením možnosti se vrátit do rodinného domu , číslo, . Soud dále v odůvodnění rozsudku doplnil, že Žalobce si společně s dcerami změnil trvalý pobyt na adresu , adresa, , což je sice adresa odlišná od adresy pronajatého rodinného domu , adresa, , nicméně je nesporným faktem, že žalobce kategoricky vyloučil, že by se svými dcerami chtěl bydlet v rodinném domě , adresa, , což reflektoval zdejší soud i odvolací soud ve věci , spisová značka, , pročež i v tomto směru je třeba – též s přihlédnutím k § 13 o. z. a § 159a odst. 4 o. s. ř. – z uvedených rozhodnutí (zde v otázce relevantní změny trvalého pobytu a skutečnosti, že se žalobce ani jeho dcery nemíní vrátit do rodinného domu ve , adresa, ) vycházet.

10. Odvolací soud se v daném případě ztotožnil se závěrem soudu prvního stupněm, že ochrana dle ustanovení § 747 o. z. se týká jen takových případů, kdy je dotyčného domu nebo bytu nezbytně zapotřebí k bydlení manželů, resp. druhého manžela nebo rodiny, tedy kdy tito členové rodinného společenství nemají jinou možnost, kam umístit své rodinné obydlí, nemají jinak kde bydlet. Může-li manžel kontrahovat jiný právní titul za účelem příštího bydlení, nelze mluvit o tom, že dosavadního domu (bytu), ve kterém se nachází (nacházela) rodinná domácnost manželů (a dětí) je „nezbytně třeba“. Jestliže žalobce ještě před dovoláním se neplatnosti právního jednání žalované 1) dle § 747 odst. 2 o. z. uzavřel dne , datum, s pronajímatelem , jméno FO, nájemní smlouvu ohledně pronájmu rodinného domu , adresa, a to do , datum, , počínaje dnem , datum, , s možností prodloužení nájmu na dobu dalšího jednoho roku (čl. 41-42 smlouvy), pak v daném případě nebyly naplněny předpoklady ochrany podle ustanovení § 747 o. z. a soud prvního stupně zcela správně rozhodl o zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

11. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to vč. nákladového výroku II.

12. V souladu s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud také o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení, kdy žalovaným byla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení, a to za jeden úkon právní služby při zastupování dvou osob (§ 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b/, § 7 bod 5., § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“) po , částka, za účast advokátky při jednání odvolacího soudu dne , datum, , , částka, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT, DPH ve výši 21 %, tj. , částka, celkem , částka, .