44 Co 155/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Vienna Insurance Group, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený JUDr. Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/1 proti žalovanému: právnická osoba , IČO IČO Adresa zainteresované osoby 0/0 , 602 00 Brno zastoupený Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 170 999 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 31 C 106/2022-120 ze dne 14. 4. 2023

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I.a) co do částky 170 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 7. 9. 2021 do zaplacení potvrzuje,b) co do částky 1 200 Kč mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 93 050,08 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2023, č. j. 31 C 106/2022-120 bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 170 999 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 7. 9. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalovanému byla dále uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 70 752, 20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání žalovaný, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný uvedl, že nečiní sporným, že jako pronajímatel uzavřel nájemní smlouvu se společností , právnická osoba, , sídlem , adresa, , jako nájemcem. Neuzavřel však nájemní smlouvu se společností , právnická osoba, ., sídlem , adresa, . Pokud došlo mezi společností , právnická osoba, a , právnická osoba, k uzavření skladovací smlouvy, pak žalovaný namítá, že toto právní jednání v podobě skladovací smlouvy bylo zřejmě od samého počátku vedeno záměrem obejít žalovaného, když předmětná skladovací smlouva měla být ve skutečnosti smlouvou nájemní a fakticky úlohu nájemní smlouvy zjevně plnila, tedy v rozporu s nájemní smlouvou. Žalovaný neměl jak tuto skutečnost o skladování movitých věcí (fakticky nájmu prostor) zjistit a jakkoli tak preventovat vznik škody na majetku třetí osoby, tedy společnosti , právnická osoba, . K uskladnění látek ve vlastnictví firmy , právnická osoba, tak došlo bez dalšího mimo sféru jakéhokoli vlivu žalovaného. Žalovaný byl rozhodnutím soudu prvního stupně zavázán k náhradě škody, kterou stanovil sám žalobce na základě vlastního šetření škodní události; takto stanovenou výši soud blíže nekonfrontoval s podklady založenými ve spise. Z jakého důvodu je škoda v dané výši považována soudem prvního stupně za prokázanou ve svém rozhodnutí soud neodůvodňuje, pouze odkazuje na žalobcem provedené vlastní šetření škodní události č. 4203099360. Žalovaný zdůraznil, že neuznal žalobcův nárok co do důvodu ani co do jeho výše. Vlastní šetření škodní události žalobcem nemůže být důkazem k výši uplatněné škody, v opačném případě se jedná o založení zcela nerovného postavení mezi účastníky sporného řízení. Žalovaný má dále za to, že nebyl soudem řádně poučen o povinnosti tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti ve smyslu ust. § 118a o. s. ř.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil písemně dne 25. 7. 2023, navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobce ve svém vyjádření zdůraznil, že žalovaný zaměňuje dvě různé smlouvy, a to smlouvu nájemní a smlouvu skladovací. Smlouvou o skladování ze dne 1. 2. 2020 se společnost , právnická osoba, , jakožto skladovatel zavázala převzít od ukladatele, tj. společnosti , právnická osoba, . zboží – látky, skladovat je a zacházet s nimi po dobu a za podmínek stanovených touto smlouvou (viz čl. 1 smlouvy o skladování). Oprávnění k užívání prostor může být založeno nájemní či pachtovní smlouvou, v daném případě došlo k tomu, že společnost , právnická osoba, měla oprávnění užívat prostory, v nichž skladovala látky společnosti , právnická osoba, ., na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovaným. Od skladovací smlouvy je třeba odlišovat smlouvu nájemní, kterou žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , jejíž předmět je zcela odlišný. Uvedenou nájemní smlouvou se žalovaný zavázal přenechat k užívání nebytové prostory – obchodní jednotku a bytovou jednotku o velikosti 2+1, užívanou k administrativním účelům nájemce (viz čl. 1.2. nájemní smlouvy). Pokud žalovaný namítl, že skladovací smlouva uzavřená mezi výše označenými subjekty postrádá věcné racio, ať již hospodářské či právní, žalobce je toho názoru, že žalovaný není oprávněn posuzovat hospodářský anebo právní smysl takové smlouvy, uplatňuje se zásada smluvní volnosti a je pouze na vůli jednotlivých subjektů, zda se rozhodnou pro uzavření smlouvy či nikoliv. Žalovaný jakožto třetí subjekt není oprávněn zasahovat do této vůle smluvních stran, ani mu nepřísluší hodnotit, zda skladovací smlouva měla hospodářský či právní význam pro dané smluvní strany. Žalobce poznamenal, že smlouva je úplatná a skladovateli přísluší skladné ve sjednané výši, tudíž hospodářky smysl evidentně smlouva skladovací má. V konkrétním případě příčinou vzniku škody bylo ucpané kanalizační potrubí, toto potrubí není součástí pronajatých prostor a není ani předmětem uzavřené smlouvy mezi žalovaným a , právnická osoba, ; žalobce se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že osobou povinnou k náhradě škody je ten, kdo měl mít nad věcí dohled; není rozhodující, zda jej skutečně vykonával, nýbrž zda byl povinen tak činit. Žalovaný jako vlastník nemovité věci by se mohl povinnosti k náhradě újmy ubránit, pokud by prokázal, že nezanedbal náležitý dohled nad nemovitostí, tj. že vykonával vlastnická práva řádně, avšak že s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem nemohl ucpání kanalizace v nemovitosti předvídat a ani mu zabránit. Žalovaný v tomto směru netvrdil na svou obranu vůbec nic, nijak se nevyjádřil k otázce, zda vykonával náležitý dohled nad nemovitostí, např. jak často a v jakém rozsahu prováděl kontrolu kanalizace, ani neuvedl, ve které části kanalizace došlo k jejímu ucpání, zda se tak stalo v úseku budovy, který souvisí s předmětem nájmu. Své odpovědnosti se tak žalovaný nemůže zprostit tvrzením, že nevěděl o uskladněných látkách. Pokud by žalovaný svou povinnost dohledu plnil, pak by ke škodě nedošlo. K námitce, že se soud prvního stupně řádně nezabýval výší škody, ačkoliv žalovaný od počátku nárok neuznával co do důvodu i výše, žalobce uvedl, že žalovaný se v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu omezil na námitku nedostatku pasivní legitimace, nikde však netvrdil, že rozporuje výši škody, ohledně výše škody se za celou dobu řízení před soudem prvního stupně nijak nevyjádřil. Jako účelovou námitku žalovaného žalobce hodnotí i námitku, že v řízení před soudem prvního stupně nebyl žalovaný dostatečně soudem poučen o tom, že neunáší břemeno důkazní. Žalovaný v řízení nebyl procesně aktivní, vyjma podání odporu se strana žalovaná účastnila pouze jednání nařízeného na den , datum, , na tomto jednání soud s účastníky probral svůj předběžný právní názor a neformálně poučil žalovaného, co bude třeba tvrdit a prokázat, aby soud mohl uvažovat o zproštění odpovědnosti žalovaného. Jednání bylo odročeno za účelem možného smírného řešení věci, další jednání bylo nařízeno na , datum, , žalovaný měl téměř 7 měsíců na to, aby učinil ve věci nějaké vyjádření, to se však nestalo, na nařízené jednání (, datum, ) se žalovaný bez omluvy nedostavil. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného nelze přičítat k tíži soudu, že rozhodl o nároku žalobce, aniž by předtím poučil žalovaného o tom, že neunáší důkazní břemeno. Žalovaný měl prostor pro doplnění tvrzení a označení důkazů do konce prvního jednání, tj. jednání dne , datum, , popřípadě do uplynutí lhůty určené soudem na tomto jednání, pokud by o ni požádal. Jestliže se žalovaný na jednání bez omluvy nedostavil, logicky mu nemohlo být poskytnuto soudem poučení o neunášení důkazního břemene, příp. poskytnuta lhůta pro doplnění tvrzení a označení důkazů. Pasivita žalovaného nemůže jít k tíži soudu prvního stupně a už vůbec ne k tíži žalobce. Odvolací námitka žalovaného v tomto směru je proto nedůvodná.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. d/, e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Podle ustanovení § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

6. Podle § 2205 o. z. platí, že nájemní smlouva pronajímatele zavazuje a) přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu, b) udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata, c) zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

7. Podle ustanovení § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu (Pododdíl 3, Zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání) se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

8. Podle ustanovení § 2304 odst. 1 o. z. nájemce nemá právo provozovat jinou činnost nebo změnit způsob či podmínky jejího výkonu, než jak to vyplývá z účelu nájmu nebo z jiného ujednání stran, anebo z toho, co bylo možné důvodně očekávat při uzavření smlouvy, pokud by tato změna působila zhoršení poměrů v nemovité věci nebo by nad přiměřenou míru poškozovala pronajímatele nebo ostatní uživatele nemovité věci.

9. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud se v důsledku změny poměrů na straně nájemce jeho činnost v některém ohledu změnila jen nepodstatně (§ 2304 odst. 2 o. z.).

10. V projednávané věci nebylo sporné, že žalovaný je výlučným vlastníkem bytového domu na adrese , adresa, a že smlouvou o nájmu prostoru sloužícího podnikání ze dne , datum, přenechal nájemci , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, , do nájmu prostor sloužící k podnikání, a to nebytové prostory – obchodní jednotku a bytovou jednotku o velikosti 2+1, využívanou k administrativním účelům nájemce (viz čl. 1 1.2 smlouvy), na dobu neurčitou, a to s účinností od , datum, (čl. 2 2.1 smlouvy), za dohodnuté nájemné (čl. 3). Dne , datum, pak došlo v důsledku ucpané kanalizace v domě na adrese , adresa, , , adresa, k přetečení odpadní vody do prostor sloužících k podnikání nájemce , právnická osoba, , IČO , IČO, a k poškození uskladněných látek ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, ., která byla pro tato rizika pojištěna u žalobce a ten jako pojistitel vyplatil pojištěné plnění z pojištění.

11. Soud prvního stupně v označené věci provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na základě zjištěného skutkového stavu učinil i správné právní závěry, přičemž v odůvodnění rozsudku jasně vyložil, které skutečnosti má za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaké učinil právní závěry.

12. Předně odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně k otázce povinnosti pronajímatele (vlastníka nemovitosti) udržovat budovu ve stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata (část), pro zajištění nerušeného užívání věci po dobu nájmu vykonávat nad budovou dohled. Odpovědnost vlastníka zde vychází z ústavního principu, že vlastnictví zavazuje (čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a vlastník je povinen dbát na stav věci ve svém vlastnictví, aby nedocházelo ke škodám na straně druhých (viz str. 5 odst. druhý odůvodnění rozsudku). Liberační důvod se odvozuje od kvality prováděného dohledu, neboť škůdce se může povinnosti k náhradě zprostit, prokáže-li že nezanedbal náležitý dohled. V tomto směru žalovaný na svou obranu netvrdil nic, nevyjádřil se, zda náležitý dohled nad nemovitostí domu vykonával, tj. zda prováděl kontroly kanalizace, jak často, jakým způsobem apod. Pokud bylo ve věci nařízeno jednání na den , datum, , žalovaný se bez omluvy nedostavil, přestože mu byl znám předběžný právní názor soudu prvního stupně na řešenou věc, sdělený účastníkům sporu při jednání dne , datum, ; ke splnění břemene tvrzení zůstal žalovaný pasivní.

13. Soud prvního stupně také správně vyhodnotil, že uzavřením smlouvy o skladování zboží – látek mezi skladovatelem , právnická osoba, , IČO , IČO, a ukladatelem , právnická osoba, ., IČO , IČO, ze dne , datum, nájemce (, právnická osoba, ) neporušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o nájmu ze dne , datum, , neboť tak provozoval jen činnosti, které s prodejem látek úzce souvisí, nejednalo se o takovou změnu činnosti nájemce, která by způsobila zhoršení poměrů v nemovité věci nebo by nad přiměřenou míru poškozovala pronajímatele nebo ostatní uživatele nemovité věci (§ 2304 odst. 2 o. z.). Nic z toho ani žalovaný v řízení netvrdil a neprokazoval.

14. Jestliže žalobce v řízení prokázal, že při splnění níže uvedených kumulativních předpokladů pro přechod práv na pojistitele (a/ poskytnutí z titulu pojistné smlouvy č. 8603120319 uzavřené se společností , právnická osoba, . na základě pojistné události č. 4203099360 plnění za poškozené skladované zboží, b/ existence práva na náhradu škody oprávněné osoby – pojištěné proti žalovanému, c/ příčinná souvislost mezi právem na náhradu škody oprávněné osoby – pojištěné a pojistnou událostí č. 4203099360, v souvislosti se kterou pojistitel poskytl plnění z pojištění, d/ časová podmínka existence práva na náhradu škody oprávněné osoby k okamžiku poskytnutí plnění z pojištění pojistitelem) došlo k zákonnému přechodu práva na náhradu škody na pojistitele (§ 2820 odst. 1 o. z.), soud prvního stupně správně zhodnotil důvodnost nároku s tím, že pokud jde o výši škody vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem, neboť žalovaný k otázce výše škody nic konkrétního netvrdil a neprokázal. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou procesními povinnostmi, o kterých je soud povinen, je-li to třeba, účastníka řízení poučit, přičemž poučení o těchto procesních právech je soud povinen poskytnout účastníku v době, kdy je toho podle stavu řízení pro něj zapotřebí; v daném případě by se žalovanému tohoto poučení dostalo při jednání dne , datum, , ke kterému se však bez omluvy nedostavil. Přestože žalovaný znal předběžný názor soudu na řešenou věc od , datum, a věděl tak, které skutečnosti by musel tvrdit a prokazovat, aby se žalobě ubránil, zůstal v řízení zcela pasivní. Pokud se účastník bezdůvodně nedostaví k jednání, při kterém by mu mohlo být poskytnuto poučení o procesních právech, není soud povinen jen za tímto účelem jednání odročovat.

15. Vzhledem k výše uvedeným závěrům odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ohledně částky 170 999 Kč včetně příslušenství, když žalobce žalovaného řádně vyzval k úhradě regresní pohledávky ve výši 170 999 Kč do , datum, , žalovaný škodu zaplatit odmítl; v tomto rozsahu byl rozsudek ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen. Pouze ohledně částky 1 200 Kč odvolací soud ve smyslu ustanovení § 220 odst. l o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, když neshledal nárok žalobce s odůvodněním, že se jedná o „náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013“ důvodným.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odvolacím soudem odůvodněn ve smyslu ustanovení § 224 odst. 2, § 142 odst. 3 o. s. ř.; žalobce byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části (1 200 Kč), proto mu byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, a to v celkové výši 93 050,08 Kč. Před soudem prvního stupně se jednalo o náklady ve výši 70 752,20 Kč, jak správně specifikoval označený soud v odůvodnění rozsudku na str. 6 v odstavci druhém, na které odvolací soud odkazuje v plném rozsahu. V odvolacím řízení žalobce účelně vynaložil tyto náklady: a/ mimosmluvní odměna advokáta za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“, po 7 940 Kč (vyjádření k odvolání žalovaného ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, ), b/ náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT 2 x 300 Kč, c/ náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a/, 3 AT za 12 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 200 Kč, d/ cestovné ve výši 748 Kč, e/ DPH ve výši 21 % 3 869,88 Kč; celkem 22 297,88 Kč.