44 CO 27/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa vedlejší účastník na straně žalované: pojišťovna , IČO sídlem adresa o 1 500 000 Kč – nemajetková újma – bolestné, ztížení společenského uplatnění, psychická újma, o odvoláních žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. září 2021, č. j. 46 C 266/2016-218, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 26. listopadu 2021, č.j. 46 C 266/2016-227,

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením se mění a) v napadeném výroku II. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 285 Kč b) v napadeném výroku III. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 375 Kč c) v napadeném výroku IV. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na znalečném částku ve výši 4 195,25 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím usnesením soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 000 Kč (výrok I.), ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 45 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.) ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem uložil žalobkyni povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na znalečném částku 16 781 Kč (výrok IV.) a České republice – Městskému soudu v Brně nepřiznal právo na zaplacení soudního poplatku (výrok V.).

2. Soud prvního stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně, kterým se domáhala náhrady nemajetkové újmy spočívající v náhradě za vytrpěné bolesti ve výši 200 000 Kč, za psychickou újmu ve výši 300 000 Kč a za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 000 000 Kč, jež měla jí být způsobena v souvislosti s nesprávným lékařským postupem žalované při drcení ledvinových kamenů žalobkyně, které při revizním zákroku vyústilo v poškození ledviny a nutnost jejího odebrání, je nedůvodný, jelikož zásadní příčinou vzniku této újmy nebyl zjištěný nesprávný postup žalobce při tlumení bolesti žalobkyně po drcení kamenů ani ponechání žalobkyně trpící bolestmi bez řádného lékařského vyšetření, nýbrž ne příliš obvyklá reakce těla žalované během drcení, kterou lékaři nemohli ovlivnit, takže ani dřívější provedení revizní operace by nemohlo předmětnou ledvinu zachránit. Vzhledem k uvedenému tedy újma žalobkyni nevznikla v příčinné souvislosti s pochybením žalované, a proto soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. K odůvodnění nákladového výroku II. uvedl, že žalovaná sice byla v řízení procesně úspěšná, nicméně s ohledem na důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř. spočívající ve zjištěném nesprávném lékařském postupu žalované (podávání léků proti bolesti žalované ztěžující včasné rozpoznání zhoršení stavu žalobkyně, téměř celodenní odkládání řádného lékařského vyšetření apod.), které sice nevedly ke vzniku újmy, soud má však za nemorální, aby žalovaná v souvislosti se svým liknavým poskytnutím lékařské péče inkasovala plné náklady řízení. Soud prvního stupně dále přihlédl k sociální situaci žalobkyně v důchodovém věku pečující o dospělého syna po mozkové obrně a manžela s těžkým diabetem, kterou si sama nepřivodila. Proto snížil náhradu nákladů na jednu čtvrtinu. Při stanovení výše náhrady vycházel soud prvního stupně z tarifní hodnoty jednoho úkonu vycházející z § 7 bod 6 advokátního tarifu, kdy výše odměny za jeden úkon právní služby činí částku 14 300 Kč. Po výpočtu odměny za 10 úkonů právní služby a připočtení paušální náhrady hotových výdajů advokáta ke každému z uvedených úkonů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za úkon a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 29 200 Kč a zálohy na zaplacení znalecký posudek 5 000 Kč vyčíslil celkovou náhradu nákladů řízení žalované částkou 180 200 Kč, kterou po snížení na jednu čtvrtinu a po zaokrouhlení určil v částce 45 000 Kč. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované pak soud prvního stupně zjistil, že tento má nárok na paušální náhradu nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za úkon. Při počtu pěti úkonů se tak jedná o náhradu ve výši 1 500 Kč. S ohledem na nízkou výši této náhrady, pokrývající pouze administrativní náklady, tuto soud prvního stupně postupem podle § 150 o. s. ř. nemoderoval. Pokud jde o výrok IV. o nákladech státu, uvedl, že osvobození žalobkyně od soudních poplatků ze zákona nemá na rozhodování o náhradě nákladů řízení státu žádný vliv, neboť žalobkyně nebyla osvobozena od soudních poplatků pro své majetkové a sociální poměry podle § 138 odst. 1 o. s. ř. [příjmení] znalečného ve výši 16 781 Kč uložená žalobkyni k zaplacení byla stanovena rozdílem mezi celkovou výší znalečného 21 781 Kč a zálohou ve výši 5 000 Kč složenou žalovanou za účelem zpracování znaleckého posudku.

4. Pouze proti nákladovým výrokům II. – IV. rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž žádá, aby s přihlédnutím k tomu, že byly splněny zákonné podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. s ohledem na okolnosti případu a poměry účastníků, zejména, kdy po lékařském zákroku u žalované došlo k takovému poškození ledviny, že ji bylo nutno odstranit. Namísto zamýšleného léčebného efektu tedy žalobkyně přišla o orgán, který nelze nahradit, a došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Ačkoliv nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé, nemá již zájem vést další řízení s ohledem na jeho délku a její věk. Namítá, že uložená nákladová povinnost je pro ni likvidační, kdy jejím jediným příjmem je starobní důchod, jehož polovinu vynaloží na náklady spojené s bydlením a nezbytnými léky. Aplikace § 150 o. s. ř. by nebyla na újmu ani žalované, ani vedlejšímu účastníku. Navrhla, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v uvedeném smyslu změněno tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že České republice – Městskému soudu v Brně se proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobkyně byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal napadené výroky o náhradě nákladů řízení a dospěl k závěru, že odvolání jsou částečně důvodná byť z jiných, než žalobkyní namítaných důvodů.

6. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v napadených nákladových výrocích II. až IV. rozsudku ve znění doplňujícího usnesení, nesprávné, a to z následujících důvodů: při stanovení nákladů právního zastoupení advokátem pro nesprávnou aplikaci § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), když hodnotu jednoho úkonu právní služby zástupce žalované stanovil ze žalované částky 1 500 000 Kč, tj. částkou 14 300 Kč za úkon. Uvedený postup nereflektoval aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně usnesení ze dne 25 Cdo 3771/2020 ze dne 27.5.2021 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo]), podle něhož ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o.z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) AT. Z uvedeného je tak zřejmé, že hodnota jednoho úkonu právní služby zástupce žalované v posuzovaném řízení měla být stanovena částkou 3 100 Kč. Celková plná výše náhrady nákladů řízení žalované za přiznaných 10 úkonů právní služby (odvolací soud nemá výhrad proti jejich počtu a účelnosti) á 3 100 Kč a k tomu náležejících 10 režijních paušálů hotových výloh á 300 Kč, vše zvýšeno o částku 7 140 Kč z titulu DPH 21 %, by tak měla činit částku 41 140 Kč.

7. Pokud jde o aplikaci § 150 o. s. ř. ohledně náhrady nákladů řízení, jak ve vztahu mezi účastníky, tak ve vztahu k povinnosti procesně neúspěšné žalobkyně k náhradě nákladů státu, odvolací soud se ztotožnil s úvahou soudu prvního stupně, že na straně žalobkyně lze s přihlédnutím k jejím osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům shledat důvody pro moderační aplikaci uvedeného zákonného ustanovení snížením náhrady nákladů řízení žalovaného. Soudem prvního stupně popsané nepříznivé osobní, majetkové a rodinné poměry žalobkyně (starobní důchodkyně, dlouhodobá péče o osobu blízkou), které odvolací soud dále došetřil prostřednictvím čestného prohlášení žalobkyně, jsou takové povahy, že sice neodůvodňují moderaci v celém rozsahu (žalobkyně má pravidelný příjem, který přesahuje její životní náklady), nicméně odůvodňují její osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř. v soudem prvního stupně vymezeném rozsahu 75 %. Tento závěr pak odůvodňuje v témže rozsahu moderovat výši nákladů řízení v řízení procesně úspěšné protistrany.

8. Uvedený závěr dovozuje odvolací soud též s ohledem na povahu nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, kdy k posouzení důvodnosti nároku bylo zapotřebí náležitě zodpovědět odborné otázky z oboru medicíny. V řízení nebylo od počátku zcela jednoznačné, zda mezi objektivně nastalým nepříznivým zdravotním následkem na straně žalobkyně a jednáním žalované, které bylo částečně shledáno non lege artis, byla dána příčinná souvislost. Tato skutečnost byla zjištěna až po provedení rozsáhlejšího dokazování znaleckými posudky. S ohledem na uvedené tedy na straně žalobkyně nelze dovozovat, že by z její strany došlo od počátku ke zjevně bezúspěšnému a svévolnému uplatnění práva.

9. Je-li závěr o možnosti aplikace § 150 o. s. ř. nepřiznáním náhrady nákladů řízení v rozsahu snížení o 75 % dovozen ve vztahu k žalované, je podle názoru odvolacího soudu logické tak učinit i ve vztahu k nákladům vedlejšího účastníka na straně žalované, byť výše jeho nákladů, jako nezastoupeného účastníka, byla nepoměrně nižší než u žalované, jakož i ve vztahu k nákladům státu z titulu znalečného, a to aniž by tomuto předcházelo předchozí samostatné rozhodnutí o osvobození žalobkyně od soudních poplatků soudem ve smyslu § 138 o. s. ř.

10. S ohledem na uvedené proto odvolací soud změnil dle ustanovení § 220 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením v napadených výrocích II. – IV. tak, že a) žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení v podobě nákladů právního zastoupení advokátem částku sníženou o 75 %, tj. ve výši 10 285 Kč, b) žalobkyni uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku 375 Kč a České republice – Městskému soudu v Brně přiznal vůči žalobkyni právo náhradu nákladů řízení ve výši 4 195,25 Kč. Ve zbývající části nákladů řízení co do částky 12 585,75Kč tak nebylo státu právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni přiznáno.

11. Žalobkyně sice byla v odvolacím řízení převážně úspěšná, za situace, kdy v odvolacím řízení náhradu nákladů nepožadovala, však odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř.).