44 CO 45/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobkyně: ; pojišťovna , IČO sídlem adresa zastoupená JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení , datum narození , bytem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o 424 361 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2021, č. j. 49 C 110/2021-89

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 24 974,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2021, č. j. 49 C 110/2021-89 bylo rozhodnuto tak, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 424 361 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 424 361 Kč za dobu od 26. prosince 2020 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 37 461,60 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 424 361 Kč s příslušenstvím, žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně, současně jí bude přiznána i náhrada nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění odvolání žalobkyně uvedla, že se prostřednictvím podané žaloby domáhá po žalovaném náhrady výše uvedené částky s odkazem na § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého má pojistitel právo na náhradu toho, co vyplatil za pojištěného, jestliže pojištěný řídil vozidlo v době, kdy nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Žalovaný byl totiž od roku 1971 držitelem pouze švédského řidičského oprávnění, v době předmětné nehody (9. 1. 2020), mu byl vydán švédský řidičský průkaz s platností ode dne 23. 2. 2010 do 23. 2. 2020. V roce 2010 mu byl Okresním soudem v Blansku uložen zákaz řízení vozidel na dobu 18 měsíců, do roku 2012. Poté, co skončila doba zákazu řízení, žalovaný bez dalšího pokračoval v řízení na základě svého švédského průkazu. Žalobkyně má za to, že vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil podmínky české právní úpravy pro vrácení řidičského oprávnění po uplynutí trestu zákazu řízení, v návaznosti na výše uvedený regresní důvod je třeba usuzovat, že v době nehody nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, které by ho opravňovalo k řízení dle české úpravy. Pokud držitel tuzemského řidičského oprávnění nesplní zákonné podmínky a předpoklady k vrácení řidičského oprávnění, přesto usedne do motorového vozidla a řídí jej, vykonává činnost, pro kterou takové oprávnění pozbyl. Pokud by totéž nebylo vyžadováno po držiteli řidičského oprávnění vydaného cizím státem, došlo by nedůvodně ke zvýhodňování takového držitele oproti držiteli tuzemského oprávnění, které mu za stejné jednání může dokonce hrozit trestní postih (viz rozhodnutí NS č. j. 7 Tdo 625/2013-18). V návaznosti na výše uvedené je proto žalobkyně přesvědčena, že pro účely posouzení, zda byl naplněn regresní důvod dle § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb., je možno uzavřít, že žalovaný nesplnil podmínky české právní úpravy pro znovunabytí oprávnění k řízení motorových vozidel na území České republiky, tedy byl v době předmětné nehody osobou bez příslušného řidičského oprávnění.

3. K odvolání žalobkyně se žalovaný vyjádřil písemně dne 15. 5. 2022, navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalovaného. V odůvodnění odvolání žalovaný uvedl, že soud prvního stupně pro daný případ vyhodnotil jako podstatné vyřešení otázky, zda žalovaný byl ke dni předmětné dopravní nehody držitelem řidičského oprávnění, či nikoliv. V souvislosti s předmětnou dopravní nehodou bylo jednání žalovaného projednáváno v rámci přestupkového řízení ve věci vedené Magistrátem města Brna, Odbor dopravněsprávních činností, sp. zn. ODSČ – [číslo] – DOS/PŘ, č. j.: ODSČ – [číslo] – 47, které posléze vyústilo v rozhodnutí správního orgánu ze dne 1. 7. 2020, přičemž správní orgán mimo jiné na straně 4 odst. 7 konstatoval, že: Z evidenční karty řidiče vyplývá, že autoškolu skupiny„ B“ absolvoval v roce 1971 ve Švédsku a byl mu vydán švédský ŘP s platností ode dne 23. 2. 2010 do 23. 2. 2020. Český ŘP nikdy nevlastnil a dle seznamu řidičských oprávnění vlastnil švédské řidičské oprávnění. Obviněný tedy byl v době spáchání dopravní nehody dne 9. 1. 2020 držitelem švédského řidičského oprávnění. Správní orgán tedy řízení ve věci přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu zastavil dle ustanovení § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, neboť spáchaný přestupek, o němž se vede řízení, se nestal nebo není přestupkem. Dle citovaného rozhodnutí pak má správní orgán v souladu se soudem prvního stupně za to, že žalovaný byl v době dopravní nehody držitelem řidičského oprávnění. Obdobné situaci jako v projednávané věci se věnoval i Veřejný ochránce práv ve svém stanovisku k některým aspektům, týkajícím se držitelů řidičského průkazu členského státu a řidičského průkazu vydaného cizím státem, vedeném pod sp. zn. [číslo], kde Veřejný ochránce konstatoval, že: Držitel řidičského průkazu členského státu, řidičského průkazu vydaného cizím státem nebo mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem nepozbývá řidičské oprávnění v důsledku v tuzemsku uloženého trestu nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ani v důsledku dosažení hranice 12 bodů v bodovém hodnocení, avšak v obou případech pozbývá oprávnění řídit motorová vozidla na území České republiky. Vzhledem k uvedenému má žalovaný ve shodě se soudem prvního stupně za to, že v době předmětné dopravní nehody byl řádným držitelem řidičského oprávnění, když z dikce příslušných ustanovení je evidentní, že pro držitele českých řidičských průkazů platí jiný režim, než pro držitele řidičských průkazů vydaných cizím státem (zde platí, že blokace ŘP skončila uplynutím doby trestu, neboť v případě držitelů řidičských oprávnění získaných na území jiného členského státu nedochází ke ztrátě řidičského oprávnění, nýbrž ke ztrátě práva řídit motorové vozidlo po určitou dobu na území České republiky). Odvolání žalobkyně pak obsahuje opětovně pouhý přehled právní úpravy, kterou žalobkyně spíše subjektivně hodnotí, věcně však neuvádí žádnou relevantní právní argumentaci, která by měla vyvracet uvedené právní závěry. Žalobkyně může mít dojem, že dotčená právní úprava není z jeho pohledu spravedlivá, nicméně z podstaty podaného odvolání a z výše uvedeného, zejména pak z pohledu závěrů rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2013, čj. 17 A 10/2012-37, zveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 2947/2014, není takováto argumentace relevantní. Skutečnost, že se žalobkyni takováto právní úprava nelíbí, nemůže nic změnit na tom, že žalovaný byl v době předmětné dopravní nehody držitelem řidičského oprávnění a žalobkyně ze své pozice nemůže požadovat náhradu za vynaložené plnění z titulu uzavřené pojistné smlouvy.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Ve věci byl uplatněn nárok pojistitele (žalobkyně) proti pojištěnému (žalovaný) na náhradu toho, co za něho plnil (424 361 Kč), když pojištěný dle tvrzení pojistitele řídil vozidlo v době dopravní nehody dne 9. 1. 2020 v 13.05 hodin a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění (§ 10 odst. 1 písm. g/ zák. č. 168/1999 Sb.). Žalobkyně k uvedenému tvrdila, že žalovaný byl od roku 1971 držitelem pouze švédského řidičského oprávnění, v době předmětné nehody (9. 1. 2020) mu byl vydán švédský řidičský průkaz s platností ode dne 23. 2. 2010 do 23. 2. 2020; v roce 2010 mu byl Okresním soudem v Blansku uložen zákaz řízení vozidel na dobu 18 měsíců, tj. do roku 2012. Poté, co skončila doba zákazu řízení, žalovaný bez dalšího pokračoval v řízení na základě svého švédského průkazu, to, aniž by pro znovunabytí řidičského oprávnění prokázal zdravotní a odbornou způsobilost, jak je povinen držitel tuzemského řidičského oprávnění.

6. Soud prvního stupně názoru žalobkyně nepřisvědčil. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně potvrdil, že vnitrostátní právní úprava (§ 102 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.) vyžaduje v případě trestu zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu přesahující dvanáct měsíců následné prokázání zdravotní způsobilosti jako podmínky pro vrácení řidičského oprávnění; míněno ovšem vrácení řidičského oprávnění vydaného příslušnými orgány České republiky, nikoliv řidičského průkazu vydaného cizím státem. Vlastní uložení trestu zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel u držitele řidičského průkazu členského (cizího) státu nemá dle soudu prvního stupně za následek pozbytí řidičského oprávnění jeho držitele, ale„ jen“ pozbytí práva k řízení motorového vozidla na území České republiky. Proto také držitel řidičského průkazu vydaného cizím státem může po uplynutí doby sankce na území České republiky řídit motorové vozidlo, aniž by musel splňovat další podmínky pro vrácení řidičského oprávnění vydaného orgány České republiky (srov. shodné stanovisko Veřejného ochránce práv ze dne 13. 1. 2016). Soud prvního stupně dále v odůvodnění odkázal na závěr správního orgánu v přestupkovém řízení (rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 1. 7. 2020, nabylo právní moci dne 7. 7. 2020) k věci přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. e/ bod 1 zák. č. 361/ 2000 Sb., kde bylo řízení zastaveno dle ust. § 86 odst. 1 písm. a/ zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, neboť spáchaný skutek (zde řízení motorového vozidla, aniž by byl řidič držitelem řidičského oprávnění), o němž se vede řízení, se nestal nebo není přestupkem. Správní orgán v označeném přestupkovém řízení učinil závěr, že [jméno] [příjmení], [datum narození] (žalovaný) měl v evidenční kartě řidiče zákaz řízení motorových vozidel (ZŘMV) v roce 2010 až 2012 (18 měsíců) uložený Okresním soudem v Blansku, v EKŘ měl proto v uvedeném období vedenou platnou blokaci řidičského oprávnění; vzhledem k tomu, že jmenovaný český řidičský průkaz nikdy nevlastnil, ale naopak měl švédský řidičský průkaz, tak blokace řidičského průkazu skončila uplynutím doby trestu; správní orgán vyslovil, že jmenovaný tedy byl v době dopravní nehody dne 9. 1. 2020 držitelem švédského řidičského oprávnění, a proto bylo řízení o shora specifikovaném přestupku zastaveno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek pro přiznání práva na náhradu dle § 10 odst. 1 písm. g/ zák. č. 168/1999 Sb., soud prvního stupně žalobu zamítl.

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně se dostatečně zabýval objasněním skutkového stavu, věc správně posoudil i po právní stránce, své rozhodnutí též řádně odůvodnil. S vyslovenými závěry k otázce, zda žalovaný byl v době předmětné dopravní nehody dne 9. 1. 2020 držitelem příslušného řidičského oprávnění, se odvolací soud ztotožnil, má rovněž za to, že držitel řidičského průkazu členského státu, řidičského průkazu vydaného cizím státem, mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem nepozbývá řidičské oprávnění v důsledku v tuzemsku uloženého trestu nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, avšak pozbývá„ jen“ právo (oprávnění) řídit motorová vozidla na území České republiky, a to pro konkrétní časový úsek dle rozhodnutí příslušného správního orgánu či soudu. Jak plyne z výše specifikovaného rozhodnutí dopravněsprávního orgánu – Magistrátu města Brna ze dne 1. 7. 2020, řidičské oprávnění vyplývající z řidičského průkazu žalovaného, který byl vydán členským státem EU (Švédsko), nebylo v konkrétním případě zpochybněno, když blokace řidičského průkazu skončila uplynutím doby trestu již v roce 2012, řidičský průkaz žalovaného byl platný do 23. 2. 2020, správní orgán tak zjevně respektoval čl. 2 bod 1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/126/ES ze dne 20. 12. 2006, o řidičských průkazech (Řidičské průkazy vydané členskými státy jsou vzájemně uznávány.). Jestliže žalobkyně neprokázala důvodnost svého nároku na úhradu vyplacené částky dle § 10 odst. 1 písm. g/ zák. č. 168/1999 Sb., žaloba byla zcela správně zamítnuta.

8. S ohledem na výše uvedené byl proto napadený rozsudek odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen (včetně nákladového výroku II.).

9. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, proto mu byla podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 24 974,40 Kč (odměna za zastupování advokátem podle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“, tj. 10 020 Kč za úkon právní služby, zde vyjádření k odvolání žalobkyně, účast na jednání dne 16. 11. 2022, 2 x 10 020 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT 2 x 300 Kč, 21 % DPH – 4 334,40 Kč). Úkon účasti zástupce žalovaného na jednání, kde došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (23. 11. 2022), nebyl vyhodnocen jako potřebný k účelnému bránění práva žalovaného.