49 C 110/2021

Plný text

Městský soud v Brně soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobkyně: ; pojišťovna , IČO , se sídlem v  obec a číslo , ulice číslo zastoupená JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec a číslo – část obce , ulice číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , bytem v  obec , ulice číslo zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice číslo o 424.361 Kč s úroky z prodlení,

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 424.361 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 424.361 Kč za dobu od 26. prosince 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 37.461,60 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 424.361 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 424.361 Kč za dobu od 26. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 9. 1. 2020 žalovaný způsobil dopravní nehodu, když při odbočování vlevo nedal přednost v jízdě protijedoucímu vozidlu značky Seat Leon, při této dopravní nehodě došlo mj. k poškození protijedoucího vozidla a vznikly též náklady na zásah HZS Jihomoravského kraje. Žalobkyně je pojišťovnou, s níž žalovaný uzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v souvislosti se shora uvedenou dopravní nehodou žalobkyně vyplatila vlastníkovi poškozeného vozidla [příjmení] [jméno] částku ve výši 407.561 Kč a HZS Jihomoravského kraje za zásah částku ve výši 16.800 Kč. Následně vyzvala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 424.361 Kč, neboť žalovaný poté, co mu byl dříve (s účinností od 11. 12. 2010) uložen trest zákazu řízení všech vozidel na dobu osmnácti měsíců, po uplynutí této doby v rozporu s tím, co mu ukládalo ustanovení § 102 odst. 5 a ustanovení § 102 odst. 6 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (a do 18. 1. 2013 ustanovení § 102 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích) neprokázal svou zdravotní způsobilost ani psychickou způsobilost, což bylo podmínkou pro vrácení řidičského oprávnění. Vzhledem k tomu, že mu tímto postupem řidičské oprávnění vráceno nebylo, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, právo na náhradu toho, co vyplatila za žalovaného. Žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl přitom, že po uplynutí doby, na niž byla nařízena sankce zákazu řízení všech vozidel, sice nepožádal o vrácení řidičského oprávnění a nepředložil k tomu doklad o své zdravotní a psychické způsobilosti, nicméně byl držitelem řidičského oprávnění vydaného ve Švédsku v roce 1971, a tedy není splněna podmínka pro vznik povinnosti k náhradě podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dále uvedl, že touto otázkou se již zabýval správní orgán (Magistrát města Brna, Odbor dopravněsprávních činností) v přestupkovém řízení, které bylo vedeno v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 9. 1. 2020, a v rozhodnutí ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. ODSČ -40673/20 DOS/PŘ, č. j. ODSČ-40673/20-47, dospěl k závěru, že žalovaný„ byl v době spáchání dopravní nehody držitelem švédského řidičského oprávnění“. Tímto rozhodnutím správního orgánu včetně závěru o tom, že žalovaný byl v době spáchání dopravní nehody dne 9. 1. 2020 držitelem švédského řidičského oprávnění, je pak soud – podle názoru žalovaného – s ohledem na ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. V této souvislosti rovněž poukázal na závěry veřejného ochránce práv uvedené ve stanovisku ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 24/2015-.

3. Mezi účastníky bylo nesporné (a soud tedy nevedl dokazování k těmto tvrzením, která vzal za svá skutková zjištění, srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.), že dne 2. 5. 2017 spolu účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] o komplexním pojištění vozidla žalovaného podle zákona č. 168/1999 Sb., že dne 9. 1. 2020 žalovaný způsobil dopravní nehodu, když při odbočování vlevo nedal přednost protijedoucímu vozidlu, že žalobkyně jako smluvní pojišťovna v této souvislosti vyplatila vlastníkovi poškozeného vozidla Seat Leon částku ve výši 407.561 Kč a HZS Jihomoravského kraje za zásah částku ve výši 16.800 Kč, tj. celkem částku ve výši 424.361 Kč (k zaplacení této částky pak žalobkyně vyzvala žalovaného přípisem doručeným dne 18. 12. 2020), že žalovaný byl držitelem švédského řidičského oprávnění od roku 1971, ode dne 5. 2. 2020 pak držitelem českého řidičského oprávnění. V roce 2010 mu byla (s účinností od 11. 12. 2010) uložena sankce zákazu řízení všech vozidel na dobu osmnácti měsíců, po uplynutí této doby žalovaný u českých orgánů neprokazoval zdravotní a odbornou způsobilost, vyšetření zdravotní způsobilosti a dopravně psychologickému vyšetření se podrobil po dopravní nehodě (dne 13. 1. 2020).

4. S ohledem na rozsah nesporných tvrzení účastníků a na zásadu hospodárnosti řízení soud neprováděl naprostou většinu listinných důkazů, které účastníci k důkazu původně navrhli, ostatně na jejich provedení účastníci při jednání ve věci dne 23. 11. 2021 ani netrvali.

5. Ke zjištění skutkového stavu věci pak soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

6. Z pojistné smlouvy soud zjistil, že žalovaný v ní uvedl, že je českým občanem a má bydliště na území České republiky (v [obec]).

7. Z detailu relace o dopravní nehodě soud zjistil, že dne 9. 1. 2020 žalovaný řídil vozidlo Mazda, přitom při odbočování vlevo nedal přednost protijedoucímu vozidlu značky Seat Leon, došlo ke střetu vozidel, přitom mj. vznikla škoda na obou vozidlech.

8. Z rozhodnutí Magistrátu města Brna, Odboru dopravněsprávních činností, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. ODSČ -40673/20 DOS/PŘ, soud zjistil, že jím byl žalovaný – v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 9. 1. 2020 - shledán vinným spácháním několika přestupků, všech z nedbalosti, mj. též přestupku spočívajícího v tom, že po uplynutí doby osmnácti měsíců, na niž mu byl uložen trest zákazu řízení všech vozidel, aniž by byl držitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti (tj. přestupku podle ustanovení § 125 odst. 1 písm. e) bod č. 4 zákona č. 361/2000 Sb.), nikoli však přestupku spočívajícího v řízení vozidla bez příslušného řidičského oprávnění (tj. přestupku podle ustanovení § 125 odst. 1 písm. e) bod č. 1 zákona č. 361/2000 Sb.), neboť v době nehody žalovaný byl držitelem švédského řidičského oprávnění (měl vydaný řidičský průkaz s platností 23. 2. 2010 – 23. 2. 2020). Ve věci tohoto přestupku proto správní orgán řízení zastavil.

9. Z přípisu žalobkyně ze dne 2. 5. 2017, z přehledu„ soupis k vyúčtování“, z fotodokumentace z místa dopravní nehody, z korespondence (jejíž odeslání žalobkyně neprokázala, neboť ji odesílala„ běžnou poštou“, doklady k tomu neevidovala, a žalovaný si doručení korespondence nebyl vědom s výjimkou výzvy ze dne 16. 12. 2020, doručené dne 18. 12. 2020, což bylo mezi účastníky nesporné), ze zápisu o poškození motorového vozidla a z přípisu zástupce žalovaného ze dne 21. 9. 2020 (doručeného žalobkyni dne 23. 9. 2020) soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

10. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud – se zohledněním toho, co je mezi účastníky nesporné – tento závěr o skutkovém stavu věci:

11. Žalovaný byl držitelem švédského řidičského oprávnění od roku 1971. V roce 2010 mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech vozidel na dobu osmnácti měsíců. Po uplynutí této doby se žalovaný nepodrobil vyšetření zdravotní způsobilosti. Dne 9. 1. 2020 žalovaný řídil motorové vozidlo značky Mazda, při odbočování vlevo nedal přednost protijedoucímu vozidlu a došlo k dopravní nehodě. Žalobkyně – jako pojišťovna, s níž žalovaný dne 2. 5. 2017 uzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – vyplatila v souvislosti s touto nehodou vlastníkovi poškozeného protijedoucího vozidla částku ve výši 407.561 Kč a HZS Jihomoravského kraje za zásah částku ve výši 16.800 Kč. Přípisem doručeným dne 18. 12. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 424.361 Kč. V době dopravní nehody byl žalovaný držitelem řidičského oprávnění uděleného ve Švédsku (řidičský průkaz byl vystaven s platností 23. 2. 2010 – 23. 2. 2020). Bezprostředně po dopravní nehodě (dne 13. 1. 2020) se žalovaný podrobil lékařskému vyšetření (nesporné mezi účastníky), byl mu vydán lékařský posudek, a následně též český řidičský průkaz (dne 5. 2. 2020; nesporné mezi účastníky).

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Žalobkyně své právo na zaplacení žalované částky opírala o ustanovení § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

14. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku.

15. Přitom žalobkyně dovozovala, že žalovaný v době dopravní nehody (ke dni 9. 1. 2020) nebyl držitelem řidičského oprávnění, neboť po uplynutí osmnáctiměsíční doby sankce zákazu řízení vozidel se nepodrobil vyšetření zdravotní způsobilosti a tuto neprokázal. Později (při jednání dne 23. 11. 2021) sice žalobkyně připustila, že v době dopravní nehody žalovaný byl držitelem švédského řidičského oprávnění, nicméně nesplňoval podmínku pro vrácení řidičského oprávnění vyžadovanou tuzemskou právní úpravou, tj. neprokázal zdravotní způsobilost. Poukazovala též na to, že v pojistné smlouvě žalovaný deklaroval, že je českým státním příslušníkem s bydlištěm na území České republiky.

16. V první řadě soud zdůrazňuje, že z ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. nelze dovodit a contrario, že by soud byl vázán závěrem správního orgánu o tom, že nebyl spáchán přestupek, jak dovozoval žalovaný. Pro posouzení ve věci tedy není podstatné zjištění, že správní orgán v přestupkovém řízení dospěl k závěru, že žalovaný se nedopustil přestupku spočívajícího v řízení vozidla bez řidičského oprávnění. Vyjma toho nutno zdůraznit, že pro posouzení, zda jsou splněny podmínky k postupu podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., není určující, zda žalovaný spáchal přestupek (spočívající v řízení bez řidičského oprávnění), ale výlučně otázka, zda žalovaný vozidlo dne 9. 1. 2020 řídil, aniž měl řidičské oprávnění. Pro zodpovězení této otázky je určující závěr o tom, jaký vliv na trvání řidičského oprávnění žalovaného má okolnost, že po uplynutí doby trestu zákazu řízení žalovaný neprokázal svou zdravotní způsobilost.

17. Názoru žalobkyně v tomto směru pak přisvědčit nelze. Je pravdou, že vnitrostátní právní úprava (v současné době ustanovení § 102 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.) vyžaduje v případě trestu zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel v době přesahující dvanáct měsíců následné prokázání zdravotní způsobilosti jako podmínku pro vrácení řidičského oprávnění. Nelze však přehlédnout, že tím je míněno vrácení řidičského oprávnění vydaného českým státem. Sotva lze dovodit, že by takto bylo třeba žádat o vrácení řidičského oprávnění vydaného jiným státem (ostatně uložením zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel nemůže dojít k odnětí oprávnění vydaného jiným státem). Takový postup by mj. nepřípustně zasahoval do suverenity cizího státu.

18. Vlastní uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zřízení motorových vozidel u držitele řidičského průkazu členského státu nemá za následek pozbytí řidičského oprávnění jeho držitele, ale„ pouze“ pozbytí oprávnění řídit motorová vozidla na území České republiky. Proto také držitel řidičského oprávnění vydaného v jiném státě může podle názoru soudu po uplynutí doby sankce na území České republiky řídit, aniž by musel splňovat další podmínky pro vrácení řidičského oprávnění vydaného českým státem (shodně srov. též stanovisko veřejného ochránce práv ze dne 13. 1. 2016).

19. Soud – nutno podotknout, že ve shodě se správním orgánem v přestupkovém řízení (rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 1. 7. 2020) – tedy dospěl k závěru, že ke dni 9. 1. 2020 žalovaný byl držitelem řidičského oprávnění, a to oprávnění uděleného ve Švédsku, jak o tom svědčí průkaz s platností 23. 2. 2010 – 23. 2. 2020 (vystavení průkazu je mezi účastníky nesporné).

20. Na shora uvedeném závěru nemůže nic měnit ani ta okolnost, že na pojistné smlouvě je uvedeno, že žalovaný je českým státním občanem a má na území České republiky bydliště. Z těchto údajů neplyne žádná souvislost s tím, kde žalovaný případně získal řidičské oprávnění, nelze z nich dovozovat jakékoli legitimní očekávání žalobkyně apod.

21. Vzhledem k tomu, že ve věci zjevně nebyly splněny jiné podmínky k tomu, aby bylo možné žalovanému uložit zaplacení žalované částky (podmínky uvedené v ustanovení § 10 zákona č. 168/1999 Sb.), soudu nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok I.).

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z odměny zástupce žalovaného ve výši 30.060 Kč podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za tři úkony právní služby po 10.020 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 23. 11. 2021, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 6.501,60 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

23. Žalobkyně je povinna na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 37.461,60 Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).