47 CO 104/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , o zaplacení 129 313,94 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 25. 5. 2021, čj. 11 C 170/2020-64,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 129 313,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 28. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 61 024,90 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 28 430,73 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 129 313,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 28. 12. 2019 do zaplacení (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Skutkově shrnul, že mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce a [právnická osoba] s. r. o., [IČO], uzavřeli dne 12. 3. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru k financování vozidla Fiat DUCATO. Vozidlo převzal uživatel do užívání dne 29. 3. 2018. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 197 600 Kč, který se zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách po 6 547,95 Kč Součástí smlouvy byla také smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, kterou jmenovaná společnost převedla na žalobce vlastnické právo k předmětu financování za účelem zajištění pohledávek. Převod vlastnického práva byl sjednán s rozvazovací podmínkou, že dluh bude řádně splněn, nestane-li se tak, stává se převod vlastnického práva nepodmíněným. Pro ten případ byl žalobce povinen předmět financování zpeněžit a výtěžek použít na úhradu svých pohledávek za [právnická osoba] s. r. o. [příjmení] bylo také to, že žalovaná, jako ručitelka podepsala dne 29. 3. 2018 ručitelské prohlášení ke smlouvě [číslo] v němž se zavázala bezpodmínečně uhradit každý peněžitý dluh dlužníka – [právnická osoba] s. r. o. – vyplývající z uvedené smlouvy. Jmenovaná společnost neplnila své závazky řádně a včas, byla v prodlení se splátkou od dubna 2019 a žalobce jí odeslal dne 11. 7. 2019 odstoupení od smlouvy k datu 29. 7. 2019, zde mimo jiné uvedl, že se jeho vlastnické právo k předmětnému vozidlu stalo nepodmíněným a vyzval jej k přistavení vozidla. Žalobce také provedl dne 17. 12. 2019 finanční vypořádání předčasně ukončené smlouvy a vyčíslil pohledávku za [právnická osoba] s. r. o. na částku 129 313,94 Kč. Dopisy ze dne 17. 12. 2019 a 7. 7. 2020 žalobce vyzval žalovanou jako ručitelku k úhradě této pohledávky. Mezi účastníky také nebylo sporu o tom, že žalobce předmět financování nezpeněžil a výtěžek prodeje nezahrnul do vypořádání svých závazků. [jméno] zahrnul pouze částku 51 560,60 Kč, která mu byla přiznána v rámci rozvrhového usnesení č. j. [číslo jednací], vydaného soudním exekutorem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] v rámci exekuce na majetek [právnická osoba] s. r. o. Exekutor předmětné vozidlo prodal v dražbě dne 11. 11. 2019 za 82 000 Kč. Na tom základě soud uzavřel, že žaloba důvodná není. Bylo zjištěno, že žalobce při ukončení smlouvy nepostupoval způsobem, který si v obchodních podmínkách sám stanovil a neprokázal, že tím nepoškodil klienta či žalovanou. Do vypořádání vzájemných vztahů ze smlouvy totiž nezahrnul částku, kterou by získal v případě postupu v souladu se smlouvou, tedy výtěžek z prodeje předmětu financování – vozidla Fiat DUCATO. Jestliže žalobce nepostupoval podle sjednané smlouvy, nemůže tato skutečnost jít k tíži žalované. Pokud došlo k tomu, že předmět financování byl předmětem exekuce proti povinné [právnická osoba] s. r. o., ačkoliv byl ve vlastnictví žalobce, bylo na místě postupovat podle § 68 exekučního řádu a podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu, případně podle § 267 odst. 1 o. s. ř. a podat žalobu na vyloučení předmětu financování z exekuce. V případě, že žalobce do vypořádání zahrnul pouze částku, kterou získal v rámci rozvrhu z výtěžku dražby, je nepochybné, že jde o částku nižší, než jaká by byla zahrnuta do vypořádání při prodeji vozidla žalobcem, přičemž už jen výše příklepu je o cca 30 000 Kč vyšší, než částka zahrnutá do vypořádání. Žalobě není možné vyhovět ani z části, protože není zřejmé, jakou částku by žalobce z prodeje předmětu financování získal a do finančního vypořádání se [právnická osoba] s. r. o. mohl zahrnout. Soud se neztotožnil s právním názorem žalobce, že na jeho straně nastala nemožnost plnění podle § 2006 občanského zákoníku, neboť prodeji vozidla v exekuci mohl zabránit zákonem předpokládanými postupy. Žalobce ani při tvrzené nemožnosti plnění neprokázal, že provedl řádné finanční vypořádání se započtením částky odpovídající výtěžku z prodeje vozidla. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 14. 6. 2021 blanketní odvolání, které doplnil podáním ze dne 14. 7. 2021. V odůvodnění žalobce uvedl, že neměl žádnou možnost vozidlo sám aktivně získat, vyzval však k jeho vydání [právnická osoba] s. r. o. Následně se dozvěděl, že vozidlo bylo zabaveno soudním exekutorem a do exekučního řízení se přihlásil jako věřitel. V důsledku toho po zpeněžení vozidla na základě rozvrhového usnesení obdržel částku 51 516 Kč. Tuto částku započetl na účet žalovaného. Provedl tedy finanční vypořádání a opačný závěr soudu prvního stupně v tomto směru není správný. Zopakoval, že sám vozidlo zpeněžit nemohl, protože bylo zabaveno v rámci exekučního řízení, na jeho straně tím došlo k nemožnosti plnění podle § 2006 občanského zákoníku. S ohledem na hospodárnost řízení se rozhodl využít institutu přihlášení do exekučního řízení a nikoli požadovat vyškrtnutí věci ze soupisu majetku. I kdyby podal návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu majetku, není jistota, že by bylo návrhu vyhověno. Byl by tak nucen postupovat podle § 267 o. s. ř., avšak mohlo dojít k velmi zdlouhavému procesu, který by znejistil vydobytí jakékoliv částky. V řízení žalovaná nijak nedoložila, že by postupem žalobce došlo k jejímu poškození. Nebylo také prokázáno, že by vozidlo mohlo být prodáno za vyšší cenu. Soud učinil závěry na základě vlastních úvah a ne na základě důkazů předložených stranami. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že by vozidlo bylo možné prodat za cenu vyšší, prodejní cenu by bylo možné zjistit pouze na základě tržní ceny ostatních vozidel stejného typu, případně znaleckým posudkem. Takový důkaz žalovaná neoznačila. Spekulaci soudu o tom, že částka získaná zpeněžením vozidla v exekučním řízení je nižší, než by byla v případě prodeje, nelze akceptovat. Ze strany soudu došlo ke zpochybnění exekučního dražebního prodeje jako efektivního nástroje zpeněžení dlužníkova majetku. Soud porušil ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. a ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 2895/14„ svou vlastní aktivitou nemůže do sporu vnášet skutečnosti, pro které není podkladu v obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního řízení“. Soud zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí. Poukázal i na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. IV. ÚS 69/17, podle níž„ ve sporném řízení se primárně uplatňuje zásada projednací; tvrzení skutečností a navrhování důkazů, které je prokazují, je zásadně věcí účastníků řízení“. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalované uložil, aby žalobci žalovanou částku s příslušenstvím uhradila a nahradila náklady řízení.

3. K odvolání žalobce se žalovaná vyjádřila podáním ze dne 17. 8. 2021. Vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu a připomněla, že v odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 11. 7. 2019 žalobce upozornil na své vlastnické právo k vozidlu. Do exekučního řízení se pak neměl přihlašovat jako věřitel, ale jako skutečný vlastník a měl podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Žalobce nevyužil ani možnosti, kterou uváděl v odstoupení ze dne 11. 7. 2019, a to odebrání vozidla prostřednictvím zmocněnce, přičemž mu bylo známo, že v předmětné době se vozidlo Fiat DUCATO nacházelo v autoservisu v [obec], neboť [právnická osoba] s. r. o. neměla peněžní prostředky na zaplacení opravy. Žalobce tak mohl vyvinout rozumně očekávatelné úsilí k tomu, aby byl automobil zpeněžen v přiměřené době a za cenu v příslušném místě a čase na trhu obvyklou, jak uvádí sám ve svých obchodních podmínkách. Osoba pověřená žalobcem dokonce jednala se servisem o odebrání vozidla, v průběhu těchto jednání však vozidlo ze servisu získal exekutorský úřad.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v Blansku dne 17. 8. 2020. Žalobce se žalobou domáhal proti žalované zaplacení částky 129 313, 94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 28. 12. 2019 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Vylíčil, že dne 12. 3. 2018 uzavřel se [právnická osoba] s. r. o. smlouvu o úvěru [číslo]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí účelového úvěru k financování vozidla Fiat DUCATO. Strany se mimo jiné dohodly, že v případě uplatnění zajišťovacího převodu práva je při případném odstoupení od smlouvy klient povinen vrátit vozidlo žalobci a v případě, že tak neučiní, je žalobce oprávněn vozidlo odebrat na náklady klienta. Závazek, který vznikl ze smluvního vztahu, uzavřeného mezi žalobcem a [právnická osoba] s. r. o. podle smlouvy o úvěru, byl zajištěn ve prospěch žalobce ručitelským prohlášením žalované ze dne 29. 3. 2018. Žalovaná se zavázala, že splní každý peněžitý závazek klienta, který vznikne z titulu smlouvy o úvěru [číslo]. Pro prodlení [právnická osoba] s. r. o. se splácením žalobce od smlouvy odstoupil s účinností ke dni 29. 7. 2019. Dne 17. 12. 2019 provedl finanční vypořádání, přičemž předmět financování se nepodařilo zajistit a ve prospěch klienta nemohl být zohledněn výnos z prodeje vozidla. Na základě finančního vypořádání byl klient povinen zaplatit žalobci částku 129 313,94 Kč dne 27. 12. 2019. Klient svůj dluh neuhradil a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. V souladu s ručitelským prohlášením žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 129 313,94 Kč dne 7. 7. 2020. Protože k uspokojení žalobce nedošlo, domáhá se této částky žalobou. Usnesením ze dne 21. 9. 2020 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. V podání ze dne 2. 10. 2020 žalovaná uvedla, že nárok neuznává, a to ani částečně. Nepopřela, že ze strany [právnická osoba] s. r. o. došlo k uzavření smlouvy o úvěru, pro financování nákupu vozidla Fiat DUCATO. Uvedla však, že jako fyzická osoba nepodepsala vědomě smlouvu o ručení za závazky, a pokud by jí bylo známo, že má takové ručení podepsat, nedošlo by k uzavření smlouvy o úvěru. Namítla, že nemá k dispozici žádné vyrovnání ze dne 17. 12. 2019 a od 6. 2. 2020 již není jednatelkou [právnická osoba] s. r. o. Zopakovala, že smlouvu o úvěru uzavírala bez informace o ručitelském závazku, při uzavírání smlouvy se o ručení nejednalo. Navrhla zamítnutí žaloby. V podání ze dne 12. 2. 2021 žalobce na svých tvrzeních setrval. První jednání bylo nařízeno na den 18. 2. 2021, bylo odročeno na den 13. 4. 2021 a na odročeném jednání byly provedeny listinné důkazy. Jednání bylo odročeno na den 25. 5. 2021. Žalobce ve vyjádření ze dne 18. 5. 2021 doplnil, že byl povinen podle čl. I odst. 3 smlouvy zpeněžit vozidlo a výtěžek zpeněžení použít na úhradu pohledávek za dlužníkem. Vozidlo však bylo zabaveno soudním exekutorem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] v rámci řízení sp. zn. [spisová značka] a žalobce neměl k vozidlu přístup a nemohl jej zpeněžit. Na jeho straně tak nastala nemožnost plnění podle § 2006 občanského zákoníku. Vozidlo bylo exekutorem vydraženo dne 11. 11. 2019 za částku 82 000 Kč a v rámci rozvrhového usnesení bylo žalobci přiznáno 51 516,60 Kč, tuto částku žalobce započetl proti dluhu dlužníka. Na jednání dne 25. 5. 2021 byl po poučení podle § 118b a § 119a odst. 1 o. s. ř. a po přednesení závěrečných návrhů vyhlášen odvoláním napadený rozsudek.

6. Odvolací soud předně uvádí, že vady řízení, k nimž musí přihlédnout z úřední činnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), nejsou odvolatelem namítány a vady uvedené v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají. Ani jiné vady řízení, jimiž se odvolací soud zabývá, pokud by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.), rovněž z obsahu spisu nevyplývají.

7. Skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou odvolacími námitkami napadána.

8. Odvolací soud zopakoval dokazování některými listinami. Ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že byla uzavřena dne 12. 3. 2018 mezi žalobcem jako úvěrujícím a [právnická osoba] s. r. o., [IČO] jako úvěrovaným. Peněžní prostředky ve výši 197 600 Kč byly poskytnuty k nákupu ojetého vozidla Fiat DUCATO. Bylo sjednáno čtyřicet osm pravidelných měsíčních splátek ve výši 6 547,95 Kč a celková částka, kterou měl úvěrovaný uhradit za úvěr, měla činit 314 301,60 Kč. Součástí listiny je i smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Ten byl sjednán s rozvazovací podmínkou vázanou na řádné splnění dluhu z poskytnutého úvěru. Podle smluvních ujednání nebude-li dluh splněn řádně a včas, stane se převod vlastnického práva k předmětu financování na úvěrujícího nepodmíněným. Úvěrující je poté povinen předmět financování zpeněžit a výtěžek zpeněžení použít na úhradu pohledávek za úvěrovaným.

9. Z ručitelského prohlášení ze dne 29. 3. 2018 bylo zjištěno, že jeho podpisem se zavázala žalovaná bezpodmínečně uhradit každý dluh za [právnická osoba] s. r. o., vyplývající z úvěrové smlouvy ze [číslo] uzavřené se žalobcem.

10. Z finančního vypořádání ze dne 17. 12. 2019 odvolací soud zjistil, že žalobce evidoval za [právnická osoba] s. r. o., pohledávku ve výši 129 313,94 Kč. Uvedl, že nesplacená část úvěru činila 138 190,63 Kč, byla snížena o„ neuhrazené pohledávky k datu finančního vypořádání“ ve výši 16 000,55 Kč a zvýšena o náhradu nákladů podle obchodních podmínek ve výši 7 123,86 Kč na výslednou částku 129 313,94 Kč.

11. Z přehledu přijatých plateb bylo zjištěno, že žalobce přijal devět úvěrových splátek ve výši 6 547,95 Kč v období od 27. 4. 2018 do 7. 3. 2019, dále přijal dne 16. 4. 2019 částky 904,10 Kč a 13 095,90 Kč a dne 23. 4. 2019 částku 14 164 Kč. Dne 3. 12. 2019 akceptoval platbu 51 516,60 Kč, v jejím důsledku dosáhl součet úhrad hodnoty 138 612,15 Kč.

12. Shodně se soudem prvního stupně i odvolací soud skutkově vychází z toho, že žalobce a [právnická osoba] s. r. o., [IČO], uzavřeli dne 12. 3. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru k financování vozidla Fiat DUCATO. Vozidlo převzal uživatel do užívání dne 29. 3. 2018. Společnosti [anonymizována dvě slova] byl poskytnut úvěr ve výši 197 600 Kč, který se zavázala splácet ve čtyřiceti osmi měsíčními splátkami po 6 547,95 Kč Součástí smlouvy byla také smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, kterou jmenovaná společnost převedla na žalobce vlastnické právo k předmětu financování za účelem zajištění pohledávek. Převod vlastnického práva byl sjednán s rozvazovací podmínkou, že dluh bude řádně splněn, nestane-li se tak, stává se převod vlastnického práva nepodmíněným. Pro ten případ byl žalobce povinen předmět financování zpeněžit a výtěžek použít na úhradu svých pohledávek za [právnická osoba] s. r. o. Žalovaná, jako ručitelka podepsala dne 29. 3. 2018 ručitelské prohlášení ke smlouvě [číslo] v němž se zavázala bezpodmínečně uhradit každý peněžitý dluh dlužníka – [právnická osoba] s. r. o. – vyplývající z uvedené smlouvy. Jmenovaná společnost neplnila své závazky řádně a včas, byla v prodlení se splátkou od dubna 2019 a žalobce jí odeslal dne 11. 7. 2019 odstoupení od úvěrové smlouvy k datu 29. 7. 2019, zde mimo jiné uvedl, že se jeho vlastnické právo k předmětnému vozidlu stalo nepodmíněným a vyzval jej k přistavení vozidla. Žalobce také provedl dne 17. 12. 2019 finanční vypořádání předčasně ukončené smlouvy a vyčíslil pohledávku za [právnická osoba] s. r. o. na částku 129 313,94 Kč. Dopisy ze dne 17. 12. 2019 a 7. 7. 2020 žalobce vyzval žalovanou jako ručitelku k úhradě této pohledávky. Do vypořádání závazků ze smlouvy o úvěru žalobce zahrnul částku 51 560,60 Kč, která mu byla vyplacena exekutorem, který vozidlo prodal v dražbě dne 11. 11. 2019 za 82 000 Kč.

13. Ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, odvolací soud posuzoval práva a povinnosti vzniklé ode dne 1. 1. 2014 podle právních předpisů účinných od tohoto data, tj. zejména podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ občanský zákoník“).

14. Podle § 2018 občanského zákoníku kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat (odst. 1). Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu (odst. 2).

15. Podle § 2021 odst. 1 občanského zákoníku věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

16. Podle § 2022 občanského zákoníku ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem.

17. Odvolací soud nesouhlasí se soudem prvního stupně v závěru, že žalobě není možné (ani zčásti) vyhovět, protože není zřejmé, jakou částku by žalobce zahrnul do vypořádání v případě„ řádného postupu“.

18. Tvrzení žalované, že žalobce dopustil, aby vozidlo, které bylo ve vlastnictví žalobce, prodal exekutor (resp. že exekutor prodával vozidlo, k němuž vlastnické právo svědčilo žalobci), nemůže přinést ke snížení jejího ručitelského závazku. Odvolací soud vychází z toho, že skutkový závěr o prodeji vozidla exekutorem v dražbě nebyl zpochybněn. Žalobce nebyl zavázán, aby vozidlo prodal osobně a nebylo vyloučeno, aby prodejem pověřil jinou osobu, tížila jej pouze povinnost snížit o výtěžek z prodeje svou pohledávku za dlužníkem a ručitelem. Ani dražební prodej vozidla nebyl ujednáním smlouvy o úvěru a smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva vyloučen, žalobce tedy své smluvní povinnosti neporušil.

19. Ani upozornění, že auto bylo prodáno pouze za 82 000 Kč, ačkoliv se v roce 2022 obdobná vozidla prodávají za 190 000 Kč, samo o sobě nezpochybňuje dosažený výtěžek z exekučního prodeje vozidla v dražbě. Tvrzení je formulováno zcela obecně, z výrazu„ obdobná vozidla“ nelze učinit žádný závěr o stavu a hodnotě srovnávaných věcí. Nelze přehlédnout, že námitka nebyla konkretizována v řízení před soudem prvního stupně, ale až v řízení odvolacím, i z tohoto důvodu k ní nebylo možné přihlédnout pro ustanovení § 205a o. s. ř.

20. Odvolací soud naopak dává za pravdu žalobci v tom, že to byla [právnická osoba], kdo porušil obchodní podmínky, neboť vozidlo mělo být přistaveno do sídla žalobce, což se nestalo.

21. Odvolací soud nemá za to, že žalobce při ukončení smlouvy nepostupoval způsobem, který byl v obchodních podmínkách ujednán. Nebylo pochyb o tom, že žalobce si vozidlo neponechal pro svou potřebu. Vozidlo bylo prodáno v dražbě a celá peněžitá částka, kterou žalobce v důsledku prodeje získal, byla zahrnuta do finančního vypořádání s dlužníkem. Žalobce provedl finanční vypořádání s dlužníkem a odvolací soud nepochybuje o tom, že žalovaná ručí za zůstatek závazku dlužníka v důsledku převzatého ručení.

22. Finančnímu vypořádání lze vytknout jistou nepřehlednost, která však platební povinnost žalované nesnižuje a nesnímá z ní povinnost dostát převzatému ručitelskému závazku. Jak odvolací soud zjistil z přehledu přijatých plateb a ze smlouvy o úvěru, žalobce evidoval přijaté platby v celkové výši 138 612,15 Kč (včetně výtěžku z prodeje vozidla ve výši 51 516,60 Kč), [právnická osoba] měla za úvěr uhradit celkem částku 314 301,60 Kč. Rozdíl mezi položkami 314 301,60 Kč a 138 612,15 Kč činí částku 175 689,45 Kč, tedy podstatně více než žalovaných 129 313,94 Kč.

23. Protože žalovaná na svou obranu netvrdila, že na dluh bylo uhrazeno více, než uváděl žalobce a protože z listin předložených žalobcem vyplynulo, že [právnická osoba] neuhradila svůj závazek k žalobci nejméně v částce 129 313,94 Kč a žalovaná převzala za tento závazek (a jeho příslušenství) ručení, musel odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnit odvoláním napadené rozhodnutí a žalobě o zaplacení částky 129 313,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 28. 12. 2019 do zaplacení vyhovět (I. výrok tohoto rozsudku).

24. Podle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobce byl v prvostupňovém řízení zcela úspěšný, náleží mu proto plná náhrada účelně vynaložených nákladů sestávajících: a) z uhrazeného soudního poplatku ve výši 6 466 Kč, b) z odměny advokáta za šest úkonů právní služby po 6 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 129 313,94 Kč; převzetí věci, písemné vyjádření ze dne 12. 2. 2021 a 18. 5. 2021, účast na jednání dne 18. 2. 2021, 13. 4. 2021 a 25. 5. 2021) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, c) ze šesti náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům dle § 13 advokátního tarifu, d) z cestovného ve výši celkem 1 290 Kč za cesty vykonané k soudním jednáním vlakem na trase Praha Blansko a zpět, e) z náhrady za promeškaný čas cestami na jednání soudu prvního stupně v rozsahu 42 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 4 200 Kč, dle ustanovení § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., f) z náhrady DPH v sazbě 21% DPH ve výši 9 468,90 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), celkem tedy 61 024,90 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním zcela úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů odvolacího řízení sestávajících: a) z uhrazeného soudního poplatku ve výši 6 466 Kč, b) z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 6 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 129 313,94 Kč; sepis odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 25. 5. 2022) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, c) ze dvou náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, d) z cestovného za cestu vykonanou k jednání odvolacího soudu dne 25. 5. 2022 z Prahy do Brna a zpět automobilem Subaru Outback reg. zn. 6 AA6443 (vzdálenost 418 km, spotřeba 7 litrů benzínu 95 oktanů na 100 km) ve výši 3 952,67 Kč, e) z náhrady za promeškaný čas cestou na jednání odvolacího soudu v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 1 000 Kč, dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu, f) z náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 3 812,02 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), celkem tedy 28 430,73 Kč (III. výrok tohoto rozsudku).