47 CO 105/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 16 098 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. května 2021, č. j. 9 C 101/2021-52,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 216 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 11 764 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 621,83 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, částku 4 334 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 327,48 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 282,98 Kč od [datum] do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení kapitalizovaného úroku 1 275,31 Kč, úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 878,23 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 3 282,98 Kč od [datum] do zaplacení (II. výrok) a žalované současně uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč (III. výrok).

2. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala částku vrátit v padesáti osmi pravidelných týdenních splátkách po 183 Kč spolu s úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem ve výši 1 200 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a pojištěním Credit life ve výši 174 Kč. Výpůjční úroková sazba byla pro případ smlouvy uzavřené na 58 týdnů sjednána pevnou sazbou 23,72 % ročně. Dále vzal za prokázané, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které společnost [právnická osoba], poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit v šedesáti pravidelných týdenních splátkách po 244 Kč spolu s úrokem ve výši 1 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 600 Kč, odměnou za bezhotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a pojištěním Credit life ve výši 240 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána pevnou sazbou 19,52 % ročně. O postoupení obou pohledávek na žalobce byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne [datum]. Po právní stránce posoudil soud obě smlouvy jako smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Konstatoval, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobou uplatněný nárok na vrácení úvěru zanikl. Žalobu shledal ve vztahu k pohledávce ze smlouvy [číslo] jako důvodnou co do částky 4 334 Kč (jistina 3 282,98 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 979,97 Kč a pojistné 71,05 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 327,48 Kč (z jistiny 3 282,98 Kč od [datum] do [datum]) a pokračujícího úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 282,98 Kč od [datum] do zaplacení. Ve vztahu k pohledávce ze smlouvy [číslo] shledal nárok důvodný co do částky 14 764 Kč (jistina 8 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 011,96 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 2 560,04 Kč a pojistné 192 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 621,83 Kč (z jistiny 8 000 Kč od [datum] do [datum]) a pokračujícího úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu pak zamítl co do požadovaného úroku. Soud prvního stupně se neztotožnil se stanoviskem žalobce, že mu přísluší smluvní úrok z úvěru za dobu od data původní splatnosti úvěru do jeho úplného zaplacení v požadované výši 23,72 % a 19,52 % ročně. V textu smluv shledal rozpor, kdy úrok je stanoven pevnou částkou, přičemž dále v textu je výše úrokové sazby stanovena procentní sazbou 23,72 % (smlouva [číslo]), resp. 19,52 % (smlouva [číslo]). S odkazem na ustanovení § 1751 odst. 2 o. z., pak upřednostnil ujednání ve smlouvě před ujednáním ve smluvních podmínkách a žalobu ohledně požadovaného úroku jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti II. výroku podal žalobce odvolání. Se zamítnutím žaloby co do požadovaných úroků za období od [datum] do zaplacení vyslovil zásadní nesouhlas. Uvedl, že úroky za sjednanou dobu řádného trvání smluv nepožadoval, neboť ty byly před podáním žaloby zcela uhrazeny. Trval na tom, že ve smlouvě byly sjednány úroky ve výši 32,15 %, resp. 23,72 % ročně (viz čl. 1 každé ze smluv), a to pro celou dobu trvání obou smluv. Úroková sazba byla stanovena v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře, v daném případě 58 a 60 týdnů. U první smlouvy se pak rozhodl požadovat pouze úrok ve výši 19,52 % ročně. Doba trvání smluv byla vymezena v článku 6.1 smluv tak, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Dodal, že úroky byly sjednány na základě § 2392 odst. 1 o. z. za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalované splácen řádně ve sjednané výši a včas (článek 1.8 první smlouvy a článek 1.7 druhé smlouvy). Jelikož však žalovaná sjednané splátky řádně a včas nezaplatila, úročí se neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře, tj. až do doby úplného zaplacení jistiny. Zdůraznil, že úroky představují cenu peněz (odměnu za užívání peněžních prostředků), s nimiž nemá věřitel možnost až do jejich vrácení disponovat, je tedy logické, že tato úplata věřiteli náleží až do úplného zaplacení jistiny. Z ustálené judikatury navíc dle žalobce vyplývá, že úroky i úroky z prodlení mohou být věřitelem požadovány vedle sebe. Dále poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 27 Co 32/2021-68, s tím, že v obdobné věci se s názorem žalobce soud plně ztotožnil a oprávněnost nároku žalobce na úroky až do zaplacení jistiny jednoznačně potvrdil. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

4. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

5. Žalobce se z jednání odvolacího soudu nařízeného na [datum] omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, a to bez jakékoli omluvy. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

7. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování oběma předmětnými smlouvami o spotřebitelském úvěru.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum] nadepsané jako„ Fajnpůjčka“, odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi původním věřitelem - společností [právnická osoba], sídlem [adresa], a žalovanou jako zákazníkem. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti (článek 1.1 smlouvy) ve výši 6 000 Kč, kdy sjednané peněžní prostředky byly žalované předány při podpisu smlouvy (článek 1.2 smlouvy). V článku 1.3 smlouvy je stanovena doba trvání spotřebitelského úvěru slovy:„ Smlouva se uzavírá na dobu určitou v délce 58 týdnů“. Článek 1.4 smlouvy se věnuje zápůjční úrokové sazbě a zní:„ Zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba činí v případě smlouvy na 58 týdnů (58 splátek) 23,72 % p. a. V článku 1.5 smlouvy je sjednán závazek žalované zaplatit věřiteli administrativní poplatek za celou dobu trvání smlouvy ve výši 20 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.6 smlouvy se týká doplňkových služeb. Žalovaná v jeho rámci požádala o hotovostní inkaso splátek a za to se zavázala zaplatit odměnu ve výši 40 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.7 smlouvy sumarizuje částku, kterou měla žalovaná zaplatit věřiteli za předpokladu řádného a přesného splacení spotřebitelského úvěru (celková částka 10 614 Kč sestávající z jistiny 6 000 Kč, úrok 840 Kč, administrativního poplatku 1 200 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč a pojištění 174 Kč). RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 206 % (článek 1.8 smlouvy). V článku 1.9 smlouvy je stanovena výše týdenní splátky 183 Kč. Oddíl 2 smlouvy obsahuje„ Doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru“ a zabývá se podmínkami čerpání (článek 2.1), otázkou evidence splátek (článek 2.2), způsobem splácení (článek 2.3), způsobem umoření jistiny (článek 2.4), započítáváním jednotlivých úhrad zákazníka (článek 2.5), podrobnostmi ohledně výpočtu RPSN (článek 2.7). Článek 2.6 je nazván„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“ a zní:„ Tato smlouva je uzavíraná na dobu určitou, určenou počtem týdnů podle článku 1. smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zanikla doručením odstoupení druhé smluvní straně“. Oddíl 3 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na předčasné splacení“. Oddíl 4 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na odstoupení smlouvy“. V oddílu 5 jsou upraveny„ Následky nesplácení spotřebitelského úvěru“. V článku 5.1 se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové částky vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat následující platby: a) úhradu celé doposud nesplacené jistiny, b) zákonné úroky z prodlení c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, d) náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením, e) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Zániku smlouvy se věnuje oddíl 6, dle jehož článku 6.1„ Smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran“. Otázkou odstoupení od smlouvy se zabývá článek 6.2 a otázkou ukončení smlouvy dohodou účastníků článek 6.

3. Oddíl 7 smlouvy stanoví další povinnosti zákazníka (např. informovat věřitele o změně adresy apod.) a dále obsahuje jeho prohlášení vyžadovaná právními předpisy. Oddíl 8 zahrnuje nutná poučení a prohlášení v souvislosti s ochranou osobních údajů. Oddíl 10 smlouvy obsahuje„ Závěrečná ustanovení.“, následují data a podpisy jak žalované, tak osoby jednající jménem původního věřitele.

9. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] si smluvní strany sjednaly poskytnutí částky 8 000 Kč Smlouva byla uzavřena na 60 týdnů s fixní úrokovou sazbou 32,15 % p. a. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částka 14 640 Kč sestávající z jistiny 8 000 Kč, úroků 1 600 Kč, administrativního poplatku 1 600 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč a pojištění 240 Kč, a to ve splátkách po 244 Kč. Ostatní obsah je identický jako u smlouvy předchozí.

10. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Odvolací soud nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřeny smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.).

15. Posuzované smlouvy je třeba bezpochyby podřadit pod ustanovení upravující zápůjčku (§ 2390 a násl. o. z.), současně jsou tzv. spotřebitelskými úvěry (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), neboť žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Obecná právní teorie smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.) řadí mezi tzv. reálné kontrakty (smlouva vznikla přenecháním předmětů zápůjčky vydlužiteli), zatímco smlouvu o úvěru řadí tzv. konsensuální kontrakty (vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít). Účastníci smlouvy si jednoznačně smluvili, že je poskytován bezúčelný spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky, tomu odpovídal i název smlouvy„ Fajnpůjčka“, jakož i samotný obsah smlouvy.

16. Vzhledem k odvolací námitce žalobce řešil odvolací soud otázku, zda je žalovaná jako vydlužitel povinna platit žalobci jako právnímu nástupci zapůjčitele úroky z nezaplacené jistiny i za dobu po splatnosti poslední splátky. Odvolací soud v posuzovaném případě má za to, že taková dohoda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena nebyla. Čl. 1.3 obou smluv jednoznačně stanoví, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, a to na 58, resp. 60 týdnů. Čl. 1.4 smlouvy pak zcela jasně hovoří o závazku vydlužitele zaplatit zapůjčiteli za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy – 23,72 % p. a. po dobu 58 týdnů, resp. 32,15 % p. a. po dobu 60 týdnů. Výše úroků je pak v obou smlouvách konkrétně vyčíslena částkou 840 Kč, resp. 1 600 Kč.

17. Je třeba v dané souvislosti zdůraznit, že úročení půjčky není podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce (na rozdíl od smlouvy o úvěru). Pro případ, že se vydlužitel dostane do prodlení s úhradou splátek, si smluvní strany v článku 5. 1 obou smluv dohodly nárok žalobce na úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úročení splátky či splátek, s nimiž se vydlužitel dostal do prodlení, mezi účastníky objektivně nebylo sjednáno, přičemž dlužno říci, že účastníkům nic nebránilo takové ujednání dohodnout.

18. Právo úročit zápůjčku nemůže samo o sobě založit ujednání čl. 2 ani ujednání čl. 6, které hovoří o tom, že smlouva trvá do vypořádání veškerých závazků, kdy toto ustanovení zjevně pokrývá období, ve kterém má zapůjčitel právo na sjednané nároky - specifikované v článku 5.1.

19. Jelikož tedy ze smluvních ujednání nevyplývá, že by žalovaná byla povinna po uplynutí 58, resp. 60 týdnů, platit za poskytnuté peněžní prostředky úroky, je správný závěr soudu prvního stupně, který žalobci úroky nepřiznal, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí o částečném zamítnutí žaloby dle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

20. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, soud nepostupoval správně, když nevyčíslil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení a rozhodl při částečném zamítnutí žaloby dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud pochybení soudu prvního stupně napravil a vyčíslil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení před soudem prvního stupně; vycházel přitom z hodnoty předmětu řízení stanoveného jako součet žalobou uplatněných částek s příslušenstvím, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 24 151,39 Kč (žalobou uplatněná částka 11 764 Kč; kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 621,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 275,31 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] částkou 1 130,46 Kč, úrok ve výši 19,52 % ročně z částky 8 000 Kč kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] částkou 2 263,25 Kč, částka 4 334 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 327,48 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 878,23 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 282,98 Kč kapitalizovaný za období [datum] do [datum] částkou 428,22 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 3 282,98 Kč kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] částkou 1 128,61 Kč). Úspěch žalobce je pak představován částkou 18 605,99 Kč (žalobou uplatněná částka 11 764 Kč; kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 621,83 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] částkou 1 130,46 Kč, částka 4 334 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 327,48 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 282,98 Kč kapitalizovaný za období [datum] do [datum] částkou 428,22 Kč) představující pouze 77 % předmětu řízení, jeho neúspěch představuje 23 %. Žalobce tak má právo na náhradu 54 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) Náklady žalobce spočívají v : i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 800 Kč, ii) odměně za tři úkony právní služby po 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 11 282,98 Kč; převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, iii) třech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 100 Kč k úkonům ad ii) dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 252 Kč počítané z náhrad ad ii) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). 21. [příjmení] náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně by představovala částku 2 252 Kč, z toho 54 % činí 1 216 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu, opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů je odvolacímu soudu z jeho činnosti známa. Jedná se například o řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Co 108/2021, 27 Co 148/2021, 28 Co 62/2021 a 74 Co 96/2021 (II. výrok tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v této fázi řízení jakékoliv náklady vznikly, odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal (III. výrok tohoto rozsudku).