47 CO 106/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení částky 74 558 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2021, č. j. 33C 34/2021-44,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8 800 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozhodnutím soud prvního stupně uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil částku 74 558 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 017 Kč od 31. 10. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 541 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení (I. výrok) a nahradil mu náklady řízení ve výši 24 279 Kč (II. výrok). Skutkově uzavřel, že zhotovitel [právnická osoba] pro objednatele (žalovaného) provedl ve dvou případech montáž vzduchotechniky a chlazení. Cena díla v rozsahu 90 % a polovina sjednané pozastávky byla v obou případech uhrazena, avšak druhou polovinu pozastávek, celkem 74 558 Kč, žalovaný zhotoviteli [příjmení] [jméno] neuhradil. Na zhotovitele [příjmení] [jméno] byl vyhlášen konkurs a v insolvenčním řízení byla zajištěná pohledávka převedena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobcem a insolvenčním správcem. Podle soudu prvního stupně na právní vztah dopadá právní úprava účinná do 31. 12. 2013. Mezi [právnická osoba], s. r. o. jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem byla dne 12. 3. 2012 uzavřena smlouva o dílo na dodávku a montáž vzduchotechniky a chlazení na akci Sportovně relaxační areál při ulici [ulice] za cenu ve výši 580 342 Kč bez DPH. Dále byla uzavřena dne 24. 4. 2012 smlouva o dílo na dodávku a montáž vzduchotechniky a chlazení na akci TESCO [obec] za cenu 910 824 Kč bez DPH. Ve smlouvách byla ujednána 10% pozastávka, druhá polovina této pozastávky měla být splatná do 65 dnů po uplynutí záruční doby. Částky odpovídající druhým polovinám pozastávky v souhrnné výši 74 558 Kč žalovaný neuhradil, přestože záruční doba u první smlouvy uplynula dne 25. 8. 2017 a u druhé smlouvy dne 27. 11. 2017. Dne 18. 8. 2014 byla mezi insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba] a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení předmětných pohledávek. Insolvenční správce postupoval v souladu s § 293 odst. 1 insolvenčního zákona podle pokynu zajištěného věřitele [anonymizováno] banky a. s., ze dne 6. 9. 2016. Námitka žalovaného, týkající se neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek pro porušení postupu stanoveného § 289 insolvenčního zákona je tedy nedůvodná. Na řešenou věc také nedopadá ustanovení § 253 insolvenčního zákona, jak má za to žalovaný, a insolvenční správce od smlouvy neodstoupil. Zádržné mělo být vyplaceno ve dnech 25. 8. 2017 a 27. 11. 2017, do data podání žaloby, tedy do 23. 10. 2020, čtyřletá promlčecí lhůta podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku neuplynula. Není také důvodná námitka žalovaného o nemožnosti postoupení pohledávky ze zádržného pro její osobní povahu. V tom soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, č. j. 23 Cdo 4326/2019, který překonal závěry uvedené v rozhodnutí Městského soudu v Brně, sp. zn. 251 C 3/2014 a Krajského soudu v Brně, sp. zn. 27 Co 6/2017. Soud se také neztotožnil s námitkou žalovaného, že nelze postoupit pohledávku, která dosud nevznikla. Postoupení bylo souladné s ustanovením § 1887 občanského zákoníku, který postoupení souboru pohledávek současných či budoucích výslovně umožňuje. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl a úspěšnému žalobci přiznal i náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 983 Kč, odměny za 5 úkonů právní služby po 4 100 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění, vyjádření ze dne 23. 10. 2020, účast na jednání dne 17. 6. 2021) a náhrady administrativních výdajů spojených s těmito úkony v paušální výši 1 500 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 26. 7. 2021 odvolání. Namítl, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasil především se závěrem, že bylo možné pohledávku postoupit. Uvedl, že změnou v osobě věřitele by se zásadním způsobem změnil obsah závazku. Závěry rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 27 Co 6/2017 nejsou překonány rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4326/2019. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se postoupením pohledávky nezabývalo. V případě postoupení pozastávky, u níž dosud neuplynula záruční doba, objednatel ze smlouvy o dílo ztrácí smluvního partnera způsobilého dostát závazku (byť i z vedlejšího) ujednání smlouvy o dílo, kterého si právě pro jeho způsobilost k provedení díla vybral. Závazek po uplynutí záruční doby vyplatit tomuto partneru, resp. jeho právnímu nástupci, část ceny díla bez odpovídajícího protiplnění, mu přitom zůstává. Přitom insolvenční správce právního předchůdce žalobce, [právnická osoba], s. r. o., pozastávky postoupil ještě před uplynutím záruční doby smlouvou ze dne 21. 10. 2016. Odvolatel dále namítl, že soud nesprávně vyhodnotil námitku promlčení. Zopakoval, že z důvodu specifického charakteru pozastávky jako práva na úhradu části ceny díla po uplynutí záruční doby a splnění povinností zhotovitele z jím poskytnuté záruky za jakost díla, došlo postoupením pozastávky ke změně jejího charakteru. Z tohoto důvodu je nelze spojovat se smlouvami o dílo, které byly uzavřeny za účinnosti dříve platného občanského zákoníku, a to ani co do délky promlčecí lhůty v závazkových vztazích uzavřených mezi podnikajícími osobami. Na promlčení nároku na vyplacení pozastávky je proto nutno aplikovat ustanovení současně platného občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., tedy obecnou tříletou promlčecí lhůtu, která počíná běžet postoupením pozastávky v důsledku změny jejího charakteru zapříčiněné tímto postoupením. Žalobou uplatněný nárok je tak promlčený, neboť řízení bylo zahájeno až dne 23. 10. 2020. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobu zamítl a zavázal žalobce nahradit žalovanému náklady řízení, případně aby je zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno u soudu prvního stupně dne 23. 10. 2020. Žalobce s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazů U žalovanému zaplacení částky 74 558 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 29 017 Kč od 31. 10. 2017 a z částky 45 541 Kč ve výši 8,5% ročně od 1. 2. 2018 vždy do zaplacení. Vylíčil, že mezi [právnická osoba] s.r.o. jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem byla dne 12. 3. 2012 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž vzduchotechniky a chlazení v [obec], [část obce], za cenu ve výši 580 342 Kč bez DPH. Bylo ujednáno, že 10% z ceny tvoří pozastávku – zádržné. Právo na výplatu poloviny pozastávky mělo zhotoviteli vzniknout po uplynutí 65 dnů po předání a převzetí díla bez vad a nedodělků, druhou polovinu měl objednatel uhradit po uplynutí 65 dnů po konci záruční doby. Záruka za jakost byla sjednána v délce 65 měsíců od předání a převzetí předmětu díla. Dílo bylo dokončeno a předáno dne 25. 3. 2012, při fakturaci ceny díla nebyla částka odpovídající pozastávce – zádržnému vyúčtována ani zaplacena. První část pozastávky – zádržného byla vyplacena podle dohody stran, zbývajících 5% ceny díla ve výši 29 017 Kč nebylo dosud uhrazeno, ačkoli záruka za jakost uplynula dne 25. 8. 2017 a šedesátý pátý den po uplynutí záruky připadl na 30. 10. 2017. Mezi [právnická osoba] s.r.o. jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem byla dále dne 24. 4. 2012 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž vzduchotechniky a chlazení v [obec], za cenu ve výši 895 825 Kč bez DPH (cena byla následně dohodou stran zvýšena na částku 910 824 Kč bez DPH). Bylo ujednáno, že 10% z ceny tvoří pozastávku – zádržné. Právo na výplatu poloviny pozastávky mělo zhotoviteli vzniknout po uplynutí 65 dnů po předání a převzetí díla bez vad a nedodělků, druhou polovinu měl objednatel uhradit po uplynutí 65 dnů po konci záruční doby. Záruka za jakost byla sjednána v délce 65 měsíců od předání a převzetí předmětu díla. Dílo bylo dokončeno a předáno dne 27. 6. 2012, při fakturaci ceny díla nebyla částka odpovídající pozastávce – zádržnému vyúčtována ani zaplacena. První část pozastávky – zádržného byla vyplacena podle dohody stran, zbývajících 5% ceny díla ve výši 45 541 Kč nebylo dosud uhrazeno, ačkoli záruka za jakost uplynula dne 27. 11. 2017 a šedesátý pátý den po uplynutí záruky připadl na 31. 1. 2018. Na majetek zhotovitele [právnická osoba] byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2014 prohlášen konkurz. V průběhu insolvenčního řízení byla mezi žalobcem a insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba], uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které nabyl žalobce pohledávky za žalovaným popsané v žalobě v celkové výši 74 558 Kč (29 017 Kč + 45 451 Kč). Žalovaný však postoupené pohledávky neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne 2. 5. 2019. Městský soud v Brně vydal dne 2. 2. 2021 elektronický platební rozkaz, který byl zrušen odporem žalovaného. Žalovaný v odporu namítl, že pozastávky nebylo možné postoupit, neboť změnou v osobě věřitele by se zásadním způsobem změnil obsah pohledávky. Postoupením pohledávky by byla popřena její základní funkce jako institutu zajišťujícího řádné odstranění záručních vad. Pozastávka je z povahy věci natolik vázána na osobu zhotovitele díla, že by zajištění řádného odstranění záruční vad po postoupení pohledávky již nebylo možné. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně spisové značky 27 Co 6/2017. Žalobce reagoval vyjádřením ze dne 11. 5. 2021. Na žalobě setrval a upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 821/2013. Uvedl také, že k postoupení pohledávek v rámci insolvenčního řízení prodejem mimo dražbu na základě pokynu zajištěného věřitele zákon nevyžaduje souhlas insolvenčního soudu ani věřitelského orgánu. Soud prvního stupně konal ve věci jediné jednání dne 17. 6. 2021 a po provedení listinných důkazů vyhlásil odvolání napadaný rozsudek.

5. Odvolací soud předně uvádí, že vady řízení, k nimž musí přihlédnout z úřední činnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), nejsou odvolatelem namítány a vady uvedené v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají. Ani jiné vady řízení, jimiž se odvolací soud zabývá, pokud by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.), rovněž z obsahu spisu nevyplývají.

6. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a odvolací soud na ně v plném rozsahu odkazuje. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud vychází z toho, že zhotovitel [právnická osoba] pro žalovaného provedl ve dvou případech montáž vzduchotechniky a chlazení. Cena díla byla v rozsahu 95% vždy uhrazena, druhou polovinu pozastávek, celkem 74 558 Kč, žalovaný zhotoviteli [právnická osoba], neuhradil. Na zhotovitele [právnická osoba], byl vyhlášen konkurs a v insolvenčním řízení byla zajištěná pohledávka převedena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobcem a insolvenčním správcem. Především však odvolací soud zdůrazňuje, že nalézací soud ze smlouvy o dílo 6/201 ze dne 24. 4. 2012 a ze smlouvy o dílo 4 A/142 ze dne 12. 3. 2012 správně zjistil, že druhé poloviny pozastávek (o něž v řízení jde) měly být vyplaceny na základě písemných žádostí do 65 dnů po uplynutí záruční doby (srov. body 7 a 12 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku) bez jakýchkoliv dalších omezení.

7. Odvolací soud dále vychází z nesporných skutečností, podle nichž částky odpovídající součtu druhých polovin pozastávek v souhrnné výši 74 558 Kč žalovaný neuhradil, přestože záruční doba u první smlouvy uplynula dne 25. 8. 2017 a u druhé smlouvy dne 27. 11. 2017. Dne 18. 8. 2014 byla mezi insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba] a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení předmětných pohledávek.

8. Také právní hodnocení věci soudem prvního stupně považuje odvolací soud za přiléhavé.

9. Ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, odvolací soud posoudil právní poměry vyplývající ze smluv o dílo vzniklé přede dnem 31. 12. 2013 (přede dnem nabytí účinností zákona č. 89/2012 Sb.), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, podle dosavadních právních předpisů, tj. zejména podle obchodního a občanského zákoníku účinných do 31. 12. 2013.

10. V rozsudku ze dne 12. 10. 2020, spisové značky 23 Cdo 3855/2018, Nejvyšší soud dovodil, že“ vlastní smlouva o postoupení pohledávek, tedy vztah mezi postupitelem a postupníkem, i když se týká pohledávek vzniklých před 1. 1. 2014, uzavřená po 1. 1. 2014, se bude řídit úpravou novou, to je úpravu zákona číslo 89/2012 Sb. Jde totiž o nový vztah, který vznikl za účinnosti nového občanského zákoníku.” 11. Závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4326/2019, o tom, že“ objednatel díla má právo odstranit sám vady díla nebo nechat si odstranit jiným a domáhat se po zhotoviteli úhrady nákladů takového odstranění, jen byl-li takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady sjednán. Pokud tedy objednatel zvolil a uplatnil možnost odstranění vady díla třetí osobou, jestliže zhotovitel uznanou záruční vady v dohodnutém termínu neodstranil, jsou splněny podmínky ujednání o vyplacení zádržného po uplynutí záruční doby a objednatel si může náklady na odstranění vady započíst”, vycházejí z konkrétní smluvní úpravy zjištěné v tam projednávané věci. Lze je tedy zobecnit pouze potud, že institut pozastávky (zádržného) není upraven právním předpisem a je ponecháno na vůli smluvních stran, za jakých předpokladů bude pozastavená (zadržovaná) část ceny díla vyplacena.

12. Jak je konstatováno v rekapitulaci skutkových zjištění získaných již soudem prvního stupně, v projednávané věci bylo ujednáno pouze tolik, že druhé poloviny pozastávek měly být vyplaceny na základě písemných žádostí do 65 dnů po uplynutí záruční doby 13. Z uvedeného podle odvolacího soudu tedy vyplývá, že pozastávky (zádržné) v této věci nebyly sjednána tak, aby plnily funkci zajišťovací ve vztahu k právům z odpovědnosti za vady díla, které se projeví v záruční době. Lze připustit, že pozastávka má obecně motivovat zhotovitele k plnění povinností, není-li však výslovně ujednáno, nezajišťuje potenciální budoucí nároky objednatele z odpovědnosti za vady díla. Odvolací soud zdůrazňuje, že mezi smluvními stranami nebylo sjednáno, že se postoupení pohledávek na vyplacení pozastávek vylučuje (srov. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku).

14. Obsah práv a povinností objednatele (žalovaného) a zhotovitele ([právnická osoba]) se postoupením pohledávky žalobci nijak nezměnil a základní námitka žalovaného uplatněná nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale i v odvolání, důvodná není. Žalovaný (objednatel díla) v důsledku postoupení pohledávky neztratil smluvního partnera, odpovědnost za záruční vady díla nadále nesl zhotovitel ([právnická osoba]). Uplynulo-li 65 dnů po skončení záruky, mohla být pozastávka vyplacena, navíc za situace, kdy nebylo tvrzeno, že by jakékoliv záruční vady byly vytknuty a že nároky žalobce ze záruky nebyly zhotovitelem uspokojeny. Odpovídajícím protiplněním k pozastávce tak nadále zůstává již dřívější dokončení a předání díla zhotovitelem.

15. Z obdobných důvodů nepovažuje odvolací soud za relevantní ani námitku promlčení. Rozhodnými dny pro počátek běhu promlčení lhůty byla data 30. 10. 2017 a 31. 1. 2018 (šedesáté páté dny po uplynutí záruky). Byla-li žaloba podána 23. 10. 2020, byla podána včas, neboť čtyřletá promlčecí lhůta (srov. § 397 zákona č. 513/1991 Sb. ve spojení s § 3028 odst. 3 a § 3036 občanského zákoníku). Postoupení pohledávek nezaložilo (jiný) počátek běhu promlčení lhůty a charakter postupované pohledávky se nijak nezměnil, jak bylo vyloženo již výše.

16. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (I. výrok tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a přísluší mu plná náhrada odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 4 100 Kč, náhrada administrativních výdajů spojených s těmito úkony v paušální výši 600 Kč (advokát žalobce není plátcem DPH). Žalobci byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 8 800 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).