47 CO 158/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupenému advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 758 614 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. července 2020, č. j. 34 C 319/2019-224

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 13 890,80 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 43 614 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalobce byl povinen zaplatit žalovanému částku 715 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 26 447 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze proti II. a III. výroku, podal žalobce odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně zamítl nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč a nárok žalobce na vrácení zálohově vyplacené odměny ve výši 700 000 Kč. Pokud jde o smluvní pokutu, ujednání článku XII. odst. 3 smlouvy jako důvod vzniku nároku stanoví i jiné způsobení ukončení smlouvy než pouze výpověď. Z dohody ze dne [datum] pak vyplývá, že k ukončení spolupráce účastníků došlo z příčiny na straně žalovaného a na základě jeho žádosti. Je proto nepochybné, že žalovaný způsobil ukončení smlouvy před uplynutím stanovené lhůty a žalobci v souladu se smlouvou vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Pokud jde o nárok na vrácení zálohově vyplacených odměn v celkové výši 700 000 Kč, soud prvního stupně se nijak nevypořádal se zněním dohody o ukončení spolupráce ze dne [datum], v jejímž článku II. odst. 4 vzal žalovaný na vědomí, že vzhledem k ukončení spolupráce před uplynutím lhůty sjednané ve smlouvě o zprostředkování a dodatku garance č. F0520O25H010004001, je povinen uhradit částku, na kterou mu zaniknul nárok. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku zcela ignoruje znění článku IV. dodatku garance č. F0520025H010004001 a tvrzení žalobce, že smluvní vztah zanikl v prvních dvou letech jeho trvání, a tak je žalovaný povinen podle článku IV. odstavec 1 a 2 dodatku vrátit žalobci veškeré vyplacené zálohy v plné výši. Přitom zálohová odměna krajského ředitele je sice pojmenováním odlišena od běžné zaručené odměny, nicméně systematicky je zařazena právě do článku III., který zaručenou odměnu upravuje. K ukončení smlouvy o zprostředkování ze dne [datum] a k uzavření smlouvy o zprostředkování ze dne [datum] došlo pouze z důvodu přestupu žalovaného z distribučního kanálu 520 do distribučního kanálu 500 v interní síti [právnická osoba] a.s., kde mu bylo přiděleno nové osobní identifikační číslo a vztahovaly se na něj jiné provizní sazby. [ulice] účastníků však nadále pokračovala. Žalovaný byl i po [datum] vázán povinnostmi z původní smlouvy o zprostředkování ze dne [datum] a z dodatku garance č. F0520025H010004001. Odměny, provize či jiná plnění, která byla žalovanému vyplacena na základě smlouvy a dodatku ze dne [datum] se i po [datum] řídila ustanoveními předmětných smluv a dodatků. [příjmení] princip platí třeba u zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, který byl zrušen a nahrazen zákonem č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění. Je-li v navazující smlouvě o zprostředkování konstatováno zrušení dodatku garance, pak primárně z důvodu, že žalovanému zanikl nárok na další vyplácení odměny krajského ředitele, neboť od [datum] tuto funkci již nezastával. Neznamená to však, že by nebyla i nadále dána povinnost vyplacené odměny vrátit při nesplnění podmínky stanoveného trvání smlouvy. Skutečnost, že i po [datum] byl žalovaný vázán dodatkem garance č. F0520025H010004001 ze dne [datum] nemůže být mezi stranami sporná, když žalovaný uznal, že je povinen žalobci vrátit částku ve výši 43 614 Kč (v této částce bylo soudem žalobě vyhověno), která byla žalovanému vyplacena právě z titulu dodatku garance č. F0520025H010004001 ze dne [datum]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil II. výrok rozsudku a žalobě vyhověl.

3. Žalovaný k odvolání uvedl, že soud prvního stupně dospěl zcela správně k závěru, že žalobce nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, neboť k zániku smlouvy došlo dohodou smluvních stran, a nikoliv na základě výpovědí žalovaného. Dohoda smluvních stran nepředstavuje porušení povinnosti, nýbrž výkon práva, který nelze sankcionovat smluvní pokutou. Žalovaný opětovně připomíná rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4465/2010 ze dne 18. 10. 2011, v němž se uvádí, že smluvní pokuta může být sjednána pouze pro případ porušení smluvní povinnosti. Ukončení smlouvy dohodou je výkonem práva, který účastníku smlouvy náleží, a nemůže být porušením smluvní povinnosti. Odměna, jejíhož vrácení se žalobce domáhal, byla podle sjednaných smluvních podmínek vázána na splnění dvou kritérií, a to na stabilizaci a udržení pojistného kmene a na dosažení dobrého škodního průběhu sjednaných pojistných smluv. Žalobce netvrdil, že by některá z těchto podmínek nebyla splněna, přičemž jiné podmínky pro vrácení vyplacených částek nebyly ve smlouvě sjednány, a to ani pro případ předčasného ukončení smlouvy. Žalovaný, přesvědčen o nedůvodnosti odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud napadený II. a III. výrok rozsudku potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 758 614 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Uvedl, že účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu o zprostředkování – obchodní zastoupení, pomoc při správě –č. F0520025H01. Žalovaný vykonával jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel (obchodník) pro právního předchůdce žalobce (pojišťovací agent) zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví na základě živnostenského oprávnění a registrace u ČNB. Výkon zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví spočíval v činnostech specifikovaných v článku I. odst. 3 smlouvy a za tuto činnost měl obchodník nárok na odměnu v podobě provize za zprostředkování obchodů a za pomoc při správě a stálou péči o pojistný kmen. Za porušení povinností obchodníka mohl pojišťovací agent požadovat smluvní pokutu, náhradu škody a odstoupit od smlouvy. Pokud obchodník využíval systém podpory pro adaptaci a vzdělávání, byl zavázán nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení smlouvy v prvních 18 měsících trvání smluvního vztahu a pro případ porušení této povinnosti byla stanovena smluvní pokuta (článek XII. odst. 3 smlouvy). Zároveň dne [datum] uzavřeli účastníci dodatek ke smlouvě, který upravoval vedení skupiny podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů a osob připravujících se na výkon činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů manažerem. Manažer měl nárok na odměnu stanovenou interním předpisem – odměňovací směrnicí. Dne [datum] uzavřeli účastníci i dodatek ke smlouvě o zprostředkování o zaručené odměně č. F0520025H01OO04001 (Dodatek Garance), který upravoval vznik a zánik nároku na zaručenou odměnu upravenou v odměňovací směrnici. Během adaptačního procesu byla obchodníkovi poskytnuta zaručená odměna podle příslušné tabulky. Z důvodu přestupu žalovaného do jiného distribučního kanálu byla dne [datum] se žalovaným uzavřena Smlouva o zprostředkování – obchodní zastoupení, pomoc při správě – č. F0500507H01, jíž došlo ke zrušení a nahrazení původní smlouvy a ke zrušení navazujících dodatků k původní smlouvě. Zároveň dne [datum] uzavřeli účastníci dodatek ke smlouvě o zprostředkování – vedení skupiny č. F0500507H01MK03001, který upravoval vedení skupiny podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů a osob připravujících se na výkon činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů manažerem. Manažer měl nárok na odměnu stanovenou interním předpisem – odměňovací směrnicí. Dne [datum] vypověděl žalovaný smlouvu o zprostředkování ke dni [datum] a účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu o ukončení spolupráce č. F0500507H01H001001, v níž byl žalovaný upozorněn na povinnost vyrovnat své závazky vůči žalobci. Žalobci vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty za náklady spojené s registrací a adaptací v souladu se směrnicí ([příjmení] [jméno] [číslo]) ve výši 15 000 Kč, kterou žádal žalobce uhradit výzvou ze dne [datum] nejpozději do [datum]. Dále žalobci vzniklo právo na úhradu částky 746 961 Kč z důvodu ukončení spolupráce do 2 let od uzavření smlouvy podle výzvy k úhradě částky vyplacené zaručené odměny ze dne [datum] s termínem splatnosti ke dni [datum]. Dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek, které jsou předmětem sporu, žalobci. Žalobce dne [datum] zaslal žalovanému předžalobní upomínku k úhradě dluhu. Žalobce požaduje z dlužné jistiny ve výši 758 614 Kč úroky z prodlení v zákonné výši ode dne [datum] do zaplacení.

6. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobci dluží ze zaručené odměny ve výši 46 961 Kč částku 43 047,58 Kč. Nesouhlasí s vyúčtovanou smluvní pokutou ve výši 15 000 Kč, neboť k ukončení smlouvy uzavřené mezi účastníky došlo dohodou, a tak žalovaný smlouvu nevypověděl ani jinak nezpůsobil její ukončení (článek XII odst. 3 smlouvy). Ukončení smlouvy dohodou je výkon práva, který smluvní straně náleží a nemůže být porušením smluvní povinnosti. Vztah žalovaného s právním předchůdcem žalobce vykazuje znaky zastřeného pracovního poměru, neboť zde absentuje prvek samostatnosti. Žalovaný vykonával činnosti jménem a na účet právního předchůdce žalobce, byl vázán jeho pokyny a interními předpisy. Na posuzovanou věc proto dopadá § 331 zákoníku práce, podle něhož zaměstnavatel může požadovat neprávem vyplacené částky jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené.

7. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalovaný je povinen na vyplacených provizích vrátit žalobci částku 43 614 Kč, která se podle výzvy žalobce stala splatnou dne [datum]. Žalovaný se ocitl ode dne [datum] v prodlení s úhradou této částky a žalobci ve smyslu § 1970 o. z. přísluší právo na úroky z prodlení v sazbě podle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci náleží i paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Ohledně smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč dospěl soud k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Podle článku XII. odst. 3 smlouvy byla smluvní pokuta sjednána pro případ, že žalovaný vypoví či jinak způsobí ukončení smlouvy do 18 měsíců jejího trvání. Smlouva však zanikla dohodou smluvních stran, nikoliv na základě výpovědi žalovaného. Nelze rovněž s ohledem na vzájemnou dohodu o ukončení spolupráce žalovaného a právního předchůdce žalobce dospět k závětu, že by žalovaný jinak způsobil ukončení smlouvy. Ukončení smlouvy dohodou smluvních stran nepředstavuje porušení povinnosti, ale výkon práva v rámci smluvní autonomie a nelze jej sankcionovat smluvní pokutou. Ohledně částky 700 000 Kč představující žalovanému vyplacené odměny krajského ředitele, dodatek ke smlouvě ze dne [datum] upravuje podmínky pro čerpání této částky v článku III. odst. 5 tak, že tuto odměnu váže na splnění dvou kritérií, kterými jsou stabilizace a udržení pojistného kmene a dosažení dobrého škodního průběhu v souhrnu sjednaných pojistných smluv obchodní skupinou vedenou žalovaným. Žalobce netvrdil, že by některá z těchto podmínek nebyla splněna. Jiné podmínky pro vrácení takto vyplacených částek nebyly ve smlouvě sjednány, a to ani pro případ předčasného ukončení smlouvy. Takové závěry nevyplývají ani z interních norem žalobce, což žalobce při jednání soudu potvrdil. Smlouva ze dne [datum] včetně dodatků z téhož dne byla dohodou smluvních stran zrušena a nahrazena od [datum] smlouvou novou. Pokud k ukončení smluvního vztahu došlo dne [datum], nelze následky dohody účastníků posuzovat podle smlouvy ze dne [datum] [ulice] smlouva ze dne [datum] žádná ujednání ve vztahu k vyplacené odměně žalovaného na pozici krajského ředitele neobsahuje. Není zde žádný podklad pro závěr, že by právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na vrácení žalovanému vyplacených částek. Chtěl-li právní předchůdce žalobce toto ujednat, měl tak výslovně učinit ve smlouvě ze dne [datum] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalobce byl ve věci neúspěšný v rozsahu 94 % předmětu řízení (při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o jistinu 700 000 Kč, smluvní pokutu 15 000 Kč a úrok z prodlení 131 540,41 Kč) a úspěšný ohledně 6 % předmětu řízení (při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o jistinu 43 614 Kč, paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč a úrok z prodlení 8 023,78 Kč). Žalovanému proto náleží právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly zastoupením advokátem ve výši 30 053,40 Kč (dva úkony právní služby po 11 340 Kč podle § 7 a 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souvislosti s přípravou a převzetím zastoupení a účastí na jednání soudu, dvakrát paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovné 1 157,52 Kč z [obec] do [obec] a zpět na jednání soudu, 140 km jízdy osobním automobilem při základní náhradě 4,20 Kč/km, ceně benzinu 36 Kč a průměrné spotřebě 11,3 l [číslo] km, náhrada za promeškaný čas, čtyři i započaté půlhodiny po 100 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty 5 215,90 Kč), a to v rozsahu 88 % (26 447 Kč).

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: smlouvy o zprostředkování – obchodní zastoupení, pomoc při správě – č. F0520025H01 ze dne [datum], dodatku ke smlouvě o zprostředkování – vedení skupiny č. F0520025H01MK03001 ze dne [datum], dodatku ke smlouvě o zprostředkování o zaručené odměně č. F0520025H01 OO04001 (dodatek garance) ze dne [datum], smlouvy o zprostředkování – obchodní zastoupení, pomoc při správě č. F0500507H01 ze dne [datum], dodatku ke smlouvě o zprostředkování – vedení skupiny č. F0500507H01MK03001 ze dne [datum], dohody o ukončení spolupráce č. F0500507H01H001001 ze dne [datum]. Poté dospěl ke stejným skutkovým zjištěním jako soud prvního stupně, které shodně právně posoudil.

9. Podle § 2483 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi (odst. 1). Smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu (odst. 2).

10. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena podle citovaného ustanovení občanského zákoníku smlouva o obchodním zastoupení ve znění dodatků z téhož dne: dodatek ke smlouvě o zprostředkování – vedení skupiny č. F0520025H01MK03001 a dodatek ke smlouvě o zprostředkování o zaručené odměně č. F0520025H01 OO04001 (dodatek garance). Tato původní smlouva, včetně jejích dodatků, byla zrušena a nahrazena novou smlouvou o zprostředkování – obchodní zastoupení, pomoc při správě č. F0500507H01 ze dne [datum] Dohodou o ukončení spolupráce č. F0500507H01H001001 ze dne [datum] právní předchůdce žalobce a žalovaný rozvázali spolupráci a smlouvu o zprostředkování – obchodní zastoupení, pomoc při správě č. F0500507H01 ukončili. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (§ 1879 o. z.) byly pohledávky, které jsou předmětem sporu, postoupeny žalobci. Dopisem ze dne [datum] vyrozuměl postupitel o této skutečnosti žalovaného dlužníka (§ 1882 odst. 1 o. z.).

11. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Smluvní pokuta ve výši 15 000 Kč byla žalobcem vyúčtována žalovanému podle článku XII. odstavce 3 smlouvy o zprostředkování – obchodní zastoupení, pomoc při správě č. F0500507H01 ze dne [datum], v němž bylo dohodnuto: Bude-li obchodník využívat systém podpory pojišťovacího agenta pro adaptaci a vzdělávání (byť v roli tipař dle čl. I-A smlouvy) zavazuje se nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení této smlouvy v prvních 18 měsících trvání smluvního vztahu. V případě porušení této povinnosti se obchodník zavazuje uhradit pojišťovacímu agentovi smluvní pokutu ve výši až 30 000 Kč. Konkrétní výše smluvní pokuty závisí na rozhodnutí obchodního ředitele. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že smlouva nebyla ukončena výpovědí žalovaného, která byla sice podána, avšak v běžící výpovědní době strany smlouvy uzavřely písemnou dohodu o ukončení smlouvy ve smyslu článku XII. odst. 5 smlouvy. Jednalo se o dvoustranné právní jednání, a i když bylo v dohodě deklarováno, že strany rozvazují spolupráci z důvodů na straně obchodníka a na základě jeho žádosti, uzavřením dohody (projevením souhlasné vůle obou smluvních stran) nedošlo k porušení povinnosti žalovaného setrvat ve smluvním vztahu po dobu 18 měsíců od uzavření smlouvy. Žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty podle citovaného ustanovení nevznikl.

13. Nárok na zaplacení částky 700 000 Kč žalobce dovozuje z ujednání článku IV. odst. 2 dodatku ke smlouvě o zprostředkování o zaručené odměně č. F0520025H01OO04001 (dodatek garance), ve kterém se uvádí: Dojde-li k zániku smluvního vztahu mezi obchodníkem a pojišťovacím agentem do dvou let od uzavření smlouvy, zaniká obchodníkovi v alikvótní výši nárok na zaručené odměny vyplacené dle Dodatku Garance. Alikvótní vratka (x/24) se vypočte jako rozdíl mezi 24 měsíci předpokládané minimální doby spolupráce a počtem měsíců, kdy plnil adaptační plán (prodejní cíle a absolvování certifikace). Odvolací soud se nemusel zabývat otázkou, zda zaručenou odměnou, která má být vrácena, je i zálohová odměna krajského ředitele vyplacená žalovanému podle článku III. odstavce 5 dodatku garance. Dospěl totiž stejně jako soud prvního stupně k závěru, že původní smlouva o zprostředkování – obchodní zastoupení, pomoc při správě – č. F0520025H01 ze dne [datum] včetně jejích dodatků (tedy i dodatku garance) byla dohodou smluvních stran zrušena a nahrazena novu smlouvou s novými dodatky. To je výslovně uvedeno v preambuli smlouvy o zprostředkování – obchodní zastoupení, pomoc při správě č. F0500507H01 ze dne [datum]: Obchodník přestupuje ke dni účinnosti této smlouvy do jiného distribučního kanálu v rámci pojišťovacího agenta, než ve kterém dosud působil. Z toho důvodů se ke dni nabytí účinnosti této smlouvy ruší a nahrazuje smlouva o zprostředkování č. F0520025H01 a dále se ruší navazující dodatky k této původní smlouvě, například dodatek garance. Ujednání dodatku garance, které bylo citováno a ze kterého se uplatněný nárok odvíjí, nabylo nahrazeno žádným odpovídajícím ujednáním nové smlouvy. Jestliže žalobce, respektive jeho právní předchůdce v textu nové smlouvy, kterou sám koncipoval, nepamatoval na úpravu vrácení vyplacené odměny, jeho nárok uplatněný v žalobě není důvodný. Na tom nic nemění ustanovení článku II. odstavce 4 dohody o ukončení spolupráce č. F0500507H01 H001001 ze dne [datum], v němž bylo toliko uvedeno: Obchodník bere na vědomí, že vzhledem k ukončení spolupráce před uplynutím lhůty sjednané ve smlouvě a dodatku garance č. F0520025H01OO04001, je povinen uhradit částku, na kterou mu zaniknul nárok.

14. Námitka odvolatele poukazující na platnost ustanovení zrušeného zákona se týká problematiky přechodných ustanovení obsažených a formulovaných v novém zákoně, případně obecných zásad, které se při aplikaci starého a nového znění zákona uplatní. Tato pravidla však nelze vztahovat na závazkové vztahy vzniklé podle občanského zákoníku. Jestliže soud prvního stupně žalobci přiznal nárok na zaplacení částky 43 614 Kč, jeho rozhodnutí (I. výrok rozsudku) již nabylo právní moci a přezkumu odvolacího soudu nepodléhá. Ani tato výhrada žalobce není tedy důvodná.

15. Napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, shledal odvolací soud věcně správným, a proto ho podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Odvolací soud podle stejného ustanovení potvrdil i výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo rekapitulováno shora (závěr 7. odstavce odůvodnění), pro stručnost odkazuje.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalovaný byl v řízení plně úspěšný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů, které mu vznikly zastoupením advokátem ve výši 13 890,80 Kč (mimosmluvní odměna jedenkrát 11 180 Kč podle § 11 odst. 1 bodu d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souvislosti s písemným vyjádřením k odvolání, 1 režijní paušál za 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za daň z přidané hodnoty 2 410,80 Kč podle 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).