34 C 319/2019

Plný text

Okresní soud obec – venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem v  obec , ulice a číslo , zastoupeného Mgr. jméno příjmení , advokátem v  obec , ulice a číslo , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , zastoupenému Mgr. jméno příjmení , advokátem v  obec , ulice a číslo , o zaplacení 758.614 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 43.614 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 43.614 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a částku 1.200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 715.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 715.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady ve výši 26.447 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].</b> Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhá vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 758.614 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedl, že mezi žalovaným a [právnická osoba] a.s. (dále jen "právní předchůdce žalobce") byla dne [datum] uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, na základě které měl žalovaný pro právního předchůdce žalobce vykonávat činnost jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel na základě živnostenského oprávnění a registrace u [obec] národní banky. Za tuto činnost měl žalovaný právo na odměnu v podobě provize za zprostředkování obchodů a za pomoc při správě a stálou péči o pojistný kmen. Pokud žalovaný jako obchodník využíval systém podpory pro adaptaci a vzdělávání, byl zavázán nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení smlouvy v prvních 18 měsících. Dne [datum] byly dále uzavřeny dodatek ke smlouvě o zprostředkování - vedení skupiny č. [anonymizováno] a dodatek ke smlouvě o zprostředkování o zaručené odměně č. [anonymizováno], který upravoval vznik nároku na zaručené odměny upravené v odměňovací směrnici. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zprostředkování - obchodní zastoupení, pomoc při správě č. [anonymizováno], kterou došlo k nahrazení původní smlouvy ze dne [datum] a ke zrušení všech navazujících dodatků. Dále byl s žalovaným dne [datum] uzavřen dodatek ke smlouvě o zprostředkování - vedení skupiny č. [anonymizováno]. Žalovaný jako manažer skupiny měl nárok na odměnu stanovenou interním předpisem. Dne [datum] vypověděl žalovaný smlouvu o zprostředkování s účinností od [datum], dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena dohoda o ukončení spolupráce. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 15.000 Kč za náklady sjednané s registrací a adaptací v souladu s interní normou právního předchůdce žalobce. Dále žalobce požaduje částku 746.961 Kč z důvodu ukončení smlouvy žalovaným do dvou let od jejího uzavření. Žalobce tvrdí, že jeho právnímu předchůdci vzniklo vůči žalovanému právo na vrácení zaručených odměn v souladu s přehledem zaručených odměn, uvedeným "v excelovém souboru, který obsahuje odpovídající výši vyplacené zaručené odměny a výši zaručené odměny k vrácení." Žalovaný byl právním předchůdcem žalobce vyzván k vrácení dopisem ze dne [datum] ve lhůtě do [datum]. Dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka na částku 847.466,65 Kč, skládající se z jistiny 758.614 Kč, úroků z prodlení ve výši 59.483,65 Kč, poplatku 1.200 Kč a odměny advokáta ve výši 28.169 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný odpor. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že dle článku IV. 2. dodatku ke smlouvě ze dne [datum] dojde-li k zániku smluvního vztahu do dvou let od uzavření smlouvy, zaniká žalovanému nárok na alikvotní část zaručené odměny vyplacení dle dodatku. Tato vratka se vypočte jako rozdíl mezi 24 měsíci předpokládané minimální doby spolupráce a počtem měsíců, kdy žalovaný plnil adaptační plán. V průběhu trvání smlouvy byla žalovanému vyplacena zaručená odměna ve výši 46.961 Kč za dva měsíce. Smlouva byla ukončena dohodou ke dni [datum], celková spolupráce právního předchůdce žalobce a žalovaného trvala 9 měsíců. Alikvotní vratka proto činí 43.047,58 Kč. Pokud žalobce požaduje smluvní pokutu, žalovaný se skutečně zavázal nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení smlouvy v prvních 18 měsících trvání smluvního vztahu (čl. XII. 3. smlouvy). K ukončení smlouvy však došlo dohodou smluvních stran, tedy žalovaný smlouvu nevypověděl ani nezpůsobil její ukončení. Ukončení smlouvy dohodou je výkonem práva, které účastníku smlouvy náleží a nemůže být porušením smluvní povinnosti. Žalobce prováděný výklad smluvních ujednání navíc neodpovídá dohodě žalovaného a právního předchůdce žalobce, kdy na pozici krajského ředitele byla žalovanému přislíbena fixní odměna ve výši 100.000 Kč měsíčně s dalšími provizemi ve výši 27 % z vlastního obchodu a obchodů podřízených pracovníků. Dle názoru žalovaného vztah s právním předchůdcem žalobce vykazuje znaky zastřeného pracovního poměru, neboť zde absentuje prvek samostatnosti. Žalovaný vykonával činnosti jménem a na účet právního předchůdce žalobce, byl vázán jeho pokyny a interními předpisy. Žalovaný byl povinen řídit se pokyny nadřízeného, používat přidělenou emailovou adresu, účastnit se školení, informovat právního předchůdce žalobce o sankcích, činnosti příbuzných osob pro konkurenci a rovněž se zavázal nevykonávat zprostředkovatelskou činnost pro jiné subjekty. Dle žalovaného proto na posuzovanou věc dopadá ustanovení § 331 zákoníku práce, kdy zaměstnavatel může požadovat neprávem vyplacené částky jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil, že s žalovaným řeší vrácení vyplacených částek již od roku 2018. Žalovanému byly vyplaceny zaručené odměny ve výši 746.961,07 Kč v období od června 2017 do prosince 2017. Jelikož žalovaný nesplnil podmínku minimální produkce dle dodatku ze dne [datum], požaduje žalobce vrácení veškerých provizí. Kumulativní cíl produkce byl stanoven v období od června do srpna 2017 v částce 170.000 Kč, skutečná produkce byla 31.608 Kč, což představuje plnění produkce v rozsahu 19 %. Odměna ve výši 746.961,07 Kč byla žalovanému vyplacena jako zálohová dle čl. III. 1 a čl. III. 5. dodatku. Smluvní vztah zanikl v prvních dvou letech jeho trvání, žalovaný byl proto dle tvrzení žalobce povinen dle čl. IV. 1 a čl. IV. 2. dodatku vrátit žalobci veškeré vyplacené zálohy v plné výši. Tzv. zálohová odměna krajského ředitele je pojmenováním odlišena od běžné zaručené odměny, nicméně i tato je svou systematikou zařazena do čl. III., který je nazván "adaptační období a zaručená odměna". Z toho je dle názoru žalobce patrné, že "i tato varianta má být součástí zaručené odměny odlišné od formálně označené zaručené odměny". Pokud je požadována smluvní pokuta, žalovaný se zavázal nijak nezpůsobit ukončení smlouvy, což uzavřením dohody učinil. Dohoda byla navíc uzavřena na popud žalovaného, který podal výpověď. Smluvní pokuta byla uložena na základě rozhodnutí obchodní ředitelky v částce 15.000 Kč. V souvislosti s požadovanou smluvní pokutou odkázal žalobce při jednání soudu na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 23 Cdo 1192/2019. Nedůvodné jsou námitky žalovaného ve vztahu k tvrzenému zastřenému pracovnímu poměru, protože pozice podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele vyplývá ze zákona č. 38/2004 Sb. a je u ní potlačena složka samostatnosti a vytvoření závislosti u podnikatelů v postavení podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů. Na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 1.4.2020, č.j. 34 C 319/2019-148, doplnil žalobce následující skutková tvrzení podáním ze dne [datum]. Žalobce uvedl, že dlužná částka ve výši 758.614 Kč je složena z částky 700.000 Kč odpovídající zálohové odměně vyplacené žalovanému dle čl. III. 5. dodatku, z částky 43.614 Kč odpovídající vyplacené zaručené odměně za období červen až srpen 2017 ve výši 46.961 Kč po odečtení nároku žalovaného na částku 3.347 Kč a z částky 15.000 Kč na smluvní pokutě. Dále žalobce zopakoval svá tvrzení ohledně odměny krajského ředitele jako odměny zálohové, kdy nárok na tuto odměnu zůstává zachován při splnění svou podmínek dle čl. III. písm. a) a b) dodatku. Dle tvrzení žalobce je z čl. IV. dodatku patrné, že zaručená odměna je vázána na dvouleté trvání smlouvy. Údaj o kumulativním cíli 170.000 Kč byl stanoven z první tři měsíce trvání vztahu s žalovaným. Údaj o skutečné produkci 31.608 Kč odpovídá souhrnu ročního pojistného na smlouvách sjednaných žalovaným v období od června do srpna 2017. Na zaručených odměnách byla žalovanému vyplacena částka 46.961 Kč a žalobce má nárok na její vrácení. Žalovanému byly v období od června 2017 do prosince 2017 vyplaceny částky 7 x 100.000 Kč, 24.500,51 Kč a 22.460,56 Kč. Na žalobce byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy ze dne [datum]. Při jednání soudu učinili žalobce a žalovaný nesporným, že zaručená odměna, která má být žalovaným žalobci vrácena představuje částku 43.614 Kč. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dle smlouvy o zprostředkování ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce měl žalovaný pracovat na pozici podřízený pojišťovací zprostředkovatel (dále jen„ obchodník“), kdy právní vztah měl být dále podrobně regulován interními předpisy. Dle čl. II. 5. měl žalovaný jako obchodník nárok na odměnu v podobě provize zprostředkovatele za realizaci obchodů a správu pojistného kmene dle podmínek uvedených ve smlouvě. Dle čl. VI. 5. smlouvy pokud nevznikl nárok na výplatu uvedené odměny, byl žalovaný povinen odměnu vrátit. Dle čl. XII. 3 smlouvy bylo pro případ využívání systému podpory adaptace a vzdělávání žalovaným sjednáno, že žalovaný se zavazuje nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení smlouvy v prvních 18 měsících, jinak je povinen zaplatit smluvní pokutu až do výše 30.000 Kč. Dle dodatku o vedení skupiny ze dne [datum] měl žalovaný působit pro právního předchůdce žalobce na pozici„ krajský ředitel“, za což mu dle čl. V.1. dodatku náležela odměna stanovená v interním předpisu. Dle dodatku o zaručené odměně ze dne [datum] měl být žalovaný na pozici krajského ředitele zařazen do výkonového pásma 1,15, kdy tato sazba má vliv na výpočet odměny žalovaného. Dle čl. III. 5 dodatku měl žalovaný obdržet zálohově odměnu ve výši 100.000 Kč měsíčně s odlišnými cíli oproti obchodníkům. Odměna byla vázána na stabilizaci a udržení pojistného kmene a dodržení dobrého škodního průběhu v souhrnu sjednaných smluv obchodní skupinou vedenou obchodníkem. Smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla zrušena a nahrazena smlouva ze dne [datum] a rovněž zrušeny shora uvedené navazující dodatky. Předmětem smlouvy byla nadále činnost žalovaného v podobě zprostředkovatelské činnosti, za což mu náležela odměna za správu dané části pojistného kmene a provize za realizaci obchodů. Dle čl. XII. 3 smlouvy bylo pro případ využívání systému podpory adaptace a vzdělávání žalovaným sjednáno, že žalovaný se zavazuje nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení smlouvy v prvních 18 měsících, jinak je povinen zaplatit smluvní pokutu až do výše 30.000 Kč. Dodatkem o vedení skupiny ze dne [datum] byl žalovaný ustaven na pozici regionální manažer, za což mu měla náležet odměna dle interního předpisu. Způsob výplaty odměny či případné podmínky pro její vrácení nejsou ve smlouvě ani dodatku upraveny. Dopisem ze dne [datum] vypověděl žalovaný smlouvu ze dne [datum] ke dni [datum]. Smlouva ze dne [datum] byla ukončena dohodou smluvních stran ze dne [datum]. Žalobce dále k důkazu předložil listiny označené jako interní norma [číslo] (č.l. 8-9 spisu) a interní norma [číslo] (č.l. 29-51 spisu), ke kterým při jednání soudu uvedl tvrzení že interní norma [číslo] nemá na projednávanou věc vazbu žádnou, žalobcem požadovaný nárok na vrácení částky 700.000 Kč dle tvrzení žalobce nevyplývá ani z interní normy [číslo]. S ohledem na tvrzení žalobce je potom otázkou, proč vůbec tyto listiny k důkazu navrhl a předložil, když sám tvrdí, že žalobcem uplatněný nárok z těchto listin nevyplývá. Není věcí soudu, aby v obsahu listin pátral a sám dovozoval, zda některé konkrétní ustanovení třeba nemůže mít k projednávané věci vztah, pokud sám žalobce tvrdí opak. Dle rozpisu plateb (č.l. 188-201 spisu) byly žalovanému za období od června 2017 do prosince 2017 určeny k vyplacení částky 125.000 Kč, 100.000 Kč, 123.229,52 Kč, 100.389,61 Kč, 100.294,27 Kč, 106.367,40 Kč a 105.903,28 Kč. Dle potvrzení o úhradách (č.l. 163-165 a [číslo] spisu) byly tyto částky žalovanému vyplaceny, což však není mezi účastníky řízení sporné. Dopisem ze dne [datum] vyzval právní předchůdce žalobce žalovaného k úhradě částky 745.961 Kč. Dopisem ze dne [datum] vyzval právní předchůdce žalobce žalovaného k úhradě smluvní pokuty 15.000 Kč. Dopisy ze dne [datum] doručenými žalovanému dne [datum] vyzval právní předchůdce žalobce žalovaného k úhradě částky 15.000 Kč a 746.961 Kč do [datum], resp. do 20 dnů od doručení výzvy. Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 847.466,65 Kč. Z písemné komunikace žalovaného a právního předchůdce žalobce (č.l. dopisy na [číslo] a č.l. 166-169 spisu) vyplývá, že žalovaný a právní předchůdce žalobce vedli komunikaci ohledně možnosti vyřešení sporu, avšak bezúspěšně. Z listiny označené jako přehled odměn (č.l. 10-12 spisu) neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění. Uvedená listina představuje patrně tabulku vytvořenou samotným žalobcem či jeho právním předchůdcem, kdy ve vztahu k osobě žalovaného je uvedeno pouze jméno, příjmení a částka 746.961 Kč a poznámka u kolonky vratka„ dodatek ke smlouvě čl. IV. bod 2., vrací alikvotní část“. Tato listina nemá žádnou důkazní hodnotu a neprokazuje nárok žalobce. Jedná se o prostou tabulku, kdy za akceptace takovýchto tabulek jako důkazů by si mohl žalobce vytvářet tabulky jakékoliv a s jakýmikoliv hodnotami, aniž by bylo zřejmé, jak a na základě čeho k nim dospěl. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla údajná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dopisem ze dne [číslo] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Z kopie prezentace předložené k důkazu žalovaným je dle názoru soudu podstatná pouze část a č.l. 120 spisu, ze které vyplývá, že žalovanému byla právním předchůdcem žalobce prezentována odměna na pozici krajského ředitele v částce 100.000 Kč jako fixní a další odměna z provizí. Žalovaný v rámci účastnické výpovědi uvedl, že k právnímu předchůdci žalobce přešel v podstatě ze stejné pozice u [právnická osoba], kde působil jako regionální ředitel. Jednalo se o stejnou pozici za srovnatelných podmínek. Fixní část odměny měla představovat částku 100.000 Kč měsíčně. Tato částka se dle smluvních ujednání měla vracet pouze ve dvou případech, a to při znehodnocení pojistného kmene nebo vysoké škodní kvótě. Znehodnocení pojistného kmene nepřicházelo v úvahu, neboť pojistný kmen se vytvářel prakticky od nuly. [příjmení] škodní průběh rovněž nebyl. Vyplacenou fixní odměnu žalovaný použil na náklady kanceláře, porad a cest, odvedl sociální a zdravotní pojištění. Uvedená částka sloužila na podnikatelskou činnost, kdy žalovaný měl zejména provádět nábor nových pracovníků, a to rovněž od konkurenčních subjektů. Dále měla být vyplácena i určitá částka na marketing, to se ale nedělo. Žalovaný se v oboru pohyboval přibližně 20 let, pokud by měla být fixní odměna vracena, spolupráci s předchůdcem žalobce by vůbec nenavázal. Již v listopadu 2017 začal mít žalovaný indicie, že spolupráce s právním předchůdcem žalobce nebude v pořádku. Od [datum] měl přejít na nižší manažerskou pozici, kdy fixní odměna měla být 40.000 Kč měsíčně, ale tu nedostával od právního předchůdce žalobce vůbec. Po žalovaném bylo dále požadováno převzetí kanceláří v [obec] a v [obec], které ale měly likvidační nájmy 50.000 Kč a 16.000 Kč měsíčně, ačkoliv tam nepůsobili žádní pracovníci. Už dva roky byly tyto kanceláře v provozu, žalovaný však nevěděl s jakými výsledky a závazky. K úhradě těchto neurčitých závazků by se žalovaný v případě převzetí kanceláří zpětně zavázal. Jediným nadřízeným žalovaného byl obchodní ředitel, nad ním byl již jen předseda představenstva. [příjmení] cíle žalovaného představovaly výkon zejména v oblasti náboru pracovníků. Nakonec obchodní ředitelka prvního předchůdce žalobce slíbila žalovanému uzavření dohody o ukončení spolupráce, ale nedělo se nic. Až v reakci na zaslanou výpověď byla tato dohoda uzavřena. Po ukončení spolupráce s právním předchůdcem žalobce již žalovaný nadále v oboru pojišťovnictví nepůsobil, neboť spolupráce právě s právním předchůdcem žalobce byla pro další podobné subjekty problémem. Jako nadbytečné zamítl soud návrhy na provedení důkazu výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], kteří měli pracovat pro právního předchůdce žalobce na stejné pozici jako žalovaný, avšak v jiném regionu. Pokud tito svědci měli prokázat tvrzení žalovaného o faktickém průběhu a fungování spolupráce s právním předchůdcem žalobce, tato tvrzení jsou dostatečně prokazována účastnickou výpovědí žalovaného. Navíc není pro posouzení konkrétních nároků uplatněných vůči žalovanému podstatné, za jakých podmínek případně pro právního předchůdce žalobce pracovaly jiné osoby na obdobné pozici. Podstatný je smluvní vztah a jeho konkrétní podmínky v případě žalovaného, nikoliv jiných osob. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1 smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. V posuzované věci nebylo mezi účastníky řízení sporné, že žalovaný je povinen na vyplacených provizích vrátit žalobci částku 43.614 Kč. Tato částka se dle výzvy stala splatnou dne [datum] (tj. do 20 dnů od doručení výzvy, kterou převzal žalovaný dne [datum]). Žalovaný je ode dne [datum] s úhradou této částky v prodlení a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci dále náleží paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 43.614 Kč s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení a částku 1.200 Kč (výrok I.) Ohledně smluvní pokuty ve výši 15.000 Kč dospěl soud k závěru, že nárok žalobce důvodný není. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Žalobce požaduje uvedenou smluvní pokutu za to, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dohodu o ukončení smlouvy ze dne [datum] dříve než po uplynutí 18 měsíců trvání smlouvy. Dle čl. XII. 3. smlouvy byla smluvní pokuta sjednána pro případ, že žalovaný vypoví či jinak způsobí ukončení smlouvy v uvedené lhůtě. Smlouva však zanikla dohodou smluvních stran, nikoliv na základě výpovědi žalovaného. Nelze rovněž s ohledem na vzájemnou dohodu o ukončení spolupráce žalovaného a právního předchůdce žalobce dospět k závětu, že by žalovaný„ jinak způsobil ukončení smlouvy“. Ukončení smlouvy dohodou smluvních stran nepředstavuje porušení povinnosti ale výkon práva v rámci smluvní autonomie a nelze jej sankcionovat smluvní pokutou. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2019 sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 je v tomto směru nepřiléhavý, neboť v uvedené věci Nejvyšší soud řešil situaci, kdy byla smluvní pokuta vázána na odstoupení od smlouvy v důsledku porušení povinnosti druhou smluvní stranou. V posuzovaném případě zanikla smlouva dohodou. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ohledně částky 15.000 Kč na smluvní pokutě s úrokem z prodlení zamítl (výrok II.) Ohledně částky 700.000 Kč představující žalovanému vyplacené odměny krajského ředitele je v prvé řadě třeba uvést, že dodatek ke smlouvě ze dne [datum] upravuje podmínky pro čerpání této částky v čl. III.5. tak, že tuto odměny váže na splnění dvou kritérií, kterými jsou stabilizace a udržení pojistného kmene a dosažení dobrého škodního průběhu v souhrnu sjednaných pojistných smluv obchodní skupinou vedenou žalovaným. Žalobce netvrdil, že by některá z těchto podmínek nebyla splněna. Jiné podmínky pro vrácení takto vyplacených částek nejsou ve smlouvě sjednány, a to ani pro případ předčasného ukončení smlouvy. Takové závěry nevyplývají ani z interních norem žalobce, což žalobce ve svých tvrzeních při jednání soudu výslovně uvedl. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že smlouva ze dne [datum] včetně dodatků ze dne [datum] byla dle dohody smluvních stran zrušena a nahrazena od [datum] smlouvou novou. Od [datum] je tedy ve vztahu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným třeba postupovat dle smlouvy ze dne [datum]. Pokud k ukončení smluvního vztahu došlo dohodou ze dne [datum], nelze následky této dohody posuzovat dle smlouvy ze dne [datum], která již byla v tu dobu zrušena a nahrazena smlouvou ze dne [datum]. [jméno] nová smlouva ze dne [datum] žádná ujednání ve vztahu k vyplacené odměně žalovaného na pozici krajského ředitele neobsahuje. Není zde tedy podklad pro závěr, že by právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na vrácení žalovanému vyplacených částek. Měl-li právní předchůdce žalobce toto v úmyslu s žalovaným ujednat, bylo tak třeba ve smlouvě ze dne [datum] výslovně učinit. Soud proto zamítl požadavek žalobce na zaplacení částky 700.000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] z titulu vyplacených odměn žalovanému jako krajskému řediteli za období od června 2017 do prosince 2017 (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy žalobce byl ve věci neúspěšný v rozsahu 94 % předmětu řízení (při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o jistinu 700.000 Kč, smluvní pokutu 15.000 Kč a úrok z prodlení 131.540,41 Kč) a úspěšný ohledně 6 % předmětu řízení (při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o jistinu 43.614 Kč, paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky 1.200 Kč a úrok z prodlení 8.023,78 Kč). Žalovanému proto náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 88 %. Náhrada nákladů řízení představuje odměnu zástupce žalovaného dle ustanovení § 7 ve spojení s § 8 advokátního tarifu ve výši 22.680 Kč za dva úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci a účast při jednání soudu dne [datum]. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč. Cestované za cestu zástupce z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu dne [datum] představuje při ujetých 140 km, základní náhradě 4,20 Kč/km, průměrné ceně benzinu 36 Kč a průměrné spotřebě vozidla 11,3 l [číslo] km částku 1.157,52 Kč. Náhrada za promeškaný čas představuje 400 Kč a to 100 Kč za každou půlhodinu cesty. Jelikož je zástupce žalovaného plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem činí náklady řízení žalovaného 30.053,40 Kč. Žalovanému náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 88 %, tedy v částce 26.447 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.