47 CO 94/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , o zaplacení částky 12 492 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 18. 5. 2021, č. j. 5 C 86/2021-15,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 216,08 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 12 492 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 761,95 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 871,44 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 562,93 Kč a úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 9 871,44 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč (III. výrok).

2. Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba] [anonymizováno]“), a žalovaná uzavřeli dne 20. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě [právnická osoba] [anonymizováno] téhož dne poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 13 600 Kč, sestávající ze smluvního úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 510 Kč, s datem poslední splátky 14. 2. 2019. Schopnost žalované splnit smluvní závazky [právnická osoba] [anonymizováno] dostatečně ověřila z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny výplatní páskou a pracovní smlouvou žalované. Žalovaná zaplatila [právnická osoba] [anonymizováno] z titulu Smlouvy částku 18 158 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, o této skutečnosti byla žalovaná informována oznámením [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 29. 11. 2019. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně Smlouvu jako smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobu shledal soud jako důvodnou co do požadované jistiny ve výši 17 000 Kč, smluvního úroku ve výši 3 400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, po odečtení zaplacené částky (co do částky 12 492 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná se od splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobci také zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši repo sazby ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení do 3. 12. 2019. Požadavek žalobce na úrok od data původní splatnosti Smlouvy do zaplacení neshledal soud důvodný, neboť úrok byl sjednán pevnou částkou 3 400 Kč, která byla žalobci částečně zaplacena a ve zbytku soudem přiznána, a z žádného smluvního ustanovení nevyplývá, že byl sjednán i úrok po splatnosti úvěru. V této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

3. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal žalobci, který byl v řízení neúspěšný v poměrně nepatrné části příslušenství pohledávky, právo na plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta za tři úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradu daně z přidané hodnoty (DPH) v sazbě 21 % ve výši 252 Kč.

4. Proti II. výroku rozsudku podal žalobce odvolání. Se zamítnutím žaloby co do požadovaných úroků nesouhlasil. Uvedl, že úroky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy nepožadoval, neboť ty byly před podáním žaloby zcela uhrazeny. V čl. 1 Smlouvy byl sjednán fixní úrok ve výši 32,15 % ročně pro celou dobu trvání Smlouvy, přičemž úroková sazba byla stanovena v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře (v daném případě 60 týdnů). Doba trvání Smlouvy byla vymezena v článku 6.1 tak, že Smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Úroky byly sjednány na základě § 2393 odst. 1 o. z. za předpokladu, že splátkový kalendář bude řádně a včas splácen (článek 1.8 Smlouvy). Jelikož však žalovaná sjednané splátky řádně a včas nezaplatila, úročí se neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře, až do doby úplného zaplacení jistiny. Žalobce zdůraznil, že úroky představují cenu peněz (odměnu za užívání peněžních prostředků), s nimiž nemá věřitel možnost až do jejich vrácení disponovat, je tedy logické, že tato úplata věřiteli náleží až do úplného zaplacení jistiny. Z ustálené judikatury navíc vyplývá, že úroky i úroky z prodlení mohou být věřitelem požadovány vedle sebe. Žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 27 Co 32/2021-68, a Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 23 Co 63/2021, ve kterých se soudy v obdobné věci s názorem žalobce ztotožnily a oprávněnost jeho nároku na úroky do zaplacení jistiny potvrdily. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 12 492 Kč (dlužná jistina 9 871,44 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 820,56 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 1 562,93 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 761,95 Kč, úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 9 871,44 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 871,44 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, z titulu Smlouvy, na jejímž základě [právnická osoba] [anonymizováno] poskytla dne 21. 12. 2017 žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úroky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, v 60 týdenních splátkách po 510 Kč s datem poslední splátky 14. 2. 2019. Žalovaná zaplatila celkem 18 158 Kč (z této částky uhradila na jistinu 7 128,50 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 3 979,44 Kč, dále uhradila úrok za sjednanou dobu trvání Smlouvy ve výši 3 400 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč), poslední platbu uhradila dne 26. 11. 2019. S ohledem na prodlení žalované s úhradou (žalovaná měla dlužnou částku uhradit nejpozději dne 14. 2. 2019) se dlužná jistina od 15. 2. 2019 nadále úročí sjednanými úroky ve výši 19,52 % (čl. 1 Smlouvy) a zákonnými úroky z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně vyhlásil po provedení dokazování na jednání konaném dne 18. 5. 2021.

8. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo].

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] nadepsané jako„ Fajnpůjčka“ odvolací soud zjistil, že se dne 20. 12. 2017 [právnická osoba] [anonymizováno] jako věřitel a žalovaná jako zákazník dohodli, že [právnická osoba] [anonymizováno] poskytne žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti (článek 1.1) ve výši 17 000 Kč, přičemž sjednané peněžní prostředky byly žalované předány při podpisu Smlouvy (článek 1.2). V článku 1.3 byla stanovena doba trvání spotřebitelského úvěru slovy:„ Smlouva se uzavírá na dobu určitou v délce 60 týdnů“. Článek 1.4 smlouvy se věnuje zápůjční úrokové sazbě a zní:„ Zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba činí v případě smlouvy na 60 týdnů (60 splátek) 32,15 % p. a.“ V článku 1.5 je sjednán závazek žalované zaplatit věřiteli administrativní poplatek ve výši 20 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.6 smlouvy se týká doplňkových služeb. Žalovaná v jeho rámci požádala o hotovostní inkaso splátek a za to se zavázala zaplatit odměnu ve výši 40 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.8 sumarizuje částku, kterou měla žalovaná zaplatit věřiteli za předpokladu řádného a přesného splacení spotřebitelského úvěru (celková částka 30 600 Kč sestávající z jistiny 17 000 Kč, úroků 3 400 Kč, administrativního poplatku 3 400 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 6 800 Kč). RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 206,15 % (článek 1.9). V článku [číslo] smlouvy je stanovena výše týdenní splátky 510 Kč. Oddíl 2 smlouvy obsahuje„ Doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru“ a zabývá se podmínkami čerpání (článek 2.1), otázkou evidence splátek (článek 2.2), způsobem splácení (článek 2.3), způsobem umoření jistiny (článek 2.4), započítáváním jednotlivých úhrad (článek 2.5), podrobnostmi ohledně výpočtu RPSN (článek 2.7). Článek 2.6„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“ zní:„ Tato smlouva se uzavírá na dobu určitou, určenou počtem týdnů dle článku 1. Smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků zákazníkem), až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zaniká doručením odstoupení druhé smluvní straně“. Oddíl 3 upravuje„ Právo zákazníka na předčasné splacení“. Oddíl 4 upravuje„ Právo zákazníka na odstoupení od smlouvy“. V oddílu 5 jsou upraveny„ Následky nesplácení spotřebitelského úvěru“. V článku 5.1 smluvní strany dohodly, že v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové částky vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat následující platby: a) úhradu celé doposud nesplacené jistiny, b) zákonné úroky z prodlení c) smluvní pokutu ve výši 0,1% denně, d) a e) náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením, f) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Zániku smlouvy se věnuje oddíl 6, dle jehož článku 6.1„ Smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran“. Otázkou odstoupení od smlouvy se zabývá článek 6.2 a otázkou ukončení smlouvy dohodou účastníků článek 6.

3. Oddíl 7 stanoví další povinnosti zákazníka (např. informovat věřitele o změně adresy) a obsahuje jeho prohlášení vyžadovaná právními předpisy. Oddíl 8 zahrnuje poučení a prohlášení v souvislosti s ochranou osobních údajů. Oddíl 10 obsahuje„ Závěrečná ustanovení.“, následují data a podpisy žalované a zástupce [právnická osoba] [anonymizováno].

10. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Dle § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

13. Dle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

14. Na vztah mezi žalobcem a žalovaným dále dopadají ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Ač odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou Smlouva platně uzavřena, nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, který Smlouvu podřadil pod ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.).

18. Posuzovanou Smlouvu je třeba podřadit pod ustanovení upravující zápůjčku (§ 2390 a násl. o. z.), současně je Smlouva tzv. spotřebitelským úvěrem (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), neboť žalovaná Smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Obecná právní teorie smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.) řadí mezi tzv. reálné kontrakty (smlouva vznikla přenecháním předmětů zápůjčky vydlužiteli), zatímco smlouvu o úvěru řadí mezi tzv. konsensuální kontrakty (vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít). Účastníci smlouvy si jednoznačně smluvili, že je poskytován bezúčelný spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky, tomu odpovídal i název smlouvy„ Fajnpůjčka“, jakož i samotný obsah smlouvy.

19. Vzhledem k odvolací námitce žalobce řešil odvolací soud otázku, zda je žalovaná jako vydlužitel povinna platit žalobci jako právnímu nástupci zapůjčitele úroky z nezaplacené jistiny i za dobu po splatnosti poslední splátky. Odvolací soud v posuzovaném případě souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že taková dohoda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena nebyla, neboť Smlouva v čl. 1 jednoznačně stanoví, že je uzavírána na dobu určitou, a to 60 týdnů. Čl. 1.4 jasně hovoří o závazku vydlužitele zaplatit zapůjčiteli za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy 32,15 % p. a. po dobu 60 týdnů. V čl. 1 smlouvy je pak výše úroků konkrétně vyčíslena částkou 3 400 Kč.

20. Je třeba v dané souvislosti zdůraznit, že úročení půjčky není podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce (na rozdíl od smlouvy o úvěru). Pro případ, že se vydlužitel dostane do prodlení s úhradou splátek, si smluvní strany v článku 5. 1 dohodly nárok žalobce na úroky z prodlení a smluvní pokutu. Úročení splátky či splátek, s nimiž se vydlužitel dostal do prodlení, mezi účastníky objektivně nebylo sjednáno, přičemž dlužno říci, že účastníkům nic nebránilo takové ujednání dohodnout.

21. Právo úročit zápůjčku nemůže samo o sobě založit ujednání čl. 2 ani ujednání čl. 6, které hovoří o tom, že smlouva trvá do vypořádání veškerých závazků, kdy toto ustanovení zjevně pokrývá období, ve kterém má zapůjčitel právo na sjednané nároky - specifikované v článku 5.1.

22. Jelikož tedy ze smluvních ujednání nevyplývá, že by žalovaná byla povinna po uplynutí 60 týdnů platit za poskytnuté peněžní prostředky úroky, je správný závěr soudu prvního stupně, který žalobci úroky nepřiznal. Odvolací soud proto jeho rozhodnutí o zamítnutí žaloby v tomto rozsahu dle § 219 o. s. ř. potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

23. Odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť nesouhlasí se závěrem, že tato otázka má být posouzena dle § 142 odst. 3 o. s. ř. (tzv. nepatrný neúspěch úspěšnější strany v řízení). Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 18. 5. 2021 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Hodnota předmětu řízení činí součet žalobou uplatněných částek 12 492 Kč, 1 562,93 Kč a 761,95 Kč a příslušenství - úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 9 871,44 Kč od 4. 12. 2019 kapitalizovaného do 18. 5. 2021 částkou 2 808,53 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 871,44 Kč od 4. 12. 2019 kapitalizovaného do 18. 5. 2021 částkou 1 402,82 Kč; tj. z částky předmětu řízení 19 028,23 Kč. Žalovaná byla úspěšná co do částky 4 371,46 Kč, neboť soudem prvního stupně byl zamítnut požadavek žalobce na zaplacení částky 4 371,46 Kč (1 562,93 Kč a 2 808,53 Kč jako úrok ve výši 19,52 % ročně z částky 9 871,44 Kč od 4. 12. 2019 kapitalizovaný do 18. 5. 2021). Úspěch žalobce tedy spočívá v částce 14 656,77 Kč, jež činí 77 % předmětu řízení, a neúspěch žalobce (4 371,46 Kč) činí 23 % předmětu řízení před soudem prvního stupně. Žalobce tak má právo na náhradu 54 % celkových nákladů řízení. Náklady žalobce spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta za tři úkony právní služby (počítáno z tarifní hodnoty 12 492 Kč) po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, třech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradě DPH ve výši 252 Kč z odměny a náhrad (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Plná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně by představovala částku 2 252 Kč, z toho 54 % činí 1 216,08 Kč Tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení; současně neshledal podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu, opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů je odvolacímu soudu z jeho činnosti známa. Jedná se například o řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Co 108/2021, 27 Co 148/2021, 28 Co 62/2021, či 74 Co 96/2021 (II. výrok tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, proto by byl povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v této fázi řízení jakékoliv náklady vznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (III. výrok tohoto rozsudku).