5 C 86/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 12 492 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 492 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 761,95 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 871,44 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 1 562,93 Kč a úrok ve výši 19,52% ročně z částky 9 871,44 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12 492 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba, a žalovanou byla dne 21. 12. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 17 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 17 000 Kč a zaplatit mu další částku 13 600 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 400 Kč při úrokové sazbě 19,52% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků, odměny a nákladů se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 510 Kč, poslední splátka byla splatná 14. 2. 2019. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaná dosud zaplatila právnímu předchůdci žalobce pouze částku 18 158 Kč. Schopnost žalované splnit závazky ze smlouvy byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z pracovní smlouvy žalované a dalších dokladů o jejích příjmech. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované stejného dne písemně oznámeno. Žalovaná dosud žalobci spornou částku po postoupení pohledávek ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 20. 12. 2017 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, kartou zákazníka k předmětné smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 11. 2019 včetně její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 30. 4. 2020 včetně podacího lístku.

4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba, a žalovanou byla dne 20. 12. 2017 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 17 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 17 000 Kč a zaplatit mu další částku 13 600 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 400 Kč při úrokové sazbě 19,52% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků, odměny a nákladů se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 510 Kč, poslední splátka byla splatná 14. 2. 2019. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaná dosud zaplatila právnímu předchůdci žalobce pouze částku 18 158 Kč. Schopnost žalované splnit závazky ze smlouvy byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z výplatní pásky žalované a její pracovní smlouvy, přičemž vzhledem k výši poskytnutého úvěru považuje soud tento způsob ověření způsobilosti žalované splácet závazky ze smlouvy za dostačující. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované stejného dne písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za službu poskytnutou žalované a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako poplatek za administrativní činnost lze považovat za úhradu služeb poskytnutých žalované a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaná se rovněž již ode dnů následujících po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitla vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 3. 12. 2019 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12 492 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.

5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán pevnou částkou 3 400 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti úvěru. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, nelze jej dovodit ani z žádného ustanovení hmotného práva, a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný v poměrně nepatrné části týkající se pouze části příslušenství pohledávky. Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.