49 Co 112/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Hany Slané ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: právnická osoba sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o ochranu vlastnického práva, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu Brno ze dne 10. 1. 2025, č. j. 36 C 148/2021-534,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá žaloba, aby byl žalovaný povinen počínaje právní mocí tohoto rozsudku zdržet se prorůstání a přesahu kořenů a převislých větví jasanu úzkolistého, který je součástí pozemku p. č. , číslo, , druh pozemku ostatní plocha v k. ú. , adresa, , obec , adresa, a poškozování jasanem úzkolistým stavby č. p. , číslo, na adrese , adresa, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , která je součástí pozemku p. č. , číslo, , druh pozemku - zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , ve vlastnictví žalobce.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 36 485 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla žalovanému uložena povinnost počínaje právní moci rozsudku zdržet se prorůstání a přesahu kořenů a převislých větví jasanu úzkolistého, který je součástí pozemku p. č. , číslo, , druh pozemku ostatní plocha v k. ú. , adresa, , obec , adresa, a poškozování jasanem úzkolistým stavby č. p. , číslo, na adrese , adresa, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , která je součástí pozemku p. č. , číslo, druh pozemku - zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , ve vlastnictví žalobce (výrok I.). Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23 700 Kč (výrok II.) a o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 356 Kč (výrok III.).

2. Soud tak rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, v k. ú. , adresa, , žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku p. č. , číslo, k. ú. , adresa, . Na pozemku žalovaného v bezprostřední blízkosti obvodové zdi stavby žalobce roste vzrostlý strom - jasan úzkolistý, který se v některých částech opírá o stavbu žalobce. Každoročně dochází k radikálnímu přírůstu kmene, větví a kořenů tak, že dochází k destrukci stavebních konstrukcí stavby žalobce. Kořeny prorůstají do narušené obvodové zdi stavby, jedna z kosterních větví stromu je v přímem kontaktu s obvodovou zdí, což vytváří riziko, že při horizontálním namáhání větve dojde k jejímu pohybu proti budově a jejímu poškození. Dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, strom vzrostl na nevhodném stanovišti v bezprostřední blízkosti budovy, tato vzdálenost vylučuje bezkonfliktní koexistenci se stavbou žalobce a jedinou možností je odstranění tohoto stromu. Pokácení stromu znalec doporučil kompenzovat novou výsadbou ve stejné lokalitě. Tento stav žalobci způsobuje finanční ztráty, které musí vynaložit na úklid padajícího listí a větví ze stromu, jakož i k zajištění statiky budovy. Předmětný strom je jedinou dřevinou v okolí, která zůstala po roce 2016 bez jakéhokoliv odborného zásahu. Pokud žalobce žalovaného vyzval k odstranění vadného stavu výzvou ze dne , datum, , žalovaný na to reagoval tak, že ji vnímá jako bezpředmětnou a že již dřevina ve dnech , datum, a dne , datum, byla odborně ořezána. Ostatní vzrostlé dřeviny na pozemku p. č. , číslo, k. ú. , adresa, , jakož i v přilehlém parku žalovaný asanoval zcela nebo provedl radikálně řezy stromů. Žalobce se podanou žalobou domáhal vůči žalovanému ochrany vlastnického práva s odkazem na § 1042 a § 1013 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.).

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi stromem a stavbou vznikl a trvá konflikt, dochází k zásahu do vlastnického práva žalobce prorůstáním kořenů, kmene i větví stromu. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu byly dle soudu I. stupně splněny podmínky pro rozhodnutí dle § 1042 o. z. pro ochranu vlastnického práva žalobce v návaznosti na § 1013 odst. 1 o. z. o povinnosti druhého vlastníka - žalovaného, zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce. Dle soudu I. stupně je nutno vycházet z toho, že ohledně stavby žalobce proběhlo stavební i kolaudační řízení a stavební úřad ÚMČ , adresa, , který soud I. stupně označuje jako „správní orgán žalovaného“, vydal dne , datum, kolaudační souhlas s užíváním stavby žalobce. Žalovaný i žalobce byli účastníky těchto správních řízení, o všem rozhodoval správní orgán žalovaného, který byl současně účastníkem řízení, měl informace o blízkosti stromu u stavby a bylo na něm, aby se v rámci prevenční povinnosti bránil. Dle bodu II. odst. 28 stavebního povolení žalobce musel zajistit ochranu stromu dle ČSN 83 9061 před započetím a během stavebních prací. Nebylo zjištěno, že by se tak v této době nestalo. Konflikt stromu se stavbou a škoda na majetku žalobce byly prokázány šetřením na místě samém, posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, a posudky , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho výslechem. Zákon neumožňuje, aby se žalobce domáhal odstranění celého stromu, žalobce se proto právem dle soudu I. stupně domáhá negatorní žalobou dle § 1042 o. z. uložení povinnosti vlastníkovi sousedního pozemku, aby odstranil převisy či podrosty rostlin, jimiž zasahuje do vlastnického práva dotčeného vlastníka dle § 1016 o. z., popřípadě, aby se do budoucna zdržel zásahu do vlastnického práva. Při zásahu do vlastnického práva žalovaného je dle soudu I. stupně třeba vzít v úvahu zájem na nedotčeném zachování stromu a míru, v jaké podrost nebo převis způsobí žalobci škodu nebo obtíže. V tomto směru dospěl soud I. stupně k závěru, že strom působí prokazatelně žalobci škodu a jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Současně bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného neúspěšně k odstranění protiprávního stavu. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání. Namítal, že soud I. stupně provedl nesprávné právní posouzení věci. Především tvrdil, že konflikt mezi předmětným stromem a budovou byl způsoben výlučně jednáním žalobce, který si byl existence stromu dlouhodobě vědom, avšak při rekonstrukci nemovitosti nerespektoval jeho přítomnost ani podmínky stanovené ve stavebním povolení, zejména povinnost zajistit ochranu stromu při provádění stavebních prací. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobce již v minulosti usiloval o pokácení stromu, přičemž jeho žádosti nebylo vyhověno a bylo mu naopak uloženo přizpůsobit stavební řešení tak, aby byla existence stromu zachována. Podle žalovaného žalobce tato doporučení a uložené povinnosti nerespektoval, a sám tak vyvolal stav, jehož následky nyní přenáší na žalovaného. Soud prvního stupně nesprávně hodnotil postavení stavebního úřadu, když označil stavební úřad městské části za „stavební úřad žalovaného“. Žalovaný poukázal na rozdíl mezi samosprávou (Statutární město , adresa, ) a výkonem státní správy (stavební úřad městské části). Další odvolací námitka směřuje proti hodnocení znaleckých posudků soudem I. stupně, když dle odvolatele je třeba vyjít nejen ze závěrů posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , ale i znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a dalších okolnosti případu. Podle žalovaného provedené důkazy svědčí o vysoké ekologické i ekonomické hodnotě stromu a o tom, že odstranění stromu by mělo negativní dopady na životní prostředí. Vhodnějším řešením by byly stavební úpravy umožňující další koexistenci stromu a budovy. Zásah spočívající v pokácení stromu považuje za krajní a nepřiměřený, zejména s ohledem na to, že strom na místě existoval dříve než žalobcova stavba. Odvolatel souhlasí se závěrem soudu I. stupně o tom, že v souvislosti se spadem listí nedošlo k imisím nepřiměřeným místním poměrům, které by podstatně omezovaly výkon vlastnického práva žalobce, tudíž nejsou splněny předpoklady pro aplikaci § 1013 o. z. Na základě všech těchto argumentů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Uvedl, že rozsudek soudu I. stupně byl vydán po řádně vedeném řízení, v němž byl náležitě zjištěn skutkový stav věci a skutkové závěry nalézacího soudu se opírají o bezchybné hodnocení důkazů. Soud I. stupně na zjištěné skutkové závěry aplikoval správný a správně vyložený hmotněprávní předpis. Žalobce s ohledem na argumentaci odvolatele poukázal na skutečnost, že se žalobou nedomáhá odstranění stromu, ale uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobce. Popřel tvrzení odvolatele o tom, že konflikt mezi stromem a stavbou byl způsoben jednáním na straně žalobce. Odkázal na závěry soudu I. stupně, který dospěl po provedeném dokazování k závěru, že stavební činnost žalobce nepřekročila hranice jeho pozemku a půdorys existující stavby, žalobce plně respektoval existenci stromu při prováděné rekonstrukci, užívání stavby bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalovaného (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

7. Podle § 1013 odst. 1 o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

8. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

9. Podle § 1016 odst. 1 o. z. plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. To neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem.

10. Podle § 1016 odst. 2 o. z. neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.

11. Žalobce se žalobou domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zdržet se zásahů do jeho vlastnického práva podle § 1013 odst. 1 o. z., spočívajících v prorůstání a přesahu kořenů a převislých větví stromu rostoucího na pozemku žalovaného na pozemek žalobce, přičemž tvrzené rušení mělo spočívat též ve spadu listí. Soud předně uvádí, že samotné prorůstání kořenů a přesah větví stromu ze sousedního pozemku nelze bez dalšího považovat za imisi ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. Ochrana podle tohoto ustanovení proto žalobci z tohoto titulu nenáleží. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1881/2017, přijal a odůvodnil závěr, že samotné vysázení rostlin při hranici pozemku a jejich následný vzrůst s možným přesahem na sousední pozemek není sám o sobě bez dalšího imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. K tomuto závěru se rovněž přihlásil v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2573/2019. Jiná situace je u spadu listí ze stromu na pozemku žalovaného na pozemek žalobce, kdy tento spád může představovat (při splnění dalších podmínek) relevantní imisi z hlediska soukromého práva ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3552/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2484/2023) a žalobce se může domáhat ochrany před těmito imisemi podle § 1013 odst. 1 o. z. V takovém případě však musí být prokázáno, že jde o zásah v míře nepřiměřené místním poměrům a zároveň o zásah, který podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku žalobce.

12. V projednávané věci z výsledků dokazování, zejména z místního šetření a z pořízené fotodokumentace, nevyplynulo, že by spad listí ze stromu na pozemek žalovaného dosahoval intenzity vybočující z běžných poměrů dané lokality. Nebylo rovněž prokázáno, že by šlo o zatížení natolik významné, aby podstatně omezovalo obvyklé užívání pozemku žalobce. Zjištěný stav naopak odpovídá obvyklým důsledkům existence vzrostlé dřeviny v sousedských poměrech. Odvolací soudu souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že opad listí ze stromu žalovaného je v míře přiměřené poměrům. Za této situace dospěl soud I. stupně k správnému závěru, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro poskytnutí ochrany žalobci podle § 1013 odst. 1 o. z.

13. K požadavku žalobce na uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahů do jeho vlastnického práva vnikáním kořenů a přesahem větví stromu na stavbu na jeho pozemku dle § 1042 o. z. je třeba uvést, že dle rozhodovací praxe (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2573/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1712/2023) vlastník pozemku dotčeného kořeny nebo větvemi stromu přesahujícími ze sousedního na jeho pozemek je může za podmínek uvedených v § 1016 o. z. odstranit sám, nebo může uplatnit proti sousedovi nárok na ochranu vlastnického práva podle § 1042 o. z., působí-li mu podrosty či převisy škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Soud, rozhodující o negatorní žalobě proti rušení podrosty a převisy podle § 1042 o. z., musí zvážit, zda žalobci působí podrosty a převisy škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Ochranu stromu jako ekologicky významné přírodniny, poskytovanou § 1016 o. z., je třeba přiměřeně vztáhnout i při aplikaci § 1042 o. z. Nedávalo by totiž smysl, aby ochrana uvedená v § 1016 o. z. byla stromu poskytována jen v případě, že své právo hodlá soused vykonat svépomocně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2573/2019).

14. Z obsahu spisu v projednávané věci vyplývá, a soudem I. stupně bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , jehož součástí je jasan úzkolistý. Žalobce nabyl vlastnické právo k sousednímu pozemku parc. , číslo, , jehož součástí je stavba č p. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, ke dni , datum, . První posouzení ekologické hodnoty jasanu úzkolistého bylo zpracováno , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , která uvedla, že strom má nadprůměrnou sadovnickou hodnotu, je zdravý, vitální, perspektivní a svými rozměry a estetickou hodnotou je v okolí významným prvkem zeleně, jeho hodnota byla odhadnuta na 414 367 Kč, ekologická hodnota částkou 414 867 Kč. Strom byl součástí plochy parčíku na , adresa, v , adresa, , v němž došlo později v letech socialistických k výstavbě areálu budov v těsné blízkosti stromu. , tituly před jménem, , jméno FO, nedoporučila vydání povolení ke kácení této dřeviny dle zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, bylo prokázáno, že se jedná o strom 80-100 let starý, jehož kmen je nadprůměrně silný, strom je zdravý, představuje mimořádnou urbanistickou, ekologickou i estetickou hodnotu. Ekologická hodnota stromu byla stanovena na 746 818 Kč. Znalcem bylo doporučeno minimalizovat řezy v koruně stromu. Znaleckými posudky , tituly před jménem, , jméno FO, z let 2014, 2021 a 2023 a jeho výslechem před soudem I. stupně byla potvrzena, velká arboristická hodnota stromu. Současně těmito důkazy byl prokázán konfliktní stav jasanu úzkolistého s přilehlou stavbou na pozemku žalobce. Z výslechu znalce vyplývá, že pěstebním opatřením tzn. ořezem větví či zásahem do kořenů, není možné konfliktu stromu se stavbou zabránit, neboť nedochází jen ke konfliktu s korunou, ale i kmenem stromu. Hodnotu stromu stanovil znalec , tituly před jménem, , jméno FO, v roce 2021 na částku 590 000 Kč, u výslechu k tomuto uvedl, že každoročně narůstá jeho hodnota o inflaci. Dále bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalovaný na základě rozhodnutí o vydání stavebního povolení ze dne , datum, zahájil nádstavbu a přístavbu stavby umístěné na svém pozemku, v tomto rozhodnutí mu bylo uloženo, aby před započetím jakýchkoliv stavebních prací zajistil ochranu stromu na pozemku žalobce. Dne , datum, vydal stavební úřad kolaudační souhlas s užíváním stavby žalobce. Shodným tvrzením účastníků a fotografiemi a šetřením soudu I. stupně na místě samém bylo prokázáno, že kořeny i větve jasanu úzkolístého z pozemku žalovaného prorůstají a zasahují do stavby žalobce, zejména opěrné zdi a garáže a horní terasy nad garáží. , adresa, šetřením a znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, bylo prokázáno, že nová zeď plotu žalobce byla postavena na základech zdi původní, nedošlo tedy k jejímu posunutí do blízkosti stromu, jak tvrdil žalovaný.

15. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně, z nichž odvolací soud vyšel, vyplynulo, že předmětem sporu je střet výkonu dvou vlastnických práv, a to vlastnického práva žalobce ke stavbě a vlastnického práva žalovaného k jasanu úzkolistému rostoucímu na jeho pozemku.

16. Odvolací soud nesdílí právní závěr soudu I. stupně, podle něhož bylo v projednávané věci prokázáno, že předmětný strom žalobci způsobuje škodu a jiné obtíže v intenzitě převyšující zájem na jeho zachování. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že jasan úzkolistý je stromem stáří 80 až 100 let, původně tvořícím součást parku a cílené výsadby, který se v důsledku následné socialistické výstavby stal solitérním stromem vysoké arboristické, ekologické, urbanistické a estetické hodnoty. Již z této skutečnosti je zřejmé, že zájem na jeho zachování je v poměrech projednávané věci mimořádně silný. Dále bylo zjištěno, že omezení zásahu stromu do stavby žalobce běžnými pěstitelskými opatřeními není možné, neboť ke konfliktu mezi stavbou a stromem nedochází pouze v části koruny či v kořenovém systému, nýbrž i v oblasti báze kmene. Ořez větví ani omezení kořenů tak nepředstavují reálné a současně šetrné řešení vzniklé situace.

17. Odvolací soud přihlédl i k tomu, že žalobce nabyl vlastnické právo k pozemku a stavbě až v roce 1997, tedy v době, kdy předmětný strom na místě již existoval. Nejpozději od roku 2008 pak žalobce prokazatelně věděl o jeho vysoké hodnotě, a to z vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, i z dlouhodobě konzistentního postoje žalovaného, který na tuto skutečnost opakovaně upozorňoval. Jestliže žalobce následně realizoval přístavbu a nástavbu své stavby, přičemž mu bylo ve stavebním řízení uloženo respektovat hodnotu stromu, musel si být vědom omezení, jež z existence této dřeviny mimořádné hodnoty pro výkon jeho vlastnického práva vyplývají.

18. Za těchto okolností nelze uzavřít, že by žalovaný vykonával své vlastnické právo ke stromu způsobem, který by představoval neoprávněný zásah do vlastnického práva žalobce. Obecná ochrana vlastnického práva podle § 1042 občanského zákoníku náleží jen proti tomu, kdo do vlastnického práva neprávem zasahuje nebo je ruší. V projednávané věci však takový neoprávněný zásah dán není, neboť poměry na místě, mimořádná hodnota stromu i okolnosti, za nichž žalobce své vlastnické právo nabyl a následně vykonával, vylučují závěr, že by žalovanému bylo možno uložit povinnost zdržet se prorůstání či přesahu kořenů a větví do stavby žalobce.

19. Odvolací soud proto uzavírá, že nárok žalobce na poskytnutí ochrany není důvodný. Žalobci nelze přiznat ochranu požadovanou žalobou, neboť nebylo prokázáno splnění podmínek, za nichž by zájem na ochraně jeho stavby převážil nad zájmem na nedotčeném zachování předmětného stromu. Žaloba proto není oprávněná.

20. Vzhledem k tomu, že odvolací soud, na rozdíl od soudu I. stupně, dospěl k závěru, že zájem na nedotčeném zachování stromu převyšuje nad ochranou stavby žalobce, bylo namístě rozhodnutí soudu I. stupně postupem dle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnit tak, že žaloba byla zamítnuta (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Odvolateli je třeba přisvědčit i v námitce, že soud I. stupně nesprávně směšoval postup stavebního úřadu jako orgánu státní správy, vykonávané v přenesené působnosti Úřadem městské části , adresa, , s jednáním žalovaného jako územního samosprávného celku v postavení vlastníka pozemku.

22. S ohledem na změnu rozsudku soudu I. stupně odvolací soud rozhodl znovu o náhradě nákladů před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit v řízení úspěšnému žalovanému na jeho nákladech částku 36 485 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Uvedená částka je představována náklady, které žalobci vznikly v řízení před soudem I. stupně i odvolacím soudem v souvislosti se zastoupením advokátem a sestává z odměny advokáta za 10 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, podání ze dne , datum, , účast u jednání dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , podání ze dne , datum, , podání ze dne , datum, ) á 1 500 Kč (§ 7 bod. 4, § 9 odst. 1 písm. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do , datum, ), z 3 úkonů právní služby (účast u jednání dne , datum, , podání odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem dne , datum, ) á 2 300 Kč (§ 7 bod. 5, § 9 odst. 1 písm. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od , datum, ) z 10 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 350 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do , datum, ), z 3 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od , datum, ), náhrady za promeškaný čas (účast u jednání dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, , která byla odročena bez projednání věci) á 750 Kč (§ 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do , datum, ), ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč a z částky 5 985 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 1, § 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

23. Odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu za úkony spočívající v doplnění vyjádření ze dne , datum, , v podání sdělení ze dne , datum, , podání vyjádření ze dne , datum, , podání vyjádření ze dne , datum, , podání vyjádření ze dne , datum, a podání vyjádření ze dne , datum, . Podání ze dne , datum, , obsahující pouze sdělení, že mezi účastníky nedošlo k dohodě, odvolací soud nepovažoval za samostatný úkon právní služby podle § 11 advokátního tarifu ani za náklad potřebný k účelnému uplatňování práva podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto za něj náhradu nákladů nepřiznal. Pokud jde o ostatní podání žalobce, za která odvolací soud žalobci nepřiznal odměnu (vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, a vyjádření ze dne , datum, ), odvolací soud uvádí, že pro posouzení úkonu právní služby není rozhodné, do kolika podání byl takový úkon formálně rozdělen. Pokud účastník učiní více podání, která ve svém souhrnu tvoří určitý procesní úkon, popř. více podání, která lze pod určitý úkon podřadit, lze mu za všechna taková podání přiznat pouze jednu odměnu. Stejně jako je vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, náležitostí žaloby (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), je třeba považovat vyjádření k žalobě za úkon, ve kterém žalovaný plní svoji povinnost tvrzení a dále povinnost důkazní ohledně skutečností, které tvrdí (srov. § 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Pokud žalovaný neuvede rozhodné skutečnosti a důkazní návrhy již ve vyjádření k žalobě a svoji povinnost tvrzení a důkazní plní postupně až v průběhu řízení formou více podání, je takový postup sice přípustný, tím se ale taková jednotlivá podání nestávají samostatnými úkony právní služby. S ohledem na uvedené soud nepřiznal žalovanému odměnu za podání ze dne , datum, , podání ze dne , datum, . K podáním ze dne , datum, , podání ze dne , datum, a ze dne , datum, je třeba uvést, že žalovaný mohl shora uvedená vyjádření uplatnit přímo při probíhajících jednáních, aniž bylo nutné za tímto účelem podávat samostatná písemná podání, v nichž se následně vyjadřoval, k již proběhlým jednáním. Odvolací soud proto žalovanému přiznal náhradu nákladů pouze za ta vyjádření, jimiž reagoval na nové skutečnosti tvrzené žalobcem při jednání, na něž se žalovaný nemohl předem připravit. Naopak náhradu nepřiznal za podání obsahující skutečnosti žalovanému již známé, které mohl uplatnit bezprostředně při jednání.