49 Co 128/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Pavly Kohoutkové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A se sídlem Adresa advokátky A / adresa Jméno advokátky B Anonymizováno žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva k movité věci, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 9. 2023, č. j. 6 C 87/2023-39,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 707 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo určeno, že vlastníkem osobního automobilu značky , Anonymizováno, , adresa, , VIN: , VIN kód, , RZ: , SPZ, , je žalovaný , Jméno žalovaného, , narozený , rodné přijmení, , Datum narození žalovaného, , , adresa, (výrok I.). Žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 221 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalobce (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž namítal, že soud I. stupně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, když zejména neprovedl důkaz dotazem na soudního exekutora, jenž měl na starosti exekuci žalobce za účelem zjištění nemožnosti prodat osobní automobil za situace, kdy se žalobce nacházel v exekuci z důvodu, že je takové právní jednání neplatné. Pokud tedy soud I. stupně nevzal v potaz připomínku žalovaného o tom, že žalobce prodal svoje vozidlo v rozporu s § 44a exekučního řádu a rovněž též skutečnost, že jej žalobce na fakt, že se nachází v exekuci, neupozornil, a tudíž by ani k podpisu smlouvy nedošlo. Navrhl tedy, aby bylo rozhodnutí změněno tak, že majitelem vozidla zůstává nadále žalobce, případně aby bylo rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalobce s odvoláním žalovaného nesouhlasil, považoval jej za nedůvodné a se závěry soudu I. stupně se ztotožnil. Žalobce zdůraznil, že žalovaný v podstatě namítá jen tu skutečnost, že soud I. stupně nevyhověl jeho důkaznímu návrhu a nezaslal dotaz na soudního exekutora s argumentací, že uzavřená kupní smlouva byla neplatná, jelikož žalobce byl v době jejího uzavření v exekuci, a nemohl tak nakládat se svým majetkem. Na základě takových tvrzení se jedná o důkaz je nadbytečný, neboť pro projednávanou věc nemá žádnou relevanci. I kdyby se v době podpisu kupní smlouvy vedlo proti žalobci exekuční řízení, nebyla by kupní smlouva neplatná bez dalšího, tj. absolutně, když neplatnost dle § 44a zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, kterým žalovaný argumentuje, je neplatností relativní, přičemž žádná námitka relativní neplatnosti nebyla vznesena. Žalovaný ani její vznesení netvrdí, ani nenavrhuje k prokázání takové skutečnosti žádné důkazy, a tedy fakt, zda žalobce byl či nebyl v dané době účastníkem exekučního řízení v pozici povinného, je pro celou věc zcela nepodstatná a nemůže mít vliv na fakt, že žalovaný je vlastníkem předmětného osobního automobilu na základě uzavřené kupní smlouvy. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že na základě kupní smlouvy ze dne , datum, žalobce prodal žalovanému vozidlo specifikované ve výroku rozsudku za kupní cenu ve výši 17 000 Kč, kterou žalovaný žalobci v den uzavření kupní smlouvy uhradil. Ve smlouvě si strany též sjednaly, že žalovaný na své náklady zajistí přepis vozidla v registru na svou osobu, což žalovaný neučinil. Po uzavření kupní smlouvy z důvodu vad na vozidle a vedené exekuci na jeho majetek poskytl žalobce žalovanému slevu z kupní ceny ve výši 10 000 Kč a tuto částku žalovanému ve 2 splátkách po 5 000 Kč uhradil. Toto se dle žalobce mělo stát v době, kdy již žalobce uhradil v exekuci vymáhanou pohledávku a exekuce v tu dobu byla zastavena. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že by došlo ke zrušení smlouvy, ať již na základě dohody účastníků, anebo v důsledku jednostranného právního jednání žalovaného, tj. na základě odstoupení od kupní smlouvy. Rovněž nebylo ani tvrzeno, a tudíž ani prokázáno, že by se v předmětnou dobu v exekuci vedené na majetek žalobce, ať již soudní exekutor, či oprávněný, dovolali relativní neplatnosti kupní smlouvy o prodeji vozidla uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Na základě uvedených zjištění soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci svědčí naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, neboť bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popřípadě v technickém průkazu vozidla, ve kterém byl stále jako vlastník evidován žalobce. Rovněž konstatoval, že sama okolnost tehdy vedené exekuce na majetek žalobce jako povinného nezakládala absolutní neplatnost právního jednání, tj. podpisu kupní smlouvy, nýbrž pouze neplatnost relativní, kterou však oprávněná osoba z daného exekučního řízení neuplatnila. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva nebyla stižena neplatností, závazek založený touto smlouvou mezi účastníky trvá i nadále, tj. ve vztahu k žalovanému mimo jiné s povinností na své náklady zrealizovat předmětný přepis vozidla na svou osobu v registru vozidel, případně provést odhlášení vozidla z této evidence z důvodu likvidace vozidla, což však žalovaný do vydání rozhodnutí soudu I. stupně neučinil. Požadované určení je tedy jediným způsobem, jakým se žalobce může domáhat změny údajů v registru vozidel, přičemž bylo prokázáno, že žalovaný se stal dle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vlastníkem předmětného vozidla již okamžikem podpisu kupní smlouvy, tj. dne , datum, , a tudíž žalobě jako důvodné vyhověl.

5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

6. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Podle § 2079 odst. 1 zákona o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

8. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

9. Podle § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

10. Odvolací soud se v projednávané věci ztotožnil se závěry soudu I. stupně, které učinil z provedeného dokazování, a jež rovněž přiléhavě odůvodnil. Žalovaný se stal na základě předmětné kupní smlouvy vlastníkem ve smlouvě specifikovaného vozidla, nesplnil podmínku ve smlouvě sjednanou, tj. že na svůj náklad zajistí nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel, přičemž žalobce nemá jiný právní prostředek, jak se změny v evidenci domoci než právě určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř., a tudíž má na požadovaném určení dán naléhavý právní zájem. Správně soud I. stupně dospěl k závěru, že v daném případě nebylo prokázáno odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného, ale že byla pouze ze strany žalobce poskytnuta sleva z kupní ceny. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného v tom smyslu, že bylo ze strany soudu I. stupně provedeno nedostatečné dokazování ve vztahu k platnosti či neplatnosti předmětné smlouvy. Faktem totiž zůstává, že pokud nebylo v řízení ani tvrzeno, že měla být v rámci exekučního řízení vznesena námitka relativní neplatnosti předmětné kupní smlouvy, pak samotná skutečnost, že na majetek žalobce jako povinného byla v době uzavření kupní smlouvy vedena exekuce, nezakládá absolutní neplatnost takové smlouvy. Absolutní neplatnost právního jednání nastává bez dalšího a soud k ní přihlíží ex offo, což však není projednávaný případ. Jak totiž správně uzavřel soud I. stupně, právní jednání, kterým povinný poruší povinnost dle § 44a odst. 1 exekučního řádu, je neplatným pouze relativně, což znamená, že aby nastaly účinky neplatnosti, je vyžadována aktivita exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele, tj. musí být námitka neplatnosti vznesena. V daném případě však nebylo tvrzeno, a tudíž ani prokázáno, že se tak mělo stát. Žalovaný navíc výslovně uvedl, že tato námitka v exekučním řízení vznesena nebyla, a že dokonce v době poskytnutí slevy z ceny vozidla již byla exekuce zastavena. Žalovaný je tedy vlastníkem předmětného osobního automobilu na základě kupní smlouvy uzavřené s žalobcem.

11. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto odvolací soud za použití ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, jejichž výše nebyla rozporována, a o nichž bylo rozhodnuto vzhledem k plnému úspěchu žalobce v řízení zcela v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci a zcela úspěšnému žalobci přiznal náklady odvolacího řízení ve výši 12 707 Kč ve smyslu § 142 odst. 1, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce v odvolacím řízení zahrnují odměnu za zastupování advokátkou dle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby ve výši 2 500 Kč za vyjádření k odvolání ze dne , datum, (počítáno z tarifní hodnoty 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do , datum, ), a za 1 úkon právní služby ve výši 3 700 Kč za účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, (počítáno z tarifní hodnoty 65 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od , datum, ), ze 2 částek paušální náhrady hotových výdajů zástupce žalovaného, a to 1 x ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do , datum, ) a 1 x ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od , datum, ). Dále jsou náklady tvořeny cestovným k jednání odvolacího soudu dne , datum, ze sídla advokátní kanceláře v , Jméno advokátky B, do budovy Krajského soudu v Brně, cesta tam a zpět představuje 326 km. Zástupkyně žalobce využila k cestě osobní automobil s průměrnou spotřebou benzinu automobilového 95 oktanů dle TP 4,9 l/100 km, průměrná cena benzinu v daném období byla 35,80 Kč/l a náhrada 5,80 Kč/km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Cestovné tak činí částku 2 482 Kč. Dále náklady sestávají z náhrady za promeškaný čas k jednání odvolacího soudu, a to za 8 započatých půlhodin pro cestu tam a zpět á 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění od , datum, , to vše zvýšeno o částku 2 075 Kč, představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalobce plátcem (§ 137 odst. 1, § 138 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).