49 Co 134/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Hany Slané ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2024, č. j. 29 C 175/2018-679,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že:a/ Ze společného jmění manželů se do vlastnictví žalobkyně přikazuje:- pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- pozemek p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,b/ Ze společného jmění manželů se do vlastnictví žalovaného přikazuje:- stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, .

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání podílů částku ve výši 4.634.991,75 Kč do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 758.517 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

IV. Žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu každý částku ve výši 676,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Městského soudu v Brně.

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že společné jmění manželů žalobkyně a žalovaného ke dni , datum, tvořili: stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , - pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , pozemek p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , - peněžní prostředky ve výši 150.000 Kč a ve výši 190.000 Kč, osobní automobil , jméno FO, , r. zn. , SPZ, , osobní automobil , jméno FO, , r. zn. , SPZ, , „tržní nájemné“ za užívání staveb uvedených výše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , ve výši 390 000 Kč, peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč a dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ve výši 162.808 Kč, a z těchto připadá do vlastnictví žalobkyně:- pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- pozemek p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,a do vlastnictví žalovaného:- stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , číslo, k. ú. , adresa, , obec , adresa, (výrok I.),že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejich podílů částku 4.164.992 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.), že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.465.419 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, (výrok III.) a že žalovaný povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 1.353 Kč na účet Městského soudu v Brně (výrok IV.).

2. Soud tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. Předmětem vypořádání učinila žalobkyně stavbu bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, (dále jen „první sklad“), stavbu bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, (dále jen „druhý sklad“), pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, (dále jen „zahrada“), pozemek p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , v k. ú. , adresa, (dále jen „dům pro rodinnou rekreaci“), peněžní prostředky ve výši 150.000 Kč a 190.000 Kč, které žalovaný vybral z účtu vedeného na jeho jméno, a to dne , datum, částku 150.000 Kč a dne , datum, částku 190.000 Kč (dále jen „peněžní prostředky ve výši 150.000 Kč a 190.000 Kč“), osobní automobil , jméno FO, , r. zn. , SPZ, (dále jen „první automobil“), osobní automobil , jméno FO, , r. zn. , SPZ, (dále jen „druhý automobil“), nájemné ve výši 390.000 Kč za užívání prvního a druhého skladu za období od zániku společného jmění do , datum, , resp. do doby vyhotovení znaleckého posudku (dále jen „tržní nájemné“), peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč, které nabyl žalovaný čerpáním tzv. meziúvěru dne , datum, na základě smlouvy o stavebním spoření ze dne , datum, a které převedl na třetí osobu bez souhlasu žalobkyně (dále jen „peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč“), dluh ve výši 162.808 Kč ze smlouvy o hypotečním úvěru č. , číslo, , který po zániku společného jmění zaplatila žalobkyně ze svých výhradních prostředků (dále jen „dluh ve výši 162.808 Kč“), částku v výši 1.730.000 Kč, kterou žalobkyně nabyla na základě darovací smlouvy ze dne , datum, a použila na zaplacení kupní ceny výše uvedených skladů (dále jen „vnos ve výši 1.730.000 Kč“), částku ve výši 1.140.000 Kč, kterou žalobkyně nabyla na základě darovací smlouvy a použila na zaplacení kupní ceny zahrady a domu pro rodinnou rekreaci (dále jen „vnos ve výši 1.140.000 Kč“), částku ve výši 172.431 Kč, kterou žalobkyně nabyla po zániku společného jmění a použila na zaplacení dluhu ze hypotečním úvěru (dále jen „vnos ve výši 172.431 Kč“), částku 279.052,50 Kč, kterou žalobkyně ze svých prostředků uložených na vkladní knížce vedené na jméno žalobkyně vynaložila na úhradu kupní ceny skladů (dále jen „vnos ve výši 279.052,50 Kč“). Žalovaný učinil předmětem vypořádání peněžní prostředky ve výši 8.155.847 Kč, které nabyla žalobkyně v době od začátku roku 2010 do konce roku 2017 jako zisk z pronájmu domu na , adresa, ve vlastnictví žalobkyně (dále jen „zisk z domu od roku 2010“), peněžní prostředky získané z nájemného z pronájmu domu na , adresa, v době od začátku roku 2006 do konce roku 2009, které byly uloženy na účtu vedeném na jméno babičky žalobkyně a které babička žalobkyně dne , datum, vybrala a přenechala žalobkyni (dále jen „zisk z domu do roku 2010“), peněžní prostředky ve výši 607.430 Kč na účtu na jméno žalobkyně č. , číslo, ke dni , datum, (dále jen „peněžní prostředky ve výši 607.430 Kč“), dluh ve výši 332.300 Kč ze smlouvy o půjčce, resp. ze směnky, který žalovaný nabyl na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalovaným, respektive na základě vystavené směnky ze dne , datum, , a který následně přešel na žalobkyni na základě dědění po , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „dluh ve výši 332.300 Kč“), peněžní prostředky ve výši 1.600.000 Kč nabyté žalovaným za prodej členských práv a povinností v družstvu Slovácko a použité na zaplacení kupní ceny skladů (dále jen „vnos ve výši 1.600.000 Kč“), a peněžní prostředky ve výši 4.911.996 Kč vynaložené na výhradní majetek žalobkyně, a to na dům na , adresa, , v době od začátku roku 2010 do roku konce roku 2017 (dále jen „vnos ve výši 4.911.996 Kč“).

3. Soud vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne , datum, manželství, které bylo pravomocně rozvedeno dne , datum, . Ohledně jednotlivých položek, které účastníci soudu předložili k vypořádání, soud dospěl k následujícím závěrům. První a druhý sklad žalovaný koupil za trvání manželství na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , oba sklady užíval žalovaný. Cena prvního skladu činí 2.175.600 Kč, cena druhého skladu činí 5.224.400 Kč. , právnická osoba, dům pro rodinnou rekreaci účastníci koupili společně za trvání manželství na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , tyto nemovitosti spolu tvoří funkční celek. Žalobkyně platí daň z těchto nemovitostí i jejich pojištění, chtěla by nemovitosti užívat spolu s dětmi. Cena zahrady a domu pro rodinnou rekreaci činí dohromady 800.000 Kč. Ve vztahu k peněžním prostředkům ve výši 150.000 Kč a 190.000 Kč soud zjistil, že žalovaný nabyl zboží specifikované ve fakturách č. 113027, č. 113028, č. 113029, č. 113030, které jako podnikající fyzická osoba prodal a převedl do vlastnictví společnosti , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy z , datum, , získané peníze uložil na podnikatelský účet vedený na jméno žalovaného č. , č. účtu, , ze kterého vybral a vynaložil na své podnikání dne , datum, částku 150.000 Kč a dne , datum, částku 190.000 Kč. Podle soudu žalovaný zboží prodal jako podnikající fyzická osoba třetí osobě, bez souhlasu žalobkyně, proto je třeba mezi účastníky vypořádat finanční částky, které žalovaný za zboží obdržel, tedy částky 150.000 Kč a 190.000 Kč. První automobil žalovaný koupil jako fyzická osoba nepodnikající na základě smlouvy prodeji a koupi ojetého osobního automobilu ze dne , datum, , automobil poté prodal společnosti , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy z , datum, , žalobkyně k tomu nedala souhlas, proto je třeba vypořádat jeho peněžní hodnotu, která činí 158.000 Kč. Druhý automobil žalovaný koupil na základě smlouvy ze dne , datum, , automobil poté prodal společnosti , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy z , datum, , žalobkyně k tomu nedala souhlas, proto je třeba vypořádat jeho peněžní hodnotu, která činí 60.500 Kč. Ve vztahu k tržnímu nájemnému soud zjistil, že žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající přenechal první sklad sobě jako fyzické osobě podnikající k užívání, aniž za to platil nájemné, a druhý sklad třetí osobě , právnická osoba, . k užívání na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne , datum, , aniž za to společnost platila nájemné. Žalobkyně k tomu nedala souhlas a namítla neplatnost tohoto jednání, proto je třeba tuto majetkovou položku vypořádat jako vnos ze společného jmění na majetek žalovaného. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , adresa, plyne, že obvyklé nájemné činilo celkem 390.000 Kč. Dluh ve výši 162.808 Kč nabyli oba účastníci za trvání manželství na základě smlouvy o hypotečním úvěru č. 0388335199 uzavřené s , právnická osoba, ., na tento dluh po zániku společného jmění uhradila žalobkyně ze svých výhradních prostředků částku 162.808 Kč (ke dni zániku společného jmění činil dluh výši 162 705,52 Kč na jistině, 101,17 Kč na úrocích, 0,88 Kč na úrocích z prodlení, celkem tedy 162 808 Kč). Z hlediska zisku z domu do roku 2010 soud dospěl k závěru, že se jím nemohl zabývat, neboť žalovaný tento zisk uplatnil až po uplynutí lhůty tří let od zániku společného jmění a nárok na vypořádání tohoto zisku tak již zanikl (§ 741 o. z.). V případě peněžních prostředků ve výši 607.430 Kč soud nevzal za prokázané (žalovaný, ač vyzván a poučen dle § 118a o. s. ř., neunesl břemeno důkazní), že tyto prostředky byly dne , datum, na účtu vedeném na jméno žalobkyně č. , č. účtu, u , právnická osoba, ., prokázáno bylo, že ke dni zániku společného jmění na účtu žádné peněžní prostředky nebyly. Dluh ve výši 332.300 Kč netvoří součást společného jmění účastníků, protože jej převzal žalovaný na základě ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovaným (zajištěné směnkou ze dne 15 1. 2015), žalobkyně však k tomu nedala souhlas a nejednalo se o obstarání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. K vnosu ve výši 1.730.000 Kč soud zjistil, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 1.730.000 Kč, které byly v jejím vlastnictví, neboť je nabyla na základě darovací smlouvy ze dne , datum, uzavřené s , tituly před jménem, , jméno FO, , vynaložila na zaplacení kupní ceny obou skladů. K vnosu ve výši 172.431 Kč soud zjistil, že žalobkyně po zániku manželství uhradila ze svých prostředků částku ve výši 172.431 Kč na společné jmění – zaplacení části společného dluhu podle smlouvy o hypotečním úvěru vedeného u , právnická osoba, . (162 705,52 Kč na jistinu a 9 725,30 Kč na úroky). K vnosu ve výši 279.052,50 Kč soud zjistil, že vkladní knížka založená na jméno žalobkyně byla zrušena ke dni , datum, , zůstatek činil 279.052,50 Kč, tyto peněžní prostředky žalobkyně vynaložila na zaplacení kupní ceny obou skladů. K vnosu ve výši 1.600.000 Kč soud zjistil, že žalovaný nabyl od třetích osob na základě smlouvy ze dne , datum, kupní cenu za převod jeho členských práv a povinností ve stavebním bytovém družstvu Slovácko ve výši 1.660.000 Kč, tyto peněžní prostředky žalovaný použil na zaplacení kupní ceny obou skladů.

4. Z hlediska zisku z domu od roku 2010 soud zjistil, že dům na , adresa, byl ve výhradním vlastnictví žalobkyně od roku 2010, kdy postupně uzavřenými darovacími smlouvami darovala , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně žalobkyni do jejího vlastnictví id. podíly na domě (id. 1/7 darovací smlouvou ze dne , datum, , id. 1/7 darovací smlouvou ze dne , datum, , id. 2/7 darovací smlouvou ze dne , datum, a id. 3/7 darovací smlouvou ze dne , datum, ). Z dohody ze dne , datum, , smlouvy ze dne , datum, , smlouvy ve prospěch třetí osoby ze dne , datum, a čestného prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, soud zjistil, že již na počátku darování podílů si , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobkyně zároveň ujednaly, že po dobu svého života má babička žalobkyně právo na veškerý zisk z domu a popř. z tohoto zisku bude přenechávat vnučkám peněžní prostředky, kdy právník jim v té době sdělil, že nelze ale ujednat podmínku darování, proto učinily uvedená samostatná ujednání. Úmyslem , tituly před jménem, , jméno FO, bylo, že nechtěla, aby po její smrti připadl dům její dceři, která trpí duševní chorobou, a proto jej chtěla ještě za svého života převést na své dvě vnučky, a protože vnučka , právnická osoba, žije dlouhodobě v zahraničí, tak pouze na vnučku – žalobkyni. Po účinností nového občanského zákoníku již bylo možné upravit podmínku darování, proto strany uzavřely smlouvu ze dne , datum, , kde si ujednaly znovu, že po dobu života babičky náleží zisk z výše uvedeného domu výlučně babičce a dále si ujednaly, co bude s domem po smrti babičky, co bude povinna vyplácet ze zisku žalobkyně druhé vnučce, když prodá dům. Veškerý zisk vznikal a byl ukládán na účet č. , č. účtu, vedený na původně na jméno , tituly před jménem, , jméno FO, , kam nájemci zasílali nájemné za užívání bytů v domě. Dne , datum, účet vykazoval zůstatek ve výši 1.573.903,35 Kč, kdy byla pohledávka z účtu postoupena žalobkyni, na kterou by i účet převeden. Od této doby byl účet veden na jméno žalobkyně a byly na něj poukazováno nájemci nájemné za užívání bytů v domě, které tvořilo předmětný zisk (tj. zisk, jehož vypořádání se žalovaný domáhal). Soudu uvedl, že původně měl za to, že jej nabývala babička žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která je poskytovala žalobkyni následně jako dar, „nyní ale dle právního posouzení odvolacího soudu, kterým je soud vázán, měl za to, že jej nabývala žalobkyně. Soud i nyní podotýká, že je mu známo z jeho úřední činnosti, že skutečně v době na počátku procesu darování podílů na domě, v roce 2006, nebylo možné v rámci darování v podstatě ujednat podmínku darování, po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku to již možné začalo být. Soud dále i nyní podotýká, že zvážil, že nic nenasvědčuje ani motivaci žalobkyně tímto ujednáním mezi babičkou žalobkyně a žalobkyní týkající se zisku z domu tzv. odklonit zisk z domu ze společného jmění, když k ujednání došlo již na počátku procesu darování podílů, a především nedlouho po uzavření manželství účastníků. Navíc soud uvážil, že výše uvedený, ve smlouvách několikrát zachycený a i poté znovu prohlášený úmysl nebo důvod , tituly před jménem, , jméno FO, , že jako osoba vysokého věku byla vedena snahou ochránit rodinný majetek před dcerou, která trpí duševní chorobou, a proto se rozhodla (ještě) za svého života darovat výše uvedený dům jako rodinný majetek svým vnučkám, ale zároveň si ponechat ještě příjem z domu, zcela odpovídá ujednání mezi ní a žalobkyní jako její vnučkou a soud si stěží dovede představit, jak by to tedy mělo být právně upraveno jinak, když navíc v době na počátku darování v podstatě nebylo skutečně možné ujednat podmínku darování.“ Soud však neměl za prokázáno, když žalovaný podle § 118a o. s. ř. dostatečně určitě netvrdil a ani neprokázal, že žalobkyně zisk z účtu vybrala. Žalovaný tvrdil pouze obecně, že žalobkyně zisk vybrala, neuvedl ale kdy a co. Soud uzavřel, že zisk z domu od roku , adresa, ve výši celkem 8.155.847 Kč nabyla žalobkyně za trvání manželství, ale do doby zániku společného jmění jej vynaložila na společné jmění (§ 709 a contrario o. z.)., právnická osoba, vnosu ve výši 1.140.000 Kč soud zjistil, že peněžní prostředky ve výši 1.573.903,35 Kč uložené na účtu č. , číslo, byly dne , datum, převedeny (darovány) žalobkyni její babičkou , tituly před jménem, , jméno FO, , část z těchto prostředků ve výši 1.140.000 Kč byla použita na úhradu kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne , datum, , kterou účastníci koupili zahradu s domem pro rodinnou rekreaci. Podle soudu však peněžní prostředky ve výši 1.140.000 Kč nebyly z výhradního vlastnictví žalobkyně, ale ze společného jmění, protože šlo o zisk z nájmu domu na , adresa, . Soud měl navíc za prokázáno, že žalovaný k darování nedal souhlas a namítl neplatnost tohoto jednání, tato námitka došla žalobkyni dne , datum, .

6. Peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč nabyl žalovaný dne , datum, čerpáním peněžních prostředků v podobě tzv. meziúvěru na základě smlouvy o stavebním spoření ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, spořitelnou, a.s. a žalovaným. Žalovaný převedl peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč na třetí osobu – matku žalovaného bez souhlasu žalobkyně, která namítla neplatnost tohoto jednání.

7. K vnosu ve výši 4.911.996 Kč soud uvedl, že tímto vnosem se nesměl zabývat při vypořádání, protože žalovaný jej uplatnil k vypořádání až po uplynutí lhůty 3 let od zániku společného jmění a nárok na vypořádání tohoto vnosu tak již zanikl (§ 741 o. z.).

8. Na základě výše uvedených zjištění soud uzavřel, že společné jmění „ke dni jeho zániku tvořil majetek uvedený výše v hodnotě celkem 9.348.500 Kč (2.175.600 + 5.224.400 + 800.000 + 150.000 + 190.000 + 158.000 + 60.500 + 390.000 + 300.000). Tzv. vnosy žalobkyně na tento majetek uvedené výše byly v hodnotě celkem 2.181.484 Kč (1.730.000 + 172.431 + 279.052,50) a tzv. vnosy žalovaného uvedené výše byly v hodnotě celkem 1.600.000 Kč. Soud od majetku v hodnotě celkem 9.348.500 Kč odečetl tzv. vnosy uvedené výše a získal společné jmění v jeho čisté hodnotě celkem 5.567.016 Kč … Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyni by se měla dostat hodnota ve výši 4.964.992 Kč (2.783.508 Kč + 2.181.484 Kč) a žalovanému 4.383.508 Kč (2.783.508 Kč + 1.600.000 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobkyni byl z majetku přikázán do vlastnictví zahrada a dům pro rodinnou rekreaci v hodnotě 800.000 Kč, dostává se jí ze společného jmění v jeho čisté hodnotě 800.000 Kč a získává tak ze společného jmění v jeho čisté hodnotě méně oproti svému podílu o 4.164.992 Kč … Proto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejich podílů částku 4.164.992 Kč.“9. Proti rozsudku soudu I. stupně se účastníci odvolali. Žalobkyně namítla, že soud nezohlednil vnos ve výši 1.140.000 Kč na úhradu kupní ceny nemovitosti v k. ú. , adresa, . Z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že nájemné od doby, kdy na žalobkyni bylo převedeno vlastnictví celého domu – tedy od roku 2010, plynulo pouze na účet žalobkyně. Zároveň s převodem domu pak dárkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , na žalobkyni převedla i účet, na který nájemné chodilo. V okamžiku převedení účtu na žalobkyni na něm bylo 1.573.903 Kč, které tímto způsobem babička žalobkyni darovala. Šlo tedy o nájemné z domu za období, kdy ještě žalobkyně nebyla výlučným vlastníkem domu, měla zde pouze menšinový podíl a na spoluvlastnictví domu se podílela toliko tím, že v domě užívala jednu z pěti bytových jednotek. Většinový vlastník – , tituly před jménem, , jméno FO, pak pobírala nájemné za zbytek domu – sama dům nikdy neužívala. Nájemné uhrazené do roku 2010 bylo tedy příjmem , tituly před jménem, , jméno FO, a tyto prostředky ve formě zůstatku na účtu pak byly v roce 2010 žalobkyni darovány – následně z této částky byla uhrazena část kupní ceny za nemovitosti v , adresa, ve výši 1.140.000 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalovaný bude zavázán zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejich podílů částku 5.304.992 Kč.

10. Žalovaný ve svém odvolání uvedl, že sporným zůstává tento obsah společného jmění manželů.

11. Zisk z domu od roku 2010 ve výši celkem 8.155.847 Kč, který nabyla žalobkyně v době od roku 2010 do konce roku 2017 a který převedla na třetí osobu – , tituly před jménem, , jméno FO, na základě dohody ze dne , datum, , smlouvy ze dne , datum, a smlouvy ve prospěch třetí osoby ze dne , datum, . Žalovaný k tomu nedal souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání manželů a žalovaný namítl neplatnost tohoto jednání. Zisk sestává z příjmu z užívání nemovitosti sníženého o náklady a daň z příjmu. Zisk z výlučného majetku jednoho z manželů je součástí SJM a platí pro něj pravidla pro nakládání s majetkem v SJM. Nejde-li o běžnou záležitost, je potřeba souhlasu obou manželů a není-li dán, případně je-li uplatněna námitka relativní neplatnosti, jde o tzv. odklon, který je třeba vypořádat. V tomto případě není nic, co by mělo obecná pravidla odklonů vylučovat, samotný závazek manžela vyplácet peníze třetí osobě zcela určitě není důvodem pro závěr, že peníz legálně opustily režim SJM. Žalobkyně na počátku řízení tvrdila, že tento zisk byl spotřebován v rámci společného jmění jako náklad na provoz rodiny. Toto své tvrzení se bezúspěšně pokusila prokázat výpisy z bankovního účtu. Výpis však prokazují pouze pohyby na bankovním účtu, žalobkyně však žádným způsobem neoznačila pohyby, které měly být ve prospěch rodiny. Za takové situace byl žalovaný zbaven možnosti rozporovat konkrétní transakce a z opatrnostních důvodů rozporoval nakládání se ziskem z nemovitosti na , adresa, jako celek. Soud ovšem vytvořil jakýsi konstrukt finančních toků mezi žalobkyní a dárkyní nemovitosti, kdy na základě jakýchsi darovacích smluv měla údajně dárkyně nemovitosti žalobkyni pouze poskytovat finanční prostředky na provoz rodiny. Existence takových darovacích smluv však nebyla v řízení nikterak prokázána. Soud zcela pominul, že žalobkyně předmětné finanční prostředky přijímala a také řádně danila. Je zřejmé, že finanční prostředky mající původ v zisku z nemovitosti na , adresa, byly žalobkyní úmyslně tzv. odkloněny na třetí osobu (, tituly před jménem, , jméno FO, ), a to primárně za účelem snížení majetku ve společném jmění manželů. Pokud se týká prokázání tvrzení žalobkyně o spotřebě těchto finanční prostředků, tak žalobkyně jednoznačně neunesla důkazní břemeno a svá tvrzení nikterak neprokázala.

12. Vnos ve výši 4.911.996 Kč. Z daňových přiznání žalobkyně vyplývá, že uplatňovala náklady na správu a údržbu majetku v jejím výlučném vlastnictví (tj. výdaje) v letech 2010–2017 v celkové výši 4.911.996 Kč. Žalobkyně vynakládala a zhodnocovala nemovitost výlučně v jejím vlastnictví prostředky, které náležely do společného jmění, jejich výše přesahovala hospodaření rodiny a žalovaný nikdy k takovým výdajům nedal souhlas.

13. Peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč. Jde o stavební spoření. Žalobkyně tvrdí, že tyto prostředky žalovaný poskytl své matce , jméno FO, bez jejího souhlasu. Ve spisu je však doložen dokument podepsaný žalobkyní s ověřeným podpisem, ve kterém žalobkyně s poskytnutím prostředků ze stavebního spoření žalovaného souhlasila.

14. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jejich podílů částku 8.150.739 Kč a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejich podílů částku 3.866.150 Kč.

15. Ve vyjádření k odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný mohl a měl v zákonem stanovené lhůtě označit dispozice s prostředky na účtu žalobkyně, na který plynulo nájemné, který je mu velmi dobře znám. Byť k účtu měla za trvání svého života dispoziční právo babička žalobkyně, nedocházelo k žádným dispozicím na úkor společného jmění. Žalovaný neustále tvrdí jakési vyvádění majetku či odklony, nicméně neoznačil jedinou položku či převod. Zůstatek na účtu, na kterém bylo nájemné kumulováno, z vypořádání nakonec vyřadil, protože byl zanedbatelný. Pokud se domníval, že na účtu žalobkyně docházelo k dispozicím bez jeho vědomí, mohl o výpisy z účtu požádat tak jak to učinila žalobkyně u jeho účtů, jednotlivé dispozice označit a případně rozporovat. To během řízení neučinil, nic netvrdil ani neprokázal, pouze prohlašoval, že paušálně nesouhlasí, jak žalobkyně disponovala s utrženým nájemným.

16. Žalovaný v následném vyjádření uvedl, že žalobkyně na počátku řízení tvrdila, že zisk z nájemního domu patří její babičce a že o tomto byla uzavřena smlouva o nakládání se ziskem. Podle žalovaného však zisk z výlučného majetku žalobkyně patří do SJM a žalobkyně uzavřením takové smlouvy odkláněla zisk z těchto příjmů na třetí osobu (babičku žalobkyně) bez souhlasu žalovaného. S prostředky náležejícími do SJM lze nakládat pouze se souhlasem druhého manžela, pokud se jedná o podstatné záležitosti. Pokud žalobkyně uzavřela smlouvu o nakládání se ziskem z nájemného s třetí osobou (babičkou) bez vědomí a souhlasu žalovaného, jedná se o obcházení právní úpravy SJM. Nejvyšší soud judikoval, že převod prostředků patřících do SJM na třetí osobu bez souhlasu druhého manžela je neplatný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3274/2017, 22 Cdo 2887/2005, 22 Cdo 1964/2004). V průběhu řízení žalobkyně začala tvrdit novou verzi, že příjmy z nájemného byly spotřebovány v rámci SJM. Žalovaný tedy vyzval žalobkyni prostřednictvím soudu, aby doložila do spisu výpisy z účtu týkající se nakládání s příjmy z předmětné nemovitosti a prokázala, že tyto prostředky byly skutečně spotřebovány v rámci SJM. Bankovní účet č. , č. účtu, , kam přicházely platby nájemného, byl vedený na žalobkyni a jako disponent u tohoto účtu byla pouze její babička. Žalovaný proto zpochybnil všechny platby, které byly prováděny žalobkyní z jejího účtu č. , č. účtu, , neměl jinou možnost, jak vyjádřit nesouhlas s jednotlivými platbami a výdaji, které se SJM netýkají. Žalobkyně mohla specifikovat, které platby byly v rámci SJM, které se týkaly plateb na údržbu nemovitosti a které nepatřily do SJM. Pokud jde o důkazní břemeno, Nejvyšší soud zdůraznil, že ten, kdo tvrdí, že určité prostředky byly spotřebovány v rámci SJM, musí tuto skutečnost doložit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1992/2003, 22 Cdo 1192/2001). Pokud žalobkyně nedoložila konkrétní výpisy z účtů a nebylo možné zjistit, jak bylo s příjmy z nájemného nakládáno, nelze bez dalšího uzavřít, že byly vynaloženy ve prospěch SJM. Nejvyšší soud judikoval, že je nutné každou platbu konkrétně vysvětlit a doložit její účel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1315/2011, 22 Cdo 1112/2006). Pouhé předložení výpisů bez bližšího objasnění účelu plateb nezakládá dostatečný důkaz o spotřebě prostředků ve prospěch SJM.

17. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustná odvolání žalobkyně a žalovaného (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) byla podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

18. Vzhledem k tomu, že k zániku SJM došlo v posuzované věci po , datum, , řídí se právní režim vypořádání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný pod č. 63/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2020/2018).

19. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

20. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, a f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění21. Odvolací soud předně zvážil, že podle ustálených závěrů soudní praxe při soudním vypořádání zákonného majetkového společenství manželů jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu; proto odvolací soud není vázán rozsahem podaného odvolání. V řízení o vypořádání majetkového společenství manželů tak není možné, aby některý z výroků provádějících toto vypořádání nabyl samostatně právní moci (a ani vykonatelnosti, je-li navázána na právní moc), a to bez ohledu na případné vyznačení doložky právní moci (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1326/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3831/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1046/2008).

22. Současně však odvolací soud zohlednil, že odvolání žalobkyně i žalovaného byla podána pouze ve vztahu k jednotlivým (výše uvedeným) položkám společného jmění (1/ zisk z domu od roku 2010, 2/ vnos ve výši 1.140.000 Kč, 3/ vnos ve výši 4.911.996 Kč a 4/ peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč), obsah podaných odvolání a odvolací námitky se omezují výhradně na tyto položky. U jednání odvolacího soudu účastníci shodně prohlásili, že u ostatních (odvoláními nezpochybněných) položek společného jmění souhlasí se skutkovými zjištěními a závěry, které učinil soud I. stupně, i s jejich právním posouzením a také s vypořádáním, jak je provedl soud I. stupně, a tímto způsobem jejich vypořádání navrhli i v odvolacím řízení (účastníci se tedy fakticky na vypořádání těchto položek dohodli).

23. Odvolací soud se proto omezil na přezkoumání těch položek společného jmění, které zůstaly mezi účastníky sporné a jejichž vypořádání bylo v odvoláních zpochybněno.1/ Zisk z domu od roku 201024. Tuto položku představují peněžní prostředky ve výši 8.155.847 Kč, které nabyla žalobkyně v době od začátku roku 2010 do konce roku 2017 jako zisk z pronájmu domu na , adresa, (dále též jen „Dům“). Žalobce určil výši těchto prostředků z daňových přiznání žalobkyně za jednotlivé roky, a to tak, že od příjmů za každý rok vždy odečetl náklady uvedené v daňovém přiznání (od roku 2012 se přitom jedná o náklady uplatněné paušální sazbou 30 %) a daň příjmů (viz i podané odvolání, č. l. 714).

25. Z provedeného dokazování a skutkových zjištění soudu (která nejsou mezi účastníky sporná) plyne, že:- veškerý příjem, resp. zisk, o který v řízení jde, plynul z pronajímání bytových a nebytových prostor v Domě,- Dům byl původně ve vlastnictví , tituly před jménem, , jméno FO, – babičky žalobkyně,- , tituly před jménem, , jméno FO, darovala žalobkyni do jejího vlastnictví postupně id. podíly na Domě, a to id. 1/7 darovací smlouvou ze dne , datum, , id. 1/7 darovací smlouvou ze dne , datum, , id. 2/7 darovací smlouvou ze dne , datum, a id. 3/7 darovací smlouvou ze dne , datum, ,- dohodou ze dne , datum, si , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobkyně sjednaly, že žalobkyně jako vlastník podílu id. 1/7 je oprávněna užívat v , právnická osoba, č. 2 ve II. patře, , tituly před jménem, , jméno FO, je oprávněna inkasovat veškeré nájemné z bytů a nebytových prostor v Domě (č. l. 246),- v dohodě ze dne , datum, uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobkyní je uvedeno, že se , tituly před jménem, , jméno FO, rozhodla převést na žalobkyni i zbývající spoluvlastnický podíl, a proto se strany dohodly, že pro takový případ bude žalobkyně vyplácet , tituly před jménem, , jméno FO, veškerý zisk z Domu, a že pro případ smrti , tituly před jménem, , jméno FO, bude žalobkyně vyplácet své setře , adresa, zisku z Domu (č. l. 245),- ve smlouvě ve prospěch třetí osoby ze dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobkyně sjednaly mj. stejné závazky žalobkyně jako v dohodě ze dne , datum, (č. l. 243),- důvodem uvedeného postupu bylo, že , tituly před jménem, , jméno FO, nechtěla, aby po její smrti připadl rodinný majetek její dceři, která trpí duševní chorobou, a proto chtěla Dům ještě za svého života převést na své dvě vnučky, a protože vnučka , právnická osoba, žije v zahraničí, tak pouze na žalobkyni. Podmínkou darování byl závazek žalobkyně, že zisk z Domu bude sloužit , tituly před jménem, , jméno FO, a oběma vnučkám. Podmínka nebyla uvedena v darovací smlouvě, protože jim tehdy právník sdělil, že podmínka nemůže být v darovací smlouvě uvedena (tento závěr plyne z uvedených dohod, z prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. l. 279, ze závěti , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. l. 247, koresponduje mu skutečnost, že , tituly před jménem, , jméno FO, do roku 2010 byla majitelkou účtu č. , č. účtu, , kam byla hrazeno nájemné, a po převodu účtu na žalobkyni si ponechala k účtu dispoziční oprávnění, současně se jedná o konzistentní tvrzení žalované v průběhu celého řízení),- veškeré příjmy (nájemné) z Domu byly vždy ukládány na účet č. , č. účtu, , jehož majitelkou byla do roku 2010 , tituly před jménem, , jméno FO, ,- ke dni , datum, vykazoval účet č. , č. účtu, zůstatek ve výši 1.573.903,35 Kč, kdy byla pohledávka z účtu postoupena bezúplatně , tituly před jménem, , jméno FO, na žalobkyni společně s převodem účtu,- od této doby byla majitelkou účtu č. , č. účtu, žalobkyně, na tento účet bylo poukazováno nájemné za užívání Domu, které tvořilo zisk, jehož vypořádání se žalovaný domáhá,- ke dni zániku manželství účastníků (, datum, ) na účtu č. , č. účtu, nebyly peněžní prostředky, resp. zůstatek tvořila zanedbatelná částka, kterou účastníci neučinili předmětem vypořádání v projednávané věci.

26. Podle odvolacího soudu zisk z domu od roku 2010 ve výši 8.155.847 Kč nelze zohlednit v rámci vypořádání společného jmění účastníků z následujících důvodů.a/ Příjem, resp. zisk za určité období není způsobilý být předmětem vypořádání SJM27. Žalovaný požaduje vypořádat zisk z výnosů nájmu Domu od roku 2010 do roku 2017 jako souhrn veškerých příjmů z nájmu Domu snížený o daň z příjmů a náklady za jednotlivé roky, od roku 2012 se přitom jedná o náklady uplatněné paušální sazbou 30 %, tedy o náklady, které se neodvíjí od konkrétních skutečně vynaložených nákladů, ale o náklady stanovené čistě účetně.

28. Předmětem vypořádání SJM nemohou být vlastní příjmy, které manžel získal za trvání manželství, ale pouze úspory (peněžní prostředky), které byly z těchto příjmů vytvořeny a existovaly v době zániku SJM, popř. takové konkrétní částky úspor (peněžních prostředků), které jeden manžel za trvání manželství bez souhlasu druhého manžela vybral z účtu a spotřeboval pro sebe.

29. Předmětem vypořádání SJM nemohou být zisky (úspory) chápané jako „příjmy manžela mínus jeho výdaje“. Je tomu tak předně proto, že ze sporu o vypořádání majetkového společenství manželů nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé příjmy a výdaje (srov. přiměřeně judikaturu Nejvyššího soudu k vypořádání podniku jako předmětu SJM, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2157/2020 – nelze-li činit předmětem vypořádání SJM veškeré příjmy a výdaje, které měl manžel v souvislosti s podnikatelskou činností, pak stejně tak nelze činit předmětem vypořádání veškeré příjmy a výdaje manžela související s dlouhodobým pronájmem bytového domu, tedy s činností obdobnou, při které manžel získává postupně, dlouhodobě a opakovaně více příjmů od různých nájemců, a současně vynakládá množství různých nákladů na jejich dosažení). Z účetně stanoveného zisku navíc nelze získat informaci o zisku skutečném, protože nelze přezkoumat jednotlivé položky uplatněné jako náklady (kdy účetně stanovené náklady nemusí odpovídat nákladům skutečným, a naopak některé skutečně vynaložené náklady nemusí být uplatnitelné podle účetních předpisů, např. investice zhodnocující nemovitost může být účetně uplatnitelná pouze formou odpisů apod.). Pouhé odečtení účetních a daňových výdajů od příjmů získaných za určité časové období z nájmu bytového domu tedy není způsobilé identifikovat jakoukoli konkrétní majetkovou hodnotu způsobilou být předmětem vypořádání.

30. Předmětem vypořádání tedy mohou být pouze takové zisky, které ve formě úspor existují v době zániku společného jemní manželů, takové zisky (úspory) žalovaný předmětem řízení neučinil.b/ Dispozice se ziskem z nájmu nebyly uplatněny jako odklon31. Předmětem vypořádání mohou být i peněžní prostředky, které jeden manžel za trvání manželství bez souhlasu druhého manžela vybral z účtu a spotřeboval pro sebe.

32. Podle ustálených závěrů Nejvyššího soudu, jestliže jeden z manželů nakládá s úsporami, které jsou v zákonném majetkovém společenství způsobem, který je v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák., pak k tomuto úkonu za předpokladu, že s tím druhý účastník vyslovil právně relevantním způsobem nesouhlas, nelze přihlížet a úspory je třeba zařadit do masy společného jmění a vypořádat (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2433/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2465/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1683/2013). Výběr prostředků z účtu nemůže být neplatným právním úkonem, a to ani v případě, že se vymyká obvyklé správě společného majetku. Samotný výběr z účtu takto kvalifikován být nemůže; přesahuje-li však následné nakládání s vybranými prostředky rámec obvyklé správy, pak k němu nelze přihlížet, a tyto prostředky je třeba zařadit do společného jmění manželů a vypořádat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 4021/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2150/2011.

33. Toho manžela, který finanční prostředky z účtu u peněžního ústavu vybere, tíží povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. Druhý z manželů, který se vypořádání těchto prostředků domáhá, nenese důkazní břemeno ohledně tvrzení, že předmětná částka nebyla ke dni zániku společného jmění manželů spotřebována. Jeho povinnost tvrzení a povinnost důkazní se v daném směru omezuje na prokázání, že taková částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavu vybrána, případně na vyjádření souhlasu či nesouhlasu při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3128/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1683/2013).

34. Z uvedených závěrů Nejvyššího soudu plyne, že má-li být předmětem vypořádání SJM také odklon určitých peněžních prostředků, pak je k identifikaci takového odklonu nezbytné také tvrzení o určité konkrétní dispozici (dispozicích) se společnými peněžními prostředky, které manžel provedl pro sebe bez souhlasu druhého manžela.

35. Nejvyšší soud dále dovodil, že při nakládání s finančními prostředky tvořícími společné jmění manželů je však třeba zohlednit, zda jde o případy, kdy předmětem právního úkonu je samotné nakládání s finančními prostředky, např. v podobě darovací smlouvy třetí osobě. V takovém případě by se prosadil závěr, že by bylo na manželovi, aby se dovolal relativní neplatnosti příslušného právního úkonu (např. darovací smlouvy). Úspěšné dovolání se relativní neplatnosti má pak za následek, že se takové finanční prostředky jako druhově určená věc stávají opětovně součástí společného jmění manželů a jsou předmětem vypořádání. Tato pravidla se však co do základu neuplatní ve vztahu k těm právním úkonům, jejichž samotným předmětem nejsou finanční prostředky tvořící společné jmění manželů, ale takové prostředky mohou sloužit ke splnění povinností vyplývajících z takového právního úkonu. Finanční prostředky tvořící společné jmění manželů nejsou v těchto případech předmětem příslušné samotné smlouvy, ale jejich prostřednictvím dochází k úhradě závazků z těchto smluv plynoucích. V takových případech nelze primárně uplatňovat princip relativní neplatnosti příslušného právního úkonu – smlouvy jako takové – právě proto, že se netýká majetku, jenž by tvořil součást společného jmění manželů, ale nesouhlas manžela se z povahy věci může promítnout pouze ve vztahu k tomu, zda mají či nemají být tyto prostředky použity na úhradu závazku z takového smlouvy vyplývajícího, aniž by to mělo vliv na smlouvu samotnou. V takovém případě postačí, pokud jednoznačně namítne, že nesouhlasí s tím, aby společné finanční prostředky byly použity na daný konkrétní účel. Důsledkem takového postupu ve vztazích mezi manžely je, že finanční prostředky tvoří i nadále součást společného jmění manželů, přičemž se vychází z toho, že se nachází u manžela, který je na úhradu závazku použil, a mohou být předmětem vypořádání společného jmění manželů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1683/2013).- V daném případě žalovaný v řízení opakovaně uváděl, že „rozporoval nakládání se ziskem z nemovitosti Orlí jako celek“, a „mimo to žádal prostřednictvím soudu, aby žalovaná tyto výdaje konkretizovala a označila, což se nestalo“ (viz i odvolání na č. l. 713).

36. Z výše uvedených závěrů Nejvyššího soudu je třeba dovodit, že žalovaný nemůže zpochybnit „nakládání se ziskem z Domu jako celkem“.

37. Ze skutkových zjištění plyne, že v letech 2010–2017 byly příjmy z nájmu zasílány již na účet žalobkyně, která byla také pronajímatelkou Domu, a tedy i věřitelem pohledávek na nájemné. Pokud nájemci platili nájemné žalobkyni jako pronajímatelce na její účet, jednalo se nepochybně o peněžní prostředky nabyté žalobkyní (nikoli , tituly před jménem, , jméno FO, ). Na vlastnictví žalobkyně (popř. na existenci SJM) ve vztahu k těmto prostředkům na účtu žalobkyně nemá vliv jakékoli ujednání žalobkyně s , tituly před jménem, , jméno FO, obsažené v dohodách ze dne , datum, a ze dne , datum, , že žalobkyně „bude vyplácet , tituly před jménem, , jméno FO, veškerý zisk z Domu, a že pro případ smrti , tituly před jménem, , jméno FO, bude žalobkyně vyplácet své setře , adresa, zisku z Domu“. Takové ujednání nezakládalo (a ani zakládat nemohlo) změnu vlastnického práva žalobkyně k účtu č. , č. účtu, či k peněžním prostředkům zde uloženým, mohlo pouze založit povinnost žalobkyně (podmínku darování) získané peněžní prostředky , tituly před jménem, , jméno FO, následně převádět. V takovém případě však nelze zpochybnit dohodu mezi žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, , ale pouze jednotlivé dispozice, kterými by žalobkyně případně své závazky z těchto dohod plnila. Stejně tak nelze zpochybnit „nakládání se ziskem z Domu jako celkem“, protože žádná dispozice s peněžními prostředky „jako celkem“ nikdy neproběhla.

38. V daném případě však žalovaný řádně neuplatnil ani odklony ve formě konkrétních dispozic s prostředky na účtu č. , č. účtu, (resp. se zisky z pronájmu Domu).

39. Jak bylo uvedeno výše, vypořádat plnění ze společného majetku na majetek jednoho z manželů (odklon), lze pouze ve vztahu k určité konkrétní částce, která byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavu vybrána, a pouze tehdy, pokud jej účastník učinil předmětem řízení (uplatnil v řízení tvrzení, že určitý konkrétní společný majetek byl použit ve prospěch majetku druhého manžela a současně v řízení uplatnil požadavek na náhradu). Opačně platí, že nepostačí obecné tvrzení o tom, že docházelo k odklonům na účtu jednoho z manželů bez bližší konkretizace, kdy a jakým jednáním se tak stalo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1869/2022). Odklony lze v řízení o vypořádání SJM zohlednit pouze tehdy, pokud se předmětem řízení stane konkrétní majetková dispozice, jejíž vypořádání se manžel domáhá. Každá taková dispozice musí být uplatněna alespoň v obecné rovině, za dostatečné uplatnění odklonu nelze považovat obecný poukaz na to, že z účtu manžela byly v průběhu manželství prováděny průběžně „nějaké“ dispozice a domáhat se obecně jejich vypořádání.

40. V poměrech projednávané věci tedy platí, že vypořádat zisk či příjmy z Domu by bylo možno, pokud by žalovaný uplatnil v zákonné tříleté lhůtě požadavek na vypořádání určité konkrétní dispozice (konkrétních dispozic) s takovými příjmy (ziskem), který by měl povahu odklonu. Nelze však akceptovat požadavek žalobce, aby byl v řízení vypořádán zisk z pronajímání Domu, který sestává z „příjmu za užívání nemovitosti za toto období“ (a to zisku pouze účetního, zjištěného z daňového přiznání žalobkyně) sníženého o „náklady za toto období“ (a to opět nákladů účetních, nikoli reálně vynaložených), aniž by žalovaný po celou dobu řízení alespoň v obecné rovině vymezil nějakou dispozici s těmito příjmy, která by měla povahu odklonu.

41. Odvolací soud dále uvádí, že se neztotožnil ani s názorem žalovaného, že žalobkyně měla povinnost tvrzení a důkazní ohledně jednotlivých dispozic s penězi na účtu č. , č. účtu, .

42. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný (nikoli žalobkyně) má břemeno tvrzení i důkazní, že určitá částka tvořící SJM byla za trvání manželství žalobkyní z účtu č. , č. účtu, vybrána, a případně, že vyjádřil nesouhlas při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo.

43. Pokud se žalovaný dovolával součinnosti žalobkyně, je třeba dále uvést, že podle ustálených závěrů Nejvyššího soudu v situacích, kdy strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici, tak může nastoupit vysvětlovací povinnost protistrany. Vysvětlovací povinnost ovšem nelze ztotožňovat s povinností strany nezatížené důkazním břemenem k iniciativě působící proti sobě samé. Vysvětlovací povinnost nastupuje též pouze za situace, kdy strana zatížená důkazním břemenem přednese opěrné body skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení. Pouhá povšechná tvrzení strany zatížené důkazním břemenem nedostačují (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2822/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 698/2017).

44. Žalovaný v řízení požadoval vypořádat veškeré zisky žalobkyně z Domu za období 2010–2017. Tyto zisky vymezil jako souhrn veškerých příjmů žalobkyně z nájmu snížený o účetní náklady žalobkyně a daně. Nedostatek tvrzení ohledně jakýchkoli dispozic s penězi na účtu žalovaný zdůvodňuje nedostatkem informací a žádá, aby veškeré další informace uvedla žalobkyně. Tento postoj žalovaného je dobře vyjádřen např. v jeho podání ze dne , datum, (č. l. 378-379, kdy za účelem specifikace zjištění, jaká část příjmu žalobkyně uvedených v daňovém přiznání byla vynaložena a spotřebována v rámci rodiny (kdy vše ostatní chce vypořádat), žádal, aby žalobkyně doložila „položkový přehled výdajů od ledna roku 2010 do , datum, tak, aby bylo zřejmé, jaké byly její výdaje na domácnost, na děti, pojištění, dovolené a kolik činila její osobní spotřeba. Tento přehled, nechť podpoří jednotlivými účtenkami, fakturami nebo platebními doklady, ze kterých bude zřejmý datum, účel platby a částka. V případě plateb za dovolené, že se jednalo o členy rodiny ve společné domácnosti“ (požadavek na konkretizaci výdajů na rodinu ostatně žalovaný opakovaně uvádí i v podaném odvolání).

45. Z citovaných závěrů soudní praxe plyne, že uložení informační povinnosti jednoho účastníka k překonání informačního deficitu druhého účastníka je odůvodněno pouze tehdy, pokud první účastník má příslušné informace skutečně k dispozici a pokud druhý účastník uvede takové opěrné body skutkového stavu, že dostatečně zvýší pravděpodobnost svých tvrzení, dostatečná naopak nejsou pouhá povšechná tvrzení druhého účastníka. Plnění vysvětlovací povinnosti nemůže mít povahu iniciativy působící proti účastníku samotnému.

46. Uvedené požadavky v daném případě splněny nejsou. O uložení vysvětlovací povinnosti žalobkyni ohledně toho, jakým způsobem po dobu osmi let nakládala s příjmy z nájmu, nelze uvažovat již proto, že nelze rozumně očekávat, že by žalobkyně mohla mít k dispozici informace o veškerých dispozicích s těmito penězi a o výdajích na rodinu a majetek ve společném jmění. Žalobkyně neměla povinnost evidovat své dispozice s penězi získanými z nájmu, a nelze očekávat, že by si tyto informace v takovém rozsahu mohla (např. v případě roku 2010 s odstupem více než deseti let) pamatovat.

47. Žalovaný však nedostál ani požadavku na uvedení dostatečných opěrných bodů. Tvrzení žalovaného se týkají pouze účetně vykazovaných příjmů a výdajů, ve vztahu k dispozicím žalobkyně s peněžními prostředky z nájmu však žalovaný žádné konkrétní údaje v průběhu celého řízení neuvedl. Žalovaný v této souvislosti uvedl pouze to, že pokud se peníze z nájmu nenachází na účtu č. , č. účtu, , pak s nimi žalobkyně musel nutně činit „nějaké“ dispozice, takové tvrzení je však zcela obecné a bezobsažné a nevztahuje se k jakékoli konkrétní majetkové transakci provedené žalovaným (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 780/2025, a usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 1751/25, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost proti tomuto usnesení). Mimo to platí, že žalovaný nezpochybňoval veškeré dispozice se zisky z nájmu, ale pouze dispozice „přesahující 100.000 Kč ročně do roku 2014, nebo více než 300.000 Kč ročně od roku 2015“ (viz např. jeho vyjádření ze dne , datum, , č. l. 379). I z této skutečnosti plyne, že informace o jakékoli konkrétní dispozici žalobkyně s peněžními prostředky z nájmu nelze v tvrzeních žalovaného identifikovat.

48. V této souvislosti odvolací soud dále uvádí, že procesní postup žalovaného nevnímá jako adekvátní využití výše citované judikatury Nejvyššího soudu týkající se neoprávněných dispozic manžela se společnými prostředky na bankovním účtu. Podle názoru odvolacího soudu je smyslem a účelem uvedené judikatury poskytnout ochranu jednomu z manželů před postup druhého manžela, který disponuje se společnými peněžními prostředky netransparentním způsobem ve snaze vyvést je z okruhu společného majetku do své dispoziční sféry a tím se vyhnout jejich vypořádání. Tato judikatura však není určena k tomu, aby umožnila jednomu z manželů požadovat po tom druhém kompletní vyúčtování veškerých dispozic s určitým majetkem (s penězi na účtu) za dlouhý časový úsek pod sankcí zaplacení poloviny každé částky, kterou se mu dostatečně vyúčtovat nepodaří (což je přesně to, čeho se žalovaný v projednávané věci domáhá).

49. Zbývá dodat, že jednání žalobkyně ve vztahu k penězům z nájmu lze považovat za konzistentní a transparentní, nakládání s penězi mělo po celou dobu jednotný a předem stanovený režim, veškeré dispozice přitom probíhaly přes bankovní účet.c/ Dispozice s příjmy z nájmu dle dohod s , tituly před jménem, , jméno FO, nelze považovat za odklon50. Nad rámec výše uvedeného považuje odvolací soudu za další a samostatný důvod pro odmítnutí požadavku žalovaného na vypořádání příjmů z nájmu Domu za dobu od roku 2010 i to, že v projednávané věci by případné dispozice s penězi získanými z nájmu v této době provedené podle dohod mezi žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, neměly povahu odklonu.

51. Podle závěrů Nejvyššího soudu o darování podle občanského zákoníku 1964 šlo nejen v případě, že dárce neobdržel žádnou majetkovou hodnotu, ale i tehdy, pokud neobdržel „přiměřený majetkový ekvivalent“, resp. jestliže s darováním byl spojen závazek obdarovaného k protislužbě, která sama o sobě majetkovou povahu nemá. Přípustné bylo i darování s příkazem. Platilo však, že mělo-li mít jednání obdarovaného na základě příkazu za následek přímý majetkový prospěch dárce, nešlo o darovací smlouvu, nýbrž o některou ze smluv úplatných. Aby šlo o úplatnou smlouvu, musel by soud též učinit závěr, že vykonání příkazu mělo za následek přímý majetkový prospěch dárce, a tento prospěch konkretizovat. Nicméně i tam, kde se obě strany zavázaly k plnění, lze při nerovnosti plnění uvažovat za určitých podmínek o smíšené darovací smlouvě. O příkaz jde tehdy, je-li vymahatelný, tedy dává-li vzniknout závazku obdarovaného; pouhé přání, zakládající jen morální povinnost obdarovaného vůči dárci, nelze hodnotit jako příkaz. Přípustné bylo (a stále je) i darování s účelovým určením; to sleduje poskytnutí daru, přičemž darovací smlouvu provází vedlejší ujednání, že obdarovaný použije část daru nebo dar celý k určitému účelu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. 22 Cdo 5236/2016).

52. V projednávané věci , tituly před jménem, , jméno FO, převedla Dům do vlastnictví žalobkyně postupně darovacími smlouvami ze dne , datum, (id. 1/7), ze dne , datum, (id. 1/7), ze dne , datum, (id. 2/7) a ze dne , datum, (id. 3/7). V dohodě ze dne , datum, (která se vztahovala na dobu, kdy žalobkyně byla pouze menšinovým spoluvlastníkem Domu a kdy nájemné bylo hrazeno přímo , tituly před jménem, , jméno FO, ) si , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobkyně sjednaly, že žalobkyně jako vlastník podílu id. 1/7 je oprávněna užívat v , právnická osoba, č. 2 ve II. patře, , tituly před jménem, , jméno FO, je oprávněna inkasovat veškeré nájemné z bytů a nebytových prostor v Domě, v dohodě ze dne , datum, (která se vztahuje na období, kdy žalobkyně získala vlastnictví Domu a kdy bylo nájemné hrazeno už na její účet) dále sjednaly, že pokud , tituly před jménem, , jméno FO, převede na žalobkyni celé vlastnictví, bude žalobkyně vyplácet , tituly před jménem, , jméno FO, veškerý zisk z Domu a v případě její smrti bude vyplácet své setře , adresa, zisku z Domu (ve smlouvě ze dne , datum, pak strany tyto závazky potvrdily). Důvodem uvedeného postupu bylo, že , tituly před jménem, , jméno FO, chtěla Dům ještě za svého života převést na své dvě vnučky, a protože vnučka , právnická osoba, žije v zahraničí, tak pouze na žalobkyni. Závazek žalobkyně, že zisk z Domu bude sloužit , tituly před jménem, , jméno FO, a oběma vnučkám byl podmínkou darování, která nebyla uvedena v darovací smlouvě, protože se strany domnívaly, že darování s podmínkou není přípustné. Všechny darovací smlouvy a dohody ze dne , datum, a ze dne , datum, byly uzavřeny před , datum, a řídí se občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (§ 3028 odst. 1 a odst. 3 o. z.).

53. Podle odvolacího soudu šlo v projednávané věci o darování s účelovým určením. V darovací smlouvě může být sjednáno, že obdarovaný použije část daru nebo dar celý k určitému účelu, v daném případě mělo být s Domem nakládáno tak, že se měl pronajímat a zisk měl být ponechán k dispozici , tituly před jménem, , jméno FO, , popř. rozdělen mezi vnučky , tituly před jménem, , jméno FO, . Závazek žalobkyně ke splnění účelu darování podle odvolacího soudu nelze považovat za závazek týkající se nakládání s majetkem v SJM (s nájmem z Domu), který by vyžadoval souhlas druhého manžela, ale za nedílnou součást obsahu závazku z darování, kterou od vlastního darování nelze oddělit, protože nemůže obstát samostatně bez spojení s převodem předmětu darování na žalobkyni (a opačně platí, že darování nelze oddělit od ujednání o nakládání se ziskem z nájmu Domu, protože , tituly před jménem, , jméno FO, žalobkyni darovala Dům právě s tím omezením, že nájem bude ke sjednanému účelu použit). Povinnost žalobkyně strpět, že si , tituly před jménem, , jméno FO, ponechá nájem z Domu (v době, kdy bylo nájemné placeno na její účet), a následně povinnost žalobkyně k účelovému nakládání se ziskem z nájmu (v době, kdy již bylo nájemné placeno žalobkyni) přitom nemá povahu protiplnění za převod Domu na žalobkyni, protože , tituly před jménem, , jméno FO, nepřeváděla Dům na žalobkyni, aby za tento převod dostala v budoucnu vybrané nájemné, ale proto, že chtěla žalobkyni za svého života obdarovat a současně převáděnou nemovitost použít k určitému účelu (ke generování zisku z pronájmu a k zabezpečení potřeb rodiny z tohoto zisku). Stejné závěry by platily, i kdyby ujednání stran bylo posouzeno jako darování s příkazem, protože i v tomto případě by jednání žalobkyně na základě příkazu nemělo povahu protiplnění za převod Domu a nemělo by tedy za následek přímý majetkový prospěch , tituly před jménem, , jméno FO, získaný za převod Domu (závazek k budoucímu nakládání se ziskem nebyl úplatou za převod Domu).

54. Podle odvolacího soudu je zásadně přípustné, aby dárce při bezplatném převodu (darování) věci na jednoho z manželů současně určitým způsobem omezil realizaci majetkových práv obdarovaného manžela ve svůj prospěch (např. aby při darování nemovitosti získal bezplatně osobní služebnost jejího užívání). Obdarovaný manžel pak získává věc do svého výlučného vlastnictví s takovým omezením, a pokud je takové omezení realizováno z hodnoty daru, nemělo by být považováno za dispozici na úkor majetku v SJM, která by podléhala souhlasu druhého manžela. Může-li být věc darována jednomu z manželů s tím, že dárce bude mít k věci bezplatné užívací právo, aniž by následné poskytnutí věci k takovému užívání dárci bylo považováno za jednání snižující rozsah SJM, pak by stejný následek měl nastat i v případě, že věc je darována jednomu z manželů s tím, že dárce užívací právo k věci sice nezíská osobně, získá ale výsledek jeho ekonomické realizace ve formě nájmu (není zřejmé, proč by např. závazek k poskytnutí darovaného bytu k bezplatnému užívání dárci převzatý společně s darováním neměl být považován za dispozici s majetkem v SJM, ale závazek k pronájmu téhož darovaného bytu a použití získaných prostředků na bydlení dárce v domově důchodců – tedy dispozice, která má z hlediska SJM identický majetkový efekt – za dispozici na úkor majetku v SJM být považována měla). V obou případech dochází ke splnění účelu darování (příkazu) z vlastní hodnoty daru, takže splnění účelu darování (příkazu) SJM obdarovaného nijak nezatíží.

55. Pokud tedy mohla , tituly před jménem, , jméno FO, darovat žalobkyni Dům, a přitom si sjednat jeho doživotní bezplatné užívání (a v takovém případě by žalobkyně žádné prostředky z nájmu nezískala a SJM účastníků by se o žádné zisky z nájmu ani nerozšířilo, ani nezúžilo), není důvodu, proč by nemohla sjednat účelové určení daru (příkaz) spočívající ve využití Domu v její prospěch tak, že užívací právo k Domu bude realizovat nikoli osobním užíváním, ale formou pronájmu třetím osobám. V daném případě přitom není pochyb, že obdarování žalobkyně vedlo k rozšíření SJM účastníků, když manželé získali a realizovali právo bezplatného užívání bytu č. 2 ve II. patře Domu, od roku 2010 pak bylo nájemné příjmem žalobkyně a část z tohoto nájemného také byla ve prospěch účastníků, resp. jejich rodiny používána (žalovaný ostatně respektoval dispozice se zisky z nájmu ve prospěch rodiny do částky 100.000 Kč ročně do roku 2014 a do částky 300.000 Kč ročně od roku 2015, viz např. jeho vyjádření na č. l. 379).

56. Podle odvolacího soudu by tedy případné dispozice se ziskem z nájmu Domu provedené žalobkyní podle dohod uzavřených s , tituly před jménem, , jméno FO, provedené v době od roku 2010 (ať již by šlo o převody ve prospěch , tituly před jménem, , jméno FO, či ve prospěch sestry žalobkyně , právnická osoba, ) neměly povahu použití peněžních prostředků tvořící SJM účastníků na úhradu individuálního závazku žalobkyně z dohod uzavřených s , tituly před jménem, , jméno FO, (odklonu), ale byly by realizací účelu darování (příkazu) z vlastní hodnoty daru, který byl s darováním neoddělitelně spojen (bez jehož převzatí by k darování vůbec nedošlo) a který SJM účastníků nemohl zatížit v neprospěch žalovaného.2/ Vnos ve výši 1.140.000 Kč57. Tento vnos je představován částkou ve výši 1.140.000 Kč, kterou žalobkyně nabyla na základě darování od , tituly před jménem, , jméno FO, a použila na zaplacení kupní ceny zahrady a domu pro rodinnou rekreaci.

58. Ze skutkových zjištění soud plyne, že veškeré příjmy (nájemné) z Domu byly ukládány na účet č. , č. účtu, . Majitelkou účtu byla do roku 2010 , tituly před jménem, , jméno FO, , která při pronájmu Domu vystupovala jako pronajímatelka, ke dni , datum, vykazoval účet zůstatek ve výši 1.573.903,35 Kč, kdy byla pohledávka z účtu postoupena bezúplatně , tituly před jménem, , jméno FO, na žalobkyni společně s převodem účtu. Z této částky 1.573.903,35 Kč byla část ve výši 1.140.000 Kč použita na zaplacení kupní ceny zahrady a domu pro rodinnou rekreaci podle kupní smlouvy ze dne , datum, . Uvedené skutečnosti nejsou mezi stranami sporné, sporné je naopak to, zda peněžní prostředky ve výši 1.573.903,35 Kč byly ke dni , datum, skutečně ve vlastnictví , tituly před jménem, , jméno FO, , která je žalobkyni darovala do jejího individuálního majetku, a žalobkyně je poté vynaložila na majetek v SJM (jak tvrdí žalobkyně), anebo zda tyto prostředky či alespoň jejich část nabyla žalobkyně do SJM z titulu jejího spoluvlastnictví Domu, a proto jí nemohly být , tituly před jménem, , jméno FO, darovány (jak dovozuje žalovaný a jak uzavřel i soud I. stupně).

59. Podle odvolacího soudu platí, že pokud byla do , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, výlučnou pronajímatelkou bytů a nebytových prostorů v Domě a majitelkou účtu, na který bylo placeno nájemné, pak byla také vlastníkem peněžních prostředků na tomto účtu.

60. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně byla spoluvlastníkem Domu s postupně narůstajícím spoluvlastnickým podílem. Předně je třeba uvést, že spoluvlastnický podíl žalobkyni zakládal právo podílet se adekvátně na zisku z Domu, nikoli však právo k peněžním prostředkům na účtu, jehož majitelkou byla pouze , tituly před jménem, , jméno FO, . Dále platí, že žalobkyně se s , tituly před jménem, , jméno FO, dohodly ve výše uvedené dohodě ze dne , datum, tak, že žalobkyně jako vlastník podílu id. 1/7 je oprávněna užívat byt č. 2 ve II. patře Domu a , tituly před jménem, , jméno FO, je oprávněna inkasovat veškeré nájemné z bytů a nebytových prostor v Domě. Tento režim pak platil po celou dobu trvání spoluvlastnictví žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, k Domu.

61. Ve vztahu k této dohodě odvolací soudu odkazuje na výše uvedené závěry o darování s účelovým určením. V době od roku 2006 do roku 2010 legitimitu takové dohody umocňuje skutečnost, že žalobkyně byla pouze spoluvlastníkem Domu (a to až do 3/2010 spoluvlastníkem výrazně menšinovým s podílem pouze 2/7). Významný rozdíl oproti stavu, který zde byl od roku 2010, pak představuje skutečnost, že do roku 2010 bylo nájemné placeno přímo , tituly před jménem, , jméno FO, , nikoli žalobkyni, žalobkyně tedy prostředky z nájemného v této době nemohla nabýt do SJM a poté s jejich využitím plnit své závazky z dohody s , tituly před jménem, , jméno FO, . V této době tedy nedocházelo k žádným dispozicím s nájemným ze strany žalobkyně, které by mohly být žalovaným zpochybněny. Jediným právním jednáním, které se vztahovalo na zisky z Domu v této době, byla dohoda ze dne , datum, , jejíž neplatnost žalovaný nikdy nenamítl (žalovaný namítl neplatnost, resp. uplatnil nesouhlas pouze ve vztahu k dispozicím žalobkyně s penězi na účtu v době od roku 2010, kdy již byla majitelkou účtu).

62. Odvolací soud proto uzavírá, že peněžní prostředky výši 1.573.903,35 Kč, které byly ke dni , datum, na účtu č. , č. účtu, , byly ve vlastnictví , tituly před jménem, , jméno FO, , a pokud je tato darovala žalobkyni a ta použila jejich část ve výši 1.140.000 Kč na zaplacení kupní ceny zahrady a domu pro rodinnou rekreaci, jednalo se o vnos žalobkyně do majetku v SJM účastníků, který je třeba vypořádat.3/ Vnos ve výši 4.911.996 Kč63. Tento vnos je tvořen peněžními prostředky, které byly dle tvrzení žalovaného vynaloženy na výhradní majetek žalobkyně, v době od začátku roku 2010 do roku konce roku 2017. Výši tohoto vnosu určil žalovaný tak, že sečetl náklady na dosažení příjmů z nájmu v Domě za jednotlivé kalendářní roky, jak byly žalobkyní uplatněny v daňových přiznáních. Tuto položku žalovaný uplatnil v řízení poprvé v podání doručeném soudu dne , datum, (č. l. 509).

64. Podle ustálených závěrů soudní praxe soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení, a to ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2881/2008). Tyto závěry platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a naopak. I vypořádání nároků spočívajících v investici z výlučného majetku do majetku společného v řízení o vypořádání společného jmění manželů předpokládá, že v takovém řízení účastník uplatní požadavek na úhradu toho, co ze svého vynaložil na společný majetek, a učiní tak tento nárok předmětem řízení. Současně platí časový rámec pro uplatnění takových nároků potud, že soud může vypořádat pouze ty investice, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku zákonného majetkového společenství. Pokud v uvedené tříleté lhůtě není nárok na vypořádání těchto vnosů uplatněn, nelze již vnosy následně zohlednit a nárok na jejich vypořádání zaniká (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3227/2017).

65. Pokud v projednávané věci žalovaný uplatnil vnos ve výši 4.911.996 Kč v podání doručeném soudu dne , datum, , učinil tak až po uplynutí lhůty 3 let od zániku společného jmění, uplatnil tedy nárok, který dříve zanikl a který nelze v rámci vypořádání společného jmění účastníků nadále zohlednit.

66. Pro úplnost odvolací soud dodává, že v daném případě nejde o peněžní prostředky, které byly vynaloženy na výhradní majetek žalobkyně (na Dům), ale o prostředky, které byly vynaloženy na dosažení příjmů z Domu. Tyto náklady byly navíc uvedeny vždy pouze v souhrnné výši za každý kalendářní rok, a byly čerpány z daňových přiznání žalobkyně, jednalo se tedy o náklady stanovené pro daňové účely (od roku 2012 se dokonce jednalo o náklady uplatněné paušální sazbou ve výši 30 %), nikoli o konkrétní či reálné náklady vynaložené žalobkyní. Ze souhrnných údajů označených v daňovém přiznání jako náklady na dosažení příjmů žádný konkrétní údaj o peněžních prostředcích vynaložených na majetek žalobkyně neplyne.4/ Peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč.

67. Ze skutkových zjištění soudu plyne (a mezi stranami není sporné), že tato částka byla získána čerpáním peněžních prostředků v podobě tzv. meziúvěru na základě smlouvy o stavebním spoření ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, spořitelnou, a.s. a žalovaným a že tuto částku žalovaný převedl na svoji matku.

68. Se žalovaným je třeba souhlasit, že tato dispozice byla provedena se souhlasem žalobkyně, jak plyne z žádosti o čerpání ze dne , datum, , kterou podepsal žalovaný i žalobkyně, a kde je uvedeno i číslo účtu, na který byly peníze zaslány (č. l. 130). Tyto prostředky tedy nebyly vynaloženy bez souhlasu žalobkyně a nelze je v rámci vypořádání SJM účastníků zohlednit jako to, co bylo ze společného majetku vynaloženo na majetek žalovaného.

69. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že do vypořádání SJM účastníků je třeba zahrnout následující hodnoty: první sklad (2.175.600 Kč), druhý sklad (5.224.400 Kč), zahrada a dům pro rodinnou rekreaci (800.000 Kč), peněžní prostředky (150.000 Kč a 190.000 Kč), první automobil (158.000 Kč), druhý automobil (60.500 Kč), tržní nájemné (390.000 Kč), výchozí částka tvořená hodnotami v SJM činí tedy 9.148.500 Kč. Vnosy žalobkyně činí částku ve výši 1.730.000 Kč, ve výši 172.431 Kč, ve výši 279.052,50 Kč a ve výši 1.140.000 Kč, celkem tedy 3.321.483,50 Kč. Vnosy žalovaného činí částku ve výši 1.600.000 Kč. Výchozí částka po odečtení vnosů činí 4.227.016,50 Kč, základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků činí při rovnosti podílů polovinu z této částky, tedy 2.113.508,25 Kč. K podílu každého z účastníků je nutno přičíst výši jím provedeného vnosu, u žalobkyně jde tedy o částku 5.434.991,75 Kč, u žalovaného o částku 3.713.508,25 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni je přikazována zahrada a dům pro rodinnou rekreaci v hodnotě 800.000 Kč, musí jí žalovaný doplatit částku 4.634.991,75 Kč. Vzhledem k tomu, že do majetku žalovaného pro účely vypořádání patří peněžní prostředky 150.000 Kč a 190.000 Kč, první automobil, druhý automobil a tržní nájemné, vše v hodnotě 948.500 Kč a je mu první a druhý sklad v hodnotě 7.400.000 Kč, musí doplatit žalobkyni částku 4.634.991,75 Kč.

70. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že z věcí tvořících společné jmění manželů a existujících v době rozhodnutí přikázal do vlastnictví žalobkyně zahradu a dům pro rodinnou rekreaci a do vlastnictví žalovaného první a druhý sklad a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni na vypořádání podílů částku ve výši 4.634.991,75 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku.

71. Při rozhodování o nákladech řízení odvolací soud vyšel z pravidla, že v tomto typu řízení by žádný z účastníků neměl mít právo na náhradu nákladů řízení, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23).

72. Odvolací soud z hlediska majetku, který byl vypořádán, dospěl k závěru, že nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch. Současně však odvolací soud zohlednil, že podstatná část řízení, která se bezprostředně promítla do jeho hodnoty, délky a složitosti, se týkala zisku z Domu od roku 2010 a dluhů vůči třetím osobám, které vnesl do řízení žalovaný a ve vztahu k nimž byl neúspěšný. Odlišné postoje účastníků především k otázce zisků z Domu byly také důvodem, pro který se účastníci nebyli schopni na vypořádání dohodnout, tato položka byla i hlavním předmětem odvolacího řízení a rozdílné postoje účastníků v této otázce vedly k diametrálně odlišným návrhům na rozhodnutí o výši vypořádacího podílu, kdy žalobkyně (v odvolacím řízení) požadovala po žalovaném vypořádací podíl ve výši 5.304.992 Kč, žalovaný naopak po žalobkyni požadoval vypořádací podíl ve výši 4.284.589 Kč (stanoviska účastníků se tedy lišila o cca 9.600.000 Kč).

73. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být vzhledem k nezbytné ochraně legitimního očekávání účastníků zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 660/11; nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2904/16 či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 613/18).

74. Za situace, kdy hodnota položek uplatněných žalovaným k vypořádání, ohledně kterých nebyl úspěšný, byla přibližně stejně vysoká jako hodnota majetku, který byl vypořádán, dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě zavázat žalovaného zaplatit žalobkyni polovinu náhrady nákladů řízení.

75. Náklady žalobkyně zahrnují soudní poplatek ve výši 12.000 Kč, dále odměnu za zastupování advokátem za 27 úkonů právní služby (žaloba, vyjádření k návrhu žalovaného ze dne , datum, , č. l. 43, doplnění tvrzení a důkazů ze dne , datum, , č. l. 163, doplnění tvrzení a důkazů ze dne , datum, , č. l. 383, vyjádření k návrhům žalovaného ze dne , datum, , č. l. 400, vyjádření k návrhu žalovaného a závěrečný návrh ze dne , datum, , č. l. 586, vyjádření k odvolání ze dne , datum, , č. l. 632, odvolání a jeho doplnění ze dne , datum, , č. l. 706, vyjádření k odvolání žalovaného ze dne , datum, , č. l. 716, doplnění tvrzení ze dne , datum, , zastupování u jednání soudu I. stupně dne , datum, , dne , datum, v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, dne , datum, v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, dne , datum, v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, zastupování u jednání odvolacího soudu dne , datum, a dne , datum, , zastupování u jednání soudu I. stupně dne , datum, a dne , datum, , zastupování u jednání odvolacího soudu dne , datum, a dne , datum, ), která podle § 7 bod 6 a § 8 odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (tarifní hodnota činí polovinu hodnoty všech jednotlivých práv, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem řízení, tj. polovinu hodnot 2.175.600 Kč + 5.224.400 + 800.000 Kč + 150.000 Kč + 190.000 Kč + 158.000 Kč + 60.500 Kč + 390.000 Kč + 300.000 Kč + 162.808 Kč + 8.155.847 Kč + 607.430 Kč + 332.300 Kč, celkem tedy 18.706.885 Kč, polovina činí 9.353.442,50 Kč) činí 45.740 Kč/úkon, celkem tedy 1.234.980 Kč, dále náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, , za 22 úkonů právní služby ve výši 300 Kč/úkon, celkem tedy 6.600 Kč, a za 5 úkonů právní služby podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, , ve výši 450 Kč/úkon, celkem tedy 2.250 Kč, a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 261.204 Kč, celkem tedy 1.517.034 Kč. Polovina náhrady nákladů řízení ve výši 758.517 Kč byla žalobkyni přiznána.

76. Odvolací soud dodává, že nepovažoval za úkony potřebné pro uplatnění práva žalobkyně podání, kterými doplňovala žalobu o skutková tvrzení a důkazní návrhy, podání, ve kterých opakovaně uplatňovala stejná tvrzení a argumentaci (s výjimkou těch, kde žalobkyně reagovala na průběh řízení a podání žalovaného), či podání, ve kterých pouze soudu sdělovala faktické údaje. Pokud jde o úkony spočívající v doplnění tvrzení či důkazů, odvolací soud uvádí, že pro posouzení úkonu právní služby není rozhodné, do kolika podání byl takový úkon formálně rozdělen. Pokud účastník učiní více podání, která ve svém souhrnu tvoří určitý procesní úkon, popř. více podání, která lze pod určitý úkon podřadit, lze mu za všechna taková podání přiznat pouze jednu odměnu. Vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, patří mezi náležitosti žaloby (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Pokud žalobkyně neuvedla rozhodné skutečnosti a důkazní návrhy již v žalobě a svoji povinnost tvrzení a důkazní plnil postupně až v průběhu řízení formou více podání, nestávají se tím jednotlivá podání samostatnými úkony právní služby, ale pouze podáními, kterými plnila požadavky stanovené na žalobu.

77. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

78. Náklady státu zahrnují znalečné ve výši 1.353 Kč, vzhledem k tomu, že tyto náklady se týkaly majetku, který byl vypořádán mezi účastníky, dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě, aby byl každý z účastníků zavázán zaplatit státu polovinu těchto nákladů.