29 C 175/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vypořádání zaniklého společného jmění manželů

I. Společné jmění manželů žalobkyně a žalovaného ke dni , datum, tvořili:- stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- pozemek p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a ve výši 190 000 Kč,- osobní automobil , Anonymizováno, , r. zn. , SPZ, ,- osobní automobil , Anonymizováno, , r. zn. , SPZ, ,- „tržní nájemné“ za užívání staveb uvedených výše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , ve výši 390 000 Kč,- peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč,- dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ve výši 162 808 Kč,a z těchto připadá do vlastnictví žalobkyně:- pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- pozemek p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,a do vlastnictví žalovaného:- stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejich podílů částku 4 164 992 Kč do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 465 419 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

IV. Žalovaný povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 1 353 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Městského soudu v Brně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala proti žalovanému vypořádání jejich společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). Uvedla, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, manželství. Z manželství se jim narodily dvě dosud nezletilé děti. Žalobkyně a žalovaný si za trvání manželství neupravili svá práva a povinnosti týkající se jejich společného jmění. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo jejich manželství rozvedeno, kdy rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, , a tohoto dne tak společné jmění zaniklo. Žalobkyně před zahájením řízení doručila žalovanému návrh na uzavření dohody o vypořádání společného jmění, i žalovaný doručil žalobkyni návrhy, tyto však neodpovídaly faktickým nárokům účastníků, když žalovaný v nich uvedl, že součástí společného jmění jsou také dluhy vůči třetím osobám na základě smluv o půjčce, uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami, a to celkem v řádu milionů, a naopak neuváděl některé součásti společného jmění, které v době po vzniku krize manželství bez vědomí žalobkyně tzv. odklonil na třetí osoby nebo do svého podnikání, a úmyslně se tak snažil snížit majetek ve společném jmění, a také uváděl, že součástí společného jmění je i příjem babičky žalobkyně z domu ve výhradním vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně je proto odmítla. Nedohodli se tak o vypořádání společného jmění. I po zahájení řízení žalobkyně doručovala žalovanému návrhy na uzavření mimosoudní dohody o vypořádání společného jmění, žalovaný však doručoval žalobkyni návrhy, ve kterých stále trval na tom, že součástí společného jmění jsou dluhy vůči třetím osobám na základě smluv o půjčce, uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami, a to celkem v řádu milionů, a to po téměř celé řízení, až po sdělení soudu, že budou předvoláni k výslechu věřitelé, na nich přestal trvat, a naopak stále odmítal některé součásti společného jmění, které v době od vzniku krize manželství bez vědomí žalobkyně tzv. odklonil na třetí osoby nebo do svého podnikání, a úmyslně se tak snažil snížit majetek ve společném jmění, a stále trval na tom, že součástí společného jmění je i příjem babičky žalobkyně z domu ve výhradním vlastnictví žalobkyně, a to v řádu mnoha milionů, který se ukázal zčásti jako neprokázaný, a nesmyslně žádal o předložení veškerých příjmů a výdajů žalobkyně z celého manželství, čímž ztížil řízení. Žalobkyně uvedla, že jejich společné jmění manželů k výše uvedenému dni jeho zániku tvořili: stavba bez č. p./č. e., druh jiná stavba, na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „první sklad“). Tento nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi třetí osobou a žalovaným jako fyzickou osobou nepodnikající. Fakticky byl využíván jako dílna nebo sklad. Neužívala jej, neprováděla jeho opravy ani úpravy, neměla do něj ani umožněn přístup. Naopak jej dlouhodobě užíval žalovaný pro své podnikání – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , neprováděl jeho opravy ani úpravy. Jeho stav se asi do dne rozhodnutí soudu zásadně nezměnil. Nechtěla jej proto přikázat do svého vlastnictví. Neuvedla jeho hodnotu. Dále stavba bez č. p./č. e., druh jiná stavba, na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „druhý sklad“). Tento nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě té stejné výše uvedené kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi třetí osobou a žalovaným jako fyzickou osobou nepodnikající. Fakticky byl využíván jako dílna nebo sklad. Neužívala jej, neprováděla jeho opravy ani úpravy, neměla do něj ani přístup. Naopak jej dlouhodobě užíval žalovaný pro své podnikání – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , neprováděl jeho opravy ani úpravy. Jeho stav se asi do dne rozhodnutí soudu zásadně nezměnil. Nechtěla jej proto přikázat do svého vlastnictví. Neuvedla jeho hodnotu. Dále pozemek p. č. , hodnota, , druh orná půda, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „zahrada“). Tuto nabyli oba účastníci za trvání manželství na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi třetími osobami a účastníky. Fakticky byla využívána jako zahrada a tvoří funkční celek s níže uvedeným domem pro rodinnou rekreaci. Neužívala ji, neprováděla její údržbu. Platí daň z ní a její pojištění. Je navíc zatížena zástavním právem k zajištění níže uvedeného dluhu ze smlouvy o hypotečním úvěru, kdy tento dluh hradí pouze žalobkyně ze svých výhradních prostředků. Žalobkyně má děti svěřeny do výlučné péče a chtěla by spolu s dětmi zde trávit čas o víkendech, aby byly mimo město. Chtěla ji proto přikázat do svého vlastnictví. Její stav se do dne rozhodnutí soudu zásadně nezměnil. Uvedla, že její hodnota spolu s níže uvedeným domem pro rodinnou rekreaci je celkem 800 000 Kč. Dále pozemek p. č. , hodnota, , druh zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , druh rodinná rekreace, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „dům pro rodinnou rekreaci“). Tento nabyli oba účastníci za trvání manželství na základě té samé již výše uvedené kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi třetími osobami a účastníky. Fakticky byl využíván pro rekreaci rodiny. Neužívala jej, neprováděla opravy ani úpravy, platí však daň z něj. Je navíc zatížen zástavním právem stejně jako zahrada výše. Žalobkyně má děti svěřeny do výlučné péče a chtěla by spolu s dětmi stejně jako na zahradě výše zde trávit čas o víkendech, aby byly mimo město. Navíc žalovaný dle svých příjmů a výdajů nebude schopen v budoucnu se o něj starat. Jeho stav se do dne rozhodnutí soudu zásadně nezměnil. Chtěla jej proto přikázat do svého vlastnictví. Uvedla, že jeho hodnota spolu s výše uvedenou zahradou je celkem 800 000 Kč. Dále peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a 190 000 Kč. Tyto má za to, že nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě nějaké skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje, blíže neví a nemůže vědět, o tomto má nebo musí mít informace pouze žalovaný a tento je nepředložil. (Žalobkyně původně požadovala vypořádat movité věci, které popsala jako nástroje, nářadí, přístroje, materiál apod., resp. vybavení , Anonymizováno, . Uvedla, že tyto nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě nějaké skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje, blíže neví a nemůže vědět, o tomto má nebo musí mít informace pouze žalovaný a tento je nepředložil. Poté je žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající nějak převedl na , Jméno žalovaného, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „žalovaný jako fyzická osoba podnikající“). Žalobkyně k tomu však nedala souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání manželů a žalobkyně namítla neplatnost tohoto jednání. To, že je převedl sobě jako fyzické osobě podnikající vyplývá i z toho, že poté je právě jako fyzická osoba podnikající prodal , právnická osoba, . na základě kupních smluv mezi žalovaným jako fyzickou osobou podnikající a , právnická osoba, . Ale poté, co žalovaný poskytl informace, aniž uvedl, zda je nabyl jako fyzická osoba podnikající, anebo nepodnikající, že je jako fyzická osoba podnikající prodal , právnická osoba, . ve výše uvedené době na základě výše uvedených kupních smluv, co za ně utržil, a že ty za ně utržené peněžní prostředky poté uložil na účet vedený na jeho jméno č. , č. účtu, , žalobkyně již netvrdila a ustoupila od požadavku vypořádat tyto movité věci a tvrdila a požadovala vypořádat ty za ně utržené peněžní prostředky.) Tyto peněžní prostředky poté žalovaný, a to dne , datum, 150 000 Kč a dne , datum, 190 000 Kč, vybral z účtu. Uvedla, že jejich hodnota je 150 000 Kč 190 000 Kč. Dále osobní automobil , Anonymizováno, , r. zn. , SPZ, (dále jen „první automobil“). Tento nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi třetí osobou a žalovaným jako fyzickou osobou nepodnikající. Poté jej žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající nějak převedl na sebe jako fyzickou osobu podnikající. Žalobkyně k tomu však nedala souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání manželů a žalobkyně se dovolala neplatnosti tohoto jednání. To, že jej použil ke svému podnikání fyzické osoby podnikající, vyplývá i z toho, že poté jej jako fyzická osoba podnikající převedl na třetí osobu – , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy z neuvedeného dne, nejpozději z konce roku 2013. Uvedla, že jeho hodnota je 158 000 Kč. Dále osobní automobil , Anonymizováno, , r. zn. , SPZ, (dále jen „druhý automobil“). Tento nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě skutečnosti, se kterou zákona nabytí spojuje, blíže neví, o tomto má nebo musí mít informace žalovaný a tento je nepředložil. Poté jej žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající nějak převedl na sebe jako fyzickou osobu podnikající. Žalobkyně k tomu však nedala souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání manželů a žalobkyně namítla neplatnosti tohoto jednání. To, že jej nějak převedl na sebe jako fyzickou osobu podnikající, vyplývá i z toho, že poté jej právě jako fyzická osoba podnikající prodal třetí osobě – , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy z neuvedeného dne, nejspíše z , datum, . Uvedla, že jeho hodnota je 60 500 Kč. Dále „tržní nájemné“, resp. „obvyklé nájemné“ ve výši 390 000 Kč za užívání obou skladů uvedených výše za období od zániku společného jmění do , datum, , poté doplnila, že do doby vyhotovení znaleckého posudku. Toto nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství. Došlo k tomu tak, že nejdříve žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající koupil výše uvedený první a druhý sklad na základě smlouvy již výše uvedené, uzavřené mezi třetí osobou a žalovaným jako fyzickou osobou nepodnikající, a staly se tak součástí společného jmění. Poté je žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající použil ke svému podnikání. Žalobkyně k tomu však nedala souhlas, majetková hodnota toho, co mělo být použito, přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, žalobkyně namítla neplatnost tohoto použití k podnikání. To, že je použil ke svému podnikání vyplývá z toho, že poté první sklad užíval jako fyzická osoba podnikající, na základě skutečnosti, se kterou zákon přenechání k užívání spojuje, blíže neví, ale potvrdil to sám žalovaný, a druhý sklad přenechal k užívání jako fyzická osoba nepodnikající třetí osobě – , právnická osoba, ., kterou založil, měl v ní podíl, na počátku udělal jednatelem svou matku, tato ale podnikání nevykonávala, nerozumí mu, byla jednatelem jen fiktivně, poté se stal jednatelem sám, na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne , datum, , kde bylo dohodnuto, že za to nebude žádné nájemné. Tato druhá smlouva tak byla navíc pro absenci ujednání o nájemném absolutně neplatná. Uvedla, že jeho hodnota je za dobu od začátku roku 2014 do , datum, 25 416 Kč měsíčně, tj. celkem 2 007 664 Kč, poté odkázala na znalecký posudek, dle kterého činí za dobu od začátku roku 2014 do doby vyhotovení znaleckého posudku celkem 390 000 Kč. Dále peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Tyto nabyl žalovaný za trvání manželství čerpáním peněžních prostředků v podobě tzv. meziúvěru dne , datum, na základě smlouvy o stavebním spoření ze dne , datum, , uzavřené mezi , právnická osoba, a žalovaným. Poté tyto žalovaný převedl na třetí osobu – matku žalovaného na základě nějaké skutečnosti, se kterou zákon převod spojuje, ze dne někdy v té době, blíže neví, o tomto má nebo musí mít informace pouze žalovaný a tento je nepředložil. Žalobkyně k tomu však nedala souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání manželů a žalobkyně namítla neplatnosti tohoto jednání. Uvedla, že jejich hodnota je 300 000 Kč. Dále dluh ve výši 162 808 Kč ze smlouvy o hypotečním úvěru. Tento nabyli oba účastníci za trvání manželství na základě smlouvy o hypotečním úvěru z nezjištěného dne, č. , hodnota, , uzavřené mezi , právnická osoba, . a účastníky. Na tento dluh po zániku společného jmění plnila žalobkyně ze svých výhradních prostředků, žalovaný nikoli. V době rozhodnutí soudu byl již dluh zcela splněn. Uvedla, že jeho hodnota je tak 0 Kč. Dále požadovala, aby jí bylo nahrazeno, co ze svého – peněžní prostředky ve výši 1 730 000 Kč (dále jen „vnos ve výši 1 730 000 Kč“) nabyté jí na základě darovací smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalobkyní, vynaložila na společné jmění – zaplacení kupní ceny obou výše uvedených skladů. Dále požadovala, aby jí bylo nahrazeno, co ze svého – peněžní prostředky ve výši 1 140 000 Kč (dále jen „vnos ve výši 1 140 000 Kč“) nabyté jí na základě darovací smlouvy z doby darování domu na , adresa, , uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalobkyní, vynaložila na společné jmění – zaplacení kupní ceny výše uvedené zahrady s domem pro rodinnou rekreaci. Dále požadovala, aby jí bylo nahrazeno, co ze svého – peněžní prostředky ve výši 172 431 Kč (dále jen „vnos ve výši 172 431 Kč“) nabyté jí po zániku společného jmění a uložené na účtu vedeném na její jméno vynaložila na společné jmění – zaplacení dluhu z výše uvedené smlouvy o hypotečním úvěru v době od zániku společného jmění do splnění dluhu, tj. dne , datum, . Dále požadovala, aby jí bylo nahrazeno, co ze svého – peněžní prostředky ve výši 279 052,50 Kč (dále jen „vnos ve výši 279 052,50 Kč“) vybrané jí na základě zrušení vkladní knížky vedené na jméno žalobkyně vynaložila na společné jmění – úhradu kupní ceny výše uvedených skladů. Dále k tvrzení žalovaného, který dále uvedl k tvrzení žalobkyně (o peněžních prostředcích ve výši 150 000 Kč a 190 000 Kč), že společné jmění k výše uvedenému dni jeho zániku netvořily, neboť poté, co je vybral z účtu, je vynaložil na společné jmění, tak k tomu žalobkyně uvedla, že to není pravda, vybral je z účtu, ale nevynaložil je na společné jmění. K tvrzení žalovaného (o zisku z domu od roku , rok, na , adresa, ve výlučném vlastnictví žalobkyně) žalobkyně uvedla, že tento společné jmění k výše uvedenému dni jeho zániku netvořil. Uvedla, že zisk z domu sice vznikal v té době, ale nenabyla jej žalobkyně, nabyla jej , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně. (Původně žalobkyně tvrdila, že jej nabyla žalobkyně, poté ale dle obsahu, že jej nabyla babička žalobkyně). Došlo k tomu tak, že žalobkyně nabyla od babičky žalobkyně postupně jako dar podíly na domě na , adresa, do svého výhradního vlastnictví na základě darovacích smluv, a to ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , uzavřených mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalobkyní (žalobkyně tak nabyla jako dar celý dům až dne , datum, ). Zároveň si však ujednaly, že , tituly před jménem, , jméno FO, bude mít po dobu svého života právo na veškerý zisk z tohoto domu na základě dohody ze dne , datum, , smlouvy ze dne , datum, a následně jí nahrazující smlouvy ve prospěch třetí osoby ze dne , datum, , uzavřených mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalobkyní. Právníkem bylo v té době na počátku procesu postupného darování podílů na domě oběma sděleno, že nelze ujednat podmínku darování. Také takto obě jednaly a chovaly se. Ale je pravdou, že v případě potřeby a na žádost žalobkyně babička žalobkyně popřípadě pak z tohoto zisku žalobkyni přenechávala peněžní prostředky jako dar na základě darovacích smluv, uzavřených mezi babičkou žalobkyně a žalobkyní, bylo to často a šlo o vysoké částky, protože žalovaný tehdy přestal přispívat na výdaje rodiny a musela je nést sama žalobkyně. Tyto peněžní prostředky navíc žalobkyně, když právě proto o ně žádala babičku, vynaložila poté na společné jmění – na výdaje rodiny. K tvrzení žalovaného (o zisku z domu do roku , rok, na , adresa, ve výhradním vlastnictví žalobkyně) žalobkyně uvedla, že má za to, že žalovaný jej uplatnil v řízení k vypořádání až po uplynutí lhůty 3 let od zániku společného jmění, tedy až po lhůtě vyžadované zákonem. Dále uvedla, že tento společné jmění k výše uvedenému dni jeho zániku ani netvořil. Uvedla, že zisk z domu sice vznikal v té době, ale nenabyla jej žalobkyně, nabyla jej , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně. Došlo k tomu tak, jak uvedla žalobkyně již v tvrzeních výše ohledně zisku z domu od roku 2010, jen když v případě potřeby a na žádost žalobkyně babička žalobkyně popřípadě pak z tohoto zisku žalobkyni přenechávala peněžní prostředky jako dar na základě darovacích smluv, uzavřených mezi babičkou žalobkyně a žalobkyní, bylo to pouze občas a šlo o nízké částky, protože žalovaný tehdy přispíval na výdaje rodiny řádně. Tyto peněžní prostředky jako zisk z domu navíc v době rozhodnutí soudu již neexistovaly, neboť žalobkyně, když právě proto o ně žádala babičku, je vynaložila na společné jmění – na výdaje rodiny K tvrzení žalovaného (o dluhu ve výši 332 300 Kč ze smlouvy o půjčce, resp. ze směnky vůči babičce žalobkyně) žalobkyně uvedla, že tento společné jmění k výše uvedenému dni jeho zániku netvořil. Uvedla, že tento sice žalovaný za trvání manželství převzal na základě smlouvy o půjčce, uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalovaným, respektive z vystavené směnky ze dne , datum, , žalobkyně k tomu však nedala souhlas a nejednalo se o obstarání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. K tvrzení žalovaného (o vnosu ve výši 4 901 996 Kč) žalobkyně uvedla, že tento požadavek je nesmyslný, neboť lze uplatňovat pouze zisk z výhradního majetku jednoho z manželů, nikoli zvlášť příjmy z tohoto majetku a zvlášť výdaje na něj. Dále žalobkyně uvedla, že pokud ve svých tvrzeních výše uvedla v případě převzetí dluhu, že se nejednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, v případě převodu součásti společného jmění žalovaným na třetí osoby, že to nebylo možno považovat za běžné právní jednání, a v případech použití součásti společného jmění žalovaným k jeho podnikání, že hodnota toho, co bylo použito, nedosahovala míry přiměřené majetkovým poměrům manželů, tak to vyplývá ze skutečností, že v době prvních více let manželství, tj. asi do roku 2011, měla žalobkyně příjem pouze rodičovský příspěvek, byla na rodičovské dovolené postupně se dvěma dětmi, kdy celodenně pečovala o dvě děti a domácnost, příspěvek vynaložila na výdaje rodiny, žalovaný měl příjem z podnikání a v podstatě živil rodinu. Neměli žádné jiné vyšší příjmy. V té době na počátku manželství babička žalobkyně postupně začala přenechávat žalobkyni jako dar podíly na bytovém domě. Žalobkyně však neměla právo na zisk z domu, tento zůstal babičce žalobkyně. Žalobkyně se starala o dům. Je pravdou, že dle potřeb rodiny a když o to žalobkyně požádala, babička žalobkyni z tohoto zisku přenechávala darem nějaké peněžní prostředky, ale tehdy to bylo občas a šlo o malé částky. V té době účastníci nabyli sklady, které žalovaný potřeboval ke svému podnikání, na tyto mu žalobkyně půjčila významnou částku z jiného poskytnutého daru od její babičky. Asi v roce 2011 se potřeby a výdaje rodinné domácnosti začaly zvyšovat, děti začaly navštěvovat soukromou školu a školku a finančně náročné zájmové kroužky, jezdili jako rodina na více dovolených ročně. Žalobkyně měla v té době příjem tzv. správcovský plat za to, že se starala o dům, ve výši 25 000 Kč měsíčně a tímto přispívala na výdaje rodiny, žalovaný měl tehdy příjem z podnikání a z těchto přispíval na výdaje rodiny. Účastníci nabyli dům se zahradou pro rodinnou rekreaci, který chtěli přestavět na dům pro celoroční bydlení, to ale nebylo možné. Žalobkyně se v roce 2010 stala výhradním vlastníkem celého bytového domu. Tehdy žalovaný začal žádat žalobkyni, aby mu převedla do jeho výhradního vlastnictví část tohoto domu. V 2012 nebo 2013 nastala krize manželství. Žalovaný od té doby začal tzv. odklánět majetek ze společného jmění, když jej začal převádět na třetí osoby anebo do svého podnikání, a to tak, že nejdříve jej převáděl na sebe jako fyzickou osobu podnikající, poté založil společnost , právnická osoba, ., kde si ponechal podíl 10 %, na začátku jednatelem učinil svou matku, tato podnikání nerozuměla a nevykonávala ho, byla jednatelem jen fiktivně, a začal jej poté převádět do podnikání této společnosti. Žalovaný začal přispívat na výdaje rodiny jen minimálně a podal návrh na rozvod manželství. Proto vznikla potřeba zaplatit výdaje rodiny a žalobkyně byla nucena žádat a žádala babičku o více peněžních prostředků ze zisku domu. Soužití manželů se v roce 2013 na krátkou dobu asi 2 měsíců obnovilo, když si účastníci ujednali, kdo bude kolik přispívat na výdaje rodiny. To však fungovalo jen krátce. Již od 2014 nastala znovu krize manželství. Účastníci spolu přestali žít jako manželé, nebydleli ve společné domácnosti, žalovaný podal žádost o rozvod, potřeby a výdaje rodiny byly stále vyšší. Žalobkyně měla příjem pouze tzv. správcovský plat 25 000 Kč měsíčně, ten vynakládala na výdaje rodiny, žalovaný měl příjem z podnikání, v té době cca 25 000 Kč měsíčně, nepřispíval však na výdaje rodiny vůbec. Proto také žalobkyně byla nucena podat návrh na předběžné opatření o nezbytné výživné na děti. A proto také byla žalobkyně nucena žádat a žádala babičku o více peněžních prostředků ze zisku z domu, tj. již v řádu desetitisíců Kč měsíčně. Žalovaný pronajímal jejich sklady vlastně sám sobě jako fyzické osobě podnikající zdarma a vlastně sám sobě jako společnosti , právnická osoba, . zdarma. Navíc začali účastníci vést před soudem více řízení, a to o tom, že sklady jsou ve společném jmění, že žalovaný je povinen plnit žalobkyni dluh z půjčky, že žalovaný neplatí ani nezbytné výživné na děti, a dále řízení o péči a výživné na děti pro dobu po rozvodu. Od té doby až dosud žalobkyně nese všechny výdaje rodiny, tedy jí , právnická osoba, , žalovaný platí pouze mu uložené výživné na děti, nad rámec toho nepřispívá, nebo jen minimálně. Dále žalobkyně uvedla, že pokud ve svých tvrzeních výše uvedla v případě převzetí dluhu, v případě převodu součásti společného jmění žalovaným na třetí osoby a v případě použití součásti společného jmění žalovaným k jeho podnikání, že s tím nesouhlasila, že o tom ani nevěděla, tak to vyplývá ze skutečností, které již uvedla výše, tj. z toho, že v době tohoto převzetí dluhu, převodů nebo použití součástí společného jmění bylo již manželství účastníků v krizi, kdy spolu účastníci jako manželé nežili a nehospodařili, neshodli se v podstatě na ničem, byl podán návrh na rozvod manželství, poté se soužití sice obnovilo, ale jen na krátkou dobu 2 měsíců a opět se ocitlo v krizi, byl podán znovu návrh na rozvod manželství, účastníci spolu vedli několik řízení před soudem ohledně majetku ve společném jmění, půjčky mezi nimi, péče a výživné na děti, žalobkyně dokonce musela podat předběžné opatření, aby žalovaný hradil nezbytné výživné na děti, a nelze si tak ani představit, že by tedy žalobkyně s něčím takovým souhlasila. K tvrzení žalovaného, že v době trvání manželství přispíval na výdaje rodiny v řádu více statisíců ročně, když si za tímto účelem musel půjčovat a půjčoval v řádu více statisíců ročně od třetích osob, celkem v řádu milionů, žalobkyně uvedla, že to není pravda. Tyto dluhy neprokázal, v době, kdy tvrdí, že je měl převzít, by je neměl ani z čeho poté plnit, je s podivem, že je nikdo z věřitelů po žalovaném po celou dobu nevymáhal, je s podivem, že jsou již promlčeny, a je s podivem, že když soud žalovaného vyzval v řízení k prokázání těchto dluhů, žalovaný na nich přestal trvat.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že se i on domáhá proti žalobkyni vypořádání jejich společného jmění manželů. Uvedl skutečnosti týkající se uzavření manželství, narození dětí z manželství, absence úpravy práv a povinností týkajících se jejich společného jmění a rozvodu manželství tak, jak tvrdila žalobkyně. Uvedl, že již před zahájením řízení vyzval žalobkyni k uzavření dohody o vypořádání společného jmění, ta to však odmítla. Jejich návrhy byly diametrálně odlišné. Žalovaný doručil žalobkyni návrhy, kde uváděl, že součástí společného jmění jsou dluhy vůči třetím osobám, oprávněně, a že součástí společného jmění je příjem z domu ve výhradním vlastnictví žalobkyně, oprávněně. I po zahájení řízení doručoval žalobkyni návrhy, kde trval na tom, že součástí společného jmění jsou dluhy vůči třetím osobám, oprávněně, v průběhu řízení pak na tom přestal trvat, aby neprotahoval řízení, a také trval na tom, že součástí společného jmění je příjem z domu ve výhradním vlastnictví žalobkyně, oprávněně. Žalobkyně to však stále odmítala. Žalovaný uvedl, že jejich společné jmění k výše uvedeném dni jeho zániku tvořili: první sklad, který již tvrdila žalobkyně. Tento byl nabyt tak, jak tvrdila žalobkyně. Užíval jej ke své podnikatelské činnosti jako fyzická osoba podnikající. Žalobkyně do něj neměla přístup. Neprováděl opravy ani úpravy. Jeho stav se do dne rozhodnutí soudu zásadně nezměnil. Chtěl jej proto přikázat do svého vlastnictví, na konci řízení uvedl, že nechce. Uvedl, že jeho hodnota spolu s níže uvedeným druhým skladem činí celkem 5 000 000 Kč. Druhý sklad, který již tvrdila žalobkyně. Tento byl nabyt tak, jak tvrdila žalobkyně. Neužívá jej on, ale , právnická osoba, . Žalobkyně do něj neměla přístup. Stará se o něj žalovaný, když jej pronajal společnosti , právnická osoba, . Úpravy a opravy fakticky nebyly prováděny. Jeho stav se do doby rozhodnutí soudu nijak významně nezměnil. Chtěl jej proto přikázat do svého vlastnictví, na konci řízení uvedl, že již nechce. Uvedl, že jeho hodnota činí spolu s výše uvedeným prvním skladem celkem 5 000 000 Kč. , adresa, , kterou již tvrdila žalobkyně. Tato byla nabyta, jak tvrdila žalobkyně. Neužívá ji. Neprovádí údržbu. Je pravdou, že žalobkyně platí daň z ní. Její stav se do doby rozhodnutí soudu významně nezměnil. Chtěl ji přikázat do svého vlastnictví. Uvedl, že její hodnota činí spolu s níže uvedeným domem pro rodinnou rekreaci celkem 800 000 Kč. Dům pro rodinnou rekreaci, který již tvrdila žalobkyně. Tento byl nabyt, jak tvrdila žalobkyně. Neužívá jej. Neprovádí opravy nebo úpravy. Je pravdou, že žalobkyně platí daň z něj. Chtěl jej přikázat do svého vlastnictví. Uvedl, že jeho cena činí spolu s výše uvedenou zahradou celkem 800 000 Kč. K tvrzení žalobkyně (o peněžních prostředcích ve výši 150 000 Kč a ve výši 190 000 Kč) uvedl, že tyto společné jmění ke dni jeho zániku netvořily, neboť je pravda, že je všechny, tj. 150 000 Kč dne , datum, a 190 000 Kč dne , datum, , vybral z účtu vedeného na jméno žalovaného č. , č. účtu, , ale poté je vynaložil společné jmění – v průběhu roku 2014 na nákupy a potřeby rodiny, tankování, úhradu splátek z titulu smlouvy o hypotečním úvěru, úhradu školného dětí, na účet na jméno žalobkyně na úhradu dovolených ve , Anonymizováno, v květnu a na , Anonymizováno, v srpnu, na úhradu dluhu z titulu smlouvy o stavebním spoření. (Žalobkyně původně požadovala vypořádat movité věci, které ona popsala jako nástroje, nářadí, přístroje, materiál apod., resp. vybavení , Anonymizováno, . Uvedla, že tyto nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě nějaké skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje, blíže neví a nemůže vědět, o tomto má nebo musí mít informace pouze žalovaný. Že poté je žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající nějak převedl na sebe jako fyzickou osobu podnikající. Že žalobkyně k tomu však nedala souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání manželů a žalobkyně namítla neplatnost tohoto jednání. Ale poté, co žalovaný poskytl informace, aniž uvedl, zda movité věci nabyl jako fyzická osoba podnikající, anebo nepodnikající, on je popsal jako vybavení, skladové zásoby zboží a majetek, blíže specifikované ve fakturách včetně jejich příloh: faktura č. , hodnota, znějící na výši 91 960 Kč s přílohou, faktura č. , hodnota, znějící na výši 93 170 Kč s přílohou, faktura č. , hodnota, znějící na výši 28 728 Kč s přílohou a faktura č. , hodnota, znějící na výši 55 116 Kč s přílohou, na které odkázal, kdy šlo ale dle obsahu o tytéž věci, které popsala žalobkyně, že poté tyto movité věci jako fyzická osoba podnikající prodal třetí osobě – , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi ním jako fyzickou osobou podnikající a , právnická osoba, ., co za ně utržil, a že ty za ně utržené peněžní prostředky poté uložil na účet vedený na jeho jméno č. , č. účtu, (s utrženými prostředky za automobily uvedené níže šlo celkem o 487 474 Kč), žalobkyně již netvrdila a ustoupila od požadavku vypořádat tyto movité věci a tvrdila a požadovala vypořádat ty za ně utržené peněžní prostředky). K tvrzení žalobkyně (o prvním automobilu) uvedl, že společné jmění k výše uvedenému dni jeho zániku netvořil. Uvedl, že jej nabyl, aniž předložil informace, zda jako fyzická osoba nepodnikající, anebo podnikající, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným, kdy „nákup byl zaúčtován jako nákup zboží v účetnictví jeho jako fyzické osoby podnikající“. Poté jej žalovaný jako fyzická osoba podnikající prodal třetí osobě – , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi ním jako fyzickou osobou podnikající a , právnická osoba, . Za něj utržené peněžní prostředky uložil na účet vedený na jméno žalovaného č. , č. účtu, (s utrženými prostředky za movité věci uvedené výše a za druhý automobil uvedený níže to činilo celkem 487 474 K), část vybral a vynaložil na úhradu svých dluhů jako fyzické osoby podnikající, část, a to 150 000 Kč dne , datum, a 190 000 Kč dne , datum, , vybral a vynaložil na společné jmění – v průběhu roku 2014 na nákupy a potřeby rodiny, tankování, úhradu splátek z titulu smlouvy o hypotečním úvěru, úhradu školného dětí, na účet na jméno žalobkyně na úhradu dovolených ve , Anonymizováno, v květnu a na , Anonymizováno, v srpnu, na úhradu dluhu z titulu smlouvy o stavebním spoření. Uvedl, že jeho hodnota je 158 000 Kč. K tvrzení žalobkyně (o druhém automobilu) uvedl, že společné jmění k výše uvedenému dni jeho zániku netvořil. Uvedl, že jej nabyl, aniž předložil informace, zda jako fyzická osoba nepodnikající, anebo podnikající, a na základě jaké skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje, kdy. Poté jej žalovaný jako fyzická osoba podnikající prodal třetí osobě – , právnická osoba, . na základě té stejné již výše uvedené kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi ním jako fyzickou osobou podnikající a , právnická osoba, . Poté za něj utržené peněžní prostředky uložil na účet na jméno žalovaného č. , č. účtu, (s utrženými prostředky za movité věci uvedené výše a za první automobil uvedený výše to činilo celkem 487 474 K). Poté část žalovaný vybral a vynaložil na úhradu dluhů jeho jako fyzické osoby podnikající, část, a to 150 000 Kč dne , datum, a 190 000 Kč dne , datum, , vybral a vynaložil na společné jmění – v průběhu roku 2014 na nákupy a potřeby rodiny, tankování, úhradu splátek z titulu smlouvy o hypotečním úvěru, úhradu školného dětí, na účet na jméno žalobkyně na úhradu dovolených ve , Anonymizováno, v květnu a na , Anonymizováno, v srpnu, na úhradu dluhu z titulu smlouvy o stavebním spoření. Uvedl, že jeho hodnota je 60 500 Kč. K tvrzení žalobkyně (o „tržním nájemném“, resp. „obvyklém nájemném“ za užívání obou skladů uvedených výše) se nevyjádřil. Jen uvedl, jako již uvedl výše, že první sklad užíval jako fyzická osoba podnikající a druhý užívala , právnická osoba, ., které ho pronajal. K tvrzení žalobkyně (o peněžních prostředcích ve výši 300 000 Kč) uvedl, že společné jmění k výše uvedenému dni jeho zániku netvořily. Sice byly nabyty žalovaným za trvání manželství, když žalovaný čerpal peněžní prostředky v podobě tzv. meziúvěru ve výši 300 000 Kč na základě smlouvy o stavebním spořením ze dne , datum, , uzavřené mezi , právnická osoba, spořitelnou, a.s. a žalovaným, ale žalovaný je vynaložil na společné jmění – na úhradu dluhu vůči , jméno FO, – matce žalovaného na základě dohody ze dne , datum, , uzavřeném mezi žalovaným a , jméno FO, – matkou žalovaného. K tvrzení žalobkyně (o dluhu ve výši 162 808 Kč ze smlouvy o hypotečním úvěru) uvedl, že s tím souhlasí. K tvrzení žalobkyně (o vnosu ve výši 1 730 000 Kč) uvedl, že nesouhlasí, aby žalobkyni bylo toto nahrazeno, neboť to nebylo z jejího – nešlo o jí přenechané peněžní prostředky na základě darovací smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalobkyní, ale šlo o jemu přenechané peněžní prostředky prostřednictvím žalobkyně na základě smlouvy o půjčce z roku 2006, uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalovaným. Babička žalobkyně dluh vůči žalovanému z této výše uvedené smlouvy o půjčce převedla na žalobkyni na základě darovací smlouvy, uzavřené mezi ní a žalobkyní. A žalobkyně přenechala peněžní prostředky žalovanému na základě smlouvy o půjčce v roce , rok, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný každý rok podepisoval směnku, která dluh vůči žalobkyni z této smlouvy o půjčce zajišťovala. Následně pouze z důvodu změny příjmení sepsali identickou smlouvu o půjčce v roce , rok, . K tvrzení žalobkyně (o vnosu ve výši 1 140 000 Kč) uvedl, že nesouhlasí, aby žalobkyni bylo toto nahrazeno, neboť to nebylo z jejího – nešlo o přenechané peněžní prostředky na základě darovací smlouvy, uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalobkyní, ale šlo o zisk z domu na , adresa, ve výhradním vlastnictví žalobkyně. Došlo k tomu tak, že peněžní prostředky jako příjmy nájemného za užívání tohoto domu, tedy i zisk, byly uloženy na účtu vedeném na jméno babičky žalobkyně č. , č. účtu, , když je tam zasílali nájemci bytů v domě. Babička žalobkyně je všechny dne , datum, vybrala a přenechala žalobkyni. Neuvedl na základě jaké skutečnosti, se kterou zákon převod spojuje, blíže neví, o tom má nebo musí mít informace pouze žalobkyně, tato je neposkytla. Žalovaný k tomu však nedal souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání manželů a žalovaný namítl neplatnost tohoto jednání. K tvrzení žalobkyně (o vnosu ve výši 172 431 Kč) uvedl pouze, že je pravdou, že on nic po zániku společného jmění na tento dluh neplnil. K tvrzení žalobkyně (o vnosu ve výši 279 052,50 Kč) uvedl, že nesouhlasí, aby žalobkyni bylo toto nahrazeno, když nesouhlasil, že to bylo vynaloženo na společné jmění. Dále uvedl, že společné jmění manželů k výše uvedenému dni jeho zániku také dále tvořili: zisk z domu od roku , rok, na , adresa, ve výhradním vlastnictví žalobkyně ve výši celkem 8 155 847 Kč. Tento nabyla žalobkyně v době od začátku roku 2010 do konce roku 2017 na základě smluv o nájmu mezi babičkou žalobkyně nebo žalobkyní a nájemci bytů v domě, blíže neví, o tom má nebo musí mít informace žalobkyně a tato je nepředložila. Sestává z příjmu za užívání nemovitosti za toto období, sníženého o náklady za toto období a daň z příjmu za toto období, kdy blíže jej specifikoval v podání žalovaného z , datum, a z , datum, a odkazem na přiznání k dani z příjmu žalobkyně. Tento poté žalobkyně převedla na třetí osobu – , tituly před jménem, , jméno FO, – babičku žalobkyně na základě dohody ze dne , datum, , smlouvy ze dne , datum, a smlouvy ve prospěch třetí osoby ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně. Žalovaný to však nevěděl, nedal k tomu souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání manželů a žalovaný namítl neplatnost tohoto jednání. Peněžní prostředky jako příjmy z užívání bytů v tom domě z nájemních smluv, uzavřených mezi babičkou žalobkyně nebo žalobkyní a nájemci bytů v domě, tedy i zisk, byly přitom ukládány a uloženy na účtu vedeném na jméno babičky žalobkyně č. , č. účtu, , když je tam zasílali nájemci bytů v domě. Poté je žalobkyně vybírala a vybrala, blíže nespecifikoval, tedy neuvedl, kdy a co. Není pravda, že je poté žalobkyně vynaložila na společné jmění, nevynaložila je na společné jmění. Uvedl, že jeho hodnota je 8 155 847 Kč. Dále zisk z domu do roku , rok, na , adresa, ve spoluvlastnictví žalobkyně, neuvedl výši. Tento nabyla žalobkyně v době od začátku roku 2006 do konce roku 2009, blíže nespecifikoval. Tento žalobkyně převedla na třetí osobu – , tituly před jménem, , jméno FO, – babičku žalobkyně na základě skutečnosti, se kterou zákon převod spojuje, blíže neví, o tom má nebo musí mít informace pouze žalobkyně a tato je nepředložila. Peněžní prostředky jako příjmy z užívání bytů v tom domě z nájemních smluv, uzavřených mezi babičkou žalobkyně nebo žalobkyní a nájemci bytů v domě, byly ukládány a uloženy na účtu vedeném na jméno babičky žalobkyně č. , č. účtu, , kam je zasílali nájemci bytů v domě. Poté jej babička žalobkyně nebo žalobkyně vybírala a vybrala, blíže nespecifikoval, tedy neuvedl, kdy a co. Žalovaný k tomu však nedal souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání manželů a žalovaný namítl neplatnost tohoto jednání. Není pravda, že je poté žalobkyně vynaložila na společné jmění, nevynaložila je na společné jmění. Neuvedl, jaká je jeho hodnota. Dále peněžní prostředky ve výši 607 430 Kč uložené na účtu vedeném na jméno žalobkyně č. , hodnota, . Tyto nabyla žalobkyně za trvání manželství na základě skutečnosti, se kterou zákon jejich nabytí spojuje, blíže neví, o tom má nebo musí mít informace pouze žalobkyně. Je mu známo, že byl na tomto účtu ke dni , datum, zůstatek ve výši 607 430 Kč. Je evidentní, že žalobkyně někdy od , datum, do , datum, tyto peněžní prostředky vybrala z účtu, pokud později v době zániku společného jmění nebyl na tomto účtu žádný zůstatek. Poté, má za to, že je převedla na třetí osobu. Žalovaný k tomu však nedal souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání manželů a žalovaný namítl neplatnost tohoto jednání. Uvedl, že jejich hodnota je 607 430 Kč. Dále dluh ve výši 332 300 Kč ze smlouvy o půjčce, resp. ze směnky. Tento nabyl žalovaný za trvání manželství na základě smlouvy o půjčce, uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalovaným, respektive na základě vystavené směnky ze dne , datum, . Dluh vůči žalovanému z této smlouvy, resp. směnky přešel následně na žalobkyni na základě dědění po , tituly před jménem, , jméno FO, . Chtěl jej přikázat do svého vlastnictví. Uvedl, že jeho hodnota je 332 300 Kč. Dále požadoval, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého – peněžní prostředky ve výši 1 600 000 Kč (dále jen „vnos ve výši 1 600 000 Kč“) nabyté utržením ceny za prodej členských práv a povinností v , právnická osoba, , se kterými je spojeno právo nájmu k bytu a garáže v , adresa, na základě dohody o úhradě odstupného ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a třetími osobami, vynaložil na společné jmění – zaplacení kupní ceny obou výše uvedených skladů. Dále požadoval, aby žalobkyně nahradila, co ze společného jmění – peněžní prostředky ve výši 4 911 996 Kč (dále jen „vnos ve výši 4 911 996 Kč“) bylo vynaloženo na výhradní majetek žalobkyně – výdaje na dům na , adresa, ve výhradním vlastnictví žalobkyně v době od začátku roku 2010 do roku konce roku 2017, blíže specifikoval odkazem na přiznání k dani z příjmu žalobkyně. K výše uvedenému tvrzení žalobkyně o tom, že v případě převzetí dluhu se nejednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, v případech převodu součásti společného jmění žalovaným na třetí osoby to nebylo možno považovat za běžné právní jednání a v případech použití součásti společného jmění žalovaným k jeho podnikání hodnota toho, co bylo použito, nedosahovala míry přiměřené majetkovým poměrům manželů, žalovaný uvedl, že to není pravdou, po celou dobu trvání manželství žalobkyně nepřispívala na výdaje rodinné domácnosti ničeho, kromě inkasa, žalovaný hradil vše, když platil všechny výdaje rodiny, tedy školné dětí, splátky ze smlouvy o hypotečním úvěru na pořízení domu se zahradou k rekreaci, splácel žalobkyni dluh ze smlouvy o půjčce, kdy si od ní půjčil na pořízení skladů, které potřeboval ke svému podnikání. Od roku 2012 se potřeby a tím výdaje rodiny výrazně zvýšily. Aby byl schopen stále zabezpečit všechny výdaje rodiny a dále splácet dluh žalobkyni z titulu výše uvedené smlouvy o půjčce, byl nucen převzít dluhy z titulu půjček od třetích osob v řádu více statisíců ročně. Žalobkyně v té době stále nepřispívala na výdaje rodiny ničeho, kromě úhrady inkasa. Žalovaný byl nucen hradit a hradil všechny výdaje rodiny a splácel dluh žalobkyni z titulu výše uvedené půjčky, což bylo měsíčně několik desítek tisíc. Žalobkyně nepracovala s odůvodněním, že provádí správu bytového domu a babička jí za to poskytuje plat ve výši 25 000 Kč měsíčně. Z toho však hradila pouze své osobní výdaje. Poté, co se žalobkyně stala výhradním vlastníkem celého domu, jí náležel zisk z něj v řádu desetitisíců měsíčně. Není pravdou, že v době od 2012 nebo 2013 byla nucena žádat a žádala od babičky peněžní prostředky a hradila tím výdaje rodiny v řádu několika desítek tisíc měsíčně. A konečně k tvrzení žalobkyně, že v případě převzetí dluhu, v případech převodu součásti společného jmění žalovaným na třetí osoby a v případech použití součásti společného jmění žalovaným k jeho podnikání, s tím nesouhlasila, žalovaný uvedl, že to není pravda, zopakoval tvrzení uvedená výše.

3. Soud I. stupně rozhodl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že společné jmění manželů žalobkyně a žalovaného ke dni , datum, tvořily: stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , pozemek p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a ve výši 190 000 Kč, osobní automobil , Anonymizováno, , r. zn. , SPZ, , osobní automobil , Anonymizováno, , r. zn. , SPZ, , „tržní nájemné“ za užívání staveb uvedených výše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , ve výši 390 000 Kč, peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ve výši 162 808 Kč, a z těchto připadá do vlastnictví žalobkyně: pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a pozemek p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a do vlastnictví žalovaného: stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a stavba bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (výrok I.), že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 9 469 984 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.), že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 186 877 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.) a že žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 1 353 Kč na účet Městského soudu v Brně (výrok IV.).

4. Účastníci podali odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí soudu.

5. Odvolací soud rozhodl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že rozsudek I. stupně se ruší a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že v případě prvního a druhého skladu, zahrady a domu pro rodinnou rekreaci soud učinil skutková zjištění, která mají oporu v provedeném dokazování, vychází ze shodných tvrzení účastníků a v odvolacím řízení nebyla zpochybněna, stejně jako závěr soudu, že tyto věci tvoří předmět společného jmění účastníků. Obdobně u dluhu ve výši 332 300 Kč (kde soud uzavřel že netvoří součást SJM, protože jej převzal žalovaný bez souhlasu žalobkyně, aniž se jednalo se o obstarání běžných potřeb rodiny), u vnosu ve výši 1 730 000 Kč (kde soud zjistil, že žalobkyně peněžní prostředky nabyla na základě darovací smlouvy ze dne , datum, , tj. v době, kdy žalobkyně ještě nebyla vlastníkem domu na , adresa, , uzavřené s , tituly před jménem, , jméno FO, a tyto peníze vynaložila na zaplacení kupní ceny obou skladů), u vnosu ve výši 279 052,50 Kč (kde soud zjistil, že peníze z vkladní knížky žalobkyně byly použity na zaplacení kupní ceny skladů) a u vnosu ve výši 1 600 000 Kč (kde soud zjistil, že peníze žalovaného získané za převod jeho členských práv a povinností v bytovém družstvu byly použity na zaplacení kupní ceny skladů), mají závěry soudu oporu v provedeném dokazování a nebyly v odvolacím řízení zpochybněny. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje. Zcela v souladu se závěry soudní praxe postupoval soud u vnosu ve výši 4 911 996 Kč, kterým se nezabýval s odůvodněním, že jej žalovaný uplatnil k vypořádání až po uplynutí lhůty 3 let od zániku společného jmění. V případě ostatních vypořádávaných položek, které tvoří předmět řízení, se odvolací soud se závěry soudu I. stupně neztotožnil. V případě peněžních prostředků ve výši 150 000 Kč a 190 000 Kč soud dovodil, že tyto peníze žalovaný získal za zboží specifikované ve fakturách č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , které jako podnikající fyzická osoba prodal společnosti , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy z , datum, . Soud však neučinil žádný konkrétní závěr, zda tyto věci žalovaný nabyl jako podnikatel, a zda se staly součástí podniku žalovaného (který pak s nimi disponoval jako osoba podnikající). Bez tohoto zjištění však nelze posoudit právní režim těchto věcí ani to, jakým způsobem mají výt vypořádány (zda jde o věci vypořádávané v rámci podniku žalovaného, či o věci samostatně patřící do společného jmění účastníků, které by měly být i samostatně vypořádány). V případě prvního a druhého automobilu soud dovodil, že žalovaný automobily koupil jako fyzická osoba nepodnikající a poté je prodal společnosti , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy z , datum, , žalobkyně k tomu nedala souhlas a dovolala se neplatnosti tohoto jednání. Podle soudu „skutečnosti týkající se toho, jak žalovaný poté s tímto automobilem nakládal, co za něj utržil a jak nakládal s utrženými prostředky, jsou tak irelevantní“. Podle závěrů soudní praxe jedná-li se o právní úkon přesahující obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů, který realizuje pouze jeden z manželů, je pro vymezení masy společného jmění manželů rozhodné posouzení právních důsledků takového právního úkonu. Absence souhlasu druhého z manželů takovému manželu umožňuje dovolat se relativní neplatnosti takového právního úkonu. Jestliže se jedná o právní úkon, jehož prostřednictvím je nakládáno s majetkem tvořícím součást společného jmění manželů, který je právním úkonem platným, ať již proto, že jej učinili oba manželé ve shodě, nebo jej učinil pouze jeden s manželů bez souhlasu druhého, ale tento manžel se relativní neplatnosti takového právního úkonu nedovolá, důsledkem existence takového úkonu je skutečnost, že majetek, jehož se týká, je zákonným způsobem vyveden z režimu společného jmění manželů (právě proto, že se jedná o úkon platný). Předmětem vypořádání se v takových případech může stát toliko hodnota za takový majetek získaná (např. finanční částka získaná za převod movité či nemovité věci, obchodního podílu apod.). Jde-li o právní úkon neplatný (ať již absolutně nebo relativně, kde se opomenutý manžel dovolal relativní neplatnosti takového právního úkonu) stává se předmětem vypořádání společného jmění manželů opětovně tento majetek (za předpokladu jeho skutečné existence). Souhrnně řečeno, nedovolání se relativní neplatnosti právního úkonu, kterým byla v tzv. neběžné záležitosti nakládáno s majetkem tvořícím součást společného jmění manželů, má za následek možné vypořádání toliko těch hodnot, které byly prostřednictvím platného právního úkonu získány (stejně jako v případě platného právního úkonu), zatím absolutně neplatný právní úkon nebo úkon neplatný relativně, kde se opomenutý manžel neplatnosti dovolal, vede k vypořádání majetku, jehož se takový právní úkon týkal (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1326/2012, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009, uveřejněný pod č. 131/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Lhůta tří let k uplatnění relativní neplatnosti právního úkonu manžela se počítá od doby, kdy byl takový úkon učiněn, nikoli od zániku společného jmění manželů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1973/2008). Účinky tzv. relativní neplatnosti nastávají jen tehdy, jestliže její uplatnění došlo druhému účastníku (ostatním účastníkům) právního úkonu, popřípadě – namítá-li neplatnost právního úkonu osoba, která nebyla jeho účastníkem – všem účastníkům právního úkonu, a to okamžikem, v němž projev vůle došel poslednímu z nich (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2940/2007). Z citovaných závěrů soudní praxe plyne, že pokud se žalobkyně dovolala neplatnosti. Kupní smlouvy z , datum, (či kteréhokoli jiného právního jednání, kterým žalovaný disponoval s předmětem jejich společného jmění), musela tak učinit ve lhůtě tří let od jeho provedení a vůči všem účastníkům takového úkonu. Dovolala-li se žalobkyně neplatnosti kupní smlouvy (jak soud I. stupně dovodil), staly se automobily opětovně součástí společného jmění účastníků a měly být takto také vypořádány (pak je ovšem zásadní zjištění, jaký způsobem bylo s těmito automobily nakládáno). Zbývá dodat, že závěr soudu, že se žalobkyně dovolala neplatnosti kupní smlouvy (stejně jako veškeré závěry soudu uvedené v napadeném rozhodnutí, že se žalobkyně dovolala neplatnosti některého jednání žalovaného, k tomu dále), nejsou podloženy jakýmkoli skutkovým zjištěním týkajícím se takové námitky neplatnosti, tedy kdy, jakým způsobem a vůči komu byla neplatnost namítnuta, proto tyto závěry nelze ani jakkoli přezkoumat. Z hlediska tržního nájemného soud uzavřel, že žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající přenechal první sklad sobě jako fyzické osobě podnikající k užívání a druhý sklad společnosti , právnická osoba, . k užívání na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne , datum, , když žalobkyně měla namítnout neplatnost takového jednání. V případě prvního skladu není zřejmé, jakým způsobem mohl žalovaný sklad přenechat sám sobě (když existence závazkového vztahu manžela k majetku v SJM není v současném právu akceptována), v případě nájemní smlouvy se společností , právnická osoba, . platí výše uvedené závěry o (ne)platnosti takové smlouvy, dovolání se její neplatnosti a důsledků pro majetkové společenství účastníků a jeho vypořádání, což jsou otázky, kterými se soud blíže nezabýval. Nepřezkoumatelný je i závěr soudu o určení výše nájemného na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , adresa, , který soud nijak nezhodnotil, a nevypořádal se ani s námitkami, které proti němu vznesl žalovaný. Také u peněžních prostředků ve výši 300 000 Kč soud uzavřel, že žalovaný tyto peněžní prostředky převedl na třetí osobu – matku žalovaného „na základě nějaké skutečnosti, se kterou zákon převod spojuje“, a namítla neplatnost tohoto jednání, přestože neučinil žádná skutková zjištění týkající se této námitky neplatnosti, ani tyto závěry tedy nelze přezkoumat. V případě dluhu ve výši 162 808 Kč a vnosu ve výši 172 431 Kč soud učinil adekvátní skutková zjištění, že žalobkyně po zániku manželství uhradila dluh podle smlouvy o hypotečním úvěru vedeného u , právnická osoba, . a že je třeba tuto skutečnost zohlednit jako vnos žalobkyně. Ze skutkových zjištění soudu však plyne, že se u obou položek jedná o stejný hypoteční úvěr, takže tato položka byla v rámci vypořádání zohledněna dvakrát (soud tedy dluh ve výši 162 808 Kč nejprve započítal do vypořádávané hodnoty SJM a poté jeho úhradu ještě zohlednil jako vnos žalobkyně). Odvolací soud se dále zabýval věcně souvisejícími položkami zisk z domu od roku 2010, zisk z domu od roku 2010 (tedy zisky z pronajímání domu na , adresa, ), peněžní prostředky ve výši 607 430 Kč (peníze, které měly být ke dni , datum, na účtu žalobkyně, na který bylo vybíráno nájemné z domu), a vnos ve výši 1 140 000 Kč (peněžní prostředky z pronájmu domu, které žalobkyně získala darováním od , tituly před jménem, , jméno FO, a vynaložila na zaplacení kupní ceny zahrady s domem pro rodinnou rekreaci). Ze skutkových zjištění soudu (která nejsou mezi účastníky sporná), plyne, že zisk plynul z pronajímání domu na , adresa, , který byl ve výhradním vlastnictví žalobkyně od roku 2010, že žalobkyně přiznávala ve svém přiznání k dani z příjmů zisk z pronájmu nemovité věci v době od roku 2010 do roku 2017 průměrně ve výši 100 000 Kč měsíčně před zdaněním, že , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně od roku 2006 do roku 2010 postupně darovala smlouvami ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, podíly na domu na , adresa, (bytový dům), že dohodami ze dne , datum, , ze dne , datum, a následně smlouvou ve prospěch třetí osoby ze dne , datum, si , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobkyně současně sjednaly, že po dobu života má , tituly před jménem, , jméno FO, právo na veškerý zisk z domu. , tituly před jménem, , jméno FO, jako důvod takového postupu uvedla, že nechtěla, aby po její smrti připadl rodinný majetek její dceři, která , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , a proto chtěla dům ještě za svého života převést na své dvě vnučky, a z důvodu, že vnučka , právnická osoba, žije dlouhodobě v zahraničí, tak pouze na druhou vnučku – žalobkyni, kdy současně chtěla, aby si po dobu svého života ponechala zisk z domu a popř. z tohoto zisku vnučkám pomáhala. Takto postupovaly, protože jim právník sdělil, že nelze ujednat podmínku darování. Vzhledem k tomu, že nový občanský zákoník již toto umožňuje, byla uzavřena smlouva ze dne , datum, , kde si strany znovu ujednaly, že po dobu života , tituly před jménem, , jméno FO, bude zisk z domu výlučně její a dále učinily ujednání, jak bude s domem naloženo po její smrti. Na tomto základě soud uzavřel, že zisk z domu v době do i od roku 2010 nabývala , tituly před jménem, , jméno FO, , nikoli žalobkyně, a v případě potřeby poskytla z tohoto zisku žalobkyni peněžní prostředky na základě darovací smlouvy. S těmto závěry se odvolací soud neztotožnil. Z hlediska požadavku žalovaného na vypořádání zisku z domu (včetně požadavku na vypořádání peněžních prostředků ve výši 607 430 Kč, které měly být ke dni , datum, na účtu žalobkyně, na který bylo vybíráno nájemné z domu) je třeba předně uvést, že podle ustálených závěrů soudní praxe prostředky tvořící společné jmění manželů může každý z manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou spotřebu. Proto při vypořádání společného jmění manželů soudem nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z účtu, na němž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, které byly vynaloženy na obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů. Na to, zda právní úkon manžela je obvyklou správou majetku ve společném jmění manželů, či ji přesahuje, je třeba usuzovat z konkrétních majetkových poměrů manželů, je však třeba přihlížet i k obecným zvyklostem. To, zda v konkrétní věci jde vzhledem k majetkovým poměrům manželů o obvyklou správu, ponechává zákon na úvaze soudů rozhodujících o vypořádání společného jmění manželů; jejich úvahu by mohl dovolací soud přezkoumat, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená. Výběr prostředků z účtu nemůže být neplatným právním úkonem, a to ani v případě, že se vymyká obvyklé správě společného majetku. Samotný výběr z účtu takto kvalifikován být nemůže; přesahuje-li však následné nakládání s vybranými prostředky rámec obvyklé správy, pak k němu nelze přihlížet, a tyto prostředky je třeba zařadit do společného jmění manželů a vypořádat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3128/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4021/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2150/2011). I v tomto případě je však třeba upozornit, že vypořádat takový zápočet (odklon, investici, vnos), tj. plnění ze společného majetku na majetek jednoho z manželů, lze pouze tehdy, pokud jej některý z účastníků učinil předmětem řízení, tedy pokud v řízení uplatnil tvrzení, že určitý konkrétní společný majetek byl použit ve prospěch majetku druhého manžela a současně v řízení uplatnil požadavek na náhradu. Opačně platí, že nepostačí obecné tvrzení o tom, že docházelo k odklonům na účtu jednoho z manželů bez bližší konkretizace, kdy a jakým jednáním se tak stalo (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1869/2022, kde soud uvedl, že „vypořádání vnosu z výlučných prostředků do předmětných nemovitostí jako majetku tvořícího masu zaniklého SJM žalovaný nenavrhl jednoznačně a určitě ve lhůtě pro vypořádání SJM. Závěr, že tento procení úkon byl v příslušné lhůtě učiněn, nelze vyvodit, jako to činil v rámci odvolání žalovaný, pouze na základě předneseného tvrzení, že konkrétní částky, které byly mimo jiné vynaloženy na pořízení a rekonstrukci domu, byly v jeho výlučném vlastnictví“). Odklony (zápočty, vnosy) lze v řízení o vypořádání SJM zohlednit pouze tehdy, pokud se předmětem řízení stane konkrétní majetková dispozice, jejíž vypořádání se manžel domáhá. Taková dispozice musí být uplatněna alespoň v obecné rovině, za dostatečné uplatnění odklonu (zápočtu, vnosu) nelze považovat obecný poukaz na to, že z účtu manžela byly v průběhu manželství prováděny průběžně „nějaké“ dispozice a domáhat se obecně jejich vypořádání. Z uvedeného dále plyne, že předmětem vypořádání může být pouze odklon (zápočet, vnos), tj. určitý konkrétní výběr z účtu, nikoli však příjmy, ze kterých byly úspory na účtu vytvořeny. Úspory na účtu představují majetek, který může být předmětem vypořádání pouze tehdy, pokud existuje ke dni zániku SJM, dřívější dispozice s takovým majetkem může být zohledněna pouze tehdy, jde-li o odklon (zápočet, vnos). V poměrech projednávané věci lze tedy uzavřít, že vypořádat zisk či příjmy z domu na , adresa, , který byl tvořen příjmy z nájmu za dobu trvání manželství, lze pouze tehdy, pokud existoval ve formě úspor ke dni zániku společného jmění účastníků (pak lze vypořádat takovou částku jako majetek tvořící SJM), anebo tehdy, pokud by žalovaný uplatnil v zákonné tříleté lhůtě požadavek na vypořádání určité konkrétní dispozice (konkrétních dispozic) s takovými příjmy (ziskem), který by měl povahu odklonu (zápočtu, vnosu). Rozhodně tedy nelze akceptovat požadavek žalovaného, aby za předmět společného jmění byl považován a v řízení vypořádán zisk z pronajímání domu, který „sestává z příjmu z užívání nemovitosti za toto období, sníženého o náklady za toto období a daň z příjmu za toto období“. K povaze příjmů (zisku) z pronajímání domu na , adresa, jako předmětu společného jmění účastníků považuje odvolací soud za potřebné uvést následující. Vzhledem k tomu, že dům, resp. jednotlivé spoluvlastnické podíly na domě, nabyla žalobkyně od , tituly před jménem, , jméno FO, darováním (na základě darovacích smluv ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ), netvoří tento majetek předmět společného jmění účastníků, ale je ve výlučném vlastnictví žalobkyně (§ 143 odst. 1 písm. a/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“). Výnosy z odděleného majetku jednoho z manželů vzniklé za trvání manželství však do společného jmění manželů patří (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1109/2016). Příjmy z nájmu domu na , adresa, tedy ze zákona tvořily předmět společného jmění účastníků (v době, kdy byla žalobkyně pouze spoluvlastnicí domu, šlo pouze o příjmy odpovídající velikosti jejího podílu). Podle názoru odvolacího soudu měla za této situace jakákoli následná dispozice s takovými příjmy ze strany žalobkyně povahu nakládání s majetkem v SJM, kterou je třeba posoudit podle hledisek uvedených v ustanovení § 145 obč. zák. (popř. § 714 odst. 1 a 2 o. z.), takže se i zde uplatní v plném rozsahu výše uvedené závěry týkající se (ne)platnosti právních jednání při nakládání se společným majetkem. Také zde platí, že pokud dispozice s příjmy na základě dohod žalobkyně s , tituly před jménem, , jméno FO, neměly povahu obvyklé (běžné) správy majetku náležejícího do SJM, bylo k jejich uzavření třeba souhlasu žalovaného, jinak se jednalo úkony relativně neplatné, tj. úkony vyvolávající veškeré právní následky, pokud se jejich neplatnosti žalovaný řádně a včas nedovolal. Odvolací soud proto uzavírá, že z hlediska příjmů (zisků) z pronajímání domu na , adresa, je významné, zda tyto příjmy vůbec tvořily předmět společného jmění účastníků, tedy zda se žalovaný dovolal neplatnosti dohod mezi žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, o nakládání s těmito příjmy. I v případě, že tyto příjmy byly (zůstaly) součástí společného jmění účastníků, lze je v projednávané věci vypořádat pouze tehdy, pokud existovaly ve formě úspor ke dni zániku společného jmění účastníků, anebo pokud žalovaný uplatnil v zákonné tříleté lhůtě požadavek na vypořádání určité konkrétní dispozice či konkrétních dispozic s takovými příjmy, které by měly povahu odklonu (zápočtu, vnosu). Konečně je třeba vyjádřit se k otázce vnosu ve výši 1 140 000 Kč, na který měly být použity peněžní prostředky z pronájmu domu, které žalobkyně měla získat darováním od , tituly před jménem, , jméno FO, . Jak uvedeno výše, pokud by se jednalo o příjmy z pronájmu domu, které byly ve společném jmění účastníků, a u kterých se žalovaný dovolal relativní neplatnosti dohody, podle níž by tyto příjmy získala , tituly před jménem, , jméno FO, , nemohla by tyto prostředky , tituly před jménem, , jméno FO, darovat zpětně žalobkyni, nejednalo by se tedy o výlučné prostředky žalobkyně a nešlo by ani o vnos z její strany. Avšak i v případě, že by šlo o příjmy, které byly ve společném jmění účastníků a u kterých se žalovaný relativní neplatnosti nedovolal, tedy pokud by nastala situace, že by žalobkyně jako vnos do SJM uplatňovala peníze, které původně byly součástí SJM a do jejího výlučného vlastnictví by se dostaly proto, že s nimi neoprávněně nakládala, by bylo třeba zvažovat i další hlediska takového postupu, zejm. zda uzavřené dohody mezi žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, (dohoda, kterou se peníze nejprve vyvedou ze SJM do majetku , tituly před jménem, , jméno FO, , a následná dohoda, kterou se z majetku , tituly před jménem, , jméno FO, vrátí už pouze žalobkyni) vyjadřují skutečnou vůli smluvních stran, resp. zda takto nedocházelo k obcházení zákona. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí o výše uvedených položkách, které účastníci předložili k vypořádání v projednávané věci, závisí na posouzení výše rozebraných otázek, kterými se však soud v napadeném rozsudku žádným způsobem nezabýval a nijak se s nimi nevypořádal (a to i přesto, že na některé z výše uvedených okolností účastníci, zejména žalovaný, ve svých podáních poukazovali). Odvolacímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že rozhodnutí ve věci závisí na posouzení otázek, které v napadeném rozsudku nejsou přezkoumatelně odůvodněny, popř. které soud při hodnocení věci zcela pominul. Některé závěry soudu (zejm. závěry, že se některý z účastníků dovolal neplatnosti právních jednání, kterými bylo disponováno s majetkem tvořícím předmět SJM) nejsou podloženy žádným důkazem, k těmto závěrům soudu tedy nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování. V dalším řízení bude soud I. stupně vycházet ze závazného právního názoru odvolacího soudu vysloveného v tomto rozhodnutí, zejména tedy zohlední všechny výše uvedené relevantní aspekty projednávané věci a učiní všechna skutková zjištění potřebná pro posouzení věci.

6. Věc byla tedy vrácena k dalšímu řízení soudu I. stupně.

7. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo že a kdy účastníci uzavřeli manželství, že se z něj narodily děti, že účastníci jako manželé neupravili svá práva a povinnosti týkající se jejich společného jmění a kdy manželství bylo rozvedeno, kdy s těmito nebyl v rozporu rozsudek Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , který potvdil, že a kdy manželství účastníků bylo soudem rozvedeno, soud měl za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, manželství, z manželství se jim narodily , hodnota, dosud nezletilé děti, žalobkyně a žalovaný jako manželé si za trvání manželství neupravili svá práva a povinnosti týkající se společného jmění a že jejich manželství bylo rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, rozvedeno, kdy rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, , a k tomuto dni tak jejich společné jmění zaniklo.

8. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, jak probíhala jejich jednání o dohodě o vypořádání společného jmění ještě před zahájením řízení a že se nedohodli, soud měl za prokázáno, že před zahájením řízení žalobkyně doručila žalovanému návrh na uzavření dohody o vypořádání společného jmění, kde uvedla, že chce obdržet zahradu s domem pro rodinnou rekreaci a žalovaný nechť obdrží sklady a zaplatí jí na vyrovnání podílů rozdíl, že součástí společného jmění manželů jsou některé další věci, že odmítá, že součástí jsou dluhy vůči třetím osobám celkem v řádu milionů a příjem z domu ve výhradním vlastnictví žalobkyně. Žalovaný doručil také žalobkyni návrhy na uzavření dohody o vypořádání společného jmění, kde uváděl, že chce obdržet zahradu s domem pro rodinnou rekreaci, sklady a všechny dluhy a nechť žalobkyně mu zaplatí na vyrovnání podílů rozdíl, kdy uváděl, že součástí společného jmění jsou dluhy vůči třetím osobám celkem v řádu milionů, příjem z domu ve výhradním vlastnictví žalobkyně, neuváděl některé součásti společného jmění, které, jak se později v řízení ukázalo, v době po vzniku krize manželství tzv. odklonil na třetí osoby nebo do svého podnikání, a účastníci se na vypořádání společného jmění nedohodli.

9. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že žalovaný nabyl níže uvedenou věc na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , se kterými nebyl v rozporu seznam nemovitostí na LV ze dne , datum, a výpis z katastru nemovitostí ze dne , datum, , ze kterých se podávalo, že vlastnické právo k této věci bylo zapsáno do katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného na základě tohoto titulu, později ve prospěch společného jmění manželů, soud měl za prokázáno, že stavba bez č. p./č. e., druh jiná stavba, na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále stále jen „první sklad“) nabyl žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi třetí osobou a žalovaným. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně jej neužívala, neměla k němu ani umožněn přístup, užíval jej žalovaný a to dlouhodobě ke svému podnikání, nikdo z nich se o něj nestaral, neprováděl opravy nebo úpravy, jeho stav se do dne rozhodnutí významně nezměnil a žádný z nich jej nechtěl přikázat do svého vlastnictví, dále z výpisu z registru ekonomických subjektů a z výpisu z obchodního rejstříku, ze kterých se podávalo, že žalovaný stále podniká jako fyzická osoba podnikající a má obchodní podíl a je jednatelem ve společnosti , právnická osoba, ., kdy obě osoby podnikají mimo jiné v oboru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , že žalobkyně nepodniká v tomto oboru a nikdy nepodnikala, a ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , adresa, , ze kterého vyplynulo, že tato věc je dispozicemi určena a také fakticky využívána jako dílna , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s kanceláří a skladem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , je ve výrazně zhoršeném stavu, tak z těchto soud měl za prokázáno, že je na místě první sklad přikázat do vlastnictví žalovaného. Z již výše uvedeného znaleckého posudku, ze kterého vyplynulo, že znalec posoudil cenu této věci na 2 175 600 Kč, soud měl za prokázáno, že hodnota prvního skladu je 2 175 600 Kč.

10. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že níže uvedenou věc nabyl žalovaný a na základě jaké smlouvy, se kterou nebyl v rozporu seznam nemovitostí na LV z , datum, a výpis z katastru nemovitostí ze dne , datum, , ze kterých se podávalo, že vlastnické právo k této věci bylo zapsáno do katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného na základě tohoto titulu, později ve prospěch společného jmění manželů, soud měl za prokázáno, že stavbu bez č. p./č. e., druh jiná stavba, na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále stále jen „druhý sklad“) nabyl žalovaný na základě té stejné výše uvedené kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi třetí osobou a žalovaným. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že jej žalobkyně neužívala, neměla k němu ani umožněn přístup, užíval jej žalovaný a to dlouhodobě ke svému podnikání, nikdo z nich se o něj nestaral, neprováděl opravy nebo úpravy, jeho stav se do dne rozhodnutí významně nezměnil a žádný z nich jej nechtěl přikázat do svého vlastnictví, dále z výpisu z registru ekonomických subjektů a z výpisu z obchodního rejstříku, ze kterých se podávalo, že žalovaný stále podniká jako fyzická osoba podnikající a má obchodní podíl a je jednatelem ve společnosti , právnická osoba, ., kdy obě osoby podnikají mimo jiné v oboru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , žalobkyně nepodniká v tomto oboru a nikdy nepodnikala, a ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , adresa, , ze kterého vyplynulo, že tato věc je dispozicemi určena a také fakticky využívána jako dílna , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, se skladem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , je ve zhoršeném stavu, tak z těchto soud měl za prokázáno, že je na místě druhý sklad proto přikázat do vlastnictví žalovaného. Z již výše uvedeného znaleckého posudku, ze kterého vyplynulo, že znalec posoudil cenu této věci na 5 224 400 Kč, soud měl za prokázáno, že hodnota druhého skladu je 5 224 400 Kč.

11. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že níže uvedenou věc nabyli oba účastníci a na základě jaké smlouvy, se kterými nebyl v rozporu seznam nemovitostí na LV z , datum, a výpis z katastru nemovitostí ze dne , datum, , ze kterých se podávalo, že vlastnické právo k této věci bylo zapsáno do katastru nemovitostí ve prospěch účastníků na základě tohoto titulu, soud měl za prokázáno, že pozemek p. č. , hodnota, , druh orná půda v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále stále jen „zahrada“) byla nabyta oběma účastníky na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi třetími osobami a účastníky. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že je fakticky využívána jako zahrada, která tvoří funkční celek s níže uvedeným domem pro rodinnou rekreaci, žalobkyně platí daň z ní, oba účastníci ji chtěli přikázat do svého vlastnictví, z výpisu z katastru nemovitostí ze dne , datum, , ze kterého vyplynulo, že k ní bylo zřízeno zástavní právo k zajištění dluhu z hypotečního úvěru, který dle shodných tvrzení účastníků uvedených níže plnila a plní žalobkyně ze svých výhradních prostředků, nikoli žalovaný, z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , který potvrdil, že děti účastníků byly svěřeny do péče žalobkyni, z obsahu spisu, ze kterého vyplynulo, že s ohledem na věk dětí a trvalé bydliště v centru města je v zájmu dětí, aby mohly trávit čas mimo město, soud měl za prokázáno, že je na místě přikázat tuto zahradu do vlastnictví žalobkyně. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, jaká je její hodnota spolu s níže uvedeným domem pro rodinnou rekreaci, soud měl za prokázáno, že hodnota této zahrady, a to spolu s níže uvedeným domem pro rodinnou rekreaci, tedy hodnota tohoto funkčního celku, je 800 000 Kč.

12. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že níže uvedenou věc nabyli oba účastníci na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , se kterými nebyl v rozporu seznam nemovitostí na LV z , datum, a výpis z katastru nemovitostí ze dne , datum, , ze kterých se podávalo, že bylo vlastnické právo účastníků zapsáno do katastru nemovitostí ve prospěch společného jmění manželů na základě tohoto titulu, soud měl za prokázáno, že pozemek p. č. , hodnota, , druh zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , druh rodinná rekreace, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále stále jen „dům pro rodinnou rekreaci“) nabyli oba účastníci na základě té samé již výše uvedené kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi třetími osobami a účastníky. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že byl využíván pro rodinnou rekreaci a že tvoří funkční celek s výše uvedenou zahradou, žalobkyně platí daň z něj, oba účastníci jej chtěli přikázat do svého vlastnictví, z již výše uvedeného výpisu z katastru nemovitostí, ze kterého vyplynulo, že k němu bylo zřízeno zástavní právo k zajištění dluhu z hypotečního úvěru, který dle shodných tvrzení účastníků uvedených níže plnila a plní žalobkyně ze svých výhradních prostředků, žalovaný ničeho neplní, z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , který potvrdil, že děti účastníků byly svěřeny do péče žalobkyni, z obsahu spisu, ze kterého vyplynulo, že s ohledem na věk dětí a trvalé bydliště v centru města je v zájmu dětí, aby mohly trávit čas mimo město, tak z těchto soud měl za prokázáno, že je na místě přikázat dům do vlastnictví žalobkyně. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, jaká je jeho hodnota spolu s výše uvedenou zahradou, soud měl za prokázáno, že hodnota domu, a to spolu s výše uvedenou zahradou, tedy hodnota tohoto funkčního celku, je 800 000 Kč.

13. Z kupní smlouvy z neuvedeného dne (ze shodných tvrzení účastníků nejspíše ze dne , datum, ) a z faktur č. , hodnota, z , datum, , č. , hodnota, z , datum, , č. , hodnota, z , datum, , č. , hodnota, z , datum, , včetně jejich příloh, ze kterých vyplynulo, že žalovaný jako fyzická osoba podnikající prodal , právnická osoba, . movité věci (žalovaný je v řízení popsal jako vybavení, skladové zásoby zboží a majetek, blíže specifikované ve fakturách včetně jejich příloh, na které odkázal (jedná se o několik desítek věcí typu vybavení kanceláře, vybavení dílny , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, či , Anonymizováno, , Anonymizováno, , žalobkyně je popsala jako nástroje, nářadí, přístroje, materiál apod., respektive vybavení , Anonymizováno, ), a vystavil faktury na jejich cenu , právnická osoba, ., ale nevyplynulo z nich, zda je původně nabyl jako fyzická osoba nepodnikající, anebo podnikající, kdy a na základě jaké skutečnosti, se kterou zákon jejich nabytí spojuje, z již výše uvedené kupní smlouvy a z již výše uvedených faktur, ze kterých vyplynulo, že je poté žalovaný použil ke svému podnikání jako fyzické osoby podnikající, dále ze zjištění soudu níže (bod 29. a 30. tohoto rozsudku), že žalobkyně k tomuto použití k podnikání nedala souhlas a že hodnota toho, co bylo použito, nedosahovala míry přiměřené majetkovým poměrům manželů, dále z podání žalobkyně soudu z , datum, , včetně potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně v průběhu řízení dle obsahu namítla neplatnost tohoto použití k podnikání, kdy to došlo žalovanému jako fyzické osobě podnikající a i nepodnikající dne , datum, , když jim soud doručil prostřednictvím datové schránky zástupce výše uvedené podání žalobkyně, z již výše uvedené kupní smlouvy, ze které vyplynulo, že poté, jak již bylo uvedeno výše, tyto movité věci žalovaný jako fyzická osoba podnikající převedl do vlastnictví , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , ze shodných tvrzení účastníků a výpisu z účtu , právnická osoba, ., č. , hodnota, , ze kterých vyplynulo, že poté za tyto věci utržené peněžní prostředky (s oběma automobily uvedenými níže celkem šlo o prostředky ve výši 453 715 Kč) žalovaný uložil na účet vedený na jméno žalovaného č. , č. účtu, , ze shodných tvrzení účastníků a z již výše uvedeného výpisu z účtu, ze kterých vyplynulo, že poté je žalovaný vybral z účtu, konkrétně dne , datum, 150 000 Kč a dne , datum, 190 000 Kč, z tabulky „výdaje rok 2014“, včetně příloh „celkem za leden 2014“ až „celkem za prosinec 2014“, tabulky „celkem za parkování“, tabulky „platby ...“, rozpisu „cesta , Anonymizováno, ...“, který všechny vyhotovil sám žalovaný, kopie fotografie hromady paragonů, vstupenek, tabulky „nákupy , Anonymizováno, “, paragonů, faktur a dokladů (v modrém šanonu v příloze spisu), ze kterých nevyplynulo, že žalovaný je, tedy těch 150 000 Kč a 190 000 Kč, poté vynaložil na společné jmění manželů, když tyto sice potvrdili, že v průběhu roku 2014 vynakládal výdaje na nákupy pro rodinu, dovolené rodiny, (na pohonné hmoty na cesty ne, u těch nebylo zřejmé, zda byly na cesty rodiny nebo v rámci podnikání žalovaného) ve výši asi do 20 000 Kč měsíčně, ale jde o výdaje vynakládané v průběhu celého roku 2014 a soud nevěří tomu, neboť je zcela nepravděpodobné a žádný jiný důkaz to nepodpořil, že žalovaný, jak tvrdí, vyzvedl všechny tyto peněžní prostředky z účtu na konci roku, poté tyto držel, aby je postupně vynakládal po celý další rok, tak z těchto soud měl za prokázáno, když žalobkyně nevěděla a nemohla vědět, zda žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající nabyl movité věci (a tím ani za ně utržené peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a 190 000 Kč), kdy a na základě jaké skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje, o tomto měl nebo musel mít informace pouze žalovaný, tento je neposkytl, tedy nesplnil svou tzv. vysvětlovací povinnost, a žalobkyni tak nelze klást k tíži, že dle § 118a o. s. ř. nesplnila svou povinnost tvrzení a důkazní, že žalovaný právě jako fyzická osoba nepodnikající nabyl movité věci (tedy i za ně utržené peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a 190 000 Kč) za trvání manželství na základě nějaké skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje. (Původně žalobkyně požadovala vypořádat movité věci. Pak tedy, když nelze klást k tíži žalobkyni, že nesplnila povinnost tvrzení důkazní, jak je uvedeno výše, tyto nabyl žalovaný právě jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě nějaké skutečnosti, se kterou zákona nabytí spojuje. Poté je žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající nějak převedl na sebe jako fyzickou osobu podnikající. Žalobkyně k tomu však nedala souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání manželů a žalobkyně namítla neplatnost tohoto jednání. Ale poté, co žalovaný poskytl informace, aniž tedy uvedl, zda movité věci nabyl jako fyzická osoba podnikající, anebo nepodnikající, že poté tyto movité věci jako fyzická osoba podnikající prodal třetí osobě – , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi ním jako fyzickou osobou podnikající a , právnická osoba, ., co za ně utržil, žalobkyně již netvrdila a ustoupila od požadavku vypořádat tyto movité věci a tvrdila a požadovala vypořádat ty za ně utržené peněžní prostředky). Poté žalovaný tyto za movité věci utržené peněžní prostředky uložil na účet vedený na jeho jméno č. , č. účtu, . Následně je, a to dne , datum, 150 000 Kč a dne , datum, 190 000 Kč, vybral z účtu. Není je však nevynaložil na společné jmění, to nebylo prokázáno. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, v jaké byly výši, soud měl za prokázáno, že hodnota těchto peněžních prostředků je 150 000 Kč 190 000 Kč.

14. Ze smlouvy o prodeji a koupi ojetého osobního automobilu ze dne , datum, , ze které vyplynulo, že žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající nabyl níže uvedený první automobil, kdy a na základě jaké smlouvy, ze shodných tvrzení účastníků a z kupní smlouvy z neuvedeného dne (dle shodných tvrzení účastníků nejspíše ze dne , datum, ), ze kterých vyplynulo, že jej žalovaný právě jako fyzická osoba nepodnikající nejpozději před koncem roku 2013 nějak převedl na sebe jako fyzickou osobu podnikající, kdy tento převod na něho jako fyzickou osobu podnikající vyplynul už jen z toho, jak je uvedeno níže, že jej poté žalovaný právě jako fyzická osoba podnikající prodal , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy z , datum, , ze zjištění soudu níže (bod 29. a 30. tohoto rozsudku), ze kterého vyplynulo, že žalobkyně k tomuto jednání nedala souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání, z dopisu „dovolání se neplatnosti“ z , datum, , včetně dodejky, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně ještě před zahájením řízení namítla neplatnost tohoto jednání, kdy to došlo žalovanému jako fyzické osobě podnikající a i nepodnikající dne , datum, , když jim žalobkyně doručila prostřednictvím , právnická osoba, . ten dopis, tak z těchto soud měl za prokázáno, že osobní automobil , jméno FO, , r. zn. , SPZ, (dále stále jen „první automobil“) nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi třetí osobou a žalovaným jako fyzickou osobou nepodnikající. Poté jej žalovaný jako fyzická osoby podnikající prodal třetí osobě – , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy z , datum, . K tomuto jednání žalobkyně nedala souhlas a není to možné považovat za běžné právní jednání, ještě před zahájením řízení namítla neplatnost tohoto jednání, kdy to došlo žalovanému jako fyzické osobě podnikající i nepodnikající dne , datum, . Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, jaká je cena této věci, soud měl za prokázáno, že hodnota tohoto automobilu je 158 000 Kč.

15. Z žádného z níže uvedených důkazů nevyplynulo, zda žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající, anebo podnikající, nabyl níže uvedený první automobil, kdy a na základě jaké smlouvy, z kupní smlouvy z neuvedeného dne (ze shodného tvrzení účastníků nejspíše ze dne , datum, ) a faktury č. , hodnota, z , datum, , včetně ocenění motorového vozidla ze dne , datum, , ze které vyplynulo, že jej žalovaný právě jako fyzická osoba nepodnikající nejpozději před koncem roku 2013 nějak převedl na sebe jako fyzickou osobu podnikající, kdy tento převod na něho jako fyzickou osobu podnikající vyplynul už jen z toho, jak je uvedeno níže, že jej poté žalovaný právě jako fyzická osoba podnikající prodal , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy z , datum, , ze zjištění soudu níže (bod 29. a 30. tohoto rozsudku), ze kterého vyplynulo, že žalobkyně k tomuto jednání nedala souhlas, není to možné považovat za běžné právní jednání, z úředního záznamu z , datum, , ze kterého vyplynulo, že žalobkyně v průběhu řízení žalobou dle obsahu namítla neplatnost tohoto jednání, kdy to došlo žalovanému jako fyzické osobě podnikající a i nepodnikající dne , datum, , když žalovaný nahlížel do spisu tohoto řízení a seznámil se tak s žalobou, tak z těchto soud měl za prokázáno, žalobkyně blíže nevěděla a nemohla vědět, zda žalovaný nabyl níže uvedený automobil jako fyzická osoba nepodnikající, anebo podnikající, za trvání manželství, na základě jaké skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje, o tomto měl nebo musel mít informace pouze žalovaný, tento je neposkytl, tedy nesplnil svou tzv. vysvětlovací povinnost, a žalobkyni tak nelze klást k tíži, že to dle § 118a o. s. ř. dostatečně určitě netvrdila a neprokázala, že žalovaný právě jako fyzická osoba nepodnikající nabyl osobní automobil , Anonymizováno, , r. zn. , SPZ, (dále jen „druhý automobil“) v době nejpozději do konce roku 2013 na základě nějaké skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje. Poté jej žalovaný právě jako fyzická osoba nepodnikající nejpozději před koncem roku 2013 nějak převedl na sebe jako fyzickou osobu podnikající. Poté jej žalovaný jako fyzická osoby podnikající prodal třetí osobě – , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy z , datum, . K tomuto jednání žalobkyně nedala souhlas a není to možné považovat za běžné právní jednání, v průběhu řízení žalobou dle obsahu namítla neplatnost tohoto jednání, kdy to došlo žalovanému jako fyzické osobě podnikající a i nepodnikající dne , datum, . Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, jaká je cena této věci, soud měl za prokázáno, že hodnota druhého automobilu je 60 500 Kč.

16. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající níže uvedený první sklad použil k podnikání – přenechal k užívání – sobě jako fyzické osobě podnikající, a že žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající níže uvedený druhý sklad na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne , datum, , uzavřené mezi ním jako fyzickou osobou nepodnikající a , právnická osoba, ., přenechal k užívání , právnická osoba, ., kdy ani žalovaný jako fyzická osoba podnikající, ani , právnická osoba, . za to nebyli zavázáni platit a neplatili nájemné, z protokolu o jednání před soudem ze dne , datum, , ze kterého se podávalo, že žalovaný v jiném řízení před soudem o péči a výživné nezletilých dětí po dobu po rozvodu (sp. zn. , spisová značka, ) sám uvedl, že sklad nebo sklady pronajal , právnická osoba, . a tato neplatí nájemné, neboť by to nebyla schopna pokrýt, ze znaleckého posudku, ze kterého vyplynulo, že oba sklady byly dispozicemi určeny a také využívány jako dílna, kancelář a sklad v oboru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , skladování nebo prodej jejich , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze zjištění soudu uvedeného níže (bod 29. a 30. tohoto rozsudku), ze kterého vyplynulo, že žalobkyně k tomu však nedala souhlas a hodnota toho, co bylo použito, nedosahovala míry přiměřené majetkovým poměrům manželů a není to možné považovat za běžné právní jednání manželů, z podání žalobkyně soudu z , datum, , včetně potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně v průběhu řízení dle obsahu namítla neplatnost tohoto použití k podnikání a jednání dle smlouvy, kdy to došlo žalovanému jako fyzické osoba podnikající a i nepodnikající a i , právnická osoba, ., když žalovaný byl jejím jednatelem, dne , datum, , kdy jim soud doručil prostřednictvím datové schránky zástupce výše uvedené podání žalobkyně, tak z těchto soud měl za prokázáno, že „tržní nájemné“, respektive „obvyklé nájemné“ za užívání obou skladů nabyli oba účastníci za trvání manželství. Došlo k tomu tak, že žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající první sklad použil k podnikání – přenechal k užívání – sobě jako fyzické osobě podnikající, aniž se za to zavázal platit a platil nájemné, a druhý sklad na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, přenechal k užívání třetí osobě , právnická osoba, ., aniž tato se zavázala platit a platila nájemné. K tomuto použití k podnikání a k tomuto jednání týkajícího se uzavření smlouvy žalobkyně nedala souhlas. Hodnota toho, co bylo použito k podnikání, nedosahovala míry přiměřené majetkovým poměrům manželů a jednání týkající se uzavření smlouvy nebylo možné považovat za běžné právní jednání manželů. V průběhu řízení podáním soudu dle obsahu namítla neplatnost tohoto použití k podnikání a jednání, kdy to došlo žalovanému jako fyzické osobě podnikající a i nepodnikající a i , právnická osoba, . dne , datum, . Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , adresa, , ze kterého vyplynulo, že znalec dospěl k nálezu a odbornému posouzení, že cena tohoto „tržního nájemného“, resp. „obvyklého nájemného“ činí celkem na 390 000 Kč, kdy sestává z obvyklé ceny nájemného ve smyslu občanského zákoníku za žalobkyní požadované období od zániku společného jmění do data vyhotovení znaleckého posudku, o tomto soud po vyjasnění při výpovědi znalce a doplnění písemného znění znaleckého posudku tak, aby bylo rozlišitelné nájemné za ten který sklad, neměl pochybnosti, považoval jej za jasný a úplný, z vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , ze kterého vyplynulo, že hodnota činí do dne , datum, 305 000 Kč, tento ale, když nešlo dle obsahu ani formy o znalecký posudek, nevyvrátil, ve smyslu, že nebyl způsobilý vyvrátit, výše uvedený důkaz – znalecký posudek, soud měl za prokázáno, že hodnota tohoto „tržního nájemného“, resp. „obvyklého nájemného“ je celkem 390 000 Kč.

17. Ze shodných tvrzení účastníků a z žádosti o čerpání ze dne , datum, , ze kterých vyplynulo, že žalovaný čerpal , datum, peněžní prostředky v podobě meziúvěru ve výši 300 000 Kč na základě smlouvy o stavebním spoření, soud měl za prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč nabyl žalovaný dne , datum, čerpáním peněžních prostředků v podobě tzv. meziúvěru na základě smlouvy o stavebním spoření ze dne , datum, , uzavřené mezi , právnická osoba, a žalovaným. Z dohody ze dne , datum, (kopie), ze které z textu vyplynulo, že dne , datum, měla být uzavřena smlouva mezi žalovaným a , jméno FO, – matkou žalovaného, kterou se žalovaný měl zavázat, že jí poskytne peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč načerpané ze smlouvy o stavebním spoření za účelem koupě jejího bytu do osobního vlastnictví, a , jméno FO, se zavázala, že mu poskytne z jejích vlastních úspor částku 300 000 Kč v hotovosti, z výpovědi , jméno FO, – matky žalovaného, kterou soud považoval za nevěrohodnou, obecně proto, že jako matka může mít motivaci vypovídat v zájmu žalovaného – svého syna, konkrétně proto, že v její výpovědi byla nepravděpodobná „bílá místa“, když ve své výpovědi sice potvrdila, že dohoda ze dne , datum, mezi žalovaným a ní byla uzavřena, potvrdila i text této dohody, ale již nebyla schopna uvést žádnou skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že tato dohoda byla skutečně uzavřena, tedy že ona skutečně poskytla žalovanému částku 300 000 Kč z vlastních úspor v hotovosti, když žalovaná si nedokázala vzpomenout na nic, co by se dalo očekávat, tedy například na jakém místě se takto dohodli nebo mu poskytla peněžní prostředky v hotovosti, kde je měla před tím uloženy, když je poskytla v hotovosti, v čem mu je předávala, za jakých, ve smyslu jakýchkoli, konkrétních okolností mu je předávala, v jakých bankovkách to bylo, o čem se bavili, a navíc výslovně uvedla, že originál této dohody má k dispozici, když byla však vyzvána soudem, nechť následně doloží, tak tento originál nedoložila, když pro změnu uvedla, že jej nemá, z protokolu o jednání z , datum, , ze kterého se podávalo, že v jiném řízení před soudem ve věci péče a výživného nezletilých dětí účastníků pro dobu po rozvodu (sp. zn. , spisová značka, ) ve své výpovědi před soudem žalovaný výslovně uvedl, a přitom to mělo být v době nedlouho po uzavření výše uvedené smlouvy, že mu matka poskytla částku 100 000 Kč v hotovosti, tedy neuváděl 300 000 Kč, a tyto dva poslední důkazy – výpověď svědka a tvrzení žalovaného v jiném řízení a jednání svědka po výslechu tak vyvrátily výše uvedený důkaz – dohodu ze dne , datum, , tedy ve smyslu, že listina – dohoda není pravá a že tato dohoda nebyla vůbec uzavřena, tedy rozhodně, že matkou žalovaného peněžní prostředky žalovanému v hotovosti nebyly ve skutečnosti přenechány, dále ze zjištění soudu uvedeného níže (bod 29. a 30. tohoto rozsudku), ze kterého vyplynulo, že žalobkyně k tomu však nedala souhlas a není to možné považovat za běžné právní jednání manželů, z podání žalobkyně soudu z , datum, , včetně potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně v průběhu řízení dle obsahu namítla neplatnost tohoto jednání, kdy to došlo žalovanému a i , právnická osoba, ., když žalovaný byl jejím jednatelem, dne , datum, , a to tak, že soud doručil prostřednictvím datové schránky zástupce žalovaného výše uvedené podání žalobkyně, soud měl za prokázáno, že žalovaný převedl peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč na třetí osobu – matku žalovaného na základě nějaké skutečnosti, se kterou zákon převod spojuje, dne , datum, , žalobkyně k tomu však nedala souhlas a není možné to považovat za běžné právní jednání manželů a žalobkyně namítla neplatnost tohoto jednání, kdy to došlo žalovanému jako fyzické osoba podnikající a i nepodnikající a i , právnická osoba, . dne , datum, . Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, v jaké výši ty peněžní prostředky byly, soud měl za prokázáno, že hodnota těchto peněžních prostředků je 300 000 Kč.

18. Ze shodných tvrzení účastníků, že nabyli za trvání manželství dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru, z potvrzení údajů hypotečního úvěru ze dne , datum, , ze kterého vyplynulo, že věřitel potvrdil, že účastníci mají dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru vůči němu, soud měl za prokázáno, že dluh ve výši 162 808 Kč nabyli oba účastníci na základě smlouvy o hypotečním úvěru č. , hodnota, z nezjištěného dne, někdy v době trvání manželství, uzavřené mezi , právnická osoba, . a účastníky. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že na tento dluh po zániku společného jmění plnila žalobkyně ze svých výhradních prostředků, žalovaný nikoli, soud měl za prokázáno, že po zániku společného jmění na tento dluh žalobkyně plnila ze svých výhradních prostředků. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že tento dluh byl do doby rozhodnutí soudu již zcela splněn, se kterými nebylo v rozporu potvrzení z , datum, , které potvrdilo, že věřitel uvedl, že tento dluh z výše uvedené smlouvy byl již vůči němu zcela splněn dne , datum, , tak z těchto soud měl za prokázáno, že v době rozhodnutí soudu byl tento dluh již zcela splněn. Z potvrzení údajů hypotečního úvěru z , datum, , které potvrdilo, že věřitel uvedl, že ke dni zániku společného jmění činil dluh výši 162 705,52 Kč na jistině, 101,17 Kč na úrocích, 0,88 Kč na úrocích z prodlení, soud měl za prokázáno, že hodnota tohoto dluhu ke dni zániku společného jmění byla 162 808 Kč, nyní 0 Kč.

19. Ze shodných tvrzení účastníků, že z domu na , adresa, vznikal zisk a že byl ukládán a uložen na účet vedený na jméno , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , hodnota, , když tam nájemci zasílali nájemné za užívání bytů v domě, z darovacích smluv ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , ze kterých vyplynulo, že , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně od roku 2006 do roku 2010 postupně darovala žalobkyni do jejího vlastnictví podíly na výše uvedeném domě na , adresa, (šlo o bytový dům), a tato je přijala, z dohody ze dne , datum, a smlouvy ze dne , datum, a následně jí nahrazující smlouvy ve prospěch třetí osoby ze dne , datum, , ze kterých vyplynulo, že již na počátku darování podílů na výše uvedeném domě si , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně a žalobkyně zároveň ujednaly, že po dobu svého života má babička žalobkyně právo na veškerý zisk z domu, z čestného prohlášení ze dne , datum, , které potvrdilo, že , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně čestně prohlásila, že skutečně postupně darovala žalobkyni podíly na výše uvedeném domě do jejího výhradního vlastnictví, kdy jejím úmyslem nebo důvodem bylo, že nechtěla, aby po její smrti připadl tento dům jako rodinný majetek její dceři, která , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a proto jej chtěla ještě za svého života převést na své dvě vnučky, a z důvodu, že vnučka , jméno FO, žije dlouhodobě v zahraničí, tak pouze na vnučku – žalobkyni, kdy zároveň jejím úmyslem nebo důvodem bylo, a toto si také ujednaly, že si (ještě) po dobu svého života ponechá zisk z výše uvedeného domu a popř. z tohoto zisku, pokud to budou vnučky potřebovat a požádají o to, bude přenechávat vnučkám peněžní prostředky, kdy právník jim v té době sdělil, že nelze ale ujednat podmínku darování, proto zvlášť ujednaly, že babičce žalobkyně zůstává ještě po dobu jejího života právo nabývat veškerý zisk z výše uvedeného domu, a takto se i stalo, s ohledem na to, že má , hodnota, vnučky a s ohledem na to, že účinností nového občanského zákoníku bylo již možné upravit podmínku darování, nahradily si výše uvedenou smlouvu smlouvou ze dne , datum, , kde si ujednaly znovu, že po dobu života babičky náleží zisk z výše uvedeného domu výlučně babičce a dále si ujednaly, co bude s domem po smrti babičky, co bude povinna vyplácet ze zisku žalobkyně druhé vnučce, když prodá dům atd, dále si zároveň již na počátku procesu darování podílů na domě ujednaly, že žalobkyně se bude starat o výše uvedený dům a za to bude pobírat tzv. správcovský plat, z dopisu z , datum, v jiném řízení před soudem o péči a výživné nezletilých dětí účastníků po dobu po rozvodu (sp. zn. , spisová značka, ) a z návrhu na vydání předběžného opatření ze dne , datum, ve věci před soudem o vydání předběžného opatření k úhradě nezbytného výživného na nezletilé děti účastníků a z žádosti o osvobození od soudních poplatků z , datum, v jiném řízení před soudem o plnění ze smlouvy o půjčce mezi účastníky (sp. zn. , spisová značka, ), ze kterých vyplynulo, že i v těchto jiných řízeních žalobkyně vždy tvrdila shodně jako v tomto řízení, že si babička žalobkyně a žalobkyně již na počátku procesu postupného darování výše uvedeného domu ujednaly, že (ještě) po dobu života babičky veškerý zisk z domu bude příjmem babičky a tato pak popř. na základě potřeby žalobkyně a když o to žalobkyně požádá, rozhodne, zda jí z něj přenechá nějaké peněžní prostředky, tedy že zisk z výše uvedeného domu neměla nabývat žalobkyně, z notářského zápisu ze dne , datum, , ze kterého se podávalo, že , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně v závěti odkázala žalobkyni také účet vedený na své jméno, na který bylo ukládáno a uloženo nájemné za užívání bytů ve výše uvedeném domě, které zasílali nájemci, a nakonec i z tvrzení žalovaného v tomto řízení, který sám tvrdil, že mu přesně toto žalobkyně sdělovala po celou dobu trvání manželství, z přiznání k dani z příjmů žalobkyně, ze kterých se podávalo, že žalobkyně přiznávala ve svém přiznání k dani z příjmů zisk z pronájmu domu na , adresa, v době od roku 2010 do roku 2017 průměrně ve výši 100 000 Kč měsíčně před zdaněním, tak z těchto soud měl za prokázáno, že zisk z domu v době od roku 2010 vznikal, kdy původně soud měl za to, že jej nabývala babička žalobkyně, a následně, že babička žalobkyně pouze poté na základě potřeb a když o to žalobkyně požádala poskytla z tohoto zisku žalobkyni peněžní prostředky jako dar na základě darovacích smluv uzavřených mezi babičkou žalobkyně a žalobkyní, nyní ale dle právního posouzení odvolacího soudu uvedeného výše, kterým je soud vázán, měl za to, že jej nabývala žalobkyně. Soud i nyní podotýká, že je mu známo z jeho úřední činnosti, že skutečně v době na počátku procesu darování podílů na domě, v roce 2006, nebylo možné v rámci darování v podstatě ujednat podmínku darování, po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku to již možné začalo být. Soud dále i nyní podotýká, že zvážil, že nic nenasvědčuje ani motivaci žalobkyně tímto ujednáním mezi babičkou žalobkyně a žalobkyní týkající se zisku z domu tzv. odklonit zisk z domu ze společného jmění, když k ujednání došlo již na počátku procesu darování podílů a především nedlouho po uzavření manželství účastníků. Navíc soud uvážil, že výše uvedený, ve smlouvách několikrát zachycený a i poté znovu prohlášený úmysl nebo důvod , tituly před jménem, , jméno FO, , že jako osoba vysokého věku byla vedena snahou ochránit rodinný majetek před dcerou, která , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a proto se rozhodla (ještě) za svého života darovat výše uvedený dům jako rodinný majetek svým vnučkám, ale zároveň si ponechat ještě příjem z domu, zcela odpovídá ujednání mezi ní a žalobkyní jako její vnučkou a soud si stěží dovede představit, jak by to tedy mělo být právně upraveno jinak, když navíc v době na počátku darování v podstatě nebylo skutečně možné ujednat podmínku darování. Poté tedy byl výše uvedený zisk ukládán a uložen na účet vedený na jméno , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , hodnota, , když na něj nájemci zasílali nájemné za užívání bytů v domě. Soud však neměl za prokázáno, když žalovaný dle § 118a o. s. ř. dostatečně určitě netvrdil a tím ani neprokázal, že poté jej žalobkyně z účtu vybrala. Tvrdil pouze obecně, že žalobkyně jej vybrala, neuvedl ale kdy a co. Ze zjištění soudu uvedených níže (bod 29. a 30. tohoto rozsudku) navíc je zřejmé, že pokud žalobkyně něco vybrala, tak to následně vynaložila na společné jmění účastníků jako manželů – výdaje rodiny. Soud neopomněl, jak naznačil odvolací soud ve svém výše uvedeném právním posouzení, kterým je soud vázán, že je otázkou, zda žalovaný splnil svou povinnost tvrdit zisk z domu určitě, srozumitelně a úplně, tedy uplatnit jej do uplynutí lhůty 3 let od zániku společného jmění, tedy ve lhůtě vyžadované zákonem. Soud však poukazuje na to, že žalovaný nevěděl a nemohl vědět, zda žalobkyně nabyla tento zisk z domu od roku 2010 za trvání manželství na základě nějaké skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje, o tomto měla nebo musela mít informace pouze žalobkyně, tato je poskytla, tedy splnila svou tzv. vysvětlovací povinnost, a žalovaný poté dostatečně určitě tvrdil, ve smyslu, že již mohl tvrdit (v podání žalovaného z , datum, a z , datum, a odkazem na přiznání k dani z příjmu žalobkyně), že žalobkyně nabyla tento zisk z domu za trvání manželství na základě skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje.

20. Ze všech podání žalovaného, ze kterých vyplynulo, že a kdy žalovaný poprvé požadoval alespoň dle obsahu v obecných rysech k vypořádání zisk z domu na , adresa, ve spoluvlastnictví žalobkyně i v době do roku 2010 (dále stále jen „zisk z domu do roku 2010“), soud měl za prokázáno, že tímto se nemůže v rámci zjištění zabývat, neboť žalovaný jej uplatnil k vypořádání až po uplynutí lhůty 3 let od zániku společného jmění, tedy až po lhůtě vyžadované zákonem. Jak naznačil odvolací soud ve svém výše uvedeném právním posouzení, kterým je soud vázán, že je otázkou, zda žalovaný splnil svou povinnost tvrdit zisk z domu určitě, srozumitelně a úplně, tedy uplatnit jej do uplynutí lhůty 3 let od zániku společného jmění, tedy ve lhůtě vyžadované zákonem. Soud uvádí, že žalovaný sice nevěděl a nemohl vědět, zda žalobkyně nabyla tento zisk z domu od roku 2010 na základě nějaké skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje, za trvání manželství, o tomto měla nebo musela mít informace pouze žalobkyně, poprvé se ale zmínil o tomuto zisku z domu do roku 2010 až při jednání dne , datum, .

21. Z listiny ze dne , datum, , ze které se podávalo, že v ní není zřejmý žádný její autor nebo zdroj, a ve které je uvedeno, že na účtu vedeném na jméno žalobkyně č. , č. účtu, u , právnická osoba, . byly investiční nástroje ve výši 607 430 Kč, a z potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, , ze kterého vyplynulo, že banka , právnická osoba, . uvádí, že k výše uvedenému dni zániku společného jmění nebyly žádné peněžní prostředky jako investiční nástroje na účtu na jméno žalobkyně č. , č. účtu, , soud neměl za prokázáno, když žalovaný dle § 118a o. s. ř. nesplnil svou povinnost důkazní, že žalovaná nabyla za trvání manželství peněžní prostředky ve výši 607 430 Kč.

22. Ze shodných tvrzení účastníků, že žalovaný převzal dluh ze smlouvy o půjčce, respektive z vystavené směnky, ve výši 332 300 Kč, ze směnky ze dne , datum, , ze které se podávalo, že žalovaný vystavil směnku na řad , tituly před jménem, , jméno FO, – babičce žalobkyně ve výši 332 300 Kč, z čestného prohlášení ze , datum, , které potvrdilo, že , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně čestně prohlásila, že poskytovala někdy půjčky žalovanému do jeho podnikání, ze závěti ze dne , datum, , ze které vyplynulo, že dluh ze smlouvy o půjčce přešel na žalobkyni z titulu dědění po , tituly před jménem, , jméno FO, ke dni její smrti, a ze zjištění soudu níže (bod 29. a 30. tohoto rozsudku), ze kterých vyplynulo, že žalobkyně k tomu nedala souhlas a nejednalo se o obstarání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, soud sice měl za prokázáno, že dluh ve výši 332 300 Kč ze smlouvy o půjčce, respektive ze směnky, převzal žalovaný na základě smlouvy o půjčce ze dne , datum, , uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalovaným, zajištěné směnkou ze dne , datum, , ale zároveň měl za prokázáno, že žalobkyně k tomu nedala souhlas a nejednalo se o obstarání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

23. Z darovací smlouvy ze dne , datum, , ze které vyplynulo, že , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně darovala žalobkyni peněžní prostředky ve výši 1 730 000 Kč a to za účelem poskytnutí těchto prostředků manželovi žalobkyně k nabytí obou výše uvedených skladů, z čestného prohlášení ze dne , datum, , ze kterého se podávalo, že , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně čestně prohlásila, že tyto peněžní prostředky darovala žalobkyni a že žalobkyně je poskytla svému manželovi za účelem jeho podnikání a že byly takto také použity, z prohlášení z neuvedeného dne, kde sám žalovaný prohlásil, že výše uvedené peněžní prostředky byly ve výlučném vlastnictví žalobkyně, kdy je získala od své babičky darem a že je následně přenechala žalovanému na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným a že je žalovaný použil ke svému podnikání, z úředního záznamu z , datum, , ze kterého vyplynulo, že žalovaný u , Instituce, , když podával vysvětlení, sám uvedl, že výše uvedené peněžní prostředky byly ve výlučném vlastnictví žalobkyně, následně je žalobkyně přenechala žalovanému na základě smlouvy o půjčce mezi žalobkyní a žalovaným a to za účelem jeho podnikání, konkrétně nákupu výše uvedených skladů, a tak je i žalovaný použil, ze smlouvy o půjčce z neuvedeného dne, ze které vyplynulo, že žalobkyně přenechala žalovanému výše uvedené peněžní prostředky na základě smlouvy o půjčce, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, kde je výslovně v textu uvedeno, že tyto jsou z výlučného vlastnictví žalobkyně, a kdy zároveň v žádném z těchto všech výše uvedených důkazů nebyla ani zmínka o tom, že by výše uvedené peněžní prostředky nejprve žalovaný nabyl od babičky žalobkyně na základě smlouvy o půjčce, uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalovaným, dále ze sdělení žalovaného v jiném řízení u soudu o určení vlastnického práva ke skladům (sp. zn. , spisová značka, ), ze kterého vyplynulo, že v něm sám žalovaný výslovně uvedl, že výše uvedené peněžní prostředky nabyla žalobkyně od své babičky darem a leží tak mimo společné jmění účastníků jako manželů, tak z těchto soud měl za prokázáno, že žalobkyně ze svého výhradního vlastnictví – peněžní prostředky ve výši 1 730 000 Kč (dále stále jen „vnos ve výši 1 730 000 Kč“) nabyté na základě darovací smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, - babičkou žalobkyně a žalobkyní, vynaložila na společné jmění – zaplacení kupní ceny obou výše uvedených skladů. Bylo tak vyvráceno, že to nebylo z jejího výhradního vlastnictví, jak tvrdil žalovaný. Soud neměl za prokázáno, když žalovaný dle § 118a o. s. ř. nesplnil povinnost důkazní, že by se od vynaložení do doby zániku společného jmění zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl vnos vynaložen, tj. hodnota obou skladů. Soud měl proto za prokázáno, že hodnota tohoto vnosu je 1 730 000 Kč.

24. Z již výše uvedených shodných tvrzení účastníků, že z domu na , adresa, vznikal zisk a že byl ukládán a uložen na účet vedený na jméno , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , hodnota, , když tam nájemci zasílali nájemné za užívání bytů v domě, kdy dle právního posouzení odvolacího soudu uvedeného výše, kterým je soud vázán, jej nabývala žalobkyně, z čestného prohlášení ze dne , datum, , ze kterého se podávalo, že , tituly před jménem, , jméno FO, – babička žalobkyně čestně prohlásila, že peněžní prostředky ve výši 1 500 000 Kč, uložené na výše uvedeném účtu vedeném na jméno , tituly před jménem, , jméno FO, – babičky žalobkyně, č. , hodnota, , že to bylo nájemné, které zasílali na něj nájemci za užívání bytů v domě, a že je u příležitosti darování domu žalobkyni darovala žalobkyni a že byly poté žalobkyní použity na úhradu kupní ceny výše uvedené zahrady s domem pro rodinnou rekreaci, z oznámení o postoupení pohledávky z běžného účtu z , datum, , ze kterého vyplynulo, že zůstatek ve výši 1 573 903,35 Kč na účtu vedeném na jméno , tituly před jménem, , jméno FO, – babičky žalobkyně, č. , hodnota, , tedy pohledávka k tomuto účtu s tímto zůstatkem, byl babičkou žalobkyně postoupen dne , datum, na žalobkyni, z kupní smlouvy ze dne , datum, , která potvrdila, že kupní cena výše uvedené zahrady s domem pro rodinnou rekreaci měla být zaplacena tak, že žalobkyně a žalovaný měli zaplatit zvlášť převodem částku 1 140 000 Kč, z podání žalovaného soudu z , datum, , včetně potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, ze kterých vyplynulo, že žalovaný v průběhu řízení dle obsahu namítl neplatnost tohoto jednání týkajícího se výše uvedené darovací smlouvy, kdy to došlo žalobkyni dne , datum, (babička žalobkyně již nebyla naživu), a to tak, že soud doručil prostřednictvím datové schránky zástupce žalobkyně výše uvedené podání žalovaného, tak z těchto soud měl za prokázáno, že žalobkyně nikoli ze svého peněžní prostředky ve výši 1 140 000 Kč (dále stále jen „vnos ve výši 1 140 000 Kč“) nabyté jí na základě darovací smlouvy z doby darování domu na , adresa, v roce 2010, uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, – babičkou žalobkyně a žalobkyní, vynaložila na společné jmění – zaplacení kupní ceny výše uvedené zahrady s domem pro rodinnou rekreaci. Nebylo to totiž z jejího výhradního vlastnictví ty peněžní prostředky ve výši 1 140 000 Kč, bylo to ze společného jmění, když ty peněžní prostředky byly ziskem z domu na , adresa, , jak bylo uvedeno ve zjištění již výše. Soud měl navíc za prokázáno, že když u příležitosti darování domu babička žalobkyně peněžní prostředky na výše uvedeném účtu přenechala žalobkyni jako dar na základě darovací smlouvy, žalovaný k tomu však nedal souhlas a není možné to považovat za běžné právní jednání manželů a žalovaný namítl neplatnost tohoto jednání, kdy to došlo žalobkyni dne , datum, .

25. Z potvrzení o výši zaplacených úroků z úvěrů ze dne , datum, , výpisu z úvěrového účtu vedeném na jméno žalobkyně u , právnická osoba, ., ze kterých vyplynulo, že v době po zániku společného jmění žalobkyně z účtu vedeného na její jméno splácela dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru, ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že v době po zániku společného jmění žalobkyně ze svých výhradních prostředků splácela dluh z hypotečního úvěru, nikoli žalovaný, z dopisu z , datum, , z potvrzení údajů hypotečního úvěru z , datum, , ze kterého vyplynulo, že žalobkyně tak činila v době od zániku společného jmění až do , datum, , kdy dluh byl takto zcela splněn, z již výše uvedeného potvrzení údajů hypotečního úvěru, ze kterého vyplynulo, že za dobu od zániku společného jmění až do doby, kdy byl dluh zcela splněn, žalobkyně zaplatila na tento dluh celkem 172 430,82 Kč (162 705,52 Kč na jistinu a 9 725,30 Kč na úroky), soud měl soud za prokázáno, že žalobkyně ze svého peněžní prostředky uložené na účtu vedeném na její jméno po zániku manželství ve výši 172 431 Kč (dále stále jen „vnos ve výši 172 431 Kč“) vynaložila na společné jmění – zaplacení části dluhu z titulu výše uvedené smlouvy o hypotečním úvěru v době od zániku společného jmění do doby splnění dluhu, tj. do , datum, . Soud neměl za prokázáno, kdy účastníci dle § 118a o. s. nesplnili svou povinnost tvrzení a důkazní, že by se od vynaložení do doby zániku společného jmění zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl vnos vynaložen, tj. hodnota dluhu z hypotečního úvěru. Soud tak měl za prokázáno, že hodnota tohoto vnosu je 172 431 Kč.

26. Z potvrzení ze dne , datum, , ze kterého vyplynulo, že vkladní knížka založená na jméno žalobkyně byla zrušena ke dni , datum, , kdy zůstatek vkladu na knížce ke dni zrušení činil 279 052,50 Kč, ze shodného tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že tyto peněžní prostředky ze zrušené vkladní knížky byly také vynaloženy na zaplacení kupní ceny výše uvedených obou skladů, soud měl za prokázáno, že žalobkyně ze svého peněžní prostředky ve výši 279 052,50 Kč (dále stále jen „vnos ve výši 279 052,50 Kč“), nabyté výběrem ze zrušené vkladní knížky vedené na jméno žalobkyně, vynaložila na společné jmění – zaplacení další části kupní ceny výše uvedených obou skladů. Soud neměl za prokázáno, kdy účastníci dle § 118a o. s. ř. nesplnili svou povinnost tvrzení a důkazní, že by se od vynaložení do doby zániku společného jmění zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl vnos vynaložen, tj. hodnota obou skladů. Soud tak měl za prokázáno, že hodnota tohoto vnosu je 279 052,50 Kč.

27. Z dohody o úhradě odstupného ze dne , datum, a výpisu ze sporožirového účtu ze dne , datum, , ze kterých vyplynulo, že žalovaný nabyl od třetích osob na základě smlouvy ze dne , datum, kupní cenu za převod jeho členských práv a povinností ve , právnická osoba, , se kterým bylo spojeno právo nájmu bytu a garáže ve výši 1 660 000 Kč, ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že oba výše uvedené sklady byly nabyty v roce 2006 žalovaným, kdy kupní cena činila celkem asi 2 500 000 Kč, ze zjištění soudu níže (bod 29. a 30. tohoto rozsudku), ze kterých vyplynulo, že příjmy a výdaje v té době na počátku jejich manželství byly takové, že tyto peněžní prostředky byly, ve smyslu, že musely být, také vynaloženy na kupní cenu těchto dvou uvedených skladů, soud měl za prokázáno, že žalovaný ze svého peněžní prostředky 1 600 000 Kč (dále stále jen „vnos ve výši 1 600 000 Kč“) utržené žalovaným jako kupní cena od třetích osob na základě smlouvy označené jako dohoda o úhradě odstupného ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a třetími osobami, vynaložil na společné jmění – zaplacení další části kupní ceny obou výše uvedených skladů. Soud neměl za prokázáno, kdy účastníci dle § 118a o. s. ř. nesplnili svou povinnost tvrzení a důkazní, že by se od vynaložení do doby zániku společného jmění zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl vnos vynaložen, tj. hodnota obou skladů. Soud měl za prokázáno, že hodnota tohoto vnosu je 1 600 000 Kč.

28. Z podání žalovaného soudu ze , datum, , ze kterých vyplynulo, že žalovaný požadoval, aby žalobkyně nahradila, co ze společného jmění – peněžní prostředky ve výši 4 911 996 Kč (dále stále jen „vnos ve výši 4 911 996 Kč“) bylo vynaloženo na výhradní majetek žalobkyně – výdaje na dům na , adresa, ve výhradním vlastnictví žalobkyně v době od začátku roku 2010 do roku konce roku 2017, soud neměl za prokázáno, že se tím může v rámci zjištění zabývat, když žalovaný jej uplatnil k vypořádání až po uplynutí lhůty 3 let od zániku společného jmění, tedy až po lhůtě vyžadované zákonem.

29. Z již výše uvedeného rozsudku soudu, ze kterého vyplynulo, kdy bylo manželství účastníků uzavřeno a kdy bylo rozvedeno, ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že v první polovině manželství, asi do roku 2011, žalobkyně měla příjmy jen z rodičovského příspěvku, kdy celodenně pečovala o děti a domácnost, a žalovaný měl příjmy z podnikání, kdy poskytoval příjmy na všechny výdaje rodiny, tedy živil v podstatě zcela rodinu, že účastníci neměli žádné jiné příjmy vyšší hodnoty, měli běžné výdaje na rodinu, z již výše uvedených důkazů, ze kterých vyplynulo, že v té době postupně po dobu několika let darovala babička žalobkyně darem žalobkyni podíly na bytovém domě do jejího výhradního vlastnictví, kdy celý bytový dům žalobkyně získala v roce 2010, z již výše uvedených důkazů, ze kterých vyplynulo, že ale žalobkyni nikdy nevzniklo právo na zisk z tohoto bytového domu a nenabývala jej, pokud však potřebovala a požádala babičku, tak tato jí ze zisku z domu poskytovala občas malé částky na výdaje rodiny, z již z výše uvedených důkazů, ze kterých vyplynulo, že ještě v té době první poloviny manželství účastníci nabyli dva sklady za účelem podnikání žalovaného, který je také použil ve svém podnikání, kdy na nabytí mu významnou částku půjčila žalobkyně ze svých výhradních prostředků, které získala darem od babičky, že v době asi v polovině manželství se začaly potřeby a tím i výdaje rodiny značně zvyšovat, neboť děti začaly navštěvovat soukromou školu a školku, absolvovaly finančně náročnější zájmové kroužky, rodina absolvovala více nákladných dovolených ročně, z již výše uvedených důkazů, ze kterých vyplynulo, že v této asi od poloviny manželství žalobkyně měla příjem tzv. správcovský plat 25 000 Kč měsíčně, žalovaný měl příjem z podnikání průměrně cca 25 000 Kč měsíčně, své příjmy oba vynakládali na výdaje rodiny, jiné vyšší příjmy neměli, že účastníci si někdy v polovině trvání manželství pořídily dům se zahradou pro rodinnou rekreaci, který chtěli přestavět na celoroční dům, tento však takto nevyužili, ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že asi v polovině manželství, v roce 2012, se manželství ocitlo v krizi, z již výše uvedených důkazů, ze kterých vyplynulo, že v té době začal žalovaný tzv. odklánět majetek ze společného jmění, když jej začal převádět na třetí osoby nebo do svého podnikání, z přiznání daně z příjmu žalovaného za roky 2010 – 2017 a z výpisů z účtu vedeného na jméno žalovaného u , právnická osoba, z období roku 2013, 2014, ze kterých vyplynulo, že žalovaný měl tehdy příjem cca 25 000 Kč měsíčně, ze shodného tvrzení účastníků a ze smlouvy o soužití ze září roku 2014, ze kterých vyplynulo, že následně na krátkou dobu asi dvou měsíců se manželství obnovilo, poté se však znovu ocitlo v krizi, účastníci spolu přestali žít jako manželé, společně hospodařit, žalovaný podal žádost o rozvod manželství, z výpisů z účtu vedeného na jméno žalobkyně u , právnická osoba, . za období roku 2013, 2014, z výpisů z účtu vedeného na jméno žalovaného u , právnická osoba, za období roku 2013, 2014 a ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že v té době žalobkyně měla příjem stále cca 25 000 Kč měsíčně, vynakládala všechny příjmy na výdaje rodiny, žalovaný měl stále příjem z podnikání cca 25 000 Kč měsíčně, přestal přispívat na výdaje rodiny zcela, z již výše uvedených důkazů, ze kterých vyplynulo, že proto žalobkyně byla nucena žádat a žádala babičku o peněžní prostředky ze zisku z bytového domu ve významném rozsahu, protože byla nucena pokrýt téměř celé výdaje rodiny a také tyto výdaje takto pokrývala, z již výše uvedených důkazů, že kterých vyplynulo, že následně začali vést účastníci další řízení před soudem, a to o nezbytné výživné na děti, plnění žalovaného z půjčky žalobkyni, určení práva ke skladům do jejich společného jmění, tak z těchto soud měl za prokázáno, že v době prvních více letech manželství, tj. asi do roku 2011, měla žalobkyně příjem pouze rodičovský příspěvek, byla na rodičovské dovolené postupně se dvěma dětmi, kdy celodenně pečovala o dvě děti a domácnost, příspěvek vynaložila na výdaje rodiny, žalovaný měl příjem z podnikání a v podstatě živil rodinu. Neměli žádné jiné vyšší příjmy. V té době na počátku manželství babička žalobkyně postupně začala přenechávat žalobkyni jako dar podíly na bytovém domě. Žalobkyně však neměla právo na zisk z domu, tento zůstal babičce žalobkyně. Žalobkyně se starala od dům. Je pravdou, že dle potřeb rodiny a když o to žalobkyně požádala, babička žalobkyni z tohoto zisku přenechávala darem nějaké peněžní prostředky, ale tehdy to bylo občas a šlo o malé částky. V té době účastníci nabyli sklady, které žalovaný potřeboval ke svému podnikání, na tyto mu žalobkyně půjčila významnou částku z jiného poskytnutého daru od její babičky. Asi v roce 2011 se potřeby a výdaje rodinné domácnosti začaly zvyšovat, děti začaly navštěvovat soukromou školu a školku a finančně náročné zájmové kroužky, jezdili jako rodina na více dovolených ročně. Žalobkyně měla v té době příjem tzv. správcovský plat za to, že se starala o dům, ve výši 25 000 Kč měsíčně a tímto přispívala na výdaje rodiny, žalovaný měl tehdy příjem z podnikání a tímto přispíval na výdaje rodiny. Účastníci nabyli dům se zahradou pro rodinnou rekreaci, který chtěli přestavět na dům pro celoroční bydlení, to ale nebylo možné. Žalobkyně v roce 2010 již získala darem od babičky celý dům. Tehdy žalovaný začal žádat žalobkyni, aby mu převedla do jeho výhradního vlastnictví část tohoto domu. V 2012 nebo 2013 nastala krize v manželství. Žalovaný od té doby začal tzv. odklánět majetek ze společného jmění, když jej začal převádět na třetí osoby anebo do svého podnikání. Začal přispívat na výdaje rodiny jen minimálně a podal návrh na rozvod manželství. Proto vznikla potřeba zaplatit výdaje rodiny a žalobkyně byla nucena žádat a žádala babičku o více peněžních prostředků ze zisku domu. Soužití manželů se v roce 2013 na krátkou dobu asi 2 měsíců obnovilo, když si účastníci ujednali, kdo bude kolik přispívat na výdaje rodiny. To však fungovalo jen krátce. Již od 2014 nastala znovu krize v manželství. Účastníci spolu přestali žít jako manželé, nebydleli ve společné domácnosti, žalovaný podal žádost o rozvod, potřeby a výdaje rodiny byly stále vyšší. Žalobkyně měla příjem pouze tzv. správcovský plat 25 000 Kč měsíčně, ten vynakládala na výdaje rodiny, žalovaný měla příjem z podnikání, v té době cca 25 000 Kč měsíčně, nepřispíval však na výdaje rodiny vůbec. Proto také žalobkyně byla nucena podat návrh na předběžné opatření o nezbytné výživné dětí. A proto také byla žalobkyně nucena žádat a žádala babičku o více peněžních prostředků ze zisku, tj. již v řádu desetitisíců měsíčně. Žalovaný pronajímal jejich sklady vlastně sám sobě jako fyzické osobě podnikající a společnosti , právnická osoba, . zdarma. Navíc začali účastníci vést před soudem více řízení. Od té doby až dosud žalobkyně nese všechny výdaje rodiny, tedy jí , právnická osoba, , žalovaný platí pouze mu uložené výživné dětí, nad rámec toho nepřipívá, nebo jen minimálně, a z těchto soud tedy měl za prokázáno, že pokud jde o převzetí výše uvedeného dluhu žalovaným, tak se nejednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, pokud jde o převody výše uvedených součástí společného jmění žalovaným na třetí osoby, tak to nebylo možno považovat za běžné právní jednání, a pokud jde o použití výše uvedených součástí společného jmění žalovaným k jeho podnikání, tak hodnota toho, co bylo použito, nedosahovala míry přiměřené majetkovým poměrům manželů. Soud tak měl za vyvráceno tvrzení žalovaného, že tomu tak nebylo.

30. Dále z již výše uvedených důkazů, ze kterých vyplynulo, že v roce 2012 se manželství ocitlo v krizi, účastníci spolu přestali žít jako manželé a hospodařit, soužití manželů se pouze v roce 2013 na krátkou dobu 2 měsíců obnovilo, následně však v roce 2014 opět ocitlo v krizi, přestali žít jako manželé a hospodařit, zrušili rodinnou domácnost, začalo probíhat řízení o rozvod manželství, začaly probíhat i další řízení před soudem o nezbytné výživné žalovaného na děti, o péči a výživné dětí po dobu po rozvodu, o to, zda některé věci tvoří součást společného jmění, o to, že žalovaný je povinen splácet žalobkyni půjčku ujednanou mezi nimi, tak z těchto soud měl za prokázáno, že v době výše uvedeného převzetí dluhu žalovaným, převodů výše uvedených součástí společného jmění na třetí osoby a použití výše uvedených součástí společného jmění do podnikání bylo již manželství účastníků v krizi, kdy spolu účastníci jako manželé nežili a nehospodařili, neshodli se v podstatě na ničem, byl podán návrh na rozvod manželství, poté se soužití sice obnovilo, ale jen na krátkou dobu a opět se ocitlo v krizi, byl podán znovu návrh na rozvod manželství, účastníci proti sobě vedli několik řízení před soudem, a to i ohledně stavu majetku ve společném jmění, ohledně nezbytného výživného na děti a ohledně půjček mezi sebou, a je tak zřejmé, že si nelze ani představit, že by tedy žalobkyně za takové situace s převzetím dluhu žalovaným, převody výše uvedených součástí společného jmění na třetí osoby a použití výše uvedených součástí společného jmění do podnikání souhlasila. Soud tak měl za vyvráceno tvrzení žalovaného, že souhlasila.

31. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že již před zahájením řízení účastníci jednali o vypořádání, žalovaný doručoval žalobkyni návrhy, kde uváděl, že součástí společného jmění jsou také dluhy vůči třetím osobám na základě smluv o půjčce, uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami, a to celkem v řádu milionů, a žalobkyně to odmítala s tím, že nikdy nevznikly, a jak se později v řízení ukázalo, žalovaný se tak snažil snížit majetek ve společném jmění, z obsahu spisu, ze kterého vyplynulo, že i v řízení žalovaný tvrdil, že součástí společného jmění jsou tyto dluhy na základě smluv o půjčce, uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami, a to celkem v řádu milionů, mělo jít o větší množství jím převzatých dluhů vůči třetím osobám – známým, kamarádům a jeho bratrovi, každý v řádu několika statisíců, z obsahu spisu a uznání dluhu ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , ze kterých vyplynulo, že žalovaný, aniž doplnil tvrzení o vzniku dluhů, předložil důkazy – listiny – uznání dluhů z roku 2013 z půjček vůči třetím osobám – známým a kamarádům a jeho bratrovi (tj. , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ), každý v řádu několika statisíců, celkem šlo o miliony, ani na výzvu soudu opět neuvedl tvrzení o vzniku dluhů, až po opětovné výzvě a poučení uvedl tvrzení o vzniku dluhů, kdy v řízení nedoložil kromě výše uvedených důkazů – listin – uznání dluhů žádné jiné důkazy týkající se těchto dluhů (např. písemné smlouvy o těchto půjčkách, potvrzení o přenechání půjčených peněžních prostředků, příjmové pokladní doklady, listiny, ze kterých by vyplývalo potvrzení nebo jen zmínka o těchto půjčkách jejich věřiteli nebo jinými osobami), kdy ve všech těchto listinách – uznání dluhů se žalovaný zavázal zaplatit tyto dluhy v krátké lhůtě, přestože, jak je uvedeno již ve zjištění soudu výše (bod 29. a 30. tohoto rozsudku), jeho poměry byly v té době takové, že nebylo možné, aby je ve skutečnosti zaplatil v takovéto lhůtě, kdy bylo zřejmé, že je žádný z věřitelů dosud nevymáhá, a kdy bylo zřejmé, že je právo na tyto dluhy již promlčeno, a kdy naopak žalobkyně před zahájením řízení tvrdila, že tyto dluhy nikdy nevznikly, v průběhu celého řízení na tom setrvala, po předložení důkazu – listin – uznání dluhů žalovaným navrhla výslech věřitelů, kdy ani tehdy žalovaný v řízení nedoložil žádné jiné důkazy týkající se těchto dluhů, účastníci nechtěli mediaci, již zcela vylučovali možnost mimosoudní dohody, každý dlouhodobě setrvával na svém, a aniž vznikl v té chvíli objektivně nějaký jiný důvod, tak když za této situace chtěl soud přistoupit k provedení důkazu – výslechu věřitelů a výslovně uvedl, že budou poučeni ve smyslu § 126 o. s. ř. mimo jiné o trestních následcích křivé výpovědi (výslovně to v protokolu o jednání uvedeno není, ale oba účastníci i zástupci tomu byli přítomni), tak žalovaný začal navrhovat mediaci, a když ji soud nenařídil, tak na těchto dluzích bez dalšího přestal trvat. Pokud uvedl v té chvíli, že z důvodu, aby neprodlužoval řízení, tak s ohledem na výše uvedené to bylo účelové. Z těchto tak soud měl za prokázáno, i když zdůrazňuje, že nikoli spolehlivě, ale jen s vyšší mírou pravděpodobnosti, že tyto dluhy vůbec nevznikly a žalovaný se tak snažil snížit majetek ve společném jmění při vypořádání. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení žalovaný přestal na těchto dluzích trvat, přestaly být předmětem řízení. I když ne spolehlivě, ale s vyšší mírou pravděpodobnosti, zjištění o těchto dluzích, tedy že nevznikly, však mělo význam, neboť to snižovalo obecně věrohodnost žalovaného při zjištění dalších skutečností.

32. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, o čem a jak jednali před zahájením řízení ohledně uzavření dohody o vypořádání, z podání žalobkyně a žalovaného v řízení, z přednesů účastníků před soudem při jednáních v řízení, ze kterých vyplynulo, že žalobkyně před zahájením řízení doručila žalovanému návrhy na uzavření dohody o vypořádání společného jmění, žalovaný také doručil žalobkyni návrhy. Žalovaný v nich uváděl, že součástí společného jmění jsou také dluhy vůči třetím osobám na základě smluv o půjčce, uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami, a to celkem v řádu milionů, naopak některé součásti společného jmění neuváděl, a uváděl, že součástí společného jmění je i příjem babičky žalobkyně z domu ve výhradním vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně toto odmítala. V žalobě žalobkyně navrhovala, nechť soud žalobkyni přikáže do vlastnictví dům se zahradou a žalovanému sklady a žalovaný zaplatí jí na vyrovnání podílů rozdíl, žalovaný navrhoval, nechť soud žalobkyni přikáže do vlastnictví dům se zahradou a žalovanému sklady a všechny dluhy a žalobkyně zaplatí mu na vyrovnání podílů rozdíl, v závěru řízení, nechť jsou žalobkyni přikázány do vlastnictví i sklady. I po zahájení řízení v první fázi řízení žalobkyně dávala žalovanému návrhy na uzavření mimosoudní dohody o vypořádání společného jmění, i žalovaný dával žalobkyni návrhy. V těchto stále trval na tom, že součástí společného jmění je více dluhů vůči třetím osobám na základě smluv o půjčce, uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami – jeho známými, kamarády a jeho bratrem, a to každý v řádu několika statisíců, celkem v řádu milionů, a to po téměř celé řízení, až po sdělení soudu, že budou předvolání k výslechu věřitelé a že budou mimo jiné poučeni o trestních následcích křivé výpovědi, bez toho, aniž by tu byl k tomu objektivně jiný důvod, na nich přestal trvat, a i když ne s jistotou, ale s vyšší pravděpodobností se tak úmyslně snažil snížit majetek ve společném jmění a naopak stále odmítal uznat součásti společného jmění, které v době od vzniku krize manželství bez vědomí žalobkyně tzv. odklonil na třetí osoby nebo do svého podnikání, jak bylo později v řízení zjištěno, a úmyslně se tak snažil i takto snížit majetek ve společném jmění, a stále trval na tom, že součástí společného jmění je i příjem babičky žalobkyně z domu ve výhradním vlastnictví žalobkyně, a to v řádu mnoha milionů, což se ukázalo později v řízení zčásti nepravdivým, a začal používat nebo spíše zneužívat tzv. vysvětlovací povinnost tak, že žádal, nechť žalobkyně předloží vlastně vše, co se týká jejích příjmů a výdajů v průběhu celého manželství, a ztížil tak řízení, tak z těchto soud měl za prokázáno, že při porovnání toho, co účastníci navrhovali v žalobě, a toho, jak soud rozhodl, při zvážení jak postupovali před zahájením řízení a jak přispěli a postupovali v řízení, je třeba mít za to, že je to obdobné jako by žalobkyně měla v řízení plný, resp. převážný úspěch.

33. Soud provedl i jiné důkazy, z těchto však nebyly zjištěny žádné další nebo nové sporné skutečnosti.

34. Dle § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Dle ods.t 2 součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

35. Dle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

36. Dle § 736 věta prvá o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

37. Dle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

38. Dle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Dle odst. 2 hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

39. Dle § 714 odst. 1 věty první o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Dle odst. 2 jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

40. Dle § 715 odst. 1 o. z. má-li být součást společného jmění použita k podnikání jednoho z manželů a přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito, míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, vyžaduje se při prvním takovém použití souhlas druhého manžela. Byl-li druhý manžel opomenut, může se dovolat neplatnosti takového jednání.

41. Soud právně posoudil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, manželství. Z manželství se jim narodily , hodnota, dosud nezletilé děti. Žalobkyně a žalovaný si za trvání manželství neupravili svá práva a povinnosti týkající se společného jmění jich jako manželů. Dne , datum, bylo jejich manželství pravomocně rozvedeno a tohoto dne tak společné jmění jich jako manželů zaniklo. Nedohodli se však o jeho vypořádání (§ 740 o. z.) Soud tak byl povinen jeho vypořádání provést. Při vypořádání byl povinen zjistit stav společného jmění ke dni jeho zániku (§ 740 věta druhá o. z.), tedy co za součásti společné jmění ke dni jeho zániku tvořily a jakou mají hodnotu, a to i v případě, kdy byla některá součást společného jmění za trvání manželství některým z manželů převedena na třetí osoby nebo použita k podnikání jednoho z nich v rozporu se zákonem a druhý manžel namítl neplatnost tohoto jednání, tedy tzv. odkloněna ze společného jmění. V těchto případech totiž dle výkladu zákonných ustanovení upravujících vypořádání společného jmění manželů je třeba právě proto, že byla takto tzv. odkloněna ze společného jmění, na ni stále pohlížet jako na součást společného jmění, a pokud zůstane součástí společného jmění ke dni jeho zániku, tak ji také při jeho vypořádání vypořádat. Soud jen dodává, že pak je třeba vypořádat tu hodnotu, která byla tzv. odkloněna, ne tu hodnotu, která za ni byla tzv. odkloněním nabyta (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1336/2015, 22 Cdo 1326/2012). Při tom byl povinen řídit se pravidly dle zákona, tj. že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, že každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, že každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, přihlédnout k potřebám nezaopatřených dětí, přihlédnout k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, přihlédnout k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění, a že hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (§ 742 odst. 1 a 2 o. z.). V daném případě tak soud dospěl k závěru, že společné jmění ke dni jeho zániku tvořili: První sklad, když jej nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající na základě kupní smlouvy za trvání manželství (§ 709 o. z.). Tento i v době rozhodnutí soudu stále právně i fakticky tvoří součást společného jmění. Vzhledem k tomu, že dispozičně je určen a fakticky byl využíván jako dílna , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a sklad , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , žalobkyně jej neužívala, neprováděla jeho opravy ani úpravy, neměla do něj ani umožněn přístup, naopak žalovaný jej dlouhodobě užíval pro své podnikání, neprováděl jeho opravy ani úpravy, žalobkyně nepodniká v daném oboru, naopak žalovaný podniká v daném oboru, a stav skladu se zásadně nezměnil, tedy nikdo z účastníků do něj výrazně nezasáhl, soud přikázal tuto věc do vlastnictví žalovaného. Hodnota věci je 2 175 600 Kč. Druhý sklad, když jej nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající na základě té stejné výše uvedené kupní smlouvy za trvání manželství (§ 709 o. z.). Tento i v době rozhodnutí soudu stále právně i fakticky tvoří součást společného jmění. Vzhledem k tomu, že dispozičně je určen a fakticky byl využíván jako dílna , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s kanceláří a sklad , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , žalobkyně jej neužívala, neprováděla jeho opravy ani úpravy, neměla do něj ani umožněn přístup, naopak žalovaný jej dlouhodobě užíval pro své podnikání, neprováděl jeho opravy ani úpravy, žalobkyně nepodniká v daném oboru, naopak žalovaný podniká v daném oboru, a stav skladu se zásadně nezměnil, tedy nikdo z účastníků do něj výrazně nezasáhl, soud přikázal tuto věc do vlastnictví žalovaného. Hodnota věci je 5 224 400 Kč. Zahrada, když ji nabyli oba účastníci na základě kupní smlouvy za trvání manželství (§ 709 o. z.). Tato i v době rozhodnutí soudu stále právně i fakticky tvoří součást společného jmění. Vzhledem k tomu, že je určena k využití jako zahrada a fakticky byla využívána jako zahrada a tvoří funkční celek s níže uvedeným domem pro rodinnou rekreaci, žalobkyně ji neužívala, neprováděla její údržbu, ale platí daň z ní a její pojištění a je zatížena zástavním právem k zajištění níže uvedeného dluhu ze smlouvy o hypotečním úvěru, který hradí pouze žalobkyně ze svých výhradních prostředků, má děti svěřeny do výlučné péče, kdy všichni bydlí v centru města a chtěla by spolu s dětmi zde trávit čas o víkendech, aby byly mimo město, naopak žalovaný ji neužíval, neprováděl její údržbu, její stav se do dne rozhodnutí soudu zásadně nezměnil, tedy nikdo z účastníků do něj výrazně nezasáhl, soud přikázal tuto věc do vlastnictví žalobkyně. Hodnota věci je spolu s níže uvedeným domem pro rodinnou rekreaci celkem 800 000 Kč. Dům pro rodinnou rekreaci, když jej nabyli oba účastníci na základě té samé již výše uvedené kupní smlouvy za trvání manželství (§ 709 o. z.). Tato i v době rozhodnutí soudu stále právně i fakticky tvoří součást společného jmění. Vzhledem k tomu, že ohledně skutečností, ze kterých vyplývá, proč jej soud přikázal žalobkyni, platí to stejné jako u zahrady uvedené výše a tvoří funkční celek, soud přikázal tuto věc do vlastnictví žalobkyně. Hodnota věci je spolu s níže uvedeným domem pro rodinnou rekreaci celkem 800 000 Kč. Peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a 190 000 Kč, když je nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje (§ 709 o. z.). (Původně žalobkyně tvrdila a požadovala vypořádat movité věci. Movité věci žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající převedl na sebe jako fyzickou osobu podnikající, ačkoli to nebylo možné považovat za běžné právní jednání a žalobkyně k tomu nedala souhlas (§ 714 odst. 1 věty první a contrario o. z.). Žalobkyně namítla neplatnost tohoto jednání (§ 714 odst. 2 o. z.). Movité věci se tak staly právně opětovně součástí společného jmění.) Následně žalobkyně ustoupila od tvrzení a požadavku vypořádat movité věci a tvrdila a požadovala vypořádat ty za movité věci utržené peněžní prostředky. Vzhledem k tomu, že movité věci, a ani za ně utržené peněžní prostředky, v době rozhodnutí soudu již fakticky netvoří součást společného jmění, neboť je má žalovaný jako fyzická osoba podnikající a třetí osoba – , právnická osoba, ., nelze je již nyní přikázat do vlastnictví žádnému z účastníků. Hodnota této věci je 150 000 Kč 190 000 Kč. První automobil, když jej nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě na základě kupní smlouvy (§ 709 o. z.). Tento automobil žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající převedl na sebe jako fyzickou osobu podnikající, ačkoli to nebylo možné považovat ze běžné právní jednání a žalobkyně k tomu nedala souhlas (§ 714 odst. 1 věty prvá a contrario o. z.). Žalobkyně namítla neplatnost tohoto jednání (§ 714 odst. 2 o. z.). Automobil se tak stal právně opětovně součástí společného jmění. Vzhledem k tomu, že tento automobil v době rozhodnutí soudu již fakticky netvoří součást společného jmění, neboť jej má třetí osoba – , právnická osoba, ., nelze jej již nyní přikázat do vlastnictví žádnému z účastníků. Hodnota této věci je 158 000 Kč. Druhý automobil, když jej nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě na základě skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje (§ 709 o. z.). Tento automobil žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající převedl na sebe jako fyzickou osobu podnikající, ačkoli to nebylo možné považovat ze běžné právní jednání a žalobkyně k tomu nedala souhlas (§ 714 odst. 1 věty prvá a contrario o. z.). Žalobkyně namítla neplatnost tohoto jednání (§ 714 odst. 2 o. z.). Automobil se tak stal právně opětovně součástí společného jmění. Vzhledem k tomu, že tento automobil v době rozhodnutí soudu již fakticky netvoří součást společného jmění, neboť jej má třetí osoba – , právnická osoba, ., nelze jej již nyní přikázat do vlastnictví žádnému z účastníků. Hodnota této věci je 60 500 Kč. „Tržní nájemné“, resp. „obvyklé nájemné“ ve výši 390 000 Kč, když jej nabyl žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající za trvání manželství na základě na základě skutečnosti, se kterou zákon nabytí spojuje (§ 709 o. z.). Toto „tržní nájemné“, resp. „obvyklé nájemné“ totiž nabyl tak, že výše uvedený první sklad přenechal k užívání bez ujednání nájemného sobě jako fyzické osobě podnikající, a získal tak toto nájemné a ponechal si jej, a výše uvedený druhý sklad přenechal k užívání bez ujednání nájemného třetí osobě, ve které měla podíl a ve skutečnosti byla i jejím jednatelem, a získal tak toto nájemné a ponechal si jej, ačkoli majetková hodnota za jejich užívání přesahovala míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a žalobkyně k tomu nedala souhlas (§ 715 odst. 1 věta prvá a contrario o. z.). Žalobkyně namítla neplatnost tohoto použití k podnikání (§ 715 odst. 1 věty druhé o. z.). Toto „tržní nájemné“ se tak stalo právně opětovně součástí společného jmění. Vzhledem k tomu, že toto „tržní nájemné“ v době rozhodnutí soudu již fakticky netvoří součást společného jmění, neboť jej má žalovaný jako fyzická osoba podnikající a třetí osoba – , právnická osoba, ., nelze jej již nyní přikázat do vlastnictví žádnému z účastníků. Hodnota této věci je 390 000 Kč. Peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, když je nabyl žalovaný za trvání manželství čerpáním peněžních prostředků v podobě tzv. meziúvěru dne , datum, na základě smlouvy o stavebním spoření ze dne , datum, (§ 709 o. z.). Tyto peněžní prostředky žalovaný převedl na třetí osobu, ačkoli to nešlo považovat za běžné právní jednání manželů a žalobkyně k tomu nedala souhlas (§ 714 odst. 1 věty prvá a contrario o. z.). Žalobkyně namítla neplatnost tohoto jednání (§ 714 odst. 2 o. z.). Tyto peněžní prostředky se tak staly právně opětovně součástí společného jmění. Vzhledem k tomu, že to peněžní prostředky v době rozhodnutí soudu již fakticky netvoří součást společného jmění, neboť jej má třetí osoba, nelze je již nyní přikázat do vlastnictví žádnému z účastníků. Hodnota této věci je 300 000 Kč. Dluh ve výši 162 808 Kč, když jej převzali oba účastníci za trvání manželství na základě smlouvy o hypotečním úvěru z nezjištěného dne, č. , hodnota, (§ 710 o. z.). Vzhledem k tomu, že v době rozhodnutí soudu byl již splněn, tedy dluh již zanikl, nelze jej tak přikázat do vlastnictví žádnému z účastníků. Hodnota této věci je tedy 0 Kč. Soud zároveň dospěl k závěru, že společné jmění ke dni jeho zániku netvořili: Zisk z domu od roku 2010 na , adresa, ve výhradním vlastnictví žalobkyně ve výši celkem 8 155 847 Kč, když jej nabyla žalobkyně za trvání manželství, ale do doby zániku společného jmění jej vynaložila na společné jmění (§ 709 a contrario o. z.). Zisk z domu do roku 2010 na , adresa, ve výhradním vlastnictví žalobkyně v neuvedené výši, když soud dospěl k závěru, že se jím nemohl zabývat, neboť žalovaný tento zisk uplatnil až po uplynutí lhůty tří let od zániku společného jmění a nárok na vypořádání tohoto zisku tak již zanikl (§ 741 o. z.). Peněžní prostředky ve výši 607 430 Kč uložené na účtu vedeném na jméno žalobkyně č. , hodnota, , když je nenabyl žádný z účastníků za trvání manželství (§ 709 a contrario o. z.). Dluh ve výši 332 300 Kč ze smlouvy o půjčce, resp. ze směnky, když jej převzal žalovaný za trvání manželství na základě smlouvy o půjčce, respektive na základě vystavené směnky ze dne , datum, , ale žalobkyně k tomu nedala souhlas a nejednalo se o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny (§ 710 písm. b) o. z.). Dále žalobkyně požadovala a soud dospěl k závěru, že jí musí být nahrazeno, co ze svého – peněžní prostředky ve výši 1 730 000 Kč (vnos ve výši 1 730 000 Kč) nabyté jí na základě darovací smlouvy ze dne , datum, , vynaložila na společné jmění – zaplacení kupní ceny obou výše uvedených skladů. Pokud požadovala, že jí musí být nahrazeno, co ze svého – peněžní prostředky ve výši 1 140 000 Kč (vnos ve výši 1 140 000 Kč) nabyté jí na základě darovací smlouvy z doby darování domu na , adresa, , vynaložila na společné jmění – zaplacení kupní ceny výše uvedené zahrady s domem pro rodinnou rekreaci, soud dospěl k závěru, že jí to nemusí být nahrazeno, neboť to nevynaložila ze svého. Dále požadovala a soud dospěl k závěru, že jí musí být nahrazeno, co ze svého – peněžní prostředky ve výši 172 431 Kč (vnos ve výši 172 431 Kč) nabyté jí po zániku společného jmění a uložené na účtu vedeném na její jméno vynaložila na společné jmění – zaplacení dluhu z výše uvedené smlouvy o hypotečním úvěru v době od zániku společného jmění do splnění dluhu. Konečně požadovala a soud dospěl k závěru, že jí musí být nahrazeno, co ze svého – peněžní prostředky ve výši 279 052,50 Kč (dále jen „vnos ve výši 279 052,50 Kč“) vybrané jí na základě zrušení vkladní knížky vedené na jméno žalobkyně vynaložila na společné jmění – úhradu kupní ceny výše uvedených skladů. Naopak žalovaný požadoval a soud dospěl k závěru, že mu musí být nahrazeno, co ze svého – peněžní prostředky ve výši 1 600 000 Kč (vnos ve výši 1 600 000 Kč) nabyté utržením ceny za prodej členských práv a povinností v , právnická osoba, , se kterými je spojeno právo nájmu bytu a garáže v , adresa, na základě dohody o úhradě odstupného ze dne , datum, , vynaložil na společné jmění – zaplacení kupní ceny obou výše uvedených skladů. Pokud žalovaný požadoval, nechť mu žalobkyně nahradí, co ze společného jmění – peněžní prostředky ve výši 4 911 996 Kč (vnos ve výši 4 911 996 Kč) bylo vynaloženo na výhradní majetek žalobkyně – výdaje na dům na , adresa, , adresa, ve výhradním vlastnictví žalobkyně v době od začátku roku 2010 do roku konce roku 2017, soud dospěl k závěru, že se jím nemohl zabývat, neboť žalovaný tento vnos uplatnil až po uplynutí lhůty tří let od zániku společného jmění a nárok na vypořádání tohoto vnosu tak již zanikl (§ 741 o. z.). Soud pak dospěl k závěru, že konkrétně tedy společné jmění k výše uvedenému dni jeho zániku tvořil majetek uvedený výše v hodnotě celkem 9 348 500 Kč (2 175 600 + 5 224 400 + 800 000 + 150 000 + 190 000 + 158 000 + 60 500 +390 000 + 300 000). Tzv. vnosy žalobkyně na tento majetek uvedené výše byly v hodnotě celkem 2 181 484 Kč (1 730 000 + 172 431 + 279 052,50) a tzv. vnosy žalovaného uvedené výše byly v hodnotě celkem 1 600 000 Kč. Soud od majetku v hodnotě celkem 9 348 500 Kč odečetl tzv. vnosy uvedené výše a získal společné jmění v jeho čisté hodnotě celkem 5 567 016 Kč. Soud zůstal u toho, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Neopomněl, že žalovaný sice tzv. odklonil některé součásti společného jmění, a že se také pokusil učinit součástmi společného jmění dluhy celkem v řádu milionů a úmyslně se tím pokusil snížit majetek ve společném jmění a snížit tak nárok žalobkyně na vypořádací podíl. Dle zákona je totiž mimo jiné soud povinen přihlédnout k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Žalovaný tzv. odklonil součásti společného jmění a pokusil se učinit součástmi společného jmění dluhy celkem v řádu milionů. Šlo o úmyslné jednání žalovaného s cílem snížit majetek ve společném jmění a snížit tak nárok žalobkyně na vypořádací podíl. (Soud neopomněl, že žalobkyně tvrdila a měla za to, že součást společného jmění – zisk z domu, nebyl ve společném jmění. Nešlo však o úmyslné jednání žalobkyně s cílem snížit majetek ve společném jmění a snížit tak nárok žalovaného na vypořádací podíl. Šlo o snahu babičky žalobkyně jako původního vlastníka domu ještě za života z objektivních důvodů převést dům na žalobkyni jako její vnučku, a přitom si ale nějak zachovat příjem z domu ještě po dobu zbytku jejího života pro její živobytí). Vzhledem k tomu, že soud toto jednání žalovaného v řízení zjistil, a vzhledem k tomu, že to nutně mělo vliv na jeho obecnou věrohodnost, tak soud dospěl k závěru, že (již) nebylo na místě určit, že jejich podíly jsou jiné. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyni by se měla dostat hodnota ve výši 4 964 992 Kč (2 783 508 Kč + 2 181 484 Kč) a žalovanému 4 383 508 Kč (2 783 508 Kč + 1 600 000 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobkyni byl z majetku přikázán do vlastnictví zahrada a dům pro rodinnou rekreaci v hodnotě 800 000 Kč, dostává se jí ze společného jmění v jeho čisté hodnotě 800 000 Kč a získává tak ze společného jmění v jeho čisté hodnotě méně oproti svému podílu o 4 164 992 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovanému byl z majetku přikázán do vlastnictví první a druhý sklad, dostává se mu celkem ze společného jmění v jeho čisté hodnotě 7 400 000 Kč a získává tak ze společného jmění v jeho čisté hodnotě více oproti svému podílu o 3 016 492 Kč. Proto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejich podílů částku 4 164 992 Kč. Soud pak dospěl k závěru, že konkrétně tedy společné jmění k výše uvedenému dni jeho zániku tvořily dluhy (dluh) uvedený výše v hodnotě celkem 162 808 Kč. Tzv. vnosy žalobkyně na tyto dluhy (dluh) uvedený výše byly v hodnotě celkem 172 431 Kč. Dluh byl však k datu rozhodnutí splněn, nebylo co tedy přikázat účastníkům nebo některému z nich do vlastnictví. Tzv. vnos žalobkyně na tento dluh 172 431 Kč byl vypořádán již výše jako tzv. vnos na majetek. Proto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejich podílů částku 4 164 992 Kč (§ 742 odst. 1 a 2 o. z.) (srovnat rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4509/2011, ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4072/2010). Soud zvažoval, zda uložit žalovanému delší lhůtu k plnění nebo plnění ve splátkách. Vzhledem k shodným tvrzením účastníků, kdy oba navrhli zaplacení částky na vyrovnání podílů ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, vzhledem k výši částky a vzhledem k tomu, že zřejmě žalovaný bude muset nejdříve prodat oba sklady, které mu byly přikázány do vlastnictví a výtěžek z prodeje použít na tuto částku, má soud za to, že uložení žalovanému lhůty plnění 6 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí je odpovídající (§ 160 o. s. ř.). Soud proto rozhodl tak, že z toho, co společné jmění ke dni jeho zániku tvořilo, přikázal do vlastnictví žalobkyně zahradu a dům pro rodinnou rekreaci, do vlastnictví žalovaného první a druhý sklad a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejich podílu částku 4 164 992 Kč ve lhůtě do 6 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok I., II.).

42. Žalobkyně měla v řízení plný, resp. převážný úspěch, a soud jí proto přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud neopomněl ani v původním řízení, ani nyní, že v daném případě jde o typ řízení tzv. iudicium duplex, tj. že oba účastníci jsou v procesním postavení jak žalobce, tak žalovaného, a zákonem je navíc dán určitý způsob vypořádání, a že v takovýchto typech řízení proto v zásadě nelze hovořit o plném úspěchu jednoho z účastníků. Soud ale dospěl k závěru, že v daném případě žalobkyně měla ve věci plný, resp. převážný úspěch, neboť porovnáním návrhů účastníků, jak má soud rozhodnout, a rozhodnutí soudu, při uvážení postupu účastníků před zahájením řízení a přístupu a postupu v řízení, nelze než dospět k závěru, že to byla žalobkyně, kdo měl v řízení plný, resp. převážný úspěch. Totiž žalobkyně před zahájením řízení doručila žalovanému návrhy na uzavření dohody o vypořádání společného jmění. Žalovaný také doručil žalobkyni návrhy. Žalovaný v nich uváděl, že součástí společného jmění jsou také dluhy vůči třetím osobám na základě smluv o půjčce, uzavřených mezi žalovaným a jeho známými, kamarády a jeho bratrem, a to celkem v řádu milionů, neuváděl některé součásti společného jmění, o kterých se později v řízení zjistilo, že jím byly tzv. odkloněny ze společného jmění, a uváděl, že součástí společného jmění je i příjem babičky žalobkyně z domu ve výhradním vlastnictví žalobkyně, o kterém se později v řízení zjistilo, že zčásti nebyl. Žalobkyně v návrzích toto odmítala. V žalobě žalobkyně navrhovala, nechť soud žalobkyni přikáže do vlastnictví zahradu s domem pro rodinnou rekreaci a žalovanému sklady a žalovaný zaplatí jí na vyrovnání podílů rozdíl. Žalovaný navrhoval, nechť soud žalobkyni přikáže do vlastnictví zahradu s domem pro rodinnou rekreaci a žalovanému sklady a všechny dluhy a žalobkyně zaplatí mu na vyrovnání podílů rozdíl, v závěru řízení, nechť jsou žalobkyni přikázány do vlastnictví i sklady. V řízení žalobkyně dávala žalovanému návrhy na uzavření mimosoudní dohody. I žalovaný dával žalobkyni návrhy na uzavření mimosoudní dohody. V těchto až téměř do konce celého řízení trval na tom, že součástí společného jmění jsou dluhy vůči třetím osobám na základě smluv o půjčce, uzavřených mezi žalovaným a jeho známými, kamarády a jeho bratrem, a to celkem v řádu milionů, uvedené výše, po sdělení soudu, že budou předvolání k výslechu věřitelé a že budou mimo jiné poučeni o trestních následcích křivé výpovědi, bez toho, aniž by tu byl k tomu objektivně jiný důvod, na nich přestal trvat, a soud tak má za to, že se takto snažil snížit majetek ve společném jmění, dále stále odmítal uznat některé součásti společného jmění, které, jak se později ukázalo v řízení, tzv. odklonil ze společného jmění, a soud tak má za to, že se i takto snažil snížit majetek ve společném jmění, a také stále trval na tom, že součástí společného jmění je i příjem babičky žalobkyně z domu ve výhradním vlastnictví žalobkyně, a to v řádu mnoha milionů, což se později ukázalo v řízení zčásti jako nepravdivé, a spíše zneužíval institut tzv. vysvětlovací povinnosti tak, že žádal, nechť žalobkyně předloží vlastně všechno, co se týká jejích příjmů a výdajů v průběhu celého manželství, a soud má tak za to, že ztížil řízení. (Tyto výše uvedené okolnosti nastaly a trvaly před zahájením řízení, v původním řízení před soudem I. stupně, v odvolacím řízení a i v dalším řízení před soudem I. stupně). Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto náklady původního řízení před soudem I. stupně: zaplacený soudní poplatek ve výši 12 000 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 960 540 Kč za 21 úkonů právní služby (11 podání, 4 jednání nepřesahující 2 hodiny a 3 jednání přesahující dvě hodiny) po 45 740 Kč (tarifní hodnota činila polovinu hodnoty všech jednotlivých práv, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem řízení, tj. polovinu hodnoty 18 716 885 Kč, sestávající z hodnot 2 175 600 Kč + 5 224 400 + 800 000 Kč + 150 000 Kč + 190 000 Kč + 158 000 Kč + 60 500 Kč + 390 000 Kč + 300 000 Kč + 162 808 Kč + 8 155 847 Kč + 10 000 Kč (když hodnotu zisku z domu do roku 2010 je možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi) + 607 430 Kč + 332 300 Kč) dle § 8 odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., hotové výdaje ve výši 6 300 Kč za 21 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH 21 % a zálohu na znalečné ve výši 5 000 Kč, odvolacího řízení: odměnu za zastupování advokátem ve výši 137 220 Kč za 3 úkony právní služby (1 podání, 2 jednání nepřesahující 2 hodiny) po 45 740 Kč (tarifní hodnota viz výše) dle § 8 odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., hotové výdaje ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH 21 %, a dalšího řízení před soudem I. stupně: odměnu za zastupování advokátem ve výši 91 480 Kč za 2 úkony právní služby (2 jednání nepřesahující 2 hodiny) po 45 740 Kč) dle § 8 odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., hotové výdaje ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH 21 %. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 465 419 Kč (výrok III.).

43. Stát má podle výsledků řízení proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které platil, když zároveň u žalovaného nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Stát platil znalečné ve výši 1 353 Kč (po odečtení žalobkyní složené zálohy na znalečné ve výši 5 000 Kč). Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 1 353 Kč na účet podepsaného soudu (výrok IV.).