49 Co 143/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 44 338 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 6. 2024, č. j. 11 C 107/2023-55,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 879 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 44 338 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 79 338 Kč od , datum, do , datum, , 11,75 % ročně z částky 64 338 Kč od , datum, do , datum, , 11,75 % ročně z částky 54 338 Kč od , datum, do , datum, , 11,75 % ročně z částky 44 338 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), a žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 28 878 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Bylo tak rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 44 338 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobce v souladu s ustanoveními § 12a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen „energetický zákon“), dodával žalovanému od , datum, elektřinu do odběrného místa EAN č. 859182400211260649 na adrese , adresa, , včetně zajištění distribučních a souvisejících služeb při sazbě distribuce D45d a hodnotě hlavního jističe 3x25 A. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci cenu dle ceníku žalobce DPI MO (s konkrétním rozpisem cen za jednotlivé měsíce), platného v době a místě odběru, a též za cenu za související služby stanovenou cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu. V souladu se závazky žalovaného žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou č. 4105391487 ze dne , datum, cenu za sdružené služby dodávky 13,634 MWh elektřiny do odběrného místa v období od , datum, do , datum, částku 79 338 Kč se splatností dne , datum, . Žalobce evidoval platby od žalovaného, které byly započítány na jistinu, a to částky 15 000 Kč zaplacené dne , datum, , 10 000 Kč dne , datum, a 10 000 Kč uhrazené dne , datum, . Platby byly učiněny ještě před podáním žaloby a byly v žalobě zohledněny.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce doložil fakturou znějící na konkrétní výši a hodnotu odebrané elektrické energie dle odečtu elektroměru v místě odběru žalovaného, jež byla v souladu s ceníkem dodavatele poslední instance definovaného a schváleného ústředním orgánem státní správy, tedy že žalovanému dodával za 1 MWh elektrické energie cenu určenou podílem sumy násobku ceny denního trhu v dané hodině a indexu hodinové spotřeby přepočteného typového diagramu dodávky v každé hodině odběru a sumy indexů hodinové spotřeby přepočteného typového diagramu v každé hodině odběru zvýšenou o pevně stanovený poplatek 228 Kč/MWh, tedy v účtované době za listopad 2021 cenu 4 992,20 Kč/MWh, v prosinci 2021 cenu 6 194,54 Kč/MWh, v lednu 2022 cenu 4 756,14 Kč/MWh, v únoru 2022 cenu 4 097,37 Kč/MWh, v březnu 2022 cenu 7 026,74 Kč/MWh, a dále stálou platbu 79 Kč za měsíc, a že proto žalovanému vznikla povinnost zaplatit cenu za tyto služby stanovenou cenovými rozhodnutími příslušného ústředního orgánu státní správy, jímž je v daném případě Energetický regulační úřad. Rovněž vyšel ze zjištění, a to dle poštovní kvitance, o tom, že žalovanému byla doručena informace o režimu dodavatele poslední instance, že žalovanému bylo zasláno i řádné vyúčtování s odkazem na platný ceník, a dále že byl též řádně vyzván k plnění.

4. Na základě těchto zjištění soud I. stupně dospěl k závěru, že povinnost žalovaného je odvozena z ustanovení § 12a zákona č. 458/2000 Sb., jehož režim nahradil dříve uzavřenou smlouvu někdejším dodavatelem. Vzhledem k tomu, že region, v němž se nalézá odběrné místo žalovaného, měl ústřední orgán státní správy Energetický regulační úřad stanoven jako dodavatele poslední instance právě žalobce, je tento aktivně legitimován být tímto dodavatelem, a tedy nárokovat účtovanou částku. Žalobce předložil platný ceník, řádné vyúčtování, stal se právním nástupcem někdejšího dodavatele elektrické energie, s nímž byla původně uzavřena smlouva, a tento postup je v souladu s ustanovením § 58 a násl. vyhlášky č. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou. Žalovaný se nezaplacením ve lhůtě splatnosti dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, proto žalobci přiznal i úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení.

5. Proti tomu rozsudku podal odvolání žalovaný, který namítal, že bez jeho vědomého souhlasu, tj. bez podepsání smlouvy, nemůže nastat pomyslný smluvní vztah, a přesto tak bylo vadně formulováno ve sporné faktuře ze dne , datum, , číslo 4105391487. Tímto jednáním bylo porušeno jeho lidské právo dané ústavním zákonem. Žalovaný též trval na tom, že bylo vadně provedeno vyúčtování (bez bližší konkretizace), a to nikoliv na základě tabulek a účetnictví, ale „po reálné, faktické a morální stránce“. Tak jako v každém odvětví se cena služeb nějakým způsobem odráží v realitě, což by mělo být i v těchto případech. Dle žalovaného bylo chybné, pokud měl být v roce 2021 stvořen diagram, který měl předpovídat cenu energií, včetně vývoje na burze na rok 2022 s vývojem z 4 992,20 Kč na 7 026,74 Kč za KWh, pouze pro režim DPI. Pokud bylo argumentováno, že orgánem, který měl oprávnění takové ceny schválit, je Energetický regulační úřad, tak dle žalovaného tento úřad pravomoci a kompetence v oblasti regulace a nákupu energií neměl a nebylo možno nikde ověřit, kdo vlastně určuje a následně schvaluje vstupní data. Podle žalovaného celý ceník, o který je žaloba opřena, pozbývá věrohodnosti za situace, kdy pátráním zjistil, že odborníci na energetiku se shodují ve skutečnosti, že burzou tzv. proteče 10–15 % objemu celkové energie na trhu. Cenové rozhodnutí ze strany Energetického regulačního úřadu nebo , právnická osoba, pouze technicky vysvětluje výpočet ceny, ale nestanovuje všechna konkrétní čísla a žalobce má za to, že sazby vyloženě neschválil. Energetický regulační úřad pouze doporučil na toto období maximální výši 4 087,59 Kč/KWh, což nebylo dodrženo, a pokud bylo argumentováno doručenkou, kterou mělo být ze strany žalobce žalovanému oznámeno, že zahajuje na jeho odběrném místě dodávku energie v režimu DPI a zásilka byla vrácena, neboť adresát nebyl zastižen, nemůže být k tomu přihlíženo, neboť doručenku nenalezl ve spise. Jediná doručenka zmiňovaná v přílohách spisu je ze dne , datum, . Podle žalovaného je nepochopitelné účtovat ve stejný čas tu stejnou energii na tom samém místě několikrát dráž než v jiném režimu. Běžný občan se přitom nedozví cenu předem, když nelze zprůhlednit složité výpočty diagramu ze strany žalobce. Ihned po ukončení režimu DPI uzavřel žalovaný smlouvu se stejným dodavatelem, který ji předtím dodával energii v režimu DPI, a on ze dne na den platil nikoliv 7,19 Kč/MWh jako v režimu DPI, ale 4,82Kč/MWh. Vzhledem k tomu, že podle žalovaného není možné cenu energie přepočítat, a že žalobce nedoložil, že splnil zákonnou povinnost prokazatelně oznámit odběrateli zahájení dodávky v režimu DPI, žalovaný s rozhodnutím soudu I. stupně nesouhlasil.

6. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že je považuje pouze za účelové, když žalovaný řádně ani nespecifikuje důvody pro své odvolání. Žalobce se ztotožnil se závěry soudu I. stupně po právní i faktické stránce a žádal, aby bylo rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrzeno.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 4 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení jemu předcházející (§ 206 odst. 1, § 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 12a energetického zákona ve znění účinném do , datum, , je dodavatelem poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo (odst. 1). Dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel elektřiny nebo plynu pozbyl oprávnění nebo jako subjekt zúčtování nesplňuje finanční podmínky zúčtování odchylek nebo v případě dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny nemá zajištěnu související službu v elektroenergetice nebo v případě dodávky plynu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu nemá zajištěnu související službu v plynárenství. Tato povinnost vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa a předávacích míst dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, trvá nejdéle 6 měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla vyšší než 630 MWh (odst. 2). Dodavatel elektřiny nebo plynu, který pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn nebo nemá zajištěnu službu distribuční soustavy, informuje o této skutečnosti neprodleně operátora trhu. Provozovatel distribuční soustavy, uvnitř jehož vymezeného území se nachází odběrné místo, pro které není zajištěna služba distribuční soustavy podle odstavce 2, informuje o této skutečnosti neprodleně operátora trhu (odst. 3). Zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky je dodavatel poslední instance povinen neprodleně oznámit dotčenému zákazníkovi a provozovateli distribuční soustavy (odst. , právnická osoba, případech dodávky elektřiny nebo plynu dodavatelem poslední instance předá provozovatel distribuční soustavy dodavateli poslední instance identifikační údaje o dotčeném zákazníkovi (odst. 5). Dodavatel poslední instance není povinen dodávat elektřinu nebo plyn při zjištění neoprávněného odběru v daném odběrném místě (odst. 6). Dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn po dobu nejdéle 6 měsíců domácnosti, která má nové odběrné místo, do něhož elektřina nebo plyn nebyly ještě dodávány, a to v případě, byl-li o dodávku touto domácností požádán (odst. 7). Okamžikem zahájení dodávky elektřiny nebo plynu dodavatelem poslední instance jsou ukončeny dodávky elektřiny nebo plynu původním dodavatelem zákazníkovi (odst. 8).

9. Podle § 28 odst. 2 písm. j/ energetického zákona je zákazník povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky.

10. Podle § 30 odst. 2 písm. f/ energetického zákona je obchodník s elektřinou povinen vykonávat činnost dodavatele poslední instance podle § 12a.

11. Podle § 17 odst. 11 energetického zákona energetický regulační úřad reguluje ceny za související službu v elektroenergetice, související službu v plynárenství, cenu za službu přeshraničního využití zásobníku plynu a ceny elektřiny a plynu dodavatele poslední instance. Energetický regulační úřad je oprávněn na návrh provozovatele přepravní soustavy rozhodnout o odlišném postupu tvorby ceny za mezinárodní přepravu plynu, založeném na tržním způsobu. Energetický regulační úřad dále věcně usměrňuje ceny tepelné energie.

12. Podle § 19a odst. 5 energetického zákona ceny dodavatele poslední instance reguluje Energetický regulační úřad formou věcně usměrňovaných cen. V případě, že o to dodavatel poslední instance požádá, Energetický regulační úřad rozhodne o cenách dodavatele poslední instance jako o cenách maximálních.

13. Odvolací soud se v projednávaném případě ztotožnil se závěrem soudu I. stupně a neshledal námitky žalovaného důvodnými. Žalobce se domáhal nároku z titulu § 12a energetického zákona, který řeší mimořádné události, a tomu odpovídá i nastavený zákonný mimořádný režim. Jedná se o právní nástroj za účelem zajištění kontinuity dodávek pro případ, kdy obchodník s elektřinou nebo obchodník s plynem pozbude oprávnění výkonu licencované činnosti nebo nesplní další zákonem vymezené podmínky uvedené v § 12a energetického zákona. Jde tak skutečně o řešení výjimečné situace, kdy má dodavatel poslední instance v podstatě monopolní pozici a současně na druhou stranu přímo zákonnou povinnost tuto činnost vykonávat (dle § 30 odst. 2 písm. f/ energetického zákona). Tato povinnost mu přitom vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, a trvá pouze po omezenou dobu maximálně 6 měsíců. Institut dodavatele poslední instance nelze využívat samovolně, ale jen v krajních, zákonem předvídaných situacích. Dodavatel poslední instance je výjimečným, a proto i provizorním a přechodným instrumentem. Je totiž žádoucí, aby v podmínkách trhu s elektřinou nebo trhu s plynem se dodávky realizovaly na základě standardních titulů (příslušných smluv). Povinnost žalobce dodávat za stanovených podmínek elektřinu do odběrného místa žalovaného tak vznikla přímo ze zákona, a tudíž námitka žalovaného o porušení jeho ústavního práva nebyla shledána důvodnou.

14. Ceny dodavatele poslední instance reguluje Energetický regulační úřad (viz § 17 odst. 11 energetického zákona) formou věcně usměrňovaných cen. V případě, že o to dodavatel poslední instance požádá, tento úřad rozhodne o cenách dodavatele poslední instance jako o cenách maximálních (§ 19a energetického zákona). Je tedy na zvážení samotného dodavatele poslední instance v elektroenergetice, zda přijme způsob regulace cen jako věcně usměrňovaných, nebo z důvodu odlišné tvorby ceny v elektroenergetice požádá o regulaci ceny jako ceny úředně stanovené. Ani další námitku žalovaného týkající se cenotvorby nebylo možno shledat důvodnou, neboť nelze dojít k závěru, že by se ze strany žalobce jednalo o svévolné či zcela nepřehledné určování cen, když je z doložených listin zřejmé, že ceny se řídily cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu. Dělo se tak současně zcela v souladu se zákonnou právní úpravou, když Energetický regulační úřad dle § 10 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, zákonem předvídaným způsobem uveřejňuje cenová rozhodnutí v Energetickém regulačním věstníku (jak předvídá § 17 odst. 9 energetického zákona), přičemž například pro rok 2021 se regulované ceny řídily Cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. 9/2020 a č. 10/2020 (kde jsou uvedeny konkrétní ceny sazeb). Zákazník je přitom povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny, a to od okamžiku zahájení této dodávky [§ 28 odst. 2 písm. j) energetického zákona], přičemž jak již bylo uvedeno, jedná se o dodávku časově omezenou na dobu maximálně 6 měsíců. Předpoklady stanovené zákonem i v tomto případě byly splněny, když co se týče časového intervalu, byla dodávka realizována v období kratším 6 měsíců, konkrétně od , datum, do , datum, .

15. Co se týče námitky žalovaného o tom, že nebyl informován o režimu dodavatele poslední instance, lze s žalovaným souhlasit v tom smyslu, že byl žalobcem o režimu dle § 12a energetického zákona informován opožděně (ex post), avšak nezbývá než konstatovat, že i když dodavatel poslední instance tuto povinnost poruší, zákon jej ve vztahu k zákazníkovi nijak nesankcionuje. V rovině veřejnoprávní se však jedná o přestupek. Držitel licence na obchod s elektřinou se totiž dopustí přestupku tím, že jako dodavatel poslední instance nedodá elektřinu podle § 12a odst. 2 nebo 7 energetického zákona nebo neoznámí dotčenému zákazníkovi nebo provozovateli distribuční soustavy zahájení dodávky, výši ceny nebo jiné podmínky dodávky ve smyslu § 12a odst. 4 energetického zákona (§ 91 odst. 5 písm. b) energetického zákona).

16. Vzhledem k tomu, že dodávce elektřiny je imanentní úhrada ceny, protože v opačném případě by se jednalo o neoprávněný odběr, nezbývá než uzavřít, že žalobce má právo na zaplacení žalované částky, když bylo prokázáno, že ve smyslu § 12a energetického zákona dodával do odběrného místa žalovaného elektrickou energii za cenu regulovanou Energetickým regulačním úřadem. Závěr o důvodnosti žaloby učiněný soudem I. stupně byl tedy správný, a to včetně nároku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

17. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně za použití § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, jejichž výše nebyla rozporována, a o nichž bylo rozhodnuto vzhledem k plnému úspěchu žalobce v řízení zcela v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci a zcela úspěšnému žalobci přiznal náklady odvolacího řízení ve výši 4 879 Kč ve smyslu § 142 odst. 1, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce v odvolacím řízení zahrnují odměnu za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby ve výši 2 900 Kč, a to za účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, (dle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 1 částky paušální náhrady hotových výdajů zástupce žalovaného ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), to vše zvýšeno o částku 847 Kč, představující 21% DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 1, § 138 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).