49 Co 144/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B advokátkou sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného A , IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A za účasti: Jméno žalovaného B , IČO IČO žalovaného B sídlem Adresa žalovaného B zastoupený Jméno žalovaného C advokátem sídlem adresa o náhradu škody, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. května 2024, č. j. 23 C 58/2022-144,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. a ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky III. a IV. potvrzuje.

II. Ve výroku V. o náhradě nákladů řízení státu se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, na náhradě nákladů řízení státu částku 19 959 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem je žalobce povinen zaplatit vedlejšímu účastníku k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku, jejíž výše bude určena v písemném vyhotovení rozsudku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, na náhradě nákladů odvolacího řízení státu částku 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 9.205,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.) a v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení další částku 813.354,24 Kč s 8,5 % ročním úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Žalobce byl dále zavázán zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 1.452 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nebylo účastníkům právo na náhradu nákladů řízení přiznáno (výrok IV.) a stejně tak nebylo právo na náhradu nákladů řízení za vypracované znalecké posudky přiznáno České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, (výrok V.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném, u kterého byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, jako řidič dopravy nemocných a raněných, domáhal náhrady škody, vzniklé mu pracovním úrazem ze dne , datum, , kdy při převozu pacientky špatně došlápl na levou nohu a pocítil silnou a palčivou bolest, o čemž informoval žalovaného zaměstnavatele. Dne , datum, se pro přetrvávající potíže podrobil lékařskému odbornému vyšetření a byla mu vystavena dočasná pracovní neschopnost. Následně bylo dalším rentgenologickým vyšetřením zjištěno, že při předmětném úrazu došlo u žalobce k poškození (rozlomení) polyethylenové vložky levého hlezna, která mu byla voperována v roce 2011, a proto bylo nutno provést operaci, při které byla provedena extrakce TEP hlezna a byla provedena artrodéza hlezna a kostní štěp. Komplikovaný operační zákrok si vyžádal delší pracovní neschopnost, která trvala až do , datum, . V důsledku pracovního úrazu byl žalobce v nepřetržité pracovní neschopnosti od , datum, až do , datum, a za tuto dobu požadoval. náhradu na ztrátu na výdělku (po odečtení vyplacených dávek nemocenského pojištění) ve výši 281.072 Kč, a dále požadoval náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši, která dle bodového ohodnocení ošetřujícího lékaře činí 550.000 Kč (2.200 bodů á 250 Kč). Žalovaný však nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění neuznal a na uplatněných nárocích mu zaplatil pouze ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu do , datum, do , datum, .

3. Žalovaný (ani vedlejší účastník) skutečnost, že žalobce dne , datum, v příčinné souvislosti s plněním svých pracovních povinností utrpěl předmětný úraz (dále je „pracovní úraz“) nerozporoval, a stejně tak nerozporoval tvrzení, že z žalobou uplatněných nároků byla žalobci vyplacena pouze náhrada za ztrátu na výdělku za dobu od , datum, do , datum, , neboť po tuto dobu dle žalovaného byl žalobce v pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, když se jedná o obvyklou délku pracovní neschopnosti pro podvrtnutí hlezna, které bylo žalobci po pracovním úrazu diagnostikováno (a za tuto dobu žalobci byla žalobci vedlejším účastníkem vyplacena částka 10.027 Kč), další trvání pracovní neschopnosti žalobce již v příčinné souvislosti s pracovním úrazem dle žalovaného nebylo. Jde-li o ztížení společenského uplatnění žalobce zde žalovaný (a s ním též vedlejší účastník) rovněž neshledával příčinou souvislost s pracovním úrazem žalobce, neboť rozlomení polyethylenové vložky levého hlezna, v jehož důsledku mělo ke ztížení společenského uplatnění žalobce dojít, bylo zjištěno až z rentgenového snímku z , datum, , bezprostředně po úrazu dne , datum, zjištěno nebylo, naopak v té době bylo dle lékařské zprávy postavení náhrady dobré bez známek uvolnění kovového materiálu.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, která mají oporu v obsahu spisu a v provedeném dokazování, na které na tomto místě odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na základě uvedeného zjištění soud I. stupně poté, co dospěl k závěru, že za úraz žalobce ze dne , datum, odpovídá žalovaný, neboť k poškození zdraví žalobce při špatném došlápnutí došlo v souvislosti s plněním jeho pracovních povinností (což ostatně žádný z účastníků v řízení nezpochybňoval), dospěl k závěru, že předmětným úrazem došlo k poškození zdraví v podobě podvrtnutí hlezenního kloubu, a nikoli jak tvrdil žalobce k rozlomení polyethylenové vložky levého hlezna. Současně dospěl k závěru, že s ohledem na předchozí zdravotní stav žalobce, který se ještě před úrazem v minulosti podrobil několika operacím levého hlezna (a léčení podvrtnutí tak mohlo být delší než je běžné), mohla být v příčinné souvislosti s poškozením zdraví žalobce úrazem ze dne , datum, pracovní neschopnost v trvání 8 týdnů (závěr znalce) s tím, že její další trvání již v příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebylo, neboť souviselo již s léčením rozlomením polyethylenové vložky levého hlezna, k němuž s pravděpodobností hraničí s jistotou v důsledku špatného došlápnutí žalobce při transportu pacientky dne , datum, nedošlo. S ohledem na uvedené závěry a na to, že za dobu 4 týdnů pracovní neschopnosti žalovaný žalobci již ztrátu na výdělku odškodnil, tak soud I. stupně žalobci výrokem I. napadeného rozsudku přiznal náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve zbývajícím rozsahu dalších 4 týdnů tak, aby škoda v podobě ztráty na výdělku žalobce po dobu pracovní neschopnosti byla odškodněna za dobu 8 týdnů, po kterou byla dle znaleckého dokazování pracovní neschopnost žalobce v příčinné souvislosti s úrazem ze dne , datum, (konkrétně za dobu od , datum, do , datum, ). Ve zbývající části nárok žalobce na náhradu na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zamítl pro nedostatek příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a ztrátou na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, . Stejně tak pro nedostatek příčinné souvislosti zamítl i nárok žalobce na odškodnění ztížení společenského uplatnění, neboť ke ztížení společenského uplatnění žalobce dle výsledků dokazování nedošlo pro následky pracovního úrazu ze dne , datum, , nýbrž v důsledku rozlomení polyethylenové vložky levého hlezna, které s pracovním úrazem nesouviselo. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle jeho výsledku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. neboť žalobce byl ve věci úspěšný pouze v nepatrné části, konkrétně v rozsahu 1,12 % předmětu řízení s tím, že žalovanému byla přiznána náhrada nákladů nezastoupeného účastníka a vedlejšímu účastníkovi v řízení žádné náklady nevznikly. Náhrada nákladů řízení nebyla soudem I. stupně přiznána ani státu (jednalo se o náklady znaleckého dokazování) s odůvodněním, že žalobce byl v řízení osvobozen od soudních poplatků.

5. Žalobce ve svém odvolání nesouhlasil se zamítnutím žaloby. Vzhledem k tomu, že odvolání žalobce směřovalo výslovně proti zamítavému výroku II. a výroku o nákladech řízení III., nabyl odvoláním nedotčený výrok I. samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.). Současně byly odvoláním dotčeny též právní moci akcesorických výroků o nákladech řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem IV. a o nákladech řízení státu V.

6. Žalobce v odvolání zopakoval skutečnosti týkající se vzniku pracovního úrazu a jeho zdravotními potížemi po něm a stanovisko a jednání žalovaného před podáním žaloby v projednávané věci. Současně zdůraznil, že již v roce 2011 v souvislosti s jiným úrazem ve znojemské nemocnici absolvoval náhradu hlezna. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že při pracovním úrazu dne , datum, nedošlo k rozlomení polyethylenové vložky levého hlezna, znalecké posudky Doc. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, a Prof. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , nebyly pro přijetí výše uvedeného závěru dostatečné, neboť znalci neměli k dispozici objektivní vstupní informace, v některých částech vycházeli pouze ze subjektivních tvrzení žalovaného, v jiných soud odmítl nechat posudek doplnit na základě důkazů a informací, které žalobce po výslechu znalce doplnil. Jde-li o posudek Prof. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , není z něj dle žalobce zřejmé, z čeho dospěl závěru, že dne , datum, u žalobce pravděpodobně došlo k tomu, že si vyvrtnul koník, zřejmě tedy vyšel z ničím nepodložené informace, že žalobce měl špatně došlápnout. Diagnóza o podvrtnutém kotníku nebyla nikdy stanovena a jde pouze o teorii spočívající v jakési vylučovací metodě vyplývající z toho, že pokud nebyla zjištěna jiná příčina, muselo jít o podvrtnutí kotníku. I proto zřejmě znalci s tímto termínem argumentovali velmi opatrně a pokud nebylo prokázáno, že k podvrtnutí kotníku došlo, nelze takový závěr jednoznačně učinit. Žalovaný a znalci vycházejí dle žalobce jen a pouze z toho, že na rentgenových snímcích pořízených dne , datum, poškození komponentu není viditelné, zatímco na dalších snímcích z , datum, již poškození komponentu vidět je. Žalobce přitom považuje za zcela neuvěřitelnou náhodou, že dne , datum, utrpěl pracovní úraz, při kterém pocítil ostrou bolest v noze a tato bolest následně kontinuálně trvala dále, s tím, že náhodou se mu „někdy“ komponent rozlomil, bez jakékoliv souvislosti s pracovním úrazem. Dle žalobce je podstatné, že jeho dočasná pracovní neschopnost stále, kontinuálně, bez jakékoliv změny formálního či faktického charakteru, trvala až do , datum, , a to stále se stejnými problémy a bolestmi. Nikdy žádným lékařem nebylo diagnostikováno, že utrpěl vyvrtnutí kotníku. Právě to, že šlo o stále stejné bolesti, považuje žalobce za důležité, neboť i znalec dr. , jméno FO, se při svém výslechu vyjádřil, že subjektivně by vnímal rozdíl mezi omezením a bolestmi způsobenými vyvrtnutím kotníku a způsobenými rozlomením komponentu. Vzhledem k tomu, že problémy žalobce byly od úrazu stále stejné a kontinuální po celou dobu a k žádné „změně“, ať již v prosinci 2019 nebo na začátku roku 2020 nedošlo, nelze souhlasit s tím, že by se mu zahojil vyvrtnutý kotník a „nějak“ by došlo k rozlomení komponentu. Dle žalobce je tak zcela zřejmá příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a rozlomením komponentu, což způsobilo zásadní následky. Problém spočívá v tom, že , tituly před jménem, , jméno FO, , který RTG snímky po úraze dělal, udělal snímky nedostatečné, na kterých rozlomení nelze vidět – to však nemůže znamenat, že tam nejsou. Na základě toho nelze uzavřít, že by zde příčinná souvislost nebyla. K objasnění situace nepřispěl dle žalobce ani posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , podle kterého na rentgenovém snímku z , datum, není vidět poškození náhrady „v mezích možností zobrazení RTG snímkem“, což dle žalobce znamená, že znalec nevylučuje, že náhrada poškozena byla, jen poškození nebylo na daných snímcích patrné, protože na snímku se zobrazí pouze kovové části náhrady, nikoliv části z polyetylénu a změny náhrady menšího rozsahu, např. porušení právě polyetylénové části bez ovlivnění kovového drátku, není možné ze snímku zjistit. Jinými slovy – rozhodně není možné vyloučit, že , datum, došlo k poškození náhrady a tento závěr nahradit tím, že pokud nedošlo k poškození komponentu, tak to „muselo být“ vyvrtnutí kotníku. Dále žalobce zopakoval, že s ohledem na závěry znalců mimo jiné k důkazu navrhoval zajištění zprávy výrobce daného komponentu – a to i proto, že právě na toto v posudku odkazoval znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , který se vyjadřoval tak, že je nutné vyhodnotit to, zda mohlo dojít k poškození polyethylenové (a tedy pro RTG neviditelné) části komponentu bez ovlivnění kontinuity drátku (pro RTG viditelný). Právě s ohledem na to, že na prvních RTG snímcích z listopadu drátek poškozen není (stav polyethylenové části však nelze z RTG dovodit), zatímco na snímcích z února již poškození drátku sledovat lze. Z provedeného dokazování však nelze dovodit, co je příčina a co následek – tedy zda došlo k poškození polyethylenové části, což později mělo za následek i poškození částí kovových, anebo zda primárně došlo k poškození kovových částí, a to mělo za následek poškození části polyethylenové. V tomto směru tedy žalobce navrhoval zajištění zprávy či podklad od výrobce, výslech znalcem dr. , jméno FO, , který tuto pochybnost do posudku zahrnul, případně certifikační listiny, lékařské zprávy a jiné důležité dokumenty, které je nemocnice povinna uchovávat v archivu a případně také následně doplnění obou posudků, příp. vypracování posudku revizního. Soud I. stupně však takové doplnění dokazování zcela odmítl. V neposlední řadě žalobce upozornil i na to, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, se při svém výslechu vyjádřil tak, že k podrobnějším závěrům by pomohlo i srovnání RTG snímků pořízených historicky po provedení instalace komponentu v roce 2011 a snímků po pracovním úrazu. V návaznosti na toto žalobce soudu I. stupně doložil řadu RTG snímků pořízených po původní operaci a navrhoval doplnění posudků s tím, aby znalci i tyto snímky posoudili. Toto soud I. stupně opět odmítl. S ohledem na uvedené skutečnosti má žalobce za to, že soud I. stupně postupoval chybně, pokud se k věci postavil tak, že nárok zamítl jen proto, že v konečném důsledku odmítá připustit, že k poškození komponentu došlo při pracovním úrazu, ačkoliv za takové situace by se musela stát řada až neuvěřitelných náhod. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním dotčených výrocích zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž dojde k řádnému objasnění dosud sporných skutečností.

7. Žalovaný ani vedlejší účastník se k odvolání písemně nevyjádřili, u jednání odvolacího soudu však navrhli potvrzení napadeného rozsudku, který označili za věcně i právně správný.

8. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích podaného odvolání a v tomto rozsahu i řízení předcházející jeho vydání, a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že k pracovnímu úrazu, od kterého žalobce odvíjí své nároky, které učinil předmětem řízení, došlo dne , datum, - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do , datum, , tj. v době před nabytím účinnosti vyhlášky č. 258/2019 Sb. (dále jen „zákoník práce“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

11. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu při pracovním úrazu jsou podle ustanovení § 366 odst. 1 zákoníku práce pracovní úraz, vzniklý za stanovených pracovních podmínek, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem (jeho následky) a vznikem škody. Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu je tzv. objektivní odpovědností; zaměstnavatel tedy odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho zavinění. V řízení o odškodnění pracovního úrazu má žalobce (poškozený zaměstnanec) procesní povinnost tvrdit a prokázat všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu.

12. Z obsahu spisu v posuzované věci vyplývá, že mezi účastníky není sporné, že žalobce jako zaměstnanec žalovaného při plnění pracovních povinností dne , datum, utrpěl úraz, kdy při převozu pacientky špatně došlápl na levou nohu a pocítil silnou a palčivou bolest, sporné nebylo ani to, že za předmětný úraz odpovídá žalovaný zaměstnavatel, a že od , datum, byl žalobce pro následky tohoto úrazu v pracovní neschopnosti. Spornou tak mezi účastníky zůstala otázka, za při úrazu dne , datum, došlo u žalobce k poškození zdraví v podobě podvrtnutí levého hlezna nebo zda došlo k rozlomení polyethylenové vložky levého hlezna a v souvislosti s ní též otázka, jak dlouho byl žalobce pro následky úrazu dočasně práce neschopným (tj. jaká délka jeho dočasné pracovní neschopnosti byla v příčinné souvislosti s následky úrazu ze dne , datum, ) a zda v příčinné souvislosti s předmětným úrazem u žalobce došlo ke ztížení jeho společenského uplatnění. Žalovaný a vedlejší účastník totiž zpochybňovali existenci příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a celkovou délkou pracovní neschopnosti žalobce a s ní související výší škody v podobě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i mezi pracovním úrazem a ztížením společenského uplatnění žalobce.

13. Soud I. stupně se výše nastíněnými spornými otázkami v řízení řádně zabýval a v odůvodnění svého rozsudku podrobně popsal nejen skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, z nichž při svém rozhodování vyšel, ale současně velmi pečlivě tyto zhodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, vysvětlil úvahy, kterými se při svém rozhodování řízení a na základě kterých skutková zjištění hodnotil a následně dospěl k závěrům o nedostatku příčinné souvislosti mezi žalobcem uplatněným nárokem na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, a nárokem na odškodnění ztížení společenského uplatnění. Odvolací soud se se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně ve vztahu k odvoláním napadenému zamítavému výroku II. zcela ztotožnil, a proto na tomto místě na odůvodnění soudu I. stupně zcela odkazuje, neboť v opačném případě by musel de facto pouze obsahově opakovat to, co již před ním uvedl soud I. stupně, což by bylo v tomto případě zcela nadbytečné. Odvolací soud se tedy dále již vyjádří k jednotlivým odvolacím námitkám žalobce.

14. Žalobce předně v odvolání zpochybňuje závěr soudu I. stupně o tom, že při pracovním úrazu dne , datum, u něj došlo v důsledku špatného došlápnutí k podvrtnutí levého hlezna (kotníku). V této souvislosti je předně vhodné upozornit na to, že informace o špatném došlápnutí je objevují nejen v zprávě praktické lékařky žalobce ze dne , datum, , ale též v záznamu o úrazu ze dne , datum, , který žalobce bez výhrad podepsal. Je tedy s podivem že žalobce nyní informaci o tom, jak k předmětnému úrazu došlo sám zpochybňuje, ač to byl zjevně on sám, kdo praktické lékařce i zaměstnavateli sdělil, že při převozu pacientky špatně došlápl. Pokud pak žalobce odmítá závěr soudu I. stupně o tom, že při onom špatném došlápnutí došlo k podvrtnutí levého kotníku (ač opět v jím bez výhrad podepsaném záznamu o úrazu je informace, že došlo k podvrtnutí levého kotníku obsažena), lze s ním do jisté míry souhlasit, což bylo osvětleno v odvolacím řízení. Odvolací soud totiž v odvolacím řízení vyslechl , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , znalce z oboru zdravotnictví, odvětví radiologie a zobrazovací metody, který v řízení vypracoval znalecký posudek, a který (jak důvodně žalobce namítal ve svém odvolání) k němu nebyl soudem I. stupně vyslechnut. Doc. , jméno FO, při podání vysvětlení k posudku totiž mimo jiné vysvětlil, že je problematické posoudit, zda při úrazu žalobce dne , datum, došlo k „vyvrtnutí“ levého kotníku (hlezna) neboli k jeho subluxaci (neúplné vykloubení – poznámka soudu), neboť například při špatném došlápnutí, nejedná-li se o úplné vykloubení, to zabolí a kosti se vrátí do původní pozice. Jestli k subluxaci došlo se následně nepozná na rentgenu, kde jsou vidět jen kosti, ale k takové diagnóze by bylo třeba provést ultrazvukové vyšetření vazů nebo magnetickou rezonanci, tedy vyšetření, která zobrazují vazy a kloubní pouzdro. V případě žalobce navíc znalec upozornil, že se nejednalo o „normální“ kloub (kosti, vazy, chrupavka), ale o kloub, na kterém byly patrny pooperační změny a byla tam protéza, což samo o sobě postavení klubu narušovalo a mohlo případnou diagnostiku zkreslit. Je tedy zřejmé, že v daném případě bylo skutečně problematické objektivně diagnostikovat, zda si žalobce , datum, při špatném došlápnutí skutečně podvrtnul levý kotník, nicméně nesporné je, že po špatném došlápnutí trpěl bolestí v oblasti hlezna a byl praktickou lékařskou odeslán na ortopedickou ambulanci k vyloučení uvolnění aloplastiky. Je tedy zjevné, že , datum, k poškození zdraví žalobce úrazem došlo (a je vcelku nerozhodné, zda špatné došlápnutí způsobilo poškození zdraví, které lze diagnostikovat jako podvrtnutí kotníku – byť takto je poškození zdraví popsáno nejen ve výše zmíněném záznamu o úrazu, ale například též v lékařském posudku o bolestném, který pracuje s distorzí levého hlezna aj), pro řízení však bylo podstatné, zda toto poškození zdraví spočívalo v důsledku špatného došlápnutí způsobilo rozlomení polyethylenové vložky levého hlezna, která byla žalobci v souvislosti s jiným úrazem a po několika předchozích operacích voperována na jaře 2011.

15. Pokud žalobce soudu I. stupně vytýká nesprávnost jeho závěru, že k rozlomení polyethylenové vložky levého hlezna nedošlo při úrazu žalobce ze dne , datum, , odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně v tom, že uvedený závěr vyplývá z obou v řízení provedených znaleckých posudků. Znalci měli pro své zkoumání mimo jiné k dispozici rentgenové snímky žalobce ze dne , datum, , , datum, a , datum, . Podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie – traumatologie , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , na snímku ze dne , datum, je vzdálenost mezi holení části endoprotézy a hlezenní částí endoprotézy dostatečná a drží ji polyethylen, který dobře sedí v kontaktu s oběma komponentami. V případě poškození endoprotézy je nejčastějším příznakem změny postavení komponent. Pro posouzení polyethylenu, který není kontrastní na RTG snímku, jsou do polyethylenu inkorporovány značky, nejčastěji na sebe kolmé kovové drátky. Případné narušení endoprotézy poškodí průběh těchto drátků, a to znamená narušení polyethylenu, který na RTG není vidět. Dalším možným příznakem narušení polyethylenu by bylo snížení vzdálenosti mezi oběma komponentami. V případě žalobce však bylo postavení komponent dne , datum, dobré a nedošlo ani k poškození průběhu drátků. Popisy rentgenových snímků vylučují, že by k rozlomení polyethylenu došlo na základě úrazu z listopadu 2019. Postavení komponent bylo dobré a drátky byly neporušeny i při skiaskopickém vyšetření dne , datum, , což nasvědčuje tomu, že k tomuto dni byl polyethylen ještě v pořádku. Charakter zranění, které žalobce utrpěl při pracovním úrazu dne , datum, , hodnotí znalec jako podvrtnutí hlezenního kloubu, při kterém došlo k dočasnému většímu kontaktu náhrady talu s vnitřním kotníkem. Obvyklou dobu léčení podvrtnutí hlezna stanovil znalec na 6–8 týdnů. Výše uvedené závěry pak v řízení podpořil svými znaleckými závěry též znalec z oboru zdravotnictví, odvětví radiologie a zobrazovací metody , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , který v odvolacím řízení kromě toho, co uvedl ve svém písemném posudku (viz zjištění soudu I. stupně), podal ke svému posudku též vysvětlení a zodpověděl otázky soudu i účastníků. Vysvětlil, že rentgenové snímky z , datum, a z , datum, jsou standardní rentgenové snímky, snímky z , datum, mají jiný charakter, jedná se vlastně pouze o zdokumentování výkonu na ortopedickém sále, při kterém byla provedena žalobci punkce kloubu a rentgenový snímek byl použit k tomu, aby lékař viděl přesně, kam zavádí jehlu. I když snímky z , datum, nejsou tzv. standardními rentgenovými snímky, a je proto třeba je posuzovat pouze orientačně, je na nich vidět kovový drátek protézy, na kterém jednoznačně neví vidět jeho poškození. Dále znalec v odvolacím řízení potvrdil, že rentgenologické vyšetření má svá omezení, na rentgenu všeobecně jsou vidět tkáně, které pohlcují rentgenové záření (t. kosti, cizorodé látky jako kov včetně kovového drátku), ale umělá hmota všeobecně, což je vlastně i polyethylen, ze kterého byla vložka hlezna vyrobena, pohlcuje rentgenový paprsky minimálně a proto na rentgenových snímcích vidět takřka není; umělá hmota je zachytitelná pouze jinými metodami, které tady nebyly použity a ani se, upřímně řečeno, k tomuto účelu nepoužívají. Nelze vůbec říci a ani s nějakou mírou pravděpodobnosti odhadnout, zda při úrazu žalobce , datum, mohlo dojít k poškození polyethylenové vložky levého hlezna žalobce, na předmětných rentgenových snímcích totiž žádné známky, které by mohly k takovému závěru vést nejsou. S jistou tak nelze říci, zda vložka hlezna byla či nebyla poškozena již v 11/2019, protože rentgenovou metodou lze zjistit pouze poškození kovového drátku, ale nelze zjistit, zda či jak byl poškozen polyethylen, ze kterého je vložka vyrobena. Jiné metody ke zjištění poškození vložky použity v daném případě nebyly, ovšem u těchto dalších metoda jako výpočetní tomografie CT (což je vlastně sofistikovanější rentgen) anebo magnetická rezonance, je velkým problémem přítomnosti kovu, protože ten zachytává velké množství rentgenového záření, takže na CT je sice šance vidět polyethylen, ale vzhledem k tomu, že polyethylen je velmi blízko kovu, tak tam budou takové artefakty, rušení obrazu, že výsledek zobrazení bude velmi špatný. Magnetická rezonance sice nepoužívá rentgenového záření, ale kov jí také vadí i nemagnetický, protože dělá velké distorze magnetického pole, v důsledku čehož je obraz špatný a vždy je opravdu problém posoudit výsledky vyšetření spolehlivě. Scintigrafické vyšetření by bylo pro posouzení poškození vložky hlezna nepoužitelné, protože se jedná o vyšetření nukleární medicíny, kdy se podává radiofarmakum, a to se vychytává třeba v kostech nebo v jiných tkáních. Dále znalec uvedl, že náhrady hlezenního kloubu nejsou ve srovnání s náhradami kolenních nebo kyčelních kloubů časné, spíše výjimečné, k tomu, kde nejčastěji dochází k jejich poškození a v jakém procentu selhávají by se mohl vyjádřit třeba jejich výrobce. Znalec se v odvolacím řízení vyjádřil též k otázce, zda by mohl přesnější odpovědi ve znaleckém posudku podat, pokud by měl k dispozici rentgenové snímky žalobce po operaci z roku 2011, kdy mu byla náhrada hlezenního kloubu voperována. Znalec uvedl, že tyto snímky k dispozici neměl, nemohl je proto analyzovat na diagnostickém monitoru a z fotografií těchto rentgenových snímků, které mu byly předloženy k nahlédnutí u jednání odvolacího soudu, je lege artis diagnostikovat nemůže, nicméně i pouhým pohledem na fotografie je zřejmé, že na snímku ze 9/2011 se kovový drátek ve vložce nacházel v podstatě ve stejné pozici v jaké byl zachycen na snímku z , datum, (znalec současně uvedl, že ke stejnému závěru by s největší pravděpodobností došel i při diagnostice snímků ze 9/2011 na diagnostickém monitoru a jeho posudkové závěry by tak zůstaly stejné).

16. Ze shora uvedeného je zřejmé, že z obsahu zdravotnické dokumentace, která je o pracovním úrazu žalobce k dispozici a se kterou pracovali znalci, vyplývá, že u žalobce došlo k rozlomení polyethylenové vložky levého hlezna, které bylo diagnostikováno dne , datum, , nicméně z dostupné dokumentace zachycující výsledky provedených vyšetření žalobce, konkrétně z rentgenových snímků ze dne , datum, a ze snímků ze dne , datum, , vyplývá, že v obou případech snímky zobrazují neporušený kovový drátek uložený v polyethylenové vložce, což svědčí o tom, že polyethylenová vložka levého hlezna žalobce v té době nebylo rozlomena. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , navíc potvrdil, že na snímku ze dne , datum, je vzdálenost mezi holení části endoprotézy a hlezenní částí endoprotézy dostatečná a drží ji polyethylen, který dobře sedí v kontaktu s oběma komponentami, zatímco v případě poškození endoprotézy by došlo ke změně postavení komponent, neboť toto je nejčastějším příznakem jejího poškození. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , pak navíc potvrdil, byť pouze na základě fotografií rentgenových snímků levého hlezna žalobce ze 9/2011, že na snímku ze 9/2011 se kovový drátek ve vložce nacházel v podstatě ve stejné pozici v jaké byl zachycen na snímku z , datum, , tedy po předmětném. O náhlém rozlomení polyethylenové vložky v důsledku úrazu ze dne , datum, navíc nehovoří ani lékařský posudek o bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění ze dne , datum, Prof. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který pracuje s tím, že u žalobce postupně došlo k uvolnění náhrady hlezna a k rozlomení PE vložky (což ostatně též zmínil v odůvodnění soud I. stupně).

17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak odvolací soud nemá co vytknout závěru soudu I. stupně o tom, že vysoce pravděpodobný a hraničící s jistotou, je ten závěr, že při úrazovém ději , datum, nedošlo k poškození polyethylenové vložky kloubní náhrady levého hlezna žalobce, a že tak mezi jejím rozlomením, které bylo zjištěno při vyšetření dne , datum, a úrazem žalobce ze dne , datum, není dán vztah příčinné souvislosti (srov. odůvodnění v odstavci 29 napadeného rozsudku), kterému předchází relevantní, logické a řádné hodnocení provedených důkazů, zejména to, které je obsaženo v odstavcích 24-26 odůvodnění napadeného rozsudku.

18. Pokud žalobce v odvolání soudu I. stupně vytkl, že oba znalecké posudky byly v řízení nepoužitelné a nebyly dostatečné, neshledal odvolací soud tuto námitku důvodnou vyjma té její části, že k posudku nebyl vyslechnut , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , což však bylo v odvolacím řízení napraveno. Předně je třeba upozornit, že důvody, pro které soud I. stupně nepovažoval znalecké dokazování za nedostatečné či vadné vysvětlil dostatečným a logickým způsobem již soud I. stupně. Nelze také souhlasit s tím, že znalci neměli pro své zkoumání relevantní objektivní informace, neboť vycházeli zejména ze zdravotní dokumentace žalobce, kterou za neobjektivní označit nelze, navíc byla předložena žalobcem samostným. Žalobce dále nedůvodně namítá, že , tituly před jménem, , jméno FO, , který RTG snímky po úraze dělal, udělal snímky nedostatečné, na kterých rozlomení polyethylenové vložky nelze vidět, neboť jak bylo v řízení prokázáno, na rentgenových snímcích se polyethylenová vložka nezobrazí, zobrazí se jen kovové části náhrady a kovové drátky uvnitř polyethylenové vložky. Rozlomení polyethylenové vložky tak sebedokonalejší rentgenové snímky z podstaty věci nejsou schopny zachytit a odhalit.

19. Vytýká-li žalobce v odvolání soudu I. stupně, že neprovedl další jím navržené důkaz, v důsledku čehož nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, ani tuto námitku odvolací soud neshledává důvodnou. K důvodům neprovedení dalších žalobcem navržených důkazů se již relevantně vyjádřil soud I. stupně v odstavci 9 odůvodnění napadeného rozsudku, a odvolacím soud pouze doplňuje následující. Jde-li o žalobcem navržené revizní znalecké dokazování, z obsahu spisu a z již vypracovaných posudků je zcela zjevné, že takovéto doplnění dokazování nebylo potřebné. Oba znalci, kteří v řízení posudky vypracovali, řádně splnili své znalecké úkoly a závěry, k nimž v posudcích dospěli obhájili i osobně při podání vysvětlení k posudku, kde zodpověděli na otázky soudu i účastníků. Závěry obou posudků vycházejí z podkladů, které jsou k dispozici s tím, že žádné další relevantní skutečnosti, které by mohly závěry znalců ovlivnit, již v řízení nevyšly najevo ani nebyly tvrzeny. Navíc závěry obou znaleckých posudků se vzájemně podporují a nejsou mezi nimi rozpory, které by bylo třeba objasnit revizním znalcem či znalci. Pokud žalobce v odvolání upozorňuje na to, že znalci neměli k dispozici rentgenové snímky pořízené v roce 2011 po voperování prvotní náhrady hlezenního kloubu, k jejímuž rozlomení mělo dle žalobce pracovním úrazem dojít, nelze přehlédnout, že i když znalec z oboru radiologie a zobrazovacích metod snímky ze 9/2011 nezkoumal metodou jejich zobrazení na diagnostickém monitoru, ale hodnotil je pouze na základě jejich fotografií, i tak uvedl, že postavení drátků v polyethylenové vložce je v podstatě totožné jak na snímcích z roku 2011, tak na snímku z , datum, a dodal, že k tomuto závěru by s největší pravděpodobností dospěl i při diagnostice snímků na diagnostickém monitoru. Pokud žalobce dále navrhoval doplnění dokazování zprávou výrobce rozlomené polyethylenové vložky náhrady hlezenního kloubu či certifikační listinou této náhrady za účelem zjištění, zda může dojít k poškození polyethylenové části kloubní náhrady bez ovlivnění kontinuity drátku, který je její součástí, soud I. stupně nepochybil, pokud v tomto směru dokazování nedoplnil. Bez ohledu na to, jaký by byl obsah odpovědi výrobce náhrady a její parametry dle certifikační listiny, nemohly by uvedené informace do řízení vnést relevantní informace a dát věci nový rozměr. I kdyby totiž teoreticky bylo možné poškození polyethylenové vložky kloubní náhrady bez poškození v ní vloženého drátku, jednalo by se o zjištění či připuštění teoretické možnosti bez jakékoli vazby na konkrétní okolnosti projednávané věci a nebylo by proto možno pouze na základě této případné teoretické možnosti dospět k závěru, že v projednávané věci došlo k rozlomení polyethylenové vložky v souvislosti s pracovním úrazem žalobce ze dne , datum, bez poškození kovových vodících drátků. Vzhledem k tomu, že žalobce po úrazu až do doby, kdy bylo dne , datum, zjištěno rozlomení polyethylenové vložky zjištěno, žádná vyšetření, která by mohla stav této vložky do rozlomení kovových drátků zachytit (a toto nelze klást k tíži žalovanému jako zaměstnavateli), bylo by pouhou ničím nepodloženou spekulací domnívat se, že k rozlomení vložky došlo bez poškození kovových drátků již v souvislosti s pracovním úrazem jen proto, že by výrobce tuto možnost teoreticky připouštěl nebo i kdyby takový případ již někdy někde v minulosti nastal. V celé věci také nelze pominout, že kloubní náhrada byla žalobci voperována již v roce 2011, do doby, než bylo zjištěno její rozlomení tak logicky docházelo k jejímu postupnému opotřebováván (a i uvolňování – viz posudek o ztížení společenského uplatnění a též závěry , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který vysvětlil, že průběh uvolňování endoprotézy je proces )stupu kosti z kontaktu endoprotéza-kost, většinou způsobený přítomností polyethylenového otěru, který organismu neumí zpracovat a který také snižuje pevnost polyethylenu), a i když lze obecně říci, že životnost kloubní náhrady se pohybuje v rozmezí 12-15 let, opotřebení a životnost je vždy individuální a závisí mimo jiné i na zatížení kloubu (nejen v důsledku hmotnosti pacienta, ale i zvedání těžkých břemen aj.), kvalitě kostí i věku a aktivitě pacienta. Bez významu nebude ani skutečnost, že (jak konstatoval ve svém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ), měla endoprotéza voperovaná v roce 2011 žalobci měla relativně tenký polyethylen, zeslabený v prostře zářezem, který umožňuje lepší vedení implantátu při pohybu. Poškození implantátu při plné zátěži (žalobce pracoval v relativně vysoké zátěži) je po 9 letech v podstatě v mezích normy.

20. S ohledem na všechny skutečnosti uvedené shora i v odůvodnění napadeného rozsudku je třeba dle odvolacího soudu závěr soudu I. stupně o tom, že žalobce v řízení neunesl důkazní břemeno ve vztahu ke svému tvrzení, že dne , datum, při špatném došlápnutí při převozu pacientky u něj došlo k rozlomení polyethylenové vložky náhrady hlezenního kloubu (o důkazní povinnosti ve vztahu k uvedenému tvrzení byl žalobce poučen včetně následků spojených s neunesením důkazního břemene). Naopak v řízení bylo prokázáno, že k rozlomení této polyethylenové vložky při pracovním úrazu žalobce dne , datum, nedošlo, neboť vložka, resp. kovové drátky v ní vložené, které poškození vložky signalizují, byla nepoškozená ještě při vyšetřeních ze dne , datum, a , datum, a ke zjištění poškození kovových drátků došlo až dne , datum, .

21. Pokud nebyla prokázána příčinná souvislost mezi pracovní úrazem žalobce a rozlomením polyethylenové vložky náhrady hlezenního kloubu žalobce, lze za správný označit závěr soudu I. stupně o tom, že v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne , datum, byla pouze pracovní neschopnost žalobce od , datum, do , datum, (náhrada za ztrátu na výdělku za uvedenou dobu byla žalobci žalovaným a rovněž pravomocným výrokem I. rozsudku soudu I. stupně již přiznána), zatímco pracovní neschopnost žalobce trvající od , datum, do , datum, již s následky pracovního úrazu nesouvisela. Stejně tak je správný i závěr o tom, že není dána příčinná souvislost mezi ztížením společenského uplatnění a pracovním úrazem žalobce ze dne , datum, . Nedošlo-li v rozlomení polyethylenové vložky náhrady hlezenního kloubu žalobce v důsledku pracovního úrazu ze dne , datum, , nemůže být logicky s tímto úrazem v příčinné souvislosti ztížení společenského uplatnění žalobce pro úplnou ztrátu hybnosti v hleznu a úplnou ztrátu pronace a supinace nohy, neboť uvedené následky jsou důsledkem operačního řešení rozlomení polyethylenové vložky náhrady hlezenního kloubu, v rámci kterého byla u žalobce provedena extrakce TEP hlezna, artrodéza hlezna a byl mu rovněž voperován kostní štěp, který byl řešen defekt talu (viz již několikrát zmíněny posudek o ztížení společenského uplatnění žalobce).

22. Odvolací soud proto za použití § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil rozsudek soudu I. stupně v odvoláním dotčeném zamítavém výroku II., neboť škoda v podobě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od , datum, do , Datum narození žalobce B, souvislosti s úrazem ze dne , datum, a žalovaný za ni proto žalobci neodpovídá. Odvolací soud rovněž potvrdil věcně správné výroku o nákladech řízení mezi účastníky III. a IV.

23. Jde-li o rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení státu, vzniklých v souvislosti se znaleckým dokazováním, zde odvolací soud podmínky pro potvrzení rozhodnutí neshledal. Soud I. stupně své rozhodnutí, kterým státu výše uvedenou náhradu nákladů řízení vůči v řízení neúspěšnému žalobci nepřiznal odůvodnil tím, že žalobce byl v řízení ze zákona od soudních poplatků osvobozen, a proto nejsou plněny podmínky § 148 odst. 1 o. s. ř. pro to, aby byl k náhradě nákladů řízení státu zavázán. Soud I. stupně však při svém rozhodování přehlédl, že pokud § 148 odst. 1 o. s. ř. stanoví, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, má na mysli předpoklady pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatek dle § 138 o. s. ř., a to bez ohledu na to, zda je řízení či účastník od soudních poplatků osvobozen na základě zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

24. Pro rozhodnutí o nákladech řízení státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř. tedy bylo nezbytné zjistit poměry žalobce a posoudit, zda a v jakém rozsahu, splňuje či nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o.s.ř. Pro tyto účely bylo v odvolacím řízení zjištěno, že žalobce je zaměstnán jako řidič u , právnická osoba, , adresa, s průměrným čistým měsíčním příjmem cca 26.000 Kč měsíčně, což je cca o 3.000 Kč čistého více, než byl jeho příjem u žalovaného. Žalobce je ženatý, jeho manželka pracovala jako zdravotní sestra, dnes je již cca 4 roky ve starobním důchodu, který je vyšší, než plat žalobce (odhadem činí 30.000 - 40.000 Kč měsíčně), ze kterého manželka hradí veškeré výraznější náklady domácnosti jako energie, daně z nemovitostí, veškeré pojištění. S manželkou má žalobce v SJM osobní automobil Citroen rok výroky 2011 a chalupu, kterou nedávno s manželkou koupili asi za 600.000 Kč, kdy na zaplacení kupní ceny si vzal žalobce úvěr 400.000 Kč s měsíční splátkou necelé 3.000 Kč, jiné závazky nemají. S manželkou bydlí v bytě ve výlučném vlastnictví manželky. S ohledem na takto zjištěné majetkové a osobní poměry žalobce dospěl odvolací soud k závěru, že u žalobce jsou splněny předpoklady pro osvobození soud soudních poplatků ve smyslu § 138 o.s.ř. v rozsahu 50 %. V návaznosti na tento závěr proto za použití § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku V. tak, že žalobce zavázal k povinnosti zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, na náhradě nákladů státu částku 19.959 Kč, což je 50 % nákladů vzniklých v řízení před soudem I. stupně v souvislosti se znaleckým dokazováním, které dosáhly celkové výše 39.918 Kč.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným za použití § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, když v odvolacím řízení úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem bylo rozhodnuto rovněž za použití § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit vedlejšímu účastníku k rukám jeho advokáta na této náhradě částku 600 Kč. Uvedená částka představuje odměnu nezastoupeného účastníka za 2 úkon (2x účast u jednání odvolacího soudu) dle § 1 odst. 3 písm. c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. I když byl vedlejší účastník v odvolacím řízení zastoupen advokátem, odvolací soud nepovažoval náklady takto vzniklé za náklady, které by bylo možno považovat za náklady účelně vynaložené k uplatňování či bránění práva, jejichž náhradu by bylo možno spravedlivě požadovat po v řízení neúspěšném žalobci. Vedlejší účastník udělil plnou moc k zastupování advokátovi až pro odvolací řízení, a to za situace, kdy byl v řízení před soudem I. stupně úspěšný a kdy nebylo možno očekávat, že pro bránění svého práva bude v odvolacím řízení potřeba odborných znalostí, bez kterých se v řízení před soudem I. stupně zcela bez problémů obešel, o čemž svědčí i fakt, že zástupce vedlejšího účastníka v odvolacím řízení použil de facto totožnou argumentaci, na které byla založena obrana jak žalovaného, tak vedlejšího účastníka již v řízení před soudem I. stupně.

27. O nákladech řízení státu bylo odvolacím soudem rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 ods.t 1 o. s. ř. ze shodných důvodů které již byly uvedeny výše v odstavci 24 tohoto odůvodnění tak, že žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, na náhradě nákladů státu vzniklých v odvolacím řízení částku 500 Kč, což je 50 % z nákladů odvolacího řízení, které státu vznikly v souvislosti se znaleckým dokazováním (podání vysvětlení znalce k posudku), jejichž výše dosáhla celkové částky 1.000 Kč.