23 C 58/2022

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Vystrčila a přísedících jméno FO a jméno FO ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , zastoupený advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , proti žalované: Jméno žalované A , IČ IČO žalované A , sídlem Adresa žalované A , za účasti: Jméno žalované B , IČ IČO žalované B , sídlem Adresa žalované B , o 822 560 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 9 205,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 205,76 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 813 354,24 Kč s 8,5 % ročním úrokem z prodlení od 21. 9. 2021 do zaplacení.

III. Žalobcem je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 452 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem se účastníkům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

V. České republice – Okresnímu soudu ve Znojmě se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení za vypracované znalecké posudky.

1. Žalobou ze dne , datum, , doplněnou dne , datum, , , datum, a , datum, se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 822 560 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21. 9. 2021 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnil tím, že u žalované byl na základě pracovní smlouvy zaměstnán na pozici , název pozice, . Při převozu , klienta, dne , datum, špatně došlápl na levou nohu a pocítil silnou a palčivou bolest. O této skutečnosti řádně informoval zaměstnavatele a jelikož potíže neustupovaly, podrobil se dne , datum, odbornému lékařskému vyšetření a byla mu vystavena dočasná pracovní neschopnost. Potíže neustávaly a proto se žalobce podrobil dalším vyšetřením. V minulosti byla žalobci voperována , popis, . Při pracovním úrazu dne , datum, došlo k jejímu poškození, což bylo zjištěno při dalším rentgenologickém vyšetření, kterým bylo zjištěno, že došlo k , popis, . Bylo nutno provést operaci, při které byla provedena , popis, . Komplikovaný operační zákrok si vyžádal delší pracovní neschopnost, která trvala až do , datum, . V důsledku pracovního úrazu byl žalobce v nepřetržité pracovní neschopnosti od , datum, až do , datum, . Za dobu pracovní neschopnosti náleží žalobci náhrada na ztrátu na výdělku. Při stanovení výše náhrady vycházel žalobce z pravděpodobného výdělku ve výši 27 000 Kč měsíčně hrubého, což za dobu pracovní neschopnosti odpovídá výdělku ve výši 607 500 Kč měsíčně. Po odečtení vyplacených nemocenských dávek ve výši 326 428 Kč činí ztráta na výdělku 281 072 Kč hrubého. V důsledku pracovního úrazu došlo na straně žalobce ke ztížení společenského uplatnění, které bylo ošetřujícím lékařem ohodnoceno 2 200 body, což při hodnotě , hodnota, bodu 250 Kč odpovídá škodě ve výši 550 000 Kč. Žalovaná však žalobci k jeho výzvě uhradila (kromě bolestného a nákladů spojených s léčbou) toliko náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 10 027 Kč.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasí, neboť má za to, že poškození , popis, nesouvisí s pracovním úrazem. V rámci ortopedického vyšetření dne , datum, bylo provedeno i rentgenologické vyšetření. Na RTG snímku je patné , popis, , postavení náhrady je dobré, bez známek , poškození, . , popis potíží, je viditelné až na rentgenovém snímku z února 2020. Žalovaná možnost , poškození, při pracovním úraze konzultovala i s výrobcem , označení, , dle kterého je , popis potíží, vlivem špatného došlápnutí nepravděpodobné, k jejímu poškození by mohlo dojít např. při pádu z velké výšky nebo skutečně razantním nárazem. Závěr žalobce o tom, že k , popis potíží, došlo již při pracovním úrazu je proto nepravdivý. Poškození , popis potíží, žalobce v jím uplatněném rozsahu proto nesouvisí s pracovním úrazem. Žalovaná poškození zdraví, jež by mohlo být přičítáno pracovnímu úrazu, vyhodnotila jako , popis, s obvyklou dobou léčení od , datum, do , datum, . Žalovaná dále nesouhlasí s průměrným výdělkem, ze kterého žalobce vycházel při stanovení výše škody. Žalobce vycházel z pravděpodobného výdělku, při stanovení výše náhrady na ztráty na výdělku je však nutno vycházet z průměrného výdělku, kterého žalobce dosahoval v rozhodném období před pracovním úrazem. Ten činil 1 025,36 Kč denně. Obvyklá doba léčení poškození zdraví žalobce související s pracovním úrazem odpovídá 22 zmeškaným pracovním dnům, po odečtení vyplacené náhrady mzdy a nemocenských dávek ve výši 12 531 Kč činí ztráta na výdělku žalobce 10 027 Kč. Tato částka byla žalobci v plné výši vyplacena. Žalovaná dále nesouhlasí s tím, jakým způsobem bylo ohodnoceno ztížení společenského uplatnění žalobce, kategorizace je chybná a navíc posudek mohl vydat jen ošetřující lékař, kterým je , tituly před jménem, , jméno FO, . Z jejích zpráv vyplývá, že žalobce je schopen nadále bez větší zátěže pracovat jako profesionální řidič a nadále může používat poškozenou , část těla, . Žalobcem tvrzená míra ztížení společenského uplatnění proto neodpovídá skutečnosti.

3. Vedlejší účastník na straně žalované se zcela ztotožnil se stanoviskem žalované.

4. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalovaný byl u žalované zaměstnán od , datum, na pozici řidiče , popis, . Ze záznamu o pracovním úrazu sepsaným dne , datum, vzal soud za prokázané, že dne , datum, okolo 10:00 hodin při cestě k , klienta, došlo u žalobce k podvrtnutí levého kotníku. V pracovní neschopnosti je žalobce od , datum, . Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobce vyplývá, že jeho pracovní neschopnost trvala až do , datum, . Z vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že žalobce byl po , druh operace, a po , druh operace, . Postupně došlo k uvolnění , popis potíží, a , popis potíží, . Žalobce byl operován dne , datum, , , druh operace, . , popis, . Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění bylo stanoveno 1200 body za úplnou ztrátu , popis, a 1000 body za , popis, . Z potvrzení OSSZ , adresa, o vyplacených dávkách nemocenského pojištění vzal soud za prokázané, že žalobci byly v období od , datum, do , datum, vyplaceny nemocenské dávky ve výši 326 428 Kč. Ze sdělení Úřadu práce ze dne , datum, bylo zjištěno, že zaměstnavatel žalobce stanovil pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti pravděpodobný výdělek nesprávně, správná výše pravděpodobného výdělku činí 22 538 Kč. Z mzdového listu žalobce za rok 2019 vzal soud za prokázané, že ve třetím čtvrtletí roku , rok, dosáhl žalobce hrubého výdělku ve výši 18 536 Kč za měsíc červenec, ve výši 24 674 Kč za měsíc srpen a ve výši 22 963 Kč za měsíc září. V tomto období odpracoval žalobce celkem , hodnota, hodin.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný již žalobci na náhradě mzdy za dobu pracovní neschopnosti vyplatil částku 10 027 Kč, soud proto vzal shodné skutkové tvrzení účastníků o této otázce za základ svých skutkových zjištění.

6. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že při cestě od , vozidlo, k domu , klienta, ucítil takové jako rupnutí, bolest, ne intenzivní, ale zabolelo to. Oznámil to nadřízenému, ten trval, aby směnu dokončil. Jelikož na nohu mohl došlápnout, tak souhlasil. Tehdy ještě bolest nebyla tak silná, postupně se ale zhoršovala a během tří dnů absolutně přestal chodit a musel používat francouzské hole. Druhý den po úrazu navštívil svého praktického lékaře, ten ho poslal na ortopedické vyšetření. V lékařských zprávách bylo, že má , popis potíží, a bolesti, on trval na tom, že , popis potíží, , byl , popis potíží, , ale to nikdo nechtěl slyšet. Dělali mu kvůli tomu i , druh vyšetření, , ale nebyl tam žádný zánět. Teprve až po provedení , druh vyšetření, bylo na dalším vyšetření vidět, že došlo k , popis, . Myslí si, že se to , poškození, , kdyby mu hned udělali , druh vyšetření, bylo by to vidět. Po ukončení léčby byl na ortopedickém vyšetření, závěr byl, že není problém dál konat práci řidiče, ale kvůli , diagnóza, už noha není tak ohebná jako dříve. Chodit může, ale už si nezaběhá. Ráno je , část těla, bolestivý.

7. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , vzal soud za prokázané, že na rentgenovém snímku , závěry znaleckého posudku8. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a z jeho výpovědi vzal soud za prokázané, že při , závěry znaleckého posudku9. Žalobcem navrhované doplnění dokazování soud neprovedl proto, že navrhovaný výslech znalce , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , měl směřovat k objasnění okolností, ke kterým znalec již v rámci svého znaleckého posudku uvedl, že na tyto otázky může náležitě zodpovědět jen , označení lékaře, . Výslech znalce by tak pro řízení nemohl přinést žádné nové doplňující skutečnosti. To samé pak platí pro navrhované doplnění dokazování zprávou výrobce , popis zboží, , neboť znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, na dotaz soudu zda lze nějakým způsobem zpětně zjistit přesnou příčinu , poškození, , uvedl, že toto by bylo možné jen , druh vyšetření, , který však po operaci proveden nebyl a pro případný nynější rozbor se , popis zboží, . Z odpovědi znalce , závěry znalce10. Na okraj soud podotýká, že v řízení bylo dokazování provedeno i lékařskými zprávami, jelikož však z těchto zpráv vycházeli znalci při zpracování svých posudků a jelikož tyto zprávy ve svých posudcích též zhodnotili, vycházel soud při rozhodování ze skutkových zjištění vyplývajících z výše uvedených znaleckých posudků.

11. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

12. Podle § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

13. Podle § 273 odst. 1 zákoníku práce plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

14. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

15. Podle § 271c zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2 (odst. 1). Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti (odst. 2).

16. Předpoklady pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem a tedy i předpoklady pro vznik povinnosti zaměstnavatele k její náhradě jsou – pracovní úraz, vznik škody (ať už majetkové či nemajetkové) a existence vztahu příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou na straně poškozeného zaměstnance. Existenci všech těchto předpokladů pro náhradu škody musí v soudním řízení prokázat ten, kdo se náhrady škody domáhá, tedy žalobce.

17. Co je pracovním úrazem definuje zákoník práce v ust. § 271k a §§ 273 a 274. Škodou se rozumí majetková újma, tj. újma, která nastala (se projevuje) v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz. Nemajetková újma je újmou, při které nedochází ke snížení majetku poškozeného; v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání jde o bolest, ztížení společenského uplatnění a nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance a při jeho úmrtí. O vztah příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem (nemocí z povolání) a vznikem škody nebo nemajetkové újmy se jedná tehdy, vznikla-li škoda nebo nemajetková újma následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (tj. bez pracovního úrazu nebo nemoci z povolání by škoda nebo nemajetková újma nevznikla tak, jak vznikla). Při řešení otázky, zda úraz, který utrpěl zaměstnanec, je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, soud posuzuje tuto souvislost z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhledem ke vztahu činnosti, při níž došlo k úrazu, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2507/2000). Rozhodovací praxe se ustálila na závěru, že existence vztahu příčinné souvislosti musí být najisto postavená. Pouhá pravděpodobnost, že škoda mohla tvrzeným způsobem vzniknout nepostačuje (pro srovnání viz kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Cz 56/90, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu po R 21/1992, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 508/2005). Soud si je však vědom, že v případě poškození zdraví nemusí být někdy z objektivních příčin možné, aby otázka existence vztahu příčinné souvislosti byla postavena najisto (o této skutečnosti se zmiňuje též , znalec, ve svém posudku). Bylo by proto nespravedlivé stavět žalobce do nemožné situace a požadovat po něm něco, co objektivně nelze splnit. Proto by se soud při rozhodování spokojil i tím, byla-li by existence vztahu příčinné souvislosti dána alespoň s velmi vysokou mírou pravděpodobností (k takové možnosti viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 – 3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, body 75 – 77 komentáře k § 2910).

18. V projednávané věci lze na základě provedeného dokazování dovodit existenci pracovního úrazu, neboť mezi účastníky není sporné a vyplývá to i z předloženého záznamu o pracovním úrazu, že žalobce dne , datum, při převozu , klienta, , tedy při plnění pracovních úkolů vyplývajících z pracovní pozice žalobce – řidiče , název pozice, , špatně došlápl a ucítil prudkou bolest v , část těla, . Jednalo se tak o krátkodobé a náhlé působení zevních vlivů. Rovněž tak otázka existence vzniku škody na straně žalobce byla v řízení do jisté míry prokázána, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl v období od , datum, do , datum, v pracovní neschopnosti, čímž u něj nutně muselo dojít ke ztrátě na výdělku. Došlo u něj i ke vzniku ztížení společenského uplatnění, byť jeho rozsah a bodové ohodnocení bylo mezi účastníky sporné. Tuto otázku však soud z důvodů níže uvedených v řízení blíže nezjišťoval.

19. Problematická je však otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vzniklou ztrátou na výdělku a případným ztížením společenského uplatnění, neboť zaměstnavateli lze k náhradě ukládat jen tu škodu, která vznikla jako přímý (v příčinné souvislosti) důsledek poškození zdraví zaměstnance pracovním úrazem.

20. Žalobce dovozuje, že tímto přímým důsledkem pracovního úrazu bylo , popis potíží, , které si vyžádalo operativní řešení s následující dlouhodobou pracovní neschopností a navazujícím ztížením společenského uplatnění. , popis potíží, však bylo zjištěno teprve při rentgenologickém vyšetření dne , datum, , tedy až tři měsíce po úrazovém ději. Již z laického pohledu se tak otázka příčinné souvislosti jeví jako nejistá, a to především s ohledem na její časové hledisko. Tuto otázku samozřejmě nelze odbýt tak lehce, neboť jde o záležitost lidského zdraví, jež může u tohoto samého problému vykazovat vysokou variabilitu různého vývoje, a to dle individuálních zdravotních dispozic toho kterého jedince. Navíc se jedná o , popis, , není proto běžně přístupná a možnost zjištění jejího přesného stavu je limitována současnými možnostmi lékařských zobrazovacích metod.

21. Nicméně ze znaleckého posudku znalce z odvětví , odvětví, vyplývá, že v případě polyethylenových vložek, jež s ohledem na vlastnosti tohoto materiálu nejsou samy o sobě zobrazitelné na rentgenových snímcích, a vyšetření , druh vyšetření, znehodnocuje přítomnost , označení, , existují dva indikátory poškození , označení, – , popis, .

22. Z obou zpracovaných posudků vyplývá, že na rentgenovém snímku pořízeném při vyšetření žalobce dne , datum, jsou ony výše zmiňované , označení, nepoškozené. , znalec, pak ve svém posudku hodnotí postavení komponent jako dostatečnou (obdobný závěr učinil i lékař vyšetřují žalobce dne , datum, ) s tím, že , popis, , který dobře , popis, .

23. Nelze samozřejmě vyloučit, že , popis, byla úrazem poškozena jen v takovém rozsahu, který nebyl schopen v okamžiku úrazového děje přivodit změnu , popis potíží, či ovlivnit vzájemné postavení , popis potíží, a že teprve postupním vývojem tohoto primárního poškození došlo ke , popis potíží, .

24. Takovou možnost však významně zpochybňují výsledky dalšího vyšetření, které bylo u žalobce provedeno dne , datum, . Tehdy bylo provedeno , druh vyšetření, . Dle znalce , znalec, jde o vyšetření, , popis vyšetření, Výsledkem , výsledek vyšetření, . Podle znalce tak výsledky tohoto vyšetření svědčí o tom, že , část těla, byla ještě dne , datum, v pořádku. Takový závěr se soudu jeví logický, neboť v případě, že by , část těla, byla poškozena, mělo by se to nějakým způsobem projevit v situaci, kdy se lékař snaží zjistit , poškození, a kdy je tak , část těla, oproti klidovému stavu, který byl žalobci po úraze předepsán, vystavena zvýšené zátěži, respektive takové zátěži, jejímž účelem je zjistit maximální limity hybnosti , poškození, . Pokud se ani při tomto ″zátěžovém″ vyšetření neprojevilo viditelné poškození , část těla, , jeví se soudu možnost drobnějšího poškození , část těla, , které by se projevilo teprve časem, jako málo pravděpodobná.

25. K tomuto závěru vede soud ono nyní rozebírané vyšetření ze dne , datum, . Jestliže ještě dne , datum, , tedy více jak dva měsíce po úrazovém ději, nejevila , část těla, žádné známky svého poškození a jestliže k jejímu , popis potíží, došlo v průběhu následujících 20 dnů (tj. do dne , datum, , kdy bylo , poškození, při rentgenologickém vyšetření zjištěno), nezdá se příliš pravděpodobné, že by ono žalobcem naznačované drobné poškození s postupným progresem se po dobu více jak dvou měsíců nijak neprojevilo z hlediska stavu , popis, či , popis, a projevilo by se náhle až v průběhu posledních 20 dnů. Pokud by tomu tak bylo, tak náhlost s jakou od , datum, do , datum, došlo k , poškození, , by nasvědčovala spíše tomu, že zde byl ještě další impuls, který se na , poškození, spolupodílel. V takovém případě by ovšem bylo ještě obtížnější stanovit, že pracovní úraz ze dne , datum, , je onou rozhodující příčinou, bez níž by k , poškození, nedošlo.

26. Znalec , znalec, pak možnost, že by k , poškození, došlo při pracovním úrazu dne , datum, , zcela vyloučil. Možnou příčinu , poškození, spatřuje znalec v tom, že , popis, byl na hraně své životnosti a že tak jeho , poškození, bylo způsobeno jeho opotřebením v čase. Pro takový závěr svědčí mimo jiné skutečnost, že i , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , z , právnická osoba, ve které byl žalobce po , poškození, operován, nehovoří ve své zprávě ze dne , datum, (kterou bylo provedeno bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění) o tom, že by k , poškození, došlo vlivem poškození při pracovním úrazu žalobce, ale o tom, že došlo k , popis, . Tedy nikoliv , poškození, náhlým intenzivním působením vnějších vlivů, ale postupné , poškození27. Pokud se týká znaleckého posudku , znalec, , nemá soud důvod, proč by tento důkaz měl považovat v řízení za nepoužitelný. Znalec zodpověděl soudem položené dotazy, v jeho posudku nebyly shledány žádné vnitřní rozpory, neúplnosti či nejasnosti. Za vadu posudku soud nepovažuje žalobcem namítanou skutečnost, že znalec nemá nijak podloženo své tvrzení, že u žalobce byla zřejmě pro nemožnost správného , označení, provedena , druh operace, , která se však hojila , popis, a byla nutná reoperace. Z obsahu posudku je zřejmé, že znalec vycházel z jemu dostupné zdravotnické dokumentace, její obsah je uveden v posudku na straně 2 a skutečný důvod reoperace z ní nijak nevyplývá. Toto znalec zohlednil tím, že vyslovil pouze svojí domněnku, což vyplývá z jím použitého uvození ″zřejmě″. Znalec proto správně rozlišil své pouhé domněnky od skutečně podložených závěrů. Navíc skutečnost, že znalec vyslovil domněnky o dřívějším, předúrazovém zdravotním stavu žalobce, nemá vliv na odpovědi znalce, které mu byly soudem zadány – posouzení zda při pracovní úrazu došlo či nedošlo k , poškození, . Při posouzení této otázky byly podstatné především výsledky poúrazových vyšetření žalobce. Znalec rovněž dostatečně vysvětlil, proč na rozdíl od praktické lékařky žalobce stanovil jinou obvyklou dobu léčení , diagnóza, tím, že uvedl, že v případě pacientů s , část těla, je třeba počítat s obvyklou dobou léčení delší (tj. oproti pacientům se zdravým , část těla, ). Znalec své závěry opírá o výsledky lékařských vyšetření žalobce, jasně a logicky vysvětluje, proč na těchto vyšetřeních nejsou patrny známky poškození , poškození, , v rámci soudního jednání pak pro srovnání předložil rentgenové snímky, na kterých demonstroval, jak vypadá poškozená a nepoškozená , část těla, a tento rozdíl je koneckonců patrný i na rentgenových snímcích žalobce ze dne , datum, a , datum, . Učinil-li pak znalec na základě postupně prováděných vyšetřeních žalobce závěr, že je vyloučeno, aby , část těla, byla poškozena při pracovním úrazu, spadá tento závěr nutně do rámce jeho odborných znalostí, soud sám nemůže hodnotit, zda je tento závěr věcně správný. Soud může toliko hodnotit, zda odůvodnění závěru je přesvědčivé a nerozporné, což v tomto případě je. Správnosti znaleckého posudku nasvědčuje i skutečnost, že domněnka znalce o poškození , část těla, v důsledku , popis, je v souladu se závěry, které ve své zprávě uvedlo zdravotnické zařízení, jež provádělo operaci žalobce po , poškození, (viz výše citovaná zpráva , jméno FO, v bodě 25 odůvodnění).

28. Správnost závěrů znaleckého posudku nemůže zpochybnit skutečnost, že žalobce dle svého tvrzení od okamžiku úrazu pociťoval bolest subjektivně stále stejně, neboť jednak jde jen o nijak nepodložená tvrzení žalobce a jednak, jak podotkl i znalec, vnímání bolesti je ryze individuální záležitost a subjektivní pocity nemohou samy o sobě vyvrátit objektivně zjištěná fakta. Námitka žalobce o stále stejně pociťované bolesti navíc není příliš v souladu s účastnickou výpovědí žalobce o stupňující se bolesti do takové intenzity, že tři dny po úrazu již nebyl schopen chodit.

29. Výsledek provedeného dokazování byl tedy takový, že jako ne-li jistý, tak alespoň vysoce pravděpodobný a hraničící s jistotou, je ten závěr, že při úrazovém ději nedošlo k poškození , část těla, a že tak mezi jejím , poškození, , které bylo zjištěno při vyšetření dne , datum, a úrazem žalobce ze dne , datum, není dán vztah příčinné souvislosti. Jsou-li zde nějaké pochybnosti (ona žalobcem naznačená možnost při vyšetření nezjištěného poškození), tak ty jsou dány především faktem, že lékařská věda bude nutně vždy limitována aktuálním stavem vědeckého výzkumu a dostupnými léčebnými a diagnostickými metodami, v důsledku čehož bude dosažení 100 % jistoty vždy minimálně pochybné. Ony naznačené pochybnosti však nepotvrzují žádná objektivně zjistitelná fakta. Namítá-li žalobce, že k pochybení došlo při vyšetření dne , datum, , zjevně opomíjí jednak fakt, že dle obou znalců byl proveden dostatečný počet rentgenových snímků pro náležité vyšetření a že tyto snímky měly dostatečnou kvalitu, aby mohly být odborně lékařsky posouzeny a jednak fakt, že bylo provedeno i další vyšetření (, druh vyšetření, dne , datum, ), které rovněž žádné poškození , část těla, neprokázalo, ač bylo zaměřeno na posouzení postavení , část těla, a tím pádem i na postavení , část těla, (což je jeden z indikátorů jejího poškození).

30. Dokazování je tak ve stavu přesně opačném pro to, aby soud mohl učinit závěr o existenci vztahu příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a celou vzniklou škodou, neboť jako vysoce pravděpodobné se jeví, že poškození polyethylenové vložky a s ním související pracovní neschopnost žalobce a ztížení společenského uplatnění žalobce, bylo způsobeno jinou příčinou, než úrazovým dějem a možnost, že , poškození, bylo způsobeno již při úrazu zůstává jen minimální ve fázi nijak neprokázaných domněnek. Žalobce tak i přes poskytnuté poučení soudu neunesl důkazní břemeno o existenci jedné z obligatorních podmínek pro vznik odpovědnosti žalované za celou vzniklou škodu. K tomu, proč soud neprovedl další žalobcem navržené důkazy a k tomu, proč se soud domnívá, že ani tyto další důkazy by nebyly způsobilé postavit otázku existence vztahu příčinné souvislosti tak, aby se tato jevila alespoň jako vysoce pravděpodobná, viz výše pod bodem 8 odůvodnění tohoto rozsudku.

31. Soud proto může žalobci přiznat k náhradě toliko tu škodu, jež je ve vztahu příčinné souvislosti s pracovním úrazem, neboť jak již bylo uvedeno výše, existence pracovního úrazu a existence škody na straně žalobce byly v řízení prokázány. Znalec hodnotil poškození zdraví, které žalobce při pracovním úrazu utrpěl, jako o , diagnóza, . K námitce žalobce, že se jedná o ničím nepodloženou domněnku znalce, soud poukazuje jednak na skutečnost, že tuto diagnózu vyslovila ve své zprávě ze dne , datum, již praktická lékařka žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, a jednak na skutečnost, že znalec ve svém posudku v rámci rozboru případu na str. 6 uvádí že: „, závěry znalce, “. Své závěry tak znalec učinil ne na základě ničím nepodložených domněnek, ale na základě výsledků rentgenologického vyšetření žalobce provedeného po úrazu dne , datum, . Je pak na znalci, aby na základě svých odborných znalostí podle výsledků vyšetření určil charakter poškození zdraví žalobce. Správnost odborných závěrů znalce nemůže soud zpochybňovat, nejsou-li zde skutečnosti svědčící o nesprávnosti znaleckého posudku, což v tomto případě nejsou.

32. V příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce tak byla toliko pracovní neschopnost vyvolaná , popis potíží, . Jelikož pracovní neschopnost žalobce byla prodloužena časově navazujícími, ale s pracovním úrazem nesouvisejícími zdravotními komplikacemi, nebylo možno určit přesnou dobu trvání pracovní neschopnosti. Soud proto při stanovení její doby vyšel ze stanoviska znalce ohledně obvyklé doby léčení typu poranění, které žalobce při pracovním úraze utrpěl. Znalec tuto obvyklou dobu léčení stanovil v rozpětí 6 – 8 týdnů. S ohledem na obecně horší předúrazový zdravotní stav žalobce, jenž je znalcem v posudku popsán v rozboru případu, přiklonil se soud v zájmu ochrany práv žalobce jakožto slabší strany pracovněprávních vztahů k další lhůtě léčení, tj. ke lhůtě 8 týdnů, neboť vzhledem ke skutečnosti, že žalobce ještě před úrazem postoupil několik operací , část těla, , nelze jeho zdravostí stav považovat za obvyklý (v poměru k jiným pacientům s , popis, ) a je tak na místě uvažovat spíše o delší době léčení než o kratší.

33. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od , datum, , pracovní neschopnost v délce 8 týdnů by tak trvala do , datum, . Žalovaná sama žalobci vyplatila náhradu za ztrátu na výdělku za období od , datum, do , datum, . Zbývá tak k úhradě náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, . V tomto období bylo 16 pracovních dnů. Výši náhrady bylo nutno dle § 271a odst. 1 zákoníku práce stanovit jako rozdíl mezi průměrným výdělkem žalobce před úrazem a plnou výší nemocenského (náhradu mzdy dle § 192 zákoníku práce již žalobce v tomto období nepobíral).

34. Průměrný výdělek stanovil soud v souladu s ust. § 353 a § 354 zákoníku práce z výdělku, kterého žalobce u žalované dosahoval ve třetím kalendářním čtvrtletí roku , rok, (pracovní úraz žalobce utrpěl ve čtvrtém čtvrtletí, předchozím čtvrtletím ve smyslu § 354 odst. 1 zákoníku práce je tak čtvrtletí třetí). V tomto čtvrtletí žalobce dosáhl dle předložených mzdových listů příjmu v součtu ve výši , částka, , přičemž odpracoval , hodnota, hodin. Průměrný hodinový výdělek v tomto období tak činí , částka, . Průměrný denní výdělek pak , částka, (, částka, x 8). Při 16 dnech pracovní neschopnosti činí průměrný výdělek žalobce , částka, . Dle potvrzení OSSZ , adresa, náležela žalobci v období od , datum, do , datum, nemocenská ve výši , částka, /den, což při 16 dnech odpovídá částce , částka, . Náhrada na ztrátu na výdělku žalobce v tomto období tak činí 9 205,76 Kč (, částka, – , částka, ).

35. Soud proto podané žalobě vyhověl jen co do částky 9 205,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, na který žalobci přísluší nárok dle § 1970 občanského zákoníku nejpozději dnem následujícím po skončení pracovní neschopnosti (jak požaduje žalobce). Ve zbytku soud návrh jako nedůvodný zamítnul, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by pracovní neschopnost žalobce od , datum, do , datum, byla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem a že by ke ztížení společenského uplatnění žalobce došlo v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Z důvodu absence jedné ze zákonných podmínek pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu proto soud ani v řízení nezjišťoval, zda a v jakém rozsahu došlo u žalobce ke ztížení společenského uplatnění.

36. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že soud žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť neúspěch žalované ve sporu činil jen 1,12 % ze žalobou uplatněného nároku, což lze s klidným svědomím nazvat neúspěchem zcela nepatrným. Náklady řízení žalované byly soudem stanoveny v souladu s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za čtyři úkony – vyjádření k předžalobní výzvě dne 19. 9. 2022, vyjádření k žalobě dne 1. 2. 2023, účast na jednání soudu dne 28. 3. 2023 a účast na jednání soudu dne 23. 5. 2024 po 300 Kč za každý úkon + 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem tedy 1 452 Kč.

37. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem soud vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť vedlejšímu účastníkovi v průběhu soudního řízení žádné náklady nevznikly.

38. Týká-li se náhrady nákladů řízení států za zpracované znalecké posudku, stíhá neúspěch ve věci žalobce, který by tak měl dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. hradit státu vzniklé náklady řízení. Žalobce je však v řízení ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků, dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. mu tak nelze povinnost k náhradě nákladů řízení uložit. Soud proto o náhradě nákladů řízení státu rozhodl tak, jak je uvedeno výše ve výroku č. V tohoto rozsudku.