49 CO 160/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci žalobkyň: a/ jméno příjmení , datum narození bytem adresa b/ jméno příjmení , datum narození bytem adresa c/ anonymizováno jméno příjmení , datum narození bytem adresa všech zastoupených advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem PSČ obec , anonymizováno . příjmení anonymizováno proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem PSČ obec , ulice a číslo za účasti: pojišťovna , IČO sídlem adresa o náhradu škody, o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. června 2021, č.j. 5 C 87/2016-238,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se po žalovaném domáhala zaplatit žalobkyně a/ částku 240.000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení za dobu od 7. 9. 2015 do zaplacení (výrok I.), žalobkyně b/ částku 240.000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení za dobu od 7. 9. 2015 do zaplacení (výrok II.) a žalobkyně c/ částku 363.194 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení za dobu od 7. 9. 2015 do zaplacení (výrok III.). Ve vztahu mezi žalobkyněmi a žalovaným (výrok IV.) ani ve vztahu mezi žalobkyněmi a vedlejším účastníkem (výrok V.) nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly odškodnění pracovního úrazu (jednorázového odškodnění pozůstalých, náhrady nákladů pohřbu, hřbitovních poplatků a nákladů na zřízení pomníku), který jako zaměstnanec žalovaného utrpěl dne 19. 11. 2014 [jméno] [příjmení] (otec nezletilých žalobkyň a/, b/ a manžel žalobkyně c/). Úrazový děj popsaly tak, že [jméno] [příjmení] byl dne 19. 11. 2014 žalovaným vyslán na služební cestu za účelem školení v automobilce [anonymizováno] v [obec], kam se měl dopravit nejpozději do zahájení školení v 8.00 hodin a za tím účelem mu bylo přiděleno služební vozidlo [anonymizováno] [registrační značka], že dne 19. 11. 2014 v době okolo 7.05 hod. došlo na silnici I. třídy [číslo] v katastru [územní celek] k dopravní nehodě mezi vozidlem [anonymizováno] [registrační značka], které řídil [jméno] [příjmení], a nákladním vozidlem [anonymizováno], kdy vozidlo [anonymizováno] z nezjištěné příčiny náhle přejelo do protisměrného jízdního pruhu, kde v tu dobu jelo předmětné nákladní vozidlo, došlo ke vzájemnému střetu, při němž [jméno] [příjmení] utrpěl těžká zranění, kterým podlehl, a že šetření Policie ČR bylo ukončeno usnesením o odložení věci, neboť nešlo o podezření z trestného činu.

3. Žalovaný a vedlejší účastník v řízení uplatnili obranu založenou na tvrzení, že příčinou dopravní nehody, při níž ke smrtelnému úrazu došlo, byla skutečnost, že [jméno] [příjmení] jako řidič osobního vozidla (držitel řidičského oprávnění skupiny A, A1, A2, B, B1, [příjmení], C, C1, C1E, CE, T č. EI [číslo]) svým zaviněním porušil právní předpisy (konkrétně § 3, § 11 a § 16 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu) a toto porušení bylo jedinou příčinou dopravní nehody, při které [jméno] [příjmení] utrpěl úraz se smrtelnými následky. Zaviněné porušení právních předpisů [jméno] [příjmení] spatřovali v tom, že jmenovaný dne 19. 11. 2014 v 7.05 hod. jel osobním motorovým vozidlem [anonymizováno] [registrační značka] po silnici I. třídy [číslo] ve směru jízdy od [územní celek] směrem na [územní celek], po projetí obcí [obec] z nezjištěného důvodu se nevěnoval plně řízení vozidla, čímž přejel do protisměrného jízdního pruhu, kde narazil přední částí vozidla do levé přední části nákladního vozidla [značka automobilu] [registrační značka], když již předtím vykazovalo jeho řízení a jeho jízda alarmující znaky usínání, popř. jiné výrazné inkompetence, když nejprve při vjezdu z [obec] bez jakýchkoliv příčin brzdil po dobu několika vteřin, následně 2x najel doprostřed vozovky a posléze náhle vybočil do protisměru, kde se střetl s nákladním vozidlem [značka automobilu] (viz úřední záznam nadpor. Bc. [příjmení], který je součástí vyšetřovacího spisu).

4. Soud I. stupně, vycházeje z pokynu odvolacího soudu obsaženém v jeho předchozím zrušovacím rozhodnutí (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2019, č.j. 49 Co 9/2019-163) po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, která mezi účastníky nebyla sporná, že [jméno] [příjmení] byl jako zaměstnanec žalovaného vyslán dne 18. 11. 2014 na pracovní cestu za účelem školení do [obec], kterou měl vykonat 19. 11. 2014 přiděleným vozidlem [anonymizováno] [registrační značka], s tím, že na místo školení se měl dostavit nejpozději do 8.00 hodin, že v průběhu pracovní cesty dne 19. 11. 2014, v době okolo 7.05 hod. vozidlo řízené [jméno] [příjmení] z nezjištěné příčiny přejelo do protisměrného jízdního pruhu, kde se střetlo s nákladním vozidlem [anonymizováno], a že při střetu vozidla [anonymizováno] s nákladním vozidlem [anonymizováno] utrpěl [jméno] [příjmení] zranění, kterým podlehl. Dále vyšel ze zjištění, že zesnulý [jméno] [příjmení] byl držitelem řidičského oprávnění sk. A, A1, A2, AM, B, B1, [příjmení], C, C1, C1E, CE, T čísla [příjmení] [číslo] a účastnil se pravidelného školení zaměstnanců žalované, které se týkalo zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, z. č. 247/2000 Sb. a dále mimo jiné i teorie řízení a zásady bezpečné jízdy, že v rámci šetření předmětné dopravní nehody (viz spis Policie ČR, [anonymizována tři slova] [obec], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) manželka poškozeného uvedla, že [jméno] [příjmení] v den dopravní nehody vstával ve 4,15 hod., že dle [jméno] [příjmení], řidiče nákladního vozidla [anonymizováno], přejetí vozidla [anonymizováno] do protisměru bylo plynulé, že dle [jméno] [příjmení], který před dopravní nehodou dojel v obci [obec] vozidlo řízené [jméno] [příjmení], toto vozidlo při výjezdu z [územní celek] začalo brzdit, aniž by se před jeho vozidlem nacházelo jiné vozidlo, a toto brždění trvalo přibližně 2 vteřiny, při průjezdu obcí [obec] nenadále najelo levou částí vozidla na střed vozovky a pak se opět vrátilo vpravo, což se ještě jednou opakovalo a po projetí [územní celek] (přibližně 700 metrů za obcí) vybočilo vlevo do jízdní dráhy nákladního vozidla a došlo ke střetu těchto vozidel, a že trestní řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu bylo bez stanovení právní kvalifikace odloženo, neboť ve věci nešlo o podezření z trestného činu a nebylo namístě věc vyřídit jinak, přičemž Policie ČR, [anonymizována tři slova] [obec], dospěla k závěru, že vozidlo [anonymizováno], které řídil [jméno] [příjmení], přejelo do protisměrného jízdního pruhu z nezjištěné příčiny (tento závěr vyplývá z rozhodnutí PČR [anonymizováno] [obec] ze dne 22. 12. 2014). Soud I. stupně vyšel též ze zjištění, že pitvou poškozeného, provedenou Fakultní nemocnicí [obec] bylo zjištěno, že při dopravní nehodě dne 19. 11. 2014 utrpěl [jméno] [příjmení] zhmoždění mozku, zlomeniny lebky, krvácení do mozkových komor, a to po tupém úrazu hlavy, trupu a končetin, přičemž jako přímá příčina smrti bylo určeno zhmoždění mozku s tím, že v pitevním protokolu nebyl uveden žádný nález, který by mohl vést k závěru, že příčinou předmětné dopravní nehody byla organická změna vedoucí ke ztrátě vědomí [jméno] [příjmení], příp. jiná zdravotní indispozice. MUDr. [příjmení] [příjmení], který prováděl pitvu [jméno] [příjmení], potvrdil, že pokud by při pitvě byl zjištěn nález např. akutního infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, výduť břišní srdečnice apod., tak by toto zjištění bylo v pitevním protokolu a současně doplnil (a to obecně nikoli k [jméno] [příjmení]), že na úrovni oběhového systému může docházet k funkčním změnám, které nemusí zanechat jakékoliv pitvou postřehnutelné a popsatelné změny.

5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že povinností [jméno] [příjmení] bylo dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Podle § 5 odst. 2 písm. c/ uvedeného zákona řidič nesmí řídit vozidlo mj. v případech, kdy je jeho schopnost k řízení vozidla snížena v důsledku jeho zdravotního stavu. [jméno] [příjmení] již více jak 700 metrů před předmětnou dopravní nehodou (a to v obci [obec] a při průjezdu obcí [obec]) vozidlo řídil tak, že bez zjevné příčiny brzdil, opakovaně najížděl (bez vnějších příčin) ke středu vozovky a vracel se zpět do svého jízdního pruhu a následně vybočil vlevo do jízdní dráhy protijedoucího nákladního vozidla, kdy došlo ke střetu těchto vozidel. Z řízení vozidla [jméno] [příjmení] před předmětnou dopravní nehodou lze usuzovat, že se řízení vozidla řádně nevěnoval, což nakonec vedlo ke střetu vozidel. Pokud byl příčinou nevěnování se řízení vozidla zdravotní stav [jméno] [příjmení] (což nebylo žalobkyněmi konkrétně tvrzeno a v řízení nebylo prokázáno), měl [jméno] [příjmení] tomuto zdravotnímu stavu přizpůsobit své chování a neměl jízdu buď vůbec vykonat anebo v ní pokračovat, popř. v ní pokračovat bez přiměřeného odpočinku. Jelikož se [jméno] [příjmení] (zaměstnanec-řidič) v průběhu jízdy (minimálně počínaje výjezdem z [územní celek] přes průjezd obcí [obec] až po střet vozidel za obcí [obec]), řízení vozidla řádně nevěnoval (když bezdůvodně brzdil či bezdůvodně vyjížděl ze svého jízdního pruhu), spoléhal na to, že jízdu může bezpečně vykonat, ačkoliv s ohledem na způsob jízdy musel vědět o okolnostech, které by mohly mít negativní vliv na jeho schopnost ovládat motorové vozidlo, a přesto těmto okolnostem režim své jízdy nepřizpůsobil. Tímto svým chováním tak [jméno] [příjmení] zaviněně porušil dopravní předpisy i předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neboť kontrolu nad vozidlem ztratil v důsledku náhlé indispozice, která mu musela být známa. Skutečnost, že vybočení vlevo do jízdní dráhy nákladního vozidla po projetí obcí [obec], nebylo způsobeno akutní zdravotní indispozicí řidiče tak, jak tvrdily žalobkyně (a to pouze zcela obecně a neurčitě, i před poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), vyplývá nejen ze stylu jízdy [jméno] [příjmení] před nehodou, ale byla prokázána pitevním protokolem i výslechem MUDr. [jméno] [příjmení], který pitvu prováděl. Za situace, kdy z objektivně zjištěného průběhu nehodového děje a z chování řidiče, které nehodovému ději předcházelo soud I. stupně uzavřel, že jedinou příčinou předmětné dopravní nehody bylo zaviněné porušení dopravních předpisů [jméno] [příjmení] (konkrétně § 3 odst. 1 věta první, § 11 odst. 1 zák. č. 361/200 Sb., u kterého je jeho dodržování a kontrola znalostí svěřena Policii ČR, a proto není třeba zkoumat, zda dodržování a znalost tohoto zákona vyžadoval a kontroloval i zaměstnavatel, tj. žalovaný), žalobu na náhradu škody jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s ohledem na jeho výsledek a okolnosti případu dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 150 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.