49 Co 174/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Hany Slané ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 400.000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2024, č. j. 232 C 7/2023-115,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 335.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 335.000 Kč za dobu od , datum, do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 152.185,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 335.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 335.000 Kč za dobu od , datum, do zaplacení (výrok I.), že se zamítá žaloba v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 65.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 65.000 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení (výrok II.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 79.008,75 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok III.).

2. Soud tak rozhodl o žalobě odůvodněné tím, že žalobce přenechal žalovanému částku 400.000 Kč bezhotovostním převodem dne , datum, , s tím, že tato částka bude vrácena až na to žalovaný bude mít. V té době byl jediný společník a jednatel žalovaného manželem dcery žalobce, mezi účastníky existovaly bezvadné rodinné vztahy. Vzhledem k tomu, že doba vrácení peněz byla ponechána na vůli dlužníka (žalovaného), obrátil se žalobce na Městský soud v Brně, který rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 61 C 222/2020-61, určil splatnost dluhu třetím dnem po právní moci rozsudku.

3. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce uhradil na účet žalovaného dne , datum, částku 400.000 Kč, částku 94.246 stejného dne na shodný účet uhradila paní , jméno FO, , z účtu byla v uvedený den zaplacena částka 494.246 Kč ve prospěch , právnická osoba, Dne , datum, byla uzavřena kupní smlouva mezi žalovaným a společností , právnická osoba, týkající se prodeje vozidla , jméno FO, 12A Cosmo A14NET MT6 (dále též jen „automobil“) za částku 544.246 Kč. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , byla určena splatnost částky 400.000 Kč třetím dnem po právní moci rozsudku. Z účtu jednatele žalovaného byla dne , datum, odeslána částka 65.000 Kč ve prospěch účtu žalobce. Automobil byl žalovaným prodán kupujícímu , jméno FO, , jméno FO, za cenu 115.000 Kč na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , a dále byla uzavřena k vozidlu kupní smlouva mezi , jméno FO, , jméno FO, jako prodávajícím a , jméno FO, jako kupující s kupní cenou 115.000 Kč. Manželka jednatele žalovaného si vedla rukou psané záznamy o půjčkách, ze dne , datum, je zápis „auto půjčka 335.000 Kč“. Jednatelem a jediným společníkem žalovaného je od , datum, do současnosti , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne , datum, byla uzavřena smlouva o půjčce mezi , adresa, a , jméno FO, jako věřiteli a , jméno FO, a , jméno FO, jako dlužníky na částku celkově přesahující 2,5 miliónu Kč. , jméno FO, , dcera manželky žalobce a bývalá manželka jednatele žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , při své výpovědi uvedla, že koncem roku 2012 zvažovali s bývalým manželem koupi automobilu, a proto kontaktovali její matku (paní , jméno FO, ) a jejího manžela (žalobce), zda by neměli volné finanční prostředky. Bývalý manžel přišel s tím, že bude výhodnější automobil koupit „na firmu“. Automobil používali jako rodina, jezdila s ním , jméno FO, , nyní je automobil v jejím vlastnictví. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že v roce 2012 půjčil manžel žalovanému 400.000 Kč. Už předtím dceři a bývalému manželovi půjčovali na stavbu domu, dcera se ptala, zda by jim mohli půjčit nějaké peníze, bývalý manžel přišel s tím, že automobil koupí žalovaný. Půjčku na stavbu spláceli, nebyl důvod nevěřit, že peníze nevrátí.

4. Soud dospěl k závěru, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by částka 400.000 Kč byla poskytnuta coby dar jeho bývalé manželce. Nákup tzv. na firmu obsahuje četná úskalí a byl-li žalovaný zapsán jako vlastník vozidla, nelze mít za to, že se vlastníkem stala již v roce 2012 bývalá manželka jednatele žalovaného, byť sama hradila část kupní ceny. Žalovaný se i nadále choval jako vlastník (řešil prohlídky na STK, hradil pojištění, vedl knihu jízd). Je tedy zjevné, že částka 400.000 Kč byla poskytnuta ve prospěch žalovaného a soud nemá důvod nevěřit svědkyním, že byla uzavřena ústní smlouva o půjčce, když byla jasně specifikována výše a ostatně i účel závazku. Ani žalovaný ostatně nezpochybňuje, že částka 400.000 Kč byla žalobcem poskytnuta za účelem koupě automobilu, když sám předložil rukou psané zápisy bývalé manželky se zápisem auto půjčka 335.000 Kč. Skutečnost, že automobil byl užíván bývalou manželkou byla odvozena od vůle statutárního orgánu žalovaného, neboť bylo na něm, jak se rozhodne nakládat s věcí, která je v jeho vlastnictví. Obrana žalovaného je důvodná co do částky 65.000 Kč. Soud nemá důvod nevěřit tomu, že bylo dohodnuto, že bude žalobci uhrazena tzv. vratka DPH, je nasnadě, že právě za účelem využití této výhody automobil zakoupil žalovaný.

5. Proti výrokům I. a III. rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání. Uvedl, že soud vycházel ze svědeckých výpovědí , jméno FO, a , jméno FO, , které však podporují tvrzení žalovaného, že finanční prostředky nebyly určeny pro něho, ale že byl pouze platebním místem/prostředníkem, tedy ne osobou, které byla částka ve výši 400.000 Kč určena a se kterou by žalobce uzavřel smlouvu (o půjčce). Svědkyně , jméno FO, jednoznačně potvrdila, že finanční prostředky byly poskytnuty za účelem koupě automobilu pro fyzické osoby – manžele , jméno FO, . , jméno FO, vypověděla, že „jsme (my, tedy manželé , jméno FO, – fyzické osoby, ne žalovaný jako právnická osoba) zvažovali koupi ještě v době, kdy jsme byli manželé, … a tak jsme se zeptali matky a jejího manžela, jestli by neměli nějaké volné finanční prostředky, jestli by nepůjčili nám (tedy manželům , jméno FO, – fyzickým osobám, ne žalovanému jako právnické osobě) peníze.“ Na dotaz soudu pak uvedla, že „peníze vrátíme“ (my, tedy manželé , jméno FO, – fyzické osoby, ne žalovaný jako právnická osoba). Soud se nevypořádal s tvrzeními žalovaného z jakého důvodu (výhodnost koupě) byl jako vlastník automobilu uveden žalovaný, za jakých okolností došlo k poskytnutí částky ve výši 400.000 Kč ze strany žalobce (domluva mezi žalobcem, potažmo manželi , jméno FO, a paní , jméno FO, ), užívání vozidla (pouze paní , jméno FO, , potažmo rodinou , jméno FO, ) a zejména pak s tvrzením, že žalovaný byl pouze prostředníkem/platebním místem. Žalovaný celou dobu tvrdí, že žádnou půjčku ani uzavření jiné (obdobné) smlouvy se žalobcem nikdy nesjednal, finanční prostředky nebyly určeny pro něho, ale pro paní , jméno FO, , potažmo pro rodinu , jméno FO, . Uvedené potvrzují i rukou psané zápisy bývalé manželky se zápisem auto půjčka 335.000 Kč, když předmětný zápis byl učiněn do soupisu půjček, které manželka jednatele žalovaného vedla pro půjčky, které spláceli jednatel žalovaného a jeho bývalá manželka (tedy fyzické osoby – manželé , jméno FO, ) manželům , jméno FO, . Pokud by tato částka byla závazkem žalovaného (právnické osoby) není důvod proč by bývalá manželka jednatele žalovaného tuto částku připočetla k dluhu, které manželé , jméno FO, měli vůči manželům , jméno FO, . Vůle stran je jednoznačná, a to použít finanční prostředky na nákup „rodinného vozu“, avšak s ohledem na finanční výhodnost na jméno žalovaného. Žalobce tak věděl, že finanční prostředky sice poukazuje na účet žalovaného, ale k tomu, aby tento je použil na nákup vozu, který nebude žalovaný používat pro svou potřebu, ale bude sloužit jeho nevlastní dceři a jeho rodině. Uvedené potvrzuje i prodej automobilu přes pana , jméno FO, , kdy , jméno FO, za následný odkup automobilu neuhradila žádnou kupní cenu. Pokud by automobil sloužil a byl kupován za účelem uspokojování potřeb žalovaného, je zcela v rozporu s jeho zájmy, aby za tento vůz neobdržel v rámci jeho následného prodeje žádnou kupní cenu. Naopak je logické, že , jméno FO, za vozidlo žalovanému nic nehradila, když bylo od počátku pořízeno pro její potřebu a již paní , jméno FO, uhrazeno. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl v celém rozsahu.

6. Žalobce uvedl, že argument žalovaného, že byl pouze prostředníkem/platebním místem a nikoli vlastníkem automobilu, vyvrací skutečnost, že žalovaný vedl knihu jízd a účetní doklady. Pokud by žalovaný nebyl vlastníkem automobilu, nemohl by ho následně prodat. Ohledně užívání automobilu bylo pouze na žalovaném, komu automobil přenechá k užívání. V obraně žalovaného je nepřekonatelný rozpor, na jedné straně se prezentuje pouze jako platební místo, na druhé straně je nejen formálním vlastníkem automobilu, ale jako vlastník k němu i přistupuje, když řeší DPH, vede knihu jízd, hradím PHM, servis a následně i automobil prodává. Napadený rozsudek vychází ze závěru, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by částka 400.000 Kč byla poskytnuta coby dar bývalé manželce jeho jednatele, s tímto závěrem žalovaný v odvolání ani nepolemizuje. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadené části potvrdil.

7. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustná odvolání žalobkyně a žalovaného (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) byla podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

8. V projednávané věci je předmětem řízení nárok žalobce na vrácení částky 400.000 Kč, které měly být žalovanému „přenechány k jeho žádosti“ (jak žalobce vymezil v žalobě) bezhotovostním převodem dne , datum, .

9. Vzhledem k tomu, že ke skutečnostem rozhodným pro vznik žalovaného práva (uzavření smlouvy, podle které žalobce plnil, převod peněžních prostředků) došlo před , datum, , je třeba právní vztah účastníků řízení posoudit podle právní úpravy účinné do , datum, (srov. § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

10. Ze skutkových zjištění soudu plyne (a mezi účastníky není sporné), že dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, kupní smlouvu, kterou koupil automobil , jméno FO, za kupní cenu ve výši 544.246 Kč, že před uzavřením kupní smlouvy byla z prostředků manželky jednatele žalovaného , jméno FO, složena záloha ve výši 50.000 Kč, dne , datum, uhradil žalobce na účet žalovaného částku 400.000 Kč a , jméno FO, (manželka jednatele žalobce) částku 94.246 Kč, téhož dne pak byla z účtu žalovaného zaplacena zbývající část kupní ceny ve výši 494.246 Kč společnosti , právnická osoba11. Podle konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že pokud žalobce uplatňuje nárok na vrácení určité částky, kterou žalovanému předal, tíží jej důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož je, resp. byl oprávněn si převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti poskytnutého plnění stíhají příjemce plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 246/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 248/2012, ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 1444/2018). Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností (důvodu převzatého plnění) totiž leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 2 Cdon 257/97, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 248/2012).

12. Z uvedeného plyne, že pokud žalovaný převzal do své dispozice peněžní prostředky poskytnuté žalobcem (což není sporné), tíží jej břemeno tvrzení i důkazní ohledně důvodu, proč není povinen žalobci tyto peníze vrátit, resp. že tyto peníze nepřevzal jako plnění od žalobce, protože byl pouze platebním místem pro splnění závazku žalobce poskytnout peníze třetí osobě, a to paní Evě , jméno FO, , popř. manželům , jméno FO, (jak tvrdí žalovaný).

13. Odvolací soud předně upozorňuje, že odpověď na základní otázku rozhodnou pro posouzení věci, tedy mezi kým vznikl právní vztah, jehož obsahem byl závazek žalobce poskytnout peněžní prostředky na koupi automobilu, se neodvíjí od zjištění, zda peníze na koupi automobilu použil žalovaný, popř. zda se žalovaný stal vlastníkem automobilu. Pro posouzení věci je rozhodné, s kým se žalobce dohodl na poskytnutí peněz, nikoli to, kdo následně tyto peníze použil na koupi automobilu. Jinak řečeno, žalovaný mohl získat peníze na koupi automobilu na základě dohody se žalobcem, stejně tak je ale mohl získat na základě dohody s manžely , jméno FO, či , tituly před jménem, , jméno FO, poté, kdy se manželé , jméno FO, sami dohodli na poskytnutí těchto peněz se žalobcem. Této posléze uvedené situaci plně odpovídá tvrzení žalovaného, že automobil byl koupen pro užívání manžely , jméno FO, jako jejich rodinný vůz a vlastnictví automobilu žalovaným (tzv. „na firmu“) bylo pouze předpokladem pro získání či uplatnění účetních, resp. daňových výhod, a to na základě samostatné dohody mezi žalovaným a manžely , jméno FO, , popř. , tituly před jménem, , jméno FO, (kdy tato dohoda mohla být přirozeně zcela neformální, když , tituly před jménem, , jméno FO, byl současně jednatelem žalovaného). Proto také byla koupě automobilu plně financována peněžními prostředky z majetku manželů , jméno FO, , které zčásti uhradila přímo paní , jméno FO, a zčásti byly manželi , jméno FO, získány od žalobce.

14. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že určitou (právně významnou) skutečnost lze prokazovat i pouze nepřímými důkazy – v takovém případě ji lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, respektive že je pravdivá (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1176/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, R 93/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 4268/2019). V civilním řízení nelze učinit závěr, že nebylo uneseno důkazní břemeno proto, že skutečnost nebyla provedenými důkazy prokázána nade vši pochybnost. Pro závěr, že soud má určitou skutečnost za prokázanou, dostačuje, aby předmětný skutkový závěr bylo možné s velkou mírou pravděpodobnosti připustit. Protože v civilním řízení neplatí zásada in dubio pro reo, nemusí nepřímé důkazy tvořit zcela uzavřenou soustavu, která nepřipouští jiný skutkový závěr než ten, k němuž soud došel, nýbrž dostačuje, jestliže nepřímé důkazy s velkou mírou pravděpodobnosti k tomuto závěru (na rozdíl od možných závěrů jiných) vedou (srov. usnesení Nejvyššího soud ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 1938/2008).

15. V projednávané věci odvolací soud po provedeném dokazování a zopakování důkazů provedených v řízení před soudem I. stupně (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že provedené důkazy vedou bez rozumných pochybností k závěru, že částka 400.000 Kč zaslaná žalobcem na účet žalovaného byla žalobcem poskytnuta nikoli jako plnění žalovanému, ale jako plnění žalobce podle dohody žalobce s manžely , jméno FO, , popř. s , jméno FO, , kdy účet žalovaného byl pouze platebním místem takové platby.

16. Tomuto závěru předně koresponduje skutečnost, že automobil byl zakoupen jako rodinné vozidlo pro Evu , jméno FO, , resp. manžele , jméno FO, . V řízení bylo prokázáno, že:- s výjimkou sporné částky 400.000 Kč byla zbývající část kupní ceny za automobil podle kupní smlouvy ze dne , datum, ve výši 144.246 Kč uhrazena z peněžních prostředků , jméno FO, (mezi účastníky nesporná skutečnost),- , tituly před jménem, , jméno FO, před koupí automobilu používal vozidlo , jméno FO, , jméno FO, Crosswagon, vedené jako majetek žalovaného, po koupí automobilu vozidlo , jméno FO, , jméno FO, Crosswagon vyvedl účetně z majetku žalovaného, s vozidlem však i nadále jezdil (tuto skutečnost učinil nespornou žalobce u jednání odvolacího soudu dne , datum, , potvrzuje ji i výpověď svědka Petráska a jednatele žalovaného),- v době nákupu automobilu žalovaným neměl žalovaný žádného zaměstnance (výpověď jednatele žalovaného a , jméno FO, ),- automobil byl žalovaným prodán v roce 2019 „přes , jméno FO, , jméno FO, “ Evě , jméno FO, , a to tak, že formálně byl sjednán prodej ze žalovaného na , jméno FO, , jméno FO, za cenu 115.000 Kč (kupní smlouva ze dne , datum, ) a poté byl automobil převeden na , jméno FO, s uvedením kupní ceny ve výši 115.000 Kč (kupní smlouva ze dne , datum, ), fakticky však kupní cena zaplacena nebyla (výpověď jednatele žalovaného a svědka , jméno FO, ). Odvolací soud se přiklonil k výpovědi svědka , jméno FO, , a nikoli svědkyně , jméno FO, , která uvedla, že kupní cenu zaplatila v hotovosti. Výpověď svědka , jméno FO, hodnotí odvolací soud jako bezrozpornou a věrohodnou, svědek nemá zájem na výsledku řízení ani bližší vztah k žalovanému (standardní přitom není ani svědkyní , jméno FO, uváděná platba v hotovosti, když platby v této výši obvykle probíhají bezhotovostně, mj. právě proto, že bezhotovostní platbu lze kdykoli snadno objektivizovat a prokázat),- , jméno FO, jezdila před nákupem automobilu s vozidlem BMW, které po koupi automobilu prodala přes pana , jméno FO, (výpověď svědka , jméno FO, a jednatele žalovaného, skutečnost, že , jméno FO, jezdila vozidlem, které po nákupu automobilu prodala, potvrdila i svědkyně , jméno FO, při své výpovědi před soudem I. stupně),- , jméno FO, automobil užívala (také) pro rodinné účely (tuto skutečnost potvrdila sama svědkyně , jméno FO, i svědkyně , jméno FO, ).

17. Za situace, kdy žalovaný automobil nepotřeboval, protože neměl zaměstnance a jeho jednatel , tituly před jménem, , jméno FO, měl vozidlo , jméno FO, , jméno FO, Crosswagon, které i nadále používal, kdy naopak , jméno FO, automobil potřebovala, protože prodala svoje předchozí vozidlo, kdy , jméno FO, hradila celou zbývající část kupní ceny kromě sporné částky 400.000 Kč, kdy , jméno FO, automobil užívala pro svoje potřeby a pro rodinné účely a následně byl automobil převeden „papírově“ na , jméno FO, bez faktického zaplacení kupní ceny, nezbývá než uzavřít, že automobil byl pořízen nikoli pro potřeby žalovaného (který neměl důvod si automobil pořizovat), ale jako rodinné auto pro Evu , jméno FO, , resp. pro manžele , jméno FO, . Automobil byl zakoupen do majetku žalovaného s ohledem na účetní/daňovou výhodnost takového postupu (tuto skutečnost ostatně potvrdily i svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, , podle kterých přišel , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že se automobil koupí „na firmu“, protože je to výhodné; není zřejmé, proč by svědkyně hovořily o výhodnosti nákupu na žalovaného, pokud by automobil koupil žalovaný pro účely vlastního podnikání – takový postup by nebyl ničím výhodný, ale naopak zcela standardní).

18. V řízení bylo dále prokázáno, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o půjčce mezi žalobcem a , jméno FO, jako věřiteli a , jméno FO, (jednatelem žalovaného) a , jméno FO, jako dlužníky na částku celkově přesahující 2,5 miliónu Kč na koupi domu, kterou manželé , jméno FO, postupně řádně spláceli (tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná, potvrzuje ji i smlouva o půjčce ze dne , datum, a výpověď svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, ). Mezi účastníky není sporné, že v době před poskytnutím částky 400.000 Kč byly rodinné vztahy jednatele žalovaného, jeho manželky , jméno FO, , její matky , jméno FO, a žalobce (manžela , jméno FO, ) zcela bezproblémové. Skutečnost, že se žalobcem o poskytnutí peněz na koupi automobilu jednali manželé , jméno FO, , potvrdily (kromě jednatele žalovaného) ve svých výpovědích i svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, (svědkyně , jméno FO, uvedla, že „my jsme na to peníze neměli“, proto žalobce a , jméno FO, požádali, aby „nám půjčili na koupi toho auta“, „protože už nám půjčovali na dům“, svědkyně , jméno FO, uvedla, že za nimi manželé přišli, že potřebují „větší auto, jestli ještě máme nějaké prostředky, jestli bychom jim mohli půjčit“). Naopak o žalovaném jako obchodní společnosti neměl žalobce ani , jméno FO, bližší informace, neznali jeho majetkové poměry, ani podnikatelskou činnost, kterou prováděl (k majetkovým poměrům žalovaného se blíže nebyla schopna ve své výpovědi vyjádřit ani svědkyně , jméno FO, , ani svědkyně , jméno FO, ).

19. Z uvedeného plyne, že v době poskytnutí peněžních prostředků na koupi automobilu byly mezi žalobcem, , jméno FO, a manželi , jméno FO, bezvadné rodinné vztahy, žalobce a , jméno FO, zapůjčili manželům , jméno FO, dříve peněžní částku na koupi domu, kterou manželé řádně spláceli, měli tedy s půjčováním peněz manželům , jméno FO, pozitivní zkušenosti. Naopak majetkové poměry žalovaného neznali a nebyli ani schopni posoudit jeho schopnost dosáhnout zisku a vrátit zapůjčené prostředky.

20. Zjištěné skutečnosti, že automobil byl pořizován jako rodinný automobil pro manžele , jméno FO, , resp. pro Evu , jméno FO, , že měli manželé , jméno FO, funkční rodinné vztahy se žalobcem, že dříve žalobce (s , jméno FO, ) zapůjčil manželům , jméno FO, peněžní prostředky na stavbu domu a tato půjčka byla splácena, a že žalobce neznal majetkové poměry a podnikání žalovaného, zcela odpovídají závěru, že také dohoda o poskytnutí částky 400.000 Kč na pořízení automobilu byla uzavřena mezi žalobcem a manželi , jméno FO, , popř. , jméno FO, . , jméno FO, skutečnost, že dohoda o poskytnutí peněz byla zcela neformální a bez zajištění, podporuje závěr, že žalobce poskytl peněžní prostředky manželům , jméno FO, (Evě , jméno FO, ), které znal osobně i z hlediska jejich majetkových poměrů, nikoli žalovanému, jehož majetkové poměry neznal. Závěr, že žalobce neposkytl peněžní prostředky žalovanému, podporuje také zjištění, že DPH z této částky ve výši 65.000 Kč vrátil žalobci ze svého účtu jednatel žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , nikoli žalovaný.

21. Zásadní význam má konečně i skutečnost, že si , jméno FO, vedla rukou psané záznamy o půjčkách, v zápisu ze dne , datum, je uvedeno auto půjčka 335.000 Kč (skutkové zjištění soudu I. stupně, které účastníci učinili v odvolacím řízení nesporným). Lze dovodit, že pokud by dlužníkem závazku k vrácení částky 335.000 Kč byl žalovaný, neuváděla by jej , jméno FO, na seznamu svých půjček.

22. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že v projednávané věci bylo bez (rozumných) pochybností prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 400.000 Kč poskytl žalobce sice na účet žalovaného, nikoli však jako plnění žalovanému, ale jako plnění podle smlouvy (dohody) uzavřené s manžely , jméno FO, , popř. s , jméno FO, , kdy účet žalovaného byl pouze platebním místem takové platby (tedy že žalobce poskytl peníze dceři své manželky, se kterou měl bezproblémové vztahy, na automobil, který bude užívat, a nikoli žalovanému, který jej nepotřeboval a se kterým žalobce „neměl nic společného“). Vzhledem k tomu, že peněžní prostředky nebyly poskytnuty žalovanému, nemá žalovaný ani povinnost je žalobci vrátit. Za této situace se odvolací soud dále nezabýval otázkou, jaká smlouva (dohoda) byla právním důvodem plnění žalobce (půjčka, darování), ani otázkou, zda tuto smlouvu žalobce uzavřel pouze s , jméno FO, či manžely , jméno FO, , neboť by to pro posouzení věci již bylo nadbytečné.

23. Odvolací soud konečně konstatuje, že není důvodná námitka žalobce, že nelze vyvracet pravomocně prokázané skutečnosti v řízení vedeném pod sp. zn. 61 C 222/2020, ve kterém byla rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 61 C 222/2020-61, určena splatnost žalovaného dluhu.

24. Podle závěrů soudní praxe žaloba na určení doby plnění je svou povahou žalobou, jíž se žalobce domáhá vydání (konstitutivního) rozsudku, který nahrazuje projev vůle dlužníka ohledně doby plnění, ponechaný v původním závazku na jeho vůli (§ 161 odst. 3 o. s. ř.). Protože v rozhodnutí soud jen určí splatnost (neukládá povinnost závazek splnit), vyhoví žalobě, jestliže mezi účastníky byl založen (vznikl) právní vztah zakládající závazek dlužníka vůči věřiteli, a jestliže doba splnění byla výslovně nebo s ohledem na dané okolnosti ponechána na dlužníkovi. V řízení o určení doby plnění není podstatné, zda závazek byl založen (vznikl) platně, zda a v jakém rozsahu dosud existuje, popřípadě zda právo na plnění, jehož splatnost byla ponechána na vůli dlužníka, je promlčeno; uvedené okolnosti musí být prokázány až v řízení o splnění závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3481/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 4134/2015).

25. S ohledem na uvedené závěry bylo třeba v projednávané věci, jejímž předmětem je žaloba na plnění, posoudit, zda byl mezi účastníky platně založen (zda platně vznikl) právní vztah zakládající žalobcem tvrzené plnění, tedy žalovaný závazek na vrácení peněžních prostředků převedených na účet žalovaného. Při posouzení této otázky dospěl odvolací soud, jak uvedeno výše, k závěru, že takový závazek žalovaného platně založen nebyl. Lze přitom dodat, že v rozsudku ze dne , datum, , č. j. 61 C 222/2020-61, se soud omezil na zjištění, že částka 400.000 Kč byla žalobcem převedena na účet žalovaného, aniž by se blíže zabýval otázkami podrobně výše rozebranými, které jsou pro závěr o platném vzniku žalovaného závazku mezi žalobcem a žalovaným rozhodující (zejména otázkou, zda převedení peněžních prostředků na účet žalovaného skutečně představovalo plnění žalovanému a zda mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní vztah).

26. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu i ve zbývajícím rozsahu zamítl.

27. Žalovaný byl v řízení úspěšný, odvolací soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodoval vedle nákladů odvolacího řízení také o nákladech řízení u soudu I. stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

28. Náklady žalovaného zahrnují soudní poplatek za odvolání ve výši 16.750 Kč, odměnu za zastupování advokátem za 8 úkonů právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne , datum, , jednání u mediátora dne , datum, , vyjádření ve věci ze dne , datum, , vyjádření ve věci ze dne , datum, , zastoupení žalovaného u jednání soudu I. stupně dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, ), která podle § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 9.900 Kč/úkon, odměnu za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby (odvolání, zastoupení žalovaného u jednání odvolacího soudu dne , datum, a dne , datum, ), která činí 9.660 Kč/úkon (předmětem odvolacího řízení byla pouze částka 335.000 Kč), náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, , za 7 úkonů právní služby ve výši 300 Kč/úkon, náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, , za 3 úkony právní služby ve výši 450 Kč/úkon, a DPH 21% z odměny a náhrad ve výši 23.505,30 Kč, celkem tedy 152.185,30 Kč.

29. Odvolací soud nepovažoval za úkon potřebný pro bránění práva žalovaného účast při vyhlášení rozsudku, protože účast zástupce žalovaného neměla žádný vliv na rozhodnutí soudu, ani na postavení žalovaného či realizaci jeho procesních práv.