232 C 7/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Sedláčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 335 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 335 000 Kč za dobu od 20. 7. 2022 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 65 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 65 000 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 20. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 79 008,75 Kč, do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne 3. 8. 2023 se žalobce domáhal zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce přenechal žalovanému částku 400 000 Kč bezhotovostním převodem dne 30. 11. 2012. Mezi stranami bylo dohodnuto, že tato částka bude vrácena až na to žalovaný bude mít, neboť jediný společník a jednatel žalovaného byl manželem dcery žalobce. Proces přenechání finančních prostředků proběhl v ústní formě, neboť rodinné vztahy v té době byly bezvadné. Vzhledem k tomu, že doba plnění byla ponechána na vůli dlužníka, obrátil se žalobce na zdejší soud, který rozsudkem ze dne 30. 5. 2022 č. j. 61 C 222/2020-61 (právní moc dne 16. 7. 2022) určil splatnost.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že částku 400 000 Kč od žalobce obdržel, avšak nikdy nebylo úmyslem uzavřít smlouvu o zápůjčce. Ve skutečnosti se jednalo o ústní dohodu mezi bývalou manželkou jednatele a společníka žalovaného, paní , jméno FO, a žalobcem, jejím otcem, neboť šlo o dar v její prospěch. Zdůraznil negativní rodinně vztahy po rozvodu manželů , jméno FO, . Uvedl, že dar byl poskytnut za účelem nákupu vozidla, které užívala paní , jméno FO, . Žalovaný byl toliko prostředníkem s ohledem na výhodnost koupě vozidla žalovaným3. Mezi stranami nebylo sporným, že částka 400 000 Kč byla žalovanému žalobcem poskytnuta, sporným zůstalo, z jakého právního důvodu se tak stalo. Taktéž nebylo sporným, že žalovaný byl zapsán jako vlastník vozidla a že ve prospěch účtu žalobce byla v roce 2013 z účtu jednatele žalovaného uhrazena částka 65 000 Kč.

4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce byl ke dni 3. 9. 2020 majitelem účtu č. , č. účtu, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., ze kterého byla dne 30. 11. 2012 odepsána částka ve výši 400 000 Kč ve prospěch účtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (potvrzení ze dne 3. 9. 2020). Dne 4. 4. 2022 proběhlo jednání u zdejšího soudu ve věci sp. zn. 61C 222/2020 (protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 4. 4. 2022 + protokol ze dne 30. 5. 2022). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 5. 2022, který nabyl právní moci dne 16. 7. 2022 byla určena splatnost částky 400 000 Kč třetím dnem po právní moci rozsudku (rozsudek Městského soudu v Brně, č. j. 61 C 222/2020–61). Dne 26. 6. 2023 byla žalovanému zasílána předžalobní výzva k zaplacení částky 400 000 Kč (protokol o odeslané zprávě). Jednatelem žalovaného je od 19. 9. 2000 do současnosti Ing. , jméno FO, , který je také jediným společníkem (výpis z obchodního rejstříku). Z faktury , právnická osoba, ., , adresa, , č. , hodnota, vystavené pro žalovaného soud zjistil, že je účtována částka 6 851 Kč za servisní zásah na vozidle , jméno FO, Tourer, RZ , SPZ, (faktura č. , hodnota, ze dne 26. 11. 2024). Na předmětném vozidle byla dne 25. 11. 2014 provedena servisní prohlídka po dvou letech, zakázkový list byl vystaven na žalovaného (plán servisní údržby + zakázkový list č. , hodnota, ). Na účet žalovaného žalobce uhradil dne 3. 12. 2012 částku 400 000 Kč, částku 94 246 stejného dne na shodný účet uhradila paní , jméno FO, , z účtu byla v uvedený den zaplacena částka 494 246 Kč ve prospěch , právnická osoba, (výpis z Profi účtu ze dne 3. 12. 2012). Dne 30. 11. 2012 byla uzavřena kupní smlouva mezi žalovaným a společností , právnická osoba, týkající se prodeje vozidla , jméno FO, , Anonymizováno, za částku 494 246 Kč (kupní smlouva č. , hodnota, + faktura č. , hodnota, + faktura č. , hodnota, ). Z účtu jednatele žalovaného byla dne 18. 3. 2013 odeslána částka 65 000 Kč ve prospěch účtu žalobce (výpis z účtu jednatele žalovaného za březen 2013). Předmětný automobil byl žalovaným prodán kupujícímu , jméno FO, , jméno FO, za cenu 115 000 Kč (kupní smlouva ze dne 7. 4. 2019) a dále byla uzavřena k předmětnému vozidlu uzavřena kupní smlouva mezi , jméno FO, , jméno FO, jako prodávajícím a , jméno FO, jako kupující s uvedením kupní ceny 115 000 Kč (kupní smlouva ze dne 17. 4. 2019). Manželka jednatele žalovaného si vedla rukou psané záznamy o půjčkách, ze dne 14. 12. 2015 je zápis auto půjčka 335 000 Kč (rukou psané zápisy). Dne 7. 2. 2009 byla uzavřena smlouva o půjčce mezi , adresa, a , jméno FO, jako věřiteli a , jméno FO, a , jméno FO, jako dlužníky na částku celkově přesahující 2,5 miliónu Kč (smlouva o půjčce ze dne 7. 2. 2009). Ohledně koupě předmětného vozidla probíhal v roce 2012 e-mailová komunikace s prodejcem (e-mailová komunikace týkající se vozidla , jméno FO, z prosince 2012).

5. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že se jedná o dceru manželky žalobce a bývalou manželku jednatele žalované. Uvedla, že koncem roku 2012 zvažovali s bývalým manželem koupi automobilu, a proto kontaktovali její matku (paní , jméno FO, ) a jejího manžela (žalobce), zda by neměli volné finanční prostředky, bylo to asi někdy v listopadu 2012. Bývalý manžel přišel s tím, že bude výhodnější automobil koupit „na firmu“. Navštěvovali se průběžně a bavili se o tom, měli výborné vztahy, půjčovali si takto i na dům. Určitě se bavili o tom, že peníze vrátí, splatnost určena nebyla. Svědkyně sama uhradila část kupní ceny. Automobil používali jako rodina, jezdila s ním. nyní je automobil v jejím vlastnictví, uhradila za něj začátkem roku přibližně 115 000 Kč. O vrácení DPH svědkyně nic nevěděla.

6. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že je matkou bývalé manželky jednatele žalované a manželkou žalobce. V roce 2012 půjčil manžel žalovanému 400 000 Kč. Už předtím dceři a bývalému manželovi půjčovali na stavbu domu. Dcera se ptala, zda by jim mohli půjčit nějaké peníze, bývalý manžel přišel s tím, že automobil koupí žalovaný. Žalobce žalovanému poslal peníze. Půjčku na stavbu spláceli, nebyl důvod nevěřit, že peníze nevrátí. Vozidlo užívala i dcera, jezdili s ním do , Anonymizováno, . Automobil teď vlastní dcera, odkoupila ho od žalovaného. Sdělila, že žalobce měl dříve účet u , Anonymizováno, shodného čísla účtu, jako dnes.

7. Jednatel žalovaného, slyšen coby účastník řízení uvedl, že bývalá manželka měla menší vozidlo a potřebovala větší. Popsal okolnosti koupě předmětného vozidla, když uvedl, že s nápadem na koupi „na firmu“ přišla bývalá manželka, která ze své karty složila zálohu a taktéž mu sdělila, že zbytek ceny pošle tchán. O tom, že by mělo jít o půjčku, vůbec nevěděl, poprvé se to dozvěděl až někdy v roce 2019, 2020. Upozornil, že zde byla vratka DPH, když tuto částku vrátil žalobci ze svého účtu právě proto, že neměli smluvní vztah. S automobilem jezdili na dovolenou, jinak bylo vozidlo v užívání bývalé manželky. Nyní vozidlo užívá bývalá manželka, která za něj neuhradila žádnou kupní cenu. Pojistnou smlouvu sjednávala taktéž bývalá manželka, žalovaný však řešil technickou, hradil pojištění., byla vedena kniha jízd.

8. Pokud jde o navrhované svědky , jméno FO, a , jméno FO, , k jejich výslechu nebylo pro nadbytečnost přistoupeno. Nebylo podstatné, zda svědkyně , jméno FO, uhradila v roce 2019 kupní cenu za předmětné vozidlo, či nikoli, taktéž nebylo podstatným, kdo s vozidlem jezdil do servisu.

9. Lze shrnout, že v roce 2012 došlo ke koupi vozidla , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, za částku 494 246 Kč, když jako vlastník vozidla byl zapsán žalovaný. Část kupní ceny byla uhrazena bývalou manželkou jednatele žalovaného. , adresa, 000 Kč poskytl žalobce, který se ve věci vedené u zdejšího soudu domohl pravomocného určení splatnosti uvedené částky. Žalovaný doložil, že jeho jednatel uhradil částku 65 000 Kč na účet žalobce.

10. Podle ust. § 3028 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se tímto zákonem (účinným od 1. 1. 2014) řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 cit. ust. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. Vzhledem k tomu, že k uzavření smluvního vztahu mezi účastníky došlo na konci roku 2012, řídi se vztah mezi účastníky právními předpisy účinnými do 31. 12. 2013.

11. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle §658 obč. zák. lze při půjčce dohodnout úroky.

12. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná.

13. Žalovanému se nepodařilo prokázat, že by částka 400 000 Kč byla poskytnuta coby dar jeho bývalé manželce. Zde je nutno upozornit, že nákup tzv. na firmu obsahuje četná úskalí a byl-li žalovaný zapsán jako vlastník vozidla, nelze mít za to, že se vlastníkem stala již v roce 2012 bývalá manželka jednatele žalovaného, byť sama hradila část kupní ceny. Kupní smlouva byla sepsána ve prospěch žalovaného, a i nadále se žalovaný počínal jako vlastník, když řešil prohlídky na stanici technické kontroly, hradil pojištění vozidla, a dokonce vedl knihu jízd. Je tedy zjevné, že částka 400 000 Kč byla poskytnuta ve prospěch žalovaného a soud nemá důvod nevěřit svědkyním, že byla uzavřena ústní smlouva o půjčce, když byla jasně specifikována výše a ostatně i účel závazku, bylo lze jednoznačně identifikovat smluvní strany. Způsob sjednání na konci roku 2012 pak zcela koresponduje se způsobem, kterým bylo mezi oběma rodinami s penězi nakládáno. Ani žalovaný ostatně nezpochybňuje, že částka 400 000 Kč byla žalobcem poskytnuta za účelem koupě předmětného vozidla, když sám předložil rukou psané zápisy bývalé manželky se zápisem auto půjčka 335 000 Kč. Skutečnost, že vozidlo bylo užíváno bývalou manželkou pak byla odvozena od vůle statutárního orgánu žalovaného, neboť bylo na něm, jak se rozhodne nakládat s věcí, která je v jeho vlastnictví. Skutečnost, že část kupní ceny byla hrazena bývalou manželkou (patrně z prostředků v SJM) pak sama o sobě nehraje žádnou roli, žalovaný se stal vlastníkem vozidla, nebyl pouze prostředníkem.

14. Obrana žalovaného je však důvodná co do částky 65 000 Kč. Stejně jako soud neměl důvod nevěřit sjednání smlouvy o půjčce, nemá důvod nevěřit tomu, že bylo dohodnuto, že bude žalobci uhrazena tzv. vratka DPH. Je nasnadě, že právě za účelem využití této výhody vozidlo zakoupil žalovaný. Bránil-li se žalobce, že neví, za jakým účelem byla tato částka na jeho účet připsána, nelze mu přisvědčit. Částky splácené jednatelem žalovaného a jeho bývalou manželkou pocházející z půjček na bydlení byly spláceny v jiných sumách, a hlavně na jiný účet, opět je třeba zmínit zápis o částce 335 000 Kč, výše uvedený. Taktéž neobstojí, že částka byla uhrazena z účtu jednatele žalované. Je sice pravdou, že plnění za jiného dle § 1936 o. z. nemělo ekvivalent v obč. zák. avšak bylo praxí připouštěno. Tento závěr prezentovala i judikatura (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 970/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2009 sp. zn. 29 Cdo 2011/2007), v tehdejší literatuře např. ELIÁŠ, Karel. Zánik obligace splněním jinému než věřiteli nebo jiným než dlužníkem (Právní rozhledy 2010, č. , hodnota, , s. 115 a násl.). Bezdůvodného obohacení by se tak maximálně mohl domáhat jednatel žalované po společnosti, za kterou byl dluh uhrazen, nikoli po žalobci.

15. Výše úroku z prodlení pak vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (účinného od 1. 1. 2014), když prvním dnem prodlení je den po splatnosti, stanovené v již uvedeném rozsudku č. j. 61C 222/2020-61. Tento právní předpis se užije v souladu s jeho ustanovením §19 odst. 1, neboť k prodlení došlo až v roce 2022.

16. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 20 000 Kč, odměně advokáta dle § 7, § 11 odst. 1, 2 vyhl.č. 177/1996 Sb. za devět (příprava a převzetí, třikrát podání ve věci samé, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem, třikrát účast u jednání, jednání s protistranou při prvním setkání s mediátorem) a půl (účast u vyhlášení rozhodnutí) úkonu právní pomoci po 9 900 Kč, 10x režijním paušálu po 300 Kč dle 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkem tedy 117 050 Kč. Úspěch žalobce ke dni rozhodnutí včetně příslušenství činí 455 324,65 Kč, neúspěch 88 346,57 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu činí 67,5% (83,75% - 16,25%). Žalobci proto náleží 79 008,75 Kč.