49 Co 212/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Zuzany Břízové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: právnická osoba sídlem adresa o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, o odvolání žalobkyně do rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. května 2024, č. j. 54 C 296/2022-300

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, jíž se žalobkyně domáhala určení, že výpověď, kterou jí dal žalovaný dne , datum, , je neoprávněná (výrok I.) a žalobkyni byla uložena povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 2 100 Kč (výrok II).

2. Soud takto rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že žalobkyně užívala jako nájemce byt č. , číslo, na , adresa, na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, . Při opravě zárubní dveří prováděných žalobkyní došlo dne , datum, ke zborcení části příčky. Na základě objednávky žalobkyně byl dne , datum, zpracován statický posudek, dle kterého bylo doporučeno zbylou část zborcené příčky odstranit. Rovněž bylo doporučeno odstranit provázanou příčku v rohu pokoje. Ve dnech 2. - , datum, provedla žalobkyně bourací a sanační práce, o čemž žalovaného neinformovala. Dne , datum, bylo provedeno žalovaným místní šetření v bytě č. 15, při němž bylo zjištěno, že byla odstraněna příčka mezi kuchyní a pokojem a v rohu pokoje u tzv. spíže. Dne , datum, byla žalobkyni doručena výpověď z nájmu bytu. Důvodem výpovědi dle § 2288 odst. 1 písm. a/ zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) bylo hrubé porušení povinností žalobkyně vyplývajících z nájemní smlouvy tím, že žalobkyně vybourala (odstranila) stěny (příčky) mezi kuchyní a pokojem a příčku v rohu pokoje (u tzv. komory) a to bez souhlasu pronajímatele.

3. Při právním hodnocení věci vyšel soud I. stupně z § 3074, § 2286 odst. 1, § 2288 odst. 1 písm. a/, § 2288 odst. 3, § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalobkyní podaná žaloba je žalobou o přezkum oprávněnosti výpovědi dle § 2290 o. z. Soud I. stupně neshledal neurčitost výpovědi v označení příčky, která byla zbourána, neboť rozdílné označení místností, mezi nimiž se příčka nacházela, vyplývalo z rozdílného pojmenování místností v evidenčním listu pro výpočet nájmu pro byt č. , číslo, a způsobu, jakým místnosti užívala a označovala žalobkyně, přičemž soud dospěl k závěru, že účastníkům bylo zřejmé, kde se zbouraná příčka nachází. V případě zbourání příčky „v rohu pokoje“ soud dospěl k závěru, že i zde bylo účastníkům zřejmé, o jakou příčku se jednalo, přičemž jiná příčka v rohu pokoje se v bytě nenachází. Ve vztahu k oprávněnosti výpovědního důvodu dospěl k závěru, že žalobkyně odstranila dvě příčky v bytě, aniž by o tom, alespoň dodatečně, informovala žalovaného jako pronajímatele. Přestože byla schopná zajistit v období od , datum, (zborcení příčky) do , datum, (místní šetření žalovaného) zpracování statického posudku, uzavření smlouvy o provedení prací k odstranění příčky, provedení prací spočívajících v sanaci zborcené příčky a ve zbourání příčky, neinformovala o této skutečnosti žalovaného. Obranu žalobkyně, že přístup žalovaného ve schvalování jejích předchozích žádostí o provedení oprav či rekonstrukcí byl liknavý, neshledal soud I. stupně za důvodnou, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně zaměňuje svoji informační povinnost se schvalovacím procesem pro provádění oprav a rekonstrukcí bytu. Z tohoto pohledu nepovažoval soud I. stupně za podstatné, zda došlo ke zborcení příček pro jejich špatný technický stav či z jiného důvodu nebo zda statický posudek doporučil zbourání příček a žalobkyně neměla jiného východiska. Soud se neztotožnil ani s obranou žalobkyně, že zbouráním příček nedošlo ke změně dispozice bytu a velikosti podlahové plochy, neboť pro posouzení oprávněnosti výpovědi nebyla tato skutečnost podstatná, nebyla totiž výpovědním důvodem. Stejně tak považoval za nepodstatnou obranu, že jednáním žalobkyně došlo ke zhodnocení bytu a žádná škoda žalovanému nevznikla. Jednání žalobkyně při soužití v domě shledal soud I. stupně z pohledu hodnocení oprávněnosti výpovědi z nájmu žalobkyně za nepodstatné. Rovněž jako nepodstatné hodnotil předchozí opravy, úpravy či rekonstrukce bytu č. , číslo, . Pro rozhodnutí ve věci neshledal soud I. stupně důvodným tvrzení žalobkyně o tom, že shodná příčka byla vybourána i v bytě Kláry Freitegové a její odstranění bylo dodatečně odsouhlaseno. Soud shledal výpověď z nájmu danou žalobkyni žalovaným za oprávněnou. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. Namítla, že soud založil oprávněnost výpovědi z nájmu bytu na důvodu, který žalovaný ve své výpovědi vůbec neuvedl. Soud dovodil porušení informační povinnosti žalobkyně z toho, že neoznámila pronajímateli zborcení příčky v bytě. Takový výpovědní důvod však ve výpovědi absentuje, a soud jej tak nemohl z vlastní iniciativy nahrazovat či doplňovat. Rozhodnutí soudu proto spočívá na nesprávném skutkovém i právním posouzení. Dále uvedla, že soud mylně vyhodnotil skutkový stav, když dospěl k závěru, že odstranila dvě příčky bytu. Ve skutečnosti žalobkyně pouze instalovala chybějící zárubně, které ve dveřním otvoru absentovaly, přičemž při této běžné údržbě došlo ke zborcení již staticky narušených příček. Na základě doporučení statika poté pouze odstranila jejich zbytky, aby předešla dalším škodám. Nešlo tedy o svévolné bourání příček, jak tvrdil pronajímatel, ale o nezbytný zásah vyvolaný havarijním stavem, který navíc vznikl v důsledku zanedbané údržby ze strany pronajímatele. Z dokazování je podle žalobkyně zřejmé, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že příčky se zbortily samy, a následné odstranění pouze jejich torza nelze považovat za odstranění příček ve smyslu výpovědního důvodu. , adresa, toho soud nesprávně převzal argumentaci žalovaného a doplnil ji o vlastní konstrukci porušení informační povinnosti, kterou však žalovaný nikdy jako důvod výpovědi neuplatnil. Žalobkyně dále namítla, že soud neprovedl podstatné důkazy, zejména ty, které dokládají neutěšený stav bytu a domu, a především důkazy o tom, že jinému nájemci – Kláře Freitagové – pronajímatel dodatečně povolil odstranění totožné příčky, aniž by vůči ní jakkoli postupoval sankčně. Tento rozdílný přístup podle žalobkyně ukazuje, že samotné odstranění příčky pronajímatel běžně považuje za akceptovatelné, a proto nemůže být u žalobkyně bez dalšího důvodem k výpovědi. Nepřijetí těchto důkazů vedlo k vadnému závěru, že žalobkyně se dopustila natolik závažného porušení povinností, že bylo na místě nájem ukončit. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že žalovaný se vůči ní choval zaujatě a zjevně usiloval o její „odstranění“ z bytového domu na základě stížností jiných nájemců. Výpovědní důvod týkající se údajného odstranění příček byl podle ní pouze zástupný, přičemž skutečným motivem žalovaného bylo řešit sousedské konflikty na její úkor. To podporují i důkazy, které k tomuto účelu sám žalovaný označil, avšak soud prvního stupně je neprovedl. Žalobkyně dále doplnila, že výpověď je neurčitá, neboť příčky, jejichž vybourání je žalobkyni vytýkáno, jsou ve výpovědi nesprávně označeny. Dále namítla, že soud nezohlednil, že provedenými úpravami zvýšila hodnotu bytu, k bytu se chová jako vlastník, zvelebuje ho. Nadto příčky, které byly vybourány, nepožadoval žalovaný obnovit, jejich existence tak není pro něj důležitá. Tyto příčky navíc absentují minimálně v polovině bytů v bytovém domě na , adresa, . Žalobkyně proto navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení, případně jeho změnu ve svůj prospěch.

5. Žalovaný v reakci na odvolání žalobkyně považoval rozsudek soudu I. stupně za správný. Soud I. stupně řádně zjistil důvod výpovědi i její oprávněnost. Žalovaný měl za to, že se soud rovněž řádně vypořádal s označením sporných příček v bytě, dostatečně popsal, co bylo předmětem stavební činnosti. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně nebyla oprávněna v bytě bourat nejen žádné příčky, ale nebyla oprávněna bourat ani zárubně. Pokud tak při této nedovolené činnosti došlo ke zborcení části příčky, bylo to právě v důsledku jejího jednání. Soud I. stupně podle něj správně odkázal na porušení informační povinnosti žalobkyně. Dále žalovaný uvedl, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně stavební činnost v bytě prováděla bez odborné firmy, bez statického posudku a její činnost tak mohla vést k závažnějším následkům. Odmítl tvrzení žalobkyně o diskriminaci. Ve vztahu k absentující příčce u paní , jméno FO, uvedl, že v jejím případě se jednalo o zcela jinou situaci. V případě žalobkyně se navíc jednalo o opakované porušování povinnosti, kdy se žalovaný dlouhou dobu snažil jednání žalobkyně tolerovat. Žalovaný proto navrhl potvrdit rozsudek soudu I. stupně.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobkyně (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části a v tomto rozsahu i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

7. Odvolací soud především odkazuje na správně a dostatečně zjištěný skutkový stav soudem I. stupně, tak jak byl popsán v odůvodnění napadeného rozsudku a v úvodní části tohoto rozhodnutí, přičemž má za to, že se soud řádně vypořádal rovněž s důkazy, jež byly účastníky v řízení před soudem I. stupně navrženy, avšak soudem nebyly provedeny. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že tyto důkazy nesměřovaly k prokázání skutečností, jež se týkaly výpovědi podané žalovaným žalobkyni. Pouze drobnou korekci ve zjištěném skutkovém stavu shledal odvolací soud v tom, že soud I. stupně činí závěr o provedení opravy zárubní žalobkyní ve sporných příčkách, z opakovaných tvrzení žalobkyně (i její výpovědi) však vyplývá, že se nejednalo o opravu (toto slovo evokuje spíše pocit, že byla provedena úprava existujících zárubní, jejich sanace, odstranění vad, výměna apod.), ale o osazení absentujících zárubní do stavebního otvoru. Nejedná se přitom o jiný zjištěný skutkový stav, ale o zpřesnění označení úpravy, kterou žalobkyně provedla.

8. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz e-mailem zaslaným , jméno FO, (vedoucím oddělení právního odboru bydlení žalovaného) dne , datum, žalobkyni, z nějž vzal odvolací soud za prokázané, že žalobkyně byla dopisem ze dne , datum, vyzvána k odstranění protiprávního stavu, který spočíval v provedení stavebních prací v bytě bez předchozího souhlasu pronajímatele do , datum, . Žalovaný tímto e-mailem žalobkyni sdělil, že akceptuje současný stav podlah v bytě č. 15. na , adresa, , a tím považuje celou záležitost za vyřízenou. Upozornění na možnost podání výpovědi z nájmu bytu je tak bezpředmětné.

9. Odvolací soud nepovažoval za důvodné provádět žalobkyní v odvolacím řízení navržené důkazy smlouvou o dílo uzavřenou mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , právnická osoba, . ohledně oprav zdravotně technické instalace v domě na , adresa, ze dne , datum, a položkovým rozpočtem stavby, jakož i fotodokumentací zachycující stav prováděných oprav této zdravotně technické instalace v bytě žalobkyně. Tyto předložené důkazy nesměřovaly k prokázání tvrzení, jež by byla rozhodná pro posouzení otázky oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu dané žalovaným žalobkyni dne , datum, . Pokud žalobkyně navrhovala provedení důkazu, o němž hovořil při jednání žalovaný a z nějž vyplývá, že žalovaný udělil fiktivní souhlas paní , jméno FO, s odstraněním příčky, kterou fakticky neodstranila ona, ale předchozí nájemník, odvolací soud tento návrh považoval za nadbytečný. Skutečnost, zda žalovaný udělil či neudělil dodatečný souhlas, k jaké žádosti a koho, zda byla žádost podána tím, kdo stavební úpravu učinil či nikoliv, není v tomto konkrétním případě pro posouzení otázky oprávněnosti výpovědi z nájmu dané žalobkyni podstatná, jak blíže odůvodňuje odvolací soud níže.

10. Odvolací soud k námitkám žalobkyně především uvádí, že shodně se soudem I. stupně neshledal neurčitost výpovědi z nájmu bytu v označení příček, jejichž odstranění bylo důvodem k podání výpovědi z nájmu bytu. Soud I. stupně se velmi podrobně a logicky vypořádal s touto námitkou žalobkyně, přičemž odvolací soud pro stručnost na jeho závěry odkazuje. Nadto je třeba navíc poukázat na § 556 o. z., týkající se výkladu právního jednání, podle nějž co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Jestliže výpověď z nájmu bytu, jak vyplývá z odůvodnění soudu I. stupně, odkazuje na místní šetření z , datum, , u tohoto šetření byly přítomny obě strany, byla z něj pořízena fotodokumentace, navíc žalobkyně ani netvrdila, že by v bytě bourala jiné příčky (a to hned dvě), je za situace, kdy mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně v bytě příčky vybourala, známé oběma stranám, jaké konkrétní příčky žalovaný ve výpovědi označuje, bez ohledu na to, že žalobkyně místnosti, které odstraněné příčky oddělovaly, označuje jinak než žalovaný.

11. Důvodnou shledal odvolací soud námitku žalobkyně, že soud I. stupně ve svém rozhodnutí založil oprávněnost výpovědi z nájmu bytu na důvodu, který žalovaný ve své výpovědi vůbec neuvedl, a to porušení informační povinnosti. Ačkoliv soud shledal porušení povinnosti žalobkyně v tom, že odstranila v bytě dvě příčky, aniž by to alespoň dodatečně žalovanému oznámila, odvolací soud má za to, že porušení povinnosti žalobkyně spočívá v provedení stavebních prací, které vedly k odstranění těchto dvou příček. Je přitom vcelku nerozhodné, zda se jedná o příčky dvě, na sebe navazující, či o příčky, které jsou vzájemně provázané. Podstatné pro posouzení věci je to, že žalobkyně prováděla v bytě stavební úpravy bez souhlasu žalovaného. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli v průběhu nájemního vztahu trvajícího od , datum, dvě dohody o provedení oprav v bytě č. , číslo, . Jednalo se o dohodu č. 73/2010/B ze dne , datum, a dohodu ze dne , datum, č. 027/2020/G. Dohoda v roce 2020 byla uzavřena ohledně oprav, úprav a doplnění bytu č. , číslo, spočívající ve výměně vchodových dveří, WC, umyvadla, baterií, dřezu, obkladů, vany a provedení nátěru dveří (bod 13. odůvodnění napadeného rozsudku). Žalobkyně tvrdila již před soudem I. stupně, že k částečnému zborcení jedné z příček došlo při osazování otvoru zárubněmi. Z dohody ze dne , datum, (bez ohledu na sjednaný termín dokončení prací) je však zřejmé, že osazování zárubní nebylo mezi účastníky sjednáno. Úprava stavebního otvoru osazením zárubní v příčce nebyla sjednána ani v dohodě ze dne , datum, , neboť z obsahu této dohody soud I. stupně zjistil, že se týkala opravy podlahových krytin, úpravy elektroinstalace, umístění plynového podokenního topidla, rekonstrukce koupelny včetně obkladů a dlažby a drobných udržovacích prací (bod 30. odůvodnění napadeného rozsudku).

12. Osazení otvoru v příčce zárubněmi přitom nelze považovat za běžnou údržbu či drobnou opravu, tak jak ji vymezuje nařízení vlády č. 308/2015, o vymezení pojmu běžné údržby a drobné opravy související s užíváním bytu. Žalobkyně tak v řízení fakticky tvrdila, že provedla nepovolenou stavební úpravu, která vedla ke zborcení části příčky a nutnosti jejího následného odstranění, včetně příčky na ni navazující, a toto prokazovala svou výpovědí, statickým posudkem , jméno FO, ze dne , datum, a dohodou o provedení práce mezi žalobkyní a , jméno FO, ze dne , datum, . Obrana žalobkyně, že odstranění příček bylo způsobeno jejich akutním zborcením, pak nevyviňuje žalobkyni z jednání, které je jí výpovědí z nájmu vytýkáno. Přestože samotné odstranění příček (nadto, jak správně uvedl soud I. stupně provedené bez splnění informační povinnosti dle § 2264 odst. 1 o. z.) bylo dle žalobkyně nutné v důsledku částečného zborcení jedné z nich, toto zborcení, a tedy i následné odstranění příček bez souhlasu žalovaného, zavinila sama žalobkyně prováděním nepovolených stavebních úprav v bytě. To, zda příčka byla či nebyla v havarijním stavu, jak tvrdí žalobkyně, je pouze snahou o bagatelizaci jednání žalobkyně. K jejímu odstranění totiž došlo až v důsledku nepovoleného stavebního zásahu žalobkyně.

13. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 5114/2017 Nejvyšší soud uvedl, že „[v]ýpověď může být oprávněná i tehdy, jestliže skutkové okolnosti, které mají zakládat v ní použitý výpovědní důvod, nebyly v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi prokázány přesně v té podobě, v jaké je vymezil pronajímatel, avšak za předpokladu, že navzdory zjištěné odchylce od skutečného stavu nebyla zasažena podstata skutku vymezeného ve výpovědi.“14. Odvolací soud dospěl k závěru, že tak je tomu v tomto případě. Žalobkyně provedla nepovolenou stavební úpravu, jejímž faktickým důsledkem bylo odstranění předmětných dvou příček. Výpověď jí přitom byla dána z důvodu, že odstranila tyto příčky a provedla tak stavební úpravy bez souhlasu žalovaného jako pronajímatele v rozporu s článkem IV. odst. 3 nájemní smlouvy a § 2263 odst. 1 o. z. (bod 4. odůvodnění napadeného rozsudku). To, zda úmyslem žalobkyně bylo odstranit předmětné příčky či zda se jednalo o následek jejích nepovolených stavebních úprav nepředstavuje takovou odchylku, která by zásadním způsobem zasahovala do podstaty skutku vymezeného ve výpovědi.

15. Závažnost tohoto jednání je o to vyšší, že žalobkyně fakticky svou stavební úpravou bez řádného ověření stavu příčky, do níž stavebně zasahovala, mohla způsobit mnohem závažnější škodu. Tvrzení žalobkyně, že se nejednalo o nosné stěny závažnost jednání žalobkyně nijak nesnižuje.

16. Intenzitu porušení povinnosti žalobkyně zvyšuje skutečnost, že žalobkyně se obdobného jednání dopustila již v minulosti. Jak soud I. stupně správně zjistil, žalobkyně již v dubnu 2022 prováděla v bytě bez souhlasu žalovaného výměnu podlahové krytiny. Tato skutečnost byla zjištěna při místním šetření dne , datum, , přičemž žalobkyně téhož dne podala žádost o schválení těchto oprav. Žalobkyni byla doručena výzva k odstranění protiprávního stavu ze dne , datum, a následně dne , datum, byla v reakci na její podání poučena žalovaným, co představuje běžnou údržbu a drobné opravy a jakým způsobem má postupovat v případě stavebních úprav (body 26, 23 a 24 odůvodnění napadeného rozsudku). Žalobkyně se tak opakovaně dopustila totožného jednání spočívajícího v nepovolených stavebních úpravách, a to přesto, že za stejné jednání jí byla zaslána výzva k odstranění protiprávního stavu pouhých 5 měsíců před odstraněním příček a pouhé 3 měsíce poté, kdy byla ze strany žalovaného upozorněna na správný postup při provádění oprav v bytě. Skutečnost, že žalobkyni byl dodatečně udělen souhlas s provedenými opravami podlahy (e-mail ze dne , datum, ), neznamená, že k tomuto jednání nelze při hodnocení závažnosti porušení její povinnosti, jež byla důvodem pro výpověď z nájmu bytu, přihlédnout. Samo o sobě toto porušení povinnosti nemůže být důvodem výpovědi z nájmu bytu, nicméně k hodnocení intenzity porušení nájemcových povinností nepochybně patří i okolnost, zda dosud řádně plnil své povinnosti nájemce bytu.

17. Brání-li se žalobkyně tím, že předmětný byt užívá tak, jako by byl její vlastní a že provedenými úpravami byt zhodnotila, odvolací soud konstatuje, že již dřívější judikatura dovodila, že okolnost, že realizované nepovolené stavební úpravy zlepšily kvalitu bydlení v předmětném bytě, nejsou právně významné při posuzování otázky závažnosti porušení povinností nájemce (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 2751/2004). Jde-li o realizaci povolených stavebních úprav bytu, tyto se mezi účastníky vypořádají v souladu s občanským zákoníkem, nájemní smlouvou a dohodou účastníků o provedení stavebních úprav.

18. Jestliže se žalobkyně bránila tvrzením, že proces schvalování u žalovaného byl zdlouhavý, vady v bytě byly zdraví ohrožující či že žalovaný běžně dodatečně schvaloval provedené opravy a úpravy, pak odvolací soud má za to, že tato argumentace nemůže její porušení povinnosti ospravedlnit. Zákon nepřipouští, aby nájemce v případě, že není spokojen s rychlostí vyřízení jeho žádosti, provedl stavební zásah svémocně. I kdyby správnost rozhodování pronajímatele nebyla ideální, nemůže to nájemci založit oprávnění zákonnou povinnost obejít. Namísto toho zákon v takových případech stanoví mechanismy postupu nájemce ve vztahu k pronajímateli. Bylo na žalobkyni, aby postupovala v souladu se zákonem a nájemní smlouvou a využila právní prostředky k ochraně svých zájmů, nikoli aby řešila situaci svépomocí na úkor stavební bezpečnosti a majetku pronajímatele. Stejně tak nelze přisvědčit námitce žalobkyně, že byla „zvyklá“ na to, že žalovaný dodatečně provedené opravy schválil. To, že žalovaný po určitou dobu toleroval jednání žalobkyně a dodatečně schvaloval provedené úpravy, nemůže bez dalšího znamenat blanketní souhlas s jakýmikoli úpravami v bytě. Nadto žalobkyně byla poměrně podrobně poučena o svých povinnostech již v ve sdělení ze dne , datum, . Rovněž předchozí výzva k odstranění protiprávního stavu ze dne , datum, měla být pro žalobkyni dostatečnou výstrahou před dalším svévolným postupem.

19. Nedůvodnou shledal odvolací soud také obranu žalobkyně spočívající v tvrzení, že porušení povinnosti nebylo závažné, neboť v domě chybí stejné příčky, které vybourala žalobkyně, i v dalších bytech, nadto byla žalovaným schválena dodatečná žádost paní , jméno FO, s odstraněním totožné příčky v jejím bytě ve stejný den, jako došlo k výpovědi z nájmu bytu v jejím případě. K tomuto je třeba uvést, že skutečnost, že žalovaný toleruje (či spíše nemá přehled o) odstranění shodných či obdobných příček v domě, nezbavuje žalobkyni povinnosti dle § 2263 odst. 1 o. z. a nečiní tak její jednání méně závažným. Jde o samostatné a individuální porušení povinností nájemce, které zakládá samostatný výpovědní důvod bez ohledu na to, jak pronajímatel postupoval vůči jiným nájemcům. Při posouzení závažnosti porušení povinnosti navíc soud nepřihlíží pouze k tomu, jaká příčka byla odstraněna (respektive jaká neodsouhlasená úprava byla provedena), zda je nosná či nikoli, zda jinde takové jednání žalovaný připustil, ale posuzuje i motivaci takového jednání žalobkyně, zda se jednalo o jednání opakované, zda dosud řádně plnila své povinnosti nájemce bytu, jaká doba uplynula od porušení nájemcových povinností do dne dání výpovědi z nájmu bytu, zda svým jednáním způsobila pronajímateli škodu, zda způsobila újmu na právech či oprávněných zájmech jiných subjektů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 2751/2004). V případě žalobkyně přitom zásadní roli hraje skutečnost, že se jedná o opakované porušení povinnosti, a to krátce poté, kdy byla ze strany žalovaného upozorněna, jak má jako nájemce postupovat. Z postoje žalobkyně je přitom zřejmé, že zásadním způsobem nepochopila své povinnosti coby nájemce. Z jejích obsáhlých vyjádření vyplývá, že se rozhodla byt upravit podle svých představ, bez ohledu na stanovisko žalovaného, neuvědomuje si však, že je to žalovaný, kdo je vlastníkem bytu. Žalobkyně má za to, že pokud se k bytu chová jako k vlastnímu, prováděnými úpravami dle svého názoru zvyšuje jeho hodnotu, nemůže její jednání zakládat závažné porušení povinnosti nájemce, které by mohlo vést k výpovědi nájmu. Zcela však pomíjí, že žalovaný coby vlastník rozhoduje o tom, jak bude byt vypadat, jaké budou jeho dispozice, zda se bude jednat o byt. I. či II. kategorie. Nadto veškeré úpravy v bytě musí posoudit i z hlediska jejich dopadu na další byty v bytovém domě. Žalobkyni jako nájemci takové rozhodování nepřísluší a nemůže jej ani žalovanému vnutit. Jedná se o takovou dispozici, která náleží pouze vlastníku věci. Jeho práva tak svým jednáním žalobkyně porušuje. Na situaci nic nemění, že pronajímatelem je obec. Z vyjádření žalobkyně vyplývá, že rozlišuje mezi nájmem uzavřeným s fyzickou osobou a nájmem uzavřeným s obcí. Je však třeba říci, že byť obec v tomto ohledu plní určité sociální funkce (nájemné tak neodpovídá tržnímu nájemnému obvyklému v místě a čase, zajišťuje bydlení pro své občany), jedná se o její majetek a pokud jde o práva a povinnosti, má stejné postavení jako kterákoli fyzická osoba coby pronajímatel. Stejně jako takováto fyzická osoba není povinen akceptovat stavební úpravy a opravy prováděné v bytě bez jeho souhlasu.

20. Tvrdí-li žalobkyně, že odstranění příček v bytě není pro žalovaného tak důležité, neboť přes její návrh nechtěl vrátit byt do původního stavu, odvolací soud konstatuje, že podstatou výpovědi není pouhé odstranění příček, ale skutečnost, že žalobkyně provádí stavební zásahy v bytě (v tomto případě odstranění příček) bez souhlasu a vědomí žalovaného. Požadavek na uvedení bytu do původního stavu před neoprávněným stavebním zásahem je pak právem, nikoli povinností žalovaného.

21. Odvolací soud neshledal v jednání žalovaného ani prvky tvrzené diskriminace. Tvrdí-li žalobkyně, že výpověď je jen důsledkem jejích sporů s paní , jméno FO, , a že zbourání příček představuje pouze zástupný problém, pak z provedeného dokazování má odvolací soud za prokázané, že žalobkyně porušila své povinnosti nájemce, nejednalo se o první porušení, nadto její motivace a následný postoj svědčí o nedostatku sebereflexe ve vztahu k plnění povinností nájemce. V rámci odvolacího jednání žalobkyně na podporu nedůvodnosti výpovědi z nájmu bytu uvedla, že k zamezení stížností na hluk ze strany paní , jméno FO, vyměnila kuchyň za ložnici a naopak. Zjevně tedy i po výpovědi z nájmu bytu pokračovala ve stavebních úpravách, přičemž provedla změnu dispozic v bytě. Odvolací soud v tomto ohledu pochybuje, že žalovaný po výpovědi z nájmu bytu dal k takovým úpravám v bytě (které si nepochybně přesun kuchyně do dřívější ložnice vyžádal) souhlas. Otázka, zda byla či nebyla odstraněna příčka v bytě paní , jméno FO, , kdo ji odstranil, zda a případně proč došlo k dodatečnému schválení odstranění této příčky ze strany žalovaného, nebyla předmětem tohoto řízení a překračuje jeho rámec. Žalobkyně zde srovnává situace, které by se však musely shodovat ve všech posuzovaných skutečnostech, tedy i v opakovanosti porušení povinností. Takové skutečnosti však žalobkyně netvrdila.

22. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně výroků o nákladech řízení, o jejichž náhradě soud rozhodl správně podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

23. V odvolacím řízení byl plně úspěšný žalovaný, který má právo na náhradu jeho nákladů (§ 142 odst. 1, 151 odst. 3 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný v odvolacím řízení učinil dva úkony, a to vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne , datum, . Za tyto úkony mu dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a/, c/vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, v účinném znění, náleží náhrada ve výši 2 x 300 Kč, celkem tedy 600 Kč.