49 Co 247/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Zuzany Břízové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČ: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 16.688 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 9. 2024, č. j. 104 C 28/2023-81,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16.688 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.688 Kč od , datum, do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.080 Kč za období od , datum, do , datum, (výrok I.), že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 20.000 Kč (výrok II.) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení na účet Okresního soudu v , adresa, (výrok III.). Usnesením soudu I. stupně ze dne , datum, , č. j. 104 C 28/2023-93, bylo rozhodnuto, že se ustanovenému znalci přiznává odměna ve výši 2.994 Kč, usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

2. Soud rozhodoval o žalobě na zaplacení dlužné mzdy za měsíc únor 2023 a kapitalizovaného úroku za pozdní úhradu mzdy za část měsíce března 2023 odůvodněné tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, pracovní smlouvu, ve které byla sjednána měsíční mzda ve výši 20.860 Kč s výplatním termínem 20. den v měsíci, že žalobkyně ukončila pracovní poměr u žalovaného ve zkušební době ke dni , datum, , že žalobkyni byla uhrazena mzda za měsíc březen až dne , datum, a že mzda za měsíc únor 2023 jí nebyla vyplacena vůbec.

3. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, pracovní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala vykonávat pro žalovaného práci řidič, skladník. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Mzda byla stanovena ve výši 20.860 Kč měsíčně. Strany se dohodly, že mzda bude žalobkyni vyplacena v následujícím výplatním termínu, kterým je každý 20. den v měsíci. Žalobkyně dne , datum, zaslala žalovanému oznámení o zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni , datum, . Z výplatního listu žalobkyně za měsíc únor 2023 plyne, že žalobkyně měla v měsíci únoru 2023 hrubý měsíční příjem ve výši 16.688 Kč, čistý měsíční příjem činil 14.852 Kč. Z výplatního listu žalobkyně za měsíc březen 2023 plyne, že žalobkyně měla v měsíci březnu 2023 hrubý příjem ve výši 4.586 Kč, čistý příjem činil 4.080 Kč. Žalobkyně podepsala dne , datum, žádost zaměstnance o hotovostní výplatu mzdy a dne , datum, výdajový pokladní doklad týkající se výplaty mzdy za únor 2023 ve výši 14.852 Kč (dále též jen „výdajový doklad“). Žalovaný opakovaně, a to nejméně dvěma SMS ze dne , datum, a , datum, , vybízel žalobkyni k převzetí mzdy za část měsíce března 2023, žalobkyně se však pro mzdu nedostavila a žalovaný v důsledku nečinnosti žalobkyně nakonec uhradil mzdu za měsíc březen 2023 na účet žalobkyně dne , datum, . Při posuzování pravosti žádosti o hotovostní výplatu mzdy a příjmového pokladního dokladu ze dne , datum, soud vycházel především ze zpracovaného znaleckého posudku, podle něhož podpis na žádosti o hotovostní výplatu mzdy je pravým podpisem žalobkyně a podpis žalobkyně na výdajovém dokladu je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný vyplatil žalobkyni mzdu za měsíc únor 2023 ve výši 14 852 Kč v hotovosti. Znalecký posudek byl dobře zpracován, znalec na základě shodných znaků (druh podpisu, sklon, výškové poměry, šířkové poměry, počáteční adjustace, vázanost, základna, technika psaní F, technika psaní r) vyslovil kategorické závěry o pravosti obou podpisů. Žalobkyně prokazovala své tvrzení o dlužné mzdě SMS komunikací mezi ní žalovaným a dále telefonním hovorem, soud ale dospěl k závěru, že jak SMS komunikace, tak telefonní hovor se týkal pouze nevyplacené mzdy za část měsíce března 2023.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně odvolání. Namítla, že ze záznamu telefonního hovoru s jednatelem žalovaného, který proběhl dne , datum, , vyplývá, že jednatel žalovaného neměl k tomuto dni mzdu žalobkyně spočítanou (v tel. hovoru uvádí, že se vrátí ve čtvrtek, tj. , datum, , a mzdu spočítá, zjevně tedy před tímto dnem nemohla být mzda vyplacena). Z telefonního hovoru vyplývá, že mzda za měsíc únor 2023 nebyla žalobkyni v řádném termínu vyplacena, když nebyla ještě vypočtena, jednatel žalovaného v rozhovoru potvrdil, že žalobkyně má kromě mzdy za měsíc únor 2023 i právo na mzdu za část měsíce března 2023. Také z SMS zprávy jednatele žalovaného ze dne , datum, vyplývá, že mzdu žalobkyně stále nemá spočítanou. Teprve až dne , datum, jednatel žalovaného žalobkyni sdělil, že mzdu dopočítal. Závěr soudu, že jak SMS komunikace, tak telefonní hovor se týkal pouze nevyplacené mzdy za část měsíce března 2023, tedy nemá oporu v provedených důkazech. Stejně jako žalobkyně nepodepsala výdajový pokladní doklad ze dne , datum, , tak také nepodepsala žádost o hotovostní výplatu mzdy ze dne , datum, (to vyplývá mimo jiné z telefonického rozhovoru). Z SMS komunikace i z telefonického rozhovoru plyne, že žalobkyně o žádosti o hotovostní výplatu mzdy a o pokladním dokladu nevěděla. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalovaného (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

6. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení mzdy za měsíc únor 2023 a úroku z prodlení za pozdní úhradu mzdy za měsíc březen 2023 (za období od , datum, do , datum, ).

7. Ze skutkových zjištění soudu (která mají oporu v provedeném dokazování) plyne a mezi účastníky není sporné, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, pracovní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala vykonávat pro žalovaného práci řidič, skladník, že ve smlouvě byla sjednána mzda „20860,-/měsíc + osobní ohodnocení“, že žalobkyně zrušila pracovní poměr ve zkušební době dne , datum, , že mzda za měsíc únor 2023 činila částku 14.852 Kč čistého (základní mzda bez osobního ohodnocení) a za měsíc březen 2023 částku 4.080 Kč čistého, že žalovaný dvěma SMS zprávami ze dne , datum, a , datum, vybízel žalobkyni k převzetí mzdy za měsíc březen 2023 v hotovosti a že mzda za měsíc březen 2023 byla žalobkyni uhrazena dne , datum, .

8. Sporná mezi stranami zůstala tvrzení žalovaného, že uhradil žalobkyni mzdu ve výši 14.852 Kč za únor 2023 dne , datum, v hotovosti a že žalobkyně dne , datum, požádala žalovaného o hotovostní výplatu mzdy. Žalovaný k prokázání těchto tvrzení předložil 2 listiny – žádost zaměstnance o hotovostní výplatu mzdy a výdajový pokladní doklad na částku 14.852 Kč.

9. Podle ustálených závěrů soudní praxe u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 23 Cdo 3895/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3646/2018).

10. V projednávané věci žalobkyně popřela, že podpisy na listinách jsou jejími pravými podpisy. Soud při zjišťování pravosti podpisu žalované na listinách vycházel ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který dospěl k závěru, že podpis na žádosti o hotovostní výplatu mzdy je pravým podpisem žalobkyně a podpis žalobkyně na výdajovém dokladu je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem žalobkyně.

11. Podle závěrů soudní praxe je znalecký posudek jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1561/2010). Výsledky hodnocení důkazů umožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, jestliže na jejich základě lze nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 2682/2013).

12. Odvolací může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud I. stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu I. stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

13. Odvolací soud neshledal žádné pochybení soudu I. stupně při hodnocení znaleckého posudku , tituly před jménem, , adresa, . Soud správně zhodnotil, že znalec nalezl ve sporných listinách a srovnávacích materiálech shodné znaky v několika hlediscích (druh podpisu, sklon, výškový poměr, šířkový poměr, počáteční adjustace, vázanost, základna, technika psaní F, technika psaní r). Dostatečnou shodu nevykazovala pouze koncová adjustace, znalec však vysvětlil, že v koncové adjustaci mezi spornými listinami a srovnávacím materiálem existuje pouze nevýznamný rozdíl a na pravost podpisů ukazuje množství znaků, ve kterých se podpisy shodovaly. Znalec dále vysvětlil, že je nelogické, aby šikovný napodobitel podpisu, pokud by mělo jít o napodobeninu, zvládl napsat podpis žalobkyně zdařile ve všech detailech a následně by se dopustil chyby na konci, kdy by místo zaseknuté adjustace napodobil podpis s adjustací doprava se rozbíhající. Pokud by byl podpis padělaný, pak by padělatel provedl napodobeninu znovu, aniž by to pro něj byl sebemenší problém.

14. Lze proto uzavřít, že závěry znaleckého posudku jsou náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu a nejsou v rozporu s dalšími důkazy (k tomu i dále). Soud proto správně vycházel ze závěrů znaleckého posudku a dovodil, že žalobkyně podepsala žádost o hotovostní výplatu mzdy i výdajový doklad, u kterého je závěr o vysoké pravděpodobnosti podpisu dostatečný pro prokázání pravosti podpisu žalobkyně, když není rozumný důvod o tomto závěru pochybovat (jak uvedl znalec, pokud by byl podpis padělaný, nebyl by pro padělatele problém provést napodobeninu podpisu zdařile ve všech detailech včetně koncové adjustace).

15. Za této situace je třeba uzavřít, že předložené listiny prokazují, že žalobkyně projevila vůli v těchto listinách uvedenou, tedy že požádala žalovaného o hotovostní výplatu mzdy a že potvrdila převzetí peněžní částky uvedené ve výdajovém dokladu (že převzala částku 14.852 Kč jako mzdu za únor 2023). Bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že obsah listin neodpovídá skutečnosti, tedy že žalovaného o hotovostní výplatu mzdy nepožádala a že peněžní částku uvedenou ve výdajovém dokladu ve skutečnosti od žalovaného nepřevzala.

16. Žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení navrhla k důkazu videozáznam telefonního hovoru s jednatelem žalované ze dne , datum, . Odvolací soud tento důkaz zopakoval, když jej vyhodnotil jako přípustný (žalovaný souhlasil s jeho provedením, přestože nebyl pořízen s jeho souhlasem).

17. Odvolací soud přitom upozorňuje, že i když je důkaz zvukovou nahrávkou hovoru přípustný, je třeba obsah nahrávky a její důkazní význam hodnotit velmi obezřetně. Zvukové nahrávky pořizované bez souhlasu některé z nahrávaných osob vyjadřují autentický projev pouze osoby, která neví, že je nahrávána, osoba pořizující záznam naopak autentická z povahy věci není a její projevy jsou pravidelně vědomě korigovány tak, aby bylo na nahrávce zachyceno to, co tato osoba chce. Tomu může osoba pořizující záznam přizpůsobit vedení rozhovoru, ať jde o jeho věcný obsah (např. pokládání připravených otázek, záměrné otevírání určitých témat, používání určitých pojmů) či o jeho emoční rovinu (např. vyprovokování určité reakce nahrávané osoby). Zatímco osoba pořizující záznam je na rozhovor připravena, nahrávaná osoba nikoli, projevy těchto osob nejsou srovnatelné. Dále je třeba zvážit, že každý záznam zachycuje pouze určitou výseč v komunikaci zúčastněných osob, která bez znalosti toho, co předcházelo či následovalo, může mít značně zkreslenou informační hodnotu. Současně platí, že záznam hovoru pořízený bez souhlasu druhé strany je důkazem, ke kterému má přístup pouze ten, kdo jej pořizuje. Na rozdíl od jiných důkazních prostředků, u kterých je obvyklé, že k nim mají, resp. mohou mít přístup obě strany, je záznam hovoru k dispozici pouze straně jedné, která pro důkazní účely použije pouze takový záznam, popř. pouze takový z více záznamů, který je pro ni výhodný, přičemž druhá strana, jež o existenci záznamu neví, tuto možnost nemá. Již ta skutečnost, že si jedna strana opatřuje záznamy hovorů bez vědomí strany druhé, tedy že si o vzájemné komunikaci vytváří důkazy, ke kterým druhá strana nemá přístup a které nemůže stejným způsobem použít, narušuje princip rovnosti zbraní a snižuje věrohodnost takových důkazních prostředků.

18. Po zvážení těchto skutečností a obsahu videonahrávky telefonního hovoru žalobkyně a jednatele žalovaného ze dne , datum, dospěl odvolací soud k závěru, že nelze dovodit, že by tento rozhovor prokazoval tvrzení žalobkyně o nevyplacené mzdě za měsíc únor 2023, stejně tak z něj nelze dovodit, že by prokazoval padělání výdajového dokladu žalovaným.

19. Z rozhovoru plyne, že jednatel žalovaného nebyl na rozhovor připraven, jeho odpovědi jsou výsledkem jeho momentálních úvah, v průběhu rozhovoru sám nic netvrdí, pouze odpovídá na otázky pokládané žalobkyní. Je třeba zdůraznit, že na spontánní odpovědi jednatele žalovaného na otázky kladené na rozhovor předem připravenou žalobkyní nelze klást nepřiměřené požadavky, a pokud jsou v těchto odpovědích obsaženy některé nejasnosti či nejednoznačné formulace a výrazy, nelze je vykládat v jeho neprospěch. Podstatné je, že jednatel žalovaného při rozhovoru hovoří opakovaně pouze o mzdě, kterou je třeba dopočítat v návaznosti na ukončení pracovního poměru ve zkušební době či o poslední mzdě, z rozhovoru neplyne, že by jakkoli potvrzoval, že za únor nebyla žalobkyni vyplacena žádná mzda, resp. že nebyla vyplacena ani její základní složka. Žalobkyně, přestože byla na rozhovor připravena, ani jednou výslovně nepoložila otázku na únorovou mzdu a už vůbec ne na její základní část, jejíž převzetí potvrzuje výdajový doklad.

20. Současně je třeba zdůraznit, že i kdyby na záznamu hovoru jednatel žalovaného hovořil o únorové mzdě, neměla by tato skutečnost vliv na důkazní hodnotu výdajového dokladu. Telefonní hovor proběhl dne , datum, , tedy ve stejný den, kdy žalobkyně měla podepsat (resp. kdy podepsala) výdajový doklad. Pokud jednatel žalovaného v době hovoru ještě nevěděl o výplatě mzdy žalované, kterou tentýž den provedla jeho účetní (jednatel v nahrávce jako první reakci na otázku týkající se mzdy žalobkyně ostatně uvádí „to jste řešili nějak s Hankou, ne?“, dává tedy najevo, že bližší okolnosti nezná), nemohl se k této otázce ani blíže vyjádřit, stejně tak je zřejmé, že pokud by výdajový doklad padělal, neměl by důvod žalobkyni nesdělit, že si mzdu již převzala. Současně je třeba upozornit, že v pracovní smlouvě byla sjednána mzda žalobkyně v základní výši 20.860 Kč + osobní ohodnocení, z výplatního listu za měsíc únor (č. l. 15) plyne, že částka 14.852 Kč čistého byla vypočtena ze sjednané hrubé mzdy 20.860 Kč podle počtu odpracovaných dnů (16 ze 20 pracovních dnů), neobsahuje tedy žádné osobního ohodnocení. I kdyby jednatel žalovaného hovořil o nedopočítané únorové mzdě, neplyne z toho, že hovořil o její základní části, resp. že by žalobkyni za měsíc únor 2023 nebyla vyplacena žádná mzda, tedy ani základní mzda ve výši 14.852 Kč uvedená ve výdajovém dokladu.

21. K nahrávce telefonního hovoru lze dodat, že žalobkyně byla v průběhu hovoru konfrontována s tvrzením žalovaného, že požádala o hotovostní výplatu mzdy („to máte i podepsaný“), aniž by toto tvrzení jakkoli zpochybnila, naopak reagovala slovy „jo dobře, dobře, tak jo“. Nahrávka tedy potvrzuje spíše nevěrohodnost žalobkyně, která nyní v soudním řízení žádost o hotovostní výplatu mzdy popírá.

22. Také v SMS zprávě ze dne , datum, jednatel žalované píše o nedopočítané mzdě, ani z této zprávy nelze dovodit, že by zde jednatel žalované potvrzoval, že žalobkyni za únor 2023 nebyla na mzdě vyplacena žádná částka, resp. základní mzda ve výši 14.852 Kč uvedená ve výdajovém dokladu.

23. Žádné pochybení soudu I. stupně odvolací soud neshledal ani při posouzení nároku na kapitalizované úroky z prodlení ve výši 88,87 Kč za pozdní úhradu mzdy za březen 2023 (prodlení s částkou 4.080 Kč za období od , datum, do , datum, ), na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje (zejm. bod 20. napadeného rozsudku). Odvolací soud pro úplnost uvádí, že v pracovní smlouvě nebylo sjednáno odesílání mzdy na účet žalobkyně (ve smlouvě je pouze bez dalšího uvedeno, že mzda bude „odeslána“ ve výplatním termínu), v případě neurčitosti tohoto ujednání by se uplatnila zákonná úprava, podle níž se mzda vyplácela na pracovišti (§ 142 odst. 3 zákoníku práce, ve znění účinném do , datum, ). Z hlediska námitky, že změna způsobu výplaty mzdy představovala změnu pracovní smlouvy a vyžadovala stranami sjednanou písemnou formy, lze dodat, že smluvní požadavek formy mohou strany po vzájemné dohodě kdykoli opustit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 3501/2019). V projednávané věci žalobkyně písemně požádala o hotovostní výplatu mzdy a žalovaný takový požadavek akceptoval (jak plyne i z výše uvedené nahrávky telefonního hovoru) a obě strany vůli být takto vázány potvrdily i následným jednáním, kdy žalobkyně dne , datum, převzala v hotovosti mzdu za únor 2023. Lze dodat, že pokud žalobkyně požádala žalovaného o hotovostní výplatu mzdy a ten jejímu požadavku vyhověl, nelze považovat ani za poctivé, pokud nyní žalobkyně takový postup žalovaného zpochybňuje.

24. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně výroků o nákladech řízení a nákladech řízení státu, které nebyly v odvolacím řízení zpochybněny.

25. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný a měl by mít právo na náhradu jeho nákladů (142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný se však náhrady nákladů odvolacího řízení vzdal, odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.