49 Co 280/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Hany Slané ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Mg. Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupené advokátem jméno advokáta sídlem adresa o 150.000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 9. 2025, č. j. 5 C 150/2024-276,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 9.135,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta jméno advokáta tituly za jménem 1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že se zamítá žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 150.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 150.000 Kč od datum do zaplacení (výrok I.), a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 42.227 Kč k rukám tituly před jménem jméno advokáta tituly za jménem (výrok II.).

2. Soud tak rozhodl o žalobě (po změně připuštěné usnesením soudu ze dne datum, č. j. 5 C 150/2024-193) odůvodněné tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o smlouvě budoucí darovací, kterou se žalovaná zavázala převést na žalobkyni bezplatně nemovitosti specifikované ve smlouvě, že pro případ porušení této povinnosti byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 15.000.000 Kč a že žalovaná povinnost uzavřít darovací smlouvu porušila a žalobkyně ji vyzvala k zaplacení smluvní pokuty. Žalobkyně žalobou požadovala smluvní pokutu v části 1 %, tedy ve výši 150.000 Kč s příslušenstvím.

3. Soud I. stupně rozhodl ve věci již dříve rozsudkem ze dne datum, č. j. 5 C 150/2024-166, kterým žalobě vyhověl. Soud dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla dne datum uzavřena smlouva o smlouvě budoucí darovací (dále též jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl budoucí bezplatný převod vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem (dále též jen „nemovitosti“). Pro případ porušení povinnosti žalované uzavřít darovací smlouvu byla ujednána smluvní pokuta ve výši 15.000.000 Kč. Soud konstatoval, že jedná o Smlouvu obsahu zcela nevyváženého, ze které vyplývají pouze velmi závažné povinnosti žalované k budoucímu darování nemovitosti a zaplacení smluvní pokuty, aniž by z ní vyplývalo jakékoli protiplnění žalobkyně či jiný důvod, pro který by měla žalovaná předmětné nemovitosti žalobkyni darovat. Motiv svého jednání žalovaná přesvědčivě nevysvětlila, nicméně nabízí se domněnka, že skutečnými kupujícími nemovitostí měli být žalobkyně a její manžel, žalovaná vzala v době jejich přátelských vztahů hypoteční úvěr kvůli posouzení úvěruschopnosti bankou na sebe a úmyslem obou stran bylo po splacení úvěru uvést zamýšlený skutečný stav do souladu se stavem právním v katastru nemovitostí. Soud však neshledal důvody neplatnosti Smlouvy ani ujednání o smluvní pokutě. V daném případě nemovitosti měly cenu necelých 10 milionů korun, cílem smlouvy bylo uspokojení potřeby bydlení žalobkyně a její rodiny do budoucna, nelze proto dovodit, že by sjednaná smluvní pokuta byla přemrštěná.

4. Rozsudek soudu I. stupně byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. 49 Co 18/2025-189, zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v usnesení předně uvedl, že žalobkyně podáním ze dne datum navrhla změnu žaloby, když požadovala částku smluvní pokuty ve větším rozsahu a částečně i na základě jiných skutkových tvrzení než v žalobě, soud však o této změně nerozhodl a projednal nárok, který v té době ještě nebyl předmětem řízení. Odvolací soud dodal, že považuje za předčasný závěr soudu, že mezi účastnicemi byla dne datum uzavřena smlouva o smlouvě budoucí darovací. Nebylo zatím postaveno najisto, zda strany při uzavření Smlouvy skutečně zamýšlely uzavřít v budoucnu darovací smlouvu. Bylo třeba zabývat se otázkou, zda uzavření darovací smlouvy nebylo simulovaným právním jednáním, kterým mělo být zastřeno jiné jednání odpovídající skutečné vůli smluvních stran (které by se posoudilo podle jeho pravé povahy; § 555 odst. 2 o. z.), popř. zda uzavření smlouvy na převod nemovitostí nebylo součástí více na sobě závislých dohod účastníků (pak by bylo třeba posoudit skutečný význam Smlouvy a její právní účinky ve spojení s ostatními dohodami smluvních stran). O darování by mohlo jít pouze tehdy, pokud by převod nemovitostí byl bezplatný, tedy pokud by žalovaná za převod nemovitostí nedostala jakékoli protiplnění.

5. Soud I. stupně po vrácení věci rozhodl o změně žaloby a po doplnění dokazování vzal za prokázané, že žalovaná zaplatila na úhradu kupní ceny za nemovitosti dne datum částku 268.500 Kč a dne datum částku 2.416.500 Kč. Ze zástavní smlouvy mezi právnická osoba jako zástavním věřitelem, jméno FO jako zástavcem a žalovanou a jméno FO jako dlužníky vyplývá, že touto smlouvou byl zajištěn dluh na splacení jistiny dluhu žalované ve výši 6.265.000 Kč u zástavního věřitele; ke dni datum činil dluh žalované na jistině úvěru částku 5.376.058,22 Kč. Z korespondence prostřednictvím aplikace WhatsApp mezi žalovanou a manželem žalobkyně jméno FO plyne, že žalovaná v dubnu 2020 opakovaně upozorňovala manžela žalobkyně na prodlení se splátkami úvěru a možné problémy s tím spojené, a urgovala doplacení splátek. V notářském zápisu ze dne datum sepsaného jménem notářky tituly před jménem jméno FO plyne, že žalovaná se mimo jiné zavázala po zaplacení úvěru spojeného s nákupem nemovitostí zřídit žalobkyni, jejímu manželu a synu jméno FO věcné břemeno spočívající v doživotním užíváním nemovitostí, popřípadě je na tyto osoby či osoby jimi určené bezplatně převést do jejich vlastnictví. Závazek zajistit nerušené užívání nemovitostí žalobkyni a jejím rodinným příslušníkům po dobu jejich života stvrdila žalovaná i ve svém písemném prohlášení datovaném datum. Ve své výpovědi ve věci vedené u Policie ČR pod č. j. KRPS-139167-34/Tč-2024-011416-ČER, žalovaná vysvětlila, že v roce 2019 považovala žalobkyni a jejího manžela za své nejbližší přátele a bezmezně jim důvěřovala. Domluvila se proto s nimi, že jimi vybraný dům sama koupí na úvěr, na který by manželé nedosáhli, a následně uzavřou nájemní smlouvu, ve které bude dohodnuté nájemné odpovídat splátce hypotečního úvěru žalované a tyto splátky budou za žalovanou hradit. Zpočátku tak skutečně činili, nicméně počátkem roku 2020 splátky hradit přestali. Žalovaná proto žalobkyni a jejího manžela vyzvala k vyklizení nemovitostí. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. 26 Co 309/359, byl schválen smír mezi účastníky řízení a manželem žalobkyně, kterým se žalobkyně a její manžel zavázali vyklidit nemovitosti do datum. Soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že skutečným významem Smlouvy z datum v kontextu s notářským zápisem z datum, prohlášením žalované a dalšími faktickými jednáními účastnic a manžela žalobkyně bylo v rámci jejich tehdejších přátelských vztahů ujednáno, že žalovaná zajistí žalobkyní a její rodině bydlení v jimi vybraných nemovitostech tím, že je kvůli posouzení úvěruschopnosti bankou koupí do svého vlastnictví. Na zaplacení kupní ceny si vzala žalovaná úvěr u právnická osoba úvěr zajištěný zástavní smlouvou k nemovitostem v Třebíči ve spoluvlastnictví žalované a jejího bratra jméno FO. Žalobkyně a její manžel se pak zavázali tento hypoteční úvěr splácet ve splátkách po 26.000 Kč měsíčně a skutečným úmyslem účastnic při uzavření Smlouvy z datum bylo smluvně ošetřit závazek žalované převést po splacení hypotečního úvěru vlastnictví předmětných nemovitostí do vlastnictví žalobkyně či do jejího SJM s manželem, či zřídit v jejich prospěch věcné břemeno práva doživotního bezplatného užívání předmětných nemovitostí. Žalovaná i její manžel svoje závazky splácet hypoteční úvěr žalované přestali plnit a splátky dosud nesplaceného hypotečního úvěru tak stále platí žalovaná, která zaplatila ze svých prostředků rovněž ekvitu úvěru. Rozhodně nebylo úmyslem účastnic ujednat, že veškeré náklady spojené s koupí nemovitostí ponese žalovaná a poté je bezúplatně převede do vlastnictví či spoluvlastnictví žalované, neboť by takové jednání žalované postrádalo jakoukoli logiku. Lze proto souhlasit s tvrzením žalované, že žalobkyní tvrzená povinnost žalované převést bezplatně předmětné nemovitosti žalobkyni či případně i jejímu manželu, která měla být zajištěna smluvní pokutou, byla vázána na podmínku splacení hypotečního úvěru žalobkyní, která nebyla dosud splněna a žaloba je tak již z tohoto důvodu přinejmenším předčasná.

6. Proti rozsudku soud I. stupně podala žalobkyně odvolání. Nerozumí tomu, z jakých důvodů byla žaloba zamítnuta, když původním rozsudkem bylo žalobě zcela vyhověno. V řízení přitom nebyly provedeny žádné dodatečné důkazy, které by tento postup odůvodňovaly. Žalovaná na jednání soudu potvrdila, že Smlouvu podepsala, že ji četla a že je právním profesionálem, advokátkou, s dlouholetou praxí. Žalovaná si tedy byla plně vědoma toho, co podepisuje. Odpověď na otázku, proč žalovaná Smlouvu s žalobkyní uzavřela, je přitom zcela jednoduchá. Nemovitosti byly žalovanou koupeny pro žalobkyni a jejího manžela, je přitom naprosto irelevantní, z jakých pohnutek tak žalovaná činila. Smlouva byla uzavřena svobodně, vážně, a nikoliv pod nátlakem, argumentace soudu, že bezúplatný převod byl navázán na úhradu hypotéky, je zcela nesmyslný a v rozporu s provedenými důkazy (žádné ustanovení Smlouvy bezúplatný převod úhradou hypotéky nepodmiňuje, kromě toho by žalobkyně musela desítky let čekat, až žalovaná hypotéku splatí, což jistě nebylo úmyslem smluvních stran). O tom, že tento závěr soudu prvního stupně je zcela mylný, svědčí i opakovaná nabídka žalobkyně k převzetí hypotéčního úvěru, na což žalovaná nikdy nereflektovala. Žalovanou nebyla nikdy od uzavření Smlouvy až po výzvu k uzavření darovací smlouvy zpochybněna platnost Smlouvy či její závaznost, natož skutečně projevená vůle při jejím uzavření. Lze jen stěží připustit, že by žalovaná, advokátka, tedy právní profesionál, podepsala „pouze na oko“ něco, co by ve skutečnosti nechtěla podepsat. Takový výklad je nepřijatelný a rozporný s pravidly elementární logiky. Zpochybňovat zjevně projevenou vůli ex post, obzvláště prizmatem výše uvedených skutečností, je absurdní. Pokud byly vztahy mezi žalobkyní a žalovanou zásadním způsobem narušeny a žalovaná jasně projevila svou vůli nerespektovat dohodu obsaženou ve Smlouvě, bylo by zcela absurdní chtít po žalobkyni či jejím manželovi, aby nadále za spláceli splátky hypotéčního úvěru. Nelze se tedy ztotožnit s tvrzením soudu, že by snad žaloba byla předčasná a že Smlouva žalovanou k zaplacení smluvní pokuty nezavazuje. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

7. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobce (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

8. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

9. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Smluvní pokuta je způsobem utvrzení závazku, který ke svému vzniku pojmově předpokládá existenci smluvní povinnost, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. Základním předpokladem úspěšnosti žaloby na zaplacení smluvní pokuty je tedy zjištění, že existuje konkrétní smluvní povinnost, která byla utvrzena smluvní pokutou.

11. V projednávané věci je předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti žalované uzavřít se žalobkyní darovací smlouvu na nemovitosti, která žalované vznikla na základě Smlouvy o budoucí darovací smlouvě. Takový nárok žalobkyně by mohl být důvodný pouze tehdy, pokud by žalované vznikla tvrzená povinnost uzavřít se žalobkyní předmětnou darovací smlouvu.

12. Žalobkyně, která tvrdí závazek žalované k převodu nemovitostí, je povinna také tvrdit a prokazovat jeho kauzu, tedy jeho hospodářský důvod (§ 1791 odst. 1 o. z.). Žalobkyně jako jediný a výlučný důvod tvrzeného závazku žalované uplatnila bezplatnost (darování) převodu nemovitostí.

13. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně (která mají oporu v provedeném dokazování a mezi účastníky nejsou sporná) plyne, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum Smlouvu o uzavření budoucí darovací smlouvy, kterou se žalovaná zavázala za sjednaných podmínek uzavřít se žalobkyní darovací smlouvu o bezplatném převodu vlastnictví k nemovitostem. V čl. II.

9. Smlouvy strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 15.000.000 Kč, pokud žalovaná nesplní povinnost uzavřít se žalobkyní darovací smlouvu.

14. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

15. Podle ustálených závěrů soudní praxe k pojmovým znakům darovací smlouvy náleží též její bezúplatnost. Bezúplatnost znamená, že za dar (slib daru) nemá dárce obdržet nic, co by mělo majetkovou hodnotu. Jinak řečeno, při darování dárce poskytuje obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniž by za to obdržel přiměřený majetkový ekvivalent. Závazek obdarovaného k protislužbě, která sama o sobě nemá majetkovou hodnotu (např. osobní závazek pečovat o dárce), splňuje předpoklad bezúplatnosti (užívání na základě budoucí nájemní smlouvy) - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 645/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 29 Cdo 4023/2007.

16. Povinnost důkazní (a s ní spojené důkazní břemeno) ohledně existence povinnosti žalované uzavřít se žalobkyní předmětnou darovací smlouvu tíží žalobkyni. V projednávané věci však soud nezaložil své rozhodnutí na závěru o neunesení důkazního břemene žalobkyní ohledně existence této povinnosti, ale na závěru, že bylo prokázáno, že žalovaná nepřevzala povinnost uzavřít se žalobkyní darovací smlouvu na nemovitosti, tj. že nepřevzala povinnost nemovitosti žalobkyni bezplatně převést (podle soudu „rozhodně nebylo úmyslem účastnic ujednat, že veškeré náklady spojené s koupí předmětných nemovitostí ponese žalovaná a poté je bezúplatně převede do vlastnictví či spoluvlastnictví žalované“). Odvolací soud se s tímto závěrem soudu I. stupně ztotožňuje.

17. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že určitou (právně významnou) skutečnost lze prokazovat i pouze nepřímými důkazy – v takovém případě ji lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, respektive že je pravdivá (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 22 Cdo 1176/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, R 93/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 4268/2019). V civilním řízení nelze učinit závěr, že nebylo uneseno důkazní břemeno proto, že skutečnost nebyla provedenými důkazy prokázána nade vši pochybnost. Pro závěr, že soud má určitou skutečnost za prokázanou, dostačuje, aby předmětný skutkový závěr bylo možné s velkou mírou pravděpodobnosti připustit. Protože v civilním řízení neplatí zásada in dubio pro reo, nemusí nepřímé důkazy tvořit zcela uzavřenou soustavu, která nepřipouští jiný skutkový závěr než ten, k němuž soud došel, nýbrž dostačuje, jestliže nepřímé důkazy s velkou mírou pravděpodobnosti k tomuto závěru (na rozdíl od možných závěrů jiných) vedou (srov. usnesení Nejvyššího soud ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 1938/2008).

18. V projednávané věci ze skutkových zjištění soudu (která nebyla žalobkyní zpochybněna) plyne, že: - žalovaná nabyla nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne datum, - na úhradu kupní ceny zaplatila žalovaná dne datum částku 268.500 Kč a dne datum částku 2.416.500 Kč, - zbývající část kupní ceny byla hrazena z úvěru poskytnutého žalované a jejímu manželovi Hypoteční bankou a.s. ve výši 6.265.000 Kč, k zajištění dluhu z úvěru byly nemovitosti zastaveny na základě zástavní smlouvy ze dne datum, - nájemní smlouvou ze dne datum žalovaná přenechala žalobkyni a jejímu manželovi nemovitosti k užívání na dobu neurčitou za nájemné ve výši 26.000 Kč měsíčně, toto částka odpovídala výši úvěrových splátek, - ve Smlouvě o uzavření budoucí darovací smlouvy ze dne datum se žalovaná zavázala uzavřít se žalobkyní darovací smlouvu o převodu nemovitostí na výzvu žalobkyně učiněnou kdykoli v průběhu padesáti let od uzavření Smlouvy, - v notářském zápisu ze dne datum se žalovaná mimo jiné zavázala po zaplacení úvěru spojeného s nákupem nemovitostí zřídit žalobkyni, jejímu manželu a synu jméno FO věcné břemeno spočívající v doživotním užíváním nemovitostí, popřípadě je na tyto osoby či osoby jimi určené bezplatně převést do jejich vlastnictví, - v dubnu 2020 žalovaná opakovaně upozorňovala manžela žalobkyně, že je v prodlení s placením splátek.

19. Pokud za situace, kdy žalovaná koupila nemovitosti za cenu cca 9 mil. Kč, na úhradu kupní ceny si půjčila u banky částku přesahující 6 mil. Kč a tuto splácela měsíčními splátkami ve výši cca 26 tis. Kč, současně přitom dala nemovitosti žalobkyni a jejímu manželovi do nájmu za nájemné ve výši právě 26 tis. Kč a z komunikace účastníků plyne, že platby ze strany žalobkyně a jejího manžela byly určeny na splátky úvěru, dospěl soud I. stupně k závěru, že obsah Smlouvy o budoucí darovací smlouvě je třeba hodnotit v kontextu uvedených skutečností, a že závazek žalované sjednaný ve Smlouvě nebyl stranami zamýšlen jako závazek k bezplatnému převodu, ale naopak jako závazek vázaný na další předpoklady, zejména na určité vzájemné protiplnění ze strany žalobkyně, popřípadě i jejího manžela, pak takový závěr – s velkou mírou pravděpodobnosti – plyne z provedených důkazů a odvolací soud takovému skutkovému závěru nemá co vytknout.

20. Odvolací soud přitom upozorňuje, že skutková verze žalobkyně působí ze své podstaty zcela nevěrohodně. Žalobkyně tvrdí, že kauzou (hospodářským důvodem) jednání žalované je darování, tedy jednání, kdy žalovaná má převést žalobkyni nemovitosti, aniž by za to měla dostat jakékoli protiplnění. Žalobkyně tedy tvrdí, že se žalovaná rozhodla koupit nemovitosti za cenu cca 9 mil. Kč, na jejíž úhradu si přes 6 mil Kč musela půjčit u banky, a poté se zavázala zcela nezištně tyto nemovitosti převést na žalobkyni, dluh z úvěru si (zřejmě) ponechat, a k tomu se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 15 mil Kč, pokud by tak neučinila (žalovaná se tedy měla zavázat snížit „jenom tak“ svůj majetek o cenu nemovitostí v hodnotě 9 mil. Kč, anebo o cenu nemovitostí navýšenou o dalších 15 mil. Kč).

21. Lze uzavřít, že žalovaná na základě Smlouvy o budoucí darovací smlouvě nepřevzala závazek uzavřít se žalobkyní darovací smlouvu na nemovitosti, takový závazek pak nemohl být utvrzen smluvní pokutou a nemohl být žalovanou ani porušen.

22. Odvolací soud dodává, že ze skutkových tvrzení žalobkyně, popř. ze skutečností zjištěných v průběhu řízení nelze dovodit, že by žalovaná převzala Smlouvou jiný závazek k převodu nemovitostí utvrzený smluvní pokutou a takový závazek následně porušila (nejde tedy o situaci, kdy by žalobkyní uplatněný nárok bylo možno po právní stránce posoudit i podle jiných norem, než jak bylo žalobkyní navrhováno, popř. že by výsledky dokazování dovolovaly podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení; k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 1037/2016).

23. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně jako jediný a výlučný důvod tvrzeného závazku žalované uplatnila bezplatnost (darování) převodu nemovitostí – v řízení však bylo prokázáno, že závazek k bezplatnému převodu nemovitostí žalovaná nepřevzala. Skutečnost, že by žalovaná převzala závazek k převodu nemovitostí za jiných podmínek, zejména tedy za předpokladu poskytnutí určitého protiplnění ze strany žalobkyně, popřípadě i jejího manžela, žalobkyně netvrdila, naopak tuto možnost opakovaně odmítla (za zcela nesmyslný žalobkyně označila závěr soudu, že převod nemovitostí byl navázán na úhradu hypotéky) – taková skutková tvrzení se tedy nestala součástí skutkového odůvodnění žalobního nároku, a tedy ani předmětem řízení.

24. Pro úplnost lze dodat, že taková skutková zjištění v rozsahu, který by umožňoval jejich právní posouzení jako určitého konkrétního závazku žalované k převodu nemovitostí, nevyplynula ani z provedeného dokazování. Z provedeného dokazování a skutkových závěrů soudu I. stupně lze dovodit, že mezi účastníky existovaly širší majetkové vztahy a že Smlouva byla uzavřena v jejich kontextu, konkrétní podmínky, za kterých by byla sjednána případná povinnost žalované k převodu nemovitostí, však zjištěny nebyly. Pokud soud dospěl k závěru, že převod nemovitostí byl vázán na splacení úvěru ze strany žalobkyně, popřípadě i jejího manžela, má takový závěr sice oporu v provedeném dokazování, z provedeného dokazování však již dále neplyne, zda se mělo jednat o předpoklad jediný a za jakých konkrétních okolností měl být takový předpoklad naplněn, anebo zda byl převod nemovitostí podmíněn i dalšími předpoklady. Bez takových zjištění však nelze dále posoudit, zda a za jakých podmínek žalovaná případně převzala povinnost k převodu nemovitostí, a zda takové podmínky již byly v daném případě naplněny.

25. Námitky žalobkyně uvedené v odvolání, že žalovaná si byla plně vědoma toho, co podepisuje, že Smlouva byla uzavřena svobodně, vážně, a nikoliv pod nátlakem, či že žalovaná platnost Smlouvy nezpochybnila, nejsou důvodné. V daném případě nejde o to, že by Smlouva byla neplatná pro nedostatek vážné či svobodné vůle žalované, ale o to, že i když bylo ve Smlouvě formálně sjednáno darování nemovitostí, ve skutečnosti strany vůli k bezúplatnému převodu neměly, neměly tedy vůli založit závazek k uzavření darovací smlouvy, který by mohl být utvrzen žalovanou smluvní pokutou. Jinak řečeno, žalobní nárok nebyl shledán důvodným nikoli proto, že by Smlouva o budoucí darovací smlouvě byla neplatná, ale proto, že tato Smlouva nezaložila žalobkyní tvrzený závazek žalované k bezplatnému převodu nemovitostí, který by mohl být utvrzen smluvní pokutou (aniž by bylo významné, zda Smlouva založila jiný závazek žalované k převodu nemovitostí, protože existenci jiného závazku k převodu nemovitostí žalobkyně netvrdila a nevyplynula ani z provedeného dokazování).

26. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně navazujícího výroku o náhradě nákladů účastníků řízení, který nebyl v odvolacím řízení zpochybněn.

27. V odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná, a má proto právo na náhradu jeho nákladů v plné výši (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.).

28. Náklady žalované zahrnují odměnu za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby (zastoupení žalované u jednání odvolacího soudu dne datum), která podle § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 7.100 Kč, náhradu hotových výdajů zástupce žalované podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby ve výši 450 Kč/úkon, a DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 1.585,50 Kč, celkem tedy 9.135,50 Kč Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek § 237 o. s. ř. do dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.