5 C 150/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Anonymizováno. sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 150 000 Kč od 4. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 42 227 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, tituly za jménem, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 7. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 135 000 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastnicemi byla dne 5. 9. 2019 uzavřena smlouva o smlouvě budoucí (dále jen smlouva), jejímž předmětem byl budoucí bezplatný převod vlastnického práva k nemovitostem zapsaným u právnická osoba pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota pro obec adresa a k.ú. adresa (dále jen předmětné nemovitosti). Ve smlouvě bylo ujednáno, že se na základě smlouvy žalovaná zavazuje jako darující uzavřít se žalobkyní jako obdarovanou darovací smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem, na základě které daruje žalobkyni předmětné nemovitosti a žalobkyně tento dar přijme. Dále bylo ujednáno, že výzvu k uzavření darovací smlouvy je žalobkyně učinit kdykoliv po uzavření smlouvy, nejpozději do padesáti let ode dne uzavření smlouvy. Ve smlouvě byla pro případ porušení povinnosti žalované uzavřít darovací smlouvu sjednána smluvní pokuta ve výši 15 000 000 Kč, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá pouze v části uplatněné žalobou. Žalovaná byla k uzavření darovací smlouvy dne 28. 2. 2024 žalobkyní písemně vyzvána, k výzvě byl připojen i text darovací smlouvy. Žalovaná tuto povinnost odmítla splnit, lhůta pěti pracovních dnů k uzavření darovací smlouvy daná smlouvou uplynula dnem 20. 3. 2024. Žalobkyně proto využila svého práva daného jí smlouvou na odstoupení od smlouvy a současně žalovanou vyzvala k zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 000 000 Kč, splatnost smluvní pokuty nastala po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě dne 30. 4. 2024. Žalovaná dosud smluvní pokutu žalobkyni ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobkyně zaslanou jí před zahájením řízení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že smlouva je neplatná, neboť byla z její strany podepsána v době jejího špatného duševního rozpoložení, aniž by se s jejím obsahem dostatečně seznámila, a později, než je v ní uvedeno. Dle jejího názoru je smlouva rovněž neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť je zcela nevyvážená ohledně povinností z ní vyplývajících, neboť žalovaná v době jejího uzavření vůči žalobkyni neměla žádné závazky a výše tvrzeně sjednané smluvní pokuty značně převyšuje hodnotu předmětných nemovitostí a žalobkyně sleduje žalobou zjevně nepoctivý záměr a zneužívá práva ve smyslu ustanovení § 8 občanského zákoníku. Další důvod neplatnosti smlouvy shledává žalovaná v tom, že v době podpisu smlouvy bylo ohledně předmětných nemovitostí nařízeno předběžné opatření spočívající v omezení nakládání s nemovitostmi a jejich zatěžování. Žalobkyně a její manžel jméno FO se vůči žalované rovněž dopustili nemorálního jednání tím, že si bez jejího souhlasu pořizovali nahrávky jejich rozhovorů a pokusili se s nimi obchodovat, podali na žalovanou bezdůvodné trestní oznámení a vyvíjí i další aktivity způsobující žalované újmu. Za další důvody neplatnosti smlouvy považuje, že zavazuje k nabytí předmětných nemovitostí do společného jmění i manžela žalobkyně, přestože nebyl smluvní stranou. Smlouva rovněž neobsahuje dle jejího názoru ujednání o budoucí smlouvě, ale jedná se pouze o příslib daru dle § 2056 občanského zákoníku, kterým není vázána, a kvůli právní jistotě účastnic navíc od smlouvy odstoupila. Vznesla dále námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

3. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 15. 10. 2024, č.j. 5 C 150/2024-166, připustil změnu žaloby ve smyslu jejího rozšíření na částku 150 000 Kč s příslušenstvím, žalobě ve věci samé vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Dospěl z důvodů v tomto rozsudku podrobně popsaných k závěru, že není dán žádný z žalovanou tvrzených důvodů neplatnosti smlouvy a žalobou uplatněný nárok není promlčen.

4. Shora uvedený rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2025, č.j. 49 Co 18/2025-189, s tím, že soud prvního stupně projednal nárok, který v té době ještě nebyl předmětem řízení. Dále odvolací soud dovodil, že považuje za předčasný závěr soudu prvního stupně, že mezi účastnicemi byla dne 5. 9. 2019 uzavřena smlouva o budoucí darovací smlouvě. Bylo třeba se zabývat otázkou, zda uzavření darovací smlouvy nebylo simulovaným právním jednání, kterým mělo být zastřeno jiné jednání odpovídající skutečné vůli smluvních stran, popřípadě zda uzavření smlouvy na převod předmětných nemovitostí nebylo součástí více na sobě závislých dohod účastnic. V případě simulace by se jednání účastnic posoudilo podle jeho pravé povahy (§ 555 odst. 2 občanského zákoníku), v případě závislých dohod účastnic by bylo třeba posoudit skutečný význam smlouvy ze dne 5. 9. 2019 a její právní účinky ve spojení s ostatními dohodami smluvních stran, přičemž o darování by mohlo jít pouze tehdy, pokud by převod nemovitostí byl bezplatný, tedy pokud by žalovaná za převod nemovitostí nedostala jakékoli protiplnění. Dále uložil soudu prvního stupně posoudit žalovaný nárok jako práva na zaplacení smluvní pokuty a její přiměřeností, přičemž v této souvislosti citoval právní názory uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022.

5. V dalším řízení před soudem prvního stupně soud nejprve usnesením ze dne 1. 4. 2025, č.j. 5 C 150/2024-193, připustil změnu žaloby ve smyslu jejího rozšíření na částku 150 000 Kč s příslušenstvím. Dále doplnil dokazování o rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 23. 3. 2025, č.j. 16 T 203/2024-246, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č.j. 12 To 88/2025-299, usnesením Policie ČR, OO adresa, ze dne 21. 8. 2024, č.j. Anonymizováno, ve spojení s usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství adresa ze dne 22. 12. 2014, č.j. Anonymizováno, usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. 6. 2024, č.j. 46 C 200/2024-75, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, č.j. 27 Co 178/2024-136, usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2025, č.j. 26 Co 309/2024-359, notářským zápisem ze dne 10. 12. 2019, č.j. Anonymizováno, sepsaným jménem tituly před jménem jméno FO, notářky v Anonymizováno, nedatovaným protokolem o předání a převzetí předmětných nemovitostí žalované, zástavní smlouvou ze dne 12. 3. 2019, č. Anonymizováno, uzavřenou mezi právnická osoba., jako zástavním věřitelem, jméno FO jako zástavcem a žalovanou a jméno FO jako dlužníky, potvrzeními o platbách kupní ceny z účtu žalované vystavenými právnická osoba., potvrzením právnická osoba., z 29. 5. 2025, prohlášením žalované datovaným 23. 4. 2019 a WhatsApp komunikací mezi žalovanou a manželem žalobkyně jméno FO v dubnu 2020 obsaženou na č.l. 229 až 231 spisu.

6. Na základě takto doplněných důkazů dospěl soud při respektování závazných právních názorů odvolacího soudu k závěru, že žaloba není důvodná. Z potvrzení o platbách vystavených právnická osoba vzal soud za prokázané, že žalovaná zaplatila na úhradu kupní ceny za předmětné nemovitosti dne 31. 1. 2019 částku 268 500 Kč a dne 12. 3. 2019 částku 2 416 500 Kč, přičemž u obou plateb je ve zprávě pro příjemce uvedeno, že se jedná o splátku kupní ceny. Ze shora uvedené zástavní smlouvy mezi právnická osoba jako zástavního věřitele, jméno FO jako zástavcem, a žalovanou a jméno FO jako dlužníky vyplývá, že touto smlouvou byl zajištěn dluh na splacení jistiny dluhu žalované ve výši 6 265 000 Kč u zástavního věřitele. Z potvrzení vystaveného právnická osoba pak vyplývá, že ke dni 29. 5. 2025 činil dluh žalované na jistině úvěru 5 376 058,22 Kč. Z korespondence prostřednictvím aplikace WhatsApp mezi žalovanou a manželem žalobkyně jméno FO vzal soud za prokázané, že žalovaná v dubnu 2020 opakovaně upozorňovala manžela žalobkyně na prodlení se splátkami úvěru a možné problémy s tím spojené, a urgovala doplacení splátek. Z notářského zápisu sepsaného dne 10. 12. 2019 jménem notářky tituly před jménem jméno FO obsahující projev vůle žalované vyplývá, že se žalovaná mimo jiné zavazuje po zaplacení úvěru spojeného s nákupem předmětných nemovitostí zřídit žalobkyni, jejímu manželu a synu Adamovi věcné břemeno spočívající v doživotním užíváním těchto nemovitostí, pokud jej budou vyžadovat, popřípadě po dohodě na tyto osoby či osoby jimi určené bezplatně převést do jejich vlastnictví. Závazek zajistit nerušené užívání předmětných nemovitostí žalobkyni a jejím rodinným příslušníkům po dobu jejich života stvrdila žalovaná i ve svém písemném prohlášení datovaném 23. 4. 2019. Ve své výpovědi ve věci vedené u Policie ČR pod č.j. Anonymizováno žalovaná vysvětlila, že v roce 2019 považovala žalobkyni a jejího manžela za své nejbližší přátele a bezmezně jim důvěřovala. Domluvila se proto s nimi, že jimi vybraný dům sama koupí na úvěr, na který by manželé nedosáhli, a následně uzavřou nájemní smlouvu, ve které bude dohodnuté nájemné odpovídat splátce hypotečního úvěru žalované a tyto splátky budou za žalovanou Hradit. Zpočátku tak skutečně činili, nicméně počátkem roku 2020 splátky hradit přestali. Manžel žalobkyně, kterého zaměstnala jako správce ubytovny v adresa, za kterou odpovídala, navíc zpronevěřil finanční prostředky ve výši asi 1 600 000 Kč a způsobil další problémy neplacením zdravotního a sociálního zabezpečení zaměstnancům. Vyzvala proto žalobkyni a jejího manžela k vyklizení předmětných nemovitostí, což neakceptovali. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2025, č.j. 26 Co 309/359, soud zjistil, že tímto usnesením byl schválen smír mezi v tomto řízení jako žalobkyně vystupující žalovanou a žalobkyní vystupující v tomto řízení žalovaná společně se svým manželem, kterým se žalovaní zavázali vyklidit předmětné nemovitosti do 28. 2. 2025. Z nedatovaného protokolu o předání a převzetí předmětných nemovitostí je dále zřejmé, že předmětné nemovitosti byly již žalobkyní i jejím manželem vyklizeny a předány prostřednictvím žalovanou zastupující společností do držby žalované.

7. Soud dle § 132 o.s.ř. provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že skutečným významem smlouvy z 5. 9. 2019 mezi účastnicemi v kontextu s notářským zápisem z 10. 12. 2019, prohlášením žalované a dalšími faktickými jednáními účastnic a manžela žalobkyně bylo v rámci jejich tehdejších přátelských vztahů ujednáno, že žalovaná zajistí žalobkyní a její rodině bydlení v jimi vybraných předmětných nemovitostech tím, že je kvůli posouzení úvěruschopnosti bankou koupí do svého vlastnictví. Na zaplacení kupní ceny si vzala žalovaná úvěr u právnická osoba úvěr zajištěný zástavní smlouvou k nemovitostem v Anonymizováno ve spoluvlastnictví žalované a jejího bratra jméno FO. Žalobkyně a její manžel se pak zavázali tento hypoteční úvěr splácet ve splátkách po 26 000 Kč měsíčně a skutečným úmyslem účastnic při uzavření smlouvy z 5. 9. 2019 bylo smluvně ošetřit závazek žalované převést po splacení hypotečního úvěru vlastnictví předmětných nemovitostí do vlastnictví žalobkyně či do jejího SJM s manželem, či zřídit v jejich prospěch věcné břemeno práva doživotního bezplatného užívání předmětných nemovitostí. Žalovaná i její manžel svoje závazky splácet hypoteční úvěr žalované přestali plnit a splátky dosud nesplaceného hypotečního úvěru tak stále platí žalovaná, která zaplatila ze svých prostředků rovněž ekvitu úvěru. K tvrzení žalobkyně při posledním jednání soudu, že ekvita úvěru měla být zaplacena jejím manželem z finančních prostředků získaných z dědictví v Sýrii, nemohl soud přihlížet již z toho důvodu, že žalobkyně přes výzvu soudu neoznačila žádný důkaz na podporu tohoto tvrzení. Rozhodně nebylo úmyslem účastnic ujednat, že veškeré náklady spojené s koupí předmětných nemovitostí ponese žalovaná a poté je bezúplatně převede do vlastnictví či spoluvlastnictví žalované, neboť by takové jednání žalované postrádalo jakoukoli logiku. Lze proto souhlasit s tvrzením žalované, že žalobkyní tvrzená povinnost žalované převést bezplatně předmětné nemovitosti žalobkyni či případně i jejímu manželu, která měla být dle tvrzení žalobkyně zajištěna smluvní pokutou, byla vázána na podmínku splacení hypotečního úvěru žalobkyní, která nebyla dosud splněna a žaloba je tak již z tohoto důvodu přinejmenším předčasná a žalovanou k zaplacení smluvní pokuty nezavazuje. Soud proto žalobu ve věci samé jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení mezi účastnicemi před soudy obou stupňů rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého uložil povinnost k jejich náhradě ve věci neúspěšné žalobkyni. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 7 500 Kč a náklady žalované na právní zastoupení advokátem za čtyři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, odůvodnění odvolání a účast na jednáních soudu dne 27. 5. 2025 a 4. 9. 2025), přičemž odměna za první dva hlavní úkony učiněné při tarifní hodnotě sporu 135 000 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v tehdy platném znění 6 500 Kč za jeden úkon a po připuštění změny žaloby činila odměna za jeden úkon 7 100 Kč. Dále žalované přísluší právo na zaplacení paušálních náhrad ve výši 300 Kč za dva úkony v roce 2024 dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve znění platném do 31. 12. 2024 a dva úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky v platném znění a zaplacení DPH z odměny a náhrad ve výši 6 027 Kč, neboť zástupce žalované osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení vzniklé žalované jí požadované činí 42 227 Kč a soud je uložil žalobkyni zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalobkyni ve splátkách. Pokud žalované vznikly i další náklady řízení jí nespecifikované a nedoložené, je třeba dovodit, že se práva na náhradu těchto dalších nákladů vzdala. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.