49 CO 58/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený anonymizováno jméno příjmení advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem obec a číslo zastoupený anonymizováno jméno příjmení advokátem sídlem adresa o 54.628 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. ledna 2021, č.j. 5 C 61/2015-432,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v přisuzujícím výroku I. mění tak, že soud schvaluje smír tohoto znění: Žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci do 14 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru částku 10.000 Kč. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči na náhradě nákladů řízení státu částku 3.108 Kč do 14 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 51.025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 51.025 Kč od 3. 2. 2015 do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.) a v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky 3.603 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 603 Kč od 3. 2. 2015 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), a účastníci byli zavázáni k povinnosti do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči na náhradě nákladů řízení, žalobce částku 174 Kč (výrok IV.) a žalovaný částku 2.934 Kč (výrok V.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou žalobce uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání služebního automobilu žalovaným k soukromým účelům.

3. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba účastníci řízení, žalobce nesouhlasil s rozhodnutím o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III.) a žalobce odvoláním brojil proti povinností zaplatit žalovanému částku 51.025 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a proti výrokům o nákladech řízení III. a V. V souladu s § 206 odst. 2 větou druhou o.s.ř. však byla odvoláním žalovaného dotčena též právní moc akcesorického výroku o nákladech řízení státu IV., naopak odvoláním nedotčený zamítavý výrok II. nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o.s.ř.).

4. V průběhu odvolacího řízení účastníci uzavřeli ohledně nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení dohodu o narovnání a navrhli, aby ji soud schválil formou soudního smíru.

5. Podle § 99 odst. 1 věty první o.s.ř. platí, že připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 věta první o.s.ř.). Smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení (může se týkat i právního vztahu, který nebyl předmětem řízení), vždy však z něho musí být patrno, jak byly vypořádány nároky, které jsou předmětem řízení (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 11. 11. 1986, Cpj 44/86, R 16/1987).

6. V posuzované věci byl předmětem řízení nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, jde tedy o nárok z pracovněprávního vztahu mezi účastníky, jehož povaha nevylučuje, aby účastníci řízení skončili soudním smírem. Obsah účastníky uzavřeného smíru též neodporuje žádnému kogentnímu zákonnému ustanovení.

7. Z výše uvedených důvodů odvolací soud za použití § 220 odst. 2 a § 99 odst. 2 věty první o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně změnil v odvoláním dotčeném výroku I. o věci samé a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že účastníky uzavřený smír, zahrnující též jejich dohodu nákladů řízení před soudy obou stupňů, schválil.

8. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v souvislosti s výslechy svědků v celkové výši 3.108 Kč, bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 2 a § 148 odst. 1 o.s.ř. při respektování shodné vůle účastníků o tom, jak má být tato náhrada zaplacena. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči na náhradě nákladů řízení státu částku 3.108 Kč do 14 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) s tím, že delší lhůta k plnění byla určena tak, aby žalovaný, který je v současné době již starobním důchodcem a splácí hypotéční úvěr, byl s to uloženou povinnost splnit. Proti tomuto usnesení lze podat dovolání za podmínek § 237 o.s.ř. do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Třebíčí; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 věta první o.s.ř.).