54 CO 171/2022

Plný text

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců Mgr. Miroslava Pecha a JUDr. Lenky Prokšové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 16 839,66 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. června 2022, č. j. 4 C 96/2022-38,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části výroku II., kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 3 878,20 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 3 878,20 Kč od datum do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 878,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 878,20 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně – advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 071,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 071,80 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. téhož rozsudku pak zamítl žalobu v té části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 11 767,86 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 400,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 272,39 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 572,86 Kč od datum do datum a z částky 4 501,06 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 572,86 Kč od datum do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl výrokem III. rozsudku tak, že žalované jejich náhradu nepřiznal.

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 2 odst. 1, § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a § 588 věty první, § číslo, § číslo odst. 1 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), která vyložil s ohledem na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 (dostupný na webová adresa), rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na webová adresa), a rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, sp. zn. C číslo (dostupný na webová adresa), tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a proto je třeba považovat smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou za neplatnou. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná se dle tvrzení žalobkyně zavázala k úhradě celkové částky ve výši 20 717 Kč, poté měla žalovaná splácet a nyní má dlužit celkem částku 16 839,66 Kč (z toho 9 572,86 Kč na jistině a 7 266,80 Kč na dlužném poplatku). Přestože z žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) ani z k ní připojené„ tabulky umoření“ nevyplývají jiné úhrady než tři platby po 350 Kč (tj. celkem 1 050 Kč), vzal soud prvního stupně za nesporné, že žalovaná uhradila částku 4 928,20 Kč, aniž v důvodech rozsudku vysvětlil, jak k této částce dospěl. Uzavřel, že vzhledem ke konstatované neplatnosti smlouvy o zápůjčce je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu ve výši 5 071,80 Kč.

3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a to konkrétně do části zamítavého výroku II. ohledně částky 3 878,20 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, podala odvolání žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že vyhoví žalobě na zaplacení i ohledně posledně uvedené částky. Aniž by žalobkyně zpochybňovala právní závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o zápůjčce ze dne datum, na jejímž podkladě měla být žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, je absolutně neplatná, ohradila se proti skutkovému závěru soudu prvního stupně o tom, že žalovaná na částečnou úhradu pohledávky uhradila již 4 928,20 Kč. V důvodech odvolání zopakovala, že již v žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) výslovně uvedla, že žalovaná po poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč na svůj dluh plnila pouze částku ve výši 1 050 Kč a jistina zápůjčky tedy z celkového dluhu představuje částku 8 950 Kč. Pokud pak žalobkyně požadovala žalobou zaplacení pouze části z poplatku za zápůjčku, potom připomněla, že je jejím právem požadovat méně, než činí její nárok. Odkázala přitom na přehled plateb (označený jako tabulka umoření) s tím, že pokud měl soud prvního stupně pochybnosti o výši provedených plateb ze strany žalované, pak měl žalobce vyzvat k jejich upřesnění.

4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen „o. s. ř.“), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. à contr.) a že v něm žalobkyně uvedla i důvod, pro který odvolání podává (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i řízení mu předcházející a nakonec dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Na tomto místě je třeba uvést, že odvoláním žalobkyně bylo napadeno rozhodnutí soudu prvního stupně toliko v části zamítavého výroku II. ohledně částky 3 878,20 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 878,20 Kč od datum do zaplacení a v závislém výroku o nákladech účastníků (ust. § 212 věta druhá, písm. b/ o. s. ř.) a tedy pouze v tomto rozsahu byl odvolací soud oprávněn věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumávat (ust. § 212 věty první o. s. ř.). V zůstávající části zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním nedotčeno a je tudíž již pravomocné (ust. § 159 o. s. ř.).

7. Na úvod je nutné předeslat, že soud prvního stupně si opatřil dostatek informací o skutkových okolnostech případu a k jejich prokázání provedl (s ohledem na uplatnění zásady projednatelnosti v tomto občanském soudním řízení, kdy je soud zásadně vázán důkazními návrhy účastníků – viz § 120 o. s. ř. v jeho znění účinném od 1. 1. 2014) dostatečné množství důkazů. Ze skutkových zjištění získaných provedeným dokazováním však učinil soud prvního stupně logický závěr o skutkovém stavu věci pouze ohledně otázky poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč a ohledně nesplnění povinnost právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, kterýžto rovněž správně právně posoudil na něj dopadajícími zákonnými ustanoveními.

8. Pro jeho skutkové závěry o tom, kolik žalovaná zaplatila na umoření svého dluhu právní předchůdkyni žalobkyně, popř. po postoupení vymáhané pohledávky přímo žalobkyni samotné, však nelze vysledovat v provedených důkazech rozumného podkladu.

9. Jen pro stručnost lze připomenout, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 16 839,66 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na částku 10 000 Kč, která byla žalované vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což potvrdila svým podpisem. Zápůjčku se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 10 717 Kč v 60 týdenních splátkách. Poplatek byl tvořen součtem kapitalizovaných úroků za zapůjčenou částku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč (s úrokovou sazbou 29 % ročně), odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 180 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 948 Kč a doplňkovým pojistným ve výši 1 800 Kč. Schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splatit byla posouzena na základě informaci poskytnutých přímo žalovanou a porovnáním s doklady, které předložila. Žalovaná svou povinnost splnila pouze zčásti, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradila před postoupením pohledávky na žalobkyni pouze 1 050 Kč. Dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Po postoupení pohledávky na žalobkyni již žalovaná ničeho neuhradila.

10. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu prvního stupně, ani soudu odvolacího, se nedostavila.

11. Vycházejíc ze závěrů soudu prvního stupně o tom, že výše uvedená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 588 o. z., vznikl přesto právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutím peněžitého plnění ve výši 10 000 Kč žalované nárok na vrácení jistiny v posledně uvedené výši podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a které upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Přestože pak právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně samotná ve smlouvě o postoupení pohledávky charakterizovaly postupované nároky jako pohledávky z titulu smlouvy o zápůjčce, je třeba za přiměřeného užití závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, dovodit, že došlo i k postoupení pohledávky na vrácení poskytnuté jistiny, která má svůj původ právě v plnění na základě neplatné smlouvy o zápůjčce.

12. Ze skutkových tvrzení žalobkyně pak skutečně nelze dovodit ničeho jiného, než že žalovaná na částečnou úhradu svého dluhu zaplatila pouze částku ve výši 1 050 Kč. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že žalobkyně v žalobě uváděla, že z celé žalované částky 16 839,66 Kč představuje částka 9 572,86 Kč jistinu (původně ve výši 10 000 Kč) a částka 7 266,80 Kč poplatek (který byl původně ve smlouvě sjednán celkovou výší 10 717 Kč).

13. K tomu lze podotknout, že žalobkyni v tomto řízení tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno pouze ohledně toho, že byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce a že žalované byly poskytnuty finanční prostředky (resp. že tyto byly poskytnuty, byť s dovětkem uváděným toliko v rovině skutkových tvrzení o tom, že se tak stalo bez právního důvodu). Je pak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh (ať už z prokázané smlouvy o zápůjčce, či z bezdůvodného obohacení) splnila.

14. Za situace, kdy žalovaná s žádnou obranou proti žalobě v řízení nepředstoupila, nezbývá, než vycházet z žalobkyní prokázaného poskytnutí částky 10 000 Kč a jejího tvrzení o tom, že na částečnou úhradu bylo žalovanou zaplaceno toliko 1 050 Kč.

15. Soud prvního stupně tudíž nepostupoval správně, pokud zamítl žalobu i ohledně částky 3 878,20 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení jdoucí nad částku žalobkyni nenapadeným výrokem I. přiznaných 5 071,80 Kč Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části změnil (ust. § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dalších 3 878,20 Kč (jdoucích nad již přiznanou částku 5 071,80 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 878,20 Kč od datum do zaplacení, když výše úroku požadovaného žalobkyní odpovídá výši úroku z prodlení stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o vznik prodlení s úhradou předmětné částky, kterou má žalovaná žalobkyni zaplatit, akceptoval odvolací soud závěry soudu prvního stupně, proti kterým zejména ani žalovaná neuplatnila žádné výhrady. Ve zbytku zůstal výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nedotčen.

16. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů té fáze nalézacího řízení, která probíhala před soudem prvního stupně, neboť poměr úspěchu a neúspěchu každého z nich byl v této fázi řízení obdobný (žalobkyně uspěla ohledně částky 8 950 Kč z původně požadovaných 16 839,66 Kč), přičemž žalobkyni přisouzené náklady tak představují náhradu pouze těch nákladů, které žalobkyně účelně vynaložila až v odvolacím řízení, v němž plně uspěla (předmětem odvolacího řízení byl její požadavek na zaplacení částky dalších 3 878,20 Kč). V odvolacím řízení přitom žalobkyně účelně vynaložila částku 1 000 Kč na zaplacení soudního poplatku z odvolání a dále náklady na zastoupení advokátem, jehož odměna činí 1 000 Kč (podle § 11 odst. 1 písm. k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“), za jeden úkon právní služby (odvolání - počítáno z tarifní hodnoty sporu v odvolacím řízení 3 878,20 Kč podle § 7 bodu 3 a § 8 odst. 1 AT) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč vzniklých v souvislosti s uvedeným úkonem právní služby podle § 13 odst. 4 AT. Dále pak náklady představuje náhrada 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 273 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. počítané z odměny a paušální náhrady hotových výdajů. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání za předpokladu, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.