54 Co 22/2026

Plný text

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců Mgr. Martiny Chlupáčkové a JUDr. Jaroslava Mádra ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zřízení práva nezbytné cesty a o vyklizení o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. října 2025, č. j. 6 C 112/2022–165,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. zrušuje a řízení o povinnosti žalovaného vyklidit budovu bez č.p./č.e., neevidovanou v katastru nemovitostí, stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno v katastru nemovitostí zapsaném na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec adresa a katastrální území adresa, se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění tak, že se zamítá žaloba na povolení nezbytné cesty ve prospěch budovy bez č.p./č.e. v katastru nemovitostí zapsané na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec adresa a katastrální území adresa, stojící na pozemku parc. č. st. Anonymizováno v katastru nemovitostí zapsaném na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec adresa a katastrální území adresa, a to ve formě služebnosti stezky a cesty po části pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno o výměře Anonymizováno, vymezené geometrickým plánem tituly před jménem adresa, který tvoří nedílnou součást rozsudku, jakož i žaloba na povolení nezbytné cesty ve prospěch budovy bez č.p./č.e., neevidované v katastru nemovitostí, stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno v katastru nemovitostí zapsaném na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec adresa a katastrální území adresa, a to ve formě služebnosti stezky a cesty po části pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, o výměře Anonymizováno m2, vymezené geometrickým plánem tituly před jménem adresa, který tvoří nedílnou součást rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši Anonymizováno Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta Jméno advokáta B.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve adresa do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši Anonymizováno Kč.

1. Soud prvního stupně rozsudkem zřídil nezbytnou cestu ve prospěch budovy bez č.p./č.e. stojící na pozemku parc. č. st. Anonymizováno, zapsané u právnická osoba pro Vysočinu, Katastrální pracoviště adresa, pro obec adresa a k. ú. adresa na LV č. Anonymizováno, a to ve formě služebnosti stezky a cesty po části pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, o výměře Anonymizováno m², oddělené geometrickým plánem tituly před jménem adresa, který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku, a dále ve prospěch budovy bez č.p./č. e., neevidované v katastru nemovitostí, stojící na pozemku parc č. Anonymizováno v obci adresa a k. ú. adresa, a to ve formě služebnosti stezky a cesty po části pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, o výměře Anonymizováno m², oddělené geometrickým plánem tituly před jménem adresa, který tvoří nedílnou součást rozsudku (vše výrok I.), žalobkyni uložil povinnost za zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti stezky a cesty uvedené ve výroku I. rozsudku zaplatit žalovanému jednorázovou úplatu ve výši Anonymizováno Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost vyklidit budovu bez č.p./č.e., neevidovanou v katastru nemovitostí, stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno v obci adresa a k. ú. adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). V závislých nákladových výrocích pak uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni, jejíž náklady vyčíslil částkou Anonymizováno Kč, a též povinnost k náhradě nákladů řízení České republice – Okresnímu soudu ve adresa, kdy náklady státu byly vyčísleny částkou Anonymizováno Kč; náhradu nákladů řízení žalobkyni bylo žalovanému uloženo zaplatit k rukám jejího právního zástupce a lhůta k úhradě nákladů řízení byla v obou případech určena v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výroky IV. a V.).

2. O žalobě na zřízení nezbytné cesty přes pozemek ve vlastnictví žalovaného parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno ve prospěch budovy bez č.p./č. e. stojící na pozemku parc. č. st. Anonymizováno (v žalobě, jakož i dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí označované též jako „budova A“, případně „Anonymizováno“) v katastru nemovitostí zapsané na LV č. Anonymizováno pro obec adresa a k. ú. adresa a ve prospěch budovy bez č.p./č. e. stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno v obci adresa a k. ú. adresa (v žalobě, jakož i dále v odůvodnění tohoto rozsudku označované též jako „budova B“, „Anonymizováno“ nebo „Anonymizováno“), neevidované v katastru nemovitostí, rozhodl soud prvního stupně za použití ustanovení § 1029 odst. 1 a odst. 2 a § 1032 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a při zohlednění judikatury k problematice překážky povolení nezbytné cesty v podobě tzv. hrubě nedbalého jednání, jejíž sumarizaci provedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno. Po skutkové stránce vyšel soud prvního stupně z toho, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k oběma budovám na základě kupní smlouvy ze dne datum od adresa za kupní cenu Anonymizováno Kč, aniž měla zajištěný přístup k veřejné komunikaci situované na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, přičemž se tak stalo poté, co žalovaný nevyužil možnosti tyto budovy odkoupit (od jejich původního vlastníka Anonymizováno adresa v k likvidaci – poznámka odvolacího soudu) za cenu Anonymizováno Kč. Vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno který předmětné budovy obklopuje, byl v době nabytí budov žalobkyní již žalovaný, který na základě podání k příslušnému katastrálnímu úřadu, které mu bylo doručeno datum, dosáhl zápisu změny údajů do katastru (záznamem), v důsledku čehož budova B nadále není předmětem evidence v katastru nemovitostí. Obě budovy užíval žalovaný na podkladě nájemní smlouvy, která však následně byla ukončena a budovu A žalobce po nějakou dobu užíval protiprávně. Po právním předchůdci žalobkyně panu jméno FO (který obě stavby nabyl od původního vlastníka Anonymizováno adresa v likvidaci na základě kupní smlouvy ze dne datum a od něhož je kupní smlouvou ze dne datum s právními účinky od datum nabyl adresa, který je posléze prodal žalobkyni – poznámka odvolacího soudu) žalovaný požadoval uzavření nájemních smluv, ten to však odmítl. Kdyby se na něj žalobkyně obrátila se žádostí o zřízení přístupu k budově A, snažil by se prostřednictvím svého zástupce nějak domluvit, budovu B v každém případě požaduje odstranit. Výzvy žalovaného, kterými se domáhal úplaty za užívání jeho pozemků, se týkaly pouze pozemků zastavěných předmětnými stavbami ve vlastnictví žalobkyně, tvrzení, že by žalovaný žalobkyni vybídl k uzavření dohody ohledně úplaty za zřízení nezbytné cesty, žalovaný neprokázal. Dále pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně si nedostatek přístupu nezpůsobila z hrubé nedbalosti či úmyslně, neboť v řízení vyšlo najevo, že v době, kdy se stala vlastníkem budov, žalovaný by nezbytnou cestu přes svůj pozemek nepovolil. K tomuto závěru dospěl vzhledem k existenci dlouhotrvajícího sporu mezi účastníky i vzájemných sporů mezi právními předchůdci žalobkyně jako vlastníky budovy A a žalovaným jako jejím dřívějším nájemcem a současným vlastníkem pozemku pod touto stavbou a kolem ní; v této souvislosti poukázal i na to, za jakou kupní cenu žalobkyně obě stavby nabyla a na to, že ve stejné době žalovaný dosáhl ohledně budovy B zápisu změny údajů katastru nemovitostí, kdy pak i nyní se dovolává toho, že v případě přístřešku na pozemku parc. č. Anonymizováno se o žádnou nemovitost nejedná a trvá na jejím odstranění, jakož i na to, že žalovaný žalobkyni vyzýval k uzavření nájemní smlouvy ohledně pozemku parc. č. st. Anonymizováno a že netvrdil a neprokázal, že nabídl žalobkyni uzavření nájemní smlouvy ohledně těch částí jeho pozemku, po nichž se domáhá zřízení nezbytné cesty, a že žalobkyně takové nabídky bezdůvodně nevyužila. Poté, co v další části svého rozhodnutí učinil a odůvodnil závěr, že budova B je věcí nemovitou, dospěl k tomu, že žalobkyně jako její vlastník je aktivně legitimována k podání žaloby na její vyklizení, kterého se domáhá důvodně za situace, kdy věci pod přístřeškem složené jsou ve vlastnictví žalovaného. Vzhledem ke skutečnostem shora popsaným žalobě vyhověl i v části, v níž se žalobkyně domáhala zřízení nezbytné cesty jako služebnosti, čemuž v případě budovy B nebrání skutečnost, že se nachází v oploceném areálu, neboť nejde o povolení nezbytné cesty přes uzavřený prostor, ale o přístup k nemovitosti, která se v takovém prostoru nachází; tento závěr učinil s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno. Náhradu za povolení nezbytné cesty soud prvního stupně určil v podobě jednorázové úplaty, jejíž výši stanovil částkou Anonymizováno Kč odpovídající rozdílu mezi obvyklou cenou pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a obvyklou cenou tohoto pozemku zatíženého služebností nezbytné cesty v rozsahu vymezeném geometrickým plánem tituly před jménem jméno FO, zjištěnými cestou znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO.

3. V návaznosti na plný procesní úspěch žalobkyně byla pak žalované za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost k plné náhradě nákladů řízení žalobkyni a za použití ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. mu bylo uloženo též nahradit v plné výši náklady v řízení vzniklé státu. Při vyčíslení nákladů řízení žalobkyně soud prvního stupně zohlednil náklady jí vynaložené na zaplacení soudního poplatku, na zaplacení záloh na znalecké posudky a náklady, které vynaložila na zastupování advokátem. Náklady státu pak představují náklady ze státních prostředků vynaložené na úhradu znalečného.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, kterým ho napadl v celém rozsahu s tím, že dle jeho názoru nejsou dány důvody pro zřízení nezbytné cesty ve prospěch žalobkyně, která ve vztahu k této věci postupovala hrubě nedbale; pokud pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že by tato nezbytná cesta měla být přesto zřízena, měl přitom adekvátně hájit jeho práva tak, aby byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a zasažen, což se nestalo. Rovněž tak náhrada za užívání nezbytné cesty je dle odvolatele nepřiměřeně nízkou.

5. V podrobnostech pak dále žalovaný poukázal na okolnosti uzavření kupní smlouvy ze dne datum, podle které žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětným budovám a v níž bylo výslovně uvedeno, že tyto budovy se nacházejí na pozemku jiného vlastníka, že budova nacházející se na pozemku parc. č. st. Anonymizováno je v nájmu kupujícího, tedy žalobkyně a že vlastník pozemků (tj. žalovaný) podal v minulosti ohledně těchto budov několik žalob a že o uplatněném dovolání doposud nebylo rozhodnuto. Zdůraznil, že obě budovy žalobkyně zakoupila za Anonymizováno Kč, když jemu byl předtím odkup pouhého kravína likvidátorkou nabízený za Anonymizováno Kč. Žalobkyni tak dle mínění žalobce muselo být zřejmé, že se jedná o cenu nepřiměřeně nízkou, zohledňující skutečnost nedostatku přístupu k okolní komunikaci, to, že leží na cizím pozemku a případně i spory ohledně nich vedené (byť žalovaný žádné žalobní návrhy ve vztahu k těmto budovám nepodal). Kupní smlouvu žalobkyně přesto uzavřela, přičemž ani předtím a ani posléze jej nijak nekontaktovala a o zřízení přístupu ho nepožádala. První zájem o zřízení cesty žalovaný zaznamenal v roce Anonymizováno, kdy mu žalobkyně zaslala předžalobní výzvu a poté v roce Anonymizováno, kdy podala žalobu, řízení o níž však bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku; i tento její postoj dle žalovaného svědčí o hrubé nedbalosti na její straně.

6. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobkyně dlouhodobě budovy nijak neudržovala a nechala je chátrat, dokonce i přesto, že jí ve správním řízení byla uložena povinnost provést udržovací práce a jemu bylo uloženo, aby k tomu žalobkyni vytvořil po předchozí informaci o jejich zahájení podmínky; udržovací práce nebyly nikdy provedeny. Rozhodnutí vydané ve správním řízení tak svědčí především o dlouhodobém nezájmu žalobkyně o předmětné budovy a o tom, že je ve velmi špatném technickém stavu nechala chátrat, a ve svém důsledku tedy o hrubě nedbalém jednání žalobkyně, nikoliv pouze – jak dovodil soud prvního stupně – o dlouhodobých sporech účastníků a napjatých vztazích mezi nimi, které bylo možné prokázat i jinými důkazními prostředky. Odkaz prvostupňového soudu na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, měl odvolatel za nepřípadný, neboť v něm Ústavní soud posuzoval případ, kdy se stěžovatelé od samého počátku aktivně pokoušeli zajistit si prostředky práva, přístup k budovám umístěným na cizím pozemku, což rozhodně není nyní posuzovaný případ, ve kterém žalobkyně žádné kroky, které by svědčily o jejím zájmu o zajištění přístupu ke svým budovám, nepodnikala. Závěr prvostupňového soudu o tom, že v době, kdy se žalobkyně stala vlastníkem budov, by on nezbytnou cestu přes svůj pozemek nepovolil, nemá dle žalovaného žádnou oporu v provedeném dokazování, když zejména takový závěr nelze vyvodit pouze z dlouhotrvajícího sporu mezi účastníky. I když je pravdou, že vztahy mezi nimi nejsou ideální, je tomu tak až nyní, respektive několik let nazpět; v roce Anonymizováno, kdy žalobkyně budovy kupovala, tomu tak nebylo, ona však o žádnou dohodu s ním neměla zájem a ani žádné jednání se nepokusila iniciovat. On pak v rámci svého výslechu potvrdil, že pokud by se tak stalo, snažil by se prostřednictvím svého zástupce s ní nějak domluvit. Naopak to byl on, kdo žalobkyni vyzýval k uzavření nájemní smlouvy k části jeho pozemku, na kterém je umístěna stavba žalobkyně, aby došlo k narovnání vzájemných vztahů; za toto užívání jeho pozemku mu žalobkyně nikdy přes opakované jeho výzvy neplatila žádný nájem a nikdy se nezajímala ani o řešení úplaty za zřízení přístupu k jejím budovám. Žalovaný je tak ze všech popsaných důvodů přesvědčen, že nedostatek přístupu k předmětným budovám si žalobkyně způsobila sama svým hrubě nedbalým jednáním, a proto by její žaloba na zřízení nezbytné cesty měla být zamítnuta.

7. Pokud jde o právo nezbytné cesty tak, jak ho prvostupňový soud zřídil, měl žalovaný za to, že dostatečným způsobem nechrání jeho vlastnické právo tak, jak mu to ukládá ustanovení § 1029 odst. 2 o. z., neboť jeho pozemek zasahuje nad míru potřebnou pro nezbytnou cestu. I pokud by byl přes všechny jeho argumenty závěr soudu prvního stupně o důvodnosti požadavku žalobkyně na zřízení práva nezbytné cesty správný, má žalovaný dále za to, že naprosto nedostatečná je výše přiznané náhrady, která rozhodně neodpovídá všem okolnostem dané věci.

8. Pokud pak jde o povinnost k vyklizení budovy B, zpochybnil žalovaný závěr o tom, že se jedná o nemovitou věc. Dále pak má za to, že pro její umístění na jeho pozemku nesvědčí žádný právní důvod; brání mu v užívání celého jeho pozemku, z něhož řádně platí daně, ze strany žalobkyně pak mu není ani za část pozemku, na němž je budova B umístěna, hrazen žádný nájem. Dále zdůraznil, že tato budova se nachází v uzavřeném a oploceném areálu Anonymizováno, do kterého je z bezpečnostních důvodů zakázán vstup cizím osobám. Žalovaný má za to, že by tato stavba měla být z jeho pozemku odstraněna. Proto má za bezpředmětné, aby bylo soudem rozhodováno o jejím vyklizení. Krom toho se jedná o jeho pozemek, na kterém má (pod přístřeškem) umístěny své věci.

9. Při projednávání věci odvolacím soudem žalovaný ještě „toliko z procesní opatrnosti a s přihlédnutím k době, která uplynula od nabytí staveb žalovanou do uplatnění práva na zřízení nezbytné cesty“ uplatnil námitku promlčení takového práva.

10. S ohledem na vše uvedené žalovaný nakonec navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žaloba žalobkyně bude ve všech jejích částech zamítnuta, případně ho zrušit a věc vrátit Okresnímu soudu ve adresa k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, jehož rozsudek proto navrhla jako věcně správný potvrdit. V reakci na odvolací námitky žalovaného uvedla, že nesouhlasí s tím, že v minulosti tu spory mezi účastníky nebyly; z podkladů shromážděných soudem prvního stupně naopak plyne, že zde byly vždycky. Je-li poukazováno na to, že se žalobkyně zřízení nezbytné cesty nikdy nedomáhala, ona argumentuje tím, že tak činí nyní. Je-li poukazováno na to, že stavby nevyužívá, zdůraznila žalobkyně, že je výlučným právem vlastníka, jak s předmětem svého vlastnictví bude nakládat, jak ho bude užívat.

12. Co se týče žaloby na vyklizení, zdůraznila žalobkyně, že jde o vyklizení stavby, u níž soud prvního stupně správně dovodil, že je nemovitou věcí, přičemž není sporu, že náleží do výlučného vlastnictví žalobkyně a současně je zřejmé, že je to žalovaný, kdo výhod v souvislosti s užíváním této stavby využívá, byť z opakovaných jeho vyjádření plyne, že chce, aby tato stavba byla odstraněna.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalovaného směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dál jen „o. s. ř.“), že ho žalovaný z pozice účastníka řízení (§ 90 o. s. ř.) podal jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jeho odvolání splňuje též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), podřaditelných pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a písmeno g) o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal (§ 212, § 212a o. s. ř.) a nakonec dospěl k závěru, že stran zřízení práva nezbytné cesty je žalovaného odvolání důvodné; stran uložení povinnosti žalovanému k vyklizení budovy bez č.p./č. e., která stojí na pozemku parc. č. Anonymizováno v obci adresa a k. ú. adresa a není evidována v katastru nemovitostí, dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je v této části (tj. ve výroku III.), namístě zrušit a řízení o tomto nároku zastavit.

14. Podle ustanovení § 103 o. s. ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

15. Mezi podmínky řízení (konkrétně tzv. negativní procesní podmínky) patří mimo jiné překážka věci rozsouzené – res iudicata. Překážka věci pravomocně rozsouzené je, v návaznosti na § 159a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. o závaznosti výroku rozsudku pro účastníky řízení a jiné osoby a orgány, upravena v § 159a odst. 4 o. s. ř., podle něhož jakmile bylo ve věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a případně jiné osoby věc projednávána znovu.

16. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána tehdy, má-li být v novém řízení projednána stejná věc. O stejnou věc jde zásadně tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu univerzální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky dřívějšího řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze datum, sp. zn. Anonymizováno, a řadu dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které v odůvodnění označeného rozhodnutí odkazuje; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu odvolacím soudem v tomto rozhodnutí zmiňovaná jsou dostupná, nebude-li uvedeno jinak, na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

17. Jak odvolací soud (ze spisu Okresního soudu ve adresa, sp. zn. Anonymizováno) zjistil, žalobou ze dne datum se právnická osoba, narozený datum, coby vlastník zemědělské hospodářské budovy na pozemku p. č. st. Anonymizováno a zemědělské hospodářské budovy na pozemku p. č. st. Anonymizováno, to vše v obci adresa a k. ú. adresa, domáhal uložení povinnosti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, že tyto budovy žalovaný užívá (poté, co k tomuto užívání pozbyl právní důvod v návaznosti na skončení nájemního vztahu sjednaného s jejich původním vlastníkem) bez právního důvodu, a bylo jí v plném rozsahu vyhověno rozsudkem Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum, který nabyl právní moci datum. Řízení o dovolání, které žalovaný proti rozsudku odvolacího soudu podal, bylo usnesením Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, zastaveno, a to z důvodu nezaplacení soudního poplatku z dovolání.

18. Sporu není o tom, že pozemek tehdy v katastru nemovitostí evidovaný jako pozemek parc. č. st. Anonymizováno je po přečíslování evidovaný jako pozemek parc. č. Anonymizováno a že zemědělská hospodářská budova bez č.p./č.e. na něm postavená, kterou bylo označeným rozhodnutím soudu žalovanému uloženo vyklidit, je totožnou s tou, jejíhož vyklizení se žalobkyně domáhá v přítomném řízení. Povinnost, která mu byla dříve pravomocným soudním rozhodnutím uložena (tím, že by dotčenou budovu vyklidil a vyklizenou jejímu vlastníku předal) žalovaný nesplnil (skutečnost, že by se tak stalo, nebyla tvrzena).

19. Z uvedeného tedy plyne, že žalovanému již dříve byla na základě žaloby, kterou podal právní předchůdce žalobkyně, uložena povinnost vyklidit mimo jiné i budovu bez č. p./ č. e. stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno (tehdy v katastru nemovitostí evidovaném jako parc. č. st. Anonymizováno) v k. ú. adresa, kdy pak nynější žalobkyně se stala právním nástupcem tehdejšího žalujícího vlastníka budovy zejména i co do možnosti realizovat místo něho práva označenými soudními rozhodnutí založená. Požaduje-li tedy nyní po žalovaném znovu vyklizení téže budovy, za situace, kdy se tak děje na podkladě stejných tvrzení o skutkovém stavu věci (užívání bez právního důvodu), pak se domáhá přiznání téhož práva, jež jí vůči žalovanému bylo již v minulosti přiznáno. Odvolací soud proto nemohl, než rozsudek soudu prvního stupně dotčené jeho části (tj. ve výroku III.) zrušit a řízení o povinnosti žalovaného vyklidit budovu bez č. p. /č. e., neevidovanou (toho času) v katastru nemovitostí, stojící na pozemku parc. č. Anonymizováno v katastru nemovitostí zapsaném na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec adresa a k. ú. adresa, zastavit (§ 211, § 103, § 104 odst. 1, § 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

20. Pro úplnost zbývá dodat, že na existenci překážky věci rozsouzené by bylo namístě nahlížet jinak, pokud by žalovaný dříve mu uloženou povinnost splnil a posléze znovu začal budovu užívat (což by bylo namístě hodnotit jako jiný skutek, respektive nárok vycházející z jiného skutkového stavu). Povinnost k vyklizení lze nicméně mít za splněnou (až) tehdy, co jsou z nemovité věci odstraněny věci toho, kdo ji má vyklidit a co je odevzdána (uvolněna do sféry vlivu oprávněné osoby (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. Anonymizováno. Že by takto ke splnění povinnosti ze strany žalovaného v mezidobí od právní moci rozsudku, jímž mu byla povinnost k vyklizení přístřešku uložena, došlo, nebylo však v tomto řízení ani tvrzeno, ani taková skutečnost, případně jinak nevyšla najevo.

21. Co se nároku na zřízení práva nezbytné cesty týče, správně ho soud prvního stupně posuzoval za použití v odůvodnění rozhodnutí citovaných ustanovení § 1029 odst. 1 a 2 a § 1032 odst. 1 a 2 o. z., ve kterých jsou podmínky pro povolení nezbytné cesty upraveny; ustanovení § 1029 o. z. vymezuje podmínky pozitivní (kdy základním předpokladem pro povolení nezbytné cesty podle § 1029 odst. 1 o z. je nemožnost hospodařit či jinak řádně užívat nemovitou věc proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou) a v ustanovení § 1032 zákon stanoví podmínky negativní (výluky), za nichž nezbytnou cestu zásadně povolit nelze.

22. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení žalovaný ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na zřízení nezbytné cesty (nově) uplatnil námitku promlčení, je třeba na tomto místě vysvětlit, že se tak nestalo (stát nemohlo) důvodně, neboť právo žádat o zřízení nezbytné cesty podle § 1029 o. z. zákon z promlčení explicitně vylučuje (srov. ustanovení § 614 o. z.)

23. Pokud jde o vlastnické (a užívací) vztahy k nemovitým věcem tímto řízením dotčeným (a jejich vývoj), lze v návaznosti na skutková zjištění vyplynuvší z dokazování provedeného soudem prvního stupně a jím v odůvodnění napadeného rozsudku popsaná, při zohlednění skutečností, které vyplynuly z dokazování doplněného odvolacím soudem, konkrétně obsahem spisů Okresního soudu ve adresa spisových značek Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno (jejichž provedení v odvolacím řízení měl odvolací soud za přípustné vzhledem k tomu, že potřeba provedení těchto důkazů vyšla dle jeho mínění najevo v návaznosti na provedené dokazování již v řízení před soudem prvního stupně, kdy z obsahu těchto spisů je zejména zřejmý dosavadní vývoj vlastnických a užívacích vztahů k převody dotčeným nemovitostem) shrnout, že zemědělskou hospodářskou budovu bez č. p. /č. e. stojící na pozemku parc. č. st. Anonymizováno a zemědělskou hospodářskou budovu bez č. p./ č. e. stojící na pozemku parc. č. st. Anonymizováno (aktuálně v katastru nemovitostí evidovaném jako pozemek parc. č. Anonymizováno) v k. ú. adresa prodalo coby jejich vlastník právnická osoba – v likvidaci kupní smlouvou uzavřenou dne datum jméno FO, nar. datum, za částku Anonymizováno Kč (s tím, že obě budovy stojí na pozemku jiného vlastníka). Stalo se tak poté, co žalovaný, který tehdy byl nájemcem obou budov, neakceptoval nabídku k jejich prodeji, respektive k prodeji budovy A za částku Anonymizováno Kč. Jak již bylo v odůvodnění tohoto rozhodnutí v jiné souvislosti uvedeno, rozsudkem Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. Anonymizováno, byla žalovanému (k návrhu právnická osoba) uložena povinnost obě uvedené stavby vyklidit (s tím, že po ukončení nájemního vztahu je na základě výpovědi pronajímatele užívá od datum bez právního důvodu). Kupní smlouvou ze dne datum právnická osoba obě dotčené budovy prodal (s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni datum) adresa, narozenému datum, od kterého pak je následně na základě kupní smlouvy ze dne datum do vlastnictví nabyla za kupní cenu Anonymizováno Kč žalobkyně. I v této smlouvě je opakovaně uvedeno, že se jedná o budovy na pozemku jiného vlastníka; obsahem čl. 4 je (v odstavci třetím) upozornění prodávajícího „na několik sporů“ údajně vyvolaných vlastníkem pozemků, na kterých předmětné nemovitosti stojí, s tím, že v nich vlastník pozemků neuspěl a že dovolací řízení v těchto věcech doposud nebylo skončeno. Pokud jde o pozemky, na kterých jsou obě stavby postaveny, získal je žalovaný do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne datum s právními účinky vkladu k datum od předchozí vlastnice paní jméno FO. Na základě žalovaného „upozornění na nesoulad zápisu v katastru nemovitostí se skutečností“ ze dne datum provedl příslušný katastrální úřad zápis změn údajů do katastru nemovitostí záznamem, a to konkrétně výmaz zemědělské stavby na st. Anonymizováno na listu vlastnictví číslo Anonymizováno (vlastník Anonymizováno) a stavební parcela číslo Anonymizováno evidovaná na listu vlastnictví číslo Anonymizováno (vlastník Jméno žalovaného) byla přečíslována ze stavební parcely na pozemkovou parcelu s druhem pozemku ostatní plocha v katastrálním území adresa.

24. Přes naposledy uvedenou skutečnost odvolací soud nesdílí názor žalovaného, že budova B není nemovitou věcí; naopak sdílí názor prvostupňového soudu o tom, že budova B je vzhledem ke způsobu jejího provedení, zjištění o němž popsal v odst. 16. rozsudku, věcí nemovitou, přijatý na podkladě přiléhavě použité judikatury, a nadto se odvolací soud nemá důvod odchýlit od závěrů, které v této otázce již dříve učinil Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne datum, č. j. Anonymizováno (ve věci, jejímž předmětem bylo zaplacení nájemného, respektive vydání bezdůvodného obohacení za užívání budov A i B žalovaným), ve kterém bylo odůvodněno, že: „…tzv. Anonymizováno“ je zemědělskou stavbou, která, jak vyplývá z provedeného dokazování, byla postavena v 50. letech. Z přiložených fotografií, které jsou obsahem spisu, vyplývá, že je betonovým základem (tzv. patkami) spojena se zemí. V tomto směru je třeba zdůraznit, že podle soudní praxe při vymezení pojmu stavby ve smyslu občanského práva nelze bez dalšího vycházet jen z veřejnoprávních předpisů, ale je třeba posuzovat věc z toho pohledu, zda vykazuje charakter samostatné, popř. nemovité věci v právním smyslu dle ust. § 119 obč. zák., která jako taková může být předmětem vlastnických i jiných občanskoprávních vztahů. V daném případě z přiložených fotografií vyplývá, že uvedená zemědělská stavba je jednoznačně a nezaměnitelně vymezena svojí konstrukcí, z níž je patrno i dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, kdy s ohledem na charakter jejího určení (který mimo je potvrzován z dlouhodobého způsobu jejího užívání, včetně předchozího užívání žalovaným) je zřejmé, že se jedná o zemědělskou stavbu. V tomto smyslu lze tedy shrnout, že předmětná ocelokolna je nemovitou věcí dle ust. § 119 obč. zák., což však neznamená, že nutně musí být též budovou dle stavebního, případně katastrálního zákona, neboť její charakter s ohledem na způsob užívání nevykazuje znaky budovy dle uvedených zákonů. S ohledem na uvedené odvolací soud dospívá k závěru, že se jedná o nemovitou věc dle ust. § 119 obč. zák. a dále, že tato nemovitá věc byla dostatečně vymezena jak v nájemní, tak i v kupní smlouvě, a proto v tomto směru nejsou námitky žalovaného (ohledně neexistence ocelokolny a též ohledně nabytí vlastnického práva žalobcem k těmto nemovitostem) důvodné.“ Dlužno vysvětlit, že uvedený charakter této stavby coby nemovité věci zůstal zachován i po 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (srov. ustanovení § 3055 odst. 1 o. z.). Oporu v provedených důkazech mají rovněž zjištění soudu prvního stupně, která ostatně také mezi účastníky nebyla sporná, že ani budova A ani budova B nejsou spojeny s veřejnou cestou, která je situována na pozemku parc. č. Anonymizováno, v k. ú adresa, a že na dotčených pozemcích žalovaný provozuje svoji podnikatelskou činnost (Anonymizováno a má zde manipulační Anonymizováno Anonymizováno); budova B se nachází v oploceném areálu.

25. Na podkladě zjištění, že žalobkyně coby vlastník dvou nemovitých věcí blíže specifikovaných výše (uvažovaných jako budova A a budova B) není současně vlastníkem pozemků parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, který tyto nemovité věci obklopuje [a dokonce není ani vlastníkem pozemků, na kterých jsou budova A (pozemek parc. č. st. Anonymizováno) i budova B (pozemek parc. č. Anonymizováno) postaveny, kterážto skutečnost nicméně není z pohledu posouzení naplnění pozitivních podmínek pro zřízení nezbytné cesty relevantní], že přístup k nim z veřejné cesty, která se nachází na pozemku parc. č. Anonymizováno/1 Anonymizováno je možný právě výhradně přes pozemek žalovaného parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a že pro takové užití tohoto pozemku nemá žalobkyně žádný relevantní titul, je namístě učinit závěr o tom, že pozitivní podmínky pro povolení nezbytné cesty, jak se jí žalobkyně domáhá, byly splněny. K tomu, že žalovaný namítal, že žalobkyni v přecházení přes svůj pozemek k budově Anonymizováno není z jeho strany bráněno, je třeba vysvětlit, že z toliko případné faktické možnosti přecházení souseda přes pozemek, které vlastník pozemku jen trpí, nebo mu i udělí prostý souhlas, který může být kdykoliv odvolán (tzv. výprosa), nelze dovodit, že by byl zajištěn přístup vlastníka k pozemku a že v takovém případě lze právo nezbytné cesty zřídit; jinak by totiž vlastník stavby byl v nejistotě ohledně přístupu, který by vlastník pozemku mohl kdykoliv znemožnit tím, že by souhlas odvolal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno odkazující v této souvislosti na další jeho rozsudek ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, a další judikaturu tam uvedenou).

26. V řízení rovněž nebylo zjištěno (nebylo tvrzeno a ani jinak nevyšlo najevo), že by přístup žalobkyně ke stavbám přicházel v tuto chvíli do úvahy například cestou odprodeje pozemku žalovaného, respektive jeho části, která má sloužit jako cesta, žalobkyni, případně cestou uzavření nájemní či jiné obligační smlouvy, což oba účastníci shodně vylučují. Nabídku žalobkyně k odprodeji staveb žalovanému za částku Anonymizováno Kč, kterou zmínil při projednávání věci odvolacím soudem její zástupce, nelze považovat za okolnost vylučující podmínku, že zajistit přístup žalobkyně k jejím stavbám z veřejné cesty nelze zajistit jinak. Ochotu k jakémukoliv jinému uspořádání vzájemných vztahů, které by případně eliminovalo i další spory mezi nimi, které i do budoucna lze reálně předpokládat, účastníci řízení neprojevili.

27. Na závěr o naplnění pozitivních podmínek pro vyhovění žalobě na povolení nezbytné cesty nezbytně pak musí navazovat posouzení toho, zda tomu nebrání některá z negativních podmínek; v posuzované věci se soud prvního stupně konkrétně zabýval podmínkou uvažovanou v ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., podle kterého platí, že soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. Z toho, že se touto otázkou zabýval, jakož i s ohledem na závěry, které o ní učinil (a v návaznosti na ně žalobě vyhověl), současně plyne, že i on měl podmínky vymezené v ustanovení § 1029 odst. 1 o. z. za splněné, byť explicitní odůvodnění tohoto závěru rozsudek soudu prvního stupně postrádá. Dospěl-li však k tomu, že uvažovaná negativní podmínka pro povolení nezbytné cesty není v posuzované věci dána, odvolací soud se s ním (v souladu s odvolací námitkou žalovaného) neztotožnil.

28. Pokud jde o výklad ustanovení o překážce povolení nezbytné cesty v podobě tzv. hrubě nedbalého jednání toho, kdo o nezbytnou cestu žádá, ve světle judikatury Nejvyššího soudu, lze v plném rozsahu odkázat na odst. 26. přezkoumávaného rozsudku, obsahující citaci aktuální sumarizace této judikatury, jak byla provedena v rozsudku ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, ke které se i později Nejvyšší soud přihlásil například v usnesení ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno 29. K závěru o tom, že v době, kdy se žalobkyně stala vlastníkem dotčených staveb, by žalovaný nezbytnou cestu k nim přes svůj pozemek nepovolil (ze kterého pak právě – v souladu s výše zmíněnou judikaturu – dovodil, že si žalobkyně nedostatek přístupu nezpůsobila z hrubé nedbalosti či úmyslně) soud prvního stupně dospěl vzhledem k existenci dlouhotrvajícího sporu mezi žalobkyní a žalovaným, kdy spory existovaly už mezi právními předchůdci žalobkyně jako vlastníka budovy A a žalovaným jako jejím dřívějším nájemcem a současným vlastníkem pozemku pod touto stavbou a kolem ní, jejichž existenci měl za prokázanou s ohledem na skutečnosti blíže popsané v odst. 28. odůvodnění napadeného rozsudku, kdy nakonec ve prospěch žalobkyně uvažoval i chování žalovaného, který žalobkyni vyzýval k uzavření nájemní smlouvy ohledně pozemku parc. č. st. Anonymizováno a tedy netvrdil a neprokázal, že nabídl žalobkyni uzavření nájemní smlouvy ohledně té části pozemků, po nichž se domáhá zřízení nezbytné cesty a že žalobkyně takové nabídky bezdůvodně nevyužila.

30. Není žádného sporu o tom, že vztahy mezi účastníky řízení jsou vskutku dnes již dlouhodobě poznamenány jejich vzájemnými spory, za jejichž příčinu i lze mít střet jejich vlastnických práv, jak byl výše už opakovaně zmíněný. Odvolací soud však nemůže nepřisvědčit žalovanému, že z existence těchto sporů, jakkoliv posléze vyhrocených, nelze závěr o tom, že by v době, kdy se žalobkyně stala vlastníkem budov, nezbytnou cestu přes svůj pozemek nepovolil. Uvažoval-li soud prvního stupně nikoliv dobré vztahy mezi účastníky, nelze pominout, že vyšel převážně ze skutečností, které nastaly v době o mnoho pozdější, které tak zákonitě o tom, jaké byly tyto vztahy v době, kdy se žalobkyně stala vlastníkem dotčených staveb, nemohou ničeho vypovídat a už vůbec jakkoliv nesvědčí o tom, jaký byl tehdejší postoj žalovaného k otázce využití části jeho pozemku pro přístup k těmto budovám, respektive jaký by byl jeho postoj v případě, že by ho o umožnění využití jeho pozemku pro tento účel žalobkyně požádala. Se soudem prvního stupně uvažovaných skutečností za takovou, která tu byla v době, kdy žalobkyně stavby bez spojení s veřejnou komunikací nabyla (a která jediná tak logicky může být v této souvislosti uvažována), lze mít pouze existenci sporu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným ohledně protiprávního užívání budovy A, jejímž byl dříve nájemcem. Chováním účastníků v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy ze dne datum stran zajištění přístupu žalobkyně ke kupovaným stavbám se však prvostupňový soud prakticky vůbec nezabýval, kdy v této souvislosti je mu zapotřebí vytknout především úplnou absenci hodnocení výpovědi tituly před jménem jméno FO, který na jednání o uzavření smlouvy participoval a jako tehdy jediný jednatel společnosti právnická osoba (viz. výpis z obchodního rejstříku veřejně dostupný na www.justice.cz.) při vlastním uzavření kupní smlouvy za žalobkyni jednal (smlouvu podepsal). Odvolací soud proto výslech tituly před jménem jméno FO zopakoval, přičemž jeho výpovědí vzal za prokázáno, že o předmětné stavby měl od počátku zájem pan jméno FO (vlastník společnosti právnická osoba, vzniklé dne datum, jejímž se posléze od datum stal i jednatelem – viz opět výpis z obchodního rejstříku), který však jako Anonymizováno je nemohl koupit, a proto je koupili jeho kamarádi, kteří „mu to pak prodali“. Pozemky se tehdy nějak neřešily, neboť v minulosti, v době, kdy je vlastnila paní jméno FO (když byly v užívání družstva, i poté, co byly vydány jejich vlastnici,) se přes její pozemek vždycky jezdilo. V době, kdy stavby kupovala společnost právnická osoba, věděli, že jsou postaveny na pozemcích žalovaného, který je v mezidobí koupil od paní jméno FO, a který jako vlastník pozemku nikoho do stavby kravína nepouštěl. Věděli i o tom, že předtím probíhal spor, ve kterém se pan jméno FO coby tehdejší jeho vlastník domáhal vyklizení Anonymizováno. Ze strany společnosti pak byla snaha dohodnout se jen na odkupu pozemků pod stavbami, přístup ke stavbám v době, kdy je kupovala, žalobkyně „právně“ určitě zajištěný neměla, tento přístup však ani tehdy nebyl řešen, neřešilo se ani chození po pozemku žalovaného mezi oběma budovami (které společnost kupovala společně se záměrem využívat budovu A pro ustájení koní a budovu B pro uskladnění Anonymizováno, Anonymizováno apod). Výpověď tituly před jménem jméno FO stran popsaných skutečností přitom v zásadě koresponduje s tvrzením, respektive výpovědí žalovaného, podle kterého s ním jako s vlastníkem pozemku o přístupu k oběma stavbám při jejich převodech nikdo nikdy nejednal.

31. Z toho, co bylo uvedeno, tedy jednoznačně vyplývá, že žalobkyně, ač v době uzavírání kupní smlouvy věděla, že kupuje stavby, které nejsou spojené s veřejnou cestou a ke kterým je možný přístup výhradně přes pozemky ve vlastnictví žalovaného, tuto skutečnost zcela ignorovala, se žalovaným vůbec nekomunikovala a přístup ke stavbám se jakkoliv ani nepokusila zajistit. Na rozdíl od soudu prvního stupně má pak odvolací soud za to, že zjištění o okolnostech uzavření kupní smlouvy neumožňují učinit závěr o tom, že žalovaný by v době, kdy se žalobkyně stala vlastníkem staveb, využití svého pozemku pro přístup k těmto budovám nepovolil. Jak vyplynulo z výpovědi žalovaného (kterou žalobkyně nijak nezpochybnila), jediným, kdo ho stran přístupu v minulosti kontaktoval, byl právnická osoba; požadavek žalovaného, že „na vstup a pod budovou“ (zřejmě pozemek pod budovou A – poznámka odvolacího soudu) uzavřou nájemní smlouvu, však odmítl s tím, že „nebude nic platit“. Takový návrh řešení přístupu je přitom třeba hodnotit jako situaci odpovídající, představující jedno z možných řešení, kdy pak souběžně uplatněný požadavek náhrady za užívání pozemků pod stavbou (stavbami) lze mít za zcela legitimní; pakliže o takovém návrhu tehdejší vlastník odmítl dále jednat, nelze mít žalovaného za toho, kdo řešení otázky přístupu ke stavbám zmařil. Není tak s ohledem na uvedené žádného důvodu se domnívat, že by bez dalšího odmítl o přístupu ke stavbám jednat s pozdějším nabyvatelem a nevěřit žalovanému, pokud v průběhu řízení opakovaně prohlásil, že v případě, že by byl s takovým požadavkem ze strany žalobkyně osloven, pokusil by se s ní prostřednictvím svého zástupce dohodnout. Pokud se však žalobkyně o dohodu se žalovaným stran přístupu ke svým stavbám přes pozemek ve vlastnictví žalovaného jakkoliv nepokusila, shledává už v tom odvolací soud hrubou nedbalost, kterou si nedostatek přístupu způsobila, která brání tomu, aby žalobě na povolení nezbytné cesty bylo vyhověno. To, že žalovaný netvrdil a neprokázal, že by on žalobkyni nabídl uzavření nájemní smlouvy ohledně těch částí pozemků, po nichž se domáhá zřízení nezbytné cesty, nemá pro posouzení věci vliv, neboť taková nečinnost vlastníka pozemku nemůže být uvažována ku prospěchu vlastníka stavby, neboť to je on, kdo o využití cizího pozemku usiluje, a tudíž právě on musí být iniciátorem jednání s cílem tohoto využití dosáhnout.

32. Rovněž nezmínit nelze to, že v průběhu doby žalobkyně již jednou podala návrh na zřízení nezbytné cesty, konkrétně k zemědělské stavbě bez č. p./ č. e. na pozemku parc č. st. Anonymizováno (tj. k budově Anonymizováno); učinila tak žalobou podanou dne datum u Okresního soudu ve adresa, u kterého bylo řízení vedeno pod sp. zn. Anonymizováno, kdy pak z obsahu tohoto spisu plyne, že řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Dle přesvědčení odvolacího soudu i v takovém přístupu žalobkyně, která nesplněním poplatkové povinnosti zastavení řízení zavinila a zbavila se tak možnosti získat přístup k budově A cestou soudního rozhodnutí a které nadto v té době zjevně nic nebránilo domáhat se zřízení nezbytné cesty i ke druhé budově (budově B), lze spatřovat hrubou nedbalost bránící tomu, aby stávající její žalobě bylo vyhověno.

33. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. změnil (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) tak, že žalobu žalobkyně na povolení nezbytné cesty v obou jejích částech zamítl tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

34. V návaznosti na to, jak odvolací soud o odvolání žalovaného rozhodl (částečné zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení v dotčené jeho části, respektive změna rozsudku soudu prvního stupně v zůstávající části), bylo na něm rozhodnout rovněž i o náhradě nákladů řízení, a to nákladů (účastníkům řízení i státu) vzniklých za řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř.). Rozhodnutí, které o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky přijal, má pak oporu dílem v ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. a dílem v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Pokud jde o tu část řízení, která byla vedena o žalobě na vyklizení a ohledně níž dochází za současného zrušení rozsudku soudu prvního stupně k jeho zastavení, je třeba mít za nositele procesního zavinění na tomto částečném zastavení řízení žalobkyni, neboť to byla ona, kdo žalobu ohledně nároku, o kterém již bylo dříve meritorně rozhodnuto, u soudu podal; na úkor žalovaného, kterému tak svědčí právo na náhradu nákladů řízení o uvedené jeho části, nemůže být uvažovaná případná její nevědomost o předchozím řízení, respektive o jeho výsledku, kterým byla překážka res iudicata založena, kdy za bezvýznamnou skutečnost má odvolací soud to, že rozhodnutí o vyklizení bylo vydáno ve prospěch právního předchůdce žalobkyně v postavení vlastníka budovy B, který nadto (jak vyplynulo z výpovědi tituly před jménem jméno FO) byl kamarádem vlastníka žalobkyně, pro kterého de facto budovu koupil. Právo na náhradu nákladů řízení zůstávající části sporu, ve které odvolací soud rozhodoval meritorně, pak svědčí žalovanému na podkladě ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy s ohledem na plný jeho úspěch ve věci.

35. Z řečeného plyne, že v tomto řízení má ve vztahu mezi účastníky právo na plnou náhradu nákladů řízení žalovaný Jméno žalovaného, kterému v obou fázích řízení vznikly náklady v souvislosti se zastupováním jeho osoby advokátem; náklady, které žalovaný účelně na toto zastoupení vynaložil a na jejichž náhradu má tudíž právo (srov. ustanovení § 137 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.) odvolací soud vyčíslil částkami Anonymizováno Kč (za řízení před soudem prvního stupně), respektive Anonymizováno Kč (za řízení před odvolacím soudem).

36. Mezi náklady řízení účastníka náleží v první řadě odměna advokáta za zastupování, při určení jejíž výše, respektive tarifní hodnoty sporu, od které se výše odměny odvíjí [srov. ustanovení § 7 a § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“ nebo „advokátní tarif“)], bylo nutné reflektovat skutečnost zastupování žalovaného advokátem ve dvou spojených věcech, kdy ustanovení § 12 odst. 2 advokátního tarifu pro takový případ stanoví, že se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Konkrétně pak jako tarifní hodnotu sporu o zřízení služebnosti uvažoval u úkonů právní služby, které advokát učinil do datum, částku Anonymizováno Kč (srov. ustanovení § 9 odst. 3 písm. c/ a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a článku II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), ze které činí odměna advokáta Anonymizováno Kč (§ 7 bod 5. a. t.) a u úkonů právní služby, které advokát učinil v době od datum, částku Anonymizováno Kč (srov. ustanovení § 9 odst. 3 písm. c/ a. t. ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2025 vyhláškou č. 258/2024 Sb.), ze které odměna činí Anonymizováno Kč (§ 7 bod 5. a. t.). Ve sporu o vyklizení potom jako tarifní hodnota sporu za úkony právní služby učiněné do datum byla uvažována částka Anonymizováno Kč (srov. ustanovení § 9 odst. 1 a. t.) a z úkonů učiněných po datum částka Anonymizováno Kč (srov. ustanovení § 9 odst. 1 a. t. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.), z nichž odměna advokáta činí Anonymizováno Kč (§ 7 bod 4. a. t.), respektive Anonymizováno Kč (§ 7 bod 5. a. t.) Součet tarifních hodnot obou sporů, jak s ním uvažuje ustanovení § 12 odst. 3 a. t., tak činí v případě úkonů učiněných do 31. 12. 2024 Anonymizováno Kč, ze kterých odměna určená dle § 7 bodu 5. a. t. činí 2 900 Kč a v případě úkonů učiněných od 1. 1. 2025 tento součet tarifních hodnot činí Anonymizováno Kč, čemuž odpovídá odměna určená dle § 7 bodu 5. a. t. částkou Anonymizováno Kč. K uvedenému je nakonec zapotřebí dodat, že za použití ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu je namístě odměnu advokáta určit v řízení, jehož předmětem je řízení vedené společně o vícero věcech, toliko za úkony právní služby, které se skutečně všech takto projednávaných věcí týkají. Učiní-li však advokát v takovém řízení úkon právní služby, který se týká pouze některé z věcí tvořících předmět řízení, určí se odměna advokáta z tarifní hodnoty odpovídající takovým úkonem dotčené části sporu.

37. Zde za zastupování žalovaného v řízení před soudem prvního stupně odvolací soud uvažoval celkem sedm úkonů právní služby, za které advokátu náleží odměna, respektive žalovanému její náhrada (tj. takové, které byly provedeny účelně), z nichž za úkony dotýkající se obou řízení měl převzetí a přípravu zastoupení dle plné moci ze dne datum (§ 11 odst. 1 písm. b/ a. t.) a tři jednání prvostupňového soudu, která se uskutečnila ve dnech datum, datum a datum (§ 11 odst. 1 písm. g/ a. t.), kdy pak za převzetí zastoupení a za jednání ve dnech datum a datum advokátu náleží vždy odměna v částce Anonymizováno Kč, za další jednání (§ 11 odst. 1 písm. g/ a. t.), které se uskutečnilo datum, činí odměna advokáta Anonymizováno Kč. Toliko sporu, jehož předmětem bylo zřízení nezbytné cesty, se pak týkalo vyjádření k žalobě (o zřízení nezbytné cesty) (§ 11 odst. 1 písm. d/ a. t.) ze dne datum a vyjádření ke znaleckému posudku, jehož předmětem bylo geometrické vytyčení nezbytné cesty (§ 11 odst. 1 písm. d/ a. t.) ze dne datum, za které tudíž advokátu náleží odměna vždy v částce Anonymizováno Kč. Naopak pouze řízení o vyklizení se týkal úkon v podobě vyjádření k této části žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ a. t.), které zástupce žalovaného sepsal datum a za který mu tak náleží odměna v částce Anonymizováno Kč. Ke každému z uvedených sedmi úkonů právní služby advokátovi náleží paušální náhrada jeho hotových výdajů, jejichž výše za úkony učiněné do 31. 12. 24, kterých bylo, jak z výše uvedeného plyne, celkem šest, činí Anonymizováno Kč a za jeden úkon učiněný po datum činí výše této paušální náhrady Anonymizováno Kč (srov. ustanovení § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do datum a ve znění účinném od datum, včetně přechodného ustanovení k vyhlášce č. 258/2024 Sb., obsaženého v jejím článku II).

38. Z úkonů, za které žalovaný nárokoval k náhradě odměnu advokáta, odvolací soud vyhodnotil jako nikoli účelný úkon, který proto nelze mít za takový, za který účastníku náleží náhrada s ním spojená (tj. odměna a paušální náhrada hotových výdajů advokáta), úkon v podobě porady s klientem (§ 11 odst. 1 písm. c/ a. t.), která se podle doloženého (žalovaným podepsaného) „potvrzení o rozmluvě“ uskutečnila dne datum v době od Anonymizováno do Anonymizováno, a to na podkladě „výslovné žádosti žalovaného, který toto považoval za nezbytné před konáním ústního jednání, které se bude konat datum“.

39. Pokud jde o úkon právní služby uvažovaný v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu jako „další porada s klientem přesahující jednu hodinu“, lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno a ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, v nichž bylo vysvětleno, že účelem dalších porad advokáta s klientem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl advokátu vydat pokyny k dalšímu zastupování. V tomto případě se předmětná porada uskutečnila v souvislosti s jednáním prvostupňového soudu proběhnuvším dne datum, k němuž však zástupce žalovaného nepřichází s žádnými novými skutkovými tvrzeními či poznatky, které by od žalovaného nově předchozího dne získal (a které by mu případně žalovaný už dříve nesdělil, případně sdělit nemohl), když stran tvrzení pro rozhodnutí významných při jednání toliko odkázal na předchozí písemná vyjádření, v nichž byla i skutková tvrzení, na kterých žalovaný již dříve vystavěl svoji obranu proti nárokům v žalobě uplatněným, obsažena, a nepřichází ani s jinými pokyny, které by od žalovaného nově dostal; nepřichází případně s novou procesní strategií, která by vycházela z odlišně prezentovaného skutkového stavu, o kterém advokát dosud neměl povědomí. Nadto je taky odvolací soud toho názoru, že kontakt mezi účastníkem a advokátem, který bezprostředně předchází jednání soudu, je zásadně součástí přípravy na úkon v podobě následného zastupování při jednání (kdy taková komunikace dává předpoklad řádného zastoupení klienta při jednání, tedy řádného zastoupení při úkonu, který je odměnou honorován a který pojmově zahrnuje i přípravu na něj).

40. Další náklady zástupce žalovaného v řízení před soudem prvního stupně představuje náhrada za ztrátu času advokáta v souvislosti se třemi jednáními, která mu náleží za čas strávený na cestě (§ 14 odst. 1 písm. d/ a. t.) ke třem jednáním soudu na trase adresa a zpět, čítající vždy šest započatých půlhodin, kdy výše této náhrady činí za cesty uskutečněné ve dnech datum a datum Anonymizováno (Anonymizováno započatých půlhodin po Anonymizováno Kč dle § 14 odst. 3 a. t. ve znění účinném do datum) a za cestu uskutečněnou dne datum činí výše této náhrady Anonymizováno Kč (Anonymizováno započatých půlhodin po Anonymizováno Kč dle § 14 odst. 3 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025). Konečně pak v souvislosti s uskutečněnými cestami k jednání má zástupce žalovaného nárok na náhradu cestovních výdajů, jejichž výše se řídí právními předpisy o cestovních náhradách, konkrétně zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (§ 13 odst. 4 a. t.). Náhradu cestovních výdajů za cestu zástupce žalovaného k jednání prvostupňového soudu dne datum, uskutečněnou na trase adresa a zpět (Anonymizováno km) osobním vozidlem s doloženou spotřebou pro kombinovaný provoz Anonymizováno l nafty na 100 km odvolací soud určil částkou Anonymizováno Kč, když při výpočtu této částky uvažoval dále s průměrnou cenou nafty 34,40 Kč/litr a sazbou základní náhrady 5,20 Kč/ujetý km, obojí dle vyhlášky č. 191/2023 Sb. (Anonymizováno. Cestovné za cestu uskutečněnou dne datum stejným vozidlem a na stejné trase odvolací soud určil při uvažování průměrné ceny nafty 38,70 Kč/l a sazby základní náhrady 5,60 Kč/ujetý km (obojí dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) částkou Anonymizováno Kč (1 Anonymizováno zaokrouhleně Anonymizováno). Nakonec cestovné za cestu uskutečněnou datum (i v tomto případě stejným vozidlem a na stejné trase) odvolací soud určil při uvažování průměrné ceny nafty 34,70 Kč/litr a sazby základní náhrady 5,80 Kč/ujetý km (obojí dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) částkou Anonymizováno Kč (Anonymizováno x Anonymizováno x Anonymizováno = Anonymizováno; Anonymizováno x Anonymizováno = Anonymizováno; Anonymizováno +Anonymizováno = zaokrouhleně Anonymizováno).

41. Při zohlednění náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, jejíž je zástupce žalovaného plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak činily účelně vynaložené náklady žalovaného v řízení před soudem prvního stupně, na jejichž náhradu má proti žalobkyni právo, Anonymizováno Kč [(Anonymizováno + Anonymizováno].

42. Pokud jde o náklady žalovaného v odvolacím řízení, i v této fázi odvolací soud uvažoval jako náklady žalovaným účelně vynaložené náklady na zastupování advokátem, který předně za žalovaného podal odvolání; byť toto odvolání směřovalo proti oběma meritorním výrokům rozsudku soudu prvého stupně, náležitosti toto odvolání v jeho původní podobě splňovalo toliko ve věci zřízení nezbytné cesty. Nedostatek odvolání týkající se vyklizení v podobě absence odvolacích důvodů, což je nedostatek bránící projednání odvolání (srov. ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř.) žalovaný odstranil až k výzvě odvolacího soudu, obsažené v usnesení ze dne datum, č. j. Anonymizováno Odvolací soud tak považoval obě uvedená podání za samostatné úkony právní služby (odvolání), nikoli však za úkony, které by bylo lze mít za společné pro obě věci, ale za úkony učiněné zástupcem žalovaného v každé věci samostatně. Odvolání ze dne datum měl za odvolání týkající se sporu o zřízení nezbytné cesty, za který advokátovi náleží odměna ve výši Anonymizováno Kč (§ 11 odst. 1 písm. k/a. t.; k výši odměny blíže viz odůvodnění tohoto rozsudku shora) a podání, ve kterém doplnil důvody předchozího toliko blanketního odvolání stran vyklizení, vyhodnotil ve spojení s tímto blanketním odvoláním jako odvolání týkající se vyklizení, za který advokátovi náleží odměna v částce Anonymizováno Kč. Obou spojených věcí se pak týkalo jednání odvolacího soudu, které se uskutečnilo dne datum a za které advokátovi náleží odměna v částce Anonymizováno (§ 11 odst. 1 písm. g/ a. t.; blíže k výši odměny opět viz odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolacího soudu shora). Odvolací soud neakceptoval požadavek žalovaného, aby odměna jeho zástupce byla v tomto případě uvažována ve výši odměny za dva úkony právní služby, neboť dle obsahu spisu délka jednání nepřesáhla dvě hodiny. Podle obsahu protokolu z jednání plyne, že jednání, které bylo nařízeno na 13:15 hodin, bylo vyvoláno ve 13:19 hodin a skončeno bylo v 15:18 hodin; tedy podle tohoto protokolu trvalo přesně dvě hodiny, další hodina však již v jeho průběhu nezapočala. Vzhledem k tomu, že jde o hraniční situaci a žalovaný ve vyúčtování nákladů řízení uvedl, že jednání trvalo od 13:15 hodin a skončeno bylo v 15:25 hodin, ověřil si odvolací soud délku jednání i ze zvukového záznamu, který o tomto jednání byl pořízen a ze kterého zjistil, že z tohoto záznamu není sice zřejmý údaj o okamžiku zahájení a skončení jednání, je z něj však zřejmá jeho délka (délka zvukového záznamu), která v posuzované věci činila 1 hodinu 58 minut a 43 vteřin. Je pak třeba v této souvislosti uvést, že nahrávací zařízení je uváděno do provozu bezprostředně před vyvoláním jednání a vstupem účastníků a jejich zástupců (případně dalších osob) do jednací síně a vypínáno je až po úplném skončení jednání, kdy osoby, které mu byly přítomné, opouštějí jednací síň (po ukončení protokolace). I z uvedeného údaje o délce zvukového záznamu tedy plyne, že jednání v dané věci dvě hodiny nepřesáhlo. Z obsahu protokolu ani z obsahu záznamu přitom neplyne, že by jednání, případně pořizování záznamu byly v průběhu jednání přerušeny.

43. Rovněž v souvislosti s jednáním odvolacího soudu zástupci žalovaného náleží náhrada cestovného a náhrada za čas strávený na cestě k jednání soudu, a to z jeho sídla (adresa) do místa jednání (adresa) a zpět, což představuje vzdálenost Anonymizováno km. Pakliže touto cestou strávil zástupce žalovaného dvakrát Anonymizováno hodiny, náleží mu náhrada za šest započatých půlhodin po Anonymizováno Kč, tj. náhrada ve výši celkem Anonymizováno Kč. Za situace, kdy zástupce žalovaného k cestě použil stejné vozidlo, jehož parametry byly uvažovány při určení cestovních náhrad za cesty k jednání prvostupňového soudu, činí výše náhrady za cestu k jednání odvolacího soudu Anonymizováno Kč, a to při zohlednění průměrné ceny nafty 44,50 Kč/litr a sazby základní náhrady 5,90 Kč/ujetý km, obojí dle vyhlášky č. 78/2026 Sb. (Anonymizováno = zaokrouhleně Anonymizováno).

44. Obdobně jako požadavek na přiznání odměny za poradu advokáta s klientem v souvislosti s prvním jednáním soudu prvního stupně odvolací soud za účelný, a tudíž odměnou honorovatelný, neměl úkon právní služby v podobě porady, která se dle doloženého záznamu uskutečnila před sepisem odvolání dne datum a trvala od 16:00 do 17:30 hodin. Dle odvolacího soudu je významné, že podání odvolání nebylo založeno na jiné procesní strategii žalovaného, než jakou uplatňoval už v řízení před soudem prvního stupně, že toto odvolání vychází z totožných argumentů, jaké již dříve byly uplatněny a podané odvolání není založeno na nových skutkových poznatcích, které by zástupce žalovaného od něho při této konzultaci nově získal. Koneckonců samotné odvolání je založeno výhradně na polemice s hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně a s právním hodnocením věci, s jinými argumenty, které by vzešly z této porady a které by advokát nemohl formulovat samostatně, žalovaný v odvolání nepřichází. Byť odvolací soud nezpochybňuje, že k podání odvolání advokát potřebuje pokyn klienta, kterému musí předcházet splnění informační povinnosti stran dosavadního průběhu řízení a jeho výsledku, má nicméně za to, že k tomu doba schůzky přesahující jednu hodinu v daném případě nebyla nezbytnou.

45. Shrnuto, náleží žalovanému za řízení před odvolacím soudem náklady právního zastoupení, které při zohlednění náhrady za 21 % DPH z odměny a náhrad činí Anonymizováno Kč [Anonymizováno+Anonymizováno +Anonymizováno + (Anonymizováno) + Anonymizováno + Anonymizováno = Anonymizováno; Anonymizováno+ Anonymizováno (= 21 % z částky Anonymizováno) = Anonymizováno].

46. Celkem tak náklady žalovaného za zastupování advokátem v řízení před soudy obou stupňů činily Anonymizováno Kč a při zohlednění soudního poplatku, který žalovaný zaplatil z odvolání a jehož výše činila Anonymizováno Kč, je žalobkyně povinna mu na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů zaplatit Anonymizováno Kč. Lhůtu ke splnění této povinnosti odvolací soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst.1 o. s. ř. v trvání tří dnů, když důvody pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek neshledal. Určení platebního místa k úhradě náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

47. O náhradě nákladů řízení, které vznikly v jeho průběhu, konkrétně v průběhu řízení před soudem prvního stupně, bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že i povinnost k náhradě těchto nákladů byla uložena ve sporu neúspěšné žalobkyni. Výše nákladů, které byly vynaloženy ze státních prostředků, činí pak dle obsahu spisu Anonymizováno Kč, kdy se jedná o částku, která byla ze státních prostředků použita na úhradu znalečného (blíže viz odst. 35. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě lze dovolání podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.