6 C 112/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zřízení práva nezbytné cesty

I. Soud zřizuje nezbytnou cestu ve prospěch budovy bez č.p./č.e. stojící na pozemku parc. č. st. hodnota, zapsané u právnická osoba pro kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro obec adresa a k. ú. adresa na LV č. hodnota, a to ve formě služebnosti stezky a cesty po části pozemku parc. č. hodnota, o výměře 32,25 m2, oddělené geometrickým plánem tituly před jménem adresa, který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku, a dále ve prospěch budovy bez č.p./č.e., neevidované v katastru nemovitostí, stojící na pozemku parc. č. hodnota v obci adresa a k. ú. adresa, a to ve formě služebnosti stezky a cesty po části pozemku parc. č. hodnota, o výměře 47,91 m2, oddělené geometrickým plánem tituly před jménem adresa, který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna za zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti stezky a cesty uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku zaplatit žalovanému jednorázovou úplatu ve výši 56 380 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen vyklidit budovu bez č.p./č.e., neevidovanou v katastru nemovitostí, stojící na pozemku parc. č. hodnota v obci adresa a k. ú. adresa, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 53 862,80 Kč.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 13 612 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 5. 2022 domáhala vůči žalovanému zřízení práva nezbytné cesty formou časově ani jinak neomezené služebnosti stezky a cesty zatěžující pozemek parc. č. hodnota a to ve prospěch budovy bez č.p./č.e. stojící na pozemku parc. č. st. 52, zapsané u právnická osoba pro kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro obec adresa a k. ú. adresa na LV č. hodnota (dále též „budova A“), a dále ve prospěch budovy bez č.p./č.e., neevidované v katastru nemovitostí, stojící na pozemku parc. č. hodnota v obci adresa a k. ú. adresa (dále též „budova B“). Žalobkyně nabyla budovu A a budovu B na základě kupní smlouvy ze dne 2. 6. 2006. Žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. 52, pozemku parc. č. hodnota a pozemku parc. č. hodnota, zapsaných u právnická osoba pro kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro obec adresa a k. ú. adresa na LV č. hodnota. Budova A a budova B stojí na pozemcích ve vlastnictví žalovaného a současně nejsou spojené s veřejnou komunikací nacházející se na pozemku parc. č. hodnota. Žalobkyně v minulosti opakovaně vyzývala žalovaného k uzavření smlouvy o zřízení služebnosti stezky a cesty – naposledy předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2022, s čímž žalovaný nesouhlasil a toto konzistentně odmítá, když popírá existenci budovy B a současně tvrdí, že žalobkyně disponuje volným přístupem k budově A. Na základě podnětu žalovaného ze dne 29. 5. 2006 došlo k výmazu budovy B. Přes výmaz z katastru nemovitostí budova A nadále stojí. Tato budova existuje nejméně od roku 1968, a proto nelze přisvědčit ani tvrzení žalovaného, že se jedná o tzv. černou stavbu (žalobkyně v čl. 3 odstavci 8. a 9. návrhu ze dne 5. 5. 2022 namísto „budova B“ nesprávně uvedla „budova A“, což opravila do protokolu o jednání konaném dne 2. 8. 2023). Případné budoucí faktické strpění přístupu žalobkyně ze strany žalovaného či takový příslib nemůže podle žalobkyně mít vliv na důvodnost jejího návrhu. Podle žalobkyně je řešení s věcně právními účinky (v porovnání s obligační variantou) dlouhodobě preferováno rovněž rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Uvedl, že na pozemku parc. č. hodnota se nenachází žádná stavba, která by splňovala požadavky stanovené zákonem a která by opravňovala vznik služebnosti cesty k objektu označenému v žalobě jako budova B. Kromě toho pro jeho existenci na pozemku parc. č. hodnota neshledává žalovaný žádný právní důvod a v minulosti opakovaně vyzýval žalobkyni k jeho odstranění. Pokud jde o stavbu stojící na pozemku parc. č. hodnota (poznámka soudu: správně parc. č. st. hodnota), v žalobě označenou jako budova A, nerozporoval existenci této stavby. Tato budova se nachází ve velmi neutěšeném stavu z důvodu dlouhodobého zanedbávání péče o ni. Současně jde o stavbu, pro jejíž užívání nejsou žalobkyni ze strany žalovaného kladeny žádné překážky a tato je žalobkyni přístupná. V minulosti žalovaný opakovaně, avšak bezvýsledně, vyzýval žalobkyni k úhradě nájemného či jiné úhrady v odpovídající výši v souvislosti s užíváním pozemku parc. č. st. hodnota.

3. Návrhem ze dne 15. 6. 2022 se žalobkyně domáhá po žalovaném vyklizení budovy B, kterou žalovaný dlouhodobě užívá, kdy zde uskladňuje různé movité věci, přičemž tak činí bez právního důvodu, především však přes výslovný nesouhlas žalobkyně. Přestože byl žalovaný k vyklizení budovy B opakovaně vyzván písemnými výzvami ze dne 30. 9. 2021 a ze dne 10. 2. 2022, tak těmto výzvám doposud nevyhověl.

4. K návrhu žalobkyně ze dne 15. 6. 2022 se žalovaný vyjádřil ve vyjádření ze dne 12. 12. 2022 tak, že ani tento uplatněný nárok neuznává. Uvedl, že žalobkyně jej po celá léta, kdy je vlastníkem pozemků parc. č. hodnota a parc. č. hodnota, nekontaktovala s tím, že by si přístřešek označený v žalobě jako budova B chtěla rozebrat a odvézt, nebo že by chtěla zajistit smluvně či jinak přístup k tomuto přístřešku. S takovým požadavkem přišla žalobkyně až na podzim roku 2021. Žalovaný je přesvědčen, že předmětná žaloba je výrazem toho, že žalobkyni nejde o nic jiného než mu ztěžovat podnikatelskou činnost, přičemž „objev svého údajného vlastnictví k přístřešku“ využila jako záminku k šikanóznímu výkonu práva. V této souvislosti žalovaný odkázal na své minulé spory s žalobkyní, která se podle žalovaného dlouhodobě nestará o nemovitou věc označenou v žalobě jako budova A. Žalobkyně se již v roce 2018 neúspěšně domáhala zřízení nezbytné cesty soudem, přestože rozhodnutím právnická osoba adresa ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. spisová značka, bylo stanoveno pásmo, jakožto přístupová cesta pro provedení udržovacích prací. Žalobkyně této možnosti autoritativně stanoveného přístupu k budově A nevyužila ani k tomu, aby na budově A provedla ty nejnutnější opravy. Ani v soudním řízení z roku 2018 však žalobkyně neuplatňovala žádný nárok na přístup k budově B. Pokud žalobkyně v minulosti usilovala o zřízení nezbytné cesty k budově A, tak žalovaný tomu nijak nebránil, ale upozorňoval na skutečnost, že je třeba dohodnout se rovněž na úplatě, k čemuž žalobkyně nebyla ochotna. Žalovaný dále vyslovil přesvědčení, že tento přístřešek označený v žalobě jako budova B připadl do vlastnictví státu podle ust. § 1045 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně se k přístřešku nejenže nehlásila po dobu deseti let, nýbrž po dobu patnácti let, když v roce 2006 mělo dojít k nabytí jejího vlastnického práva k přístřešku a na vlastnictví k němu se žalobkyně rozpomněla až v roce 2021. Podle žalovaného tak neexistuje žádný právní nárok na určení nezbytné cesty k budově B, a tím spíše neexistuje žádný právní nárok na požadované vyklizení pozemku žalovaného pod tímto přístřeškem.

5. Usnesením ze dne 19. 12. 2022, č. j. 6 C 112/2022-43, soud podle § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) připustil změnu (rozšíření) žaloby spočívající v tom, že žalobkyně se vedle žalobou uplatněného nároku nově domáhá po žalovaném vyklizení budovy bez č. p./č. e., zem. stavby stojící na pozemku parc. č. hodnota, nacházející se v obci adresa, katastrální území adresa, vedeno Katastrálním úřadem pro kraj, Katastrální pracoviště adresa.

6. U jednání konaného dne 2. 8. 2023 účastníci nerozporovali skutečnost, že pozemek parc. č. hodnota vznikl přečíslováním ze stavební parcely č. hodnota v k. ú. adresa.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. hodnota, pozemku parc. č. hodnota a pozemku parc. č. hodnota, zapsaných u právnická osoba pro kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro obec adresa a k. ú. adresa na LV č. hodnota. Pozemek parc. č. hodnota vznikl přečíslováním z pozemku parc. č. st. hodnota v k. ú. adresa.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí k LV č. hodnota v k. ú. adresa soud zjistil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem budovy bez č.p./č.e. stojící na pozemku parc. č. st. hodnota, zapsané u právnická osoba pro kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro obec adresa a k. ú. adresa na LV č. hodnota.

9. Z kupní smlouvy ze dne 2. 6. 2006 soud zjistil, že žalobkyně jako kupující na základě této kupní smlouvy nabyla od svého právního předchůdce jméno FO za kupní cenu 250 000 Kč kromě budovy bez č.p./č.e. stojící na pozemku parc. č. st. hodnota, zapsané u právnická osoba pro kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro obec adresa a k. ú. adresa na LV č. hodnota, také budovu bez č.p./č.e., zem. stavbu stojící na pozemku parc. č. st. hodnota v obci adresa.

10. Z upozornění na nesoulad zápisu v katastru nemovitostí ze dne 29. 5. 2006 a vyrozumění právnická osoba pro kraj, Katastrální pracoviště adresa, ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. spisová značka, soud zjistil, že zemědělská stavba na pozemku parc. č. st. hodnota, tj. budova B, byla z katastru nemovitostí vymazána na základě podnětu žalovaného.

11. Z příkazu o uložení pokuty za přestupek, vydaného Komisí k projednávání přestupků města adresa, ze dne 15. 10. 2015, č. j. číslo, a z rozhodnutí o opatření na sousedním pozemku nebo stavbě ze dne 31. 10. 2017, č. j. číslo, které je součástí připojeného spisu Městského úřadu adresa, sp. zn. spisová značka soud učinil zjištění o existenci dlouhotrvajícího sporu mezi vlastníky budovy A a vlastníkem pozemku pod touto stavbou a kolem stavby.

12. Ze snímku katastrální mapy a informace o pozemku parc. č. hodnota soud zjistil, že budova bez č.p./č.e., stojící na pozemku parc. č. st.Anonymizováno hodnota, a přístřešek označený v žalobě jako budova B, stojící na pozemku parc. č. hodnota, nejsou spojeny s veřejnou cestou na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa.

13. Z leteckého měřického snímku z roku 1968 soud zjistil, že v době pořízení snímku existovala jak budova bez č.p./č.e., stojící na pozemku parc. č. st. hodnota, tak i přístřešek označený v žalobě jako budova B, stojící na pozemku parc. č. hodnota (dříve parc. č. st. hodnota).

14. Z výslechu žalovaného u jednání konaného dne 2. 8. 2023 soud zjistil, že nemovité věci koupil v roce 2005 od jejich tehdejší majitelky paní jméno FO, do současné doby na nich provozuje pilu a má zde manipulační sklad dřeva. V té době byla budova A v majetku tehdejšího družstva ZD adresa, v likvidaci. Ohledně budovy A jednal s likvidátorkou jméno FO, která mu nabídla její odprodej za kupní cenu 1 100 000 Kč, což pro něj nebylo přijatelné. Nejprve koupil budovy nějaký pan jméno FO a následně někdo další a posléze přešly do vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně budovy nevyužívá. Pokud se týká budovy na pozemku parc. č. st. hodnota, tak žalobkyně nevyužila přístupu, který měla na základě rozhodnutí Městského úřadu adresa. Přístřešek na pozemku parc. č. hodnota se nachází v zaploceném areálu a využívá jej žalovaný, takže mu patří věci, které jsou pod přístřeškem složené.

15. U jednání konaného dne 2. 8. 2023 byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy ke svému spornému tvrzení, že v případě přístřešku na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa se jedná o stavbu spojenou se zemí pevným základem.

16. Z fotodokumentace s detailem na betonové základy, předložené žalobkyní ve stanovené 30-denní lhůtě, soud zjistil způsob provedení přístřešku, který je tvořen nosnými sloupy zabetonovanými v zemi, bez vnějšího opláštění.

17. Z výzvy ze dne 30. 9. 2021 a předžalobní výzvy ze dne 10. 2. 2022 má soud za prokázané tvrzení žalobkyně, že žalovaný byl před podáním žaloby k soudu opakovaně vyzván k vyklizení budovy B.

18. U jednání konaného dne 15. 10. 2025 byl žalovaný vyzván podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů k tvrzení žalovaného stran neplacení jakékoliv úplaty ze strany žalobkyně za zřízení nezbytné cesty, které uplatnil již ve vyjádření ze dne 12. 12. 2022.

19. Z dopisu ze dne 2. 12. 2021, jakož i z dopisu ze dne 28. 2. 2022, který je reakcí na předžalobní výzvu ze dne 10. 2. 2022, soud zjistil, že žalobkyně byla ze strany žalovaného vyzývána k úhradě za užívání pozemku parc. č. St. hodnota, tj. pozemku zastavěného budovou A. Dále žalovaný v označené korespondenci vyzval žalobkyni k uzavření řádné nájemní smlouvy opět k té části pozemku, na níž je umístěna zemědělská stavba ve vlastnictví žalobkyně, tj. budova A. Naopak z této korespondence nelze dovodit, že by žalovaný vyzval žalobkyni k uzavření nájemní smlouvy ohledně té části pozemku, po níž by měla žalobkyně zajištěný přístup k budově A ve vlastnictví žalobkyně a už vůbec ne k budově B, když její posouzení jako věci nemovité spojené se zemí pevným základem konzistentně popírá.

20. Ze znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO č. číslo ze dne 4. 3. 2025 soud zjistil ve vztahu k pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa jeho současnou obvyklou cenu ve výši 3 900 960 Kč, dále cenu tohoto pozemku zatíženého služebností nezbytné cesty v rozsahu vymezeném geometrickým plánem tituly před jménem adresa ze dne 18. 9. 2024 ve výši 3 844 580 Kč a rozdíl cen pozemku nezatíženého a zatíženého služebností nezbytné cesty, který činí 56 380 Kč.

21. Z doplňujícího výslechu žalovaného u jednání konaného dne 15. 10. 2025 soud zjistil, že na základě nájemní smlouvy, uzavřené se právnická osoba, v likvidaci měl žalobce pronajatou budovu A (kravín), kde měl ustájený dobytek. Poté, co nevyužil možnosti odkoupit předmětné budovy za nabídnutou cenu 1 200 000 Kč, byla nájemní smlouva ukončena a žalovaný byl nucen budovy opustit. Připustil, že po nějakou dobu užíval budovu A protiprávně. Po nabyvateli předmětných budov panu Strnadovi požadoval, že musí uzavřít nájemní smlouvy, což odmítl. Stejné je to i s žalobkyní, která taky nechce nic platit. Kdyby se na něj žalobkyně obrátila s žádostí o zřízení přístupu k budově A, tak by se snažil přes právního zástupce nějakým způsobem domluvit, ale budovu B v každém případě požaduje odstranit.

22. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro tuto projednávanou věc.

23. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k budově A a k budově B na základě kupní smlouvy ze dne 2. 6. 2006 od jméno FO za kupní cenu 250 000 Kč, aniž měla zajištěný přístup k veřejné komunikaci na pozemku parc. č. hodnota Stalo se tak poté, co žalovaný nevyužil možnosti odkoupit předmětné budovy za cenu 1 200 000 Kč (více než 4-násobně převyšující kupní cenu za obě budovy podle kupní smlouvy ze dne 2. 6. 2006). V době nabytí budov žalobkyní byl již žalovaný vlastníkem pozemku parc. č. hodnota, který předmětné budovy obklopuje. Ve stejné době na základě upozornění na nesoulad zápisu v katastru nemovitostí se skutečností ze dne 29. 5. 2006, které k příslušnému katastrálnímu úřadu podal dne 31. 5. 2006, dosáhl zápisu změny údajů do katastru záznamem, v čehož důsledku budova B nadále není předmětem evidence v katastru nemovitostí. Následně byla nájemní smlouva ukončena a žalovaný po nějakou dobu užíval budovu A protiprávně. Po právním předchůdci žalobkyně panu Strnadovi požadoval uzavření nájemních smluv, ten to však odmítl. Kdyby se na něj žalobkyně obrátila s žádostí o zřízení přístupu k budově A, tak by se snažil přes právního zástupce nějakým způsobem domluvit, ale budovu B v každém případě požaduje odstranit. Přístřešek označený v žalobě jako budova B se nachází v zaploceném areálu. Je spojen se zemí pevnými základy – jedná se o střechu nesenou sloupy, které jsou zabetonované v zemi, bez vnějšího opláštění. Přes poučení soudu žalovaný neprokázal svoje tvrzení obsažené ve vyjádření ze dne 12. 12. 2022, že vybídl žalobkyni k uzavření dohody ohledně úplaty za zřízení nezbytné cesty. Z důkazů navržených žalovaným plyne zjištění, že tyto výzvy žalovaného se týkaly pouze pozemků zastavěných předmětnými budovami ve vlastnictví žalobkyně.

24. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

25. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

26. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

27. Aktuální sumarizaci judikatury k problematice překážky povolení nezbytné cesty v podobě tzv. hrubě nedbalého jednání následně provedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 22 Cdo 953/2024, a vyplývá též z rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 12. 6. 2025, č. j. 13 C 139/2015-1686, z něhož ji převzal i soud prvního stupně. Nejvyšší soud zde uvedl: „V usnesení ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015, Nejvyšší soud uvedl, že na překážku povolení nezbytné cesty je takové závadné jednání (aktivní konání či nečinnost), z něhož lze usoudit na zavinění žadatele ve formě úmyslu (přímého či nepřímého) či ve formě hrubé nedbalosti. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v případě nedbalosti v některých případech obsahuje ještě zvláštní kategorii, a to hrubou nedbalost. Tou se v judikatuře Nejvyššího soudu týkající se závazkového práva, z níž lze přiměřeně vyjít i v oblasti práv věcných, rozumí nedbalost nejvyšší intenzity, jež svědčí o lehkomyslném přístupu osoby k plnění jejích povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti této osoby k zájmům jiných osob [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2702/2012, (uveřejněný pod číslem 59/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)]. Z výše uvedeného lze učinit závěr, že aplikace § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. může typově přicházet do úvahy zejména 1) v situacích, kdy vlastník nemovité věci měl k nemovité věci zajištěno spojení na veřejnou cestu, o které následně hrubě nedbalým či úmyslným jednáním přišel, 2) v situacích, kdy vlastník nemovité věci svou stavební činností zabránil napojení své nemovité věci na veřejnou cestu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1499/2015) a 3) v situacích, kdy osoba nabývá nemovitou věc, aniž by k ní měla zajištěno spojení s veřejnou cestou, a její jednání lze považovat za hrubě nedbalé či úmyslné. Tato obecná východiska je pak nutno vždy poměřovat okolnostmi konkrétního případu. Tyto závěry byly doplněny ve prospěch „mírnějšího“ posouzení zavinění nabyvatele na nedostatku spojení nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20, ve kterém Ústavní soud dovodil, že je třeba při výkladu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. rozlišovat mezi dvěma skupinami případů. Na straně jedné stojí případy, v nichž vlastník nemovité věci úmyslně či hrubě nedbale zapříčiní situaci, v níž nebude mít ke své nemovité věci přístup. Typickými příklady mohou být prodej, zastavění či přehrazení cesty. Na straně druhé však stojí případy, v nichž je absence přístupu objektivní skutečností a nabyvatel nemovité věci do ní toliko vstoupí. Zatímco v prvním případě je zásadně na místě k aplikaci § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. přistoupit, u druhé skupiny případů naopak zásadně takový přístup nebude souladný s ústavními garancemi práva vlastnit majetek. Ústavní soud v označeném rozhodnutí kritizoval extenzivní výklad pojmu „hrubá nedbalost“ s tím, že samotné nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 185/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 557/2022). Zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty z důvodu, že si způsobil nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nemůže být samoúčelné, nejde o jakýsi „trest“ za toto opomenutí. Jeho účelem je vést nabyvatele pozemku, který je bez potřebného přístupu k tomu, aby se pokusil zajistit si přístup jednáním s vlastníkem a nerozmnožoval zbytečně soudní spory. Vyjde-li v řízení o povolení nezbytné cesty najevo, že žalovaný by v době, kdy žalobce se stal vlastníkem pozemku postrádajícího dostatečné spojení s veřejnou cestou, nepovolil žalobci nezbytnou cestu přes svůj pozemek ve formě služebnosti či závazku a že skutečnost, že žalobce si před nabytím pozemku nepokusil přístup zajistit, nezpůsobila, že jeho pozemek potřebné spojení postrádá (není tu příčinná souvislost), pak v zásadě nelze žalobu na povolení nezbytné cesty zamítnout pro hrubou nedbalost [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1849/2022, (uveřejněný pod č. 7/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)].“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 22 Cdo 3373/2024).

28. Soud vyhověl podané žalobě na zřízení práva nezbytné cesty formou služebnosti, když na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně si nedostatek přístupu nezpůsobila z hrubé nedbalosti či úmyslně, neboť v řízení vyšlo najevo, že v době, kdy se stala vlastníkem budov, žalovaný by nezbytnou cestu přes svůj pozemek nepovolil. K tomuto závěru dospěl soud vzhledem k existenci dlouhotrvajícího sporu mezi žalobkyní a žalovaným, o němž svědčí obsah příkazu o uložení pokuty za přestupek, vydaného Komisí k projednávání přestupků města adresa, ze dne 15. 10. 2015, č. j. číslo a rozhodnutí o opatření na sousedním pozemku nebo stavbě č. j. číslo ze dne 31. 10. 2017 ze spisu sp. zn. SBYS/14184/2017/OÚP/Ol). Vzhledem k okolnostem, které předcházely nabytí předmětných budov žalobkyní a vyplývají z doplňujícího účastnického výslechu žalovaného (protiprávní užívání budovy A žalovaným), lze učinit závěr o existenci vzájemných sporů mezi právními předchůdci žalobkyně jako vlastníka budovy A a žalovaným jako jejím dřívějším nájemcem a současným vlastníkem pozemku pod touto stavbou a kolem stavby. To ostatně potvrdil žalovaný i v rámci svého závěrečného návrhu, když uvedl: „mezi účastníky nejsou úplně dobré vztahy“. O tom, že vztahy žalovaného s tehdejšími vlastníky předmětných budov nebyly dobré již v době jejich nabytí žalobkyní (na základě kupní smlouvy ze dne 2. 6. 2006) svědčí podle soudu skutečnost, že žalobkyně touto kupní smlouvou nabyla do svého výlučného vlastnictví obě stavby za částku 250 000 Kč. Ve stejné době dosáhl žalovaný ohledně budovy B zápisu změny údajů do katastru záznamem, v čehož důsledku budova B nadále není předmětem evidence v katastru nemovitostí. Stalo se tak na základě upozornění na nesoulad zápisu v katastru nemovitostí se skutečností ze dne datum, které k příslušnému katastrálnímu úřadu podal dne 31. 5. 2006. I v tomto řízení se pak žalovaný dovolává toho, že v případě přístřešku na pozemku parc. č. hodnota, tj. v případě budovy B, se o žádnou nemovitost nejedná a žalovaný trvá na jejím odstranění. Přestože tedy od doby nabytí předmětných budov žalobkyní již uplynula doba bezmála dvaceti let, nebyl tento spor vyřešen a budovy nadále chátrají.

29. V řízení současně nebylo prokázáno, že by si žalobkyně nedostatek přístupu zavinila vlastním hrubě nedbalým jednáním, když z korespondence označené žalovaným u jednání konaného dne 15. 10. 2025 vyplynulo zjištění, že žalovaný vyzýval žalobkyni k uzavření nájemní smlouvy ohledně pozemku parc. č. st. hodnota. Žalovaný tedy netvrdil ani neprokázal, že nabídl žalobkyni uzavření nájemní smlouvy ohledně té části pozemků, po nichž se domáhá zřízení nezbytné cesty, a že žalobkyně takové nabídky bezdůvodně nevyužila.

30. Pokud se týká posouzení přístřešku označeného v žalobě jako budova B, soud v tomto směru odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3099/2012, v němž Nejvyšší soud kladně zodpověděl otázku, zda v případě skleníku se jedná o věc nemovitou, a to s následujícím odůvodněním: „Stavba skleníku je stavbou specifickou, která je se zemí spojena pevným základem jen v místě styku s konstrukcí, která plochu skleníku vymezuje, nikoliv tedy v celé ploše pod skleníkovou konstrukcí se nacházející. To je dáno účelem této stavby, tedy jejím využitím ke konkrétní zemědělské výrobě, která se realizuje na půdě. Přesto je třeba považovat za zastavěný celý pozemek, který je konstrukcí skleníku vymezen.“ Z uvedeného pro poměry této projednávané věci podle soudu plyne závěr, že žalobkyně jako vlastník nemovité věci (budovy B) je aktivně legitimována k podání žaloby na její vyklizení. Za situace, kdy movité věci složené pod přístřeškem jsou ve vlastnictví žalovaného, jak připustil v rámci svého účastnického výslechu, je v důsledku této skutečnosti pasivně legitimován v tomto sporu označený žalovaný, přestože je současně vlastníkem pozemku, na němž se stavba přístřešku neevidovaného v katastru nemovitostí nachází.

31. Protože v řízení vyšlo najevo, že areál, v němž se nachází nejen pozemky žalovaného, ale i budova B ve vlastnictví žalobkyně, k níž se domáhá zřízení přístupu ve formě služebnosti, je oplocený, je třeba zdůraznit, že zřízení nezbytné cesty nebrání, pokud se žadatel o nezbytnou cestu domáhá jejího povolení k nemovitostem, které se v takovém (uzavřeném) prostoru nacházejí. V usnesení ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1171/2016, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že pokud se žadatel o nezbytnou cestu domáhá jejího povolení nikoliv přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ale k nemovitostem, které se v takovém prostoru nacházejí, nelze žalobu na povolení nezbytné cesty podle § 1032 odst. 2 o. z. zamítnout (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5100/2016 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1487/2020).

32. Vzhledem k výše uvedenému soud vyhověl návrhu žalobkyně v části, jíž se domáhala zřízení nezbytné cesty jako služebnosti (výrok I. tohoto rozsudku). S odkazem na ust. § 1029 odst. 1 o. z., podle něhož soud povolí nezbytnou cestu za náhradu, bylo rozhodnuto výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žalobkyně je povinna za zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti stezky a cesty uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku zaplatit žalovanému jednorázovou úplatu ve výši 56 380 Kč. Výše této jednorázové úplaty byla stanovena částkou ve výši 56 380 Kč odpovídající rozdílu mezi obvyklou cenou pozemku parc. č. 289/1 ve výši 3 900 960 Kč a obvyklou cenou tohoto pozemku zatíženého služebností nezbytné cesty v rozsahu vymezeném geometrickým plánem tituly před jménem adresa ze dne 18. 9. 2024, která činí 3 844 580 Kč.

33. Výrokem III. tohoto rozsudku soud vyhověl též návrhu žalobkyně na vyklizení přístřešku, k němuž vlastnické právo nadále svědčí žalobkyni, přestože žalovaný dosáhl zápisu změny údajů do katastru záznamem, takže budova B nadále není evidována v katastru nemovitostí. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby se žalovanému nepodařilo zpochybnit ani tvrzením, že přístřešek jako opuštěná nemovitá věc podle ust. § 1045 odst. 2 ve spojení s ust. § 1050 odst. 2 o. z. připadl do vlastnictví státu. V souladu s přechodným ustanovením § 3067 o. z. totiž doba uvedená v § 1050 odst. 2 o. z. počala běžet až ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. 1. 2014, a nemohla uplynout i s ohledem na zahájení tohoto řízení.

34. Žalobkyni, jež měla v tomto řízení plný procesní úspěch, byla výrokem IV. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady, které žalobkyni v tomto řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 10 000 Kč, záloze na náklady znalecké posudky, uhrazené žalobkyní ve výši 12 000 Kč, odměně za podání žaloby ve výši 2 500 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 3 písm. c), a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměně za rozšíření návrhu ve výši 1 500 Kč podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměně podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 1 a odst. 3 písm. c), a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty 45 000 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, vyjádření ze dne 1. 9. 2023, účast na jednání ve dnech 2. 8. 2023 a 3. 5. 2024) po 2 900 Kč, když podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu se sčítají Anonymizováno tarifní hodnoty spojených věcí a nikoliv odměna, jak požadovala žalobkyně v předloženém vyúčtování nákladů řízení, náhradě hotových výdajů za uvedených pět úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměně za účast na jednání dne 15. 10. 2025 ve výši 4 900 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 95 000 Kč podle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c), a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 12 odst. 3 advokátního tarifu v pl. znění, náhradě hotových výdajů za jeden úkon ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v pl. znění, cestovném k jednání dne 2. 8. 2023 ve výši 1 365 Kč (na trase adresa. a zpět v délce 168 km osobním automobilem s průměrnou spotřebou 7,1 l na 100 km při průměrné ceně paliva ve výši 41,20 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), cestovném k jednání dne 3. 5. 2024 ve výši 1 396,40 Kč (na trase adresa. a zpět v délce 168 km osobním automobilem s průměrnou spotřebou 7,1 l na 100 km při průměrné ceně paliva ve výši 38,20 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a cestovném k jednání dne 15. 10. 2025 ve výši 1 401,40 Kč (na trase adresa. a zpět v délce 168 km osobním automobilem s průměrnou spotřebou 7,1 l na 100 km při průměrné ceně paliva ve výši 35,80 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 5,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), náhradě za promeškaný čas za celkem deset půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, náhradě za promeškaný čas za pět půlhodin po 150 Kč podle § 14 advokátního tarifu v pl. znění, tj. celkem 53 262,80 Kč.

35. O nákladech státu bylo rozhodnuto výrokem V. tohoto rozsudku podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou náklady řízení ve výši 13 612 Kč. V komentáři Jirsa, J., Janek, K., Trebatický, P. a kol. Občanský soudní řád, 2. část: Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, dostupném z: www.aspi.cz se uvádí: „Soud přiznává státu jen náklady, jež nebyly kryty zálohami na důkazy ve smyslu § 141 odst.

1. Pokud soud podle tohoto ustanovení uložil účastníkům povinnost složit zálohu, rozhoduje o povinnosti nahradit náklady státu jen v rozsahu, v jakém náklady složenou zálohu přesáhly. Tzv. spotřebovaná záloha zaplacená účastníkem se zahrnuje do jím placených nákladů, které se hradí podle úspěchu (§ 142); státu se přiznávají pouze tzv. nezálohované náklady (nejčastěji znalečného).“ V souladu s citovaným komentářem složená záloha je tedy nákladem účastníka, který ji v průběhu řízení uhradil. Za situace, kdy ze státních prostředků bylo v průběhu řízení uhrazeno celkem 13 612 Kč a zbývající část, tj. částka 12 000 Kč, byla uhrazena ze zálohy, uložil soud žalovanému povinnost náklady státu ve výši 13 612 Kč nahradit. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat exekučním návrhem nebo návrhem na soudní výkon rozhodnutí.