58 Co 113/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. února 2025, č. j. 14 C 99/2024-81,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 12.140 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem podílu o velikosti , pozemek, parcela č., ve výši 25 740 Kč do tří dnů od právní moci předmětného rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k předmětnému podílu na uvedených nemovitých věcech z důvodu, že žalovaná je jeho dcerou, které darovací smlouvou ze dne , datum, daroval předmětný spoluvlastnický podíl na uvedených nemovitostech, avšak pro úmyslné nevděčné chování žalované odvolal dar dopisem ze dne , datum, a nyní se domáhá určení vlastnického práva, bez kterého by nedosáhl změny zápisu v katastru nemovitostí. Žalovaná ublížila dárci svým chováním v rozporu s dobrými mravy tím, že:1) Opakovaně verbálně útočí na manželku žalobce v době, kdy žalobce pobývá mimo domov, kdy dne , datum, napsala manželce žalobce "já došla slušně, kurva, neser ty kurvo", a to proto, že kamarádka manželky žalobce zaparkovala před vjezdem k domu; došlo k hádce mezi žalovanou a manželkou žalobce.2) Zaslala manželce žalobce dopis, v němž odvolala svůj souhlas s bydlením manželky žalobce v domě z důvodu konfliktního soužití, pro návštěvy cizích osob, hlučnost, ubytování cizích lidí, nepodílení se na údržbě, neuklízení po dceři žalobce a odmítání se vystěhovat ve stanovené lhůtě do , datum, , kdy tyto důvody považuje žalobce za smyšlené a žalobce navíc poskytl žalované peníze získané z úvěru čerpaného za účelem úhrady podnikatelských aktivit žalované ve výši 320 000 Kč.3) Úmyslným snížením teploty na kotli v domě dne , datum, a následně vzniklém konfliktu, při němž sdělil manžel žalované, že manželku žalobce zabije, což bylo oznámeno na policii a manželka žalobce byla nucena vyhledat lékařskou pomoc.4) Prohlášením na adresu manželky žalobce "kurva černá" při konfliktu, kdy nezletilá dcera žalobce utrhla rajče a žalovaná vytýkala manželce žalobce, že je jejich dcera nevychovaná.

3. Uvedené důvody, pro které žalobce odvolal dar, jsou nadále v odůvovnění uváděny jako skutky ad 1) až ad 4).

4. Součástí žaloby byl i popis dalšího chování manžela žalované vůči manželce žalobce.

5. Žalovaná odmítla důvody, pro které žalobce odvolal dar a navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce a jeho rodina bydlí v nemovitosti bez právního důvodu, spolužití je konfliktní pro spory mezi žalovanou a manželkou žalobce, která vyprovokovala žalovanou k použití nevhodných výrazů.

6. Soud prvého stupně uzavřel, že chování popsané v odvolání daru ze dne , datum, bylo dostatečně určité a korespondovalo se skutkovým základem v žalobě. Odvolání daru ze dne , datum, bylo doručeno žalované a jelikož nebyly uplatněny námitky o opožděnosti odvolání daru, posuzoval soud, zda došlo k jednání žalované popsanému ve výzvě. Předmětné odvolání daru odůvodněné jednáním žalované popsaným pod bodem ad 1) – ad 4) bylo doručeno žalované dle domněnky doby dojití dne , datum, (podací lístek ze dne , datum, ).

7. Soud prvého stupně shrnul, že v urážlivosti výroku žalované pod bodem ad 1) měl spočívat nevděk žalované, přičemž intenzita použitých vulgarit je objektivně zjevně v rozporu s dobrými mravy, přičemž v řízení bylo prokázáno, že jak žalovaná, tak také manželka žalobce běžně užívají hrubě vulgárních výrazů. Při konfliktu manželka žalobce sama zostřovala komunikaci, nereagovala na výzvu k ukončení, provokovala požadavkem, nechť jí žalovaná své výtky řekne do očí, následně sama manželka žalobce stejně hrubými výrazy nadávala žalované. Soud prvého stupně vzal za prokázané, že urážlivý výrok pronesený žalovanou pod skutkem ad 1) byl reakcí v rozčilení a byl pronesenen v důsledku chování manželky žalobce, která toto oplatila se stejnou intenzitou žalované následující den.

8. Obdobně u skutku ad 4) hodnotil soud okolnosti, za nichž došlo k pronesení výroku, kdy vzal výpovědí manželky žalobce a oznámením o přestupku za prokázané, že výrok byl pronesen po konfliktu ohledně rajčete poté, co žalobce připomínal žalované její vlastní chování, manželka žalobce si přisazovala tím, že se bude s žalovanou bavit u soudu, žalovaná za sebou zavřela dveře a až poté pronesla výrok, tudíž urážka nebyla pronesena tváří v tvář žalované a byla pronesena v rozčilení vyvolaném konfliktem s manželkou žalobce, kdy používání hrubě vulgárních výrazů při vzájemných konfliktech bylo prokázáno výpovědí , jméno FO, , a to i žalobcem vůči žalované.

9. Chování žalované spočívající ve skutku ad 3) úmyslným snížením teploty vzal soud za prokázané; vlastní chování žalované spočívalo ve snížení teploty v celém domě, a to z důvodu, že bylo horko. Nesouhlasila-li manželka žalobce s tímto snížením, kterým došlo ke snížení teploty v celém domě dne , datum, (dům je otápěn jen jedním kotlem), nelze v tom spatřovat jen naschvál vůči manželce žalobce. Obecně snížení teploty vytápění domu bývá zdrojem častých neshod mezi spoluobyvateli domu, avšak zde manželka žalobce nebyla jedinou osobou, které se snížení teploty dotklo, nedělo se tak v zimních měsících ani opakovaně. Z těchto důvodů nepovažoval soud toto chování za chování zjevně v rozporu s dobrými mravy.

10. Pokud se týká chování popsaného pod ad 2), soud prvného stupně zdůraznil, že obsah výzvy neprokazoval, že by žalovaná vykazovala z bydliště žalobce nebo jeho děti. Obsah výzvy soud prvého stupně posuzoval ve vztahu k okolnostem při uzavření darovací smlouvy i okolnostem při nastěhování žalobce s přítelkyní do darované nemovitosti , datum11. Domluva mezi žalobcem a žalovanou, že "na stáří žalobci poskytne kuchyň a obývák a žalobce bude s nimi“ byla, avšak tato dohoda nezakládá žádný titul k užívání pro tehdejší přítelkyni žalobce; pokud se žalobce následně nastěhoval do předmětných nemovitostí s přítelkyní, a to na základě další dohody s žalovanou , datum, o dočasném bydlení (než si najdou jiné bydlení), ani tato dohoda nezakládala přítelkyni žalobce trvalý titul k užívání nemovitostí a lze konstatovat, že doba jednoho roku (od nastěhování , datum, do výzvy k vyklizení , datum, je dostatečně dlouhou k tomu, aby si žalobce i jeho přítelkyně (nyní manželka) našli nové bydlení.

12. Žalovaná výzvou ze dne , datum, odvolala svůj souhlas s bydlením přítelkyně žalobce pro konfliktní soužití, kdy vzájemné konfliktní soužití mezi žalovanou a manželkou žalobce, dosahující oboustranně intenzity hrubých vulgárních výrazů, bylo prokázáno již ve vztahu k chování pod bodem ad 1), k němuž došlo , datum, Byla-li přítelkyni žalobce zaslána dne , datum, výzva k vyklizení, jednalo se o oprávněný požadavek žalované, neboť právní titul opravňující přítelkyni žalobce k dočasnému obývání nemovitosti zanikl. Z těchto důvodů nelze výzvu objektivně vyhodnotit jako chování žalované zjevně porušující dobré mravy. Pociťoval-li žalobce výzvu k vyklizení své přítelkyně (v době výzvy nebyli sezdaní) jako své ublížení umocněné tím, že žalované pomáhal poskytnutím peněz z úvěru 306 000 Kč doposud pouze částečně splacených žalovanou, zdůraznil soud prvého stupně, že výzvu žalovaná směřovala jen vůči přítelkyni žalobce, nikoliv proti žalobci samotnému, a to poté, kdy již došlo k prvnímu konfliktu mezi žalovanou a přítelkyní žalobce ohledně parkování v době, kdy již přítelkyně žalobce bydlela v nemovitosti rok a důvodem zaslání výzvy bylo vzájemně konfliktní soužití s přítelkyní žalobce. Za těchto okolností nelze dovodit, že by zasláním výzvy žalovaná chtěla ublížit žlaobci či věděla, že ublíží přímo žalobci, se kterým byla domluvena právě na dočasnosti bydlení. Subjektivně pociťovaná míra ublížení žalobcem byla jistě ovlivněna tím, že žalobce sám u konfliktů mezi žalovanou a přítelkyní žalobce nebyl, vyjma skutku ad 4), a zde nevěděl, proč ke konfliktu došlo.

13. Soud prvého stupně má za to, že pokud by žalovaná odmítla dočasně pomoci žalobci s bydlením, popřípadně by žalobce vykázala po velmi krátké lhůtě například několika týdnů, mohlo by její chování ve spojení s finanční pomocí z úvěru naplňovat zjevné porušení dobrých mravů. Taková situace v dané věci však nenastala, neboť žalovaná nejen žalobci, ale také jeho přítelkyni pomohla dočasně s bydlením, ač k tomu nebyla povinována, a současně je ochotna jednat o dohodě týkající se splacení zbývající části úvěru.

14. Od uzavření neformální dohody o tom, že na stáří žalovaná poskytne žalobci bydlení, se výrazně změnily osobní poměry žalobce, který v době darování nebyl ženatý, neměl další dvě nezletilé děti, bydlel jinde s přítelkyní a nesplácel žádný úvěr; nyní celá jeho nová rodina již tři roky užívá část darovaných nemovitostí k bydlení, přičemž žalobce, který pracuje v zahraničí, se zde zdržuje minimálně; změna v osobních poměrech žalobce je natolik podstatná, že ji lze hodnotit dle § 1765 občanského zákoníku jako podstatnou změnu zakládající zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním žalované, pro který by se mohla dovolat obnovení jednání o dohodě ohledně bydlení žalobce na stáří. Namísto toho, aby žalobce s žalovanou jednal, dovolává se trvalosti titulu k bydlení pro celou novou rodinu, ačkoliv sám připouští, že při uzvírání darovací smlouvy nebylo sjednáno bydlení jiných osob. Žalobce také uzavřel sňatek pár dní poté, co jeho přítelkyně obdržela výzvu k vyklizení, na svatbu žalovanou nepozval, což ve spojení s SMS zprávou od , jméno FO, (sestry současné manželky žalobce, která žalované sdělila, že žalobce měl uzavřít manželství právě proto, aby je žalovaná nemohla vyhnat z nemovitosti, a nadto měla udat žalovanou na cizinecké policii, protože si měla vzít manžela kvůli vízu) nasvědčuje závěru, že žalobce jedná vůči žalované účelově.

15. Věc soud prvého stupně posoudil podle § 2072 odst. 1, 2 občanského zákoníku.

16. Uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena darovací smlouva, na základě které bylo ve prospěch žalované vloženo vlastnické právo k podílu o velikosti , Anonymizováno, Jelikož oba účastníci byli také účastníky smlouvy, jsou oba věcně legitimováni ve sporu o vlastnické právo a současně žalobci také svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení dle § 80 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), neboť bez tohoto určení by nedosáhl zápisu svého vlastnického práva v katastru nemovitostí. Žalobce jako dárce v dané věci odstoupil od darovací smlouvy pro nevděk spočívající v chování žalované jako obdarované vůči manželce dárce, které pociťoval jako ublížení sobě vlastní.

17. Byl-li nevděk žalobcem spatřován také v chování manžela žalované vůči manželce žalobce, soud toto chování za nevděk ve smyslu § 2072 občanského zákoníku nepovažoval, neboť za chování třetí osoby, na kterém se obdarovaný nepodílí, nemůže být obdarovaný penalizován prostřednictvím revokace daru.

18. Ani osoba dárci blízká nemá být primárně úpravou odvolání daru pro nevděk chráněna, neboť ochrana má směřovat zejména vůči dárci. Pokud však dárce subjektivně pociťuje újmu, kterou utrpěla osoba jemu blízká jako újmu sobě vlastní, mohou být naplněny předpoklady pro odvolání daru pro nevděk. Vedle onoho subjektivního hlediska je však nutné, aby chování obdarovaného bylo úmyslné či v hrubé nedbalosti, ale také objektivně dosahovalo intenzity zjevného porušení dobrých mravů.

19. Urážlivé výroky obdarované pronesené v rozčilení vůči osobě dárci blízké, které bylo vyvoláno touto osobou dárci blízkou, neodůvodňují zjevné porušení dobrých mravů tak, jak ukládá § 2072 odst. 1 občanského zákoníku, a proto revokaci daru nebylo způsobilé založit chování žalované vymezené urážlivými výroky ad 1) a ad 4).

20. Chování žalované spočívající v zaslání výzvy k vyklizení, tj. skutek popsaná pod ad 2), také nenaplňovalo objektivně intenzitu zjevného porušení dobrých mravů, neboť přítelkyni žalobce nesvědčil právní titul k užívání nemovitosti a pociťoval-li žalobce tuto výzvu k vyklizení jako osobní újmu, nebylo prokázáno, že by se žalovaná tohoto dopustila v úmyslu nebo z hrubé nedbalosti, kdy by chtěla a věděla, že by tímto ublížila dárci, s kterým byla na dočasnosti užívacího titulu domluvena.

21. V chování žalované spočívajícím ve snížení teploty, tj. skutku popsaném pod ad 3), nebyly zjištěny okolnosti, za nichž by se toto chování objektivně dalo považovat za zjevně rozporné s dobrými mravy.

22. Soud prvého stupně uzavřel, že samostatně ani v souhrnu chování žalované uvedená pod body ad 1) až ad 4) nenaplňují nevděk ve smyslu § 2072 odst. 1 občanského zákoníku, a odvolal-li žalobce z těchto důvodů dar, tak odvolání daru přechod vlastnického práva zpět žalobci nevyvolalo. Žalovaná je i nadále vlastníkem darovaných nemovitostí, proto soud žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl.

23. Soud prvého stupně odůvodnil, proč neprovedl další účastníky navrhované důkazy.

24. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

25. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Je přesvědčen, že žalovaná dárci ublížila svým chováním rozporným s dobrými mravy a soud prvého stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, kdy žalobce trvá na všech v žalobě popsaných incidentech, které považuje v jejich souhrnu za jednání, které je prokazatelně rozporné s dobrými mravy.

26. Považuje za nedostatečné zjištění soudu prvého stupně ohledně způsobu bydlení žalobce v darované nemovitosti, kdy soud vycházel toliko z komunikace v telefonu, z níž bylo zjištěno, že se žalovaná vyjádřila o domluvě s žalobcem tak, že "…na stará kolena by tu měl kuchyň a obývák, stejně by byl furt s námi. To věděl taky.", kdy vzal soud za prokázané, že při uzavírání darovací smlouvy bylo žalovanou přislíbeno, že na stáří umožní žalobci bydlet v nemovitosti bez toho, že by byly dohodnuty další podmínky, například bydlení společně s jeho budoucí rodinou a podobně. Soud prvého stupně pro nadbytečnost zamítl k prokázání takové skutečnosti výslech účastníků s tím, že tato skutečnost byla již prokázána komunikací v telefonu; to žalobce považuje za nesprávný postup, který způsobil nedostatečné zjištění skutkového stavu. V této souvislosti připomněl, že žalované poskytl finanční plnění, které získal z čerpaného úvěru, které mělo sloužit k tomu, aby žalované pomohl s podnikáním, kdy dohoda byla taková, že mu žalovaná bude dluh postupně splácet; k tomu do dnešního dne nedošlo.

27. Závěr soudu prvého stupně o tom, že mezi žalobcem a žalovanou bylo dohodnuto, že žalobce společně s přítelkyní budou v nemovitosti pouze dočasně, nemá oporu v provedeném dokazování, jakož pak i závěr o tom, že „dočasnost do doby nalezení jiného bydlení byla mezi účastníky nespornou, na rozdíl od toho, zda bylo domluveno bydlení jen na dva až tři měsíce, což nebylo prokázáno nespornými tvrzeními“.

28. Pokud soud vycházel z výpovědi syna žalované , jméno FO, a zjistil z ní, že soužití v domě s žalobcem a jeho manželkou je provázeno vzájemnými hádkami, při kterých padají vulgární výrazy „kurva, piča“ a tyto sprosté nadávky užívá také manželka žalobce vůči žalované, namítá, že svědecká výpověď nemůže mít pro dané řízení žádnou relevanci, neboť se jedná o syna žalované, proto nelze s ohledem na tuto skutečnost hodnotit jeho výpověď jako věrohodnou.

29. Odůvodnění soudu prvého stupně považuje žalobce za nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné, neboť soud prvého stupně uvádí, že „přestože intenzita použitých vulgarit je objektivně zjevně v rozporu s dobrými mravy, v řízení bylo vzájemnou komunikací mezi žalovanou a manželkou žalobce (zachycenou v telefonu) prokázáno, že jak žalovaná, tak také manželka žalobce běžně užívají hrubě vulgárních výrazů“. Soud prvého stupně pak vzal za prokázané, že urážlivý výrok pronesený žalovanou pod skutkem ad 1) byl reakcí na rozčilení pronesené v důsledku chování manželky žalobce, která toto oplatila se stejnou intenzitou žalované následující den. Objektivně však došlo ze strany žalované k jednání, které je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, což konstatoval i soud prvého stupně. Skutečnost, že určitý výrok byl pronesen v rozčilení vyvolaném konfliktem, ještě nemůže jeho pronesení ospravedlnit. Nadto například pokud jde o skutek pod bodem ad 4), uvedl soud, že výrok byl pronesen po konfliktu ohledně rajčete poté, co žalobce připomínal žalované její vlastní chování, manželka žalobce si přisazovala tím, že se bude s žalovanou bavit u soudu, žalovaná za sebou zavřela dveře a až poté pronesla výrok, tudíž urážka nebyla pronesena tváří v tvář žalované a byla pronesena v rozčilení vyvolaném konfliktem s manželkou žalobce, kdy použití hrubě vulgárních výrazů při vzájemných konfliktech prokazovala i výpověď , jméno FO, , a to i žalobcem vůdči žalované. Pokud tedy soud v odůvodnění nesprávně uvedl „tváří v tvář žalované", přičemž správně zde mělo být uvedeno „manželce žalobce“, jedná se o další vadu zakládající nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jelikož zde již dochází k tomu, že není zřejmé, kdo směřoval jaké sdělení vůči komu.

30. Ohledně snižování teploty v domě soud prvého stupně již zcela rezignoval na zjišťování objektivního příkoří, které toto jednání bylo způsobilé vyvolat, zejména ve vztahu k manželce žalobce, respektive jejich malému dítěti, kdy je obecně známo, že termoregulace u malých dětí není ještě dostatečně vyvinuta, tedy tyto potřebují mnohem vyšší teplotu prostředí než dospělý člověk.

31. Další vadu zmatečnosti spatřuje žalobce v tom, že soud prvého stupně konstatuje, že zaslaná výzva ze dne , datum, (poznámka odvolacího soudu: správně , datum, ) včetně obálky pošty prokazovala chování žalované ad 2), kdy však hned ve větě následující soud prvého stupně uvádí, že ve vztahu k argumentaci žalobce soud podotýká, že obsah výzvy neprokazoval, že by žalovaná vykazovala z bydliště žalobce nebo jeho děti. Pokud tedy soud prvého stupně konstatoval, že předmětná výzva prokazuje chování žalované, je otázkou, proč se podrobněji nezabýval tím, zda takto popsané jednání naplňuje znaky s dobrými mravy rozporného jednání nebo nikoliv. Zdůraznil, že v inkriminovanou dobu tvořil žalobce se svou manželkou společnou domácnost; tuto výzvu skutečně vnímal jako intenzivní zásah, který v rozporu s dobrými mravy prokazatelně byl, jelikož by tímto došlo k faktickému rozbití vzájemného soužití žalobce a jeho manželky.

32. Soud prvého stupně nesprávně aplikoval právní předpis na projednávanou věc, pokud uzavřel, že chování manžela žalované vůči manželce žalobce nepovažoval za nevděk ve smyslu § 2072 občanského zákoníku, neboť za chování třetí osoby, na kterém se obdarovaný nepodílí, nemůže být obdarovaný penalizován prostřednictvím revokace daru. Konflikty, vyvolané manželem žalované, byly uváděny „na dokreslení“, nicméně žaloba v celém svém rozsahu řeší negativní jednání žalované jakožto obdarované, nikoliv jejího manžela, který není účastníkem řízení.

33. Pokud soud konstatoval, že ani osoba dárci blízká nemá být primárně úpravou odvolání daru pro nevděk chráněna, neboť ochrana má směřovat zejména vůči dárci, zdůraznil žalobce, že pokud dárce subjektivně pociťuje újmu, kterou utrpěla osoba jemu blízká, jako újmu sobě vlastní, mohou být naplněny předpoklady pro odvolání daru pro nevděk.

34. Pokud soud prvého stupně v rámci hodnocení důkazů vyložil, že urážlivé výroky obdarované pronesené v poměrech této věci v rozčilení vyvolaném osobou dárci blízkou, neodůvodňují zjevné porušení dobrých mravů tak, jak ukládá § 2072 odst. 1 občanského zákoníku, a proto revokaci daru nebylo způsobilé založit chování žalované vymezené urážlivými výroky ad 1) a ad 4), dále že chování žalované spočívající v zaslání výzvy k vyklizení pod ad 2) také nenaplňovalo objektivně intenzitu zjevného porušení dobrých mravů, a že v chování žalované spočívajícím ve snížení teploty pod ad 3) nebyly zjištěny okolnosti, za nichž by se toto chování objektivně dalo považovat za zcela zjevně rozporuplné s dobrými mravy, shrnul žalobce, že tyto právní závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Soud výslovně konstatoval objektivní naplnění znaků zjevného rozporu s dobrými mravy, avšak tento dle subjektivního, důkazně nepodloženého přesvědčení prakticky až bagatelizoval na úroveň vyprovokovaného konfliktu ze strany žalující, kdy takové závěry při absenci důkazního materiálu nelze akceptovat.

35. Ze strany žalované se jedná o soustavné poškozující jednání ve vztahu k manželce žalobce jakožto osobě dárci blízké a rovněž i dárci samotnému. Přitom se jedná o jednání, které je natolik závažné, že nelze o takovém hovořit jako o souladném s dobrými mravy. Ze strany žalované prokazatelně dochází k jednání, které poškozuje dárce a není z tohoto důvodu spravedlivé požadovat, aby dárce byl nucen v takovém závazku setrvávat, jelikož jednání žalované dosahuje takové intenzity, že to s ohledem na obecně vnímané a uznávané hodnoty společnosti obecně nelze po dárci spravedlivě požadovat. Žalovaná se vůči němu dopustila nevděku a on je ve smyslu § 2072 občanského zákoníku oprávněn dar pro nevděk odvolat. Žalobce žalované jednání neprominul. V jednání žalované lze spatřovat jednoznačně zavinění, a to ve formě úmyslu.

36. Navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

37. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že soud hodnotil důkazy plně v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., nemohl tedy dospět k nesprávným skutkovým zjištěním; stejně tak na zjištěný skutkový stav byly správně aplikovány odpovídající právní normy. Odvolání považuje za nedůvodné.

38. Pokud žalobce považuje za nedostatečné zjištění způsobu bydlení žalobce v darované nemovitosti, tak vzhledem ke skutečnosti, že v době uzavírání darovací smlouvy, to je ke dni , datum, , žalobce nebyl ženatý, neměl rodinu a byl ve věku téměř 60 let, kdy se založení rodiny a početí potomků již obvykle nepředpokládá, stěží mohla být dalším dokazováním zjištěna jiná skutečnost. Žalobce sám uvádí, že žalovaná přislíbila, že se postará výslovně o něho, a nikoliv o další osoby. Nastěhování žalobce s přítelkyní (nyní manželkou) a dítětem do darované nemovitosti , datum, znemožnilo žalované pronajímat část nemovitosti tak, aby mohly být splátky finančního plnění poskytnutého žalobcem žalované z čerpaného úvěru bez problémů hrazeny, s čímž byl žalobce srozuměn a k úhradě splátek žalovanou nijak nevyzýval.

39. Není pravdivé tvrzení žalobce, že dočasný pobyt žalobce s přítelkyní v nemovitosti nemá oporu v dokazování, neboť to sám žalobce u soudu během prvního jednání dne , datum, prohlásil.

40. Pokud žalobce zpochybňuje hodnocení věrohodnosti výpovědi syna žalované , jméno FO, s ohledem na poměr ke straně žalované zdůraznila, že z výpovědí svědka nevyplývá žádná skutečnost, která by byla v rozporu s tvrzeními účastníků v řízení, manželky žalobce či listinnými důkazy nebo jinými fakty. Jeho výpověď zejména potvrdila konfliktnost vzájemného soužití obou rodin, hádky a používání vulgárních výrazů jak ze strany žalobce a jeho manželky, tak ze strany žalované. Jeho výpověď ve věci vysoké teploty v domě dne , datum, není ani v rozporu s obecnými místními klimatickými podmínkami, kdy je březen považován za jarní měsíc a často se v něm vyskytují i nadprůměrně teplé dny. Je zcela absurdní, aby snížením teploty na kotli ve vyhřátém domě v dopoledních hodinách v měsíci březnu žalovaná sledovala záměr úmyslně ublížit žalobci, respektive členům jeho rodiny.

41. Nelze souhlasit s námitkou žalobce, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné, pokud se jedná o intenzitu použitých vulgarit a jejich zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud prvého stupně správně při hodnocení naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru z důvodu urážlivých výroků přihlédl ke všem okolnostem případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a současně zohlednil vzájemné jednání účastníků. Urážlivé výroky ze strany žalované vůči manželce žalobce v případě obou skutků ad 1) a ad 4) byly proneseny v důsledku předchozího nevhodného jednání manželky žalobce, kdy tato v případě skutku ad 1) odmítla řešit žádost žalované o přeparkování vozidla před vjezdem, v případě skutku ad 4) odmítla vyřešit výchovným způsobem chování dcery a svým provokativním postojem k oběma záležitostem tak urážlivé výroky vyvolala. Navíc urážlivé výroky nebyly použity veřejně, jednalo se pouze o vzájemnou komunikaci a vzhledem ke skutečnosti, že manželka žalobce sama vulgární výrazy běžně používá i ve své komunikaci se žalobcem, nemohly být pro ně ani šokující, a tak způsobilé vyvolat jakoukoliv újmu.

42. Chybu v označení osoby v psaném textu, z jehož kontextu jednoznačně vyplývá, o jakou osobu se jedná, nelze dle žalované považovat za vadu zakládající nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

43. Pokud se jedná o skutek ad 2) spočívající v zaslání dopisu manželce žalobce (tehdy ještě přítelkyni), soud zcela správně vyhodnotil toto jednání jako nezpůsobilé naplnit intenzitu zjevného porušení dobrých mravů. Přítelkyni žalobce nesvědčil právní důvod k užívání nemovitosti a v případě, že pociťoval žalobce tuto výzvu k vyklizení za osobní újmu, nebylo prokázáno, že by se jí žalovaná dopustila v úmyslu nebo z hrubé nedbalosti, když by chtěla a věděla, že by tím ublížila dárci. Žalovaná byla se žalobcem dohodnuta na dočasném bydlení žalobce a jeho přítelkyně s dcerou, které v té době již trvalo déle než rok. Dále z dokazování vyplynulo, že soužití bylo pro obě strany konfliktní a nepříjemné. Jediným důvodem žalované k sepsání výzvy tak bylo zajistit klidné bydlení pro svoji rodinu.

44. Považuje-li žalobce za nesprávné aplikování právního předpisu na projednávanou věc, když soud prvého stupně nepovažoval chování manžela žalované vůči manželce žalobce za nevděk ve smyslu § 2072 občanského zákoníku, pak s touto argumentací žalobce nelze souhlasit, když příslušné ustanovení je v tomto směru zcela jednoznačné. Manžel žalované obdarovaným v tomto případě nebyl, není tudíž povinován žalobci vděkem a jeho konflikty s manželkou žalobce nejsou způsobilé vyvolat odvolání daru pro nevděk.

45. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaná kteréhokoliv žalobou popsaných skutků dopustila z hrubé nedbalosti, natožpak úmyslně, jak uvádí žalobce.

46. V závěru namítla opožděné odvolání daru v případě skutku ad 1), ad 2) a ad 3), neboť k těmto skutkům došlo v časovém období u prvního konfliktu , datum, , u zaslání výzvy manželce žalobce dne , datum, a u konfliktu s úmyslným snížením teploty dne , datum, , avšak žaloba byla žalobcem podána dne , datum, . Zmíněné skutky tak nastaly dříve než ve lhůtě do jednoho roku, kdy měl být nárok žalobce u soudu uplatněn ve smyslu ustanovení § 2075 odst. 1 občanského zákoníku.

47. Navrhla, aby byl rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný potvrzen.

48. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobcem jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvého stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř.)

49. Skutková zjištění soudu prvého prvého stupně jsou správná a odvolací soud je zcela přebírá. Zjištěná skutková zjištění soud prvého stupně podřadil pod správná zákonná ustanovení a odvolací soud na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku zcela odkazuje.

50. Oproti stavu v době rozhodování soudu prvého stupně žalovaná nenamítla, že žalobce odvolal dar opožděně; učinila tak až v rámci odvolání.

51. Podle § 2075 odst. 1 občanského zákoníku dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení, je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

52. Pro posouzení včasnosti odvolání daru není podstatné, kdy byla žalobcem podána žaloba, jak namítla v odvolání žalovaná, nýbrž lhůta jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, lhůta jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru.

53. Žalobce odstoupil dopisem ze dne , datum, od darovací smlouvy. Tento dopis doručil žalované dle domněnky dojití dne , datum, . Den , datum, bude proto dnem rozhodným pro posouzení lhůty jednoho roku uvedené § 2075 občanského zákoníku.

54. Z důvodů, pro něž žalobce odstoupil od daru, mělo dojít ke skutku uvedenému pod bodem ad 1) dne , datum, , přičemž z výpovědi manželky žalobce se podává, že žalobci předmětnou SMS zprávu ukazovala, on jí na to řekl, že "se má na to vykašlat"; ráno jí to však nedalo, a když viděla žalovanou, tak jí řekla "kdo je u tebe kurva, jediná kurva v baráku si tady ty". Žalobce se tedy o tomto jednání dozvěděl před tím, než dne , datum, jeho manželka uvedenými vulgárními výrazy napadla žalovanou, tudíž pokud pro tento důvod odvolal žalobce dar dne , datum, , učinil tak po uplynutí jednoroční lhůty uvedené v § 2075 odst. 1 občanského zákoníku. Protože namítla žalovaná v odvolání opožděné odvolání daru, odvolací soud k odvolání daru pro tento důvod nepřihlédl.

55. Nadto hodnocení soudu prvého stupně je věcně správné, kdy mimo důvodů uvedených v odvoláním napadeném rozsudku soudem prvého stupně lze dodat, že žalobce sám své manželce poté, co mu ukázala předmětnou SMS zprávu, řekl, že se má "na to vykašlat", tudíž je zjevné, že se ho toto jednání nedotklo.

56. Ve vztahu k ostatním jednáním, pro které žalobce dar pro nevděk odvolal, došlo k odvolání daru včas, tedy v průběhu jednoroční lhůty uvedené v § 2075 občanského zákoníku.

57. Pokud se týká skutku uvedeného pod ad 2) – výzva přítelkyně (nyní manželky) žalobce k vyklizení domu – je z výzvy zřejmé, že výzva je psaná slušným způsobem, odůvodněná pohledem žalované na soužití s manželkou žalobce, které odpovídá napjaté atmosféře v domě, zejména napjatému vztahu mezi manželkou žalobce a žalovanou. Přítelkyně žalobce v domě žádné právo bydlení neměla, neměl ho tam ani žalobce, přesto po dobu téměř jednoho roku poskytovala žalovaná žalobci a jeho nové rodině možnost bydlení v předmětné nemovitosti, kterou jí žalobce zčásti daroval, a to i za cenu neshod mezi žalovanou a přítelkyní žalobce, která se musela promítat do komfortu jejího vlastního bydlení. Pokud za této situace požadovala po manželce žalobce vystěhování, není to projevem nevděku. Naopak jako projev vděku je třeba hodnotit její jednání, kdy žalobci a jeho nové rodině poskytla po dobu téměř jednoho roku možnost bydlení v předmětné nemovitosti. Nelze považovat za jednání zjevně porušující dobré mravy jednání spočívající ve výzvě vlastníka nemovitosti (tj. žalované) směřované přítelkyni dárce k odstěhování se z domu obdarované, k němuž tato osoba, a ani dárce sám, neměli žádné užívací právo (respektive měla je do doby, kdy žalovaná svůj konkludentní souhlas s jejím bydlením v předmětné nemovitosti odvolala), zvláště za situace, kdy tato výzva byla důsledkem vzájemných neshod s přítelkyní dárce, výsledkem nechtěného a napjatého soužití dvou impulsivních žen v jednom domě, kdy obě ženy při komunikaci v rozčilení bez zábran a bez nějakého urážlivého úmyslu používají vůči svému oponentovi ve sporu vulgárních výrazů. Již prvotní konflikt, uvedený pod ad 1), byl vyprovokován přítelkyní dárce, druhý popsaný konflikt byl důsledkem konfliktního soužití, které evidentně frustrovalo jak obdarovanou, tak součastnou manželku dárce.

58. Závěr soudu prvého stupně, že skutek pod bodem ad 2) nenaplňoval intenzitu zjevného porušení dobrých mravů, je správný a blíže lze odkázat na odůvodnění soudu prvého stupně.

59. Pokud se týká skutku vedeného pod bodem ad 3), shoduje se odvolací soud se soudem prvého prvého stupně v závěru, že ani tento skutek nebyl zjevním jednáním v rozporu s dobrými mravy. Ve své svědecké výpovědi manželka žalobce uvedla, že vstup do části domu, kterou užívala ona se žalobcem a jejich dítětem, má samostatný vchod a žalovaná má oddělené bydlení; uvedla, že v domě je kotel, kterým se otápí celý prostor, tedy obě bytové jednotky současně; žalovaná přišla do jejich části domu a snižovala teplotu topení, protože jí bylo horko; následně žalovaná s manželem odešla a manželka žalobce odešla nahlásit incident na policii a posléze zůstala u svého otce. Ze záznamu o podaném vysvětlení ze dne , datum, , který byl s manželkou žalobce sepsán na , název, se podává, že manželka žalobce uvedla, že "plynový kotel je v naší polovině domu a ten ohřívá celý dům" a dále uvedla že "když já ho zapnu, topí se v celém domě". Je tak zjevné, že po odchodu žalované měla manželka žalobce možnost teplotu na kotli opět zesílit, což však neučinila.

60. Lze uzavřít, že snížení teploty na topení nebylo namířeno proti žalobci či jeho rodině, neboť ovladač topení byl pro celý dům, tedy i pro prostory žalované, k vypnutí topení nedošlo a ani to není tvrzeno, ovladač byl v prostorách užívaných žalobcem a jeho rodinou, tudíž v případě potřeby to byla manželka žalobce, kdo mohl topení ovládat, mohla si ho zesílit, což neučinila. Lze souhlasit se závěrem soudu prvého stupně, že v chování žalované pod bodem ad 3), spočívajícím ve snížení teploty na kotli vytápějícím mimo jiné prostory obývané žalobcem a jeho rodinou, nebyly zjištěny okolnosti, za nichž by se toto chování objektivně dalo považovat za zcela zjevně rozporuplné s dobrými mravy.

61. Pokud se týká skutku uvedeného pod ad 4), došlo ke konfliktu poté, kdy žalovaná vytkla manželce žalobce, že si nedává pozor na dceru a ona jí dá na zadek; na to manželka žalobce reagovala tím, že jí řekla, že jestli zkusí sáhnout na dítě, tak ji dobije, jak psa. Poté se obě začaly hádat, do sporu vstoupil žalobce, který žalované vytýkal její chování v mládí. Nevhodného výrazu vůči manželce dárce (uvedla "kurva černá") žalovaná použila po tomto konfliktu s manželkou dárce v soukromí jí obývané části domu. Nadto tento výraz se manželky dárce zjevně nijak nedotkl, jak se podává ze záznamu o podaném vysvětlení ze dne , datum, , v němž manželka žalobce k tomuto incidentu uvedla: „Nakonec jsem jí (poznámka odvolacího soudu: myšleno žalované) řekla, nebav se se mnou, budeme se spolu bavit u soudu. …jak zavřela dveře, šla domů, tak za dveřmi řekla ‚kurva černá‘, ale nechci toto řešit. Už i dříve jsme si nadávaly obě. Tím to skončilo“.

62. Závěr soudu prvého stupně, který s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1792/2023 uzavřel, že urážlivé výroky obdarované, pronesené v rozčilení vůči této osobě, kdy rozčilení bylo vyvoláno touto osobou dárci blízkou, neodůvodňují zjevné porušení dobrých mravů, jak předpokládá § 2072 odst. 1 občanského zákoníku, a proto revokaci daru nebylo způsobilé založit chování žalované vymezené urážlivými výroky pod body ad 1) a ad 4), je správný; nadto odvolací soud k odvolání daru z důvodu ad 1) pro opožděnost odvolání nepřihlížel (§ 2075 odst. 2 obchodního zákoníku).

63. Lze dodat a zdůraznit, že z provedených důkazů je zřejmé (výpověď manželky žalobce, výpověď svědka , jméno FO, , záznam o podaném vysvětlení ze dne , datum, ), že se přítelkyně a posléze (poté, co byla vyzvána k vystěhování se z předmětných nemovitostí) manželka žalobce v předmětných nemovitostech chovala způsobem svědčícím o tom, že vůbec nerespektovala a neocenila skutečnost, že jenom díky dobré vůli žalované a jejímu souhlasu s přechodným bydlením v předmětných nemovitostech mohla se svou rodinou bydlet v nemovitosti, k níž původně neměla žádný užívací titul; poměrně bezohledně tak zasáhla do soukromí žalované a po dobu cca jednoho roku, než žalovaná svůj souhlas s jejím bydlením v domě odvolala, bez alespoň základního respektu k právu žalované na klidné a nerušené soukromí v jejím domě vytvářela pro žalovanou a její rodinu prostředí plné konfliktů, které vyvrcholilo požadavkem žalované, aby se (a to výlučně ona, nikoli žalobce či jejich dítě) z domu odstěhovala.

64. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, že samostatně ani v souhrnu chování žalované uvedená pod body ad 1) – ad 4) nenaplňují nevděk dle § 2072 odst. 1 občanského zákoníku, a odvolal-li žalobce z těchto důvodů dar, odvolání daru přechod vlastnického práva zpět žalobci nevyvolalo. Žalovaná je proto i nadále vlastníkem darovaných nemovitostí a žaloba není důvodná.

65. Pokud v odvolání žalobce namítal, že soud neprovedl všechny navrhované důkazy, tak soud prvého stupně odůvodnil na straně sedm rozsudku, proč tak učinil; důvody jsou v citované části rozsudku shrnuty a vysvětleny přezkoumatelným způsobem, proto odvolací soud na předmětnou část rozsudku odkazuje. Soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, provedení navrhovaných důkazů záleží na jeho hodnocení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Je to soud, kdo rozhoduje, které z navržených důkazů provede; důkazními návrhy účastníků není vázán. Vždy se však při odůvodnění rozsudku musí vypořádat s tím, že některé navržené důkazy neprovedl. To soud prvého stupně učinil a nebylo tak porušeno právo účastníka na spravedlivý proces (srovnej přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 68/99 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3162/2020 a nálezy Ústavního soudu tam uvedené).

66. Namítá-li žalobce nevěrohodnost výpovědi svědka , jméno FO, pro jeho vztah k žalované (je jejím synem), není zřejmé, k čemu touto námitkou odvolatel směřuje, neboť shodně jako tento svědek vypovídala i svědkyně , jméno FO, (manželka žalobce); manželka žalobce i svědek , jméno FO, shodně popsali, že soužití v domě s žalobcem a jeho manželkou je provázeno vzájemnými hádkami, zejména mezi manželkou žalobce a žalovanou, při kterých padají výrazy „kurva, piča“ a tyto sprosté nadávky užívá také manželka žalobce vůči žalované. Pokud byl přítomen žalobce, ten také sprostě nadával. Konfliktní prostředí v domě a vzájemné užívání vulgarit, zejména mezi manželkou žalobce a žalovanou, je tak prokázáno nejen výpovědí uvedeného svědka; jeho výpověď je v souladu s dalšími důkazy, a to jak se svědeckou výpovědí , jméno FO, , tak s listinnými důkazy (např. komunikací z telefonu či záznamem o podaném vysvětlení).

67. Namítl-li odvolatel, že v provedeném dokazování nemá oporu závěr soudu prvého stupně, že mezi žalobcem a žalovanou bylo dohodnuto, že žalobce společně s přítelkyní budou v nemovitosti pouze dočasně, jakož i závěr o tom, že „dočasnost do doby nalezení jiného bydlení byla mezi účastníky nespornou, na rozdíl od toho, zda bylo domluveno bydlení jen na dva až tři měsíce“, což nebylo prokázáno nespornými tvrzeními, pak tento závěr zcela koresponduje s protokolem o jednání ze dne , datum, , u něhož byli účastníci i jejich právní zástupci přítomni osobně a při němž žalobce výslovně uvedl, že při uzavírání darovací smlouvy nebylo dohodnuto, že si může do nemovitostí kohokoliv přivést. Při témže jednání žalobce uvedl, že řekl žalované, že se do nemovitosti dočasně nastěhuje, na to, zda na dva či tři měsíce, jí již neodpověděl. Proti protokolu z jednání, který je veřejnou listinou, nevznesl žádný z přítomných účastníků námitku protokolace, tudíž tato námitka, jakož i námitka, že nebylo prokázáno, že by byly dohodnuty další podmínky, například bydlení společně s budoucí rodinou a podobně, jsou nedůvodné.

68. Namítal-li žalobce, že v inkriminovanou dobu, kdy žalovaná zaslala jeho manželce výzvu k vyklizení, tvořil se svou manželkou (správně v té době ještě přítelkyní) společnou domácnost, tedy, že tuto výzvu skutečně vnímal jako intenzivní zásah, který v rozporu s dobrými mravy prokazatelně byl, jelikož by tím došlo k faktickému rozbití vzájemného soužití žalobce a jeho manželky, je třeba zdůraznit, že ani jeho manželka, ani on, ani jejich dítě, neměli k předmětné nemovitosti žádné právo a již výše bylo odvolacím soudem konstatováno, že skutečnost, že jim žalovaná umožnila po dobu téměř jednoho roku "dočasně" bydlet v nemovitosti a snášela konfliktní soužití s manželkou žalobce, bylo naopak výrazem vděku. Předmětná výzva byla reakcí na konflikty s manželkou žalobce, který však i nadále měl možnost i s dítětem v nemovitosti bydlet (jeho se předmětná výzva netýkala). Samozřejmě mu rovněž nic nebránilo, aby i on ukončil „dočasné“, v daný okamžik téměř roční, užívání předmětné nemovitosti a, stejně jako před nastěhováním se k žalované, zajistil pro svou novou rodinu bydlení.

69. Evidentní zjevná nesprávnost, kdy v odůvodnění rozsudku je nesprávně uvedeno „tváří tvář žalované“ místo „tváří tvář manželce žalobce“ nepřezkoumatelnost rozhodnutí nezpůsobuje. Celý kontext odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku je zjevný a je zřejmé, kdo směřoval jaké sdělení vůči komu.

70. Odvolací námitky tudíž důvodné nejsou.

71. Odvolací soud shrnuje, že v souzené věci bylo zjištěno, že mezi manželkou žalobce a žalovanou dochází k dlouhodobým neshodám a nelze přehlížet, že vzájemné vulgární výrazy nejsou při komunikaci, zvláště při verbálních konfliktech, výjimečné. Vzájemné vulgarity při jejich konfliktech jsou v podstatě standardem v případě vyřizování neshod a při hádkách; ostatně ve své svědecké výpovědi manželka žalobce uvedla, že používá vulgární výrazy v komunikaci i ve vztahu ke svému manželovi, pokud je naštvaná. Nadto poslední vulgární výraz, pro který žalobce odvolal dar, tj. skutek pod ad 4), žalovaná použila po konfliktu s manželkou dárce v soukromí jí obývané části domu, nikoli jako nadávku při vzájemné výměně názorů. A jak bylo výše konstatováno, tento výraz se manželky dárce zjevně nijak nedotkl, kdy to ani nechtěla řešit před správními orgány.

72. Správným je i závěr soudu prvého stupně, že vděčným dárci je povinován být toliko obdarovaný; za chování třetí osoby (v daném případě manžela obdarované), na kterém se obdarovaný nepodílí, nemůže být obdarovaný penalizován prostřednictvím revokace daru.

73. Zákonodárce pro posouzení nevděku vychází z kombinace měřítka objektivního závadového jednání obdarovaného, které vykazuje určitou vážnost (zjevné porušení dobrých mravů) a měřítka subjektivního (ublížení dárci). Samotné porušení dobrých mravů nevede ke vzniku práva dárce odvolat dar, pokud by mu subjektivně neublížilo. Dárce musí jednání obdarovaného osobně jako újmu pociťovat, přičemž pro posouzení, zda v konkrétním případě jde o nevděk, je nezbytné hodnotit ve vzájemném vztahu motiv dárce a rozsah darování na straně jedné a pohnutky pro nevděk obdarovaného na straně druhé. Vždy je třeba zohlednit všechny okolnosti případu, zejména jednání obdarovaného, případně (souvislostech nyní posuzované věci) jednání manželky dárce či jednání dárce, neboť v takovém případě se zejména v rámci dlouhodobých vztahů může nevděk jevit jinak, respektive v jiném světle. Nadto obdarovaný je odpovědný za nevděčné jednání, kterého se dopustil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.

74. V posuzovaném případě manželka žalobce i žalovaná vůči sobě běžně při neshodách užívaly vulgárních výrazů; při posuzovaných incidentech manželka žalobce, vůči níž vulgární výrazy směřovaly, obdarovanou – žalovanou, provokovala a její jednání a reakce konflikt gradovaly. Přesto žalovaná v tomto konfrontačním prostředí ponechala rodinu žalobce v domě bydlet po dobu téměř jednoho roku, ač původně se do domu žalobce se svou rodinou nastěhoval pouze "dočasně"; pokud za takovéhoto soužití žalovaná odvolala přítelkyni žalobce svůj souhlas k bydlení v domě, nelze žádný ze skutků, pro který žalobce odvolal dar pro nevděk, považovat za skutečnost, která by žalobce k takovému jednání opravňovala.

75. Rozsudek soudu prvého stupně je proto věcně správný a odvolací soud ho podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

76. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované byly přiznány náklady odvolacího řízení. Na nákladech odvolacího řízení účtovala žalovaná toliko dva úkony právní služby a dva režijní paušály k těmto úkonům a ve zbytku se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala. Odměna za jeden úkon právní pomoci činí shodně jako v řízení před soudem prvého stupně 5 620 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč), režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 450 Kč. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 12 140 Kč bylo žalobci uloženo uhradit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.