58 CO 142/2021

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na zdržení se zásahu do vlastnického práva o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 8. 4. 2021, č. j. 19 C 371/2020-45,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4.356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zdržet se od právní moci rozsudku zásahu do vlastnických práv žalobce k pozemku parcelní [číslo] – ostatní plocha v [katastrální uzemí], obci [obec], okres [okres], a to tak, že je povinen zdržet se provádění jakýchkoliv terénních či jiných úprav zasahujících a měnících reliéf anebo složení a vlastnosti povrchu tohoto pozemku, a to ať již jakýmkoli způsobem a za pomoci jakýchkoli zařízení či osob (výrok I.) a že je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13.712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok II.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] a k tomuto pozemku nejsou evidována žádná omezení vlastnického práva. Předmětný pozemek slouží jako přístupový pozemek k dalším pozemkům, které má žalobce ve výlučném vlastnictví, příp. ve spoluvlastnictví. Žalovaný tento pozemek začal od roku 2016 bez povolení žalobce upravovat, a to tak, že odstranil travní porost, navezl tam kamenivo a provedl zhutnění, čímž změnil charakter pozemku, neboť z původně travního pozemku vytvořil„ cestu“, po níž jezdí auty a různou těžkou technikou na pozemek parcela [číslo] který není v jeho vlastnictví, ale o který pečuje. Po těchto zásazích žalovaného musí žalobce dávat předmětný pozemek zase do původního stavu, což obnáší to, že když je tam moc kamení, musí kámen odvézt a uložit, navozit hlínu, zaset trávu a změnit svahování tak, aby voda tekla do obecní strouhy a nikoliv na jiný pozemek žalobce parcelní [číslo]. Žalovaný poté po krátké době opět pomocí těžké techniky povrch pozemku změní (upraví) a vytvoří kompletně nový nájezd na pozemek parcela [číslo].

3. Po právní stránce věc soud I. stupně posoudil podle § 1042 občanského zákoníku.

4. Zdůvodnil aktivní legitimaci žalobce a pasivní legitimaci žalovaného v této věci a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ze dne 20. 9. 2005 sp. zn. 22 Cdo 1485/2005) uzavřel, že v daném případě existuje konkrétní nebezpečí opakování zásahů žalovaného do předmětného pozemku žalobce i v budoucnu a tudíž je žaloba důvodná.

5. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný není ani vlastníkem předmětného pozemku či jeho spoluvlastníkem a rovněž k tomuto pozemku nemá jiné právo užívací či požívací či právo s věcí disponovat, neboť dle výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že k předmětnému pozemku nejsou evidována žádná omezení vlastnického práva. Zásahy žalobce do pozemku byly prokázány důkazy, a to fotografiemi a úředním záznamem policie. Žalovaný úpravy na předmětném pozemku učinil, aniž by měl jakékoliv oprávnění nakládat s pozemkem, proto soud I. stupně uzavřel, že žalovaný svým jednáním, kdy bez právního důvodu provedl zásah do předmětného pozemku ve vlastnictví žalobce, zasáhl do vlastnického práva žalobce, který se může proti takovému zásahu bránit právě zápůrčí žalobou. Zdůraznil nepřípadnost názoru žalovaného prezentovaného v minulosti před orgánem policie (že předmětný pozemek svými zásahy neznehodnotil, ale učinil schůdným) s tím, že žalovaný takovýmto způsobem nemůže zasahovat do cizího pozemku bez souhlasu jeho vlastníka.

6. Žalobě proto vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

7. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. V něm namítl pochybení soudu I. stupně s tím, že předmětný pozemek je historicky veřejnosti přístupnou účelovou komunikací sloužící k obecnému užívání za účelem přístupu a příjezdu k sousedním pozemkům a z toho tedy vyplývá i jeho právo jej užívat, a tedy v případě potřeby i upravovat jeho povrch. K listinným důkazům (fotografiím a úřednímu záznamu Policie České republiky) nemá co do jejich pravosti, resp. věrohodnosti žádné připomínky. Tyto důkazy však samy o sobě ničeho ve vztahu k tvrzení žalobce vůči jeho osobě neprokazují. Pouze až ve spojení s výslechem žalobce jako účastníka řízení, lživě popisujícího okolnosti a důvody jeho takto„ zachyceného“ jednání, tvoří ve svém souhrnu„ příběh“ žalobcem vymyšlený a v žalobě tvrzený. Tento důkazní prostředek je tak podle jeho přesvědčení ve věci zásadní; i když soudem I. stupně to v odůvodnění napadeného rozsudku není výslovně uvedeno, vyšel soud při skutkovém zjištění právě z tohoto důkazního prostředku jakožto věrohodného, ačkoliv tomu tak rozhodně není. Navrhl změnu rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Společně s odvoláním doložil žalovaný řadu listinných důkazů (sdělení [stát. instituce] ze dne 19. 11. 2016, rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 8. 11. 2017, zprávu [stát. instituce] ze dne 20. 8. 2019, rozhodnutí Okresního státního zastupitelství ve [obec] ze dne 12. 9. 2019 a rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 5. 8. 2020), jimiž svá tvrzení hodlá prokázat.

8. V písemném vyjádření k odvolání žalovaného žalobce uvedl, že je považuje za zcela nedůvodné; zdůraznil, že tvrzený odvolací důvod zde není dán. Jak žalovaný výslovně uvedl ve svém odvolání, nemá připomínky k věrohodnosti důkazů. Žalovanému tedy důvod dle ustanovení § 205a písm. c) o. s. ř. nesvědčí. Má za to, že by tvrzení žalovaného a jím navržené důkazy měly být odmítnuty jakožto nová tvrzení a důkazy, pro něž nejsou naplněny podmínky předpokládané v ustanovení § 205 a § 205a o. s. ř.; pakliže žalovaný brojí toliko proti výslechu žalobce, přičemž tento není v odůvodnění označen za rozhodný pro zjištění skutkového stavu, jeho obrana neobstojí. Nadto uvedl, že tvrzení žalovaného jsou lživá, když z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaný neoprávněně zasahoval do vlastnického práva žalobce. Předmětný pozemek není rozhodnutím správního orgánu určen jako veřejně přístupná účelová komunikace. A i pokud by tomu tak bylo, žalovanému nesvědčí žádný právní titul k tomu jakkoliv do pozemku ve vlastnictví žalobce zasahovat. Z důkazů provedených v řízení jednoznačně vyplynulo, k jakým změnám v důsledku činnosti žalovaného došlo. Navrhl potvrzení rozsudku.

9. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.).

10. Z obsahu spisu je zřejmé, že již v žalobním návrhu žalobce tvrdil, že žalovaný minimálně od roku 2016 intenzivně opakovaně bez jakéhokoliv oprávnění, souhlasu, povolení či jiného pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu provádí terénní úpravy na jeho pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Vítová; blíže pak zásahy popsal. Uvedl, že žalovanému nesvědčí jakékoliv soukromoprávní anebo veřejnoprávní oprávnění k dispozici se soukromým pozemkem ve vlastnictví žalobce, ani k jakékoliv terénní či jiné úpravě předmětného pozemku. Žaloba včetně jejího doplnění a předvolání k jednání soudu I. stupně byly žalovanému řádně doručeny včetně výzvy k vyjádření se k věci (blíže k doručování těchto listin žalovanému lze odkázat na odstavec 2. odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, přičemž odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že ve věci byly splněny podmínky ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc bylo možno projednat a rozhodnout v nepřítomnosti žalovaného); žalovaný však ve věci nijak nereagoval, žádná tvrzení žalobce nezpochybnil, k jednání se bez omluvy nedostavil a sám žádné skutečnosti netvrdil a žádné důkazy nedokládal.

11. Odvolací soud uzavírá, že soud prvého stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke správnému závěru, že žalovaný svým jednáním neprávem zasahuje do vlastnického práva žalobce a s ohledem na pokračování v tomto jednání je žaloba důvodná. Správně také zdůraznil, že žalovaný nemůže v řízení zjištěným způsobem zasahovat do vlastnického práva jiné osoby a pozemek žalobce zjištěným způsobem upravovat bez souhlasu vlastníka.

12. Pokud žalovaný v odvolacím řízení (při jednání, které bylo nařízeno odvolacím soudem) tvrdil, že„ v mezidobí došlo k nepravomocnému rozhodnutí správního orgánu, že předmětný pozemek je veřejnou cestou“ pak toto tvrzení není pravdivé; žalovaný společně s odvoláním doložil rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 5. 8. 2020, č. j. [anonymizováno] [spisová značka], a z předmětného rozhodnutí je zjevné, že bylo vydáno 5. 8. 2020, tedy nikoliv v „ mezidobí“, ale cca 8 měsíců předtím, než rozhodl soud I. stupně přezkoumávaným rozsudkem.

13. Žalovaný nerozporuje skutkový stav, který zjistil soud I. stupně, tedy že on mimo jiné i pomocí těžké techniky upravoval předmětný pozemek žalobce způsobem, který žalobce popsal v žalobě a v jejím doplnění, a to opakovaně. Rozporuje závěr soudu I. stupně, že tato jeho činnost byla neoprávněná s tím, že výslech žalobce, byť to v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně není uvedeno, byl pro posouzení věci zásadní a tento důkazní prostředek není věrohodný.

14. Věrohodnost důkazních prostředků nelze zpochybnit například tím, že účastník navrhne jiné důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud I. stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Navržením jiných důkazů (tak, jak v odvolacím řízení činí žalovaný) účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale nabízí soudu další důkazy, pomocí kterých lze zjistit skutkový stav, tentokrát již úplně a správně. Takový postup je možný, nepředstavuje však případ uvedený v § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srovnej přiměřeně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až § 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1641s.).

15. Soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl ke správnému závěru, že žalovaný svým jednáním opakovaně minimálně od roku 2016 způsobem zachyceným na fotografiích založených ve spise (navezení hlíny, kameniva) provedl úpravy předmětného pozemku žalobce, aniž by měl jakékoliv oprávnění nakládat s pozemkem, bez právního důvodu tak provedl zásah do předmětného pozemku ve vlastnictví žalobce a zasáhl tímto způsobem do jeho vlastnického práva. Zásah do vlastnického práva žalobce ze strany žalovaného způsobem, který byl prokázán v tomto řízení, je nepřípustný, a to bez ohledu na to, zda se jedná o veřejnou cestu či nikoliv. I pokud by se jednalo o veřejnou cestu a bylo žalovanému bráněno v jejím užívání, mohl by se svého práva domáhat pouze zákonným způsobem, tj. prostředky práva, nikoliv tak, že svévolně těžkou technikou bude zasahovat do pozemku žalobce a„ utvářet si jej k obrazu svému“.

16. Skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem I. stupně a které žalovaný uplatnil v rámci odvolání, byly uplatněny v rozporu s § 205a o. s. ř. Podle argumentace směřovaly zjevně k ustanovení § 205a písm. c) o. s. ř. (má jimi být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu I. stupně), příp. k ustanovení § 205a písm. f) o. s. ř. (nastaly /vznikly/ po vyhlášení /vydání/ rozhodnutí soudu I. stupně). Výše je odůvodněno, že těmito důkazy nemá být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu I. stupně, ale dalšími důkazy má být zjištěn jiný skutkový stav, tentokrát již„ úplně a správně“, tj. tak, jak ho nyní (tj. v odvolacím řízení) začal tvrdit žalovaný. Nejedná se ani o skutečnosti či důkazy, které nastaly či vznikly po vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně. K těmto tvrzením a důkazům odvolací soud proto nepřihlédl, nadto, jak odůvodněno výše, pro posouzení oprávněnosti či neoprávněnosti zjištěných zásahů do vlastnického práva žalobce je nerozhodné, zda se jedná o cestu veřejnou či nikoliv.

17. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, proto mu byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 4.356 Kč Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po 1.500 Kč (dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 advokátního tarifu), dvou režijních paušálů náhrady výdajů k těmto úkonům po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. 3.600 Kč (2 x 1.500 Kč + 2 x 300 Kč), a 21% DPH k těmto částkám, tj. 756 Kč Náklady odvolacího řízení v celkové výši 4.356 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.