58 Co 16/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/1 zatoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 2. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 1/1 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 3. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/1 zastoupená Anonymizováno Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 3/0 4. Jméno zainteresované osoby 4/0 Datum narození zainteresované osoby 4/0 Adresa zainteresované osoby 3/1 zastoupená opatrovnicí Jméno zástupce zainteresované osoby 4/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 4/0 o vyklizení nemovitých věcí o odvolání žalovaných 1. a 2. proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. 11. 2023, č. j. 12 C 259/2022-111, I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I, II, III, IV a V potvrzuje.II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku VI mění tak, že se České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.III. Ve vztahu žalobkyně a žalovaných 1. a 2. jsou žalovaní 1. a 2. povinni nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení každý ve výši 263,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Ve vztahu žalobkyně a žalovaných 3. a 4. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto, že žalovaní , právnická osoba, . a 4. jsou povinni vyklidit a vyklizené odevzdat žalobkyni nemovité věci v k. ú. , adresa, , a to pozemek , Anonymizováno, . č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, - , Anonymizováno, ², , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, ode dne právní moci tohoto rozsudku (výroky I., II., III. a IV.), dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalovanými , právnická osoba, . a 4. a žalobkyní nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.) a že žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Kroměříži náklady řízení v plné výši, jež bude spolu s lhůtou k plnění vyčíslena v samostatném rozhodnutí s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká do výše plnění povinnost druhého žalovaného (výrok VI.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala vyklizení žalovaných z předmětných nemovitostí s odůvodněním, že je jejich výlučným vlastníkem a žalovaní nemovitosti užívají bez právního důvodu. Žalovaní 1. a 2. sdělili, že s žalobou nesouhlasí s tím, že žalovaná 2. uzavřela s žalobkyní dohodu o nájmu nemovitostí včetně příslušenství a byla dohodnuta částka nájemného. Dále se žalobkyně s žalovanými 1. a 2. dohodla na práci, kterou měli žalovaní 1. a 2. vykonat na nemovitosti. Soud I. stupně vyzval žalované 1. a 2. k doplnění tvrzení a označení důkazů stran tvrzeného uzavření nájemní smlouvy, ašak na tuto výzvu nebylo reagováno.

3. Zákonný zástupce 3. žalované se žalobou a uplatněným nárokem souhlasil.

4. Opatrovnice žalované 4. uvedla, že je v zájmu nezletilé, aby nadále bydlela se svými rodiči v prostředí, které jí je známé a vychází z tvrzení žalovaných 1. a 2. o existenci dohody o nájmu.

5. Žalobkyně popřela, že by někdy uzavřela s žalovanými nájemní smlouvu, žalovaní nikdy nehradili nájemné.

6. V průběhu řízení žalovaní 1. a 2. namítli, že dle § 2238 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), došlo k vydržení nájemního práva, když žalovaná 2. bydlí v domě od února či března 2019 a výzva žalobkyně byla žalované 2. doručena až dne , datum, . Nájemní smlouva byla uzavřena ústně.

7. Při jednání dne , datum, soud I. stupně vyzval žalované 1., 2. a 4. k doplnění tvrzení a označení důkazů stran bližší specifikace nájemní smlouvy a žalované 1. a 2. k doplnění tvrzení a označení důkazů stran bližší specifikace dohody o práci. Zároveň byli poučeni podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), o následcích nevyhovění této výzvě. V reakci na tuto výzvu žalovaní 1. a 2. přípisem ze dne , datum, soudu sdělili, že nájemní smlouva byla uzavřena ústně a že žalovaní 1. a 2. měli provést stavební úpravy domu jako kompenzaci nájemného.

8. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav:

9. Žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitých věcí a žalovaní tyto nemovitosti užívají bez právního důvodu. Žalovaní 1., 2. a 3. bydlí v nemovitosti od října 2019, žalovaná 4. od svého narození; toho času žalobkyně přenechala nemovitosti žalované 2. žalované 3. k bezplatnému užívání, a to bez určení doby užívání. Žalobkyně vyzvala žalované k vyklizení a předání nemovitých věcí.

10. Na zjištěný skutkový stav soud I. stupně aplikoval ustanovení § 1012 věty prvé o. z., § 1040 odst. 1 o. z., § 2201 o. z., § 2237 o. z., § 2238 o. z. a § 2189 o. z., které jsou citovány v odstavcích 24-29 odůvodnění posuzovaného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje.

11. Soud I. stupně uzavřel, že podle § 1012 věta první o. z. má žalobkyně právo na ochranu svého vlastnického práva, zejména má právo domáhat se vyklizení nemovitostí (§ 1040 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaní užívají předmětné nemovitosti bez právního důvodu, žalobě vyhověl.

12. Pokud žalovaní tvrdili, že mezi žalobkyní a žalovanou 2. byla uzavřena ústní nájemní smlouva, bylo toto tvrzení v řízení vyvráceno svědeckou výpovědí , jméno FO, a , jméno FO, a neexistenci nájemní smlouvy nasvědčuje také jednání samotných žalovaných, kteří ani přes výzvu nebyli schopni soudu předestřít obsah tvrzené nájemní smlouvy, a dokonce ani datum jejího uzavření. Nebyla-li nájemní smlouva uzavřena (platně či neplatně), nemohlo dojít ani k tzv. vydržení nájemního práva ve smyslu § 2238 o. z., neboť žalovaní nemohli být v dobré víře, že nájem je po právu; pro naplnění předpokladů fikce vyjádřené v § 2238 o. z. není splněna ani minimální doba tří let, po kterou by museli žalovaní být v dobré víře, že nájem je po právu; žalovaní počali bydlet v nemovitostech v říjnu 2019, což bylo prokázáno výpovědí svědka , jméno FO, a čestným prohlášením , jméno FO, ; nadto již v únoru 2022 žalovaní apelovali na žalobkyni, aby jim předložila nájemní smlouvu (poté, co žalobkyně vyzvala žalovaného 1. k vyklizení), z čehož je zřejmé, že si žalovaní byli vědomi neexistence nájemní smlouvy (a tedy i toho, že nájem není po právu).

13. Rovněž tvrzení žalovaných 1. a 2., že nájemné mělo být kompenzováno pracemi žalovaných, bylo v řízení vyvráceno. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že nemovitosti byly žalované 2. přenechány bezplatně, že rekonstrukce financovala žalobkyně se svým manželem a pokud se žalovaný 1. nabídl, že nějaké práce vykoná, mělo tak být učiněno zdarma, a to za tím účelem, aby žalobkyně spolu se svým manželem ušetřili; to bylo prokázáno svědeckou výpovědí , jméno FO, a , jméno FO, .

14. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení vzdala, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

15. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že tyto náklady spočívají v odměně ustanovené opatrovnice žalované 4., přičemž jejich výše bude vyčíslena spolu se stanovením lhůty k plnění a k plnění v samostatném rozhodnutí. Vysvětlil, proč k úhradě těchto nákladů zavázal toliko žalované 1. a 2.

16. V odůvodnění svého rozhodnutí soud I. stupně podrobně vysvětlil, proč neprovedl další navrhované důkazy.

17. Pokud žalobkyně předložila k důkazu messengerovou komunikaci s žalovanou 2., učinila tak až po koncentraci řízení, proto soud tento důkaz blíže nehodnotil.

18. Pokud žalovaní 1. a 2. navrhovali výslech rodičů žalovaného 1., svědka , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, a svědka , jméno FO, , a to k existenci nájemní smlouvy a k jejímu obsahu, kdy tyto skutečnosti jim měli sdělovat žalovaní 1. a 2., zdůraznil soud prvého stupně, že výslech navrhovaných svědků zcela postrádá vypovídací hodnotu, mají-li tito svědci tlumočit to, co jim žalovaní 1. a 2. sdělili, nadto pokud jde o obsah tvrzené nájemní smlouvy, pak není co fakticky dokazovat, když žalovaní konkrétní obsah smlouvy netvrdili, a to navzdory tomu, že je soud k tomu vyzval postupem dle § 118a o. s. ř.

19. Navrhovali-li žalovaní 1. a 2. svůj účastnický výslech k prokázání obsahu nájemní smlouvy, pak platí i v tomto případě, že absentují tvrzení žalovaných 1. a 2. k obsahu nájemní smlouvy. Nadto bylo v řízení prokázáno, že nájemní smlouva uzavřena nebyla, a to jinými důkazy. Pokud jde o prokázání počátku bydlení žalovaných v nemovitostech, a to pro účely běhu případné vydržecí lhůty (§ 2238 o. z.), pak v řízení provedeným dokazováním bylo vyvráceno tvrzení žalovaných, že v nemovitostech bydlí od února či března 2019.

20. Pokud byl navrhován důkaz účastnickým výslechem žalobkyně, zdůraznil soud I. stupně, že k účastnickému výslechu je přistupováno zpravidla tehdy, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak, což v případě účastnického výslechu žalobkyně není dáno. Tato podmínka ostatně není naplněna ani v případě účastnického výslechu žalovaných 1. a 2., když skutečnosti, které měly být účastnickými výslechy prokázány, byly již provedenými důkazy zcela vyvráceny.

21. Proti rozsudku podali odvolání žalovaní 1. a 2. V odvolání namítli účelové – nesprávné hodnocení provedených důkazů a současně napadli, že soud I. stupně zamítl jimi navržené důkazy. Právě tyto důkazy, respektive svědci navržení žalovanými, mohli detailně ozřejmit reálnou situaci, kterou měli dohodnutou s žalobkyní. Zamítnutím navržených důkazů se žalovaní cítí zkráceni na svých právech, a tudíž neúplné dokazování nemůže být relevantním podkladem pro spravedlivé rozhodnutí ve věci samé. Dle žalovaných je nutné provést ke zjištění skutkového stavu navržené důkazy a na jejich základě lze pak dospět ve věci samé k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud I. stupně. Navrhli proto zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

22. Žalobkyně v písemném vyjádření k podanému odvolání namítla nedůvodnost odvolacích námitek. Poukázala na judikaturu soudů, podle níž není povinností soudu provést veškeré účastníky navržené důkazy, avšak je povinností soudu o všech návrzích rozhodnout a pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů. Soud nemusí, a dokonce by ani s ohledem na zásadu ekonomiky řízení neměl, provádět veškeré důkazy navržené účastníky, ale je jeho povinností provést takové důkazy, které umožní učinit odůvodněný závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně má za to, že soud I. stupně svým povinnostem dostál. Rozsudek soudu I. stupně je přezkoumatelný, z jeho odůvodnění vyplývá, že soud I. stupně přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, srozumitelně podal, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, důkazy hodnotil v jejich vzájemné souvislosti, uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, které skutečnosti shledal za prokázané a které nikoliv a vypořádal se také s tím, proč neprovedl i další navržené důkazy. Je správný jeho závěr, že žalovaní o jimi tvrzené nájemní smlouvě neunesli břemeno tvrzení, pročež tento nedostatek nelze odstranit výslechem navržených svědků, tento by zcela postrádal opodstatnění a vypovídací hodnotu. Stejně pak to platí i ve vztahu k tvrzeným stavebním pracím a kompenzování nájemného, kde žalovaní rovněž neunesli břemeno tvrzení. Navrhla potvrzení rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti.

23. Zákonný zástupce žalované , Jméno zainteresované osoby 3/0, v písemném vyjádření k odvolání žalovaných 1. a 2. uvedl, že nárok uplatněný v žalobě i nadále uznává v plném rozsahu.

24. Zástupkyně žalované , Jméno zainteresované osoby 4/0, se k odvolání vyjádřila v rámci jednání odvolacího soudu s tím, že se ztotožnila s názorem žalovaných1. a 2.

25. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, , jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) žalovanými 1. a 2. jako k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.).

26. Skutková zjištění učiněná soudem I. stupně jsou správná a odvolací soud je zcela přejímá. Soud I. stupně učinil správný závěr o skutkovém stavu a zjištěný skutkový stav podřadil pod správná zákonná ustanovení. Soud I. stupně rovněž vysvětlil, proč neprovedl veškeré navržené důkazy.

27. Lze uzavřít, že rozhodnutí soudu I. stupně je přezkoumatelným způsobem odůvodněno, jeho závěry jsou správné a k odůvodnění rozhodnutí není co dodat, pokud by odvolací soud neměl opakovat správné a odůvodněné závěry odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí.

28. Proto toliko k odvolacím námitkám:

29. Spatřují-li žalovaní 1. a 2. pochybení soudu I. stupně v tom, že neprovedl jimi navržené důkazy s tím, že jimi navržení svědci mohli detailně ozřejmit reálnou situaci, kterou měli dohodnutou s žalobkyní, není tato námitka důvodná.

30. Řízení v přezkoumávané věci je tzv. řízením sporným, jež je ovládáno zásadou projednací. Tato zásada je tradičně chápána tak, že tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadně věcí účastníků řízení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (§ 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o. s. ř.) a povinnost důkazní (§ 120 o. s. ř.).

31. Aby účastník mohl splnit svou zákonnou povinnost označit potřebné důkazy, musí především splnit svou povinnost tvrzení. Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečností účastníkem (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Teorie procesního práva v této souvislosti hovoří o břemeni tvrzení.

32. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak zpravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Jinými slovy řečeno, nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má za následek, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil a která nevyšla v řízení najevo, zpravidla nebude předmětem dokazování (srovnej přiměřeně například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1014/2003).

33. Jde-li o skutečnost rozhodnou podle hmotného práva, pak neunesení břemene tvrzení o této skutečnosti bude mít pro účastníka většinou za následek pro něho nepříznivé rozhodnutí.

34. Odvolatelé zcela přehlíží, že byli soudem I. stupně řádně při jednání poučeni o tom, které skutečnosti mají ve vztahu k jimi tvrzené nájemní smlouvě tvrdit a rovněž byli poučeni o tom, které skutečnosti mají tvrdit ohledně jimi tvrzené dohody uzavřené s žalobkyní o práci, kterou měli vykonat; byli poučeni i o tom, že pokud tak neučiní, nemusí být ve sporu úspěšní (§ 118a odst. 1, 3 o. s. ř.), byla jim poskytnuta lhůta 15 dnů k doplnění rozhodných skutečností a označených důkazů dle tohoto poučení s tím, že ve vztahu těmto tvrzením a důkazům nastane uplynutím této lhůty koncentrace řízení. V rámci výzvy bylo konkrétně specifikováno, která tvrzení mají doplnit. Na výzvu reagovali zcela nedostatečně, kdy zopakovali toliko to, že nájemní smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou 2. ústní formou.

35. Soud I. stupně přiléhavě konstatoval, že pokud nedoplnili svá tvrzení ohledně jimi tvrzené (a žalobkyní popírané) nájemní smlouvy, případně o dohodě ohledně jimi tvrzených pracích, tak nebylo co prokazovat a nebylo tedy nutno provádět žádné důkazy. Dokazování totiž slouží k tomu, aby jimi byly prokázány skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, a nikoliv k tomu, aby z nich snad soud měl dovozovat, co hodlá účastník tvrdit.

36. Pokud tedy soud I. stupně neprovedl další navrhované důkazy a odůvodnil, proč tak neučinil, pak ve svém postupu nijak nepochybil. Ve svém rozhodnutí hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. veškeré přípustné důkazy a v odůvodnění rozhodnutí ozřejmil, jaké skutečnosti z nich zjistil. Zcela nekonkrétní námitka o „účelovém – nesprávném hodnocení provedených důkazů“ je tedy rovněž nedůvodná.

37. Rozhodnutí soudu I. stupně je ve výrocích I. až V. správné, proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II., III., IV a V potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

38. S ohledem na skutečnost, že nezletilé , Jméno zainteresované osoby 4/0, byla jako kolizní opatrovník ustanovena opatrovnicí advokátka , Jméno zástupce zainteresované osoby 4/0, bude mít tato nárok, aby jí stát zaplatil její odměnu. Soud I. stupně proto zjevně veden úvahou o povinnosti neúspěšných účastníků tohoto řízení zaplatit tyto náklady státu s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl ve výroku VI. rozsudku, že žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit státu - České republice na účet Okresního soudu v Kroměříži - náklady řízení vzniklé státu v plné výši, jež bude spolu s lhůtou k plnění vyčíslena v samostatném rozhodnutí s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká do výše plnění povinnost druhého žalovaného.

39. Pro uložení povinnosti náhrady nákladů státu žalovaným 1. a 2. však v daném případě nejsou dány podmínky.

40. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř., zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. V posuzované věci však žalované , Jméno zainteresované osoby 4/0, nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení (jako účastník byla v řízení neúspěšná). Podmínky ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. tudíž v posuzované věci splněny nejsou. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku VI. změnil tak, že se České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

41. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla plně úspěšná žalobkyně, proto jí odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

42. Náklady odvolacího řízení sestávají z dvou paušálních náhrad podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ke dvěma úkonům – sepisu vyjádření k odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu. Dále žalobkyni bylo přiznáno cestovné z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět k jednání odvolacího soudu osobním automobilem registrační značky , SPZ, ve výši po zaokrouhlení 453 Kč (vzdálenost 60 km, spotřeba dle technického průkazu 5,1 l na 100 km benzínu automobilového 95 oktanů; dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,60 Kč a cena benzínu automobilového 95 oktanů 38,20 Kč za 1 l). Celkem tak náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí 1.053 Kč.

43. Na straně žalovaných, kteří v řízení nebyli neúspěšnými účastníky, jsou kromě žalovaných 1. a 2. rovněž dvě nezletilé děti, které by se rovněž měly podílet na povinnosti k náhradě nákladů řízení úspěšné žalobkyni. Odvolací soud však zohlednil skutečnost, že nezletilé děti jsou bez příjmu, na příčinách, které vedly k podání žaloby, se nijak nepodílely a účastníky řízení jsou toliko z toho důvodu, že sdílely bydlení se svou matkou (žalovanou 2.), případně rovněž se svým otcem (v případě žalované 4.). Odvolací soud proto ve vztahu k nezletilým dětem aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. a zmíněné okolnosti shledal jako důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalovaným 3. a 4. nepřiznal.

44. Žalovaní jsou v tomto řízení v postavení samostatných společníků, proto by každý z nich měl hradit náklady řízení žalobkyně rovným dílem (nikoli společně a nerozdílně). Proto odvolací soud rozhodl, že ve vztahu žalobkyně a žalovaných 1. a 2. je každý z žalovaných 1. a 2. povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v rozsahu 25 %, tedy (po zaokrouhlení) ve výši 263,30 Kč.

45. Lhůta plnění byla žalovaným 1. a 2. stanovena do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.