58 Co 171/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 70.000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Anonymizováno ze dne 28. 3. 2025, č. j. Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 11.495 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 70.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení (výrok I.); žalobci uložil povinnost ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení (výrok II.), nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 99.255 Kč k rukám zástupce žalovaného (výrok III.) a nahradit České republice - Okresnímu soudu ve , adresa, náklady řízení ve výši 10.526,32 Kč (výrok IV.).

2. Žalobce odůvodnil požadavek na zaplacení částky 70.000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení tvrzením, že dne , datum, uzavřel s žalovaným smlouvu o výpůjčce, na jejímž základě přenechal žalovanému k bezplatnému užívání do , datum, do 15:00 hodin obytný přívěs DETHLEFS, 203, reg. zn. , SPZ, (správně , Anonymizováno, - dále také jen "přívěs"); strany se dohodly, že při nevratném poškození přívěsu nahradí žalovaný žalobci škodu ve výši 80.000 Kč; žalovaný uhradil žalobci vratnou kauci ve výši 10.000 Kč. Žalovaný přívěs nevratně poškodil již dne , datum, , když při jízdě přes nerovný železniční přejezd v Huštěnovicích dostatečně nepřizpůsobil rychlost jízdy, čímž způsobil rozpojení jízdní soupravy. Odpojený přívěs následně narazil do prohlubně vedle vozovky, čímž došlo k jeho nevratnému poškození. Žalovanému tak podle žalobce vznikla povinnost zaplatit v souladu se smlouvou částku 80.000 Kč, přičemž na její úhradu žalobce započetl žalovaným složenou kauci ve výši 10.000 Kč. K úhradě tak zbyla částka 70.000 Kč, kterou ani přes výzvu žalobce žalovaný do , datum, nezaplatil, pročež je od , datum, se zaplacením uvedené částky v prodlení.

3. Žalovaný potvrdil, že dne , datum, uzavřel s žalobcem smlouvu o výpůjčce uvedeného přívěsu a složil dohodnutou kauci ve výši 10.000 Kč. Poukazoval však na to, že při předání přívěsu to byl žalobce, kdo přívěs zapojil, přičemž po ujetí asi 2,5 km došlo k samovolnému rozpojení soupravy a poškození přívěsu. Policie ČR přivolaná k místu dopravní nehody konstatovala, že příčinou nehody byl špatný technický stav jízdní soupravy, a to konkrétně přípojného vozidla. Žalovanému za to byla v blokovém řízení uložena pokuta ve výši 1.100 Kč. Podle žalovaného došlo k rozpojení jízdní soupravy s následným poškozením přívěsu v důsledku špatného technického stavu přívěsu, a proto žalovaný odpovědnost za škodu na přívěsu vzniklou nenese. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, a naopak při jednání konaném dne , datum, navrhl, aby soud žalobci uložil zaplatit mu částku odpovídající složené a nevrácené kauci ve výši 10.000 Kč a dále částku 1.100 Kč odpovídající žalovaným zaplacené pokutě za špatný technický stav přívěsu, tj. celkem částku 11.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení.

4. Ve věci původně vydaný rozsudek, č. j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, nabyl právní moci jen ve výroku III., kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky odpovídající žalovaným zaplacené pokutě za špatný technický stav jízdní soupravy ve výši 1.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu byl usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce koupil obytný přívěs značky DETHLEFFS, 203, vyrobený v roce 1993, reg. zn. , SPZ, , dne , datum, od prodávajícího , jméno FO, za cenu 80.000 Kč; jako jeho vlastník a provozovatel byl žalobce evidován v registru vozidel od , datum, ; první datum registrace přívěsu je , datum, ; dne , datum, prošel přívěs technickou prohlídkou bez závad.

6. Žalovaný kontaktoval žalobce na základě nabídky zapůjčení obytného přívěsu na internetu, dohodli se na předání a převzetí přívěsu dne , datum, , tj. pouhé čtyři dny poté, co jej žalobce sám zakoupil. Přívěs byl žalobcem přenechán žalovanému k užívání za úplatu ve výši 700 Kč za den užívání. Před převzetím přívěsu dne , datum, zaplatil žalovaný žalobci vedle vratné kauce ve výši 10.000 Kč také částku 10.500 Kč (tj. 15 dnů po 700 Kč) za pronájem přívěsu. Žalobcem vyhotovená písemná smlouva o výpůjčce věci movité datovaná dnem , datum, neodpovídá skutečnosti, když v ní není ani zmínka o tom, že je přívěs přenecháván žalovanému za jakoukoliv úplatu (nájemné, amortizaci apod.).

7. Mezi účastníky není sporu o tom, že zapojení přívěsu za tažné vozidlo žalovaného při jeho předání žalovanému dne , datum, provedl žalobce. V podrobnostech ohledně průběhu předání uvěřil soud prvního stupně spíše výpovědím žalovaného a jeho spolujezdce , jméno FO, , než výpovědi žalobce a jeho tehdejšího spolupracovníka , jméno FO, . Neuvěřil slovům žalobce o tom, že po připojení přívěsu taháním za oje přívěsu opakovaně zkoušel pevnost spojení. Uvěřil shodným výpovědím žalovaného a , jméno FO, , že žalovaný nacouval k přívěsu a než vystoupil, tak žalobce přívěs zapojil. Žalovaný následně odmítl nabídku žalobce, že mu zapojení znovu ukáže. S takto zapojeným přívěsem žalovaný se spolujezdcem odjeli. Spekulativní tvrzení žalobce o tom, že žalovaný v době od převzetí přívěsu do okamžiku předmětné nehody provedl odpojení a opětovné připojení přívěsu byla vyvrácena výpovědí svědka , jméno FO, , kterého žalobce sám k důkazu navrhl. Při jízdě od obce , adresa, směrem na , adresa, přes tam se nacházející železniční přejezd došlo k rozpojení jízdní soupravy s následným utržením bezpečnostního lanka přívěsu, což vedlo k vyjetí odpojeného přívěsu mimo vozovku s následným nárazem do prohlubně nacházející se vpravo od vozovky ve směru jízdy. V důsledku nárazu došlo k poškození kabiny přívěsu v pravé přední části dole, a to jejím zdeformováním a popraskáním.

8. Pro posouzení věci bylo významným zjištění, že připojení přívěsu k (tažnému) vozidlu žalovaného před tím, než došlo k rozpojení jízdní soupravy, provedl sám žalobce, který tak nese odpovědnost za to, že toto spojení bylo provedeno řádně a správně. Podle přesvědčení soudu prvního stupně důkazy v řízení provedené svědčí o tom, že zapojení přívěsu řádně a správně provedeno nebylo; případně nebylo připojovací zařízení přívěsu plně funkční.

9. Soud vyšel především ze závěrů soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Vzhledem k tomu, že přívěs nebyl zdokumentován v místě a ve stavu, v jakém se bezprostředně po nehodě nacházel, když bezprostředně po nehodě bylo s odpojeným přívěsem a tažným zařízením manipulováno, přívěs byl vytažen z příkopu, bylo spuštěno manipulační kolečko, přívěs přepraven na druhou stranu komunikace a tlama jeho tažného zařízení byla očišťována od hlíny, není možné jednoznačně určit příčinu rozpojení jízdní soupravy, jakož i další okolnosti předmětné nehody. Znalec obdržel ke zkoumání demontované tažné zařízení v jiném stavu, než se nacházelo bezprostředně po dopravní nehodě dne , datum, .

10. Při zkoumání tažného zařízení přívěsu dospěl znalec k závěru, že pokud bylo řádně spojeno s tažným zařízením vozidla , jméno FO, náležejícího žalovanému, spojení bylo pevné a při montáži nevykazovalo nadbytečné vůle. Tažné zařízení vozidla , jméno FO, bylo zcela nové, bez vad, homologované. Tažné zařízení přívěsu je vybaveno zařízením, které omezuje či tlumí horizontální rozkmitání přívěsu (tlumič kmitání). Možná nedostatečná funkce tlumiče kmitání podle znalce neměla vliv na rozpojení jízdní soupravy při jízdě přes železniční přejezd. Funkční plochy tažného zařízení přívěsu nevykazovaly žádné nadměrné opotřebení či poškození. Znalcem bylo zjištěno, že na fotografiích pořízených policisty po nehodě byla dokumentována vodorovná rycí stopa, která koresponduje s omačkáním dosedací plochy tlumiče kmitání. Znalec proto zkoumal, zda bylo možné nasadit tažné zařízení přívěsu na kouli tažného vozidla tak, aby omačkání dosedací plochy tlumiče kmitání korespondovalo s vodorovnou rycí stopou na kouli tažného zařízení vozidla, a přitom by se ve spojovacím kloubu vytvořilo nějaké silové spojení. Potvrdilo se, že to možné bylo, avšak toto spojení bylo nesprávné, což mimo jiné dokládal fakt, že v tomto případě nebylo možné dát hlavní páku tažného zařízení přívěsu úplně dolů. Existence dokumentované rycí stopy na kouli tažného vozidla korespondující s omačkáním dosedací plochy tlumiče kmitání tažného zařízení přívěsu tak dle názoru soudu prvního stupně svědčí o tom, že zapojení přívěsu před nehodou nebylo řádné.

11. Znalec prakticky vyloučil, že by příčinou rozpojení soupravy byla nepřiměřená rychlost žalobce při jeho jízdě přes železniční přejezd.

12. Podle původního znaleckého posudku příčinou rozpojení jízdní soupravy mohla být podpěra manipulačního kolečka, která mohla být v době rozpojení málo zvednuta nad vozovku. Nelze totiž vyloučit, že silově velmi zatížené manipulační kolečko, které se odvalovalo po železničním přejezdu, mohlo způsobit rozpojení spojovacího kloubu tažného zařízení bez ohledu na to, zda bylo tažné zařízení přívěsu spojeno s tažným zařízením vozidla správně či nikoliv. Uvedené soud prvního stupně hodnotil následovně: Takto nastalé rozpojení soupravy má svou příčinu v nesprávné poloze manipulačního kolečka (jeho podpěry). Buďto kolečko nebylo dostatečně zvednuto od počátku, což je ovšem vina žalobce, který zapojení přívěsu před nehodou prováděl, nebo sice bylo zvednuto dostatečně vysoko, ale během jízdy pokleslo z důvodu uvolnění nedostatečně funkčního či nedostatečně utaženého svěrného mechanismu podpěry. I tato možnost však jde k tíži žalobce, neboť nedostatečně funkční svěrný mechanismus podpěry manipulačního kolečka znamená, že věc nebyla žalovanému přenechána ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Uvolnění svěrného mechanizmu znamená, že žalobce zapojení přívěsu neprovedl řádně. Posledně uvedené možnosti odpovídá zjištění vyplývající ze slov samotného žalobce, který uváděl, že svěrný mechanizmus podpěry manipulačního kolečka nepoužíval, k manipulaci s přívěsem za pomoci manipulačního kolečka používal vnitřního závitu podpěry manipulačního kolečka, jehož vytočením dokázal dostatečně zvednout oj přívěsu. Žalobce tak svěrný mechanizmus neužíval, pravidelně jej neuvolňoval a neutahoval, což mohlo vést k jeho samovolnému uvolnění s následným poklesem podpěry manipulačního kolečka, jež mohla shora popsaným způsobem vyvolat rozpojení soupravy.

13. Z doložených fotografií je ovšem patrné, že k tření manipulačního kolečka po rozpojení soupravy docházelo v jeho horní poloze u oje, a to nejprve v poloze před svěrným mechanizmem podpěry a posléze v poloze za svěrným mechanizmem podpěry. To ovšem znamená, že v době rozpojení soupravy bylo manipulační kolečko v horní poloze u oje před svěrným mechanizmem jeho podpěry. Po rozpojení soupravy došlo k pádu manipulačního kolečka na zem. V důsledku působení sil na toto kolečko, došlo k uvolnění svěrného mechanizmu jeho podpěry s následným přetočením kolečka tak, že již "netrčelo" vpředu proti směru pohybu přívěsu, ale stočilo se dozadu po směru pohybu. Jinak si totiž dle výpovědi znalce existenci stop tření kolečka o oj přívěsu nacházející se jak před svěrným mechanizmem podpěry, tak za ním, vysvětlit nelze. Toto zjištění současně vylučuje, že příčinou rozpojení bylo kolečko, které bylo nedostatečně zvednuté nad vozovku (viz shora), neboť v takovém případě je zřejmé, že by se jeho otěr na oji před svěrným mechanizmem podpěry nacházet nemohl. Uvolněné kolečko by se totiž logicky stočilo dozadu a poddalo se směru jízdy přívěsu a k jeho oděru na oji před svěrným mechanizmem podpěry by vůbec nedošlo. Soud proto uzavřel, že příčinou rozpojení soupravy nebylo nedostatečně zvednuté manipulační kolečko.

14. Protože bylo znalcem konstatováno, že v případě řádně fungujícího tažného zařízení přívěsu, resp. v případě jeho řádného zapojení, k samovolnému rozpojení soupravy dojít nemohlo, vyplývá z toho, že jedinými v úvahu přicházejícími příčinami rozpojení bylo nedostatečně funkční tažné zařízení přívěsu nebo jeho nesprávné zapojení. Obě tyto příčiny však jdou k tíži žalobce.

15. Na nedostatečnou funkčnost tažného zařízení přívěsu ukazuje zjištění, že po nehodě nebylo možné přívěs řádně zapojit, což potvrdili i oba účastníci. Z důvodu nefunkčního přípojného zařízení přívěsu (tlama přívěsu byla rozvolněná a nedržela tak, jak měla) byla přivolanými policisty žalovanému jako řidiči soupravy uložena pokuta v blokovém řízení.

16. Zjištění znalce o tom, že v době jeho zkoumání bylo tažné zařízení přívěsu plně funkční, neprokazuje jeho plnou funkčnost v době nehody. Jednak před tím, než tažné zařízení znalec zkoumal, s ním bylo neznámým způsobem manipulováno, jednak znalec vysvětlil fakt, že po nehodě zařízení funkční nebylo a v době jeho zkoumání již zase ano, tak, že mohlo dojít k jeho zaseknutí, které se následně samo uvolnilo.

17. I pokud by ovšem v době nehody připojovací zařízení přívěsu plně funkční bylo, k rozpojení soupravy by tak mohlo dojít zjevně jen v důsledku jeho nesprávného zapojení, které ovšem prováděl žalobce. Znalec přitom popsal možnost nesprávného zapojení přívěsu, při kterém se i tak vytvořilo silové spojení.

18. Za tohoto stavu jsou však jiné příčiny rozpojení soupravy než nedostatečně funkční tažné zařízené nebo jeho nesprávné zapojení znalcem vyloučeny. Obě uvedené příčiny jsou přitom příčinami tížícími žalobce, neboť on měl přenechat přívěs ve stavu způsobilém k užívání a on sám provedl jeho zapojení k tažnému vozidlu.

19. Žalobce přenechal žalovanému k užívání přívěs starý cca 30 let, o jehož stavu sám mnoho nevěděl (v té době ho měl jen čtyři dny). Důkazem o jeho nevyhovujícím technickém stavu je i zjištění, že došlo k utržení bezpečnostního ocelového lanka, což se jednoznačně nesmí stát, neboť jeho úlohou je, aby nedošlo k opuštění dráhy tažného vozidla a přejetí například do protisměru, jak vysvětlil i znalec. Otázkou pak je, jak se na vzniku škody podílel fakt, že přívěs opustil dráhu tažného vozidla v důsledku utržení ocelového bezpečnostního lanka a zřejmě jen proto narazil do příkopu. Jeho poškození by při zachované funkci uvedeného lanka byla zjevně jiná a možná by ani k jeho poškození nedošlo, neboť by ojí narazil do tažného vozidla a zřejmě bez poškození by se zastavil. Nefunkčnost bezpečnostního lanka jde přitom opět k tíži žalobce, neboť přívěs s nefunkčním bezpečnostním lankem není přívěsem ve stavu způsobilém k jeho řádnému užívání.

20. Soud proto dospěl k závěru, že jedinými možnými příčinami, pro které došlo uvedeného dne v daném místě k rozpojení jízdní soupravy, bylo její nesprávné zapojení provedené žalobcem, resp. špatný technický stav tlamy tažného zařízení přívěsu. To společně s nefunkčním bezpečnostním lankem přívěsu, které se přetrhlo, ač nemělo, vedlo ke shora popsanému poškození přívěsu. Naopak bylo vyloučeno, že by možnou příčinou rozpojení jízdní soupravy byla její nepřiměřená rychlost při jízdě přes přejezd. Soud proto uzavřel, že důvodem vzniku škody na přívěsu žalobce byly jen okolnosti přičitatelné žalobci samotnému, neboť ten buďto neprovedl správné zapojení soupravy anebo přívěs nepřenechal žalovanému ve stavu umožňujícímu jeho řádné užívání, když tažné zařízení bylo zřejmě nefunkční a bezpečnostní lanko, které mělo vzniku případné škody také zabránit, jakbysmet.

21. S ohledem na učiněná zjištění soudu o možných příčinách vzniku škody na přívěsu žalobce, nebylo již zapotřebí provádět výslech či dotaz na , tituly před jménem, , Anonymizováno, za účelem zjištění, jak on sám manipuloval s tlamou tažného zařízení přívěsu v době, kdy ji měl v držení. Soud proto tento důkaz neprováděl, když žalovaný, který jej navrhl, na jeho provedení ani netrval.

22. Soudu ani přes opakované výzvy nebyly společností, která provedla technickou prohlídku (, právnická osoba, ), předloženy obrazové záznamy z průběhu této prohlídky. Nicméně fakt, že byl přívěs dne , datum, shledán bez závad, neznamená, že byl ve stejném stavu o měsíc později. Protože ani přes opakované výzvy soudu nebyla předložena obrazová dokumentace uvedené technické prohlídky, lze o správnosti údajů v protokole o jejím provedení pochybovat.

23. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalobce přenechal žalovanému konkrétně určenou věc k dočasnému užívání za úplatu, tedy účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu podle § 2201 a násl. o. z. (a nikoliv smlouvu o výpůjčce podle § 2193 o. z., jak to tvrdil a takto označenou smlouvou také dokládal žalobce). Nebyl-li přívěs žalobce za tažné vozidlo žalovaného žalobcem zapojen řádně, lze to hodnotit jako nesplnění povinnosti pronajímatele (žalobce) přenechat nájemci (žalovanému) pronajatou věc ve stavu způsobilém k jeho dohodnutému užití ve smyslu § 2205 o. z. Také v případě předání přívěsu žalovanému ve špatném technickém stavu, který byl příčinou rozpojení jízdní soupravy, porušil žalobce svou povinnost pronajímatele dle § 2205 o. z. V obou případech za vzniklou škodu na přívěsu tedy žalovaný neodpovídá, neboť tato je důsledkem porušení povinností pronajímatele. Proto soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném náhrady naříkané škody.

24. Naopak v důsledku poškození přívěsu při nehodě dne , datum, se přívěs stal nepoužitelným k ujednanému účelu, přičemž se tak nestalo z důvodů přičitatelných žalovanému coby nájemci. Žalovanému tak vzniklo právo nájem vypovědět bez výpovědní doby (§ 2227 o. z.), což žalovaný učinil, když bezprostředně po nehodě volal žalobci s tím, že poškozený přívěs k němu přiveze a on mu vrátí peníze. Žalobci tak v souvislosti s ukončením smlouvy o nájmu vznikla povinnost vrátit žalovanému kauci ve výši 10.000 Kč, což žalobce neučinil, a to ani přes výzvu žalovaného ze dne , datum, , podle které měl kauci vrátit do , datum, . Podle § 1968 o. z. se tak od , datum, ocitl v prodlení se splněním tohoto peněžitého dluhu a od tohoto dne je také podle § 1970 o. z. povinen platit žalovanému úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se zaplacení úroku z prodlení domáhal jen za dobu od , datum, do zaplacení, přičemž soud byl ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. tímto jeho návrhem vázán. Soud proto vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného a zavázal žalobce, aby žalovanému zaplatil částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od , datum, do zaplacení.

25. Při rozhodování o nákladech řízení zohlednil soud skutečnost, že původně byl předmětem řízení spor o zaplacení částky celkem ve výši 81.100 Kč (žaloba o 70.000 Kč a vzájemná žaloba o 11.100 Kč) s příslušenstvím. S ohledem na výsledek řízení, kdy žaloba byla zmítnuta zcela a vzájemné žalobě bylo vyhověno v rozsahu 10.000 Kč s příslušenstvím, byl žalovaný z hlediska předmětu řízení představovaného součtem všech uplatněných nároků úspěšný ohledně částky 80.000 Kč s příslušenstvím a neúspěšný jen v nepatrné části představované částkou 1.100 Kč s příslušenstvím. Proto je žalobce povinen žalovanému podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení v celém rozsahu. Výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalovaného určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) ve znění účinném ke dni provedení jednotlivého úkonu právní služby, přičemž tarifní hodnota rozhodná pro určení výše odměny se v souladu s § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 12 odst. 3 AT v jednotlivých fázích řízení měnila v závislosti na tom, co bylo předmětem sporu. V souladu s § 148 o. s. ř. je v řízení neúspěšný žalobce povinen nahradit státu náklady řízení, které vznikly úhradou znalečného v rozsahu, ve kterém nebyly kryty složenou zálohou.

26. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání.

27. Žalobce má za to, že na základě skutečností zjištěných výpovědí žalobce a výpovědí soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, při jednání dne , datum, k otázce správného postupu při zapojení přívěsu, lze dospět k závěru, že zapojení přívěsu k tažnému zařízení vozidla bylo provedeno řádně.

28. Závěry soudu prvního stupně, který vyloučil, že k rozpojení soupravy došlo v důsledku nepřiměřené rychlosti žalobce při jeho jízdě přes železniční přejezd, jsou v rozporu se zjištěními plynoucími z výpovědí svědků , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ; taková zjištění nevyplývají ani ze závěrů znalce. Policista , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděl: Občas se takové nehody stávají, kdy se přívěs odpojí. Ty příčiny spočívají buďto v tom, že řidič jel příliš rychle, takže se to na nějaké nerovnosti silou rozpojilo, nebo přívěs je přetížený nebo je tam špatná manipulace nebo je tam špatné zapojení. Anebo je špatný celý ten technický stav. … Pokud jde o tento přejezd, tak tam se musí snížit rychlost.“ Svědek , jméno FO, uvedl: Já jsem jel tak 30 pod 30 u hřbitova, ten přejezd se dá s tím trakem přejet tak kolem 10. Já to tam mám naježděné, neříkám, že jsem tam taky neškrábnul, ale v rámci bezpečnosti je to na krok. Soudní znalec uvedl: Pokud jde o to, zda příčina rozpojení soupravy mohla spočívat v rychlosti, kterou se jelo přes přejezd, tak já jsem to nějak spočítal, k přesnějšímu výpočtu podklady nejsou. Já z vlastní zkušenosti, když jsem řešil některé nehody s přívěsy, tak síla toho spojení umí být taková, že ten přívěs převrátí to tažné vozidlo. …Pokud jde o to, zda mohlo dojít k rozpojení té soupravy při prolomení té soupravy tak, že i to řádně zaaretované manipulační kolečko by narazilo do silnice, tak já jsem se tam byl několikrát v těch Traplicích podívat a tam by muselo dojít až k takovému prolomení, že by přímo ten hák toho tažného zařízení narazil do cesty. …Pokud bychom měli zkoumat, při jaké rychlosti přejezdu přes ten přejezd by mohlo dojít k prolomení soupravy tak, že by se rozpojila, tak bychom to museli provést experimentálně na těch konkrétních vozidlech. Jinak na tom přívěsu nebyly vidět žádné třecí plochy, takže se třelo jenom to kolečko. Znalec tedy nestanovil jednoznačně důvod rozpojení jízdní soupravy a nevyloučil i variantu, že došlo k odpojení vozidla a přívěsu z důvodu rychlosti jízdní soupravy přes přejezd.

29. Znalec dokonce nevyloučil, že kolečko, které je na “podpěře“ pro manipulaci nepřipojeného přívěsu, mohlo být důvodem rozpojení jízdný soupravy, když uvedl: „Pokud jde o možnost, že došlo k rozpojení přívěsu s vozidlem i v situaci, kdy by kolečko bylo řádně v přepravní poloze vysunuté pod ojem, tak i tak by mohlo dojít k té třecí stopě za předpokladu, že by k rozpojení došlo ještě před tím přejezdem, což by se mohlo stát třeba v úrovni toho odvodňovacího kanálu.

30. Z provedeného dokazování soud prvního stupně hodnotí některé výpovědi svědků jako méně věrohodné, a to zejména těch svědků, kteří vypovídají v neprospěch žalovaného, kdy naopak výpověď svědka , jméno FO, a samotného žalovaného považuje za věrohodné, přičemž tyto osoby nezapojovaly předmětný přívěs za vozidlo, neznaly tento mechanismus. Z výpovědí žalovaného a svědka , jméno FO, plyne, že tito si vůbec osobně nevyzkoušeli zapojení či odpojení přívěsu na místě, i když jim to žalobce nabízel, kdy se měli vydat na cestu do Švédska. Soud přitom za tohoto skutkového stavu uvěřil žalovanému a jeho svědkovi, který měl na výsledku věci osobní zájem, aniž by tato tvrzení podrobil stejnému kritickému posouzení jako to učinil u svědků, které navrhl žalobce.

31. Soud shledal příčinu rozpojení jízdní soupravy ve špatném technickém stavu tažného zařízení, přičemž neprovedl žalobcem navržený důkaz obrazovým záznamem o průběhu technické prohlídky přívěsu na , právnická osoba, z důvodu, že tato společnost tyto záznamy soudu nepředložila, a dokonce vyslovil pochybnost o správnosti údajů v protokole o provedení STK. Žalobci tím odňal právo prokázat svá tvrzení.

32. Pokud by příčinou dopravní nehody bylo skutečně nesprávné zapojení přívěsu či jeho špatný technický stav, jak uzavřel soud prvního stupně, pak by žalovaný jako účastník provozu na pozemních komunikacích de facto nemusel před jízdou zkontrolovat dopravní prostředek, zejména zapojení přívěsu; tedy nemusel by dodržovat ust. § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu.

33. Podaným odvoláním se žalobce domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

34. Žalovaný ve vyjádření k odvolání má za to, že skutkový stav byl soudem prvního stupně řádně zjištěn a plně koresponduje s provedeným dokazováním. Dokumentace průběhu technické prohlídky v , právnická osoba, není, s ohledem na detailní zkoumání znalce, schopna ovlivnit závěr znaleckého posudku. Spekulace žalobce ohledně rychlosti jízdní soupravy byly vyvráceny výpověďmi svědků i závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Pokud jde o správný postup zapojení přívěsu, znalec výslovně uvedl, že neví, zda je postup popsaný žalobcem správný; sám popsal postup správného zapojení odlišně od žalobce. , adresa, momentem je právě pořadí zatažení „černé páky“ tlumiče a „páky na čubě“, kdy žalobcem popsané pořadí svědčí o nesprávném zapojení a vysvětluje tak rýhu na závěsném zařízení žalovaného, která byla jednoznačně vytlačena působením předčasně zatáhnuté páky tlumiče. Aby bylo dosaženo správného zapojení, musí být horní páka čuby zacvaknuta ještě před zatažením černé páky tlumiče. Žalovaný se zcela ztotožňuje se závěry nalézacího soudu, jakož i s odůvodněním těchto závěrů, napadený rozsudek považuje za správný a odvolání žalobce za nedůvodné.

35. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

36. Soud prvního stupně učinil ve věci správná skutková zjištění, na základě nich dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu a tento správně právně vyhodnotil. Odvolací námitky nejsou důvodné.

37. Ve věci bylo možné rozhodnout i bez provedení důkazu obrazovým záznamem o provedení technické prohlídky přívěsu dne , datum, . I pokud byla technická prohlídka provedena řádně a protokol o jejím provedení, jímž byl ve věci proveden důkaz, obsahuje správné údaje, tedy, že při technické prohlídce přívěsu dne , datum, nebyly zjištěny závady, nevylučuje to skutečnost, že při předání přívěsu žalovanému dne , datum, nebyl tento v natolik dobrém technickém stavu, aby mohl být užit k dohodnutému účelu, tj. jízdě v jízdní soupravě s vozidlem , jméno FO, , jméno FO, z místa bydliště žalobce do Švédska přes Norsko a zpět v průběhu následujících 15 dní. Navíc špatný technický stav vozidla nebyl jedinou příčinou rozpojení jízdní soupravy. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že zdokumentovaná rycí stopa na hlavici (kouli) tažného zařízení korespondující s otlačením dosedací plochy tlumiče kmitání tažného zařízení přívěsu svědčí o tom, že zapojení přívěsu nebylo provedeno řádně. Tento závěr podporuje také fakt, že sám žalobce v rámci výpovědi popsal postup zapojení, kdy uvedl, že nejprve zatáhl černou páku tlumiče a teprve potom hlavní páku tažného zařízení. Tento postup znalec kvalifikoval jako fakticky možný (ve spojovacím kloubu se sice vytvořilo nějaké silové spojení, avšak nebylo možné dát hlavní páku tažného zařízení přívěsu úplně dolů; skutečnost, že v tomto případě se vytvoří nějaké silové spojení, může odpovídat tomu, že zařízení drželo zapojené, když pevnost spojení zkoušel žalobce potaháním za spoj rukou), avšak nesprávný; správně je potřeba nejprve zatáhnout hlavní páku tažného zařízení přívěsu, aby tlama obejmula plochu koule, teprve potom páku tlumiče kmitání; při opačném postupu nemusí vzniknout správné spojení a vytvoří se rýha; když se zatáhne nejprve páka tlumiče kmitání, půjde sice zatlačit i horní páka, avšak horní páka v takovém případě nezacvakne, protože kostka nebude moci obejmout plochu koule a zůstane na půl cesty.

38. Naproti tomu žalobcem tvrzená příčina rozpojení spočívající v nepřiměřeně rychlé jízdě přes železniční přejezd, byla znalcem vyvrácena. Nepřiměřeně rychlá jízda přes přejezd nebyla ani v řízení prokázána, přičemž k této otázce byla vyslechnuta řada svědků. Policista , tituly před jménem, , jméno FO, uváděl příliš rychlou jízdu pouze jako jednu z obecných příčin rozpojení jízdní soupravy; stejně tak za obecně se vyskytující příčinu rozpojení uvedl také špatný technický stav nebo špatné zapojení soupravy. Výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, nelze mít rozhodně za prokázané, že v projednávané věci příčinou rozpojení soupravy byla nepřiměřeně vysoká rychlost jízdy přes železniční přejezd.

39. Znalec sice jednoznačně neidentifikoval příčinu rozpojení jízdní soupravy, nicméně konstatoval, že v případě správného zapojení a za předpokladu plné funkčnosti tažného zařízení k rozpojení soupravy dojít nemohlo, přičemž pracoval s faktem, že při jízdě přes železniční přejezd nebyla překročena rychlost 50 km/hod. Při posouzení výsledků dokazování ve vzájemných souvislostech dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že příčina rozpojení soupravy, v jejímž důsledku došlo k poškození přívěsu, tkví na straně žalobce. Především žalobce přívěs za tažné vozidlo nesprávně zapojil; ostatní v úvahu přicházející příčiny rozpojení (uvolněné manipulační kolečko), příp. samotného poškození přívěsu (přetržení bezpečnostního lanka) jsou důsledkem nevyhovujícího technického stavu přívěsu, který rovněž jde k tíži žalobce.

40. Odvolací soud se ztotožňuje i s hodnocením věrohodnosti výpovědí svědků a účastníků provedeným soudem prvního stupně. Soud prvního stupně vysvětlil, proč některé výpovědi za věrohodné považuje a jiné nikoliv. Skutečnost, že žalovaný ani jeho spolujezdec si při převzetí přívěsu sami nevyzkoušeli jeho zapojení či odpojení, ačkoliv je čekala dlouhá cesta do Švédska, nesvědčí dle názoru odvolacího soudu o tom, že ohledně průběhu předání přívěsu nevypověděli pravdu. Nadto, tu část předání přívěsu, kdy došlo k jeho zapojení za tažné vozidlo žalovaného, popsaly všechny osoby, které k této otázce vypovídaly, shodně, tj. tak, že žalovaný nacouval k přívěsu a než z auta vystoupil, byl přívěs zapojený, přičemž žalobcem nabídnuté zopakování zapojení žalovaný odmítl.

41. Podle § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu): Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

42. Podle § 5 odst. 1 písm. a), písm. c) zákona o silničním provozu: Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem; přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete.

43. Žalobce zcela nesprávně dovozuje, že pokud by příčinou dopravní nehody bylo nesprávné zapojení přívěsu provedené žalobcem nebo špatný technický stav tlamy tažného zařízení přívěsu, nemusel by žalovaný v pozici řidiče jízdní soupravy dbát shora citovaných ustanovení silničního zákona. Žalovaný jako řidič jízdní soupravy samozřejmě byl povinen respektovat a plnit povinnosti uložené shora citovanými ustanoveními silničního zákona. Za jejich porušení spočívající v tom, že při účasti na provozu na pozemních komunikacích užil vozidlo, které nesplňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, mu také byla uložena pokuta ve výši 1.100 Kč, kterou na místě zaplatil. Plnění povinností dle zákona o silničním provozu, tj. právního předpisu práva veřejného, je otázkou odlišnou a nezávislou na čistě soukromoprávním vztahu mezi žalobcem a žalovaným z mezi nimi uzavřené smlouvy o nájmu obytného přívěsu.

44. Konečně se odvolací soud také plně ztotožňuje s tím, jak soud prvního stupně věc vyhodnotil po právní stránce, a to jak ohledně žaloby na zaplacení částky 70.000 Kč s úrokem z prodlení, tak ohledně vzájemného návrhu na zaplacení částky 10.000 Kč s úrokem z prodlení; viz odst. 23 a 24 shora.

45. Protože rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, a to včetně nákladových výroků, odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

46. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. vzniklo v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému vůči žalobci právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny odměnou za zastoupení a paušální náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání dne , datum, ) dle § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od , datum, , z tarifní hodnoty ve výši 80.000 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 3 a. t.), tj. 2x (4.300 Kč + 450 Kč) = 9.500 Kč, včetně náhrady za DPH ve výši 21 % = 11.495 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. je náhrada nákladů řízení splatná ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.