11 C 173/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Němcem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 70 000 Kč s příslušenstvím o vzájemném návrhu na zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice - Okresnímu soudu ve adresa náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tvrzením, že dne datum uzavřel s žalovaným smlouvu o výpůjčce, na jejímž základě přenechal žalovanému k bezplatnému užívání až do datum do 15:00 hodin obytný přívěs DETHLEFS, 203, RZ: SPZ (správně 1SD5076 - dále také jen "přívěs"). Mezi stranami bylo mimo jiné dohodnuto, že žalovaný při nevratném poškození přívěsu nahradí žalobci škodu ve výši částka. Za účelem úhrady případných škod byla žalovaným zaplacena žalobci vratná kauce ve výši částka. Žalovaný přívěs nevratně poškodil již dne datum, když při jízdě přes nerovný železniční přejezd v Huštěnovicích dostatečně nepřizpůsobil rychlost jízdy, čímž způsobil rozpojení jízdní soupravy. Odpojený přívěs následně narazil do prohlubně vedle vozovky, čímž došlo k jeho nevratnému poškození. Žalovanému tak podle žalobce vznikla povinnost zaplatit v souladu se smlouvou částku částka, přičemž na její úhradu žalobce započetl žalovaným složenou kauci ve výši částka. K úhradě tak zbyla částka částka, kterou ani přes výzvu žalobce žalovaný do datum nezaplatil, pročež je od datum se zaplacením uvedené částky v prodlení.

2. Žalovaný potvrdil, že dne datum uzavřel s žalobcem smlouvu o výpůjčce uvedeného přívěsu a složil dohodnutou kauci ve výši částka. Poukazoval však na to, že při předání přívěsu to byl žalobce, kdo přívěs zapojil, přičemž po ujetí asi 2,5 km došlo k samovolnému rozpojení soupravy a poškození přívěsu. Policie ČR přivolaná k místu dopravní nehody konstatovala, že příčinou nehody byl špatný technický stav jízdní soupravy, a to konkrétně přípojného vozidla. Žalovanému za to byla v blokovém řízení uložena pokuta ve výši částka. Podle žalovaného došlo k rozpojení jízdní soupravy s následným poškozením přívěsu v důsledku špatného technického stavu přívěsu, a proto žalovaný odpovědnost za škodu na přívěsu vzniklou nenese. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, a naopak při jednání konaném dne datum navrhl, aby soud žalobci uložil zaplatit mu částku odpovídající složené a nevrácené kauci ve výši částka a dále částku částka odpovídající žalovaným zaplacené pokutě za špatný technický stav tohoto přívěsu, tj. celkem částku částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení.

3. Ve věci původně vydaný rozsudek č. j. spisová značka ze dne datum nabyl právní moci jen ve výroku III., kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky odpovídající žalovaným zaplacené pokutě za špatný technický stav jízdní soupravy ve výši 1 100 se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu byl usnesením Krajského soudu v Brně č. j. spisová značka ze dne datum zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu zpět k dalšímu řízení.

4. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce dne datum koupil od prodávajícího jméno FO za cenu částka obytný přívěs značky DETHLEFFS, 203, vyrobený v roce 1993, RZ: SPZ (viz citovaná kupní smlouva). Jako jeho vlastník a provozovatel byl žalobce evidován v registru vozidel od datum. První datum registrace tohoto obytného přívěsu bylo dne datum (viz osvědčení o registraci tohoto přívěsu). Dne datum prošel tento přívěs technickou prohlídkou, která byla konaná v plném rozsahu, bez závad (viz protokol o této technické prohlídce).

5. Žalobce sám k důvodům pořízení tohoto přívěsu RZ: SPZ uvedl, že si jej pořizoval proto, že měl ještě jeden obytný přívěs, ale ten si chtěl zrenovovat a po dobu jeho renovace hodlal používat tento druhý. Žalobce rovněž vypověděl, že zapůjčení přívěsu RZ: SPZ inzeroval na internetu, protože mu tento přívěs zavazel, dělal střechu a potřeboval volný průjezd. Jinak řečeno, žalobce tvrdil, že dělal střechu, potřeboval volný průjezd, ale přesto si v tuto dobu pořídil další obytný přívěs, který mu však doma zavazel, a proto jej nabízel na internetu k zapůjčení. Tato slova žalobce jsou nelogická a nevěrohodná. Žalobce navíc uvedl, že původní karavan měl jen pro rodinu a nikomu jej nepůjčoval, avšak ten druhý mu zavazel v průjezdu, a proto jej dal na internet, na právnická osoba. Tato slova však vyvrátila jeho tehdejší manželka, svědkyně jméno FO, která vypověděla, že její manžel konkrétně přívěs RZ: SPZ nepůjčoval osobám, které neznal. Takto půjčoval karavan, který vlastnil dříve.

6. Žalovaný naopak vypověděl, že chtěl jet s kamarády na ryby do Švédska a na internetu hledal možnost zapůjčení karavanu. Vyskočila na něj nabídka zapůjčení žalobcova původního karavanu v ceně částka za den. Když se na možnost zapůjčení dotazoval, napsal mu žalobce, že karavan nemá k dispozici. Posléze mu však žalobce napsal, že pořídil nový karavan, který je v požadovaném termínu volný.

7. Z výpovědí obou účastníků je nicméně patrné, že žalobce na internetu nabízel zapůjčení karavanu (obytného přívěsu), přičemž na základě takové nabídky jej kontaktoval žalovaný. Oba se následně dohodli na předání a převzetí přívěsu RZ: SPZ pátek datum ráno, tj. pouhé čtyři dny poté, co jej žalobce sám zakoupil (koupil jej datum - viz citovaná kupní smlouva). A právě proto, že mezi pořízením přívěsu RZ: SPZ jeho přenecháním žalovanému uplynuly jen čtyři dny, připadá soudu nevěrohodné tvrzení žalobce, že na internetu nabízel k zapůjčení již tento "nový" přívěs a nikoliv ještě přívěs původní, jak o tom hovořil žalovaný. Přesvědčivou se proto v tomto ohledu jeví výpověď žalovaného.

8. Na podkladě výpovědi žalovaného tak bylo soudem zjištěno, že přívěs mu nebyl žalobcem přenechán k užívání bezúplatně, nýbrž cena za jeho užívání činila částka za den, jak bylo ostatně žalobcem i inzerováno. V tomto ohledu potvrdil slova žalovaného i jeho kamarád svědek jméno FO, který se společně s žalovaným dostavil dne datum ráno do místa bydliště žalobce k převzetí přívěsu a který zmínil, že ten den vedle zálohy částka (viz dále vratná kauce) platili za pronájem, což žalovaný vyčíslil částkou částka (tj. 15 dnů po částka). Žalobce úplatnost přenechání předmětného přívěsu žalovanému potvrdil také, když vypověděl, že se dohodli na tzv. "amortizaci", což podle něj znamenalo, že bude potřeba za tu cestu udělat pneumatiky, brzdy, plynové bomby a celkem to mělo být částka, které mu žalovaný zaplatil.

9. Žalobcem byla předložena smlouva o výpůjčce věci movité datovaná dnem datum. Podle ní měl žalobce přenechat žalovanému k užívání předmětný přívěs (je zde chybně uvedena jeho registrační značka, ale správně je zde uvedeno VIN přívěsu). Přívěs měl být přenechán k užívání od podpisu smlouvy do datum do 15:00 hodin, tj. 15 dní. Žalovaný při podpisu smlouvy zaplatil žalobci vratnou kauci ve výši částka. Ta měla být žalovanému vrácena v případě, že přívěs vrátí včas a v původním stavu. Současně bylo dohodnuto, že za škody na přívěsu nese odpovědnost žalovaný a v případě nevratného poškození je povinen uhradit žalobci škodu ve výši částka. Přívěs byl zapůjčen za účelem cesty do Švédska (uvedeno nesprávně Švýcarsko) přes Norsko. Podle ujednání ve smlouvě byl současně předán žalovanému předávací protokol, pokyny k zapojení a odpojení karavanu a sada klíčů s potřebnými doklady. V předloženém písemném vyhotovení smlouvy není ani zmínka o tom, že je přívěs přenecháván žalovanému za jakoukoliv úplatu (nájemné, amortizaci apod.). Písemné vyhotovení smlouvy tak v tomto ohledu neodpovídá skutečnosti. Byl to přitom žalobce, kdo tuto skutečnosti neodpovídající smlouvu sám připravil, jak vyplynulo již ze shodných tvrzení stran. Toto zjištění proto opět snižuje věrohodnost osoby žalobce v očích soudu.

10. K samotnému průběhu předání přívěsu žalovanému byla vyslechnuta řada osob. Zatímco žalovaný a jeho kamarád svědek jméno FO, který s ním pro přívěs k žalobci přijel, shodně uváděli, že u předání byli jen oni dva a žalobce, tak žalobce tvrdil, že u toho kromě něj, žalovaného a jeho kamaráda, byla také jeho tehdejší manželka svědkyně jméno FO a dál jeho spolupracovník svědek jméno FO. jméno FO slova svého bývalého manžela potvrdila do té míry, že se tam toho rána vyskytovala a viděla tam žalovaného s kamarádem a svého manžela s kolegou. Uvedla však, že tomu bližší pozornost nevěnovala. Nicméně zmínila, že přívěs za auto žalovaného zapojoval její tehdejší manžel (žalobce). Svědek jméno FO - tehdejší spolupracovník žalobce - naopak nezmínil, že by u zapojení přívěsu byla přítomna tehdejší manželka žalobce. To, že zapojení přívěsu provedl při jeho předání žalovanému žalobce, potvrdili ale všichni jmenovaní.

11. Žalobce vypověděl, že nabízel žalovanému, zda si přívěs nechce zapojit sám, což on měl odmítnout s tím, že s touto "čubou" ještě nedělal, takže to žalovanému zapojil sám žalobce a pak s tím pětkrát potahal nahoru dolu, aby ukázal, že zapojení je pevné. Tehdejší manželka žalobce vypověděla, že to společně zapojovali a pak zkoušeli, jestli je to dobře zapojené. Nebyla si však jistá tím, zda u toho zapojení byli všichni čtyři jmenovaní muži, protože se v té době chystala do práce. Vlastně je šla jen pozdravit a nějakou pozornost tomu nevěnovala. Soud má již jen proto pochybnosti o tom, zda jmenovaná svědkyně, která je i nadále osobou žalobci blízkou (je matkou jeho dětí) skutečně pozorovala, kterak žalobce zkouší pevnost zapojení karavanu, resp. to, že by se u tohoto zapojení opravdu vyskytoval i tehdejší spolupracovník žalobce jméno FO. Svědek jméno FO - tehdejší spolupracovník žalobce - potvrzoval, že pan jméno FO, který přijel s kamarádem, nevěděl, jak se to zapojuje, tak to žalobce zapojil a tahem za oje zkoušel, zda to drží, a protože to drželo, tak pan jméno FO s kamarádem nasedli a odjeli. Svědek jméno FO vypověděl, že u zapojení vozíku byl jen on, žalobce a žalovaný s kamarádem. Manželku žalobce nezmínil, což soud opět hodnotí jako skutečnost snižující věrohodnost výpovědi tohoto svědka, který je v přátelském vztahu k žalobci. Nadto tento svědek, který tam měl být právě proto, aby žalobci při předání přívěsu asistoval, tak popisoval jen ono zapojení přívěsu žalobcem, avšak zcela opomenul zmínit, že kromě toho se přívěs prohlížel, sepisovali se listiny o jeho předání a platili se peníze. Pokud by však byl toho dne na místě skutečně přítomen, nepochybně by si i tyto okolnosti stejně jako zapojování přívěsu, problémy s přípojkou elektřiny a zkoušku pevnosti spojení taháním za oje zapamatoval. Soud proto nevěří slovům žalobce, o tom, že připojení přívěsu provedl až poté, co to žalovaný sám odmítl, přičemž následně taháním za oje přívěsu opakovaně zkoušel pevnost spojení, neboť tuto verzi žalobce podporují jen s ním spřízněné osoby, jejichž výpovědi jsou navíc z již uvedených důvodů nevěrohodné. Věrohodnost samotného žalobce je pak zpochybněna i dalšími již shora učiněnými poznatky.

12. Žalovaný společně se svědkem jméno FO shodně vypověděli, že u zapojení přívěsu byli uvedeného dne jen oni dva a žalobce. Shodně popsali, že po příjezdu do bydliště žalobce, vyřídil žalobce s žalovaným listiny a peníze. Uvedli také, že jim žalobce zmínil, že tam nepoteče voda, resp. teplá voda. Pak žalovaný nacouval k přívěsu a než vystoupil, tak žalobce přívěs zapojil. S takto zapojeným přívěsem odjeli. Žalovaný potvrdil, že mu žalobce chtěl zapojení přívěsu znovu ukázat, ale toto nepožadoval a jen si to nechal vysvětlit. Žádné zkoušení pevnosti spojení taháním za oje přívěsu žalovaný ani svědek jméno FO nepopisovali. Soud přitom nemá důvodu pochybovat o věrohodnosti výpovědi žalovaného a zejména svědka jméno FO, jejichž výpovědi se v žádných podstatných okolnostech nerozcházely a zejména logicky korespondovaly s dalšími soudem učiněnými zjištěními.

13. Soud proto na podkladě takto provedeného dokazování dospěl k dílčímu závěru o skutkovém stavu tak, že žalobce a žalovaný se dohodli na tom, že žalobce coby vlastník obytného přívěsu RZ: SPZ, přenechá tento přívěs žalovanému za úplatu částka za den k dočasnému užívání od datum do datum, a to za účelem cesty do Švédska přes Norsko. Žalovaný při převzetí přívěsu složil vratnou kauci ve výši částka, která mu měla být vrácena v případě, že přívěs vrátí včas a v původním stavu. Současně bylo dohodnuto, že za škody na přívěsu nese odpovědnost žalovaný a v případě nevratného poškození je povinen uhradit žalobci škodu ve výši částka. Při převzetí přívěsu byla žalovaným žalobci zaplacena také cena za dobu jeho užívání ve výši částka. Byl to žalobce, kdo žalovanému přívěs za jeho vozidlo zapojil. Po tomto zapojení přívěsu žalovaný s přívěsem odjel z místa bydliště žalobce.

14. Jestliže bylo zjištěno, že žalobce přenechal žalovanému konkrétně určenou věc k dočasnému užívání za úplatu, byla mezi nimi uzavřena smlouva o nájmu podle § 2201 a násl. o. z. a nikoliv smlouva o výpůjčce podle § 2193 o. z., jak to tvrdil a takto označenou smlouvou také dokládal žalobce, neboť v této písemně vyhotovené smlouvě nebylo nic o tom, že ve skutečnosti jde o přenechání obytného přívěsu k dočasnému užívání za úplatu.

15. Jak bylo soudem dále zjištěno, a tato skutečnost je mezi stranami ostatně nesporná, žalovaný poté, co přívěs v místě bydliště žalobce převzal, s přívěsem zapojeným za své vozidlo (tažné vozidlo) z místa bydliště žalobce odjel směrem na nedalekou obec adresa vzdálenou cca 2,5 až 3 km. Při jízdě od obce adresa směrem na adresa přes tam se nacházející železniční přejezd, došlo k rozpojení jízdní soupravy, s následným utržením bezpečnostního lanka přívěsu, což vedlo k vyjetí odpojeného přívěsu mimo vozovku s následným nárazem do prohlubně nacházející vpravo od vozovky ve směru jízdy. V důsledku nárazu došlo k poškození kabiny přívěsu v pravé přední části dole, a to jejím zdeformováním a popraskáním. Tato poškození jsou dokumentována na fotografiích pořízených k nehodě přivolanými policisty. Tomu, že k rozpojení jízdní soupravy došlo právě při jízdě přes uvedený železniční přejezd odpovídají jednotlivé stopy fotograficky dokumentované policisty a současně výpovědi slyšených osob, tj. jak žalobce, tak žalovaného, který se posléze na místo nehody dostavil. Tak také svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO.

16. Jak důvodnost žalobcem uplatněného nároku na náhradu škody vzniklé v důsledku popsané dopravní nehody na přívěsu žalobce, tak důvodnost žalovaným uplatněného (vzájemného) nároku na vrácení složené kauce, se odvíjejí od zjištění, zda k poškození karavanu došlo alespoň v nějakém rozsahu v důsledku porušení povinnosti žalobce coby pronajímatele přenechat žalovanému přívěs ve stavu způsobilém k dohodnutému účelu užívání (§ 2205 o. z.) či nikoliv. Pokud by nebylo soudem zjištěno, že příčinou poškození karavanu je alespoň v nějakém rozsahu porušení popsané povinnosti žalobce, platilo by, že za poškození karavanu odpovídá zcela žalovaný, který byl jako nájemce povinen vrátit předmět nájmu po jeho skončení ve stavu odpovídajícím jeho běžnému opotřebení (§ 2225 odst. 1 o. z.).

17. Pro posouzení věcí bylo významným zjištění, že připojení přívěsu k (tažnému) vozidlu žalovaného před tím, než došlo k rozpojení jízdní soupravy, provedl sám žalobce. Spekulativní tvrzení žalobce o tom, že žalovaný v době od převzetí přívěsu do okamžiku předmětné nehody provedl odpojení a opětovné připojení přívěsu byla vyvrácena výpovědí svědka jméno FO, kterého žalobce sám k důkazu navrhl. Tento svědek, který se s žalobcem od vidění zná, vypověděl, že za jízdní soupravu řízenou žalovaným se připojil ještě v Traplicích a po celou dobu až do rozpojení jízdní soupravy na přejezdu v Huštěnovicích za nimi jel, nikde nezastavovali. Svědek jméno FO sice zmínil, že s žalovaným jen na chvíli zastavili na zastávce, aby zavolali dalšímu kamarádovi, ať se připraví, že už jedou. To ale jen přibrzdili, ani nevysedali. Ani tehdejší manželka žalobce, která jízdní soupravu žalovaného předjížděla již za adresa nepozorovala, že by stáli a manipulovali s přívěsem. Uvedené tvrzení žalobce tak bylo spolehlivě vyvráceno výpověďmi uvedených osob.

18. Bylo-li zjištěno, že to byl žalobce, kdo zapojení přívěsu k tažnému zařízení vozidla žalovaného bezprostředně před nehodou provedl, nese žalobce odpovědnost za to, že toto spojení bylo provedeno řádně a správně. V kontextu rozhodné právní úpravy lze kvalitu, s jakou bylo toto připojení žalobcem coby pronajímatelem přívěsu provedeno, považovat za součást stavu, v němž byl přívěs žalovanému přenechán k užívání. Nebylo-li toto zapojení provedeno řádně a správně, nebyl přívěs žalovanému ve smyslu § 2205 o. z. přenechán ve stavu způsobilém k jeho dohodnutému užití. Podle přesvědčení soudu důkazy v tomto řízení provedené svědčí o tom, že zapojení přívěsu řádně a správně provedeno nebylo. Případně nebylo připojovací zařízení přívěsu plně funkční.

19. Soud vyšel především ze závěrů soudního znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, které jsou jednak zachyceny v jím písemně podaném znaleckém posudku a také v jeho dodatku a jednak byly vyřčeny v průběhu výslechu znalce před soudem.

20. Znalec primárně konstatoval, že demontované tažné zařízení přívěsu si vyzvedl u znalce tituly před jménem Františka Kropáče. Toto zařízení bylo předloženo soudu znalcem při jednání dne datum a při tom bylo zjištěno, že pojistné podložky, které byly zachyceny rovněž na fotografii pořízené policií dne datum s označením 056.jpg, byly dne datum v jiné poloze než dne datum, což zřejmě svědčí o tom, že to bylo poté rozděláno a očištěno, což ovšem dočišťoval, ale nerozdělával, i znalec sám. Jinak řečeno, znalec tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, obdržel ke znaleckému zkoumání demontované tažné zařízení přívěsu (jeho tzv. tlamu), jehož stav však neodpovídal stavu po nehodě dne datum. Toto zařízení bylo jednak očištěno, ale zřejmě bylo i rozděláno. Stav tohoto tažného zařízení tak byl v době jeho zkoumání tituly před jménem jméno FO jiný, než byl v době nehody a po nehodě. Ostatně znalec tituly před jménem jméno FO si opakovaně posteskl, když zmínil, že odhalení příčiny rozpojení jízdní soupravy jakož i dalších okolností předmětné nehody mimo jiné brání fakt, že přívěs nebyl dokumentován v místě a ve stavu, v jakém se bezprostředně po nehodě nacházel, protože s ním bylo po příjezdu žalobce na místo nehody manipulováno, když byl vytažen z příkopu, bylo spuštěno manipulační kolečko a přívěs byl přepraven na druhou stranu komunikace. Navíc byla tlama jeho tažného zařízení očišťována od hlíny (viz výpovědi účastníků a svědka jméno FO).

21. Při zkoumání tažného zařízení přívěsu dospěl znalec tituly před jménem jméno FO k závěru, že pokud bylo řádně spojeno s tažným zařízením vozidla Škoda náležejícího žalovanému, spojení bylo pevné a při montáži nevykazovalo nadbytečné vůle. Tažné zařízení vozidla Škoda bylo zcela nové, bez vad a homologované. Tažné zařízení přívěsu je vybaveno zařízením, které omezuje či tlumí rozkmitání přívěsu (tlumič kmitání) Podle znalce toto tlumí jen horizontální rozkmitání nikoliv vertikální. Možná nedostatečná funkce tlumiče kmitání tak podle znalce neměla mít vliv na rozpojení jízdní soupravy při jízdě přes železniční přejezd. Funkční plochy tažného zařízení přívěsu nevykazovaly žádné nadměrné opotřebení či poškození. Znalcem bylo zjištěno, že na fotografiích po nehodě byla dokumentována vodorovná rycí stopa (foto policie na č. l. 49, 50, 50v spisu). Tato rycí stopa podle zjištění znalce koresponduje s omačkáním dosedací plochy tlumiče kmitání. Znalec proto zkoumal, zda-li bylo možné nasadit tažné zařízení přívěsu na kouli tažného vozidlo Škoda tak, aby omačkání dosedací plochy tlumiče kmitání korespondovalo s vodorovnou rycí stopou na kouli tažného zařízení vozidla Škoda a přitom by se ve spojovacím kloubu vytvořilo nějaké silové spojení. Potvrdilo se, že to možné bylo, avšak toto spojení bylo nesprávné, což mimo jiné dokládal fakt, že v tomto případě nebylo možné dát hlavní páku tažného zařízení přívěsu úplně dolů, jak znalec doplnil před soudem. Existence dokumentované rycí stopy na kouli tažného vozidla Škoda korespondující s omačkáním dosedací plochy tlumiče kmitání tažného zařízení přívěsu tak podle názoru soudu svědčí o tom, že zapojení přívěsu před nehodou nebylo řádné.

22. Znalec tituly před jménem jméno FO prakticky vyloučil, že by příčinou rozpojení soupravy byla nepřiměřená rychlost žalobce při jeho jízdě přes přejezd. Uvedl totiž, že při správném a funkčním zapojení přívěsu je spojení natolik pevné, že přívěs, který se například převrátí je schopen v důsledku síly spojení převrátit i tažné vozidlo. Dodal, že pro rozpojení soupravy v důsledku nepřiměřené rychlosti přes přejezd by muselo dojít k takovému prolomení, že by hák tažného zařízení narazil přímo do té cesty. Nic takového na háku tažného zařízení dokumentováno nebylo a nic takového nebylo popisováno ani žalovaným, ani svědkem jméno FO. Nadto podle výpočtu znalce se vozidlo při jízdě přes přejezd pohybovalo rychlostí do 50 km v hodině.

23. Příčinou rozpojení jízdní soupravy mohla být podle znalce podpěra manipulačního kolečka, která mohla být v době rozpojení málo zvednuta nad vozovku. Nelze totiž vyloučit, že silově velmi zatížené manipulační kolečko, které se odvalovalo po železničním přejezdu (viz jeho dokumentovaná třecí dráha - fotografie č. l. 37v až 39 spisu) mohlo způsobit rozpojení spojovacího kloubu tažného zařízení bez ohledu na to, zda bylo tažné zařízení přívěsu spojeno s tažným zařízením vozidla správně či nikoliv (viz znalecký posudek str. 13). Takto nastalé rozpojení soupravy však má svou příčinu v nesprávné poloze manipulačního kolečka (jeho podpěry). Buďto kolečko nebylo dostatečně zvednuto od počátku, což je ovšem vina žalobce, který zapojení přívěsu před nehodou prováděl, nebo sice bylo zvednuto dostatečně vysoko, ale během jízdy pokleslo z důvodu uvolnění nedostatečně funkčního či nedostatečně utaženého svěrného mechanismu podpěry. I tato možnost však jde k tíži žalobce, neboť nedostatečně funkční svěrný mechanismus podpěry manipulačního kolečka znamená, že věc nebyla žalovanému přenechána ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Uvolnění svěrného mechanizmu znamená, že žalobce zapojení přívěsu neprovedl řádně. Posledně uvedené možnosti odpovídá zjištění vyplývající ze slov samotného žalobce, který uváděl, že svěrný mechanizmus podpěry manipulačního kolečka nepoužíval a k manipulaci s přívěsem za pomoci manipulačního kolečka používal vnitřního závitu podpěry manipulačního kolečka, jehož vytočením dokázal dostatečně zvednout oj přívěsu. Žalobce tak svěrný mechanizmus neužíval, pravidelně jej neuvolňoval a neutahoval, což mohlo vést k jeho samovolnému uvolnění s následným poklesem podpěry manipulačního kolečka, jež mohla shora popsaným způsobem vyvolat rozpojení soupravy.

24. Z doložených fotografií je ovšem patrné, že k tření manipulačního kolečka po rozpojení soupravy docházelo v jeho horní poloze u oje, a to nejprve v poloze před svěrným mechanizmem podpěry a posléze v poloze za svěrným mechanizmem podpěry (viz fotografie č. l. 57v a 58 spisu, foto policie č. hodnota.jpg). To ovšem znamená, že v době rozpojení soupravy bylo manipulační kolečko v horní poloze u oje před svěrným mechanizmem jeho podpěry. Po rozpojení soupravy došlo k pádu manipulačního kolečka na zem. V důsledku působení sil na toto kolečko, došlo k uvolnění svěrného mechanizmu jeho podpěry s následným přetočením kolečka tak, že již "netrčelo" vpředu proti směru pohybu přívěsu, ale stočilo se dozadu po směru pohybu. Jinak si totiž existenci stop tření kolečka o oj přívěsu nacházející se jak před svěrným mechanizmem podpěry tak za ním vysvětlit nelze, což potvrdil ve své výpovědi i znalec tituly před jménem jméno FO. Toto zjištění současně vylučuje, že příčinou rozpojení bylo kolečko, které bylo nedostatečně zvednuté nad vozovku (viz shora), neboť v takovém případě je zřejmé, že by se jeho otěr na oji před svěrným mechanizmem podpěry nacházet nemohl. Uvolněné kolečko by se totiž logicky stočilo dozadu a poddalo se směru jízdy přívěsu a k jeho oděru na oji před svěrným mechanizmem podpěry by vůbec nedošlo. Soud je proto přesvědčen, že k rozpojení soupravy došlo, ale nikoliv v souvislosti s nedostatečně zvednutým manipulačním kolečkem.

25. Protože bylo současně řečeno, že v případě řádně fungujícího tažného zařízení přívěsu, resp. v případě jeho řádného zapojení k samovolnému rozpojení soupravy dojít nemohlo, vyplývá z toho, že jedinými v úvahu přicházejícími příčinami jeho rozpojení bylo nedostatečně funkční tažné zařízení přívěsu nebo jeho nesprávné zapojení. Obě tyto příčiny však jdou k tíži žalobce.

26. Na nedostatečnou funkčnost tažného zařízení přívěsu ukazuje zjištění, že po nehodě nebylo možné přívěs řádně zapojit, což potvrdil jak žalovaný tak žalobce a rovněž také svědek jméno FO. Zařízení však bylo v době, kdy jej zkoumal znalec tituly před jménem jméno FO, podle jeho závěrů plně funkční. Znalec fakt, že po nehodě funkční nebylo a v době jeho zkoumání již zase ano zdůvodňoval tím, že mohlo dojít k jeho zaseknutí, které se pak samo uvolnilo. Soud ovšem v tomto případě nemůže ignorovat zjištění, že zařízení bylo v době, než jej zkoumal znalec demontováno, bylo s ním prokazatelně neznámým způsobem manipulováno (viz rozdílné polohy podložek čepů po nehodě a při zkoumání zařízení soudem). Zařízení tak mohlo být upravováno atd. Zjištění znalce o tom, že v době jeho zkoumání bylo plně funkční tak není zjištěním o tom, že bylo plně funkční v době nehody. Ostatně podle výpovědi na místo přivolaných policistů - svědků tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO bylo nefunkční přípojné zařízení přívěsu a za to také byla uložena řidiči soupravy pokuta v blokovém řízení (viz rovněž záznam o nehodě a rozhodnutí o uložení pokuty). Tlama toho přívěsu byla rozvolněná a nedržela tak, jak měla.

27. I pokud by ovšem v době nehody připojovací zařízení přívěsu plně funkční bylo, k rozpojení soupravy by tak mohlo dojít zjevně jen v důsledku jeho nesprávného zapojení, které ovšem prováděl žalobce. Znalec tituly před jménem jméno FO přitom popsal možnost nesprávného zapojení přívěsu, při kterém se i tak vytvořilo silové spojení (viz shora).

28. Znalec tituly před jménem jméno FO nadto v doplnění svého znaleckého posudku opakovaně uvedl, že pokud bylo v uvedeném případě kolečko řádně vytaženo a zajištěno a současně bylo tažné zařízení řádně spojeno, nemohlo dojít ke kontaktu kolečka s vozovkou. Uvedený předpokládaný kontakt kolečka s vozovkou by odporoval konstrukčním zásadám z pohledu bezpečnosti vozidel, které takovýto kontakt vůbec připustit nemůžou (strana 13 doplnění uvedeného posudku). Navíc nadměrnému rozkmitání soupravy by bránilo i odpružení a tlumení tažného vozidla.

29. Za tohoto stavu jsou však jiné příčiny rozpojení soupravy než nedostatečně funkční tažné zařízené nebo jeho nesprávné zapojení znalcem vyloučeny. Obě uvedené příčiny jsou přitom příčinami tížícími žalobce, neboť on měl přenechat přívěs ve stavu způsobilém k užívání a on sám provedl jeho zapojení k tažnému vozidlu.

30. Tvrzení o tom, že žalovaný jel přes přejezd nepřiměřenou rychlostí je vyvráceno již závěry znalce o tom, že se žalovaný pohyboval rychlostí do 50 km/h, přičemž znalec vyloučil, že by toto mohlo vést k rozpojení správně fungujícího a zapojeného tažného zařízení (viz výše). Krom toho i na místo přivolaní policisté potvrdili, že zjišťovali, zda řidič nejel příliš rychle a toto nezjistili. Pokud by to zjistili, uvedli by to do záznamu o dopravní nehodě i do rozhodnutí o pokutě. tituly před jménem jméno FO Miškař zmínil, že jde o přejezd, na kterém je třeba snížit rychlost, protože je tam "dolík". Dodal ovšem, že žádné značení upozorňující na nutnost snížit rychlost nebo na nerovnost se v místě nenachází. Svědek tituly před jménem jméno FO naopak zmínil, že mu není známo, že je při jízdě přes uvedený přejezd zapotřebí snížit rychlost pod obecně stanovenou mez, aby jej mohl bezpečně přejet.

31. Pomocí výzvy žalobce zveřejněné na facebooku zjištěný svědek nehody jméno FO, vypověděl, že předmětný přejezd se s vozíkem nedá rychlostí 50 km za hodinu přejet, je to podle něj na krok. Žalovaný jel podle něj přes přejezd rychle (nebyl schopen ale říct kolik). Viděl, že: "auto přeskočilo přejezd. "Trošku se to tam zhouplo a karavan pokračoval svojí cestou". Podle svědka jel žalovaný s karavanem celou cestu svižně a před přejezdem dostatečně nezpomaloval. Tehdejší manželka žalobce však naopak uvedla, že karavan jel pomalu, a i proto jej za adresa na rovince předjížděla. Svědek jméno FO hovořil o tom, že přes přejezd jeli rychlostí tak do 40 km v hodině, což v podstatě koresponduje s výpočty znalce tituly před jménem jméno FO, který uváděl, že souprava se přes přejezd pohybovala rychlostí do 50 km/h, což byla v místě nejvyšší povolená rychlost.

32. Soud je přesvědčen, že znalec tituly před jménem jméno FO vyloučil možnost, že by k rozpojení jízdní soupravy mohlo dojít v důsledku nepřiměřeně vysoké rychlosti při jízdě přes přejezd. Vysvětlil, že při správném a funkčním zapojení přívěsu je spojení natolik pevné, že přívěs, který se například převrátí je schopen v důsledku síly spojení převrátit i tažné vozidlo. Dodal, že pro rozpojení soupravy v důsledku nepřiměřené rychlosti přes přejezd by muselo dojít k takovému prolomení, že by hák tažného zařízení narazil přímo do té cesty. Nic takového na háku tažného zařízení dokumentováno nebylo. Naopak byla zjištěna řada stop dokládajících nesprávné zapojení přívěsu, resp. nesprávnou funkčnost jeho tažného zařízení (viz třecí stopa na kouli tažného vozidla dokládající nesprávné zapojení přívěsu, resp. nemožnost řádného zapojení po nehodě pro stav tlamy přívěsu).

33. Faktem zůstává, že žalobce přenechal žalovanému k užívání přívěs starý cca 30 let, o jehož stavu sám mnoho nevěděl (v té době ho měl jen čtyři dny). Důkazem o jeho nevyhovujícím technickém stavu je i zjištění, že došlo k utržení bezpečnostního ocelového lanka, což se jednoznačně nesmí stát, neboť jeho úlohou je, aby nedošlo k opuštění dráhy tažného vozidla a přejetí například do protisměru, jak vysvětlil i tituly před jménem jméno FO. Otázkou pak je, jak se na vzniku škody podílel fakt, že přívěs opustil dráhu tažného vozidla v důsledku utržení ocelového bezpečnostního lanka a zřejmě jen proto narazil do příkopu. Jeho poškození by při zachované funkci uvedeného lanka byla zjevně jiná a možná by ani k jeho poškození nedošlo, neboť by ojí narazil do tažného vozidla a zřejmě bez poškození by se zastavil. Nefunkčnost bezpečnostního lanka jde přitom opět k tíži žalobce, neboť přívěs s nefunkčním bezpečnostním lankem není přívěsem ve stavu způsobilém k jeho řádnému užívání.

34. Soud proto dospěl k závěru, že jedinými možnými příčinami, pro které došlo uvedeného dne v daném místě k rozpojení jízdní soupravy, bylo její nesprávné zapojení provedené žalobcem, resp. špatný technický stav tlamy tažného zařízení přívěsu. To společně s nefunkčním bezpečnostním lankem přívěsu, které se přetrhlo, ač nemělo, vedlo ke shora popsanému poškození přívěsu. Naopak bylo vyloučeno, že by možnou příčinou rozpojení jízdní soupravy byla její nepřiměřená rychlost při jízdě přes přejezd. Soud proto uzavřel, že ke vzniku škody na přívěsu žalobce byly jen okolnosti přičitatelné žalobci samotnému, neboť ten buďto neprovedl správné zapojení soupravy anebo přívěs nepřenechal žalovanému ve stavu umožňujícímu jeho řádné užívání, když tažné zařízení bylo zřejmě nefunkční a bezpečnostní lanko, které mělo vzniku případné škody také zabránit, jakbysmet.

35. S ohledem na učiněná zjištění soudu o možných příčinách vzniku škody na přívěsu žalobce, nebylo již zapotřebí provádět výslech či dotaz na tituly před jménem Kropáče za účelem zjištění, jak on sám manipuloval s tlamou tažného zařízení přívěsu v době, kdy ji měl v držení. Soud proto tento důkaz neprováděl, když žalovaný, který jej navrhl, na jeho provedení ani netrval.

36. Soud pro úplnost konstatuje, že mu ani přes opakované výzvy nebyly společností, která provedla technickou prohlídku, tj. společností právnická osoba předloženy obrazové záznamy z průběhu této prohlídky, přičemž nebyl ani sdělen důvod, pro která tak tato společnost nehodlá učinit. Nicméně fakt, že byl přívěs dne datum shledán bez závad neznamená, že byl ve stejném stavu o měsíc později. Protože ani přes opakované výzvy soudu, nebyla předložena obrazová dokumentace uvedené technické prohlídky, lze o správnosti údajů v protokole o jejím provedení pochybovat.

37. Soud proto dospěl k závěru, že žalobci právo na náhradu naříkané škody vůči žalovanému nevzniklo, a proto žalobu v této části s požadovaným úrokem z prodlení jako nedůvodnou zamítl.

38. Naopak v důsledku poškození přívěsu při nehodě dne datum se přívěs stal nepoužitelným k ujednanému účelu, přičemž se tak nestalo z důvodů přičitatelných žalovanému coby nájemci. Žalovanému tak vzniklo právo nájem vypovědět bez výpovědní doby (§ 2227 o. z.), což žalovaný nesporně učinil, když bezprostředně po nehodě volal žalobci s tím, že poškozený přívěs k němu přiveze a on mu vrátí peníze. Tato okolnost vyplynula ze shodných tvrzení účastníků. Žalobci tak v souvislosti s ukončením smlouvy o nájmu vznikla povinnost vrátit kauci ve výši částka žalovanému, což žalobce neučinil, a to ani přes výzvu žalovaného ze dne datum, podle které měl kauci vrátit do datum. Podle § 1968 o. z. se tak od datum ocitl v prodlení se splněním tohoto peněžitého dluhu a od tohoto dne je také podle § 1970 o. z. povinen platit žalovanému úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se zaplacení tohoto úroku domáhal jen za dobu od datum do zaplacení, přičemž soud byl ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. tímto jeho návrhem vázán. Soud proto vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného a zavázal žalobce, aby žalovanému zaplatil částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení.

39. Pokud jde o vzájemnou povinnost účastníků k náhradě nákladů řízení, předmětem řízení byl do rozhodnutí odvolacího soudu spor o zaplacení částky celkem ve výši částka (tj. žaloba o částka a vzájemná žaloba o částka) s příslušenstvím. S ohledem na výsledek řízení, kdy žaloba byla zmítnuta zcela a vzájemné žalobě bylo vyhověno v rozsahu částka s příslušenstvím, byl žalovaný z hlediska předmětu řízení představovaného součtem všech uplatněných nároků, úspěšný ohledně částky částka s příslušenstvím a neúspěšný jen v nepatrné části představované částkou částka s příslušenstvím. Proto je žalobce povinen žalovanému podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady řízení v celém rozsahu. Při určení výše odměny a náhrady hotových zástupce žalovaného pro účely náhrady nákladů řízení vyšel soud z úpravy provedené vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) ve znění účinném ke dni provedení jednotlivého úkonu právní služby. Tarifní hodnota rozhodná pro určení výše odměny byla v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 12 odst. 3 AT určena součtem tarifních hodnot spojených věcí. Až do dne datum tak činila tarifní hodnota částku částka a odměna za jeden úkon právní služby v tomto období činila podle § 7 AT částku částka. V období od datum, kdy žalobce uplatnil vzájemný návrh, až do datum, kdy byl vydán rozsudek, jímž byl vzájemný návrh žalovaného pravomocně zamítnut v části částka s příslušenstvím, činila tarifní hodnota částku částka a odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 AT tak v tomto období představovala částku částka. Od datum činila tarifní hodnota částku částka a odměna za jeden úkon právní služby tak podle § 7 AT v tomto období představovala částka.

40. V období do datum vykonal zástupce žalovaného tyto úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT: - převzetí a příprava zastoupení dne datum - odpor proti platebnímu rozkazu dne datum Odměna za takto provedené úkony právní služby činí 2 x částka, tj. částka.

41. Za výzvu před podáním žaloby (vzájemného návrhu) se základním skutkovým a právním rozborem ze dne datum, která se týkala pouze částky částka náleží odměna ve výši částka (viz § 11/1 AT a § 7 AT).

42. V období od datum do datum vykonal zástupce žalovaného tyto úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT: - účast u jednání dne datum - účast na místním šetření v Traplicích dne datum - účast u jednání dne datum Odměna za takto provedené úkony právní služby činí 3 x částka, tj. částka.

43. V období od datum vykonal zástupce žalovaného tyto úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT: - vyjádření k odvolání dne datum - porada s klientem přesahující jednu hodinu dne datum - účast u jednání odvolacího soudu dne datum - komunikace s protistranou dne datum - účast při mediaci v délce tří hodin dne datum (2 úkony) - porada s klientem přesahující jednu hodinu dne datum - účast u jednání dne datum trvajícího déle než čtyři hodiny (3 úkony) - účast u jednání soudu dne datum trvajícího déle než dvě hodiny (2 úkony). Odměna za takto provedené úkony právní služby činí 12 x částka, tj. částka.

44. Celkem tak odměna zástupce žalovaného za shora poskytnuté úkony právní služby představuje částku ve výši částka.

45. Paušální náhrada hotových výdajů zástupce žalovaného spojená s úkony právní služby vykonanými do datum činí podle § 13 odst. 3 AT částka za úkon, tj. při třinácti úkonech náhrada ve výši částka.

46. Paušální náhrada hotových výdajů zástupce žalovaného spojená s úkony právní služby vykonanými po datum činí podle § 13 odst. 3 AT částka za úkon, tj. při pěti úkonech náhrada ve výši částka.

47. Náhrada jízdních výdajů ve výši částka za cestu ze sídla zástupce žalovaného do Traplic a zpět v délce 52,2 km vozidlem RZ: SPZ průměrnou spotřebou nafty 6,4 l na 100 km a při sazbách podle vyhl. č. 511/2021 Sb.

48. Náhrada ve výši částka za promeškaný čas strávený shora uvedenou cestou v délce čtyř započatých půlhodin se sazbou náhrady podle § 14 odst. 3 AT ve výši částka za započatou půlhodinu.

49. Náhrada 21 % DPH, kterou je zástupce žalovaného povinen odvést z odměny a náhrad ve výši částka.

50. Náhrada za zaplacený soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve výši částka.

51. Náhrada výdajů vynaložených na mediaci žalovaným ve výši částka. 52 Celkem tak náklady řízení žalovaného, které je mu s ohledem na jeho výsledek žalobce povinen nahradit představují částku ve výši částka.

53. Podle výsledku řízení je žalobce povinen v souladu s ustanovením § 148 o. s. ř. nahradit státu náklady řízení, které stát platil. V tomto případě jde o náklady vynaložené na odměnu a náhradu hotových výdajů znalce v rozsahu, ve kterém nebyly kryty složenou zálohou, tj. v částce částka. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna může se oprávněná strana domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí.