58 CO 184/2021

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vyloučení věci z exekuce o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 3. 2021, č. j. 11 C 130/2020-68,

I. Rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 3. 2021, č. j. 11 C 130/2020-68, se mění tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal vyloučení motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], z exekuce vedené soudní exekutorkou [exekutorský úřad] – město [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka].

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 18.109 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Okresní soud v Kroměříži (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 2. 3. 2021, č. j. 11 C 130/2020-68, vyloučil motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], z exekuce vedené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] [část obce], pod sp. zn. [spisová značka] (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8.534 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Po provedeném dokazování zjistil, že usnesením ze dne 13. 10. 2008, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 28. 1. 2009, Okresní soud v Kroměříži nařídil exekuci na majetek povinného [jméno] [příjmení], [datum narození], k uspokojení pohledávky oprávněné [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO], ve výši 4.001 Kč s příslušenstvím. Povinný byl poučen, že po doručení tohoto usnesení nesmí nakládat se svým majetkem (s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování správy majetku) a že právní úkon, kterým tuto povinnost poruší, je neplatný. Žalobce jako kupující a [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřeli dne 17. 7. 2019 kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla [značka automobilu], rok výroby 2002, identifikační číslo vozidla ([příjmení]) [anonymizováno], číslo velkého technického průkazu [anonymizováno], za dohodnutou kupní cenu 46.000 Kč. Prodávající v rámci smlouvy prohlásil, že je výhradním vlastníkem prodávaného vozidla a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mu v převodu vozidla bránily. Soudní exekutorka vydala dne 20. 9. 2017 exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], o provedení exekuce prodejem všech podle zákona postižitelných movitých věcí povinného. Dne 8. 8. 2019 pod č. j. [číslo jednací] bylo na základě údajů z Centrálního registru vozidel sepsáno do soupisu movitých věcí povinného pod pořadovým [číslo] vozidlo barvy zelené [registrační značka]. Žádostí ze dne 15. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], soudní exekutorka vyzvala žalobce k vydání předmětného motorového vozidla. Usnesením ze dne 16. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], soudní exekutorka nevyhověla návrhu žalobce na vyškrtnutí vozidla ze soupisu. Z technického průkazu předmětného vozidla soud zjistil, že povinný [jméno] [příjmení] byl jako jeho vlastník evidován od 24. 6. 2019 do 12. 8. 2019, kdy bylo vozidlo přepsáno na žalobce.

3. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že od okamžiku nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce povinný věděl, že se svým majetkem nesmí nakládat, jinak je takový právní úkon neplatný. Ve smyslu poučení v usnesení o nařízení exekuce a dle § 44a odst. 1 exekučního řádu je kupní smlouva ze dne 17. 7. 2019, kterou povinný prodal předmětné vozidlo žalobci, právní jednání neplatné, neboť povinný porušil svou povinnost. Z usnesení soudní exekutorky ze dne 16. 6. 2020, kterým nebylo vyhověno návrhu žalobce na vyškrtnutí věci ze soupisu, nevyplývá, že by soudní exekutor či oprávněný vznesli námitku neplatnosti tohoto právního jednání mezi žalobcem a povinným. Žalobce před uzavřením kupní smlouvy na spotřební věc, jakou je motorové vozidlo, nemá povinnost zkoumat, zda prodávající je či není postižen exekucí. Z technického průkazu nevyplývá, že vozidlo bylo pojato do soupisu věcí soudním exekutorem. Žalobce tedy nemohl vědět, že prodávající nemůže disponovat s předmětným vozidlem a tedy uzavřít kupní smlouvu, byl tudíž v dobré víře, že nabývá předmětné vozidlo do svého vlastnictví (§ 1111 o. z.). Proto soud žalobě vyhověl. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. byla zcela úspěšnému žalobci vůči žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

4. Rozsudek napadla žalovaná odvoláním, kterým se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení. Odkázala na vícero soudních rozhodnutí ve skutkově obdobných věcech, mj. na řízení vedené u téhož soudu I. stupně se stejným povinným a totožným skutkovým dějem, kdy výsledkem řízení bylo zpětvzetí žaloby po poučení poskytnutém soudem o nemožnosti úspěchu ve věci z důvodu absolutně neplatné kupní smlouvy. Žalovaná zcela důvodně očekávala v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí obdobný postoj nadepsaného soudu i v této věci. V daném případě úmyslné a vědomé jednání povinného – převod vlastnictví k předmětnému vozidlu na žalobce – má povahu úmyslného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí či trestného činu podvodu. Tímto jednáním bylo oprávněné znemožněno v rámci probíhající exekuce dojít k uspokojení své pohledávky prostřednictvím sepsané movité věci ve vlastnictví povinného. Převod vlastnictví předmětného vozidla je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 44a odst. 1 exekučního řádu Soudní exekutorkou JUDr. [jméno] [příjmení] byla též vznesena námitka neplatnosti právního úkonu, a to listinou nazvanou„ žádost exekutora o vydání motorového vozidla“. Nadto kupující vozidla má vždy možnost ověřit si v centrální evidenci exekucí, zda je vůči prodávajícímu vedena exekuce či nikoliv. V dané věci bylo převáděno vlastnické právo k věci v hodnotě několika desítek tisíc korun, žalobce kupoval vozidlo od jemu neznámé osoby, nabýval majetek v hodnotě výrazně převyšující průměrný plat, podezřelou okolností, která měla žalobce přimět k obezřetnosti, byla mimo jiné skutečnost, že povinný byl evidován jako vlastník vozidla po velice krátkou dobu a vozidlo nabízel k prodeji prostřednictvím nedůvěryhodné webové stránky. Žalobce tedy nemohl být v dobré víře ve smyslu § 1111 o. z.

5. Žalobce se ve vyjádření k podanému odvolání zcela ztotožnil se závěry soudu I. stupně a navrhl, aby jeho rozhodnutí bylo potvrzeno a žalobci přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Odvolací soud doplnil dokazování listinami ze spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. [spisová značka], z nichž zjistil, že žalovaná v postavení oprávněné podala k Okresnímu soudu v Kroměříži návrh na nařízení exekuce proti povinnému [jméno] [příjmení] dne 3. 10. 2008. Usnesení o nařízení exekuce vydané dne 13. 10. 2008 bylo povinnému [jméno] [příjmení] doručeno dne 12. 1. 2009.

8. Na základě takto doplněného dokazování ve spojení se zjištěními plynoucími z důkazů provedených soudem I. stupně uzavřel odvolací soud následující skutkový stav. Návrhem doručeným [název soudu] dne 3. 10. 2008 se žalovaná v postavení oprávněné domáhala vůči povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], nařízení exekuce k uspokojení pohledávky dle vykonatelného exekučního titulu (platebního rozkazu [název soudu] ze dne 2. 7. 2008, č. j. [číslo jednací]) ve výši 4.001 Kč s příslušenstvím. [název soudu] usnesením ze dne 13. 10. 2008, č. j. [číslo jednací], nařídil exekuci na majetek povinného [jméno] [příjmení], [datum narození], podle vykonatelného platebního rozkazu [název soudu] ze dne 2. 7. 2008, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], k vymožení povinnosti zaplatit oprávněné ([právnická osoba], [část názvu právnické osoby]) částku 4.001 Kč s příslušenstvím. Usnesení bylo doručeno oprávněné dne 25. 11. 2008, povinnému dne 12. 1. 2009, právní moci nabylo dne 28. 1. 2009. Podle výroku III.:„ Povinný nesmí po doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný poruší tuto povinnost, je neplatný“. Exekučním příkazem ze dne 20. 9. 2017, č. j. [číslo jednací], soudní exekutorka rozhodla o provedení exekuce prodejem všech podle zákona postižitelných movitých věcí povinného. Kupní smlouvou ze dne 17. 7. 2009 povinný prodal žalobci motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], jež bylo v kupní smlouvě identifikováno uvedením [příjmení] a číslem velkého technického průkazu (nikoliv registrační značkou). Dne 8. 8. 2019 byla do soupisu movitých věcí povinného pojata motorová vozidla, která byla dle výpisu z centrálního registru vozidel vlastněná povinným, a to mj.: Vozidlo: [příjmení], [anonymizováno]. V době, kdy vozidlo bylo pojato do soupisu movitých věcí povinného, bylo v držení žalobce, který na výzvu soudní exekutorky k jeho vydání reagoval návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu s odůvodněním, že na základě kupní smlouvy ze dne 17. 7. 2019 se stal vlastníkem vozidla. Návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu soudní exekutorka nevyhověla.

9. Zjištěný skutkový stav odvolací soud posoudil následujícím způsobem. Vzhledem k datu zahájení exekuce (3. 10. 2008) se v exekučním řízení v souladu s přechodnými ustanoveními novely exekučního řádu provedené zákonem č. 396/2012 Sb. článku IV. bod 1 použije zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012. Nařízení exekuce a jeho důsledky je nutno posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném v době vydání usnesení o nařízení exekuce, tj. ve znění účinném před novelou provedenou s účinností od 1. 11. 2009 zákonem č. 286/2009 Sb., když podle přechodných ustanovení zákona č. 286/2009 Sb. Čl. II bod 1. platí, že právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

10. Podle § 44 odst. 7 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009: Po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. Věta první a druhá se nepoužije, je-li povinným stát.

11. Podle § 44a odst. 1 exekučního řádu ve znění účinném od 1. 11. 2009: Po doručení usnesení nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. Právní úkon se však považuje za platný, pokud se neplatnosti právního úkonu nedovolá exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky dovolání se neplatnosti nastávají od účinnosti právního úkonu, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního úkonu, jehož neplatnosti se exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel dovolává.

12. Novelizací exekučního řádu zákonem č. 286/2009 Sb. byl s účinností od 1. 11. 2009 doplněn mj. § 44a, který zavedl nový procesní institut tzv. generálního inhibitoria, jímž je pod sankcí relativní neplatnosti učiněných úkonů povinnému zakázáno nakládat veškerým svým majetkem.

13. Protože v době nařízení exekuce platila právní úprava, podle níž porušení generálního inhibitoria bylo stiženo absolutní neplatností (ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), přičemž dle přechodných ustanovení novely exekučního řádu, která založila pouze relativní neplatnost porušení generálního inhibitoria, zůstávají zachovány právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti této novely, tedy zůstává zachován i ten právní účinek doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému, k němuž došlo před účinností novely, v podobě absolutní neplatnosti úkonů, jimiž došlo k porušení generálního inhibitoria.

14. Kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla uzavřel povinný dne 17. 7. 2019, tj. po té, co mu (dne 12. 1. 2009) bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, v rámci něhož mu bylo pod sankcí absolutní neplatnosti zakázáno nakládat se svým majetkem (s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku). Kupní smlouva o prodeji motorového vozidla představuje nakládání s majetkem povinného, kterým došlo k porušení generálního inhibitoria, pročež ve smyslu § 44 odst. 7 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009 (ve spojení s § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného v době uzavření kupní smlouvy) je nutno takový právní úkon hodnotit jako absolutně neplatný. Na základě absolutně neplatné kupní smlouvy nemohlo dojít k převodu vlastnického práva z povinného na žalobce; taková kupní smlouva nevyvolala žádné právní účinky; na základě této kupní smlouvy se žalobce vlastníkem motorového vozidla nestal.

15. Dle názoru odvolacího soudu nelze ve věci aplikovat ustanovení občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) o nabývání od neoprávněného, tj. § 1109 a násl., zejména ust. § 1111. Ustanovení § 1111 o. z. znamená překročení zásady, že nikdo nemůže na jiného převést více práv než sám má. Týká se situací, kdy převodce není vlastníkem, nikoli situací, kdy dochází k převodu na základě neplatného právního jednání (neplatného nikoli pro rušení zásady nikdo nemůže na jiného převést více práv než sám má). Institut nabytí od neoprávněného nemá za účel napravovat protiprávní stav v případě, kdy převodní smlouva trpí vadou. Následkem neplatnosti převodní smlouvy je proto automaticky nemožnost nabytí vlastnického práva od neoprávněného. Povinný byl z pohledu těchto ustanovení oprávněn věc prodat, protože je jejím vlastníkem. Z důvodu porušení generálního inhibitoria je však taková smlouva absolutně neplatná, tudíž se nejedná o řádný nabývací titul, který je (vedle dobré víry v oprávnění převodce) nezbytným předpokladem pro nabytí od neoprávněného.

16. Pro případ, že by snad neměl být správný závěr odvolacího soudu o tom, že ustanovení občanského zákoníku o nabývání od neoprávněného nejsou na projednávanou věc aplikovatelná, tedy i pokud by ust. § 1111 o. z. mělo být v dané věci aplikováno, má odvolací soud za to, že u žalobce dobrou víru dovodit nelze. Vzhledem k okolnostem prodeje – nákup staršího ojetého automobilu nikoli od autorizovaného prodejce, nýbrž od neznámé fyzické osoby, která v tomto oboru nepodniká, nadto dle velkého technického průkazu prodávající vlastnil vozidlo pouze cca 3 týdny - se od člověka dbajícího svých práv vyžaduje určitá aktivita směřující k tomu, aby vyloučil jednání v rozporu se zákonem. Není výjimkou, že ojeté automobily, zvláště jsou-li prodávány nikoli autorizovaným prodejcem, jsou kradené, bourané, jejich faktický stav neodpovídá tomu, co je prodávajícím tvrzeno (počet najetých kilometrů, servisování vozidla apod.), resp. tyto skutečnosti bývají prodávajícím utajovány, nejsou kupujícímu sděleny. Proto lze po kupujícím za těchto okolností spravedlivě požadovat, aby vyvinul aktivitu za účelem zjištění, zda mj. prodávající je oprávněn vozidlo prodat.

17. Žalobci tedy k motorovému vozidlu [značka automobilu], [registrační značka], nesvědčí právo, které by provedení exekuce prodejem tohoto vozidla nepřipouštělo (§ 267 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř.). Žalobce není vlastníkem předmětného vozidla; jeho žaloba, kterou se domáhal vyloučení vozidla z exekuce s odůvodněním, že je jeho vlastníkem, není důvodná. Pokud soud I. stupně žalobě vyhověl, je jeho rozhodnutí nesprávné, proto jej odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

18. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud přiznal v řízení zcela úspěšné žalované vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Náklady řízení žalované jsou tvořeny odměnou za zastoupení a paušální náhradou hotových výdajů advokáta za celkem 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1999 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), písemné vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, závěrečný návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, když žalovaná se neúčastnila jednání před soudem prvního stupně dne 2. 3. 2021, pouze předložila písemný závěrečný návrh, odvolání proti rozhodnutí ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. k) AT, účast u jednání odvolacího soudu dne 16. 6. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Výše odměny za každý z těchto úkonů právní služby činí 1.500 Kč dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 AT a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, tj. celkem 9.000 Kč (5x (1.500 Kč + 300 Kč) (. Součástí náhrady nákladů řízení je náhrada cestovních výdajů za jízdu zástupce žalované z místa sídla advokátní kanceláře v [obec] k jednání odvolacího soudu ve [obec] a zpět, celkem 410 km (viz [webová adresa]), automobilem s průměrnou spotřebou 6,5 l / 100 km benzinu automobilového 95 oktanů, jehož cena dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. činí 44,50 Kč / 1 l, tedy cena pohonných hmot 1.186 Kč, základní náhrada za používání silničních motorových vozidel 1.927 Kč (410 km x 4,70 Kč dle § 1 písm. b/ vyhlášky č. 511/2021 Sb.); cestovní výdaje celkem 3.113 Kč. Náhrada za ztrátu času za celkem 6 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ odst. 3 AT), celkem 1.200 Kč. Náhrada za DPH z odměny a náhrad (§ 151 odst. 2 o. s. ř.) činí 2.796 Kč (21 % z částky 13.313 Kč). Náhrada za zaplacený soudní poplatek za podané odvolání 2.000 Kč Částku 18.109 Kč představující náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (9.000 Kč odměna a paušální náhrada hotových výdajů + 3.313 Kč cestovné + 1.200 Kč ztráta času + 2.796 Kč DPH + 2.000 Kč soudní poplatek) je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).