Krajský soud v Brně · Rozsudek

58 Co 191/2024

č. j. 58 Co 191/2024-122

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-03-20 · POTVRZENI · ECLI:CZ:KSBR:2025:58.Co.191.2024.1

  1. OS Kroměříž 18 C 330/2023-87
  2. KS Brno 58 Co 191/2024-122

Citované zákony (0)

Žádné explicitní citace zákonů v textu.

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení Anonymizováno Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 11.834,19 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku , Anonymizováno, Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok I) a nahradit náklady řízení ve výši 38.799,70 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Zaměstnanec žalovaného , jméno FO, dne , datum, v čase , Anonymizováno, hodin v místě vyústění účelové komunikace na silnici č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, v katastru obce , adresa, jel traktorem tov. zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , za kterým měl zapřažen přívěs zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, (, Anonymizováno, ) s převáženým nákladem dvou kusů plynového potrubí, přičemž při odbočování vlevo na hlavní komunikaci ve směru na , adresa, se postupně zachytily přečnívající části převáženého potrubí o roh pletivového oplocení areálu , Anonymizováno, , o svislou dopravní značku a následně o kovový kříž s betonovým podstavcem, které byly tímto poškozeny; řidič z místa nehody bez dalšího ujel. Nehoda byla oznámena dne , datum, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, hod., pravděpodobně majitelem , Anonymizováno, . Technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla zjištěna ani uplatněna. Žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti z provozu předmětného traktoru ke dni dopravní nehody uhradila dne , datum, poškozené obci , adresa, částku ve výši , Anonymizováno, Kč za poškozený kovový kříž s betonovým podstavcem.

3. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že ačkoliv zaměstnanec žalovaného nesplnil svou povinnost ohlásit dopravní nehodu, kdy bez dalšího z místa nehody ujel, tato skutečnost nevedla ke zmaření či ke ztížení možnosti řádného šetření žalobkyně (pojistitele), neboť pojistná událost byla bez zbytečného odkladu po jejím zjištění nahlášena žalobkyni, která následně zjevně provedla řádné šetření pojistné události a provedla výplatu pojistného plnění poškozené obci, proto nemůže být dán regresní nárok žalobkyně vůči žalovanému na základě § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen „ZPOPV“.

4. Naproti tomu shledal naplnění podmínek § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV, neboť zaměstnanec žalovaného bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody. Nepřisvědčil tvrzení žalovaného, že zřetele hodný důvod pro opuštění místa nehody spočíval ve skutečnosti, že zaměstnanec žalovaného si způsobené nehody nevšiml. Dle názoru soudu prvního stupně si zaměstnanec žalovaného musel být možnosti poškození uvedených věcí vědom již bezprostředně po dopravní nehodě, jestliže jakožto řidič traktoru s přívěsem převážející náklad dvou kusů plynového potrubí zachytil přečnívajícími částmi převáženého potrubí při najíždění a odbočování vlevo na hlavní komunikaci o roh pletivového oplocení areálu autovrakoviště, dále o svislou dopravní značku a následně o kovový kříž s betonovým podstavcem, které tímto poškodil.

5. V souladu s výkladem ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV provedeným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, dospěl soud prvního stupně k závěru, že opuštění místa dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil. Proto shledal žalobní požadavek důvodným a zcela mu vyhověl. Úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

6. Proti rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Namítl, že soud prvního stupně řádně nevypořádal a nevyhodnotil skutečnost, že důvodem hodným zřetele pro opuštění místa nehody je nevědomost zaměstnance žalovaného o jejím způsobení. K prokázání této skutečnosti měl být proveden znalecký posudek, který by určil, jestli si zaměstnanec žalovaného nehody byl či nebyl vědom. Žalovaný zopakoval argumentaci uplatněnou před soudem prvního stupně, že traktor je velmi hlučný, pročež řidič nemohl náraz slyšet; škoda navíc nebyla způsobena samotným traktorem, ale nákladem na přívěsu; všechny poškozené věci nejsou dostatečně pevně a stabilně spojené se zemí, aby náraz do nich způsobil vnímatelný či slyšitelný náraz; nutno vzít v potaz rovněž dopravní situaci, v níž se řidič nacházel, kdy odbočoval doleva na relativně frekventovanou hlavní silnici, přičemž musel dbát především na dopravní situaci před sebou a nemohl věnovat pozornost zpětným zrcátkům. Ze zprávy Policie ČR o nehodě vyplývá, že řidič po nehodě vůbec nezastavil. Oprávněně se lze domnívat, že pokud by si byl nehody vědom, alespoň krátce by zastavil, zjistil stav situace a teprve následně by z místa nehody odjel. Řidič pokračoval bez přerušení v jízdě, protože neměl o nehodě tušení. K prokázání dané skutečnosti navrhl žalovaný výslech řidiče , jméno FO, , který je jediným, kdo ví, jestli si byl vzniku dopravní nehody vědom či nikoliv. Jeho výslech proveden nebyl a nebylo to v napadeném rozsudku nikterak odůvodněno. Obdobně nebylo odůvodněno neprovedení účastnického výslechu žalovaného, který měl o vzniku škody bezprostřední informace a který by rovněž mohl danou věc objasnit. Konečně žalovaný považoval za nutné polemizovat se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, který se v mnoha směrech odchyluje od doktrinálních závěrů (Jandová, Vojtek, Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, 2. vydání, , právnická osoba, . Beck, 2019, s. 300) i předchozí judikatury, která zdůrazňovala nutnost individuálního zvážení každého případu. Domáhal se zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání vyjadřuje přesvědčení, že s ohledem na okolnosti dopravní nehody je nepochybné, že řidič si musel být vědom dopravní nehody. Poškodil postupně hned několik věcí; nárazy zcela jistě musel slyšet. Narazil do kovové značky, kterou zcela vyvrátil, čehož není možné si nevšimnout. Stejně tak vyvrácen byl kovový kříž. Při odbočování doleva na hlavní komunikaci musel přibrzdit, rychlost traktoru zcela jistě nemohla být tak velká, aby i přes tvrzený hluk v kabině neslyšel, že náklad postupně třikrát zavadil o kovové konstrukce. Pokud by se podíval do zpětného zrcátka, musel by si poškození všimnout; míra opatrnosti musí být o to větší, pokud přes hluk v kabině nemohl nic dalšího slyšet; o to větší důraz měl být kladen na opatrnost řidiče, zejména pohledy do zpětných zrcátek. Pokud žalovaný tvrdí, že přes hluk v kabině nemohl řidič nic dalšího slyšet, pak za situace, kdy traktor táhne přívěs s plynovým potrubím, je nutno vynaložit určitou míru obezřetnosti, a tím spíše musí být řidič na pozoru a hlídat dopravní situaci i přes zpětná zrcátka. Buďto si řidič byl nehody vědom, a přesto pokračoval v jízdě, anebo zanedbal svou povinnost věnovat dostatečnou pozornost provozu na silniční komunikaci včetně pravidelné kontroly zpětných zrcátek, zejména v situaci, kdy převážel na přívěsu plynové potrubí, tj. náklad o nadměrné velikosti. Polemika s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2700/2023 je nepřípadná; uvedené rozhodnutí reaguje na novelizaci zákona ke dni , datum, .

8. Při jednání odvolacího soudu žalovaný identifikoval zprávu Policie ČR, z níž dle jeho tvrzení vyplývá, že řidič po nehodě vůbec nezastavil. Jedná se o „ÚZ o provedeném šetření“ sepsaný dne , datum, prap. , jméno FO, , evid. číslo: , Anonymizováno, . Pokud touto listinou nebyl proveden důkaz v řízení před soudem prvního stupně, navrhl jeho provedení v odvolacím řízení.

9. Žalovaným předloženou listinou „ÚZ o provedeném šetření“ v řízení před soudem prvního stupně důkaz proveden nebyl, resp. provedení důkazu touto listinou žádný z účastníků v řízení před soudem prvního stupně ani nenavrhl. Odvolací soud důkaz touto listinou neprovedl, neboť se jedná o důkaz navržený v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř.

10. Pro úplnost lze uvést, že v řízení před soudem I. stupně byly prováděny důkazy Protokolem o nehodě v silničním provozu s projednáním, evid. číslo: , Anonymizováno, , ze dne , datum, (č. l. 59 spisu), a Detailem dopravní nehody, č. j. , Anonymizováno, verze , datum, (č. l. 32 spisu). V obou těchto dokumentech je uvedeno po nehodě neznámý řidič, aniž by si splnil svou povinnost účastníka dopravní nehody, z místa odjel, z čehož nelze nikterak dovodit, zda přibrzdil nebo zastavil a pak odjel, nebo ani nepřibrzdil. Nadto samotná skutečnost, že řidič ani nepřibrzdil, neznamená, že si poškození věcí nebyl vědom.

11. Odvolací soud neprovedl ani žalovaným navrhovaný důkaz znaleckým posudkem k prokázání skutečnosti, že řidič si nebyl vědom toho, že způsobil dopravní nehodu, resp. že poškodil věci třetích subjektů. Důkaz znaleckým posudkem navrhl žalovaný poprvé až v odvolacím řízení, přičemž se nejedná o žádnou z výjimek dle § 205a o. s. ř., která by odůvodňovala uplatnění tohoto důkazního prostředku poprvé až v odvolacím řízení.

12. Nadto odvolací soud považuje za nadbytečné provádět dokazování za účelem prokázání skutečnosti, zda si řidič traktoru byl vědom toho, že způsobil dopravní nehodu či nikoliv, neboť pro posouzení věci není podstatné, zda věděl, nýbrž je podstatné, zda při vynaložení běžné péče a opatrnosti vědět měl a mohl, že způsobil dopravní nehodu. Proto nebylo třeba provádět výslech řidiče , jméno FO, , příp. výslech žalovaného, který u dopravní nehody ani nebyl přítomen.

13. Odvolací soud neshledává důvody pro polemiku se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, zejména v situaci, kdy se k těmto závěrům Nejvyšší soud přihlásil v později vydaném rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1224/2024 ze dne , datum, . V něm vycházel z toho, že otázka týkající se podmínek aplikace § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV, konkrétně toho, zda je třeba, aby pojištěný opuštěním místa nehody rovněž znemožnil zjištění skutečné příčiny nehody, již byla v rozhodovací praxi vyřešena; postižní právo pojistitele podle § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV vzniká již tím, že pojištěný opustil místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu. Nově Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí řešil dosud neřešenou otázku, zda lze pod „důvod hodný zřetele“ pro opuštění místa dopravní nehody podle § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV podřadit i nevědomost pojištěného o tom, že dopravní nehodu způsobil. Dospěl k tomu, že se nelze spokojit pouze se závěrem, že byla zjištěna nevědomost pojištěného v subjektivním smyslu, nýbrž je třeba posoudit, zda pojištěný mohl či nemohl při vynaložení běžné péče a opatrnosti vědět, že dopravní nehodu způsobil (objektivní kritérium). Lze tak uzavřít, že důvodem hodným zřetele pro opuštění místa dopravní nehody ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV může být skutečnost, že pojištěný nevěděl a při vynaložení běžné péče a opatrnosti ani vědět nemohl, že způsobil dopravní nehodu.

14. Z tohoto pohledu samotné zjištění, že řidič o dopravní nehodě nevěděl, ještě nepředstavuje důvod hodný zřetele pro opuštění místa dopravní nehody podle § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV. Odvolací soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci si řidič traktoru při vynaložení běžné péče a opatrnosti musel být vědom toho, že způsobil dopravní nehodu. Jednalo se o velmi mladého řidiče (v době nehody měl 17 let), proto už jen z titulu své nezkušenosti si měl počínat nanejvýš obezřetně; pokud převážel nadměrný náklad, měl předpokládat, že při odbočování bude náklad přesahovat mimo prostor nad vozovku, a tudíž může poškodit poblíž se nacházející věci, proto měl stav kontrolovat např. pohledem do zpětných zrcátek. S ohledem na množství a intenzitu poškození věcí nacházejících se vedle vozovky si musel řidič být vědom toho, že něco poškodil. Za nezodpovědné lze zřejmě považovat i jednání samotného žalovaného, pokud převoz nadměrného nákladu svěřil zcela nezkušenému řidiči.

15. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že zaměstnanec žalovaného (řidič traktoru) opustil místo dopravní nehody bez důvodu hodného zřetele, tudíž je dán postižní důvod podle § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV.

16. Oproti soudu prvního stupně má však odvolací soud za to, že je dán také postižní důvod podle § 10 odst. 1 písm. b) ZPOPV, neboť ujetím od nehody zaměstnanec žalovaného (řidič traktoru) ztížil, resp. znemožnil možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 ZPOPV, když nebylo možné zjistit postavení a stav vozidel a zejména nákladu bezprostředně po nehodě, nebylo možné zkontrolovat, zda byl nadměrný náklad správně upevněn, pročež nebylo možné vyhodnotit, zda by nebyl dán postižní důvod podle § 10 odst. 2 písm. a) ZPOPV, příp. zda veškerá poškození byla způsobena dopravní nehodou; nebylo možné zkontrolovat, zda řidič neřídil vozidlo pod vlivem alkoholu či jiné omamné látky ve smyslu § 10 odst. 1 písm. i) ZPOPV, čemuž by mohla nasvědčovat skutečnost, že tak závažného poškození několika věcí si nevšiml, příp. že si nevšiml, že poškodil právě tolik věcí.

17. Odvolací soud tudíž uzavřel, že podle § 10 odst. 1 písm. b), písm. c) ZPOPV má žalobkyně proti žalovanému právo na náhradu částky , Anonymizováno, Kč, kterou za něj plnila na náhradě škody způsobené pojištěným vozidlem poškozené obci , adresa, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě této částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , kdy požadovala úhradu dluhu do 7 dnů od doručení výzvy (§ 1958 odst. 2 o. z.). Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dne , datum, ; lhůta k plnění uplynula marně dne , datum, ; ode dne , datum, je žalovaný v prodlení s úhradou částky 65.480 Kč (§ 1968 o. z.), pročež má žalobkyně nárok také na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2023 Sb. V řízení zcela úspěšná žalobkyně má proti žalovanému nárok také na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

18. S ohledem na shora uvedené je rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné, proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Žalobkyně byla zcela úspěšná také v odvolacím řízení, pročež jí podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. vznikl vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny odměnou za zastoupení a paušální náhradou hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne , datum, a účast u jednání dne , datum, ) ve výši 2x 3.740 Kč + 300 Kč + 450 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g), k), § 13 odst. 1, 4 a. t. (ve znění do , datum, ve vztahu k úkonu právní služby vyjádření k odvolání, resp. ve znění od , datum, ve vztahu k úkonu právní služby účast u jednání), náhradou cestovních výdajů vynaložených zástupcem žalobkyně za účelem účasti u jednání dne , datum, ve výši 950,32 Kč celkem 112 km , adresa, (sídlo advokátní kanceláře advokáta v substituci), osobním automobilem s průměrnou spotřebou 7,5 l BA / 100 km, při ceně benzínu 35,80 Kč / 1 l dle § 4 písm. a) vyhl. č. 475/2024 Sb. a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 5,80 Kč / 1 km dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., náhradou za ztrátu času ve výši 4x 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve znění od , datum, a náhradou za DPH ve výši 2.053,87 Kč, tj. celkem 11.834,19 Kč. Podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 211 o. s. ř. je náhrada nákladů řízení splatná ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.