18 C 330/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 65 480 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 480 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 480 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 38 799,70 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 12. 10. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 65 480 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu.

2. Dle tvrzení žalobkyně dne 19. 7. 2022 v čase 14:29 hodin v místě vyústění účelové komunikace na silnici č. , hodnota, u autovrakoviště v kat. obce , adresa, jel zaměstnanec žalovaného , jméno FO, traktorem tov. zn.: New Holland, RZ , SPZ, , za kterým měl zapřažen přívěs zn. SUEDBECK, RZ , SPZ, , Anonymizováno, , Anonymizováno, D), s převáženým nákladem dvou kusů plynového potrubí. Při najíždění a odbočování vlevo na hlavní komunikaci ve směru na , adresa, , se postupně zachytily přečnívající částí převáženého potrubí o roh pletivového oplocení areálu autovrakoviště, dále o svislou dopravní značku a následně o kovový kříž s betonovým podstavcem, které tímto poškodil. Následně zaměstnanec žalovaného bez dalšího z místa nehody ujel. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Vzhledem k tomu, že traktor New Holland byl u žalobkyně v době dopravní nehody pojištěn dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a škoda byla způsobena provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě č. , hodnota, , uhradila žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti z jeho provozu (povinného ručení) v rámci pojistné události č. , hodnota, dne 8. 11. 2022 poškozené obci , adresa, částku ve výši 65 480 Kč za poškozený kovový kříž s betonovým podstavcem. Za štukatérské práce na poškozeném kříži, resp. podstavci zaplatila poškozená obec částku 52 000 Kč, jak vyplývá z doložené faktury č. 13/22 a výpisu z účtu. Následně poškozená obec zaplatila ještě částku ve výši 13 480 Kč za dodání litinového kříže, jak vyplývá z faktury č. , hodnota, . Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o povinném ručení, má žalobkyně proti žalovanému právo na náhradu toho, co za něj vyplatila, protože zaměstnanec žalovaného bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že došlo ke škodě na majetku třetí osoby, byl pan , jméno FO, , zaměstnanec žalovaného, povinen oznámit dopravní nehodu policii, setrvat na místě nehody až do příjezdu policie a zdržet se jakéhokoliv jednání, které by bylo na újmu řádnému vyšetření dopravní nehody, jak uvádí § 47 odst. 4, odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Uvedené povinnosti však pan , jméno FO, porušil. K otázce ztížení šetření pak žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, například Rozsudek ze dne 25.07.2012, sp. zn.: , spisová značka, , podle nějž ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., se vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok. V tomto případě spatřuje žalobkyně ztížení možnosti řádného šetření mimo jiné v tom, že zaměstnanci žalovaného nebyla hlídkou policie na místě změřena hladina alkoholu v krvi. Z tohoto důvodu žalobkyně nemohla vyloučit ani to, že byly naplněny podmínky i pro regresní důvod dle § 10 odst. 1 písm. i) výše citovaného zákona: „řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.“ Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení, má žalobkyně proti žalovanému právo na náhradu toho, co za něj vyplatila, protože zaměstnanec žalovaného bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 65 480 Kč. K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně písemně vyzván dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, předžalobní výzvou ze dne 16. 5. 2023, zaslanou do datové schránky žalovaného. Žalovaný dosud ani přes tuto výzvu ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením uvedené částky vznikl dále žalobkyni vůči žalovanému nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vyplacené pojistné plnění ve výši 65 480 Kč však nebylo žalovaným dosud uhrazeno ani z části.

3. Okresní soud v Kroměříži vydal dne 24. 10. 2023 elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor, který odůvodnil následovně. Předně uvedl, že žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 65 480 Kč s příslušenstvím neuznává co do důvodu a výše. K namítanému důvodu pro postihové právo žalobkyně podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. předně žalovaný poznamenává, že je na žalobkyni jakožto pojistiteli, aby prokázala, že nesplnění povinnosti dle § 47 odst. 4 a odst. 5 písm. a) silničního zákona mělo za následek ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., nebo možnosti pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. I odborná literatura v tomto směru uvádí, že: „Pojistitel proto v náhradovém soudním sporu musí vedle již popsaných okolností tvrdit a prokazovat též, v čem ztížená možnost šetření údajně spočívala a že právě porušením povinnosti (například opuštěním místa nehody) bylo šetření ztíženo, tj. v jakém směru konkrétně nemohl pojistitel průběh nehody řádně vyšetřit.“ (viz Jandová, L., Vojtek, P. § 10 [Právo pojistitele na úhradu vyplacené částky]. In: , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2019, s. 300). Vzhledem ke skutečnosti, že pojistná událost byla bez zbytečného odkladu po jejím zjištění nahlášena žalobkyni, která následně zjevně provedla řádné šetření pojistné události a provedla výplatu pojistného plnění poškozené obci , adresa, , nedošlo ke ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření pojistné události ze strany žalobkyně. Pakliže tedy nejsou o průběhu škodní události rozumné pochybnosti, nelze mít dle žalovaného podmínku postihového práva dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. za splněnou, což dokládá i judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. , spisová značka, ). Nejvyšší soud rovněž v citovaném rozhodnutí výslovně uvedl, že: „Nelze uzavřít, že by pouhá ničím nepodložená eventuální možnost vlivu alkoholu či jiné návykové látky (kdy tento případný vliv nemohl být po nehodě ověřen policií) měla za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a na jeho výši.“ Žalobkyně přitom svá tvrzení o naplnění zákonných důvodů pro postihové právo dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. zakládá na zcela obecných, spekulativních tvrzeních o tom, že nemohla vyloučit ani to, že byly naplněny podmínky i pro regresní důvod dle § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., aniž by tato tvrzení blíže specifikovala, resp. tato podložila relevantními skutkovými tvrzeními a důkazy, jež by nasvědčovaly tomu, že k naplnění regresního nároku žalobkyně stran požití alkoholických nápojů či jiných omamných látek zaměstnancem žalovaného při předmětné dopravní nehodě mohlo dojít. K namítanému důvodu pro postihové právo žalobkyně dle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. dále žalovaný uvádí, že naplnění předmětného důvodu postihového práva je rovněž podmíněno prokázáním ze strany žalobkyně jakožto pojistitele, že došlo k opuštění místa dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu a že tímto došlo k znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Jak bylo přitom popsáno výše, o průběhu škodné události zjevně není rozumných pochybností, tudíž v tomto ohledu nejsou splněny zákonné podmínky postihového práva dle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. Navíc, zaměstnanec žalovaného, zejména pak s ohledem na specifické okolnosti dopravní nehody, kdy předmětné vozidlo vezlo na přívěsu náklad velmi dlouhého potrubí a ke kolizi s poškozenými předměty došlo právě stran převáženého potrubí, z objektivních důvodů nemohl dopravní nehodu zaregistrovat. Dle ustálené soudní praxe pak za situace, kdy si řidič nebyl vědom způsobení dopravní nehody, nelze považovat podmínky postihového práva dle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. za splněné. K tomu žalovaný odkazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve , adresa, ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. , spisová značka, (dostupný v databázi https://rozhodnuti.justice.cz/soudnirozhodnuti/): „Zaprvé soud uvěřil účastnické výpovědi žalovaného, z níž vyplynulo, že žalovaný si vzniklé dopravní nehody nebyl vědom, zejména pak toho, že by došlo k poškození Poškozeného vozidla. […] Ostatně soud má za to, že i kdyby si žalovaný v daném případě byl vědom způsobené dopravní nehody a přesto opustil místo dopravní nehody, tedy nesplnil si své zákonné povinnosti, pak by tato skutečnost v posuzovaném případě neztížila zjištění příčin dopravní nehody. […] Soud se neztotožňuje s výkladem žalobkyně, že by každé opuštění místa dopravní nehody automaticky zakládalo regresní nárok, neboť ze znění § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., konkrétně z části „nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody“ se podává, že má být sankcionováno opuštění dopravní nehody právě z důvodu, že toto mělo vést ke znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.“ Dále žalovaný odkazuje na rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. , spisová značka, (dostupný v databázi https://rozhodnuti.justice.cz/soudnirozhodnuti/): „, právnická osoba, , způsobená nesprávným otáčením či couváním byla bezprostředně po jejím zjištění téhož dne nahlášena majitelem poškozeného vozidla policii, neboť řidič […] si kolize nevšiml. […] V tomto projednávaném případě však rozsah škody na poškozeném vozidle byl řádně zdokumentován policií z šetření téhož dne a byl nesporný. Stejně jako příčina dopravní nehody a viník.“ Žalobkyně však ani ve světle výše uvedeného nikterak nedokládá související skutková tvrzení a relevantní důkazy o tom, že by zaměstnanec žalovaného bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, tedy o tom, že byly splněny zákonné předpoklady postihového práva dle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. V tomto ohledu má žalovaný za to, že pouhé tvrzení žalobkyně o tom, že zaměstnanec žalovaného z místa dopravní nehody odjel, nelze pro posouzení oprávněnosti uplatněného nároku žalobkyně považovat za dostačující. Žalovaný přitom setrvává na tom, že jeho zaměstnanec nemohl kolizi zaregistrovat, proto jsou zde důvody vylučující aplikaci § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. S ohledem na výše uvedené žalovaný rozporuje tvrzení žalobkyně, že jednáním zaměstnance žalovaného došlo ke ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření žalobkyní podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. nebo možnosti žalobkyně uplatnit regresní nárok a ke znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, když žalobkyně doposud neprokázala naplnění předpokladů uplatnění postihového práva dle § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb., když tyto zakládá na zcela obecných tvrzeních bez řádné specifikace a jejich doložení relevantními důkazy. Za daných okolností žalobkyně tedy dle žalovaného neprokázala, že by jí náleželo postihové právo proti žalovanému ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb., proto žalovaný shledává podaný žalobní návrh žalobkyně za zcela nedůvodný., právnická osoba, odporu žalovaného se následně vyjádřila ve svém podání ze dne 20. 11. 2023 žalobkyně s tím, že ztížení možnosti řádného šetření pojistné události spatřuje žalobkyně v možnostech jednoznačně určit, zda je nebo není dán v případě žalovaného konkrétní regresní nárok či nikoli. Žalovaný sice projevil nesouhlase tím, že možnost ovlivnění alkoholu není samo o sobě ztížením šetřením. Žalobkyně však znovu poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, např. Rozsudek ze dne 25.07.2012, sp. zn. , spisová značka, , podle nějž ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., se vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok. V tomto případě spatřuje žalobkyně ztížení možnosti řádného šetření mimo jiné v tom, že zaměstnanci žalovaného nebyla hlídkou policie na místě změřena hladina alkoholu v krvi. Z tohoto důvodu žalobkyně nemohla vyloučit ani to, že byly naplněny podmínky i pro regresní důvod dle § 10 odst. 1 písm. i) výše citovaného zákona: „řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.“. Ve vztahu k možnostem uplatnění konkrétního regresního důvodu žalobkyně poukazuje také na skutečnost, že v důsledku porušení povinnosti zaměstnance žalovaného nemohl být policií zjištěn technický stav vozidla. Policie nemohla zjistit technický stav samotného traktoru ani jeho přívěsu, nemohla ověřit, jak byl náklad (plynové potrubí) naložený na přívěs, zda to bylo učiněno v souvislosti s technickými požadavky na převážení nadměrného nákladu. Se způsobem převážení nákladu (plynového potrubí), resp. jeho správným zajištěním a nemožností toto zpětně zjistit souvisí i přemístění vozidla žalovaného bezprostředně po dopravní nehodě. Jelikož zaměstnanec žalovaného místo dopravní nehody opustil, nemohla policie zaznamenat koncové postavení vozidla bezprostředně po dopravní nehodě. Tento faktor je přitom zcela zásadní při posuzování rozsahu škody, který poškozený u pojistitele uplatní. Na základě záznamů o koncovém postavení vozidla a fotografií z místa dopravní nehody zachycující škodící vozidlo, rozsah škody a okolí místa dopravní nehody pak případní znalci zkoumají, zda uplatněné poškození odpovídá nehodovému ději, zda poškozený neuplatnil poškození nesouvisející s předmětnou dopravní nehodou. Toto šetření však žalobkyně řádně provést nemohla a musela se spolehnout na to, že uplatněná poškození skutečně souvisí s předmětnou dopravní nehodou. Vedle otázky rozsahu poškození pak s nutností zaznamenat konečné postavení vozidla a pořízení uvedených nezbytných fotografií (postavení škodícího vozidla, rozsahu poškození, okolí dopravní nehody) souvisí i žalovaným namítána nevědomost o dopravní nehodě. Pokud by býval zaměstnanec žalovaného zůstal na místě dopravní nehody a přivolal policii, ta by provedla všechny potřebné úkony včetně záznamu o konečném postavení škodícího vozidla bezprostředně po dopravní nehodě a znalec by nyní mohl určit, zda je skutečně možné, aby v tomto případě s ohledem na možný průběh dopravní nehody si byl či nebyl řidič vozidla vědom dopravní nehody. Tato otázka však zůstává v teoretické rovině. Žalovaný tedy na jednu stranu namítá, že nedošlo ke ztížení šetření pojistné události, ale současně tvrdí, že si řidič vozidla nebyl vědom dopravní nehody. Přitom i tato otázka je stěžejní pro aplikaci konkrétního regresního nároku ve smyslu § 10 zákona o povinném ručení. K otázce nevědomosti o dopravní nehodě se ještě žalobkyně podrobněji vyjádří v další části tohoto podání. S ohledem na vše výše uvedené je žalobkyně přesvědčena, že o ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem nemůže být pochyb. Dále žalobkyně uvedla, že § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení uvádí, že pojistitel má právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění, pokud prokáže, že pojištěný „bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo Jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody". Pro naplnění tohoto postižního práva je tedy zapotřebí, aby pojištěný buď bez dalšího opustil místo dopravní nehody anebo na místě dopravní nehody sice zůstal, avšak jednal tak, že svým jednáním znemožnil zjištění skutečné příčiny dopravní nehody. Uvedené ustanovení tak obsahuje dvě alternativní skutkové podstaty, přitom naplněním jedné z nich vzniká pojistiteli právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění. V právě projednávaném případě byla naplněna první alternativní skutková podstata a sice, že zaměstnanec žalovaného z místa nehody ujel. Samotné ujetí od dopravní nehody tak zakládá nárok podle tohoto postižního práva. Žalobkyně je přesvědčena, že k naplnění podmínek regresního nároku podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení postačuje opuštění místa dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu bez dalšího, aniž by bylo třeba prokazovat ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření pojistitele nebo možnosti pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění jako je tomu např. u regresního nároku uvedeného v § 10 odst. 1 písm. b) či písm. e) zákona o povinném ručení, nebo znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Prvním argumentem pro podporu uvedeného závěru žalobkyně je užití jazykového výkladu na dané ustanovení. Ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení totiž zní tak, že: „Pojistitel má proti pojištěnému právo no náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody." V daném ustanovení absentuje druhá část skutkové podstaty, jako tomu je např. u § 10 odst. 1 písm. b) zákona o povinném ručení: „Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho bylo ztíženo nebo znemožněno možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.“ či § 10 odst. 1 písm. e) zákona o povinném ručení: „Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost dle § 8 odst. 1 až 3 o v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.“ Jinak řečeno v předmětném ustanovení absentuje ta část skutkové podstaty, která je nutná k naplnění regresních nároků podle § 10 odst. 1 písm. b) či písm. e) zákona o povinném ručení, tedy ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření pojistitele nebo možnosti pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. S přihlédnutím k jazykovému výkladu daného ustanovení je tedy nutno vycházet ze skutečnosti, že k naplnění tohoto postihu není třeba prokazovat ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření pojistitele nebo možnosti pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. Druhým argumentem pro podporu výše uvedeného závěru žalobkyně je užití historického a teleologického výkladu na dané ustanovení, neboť právní úprava postižního práva doznala značných změn od počátku jeho zavedení. Podmínky regresního nároku pojistitele vymezoval zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném do 30. 4. 2004 ve svém § 10 odst. 1 tak, že pojistitel měl proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný: způsobil škodu úmyslně, porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá, způsobil škodu provozem vozidla, které použil neoprávněně, nebo bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zvláštního právního předpisu ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst.

3. Ve svém odst. 2 daného ustanovení pak stanovil, co se pro účely zákona rozumí porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích. Následně pak došlo k dalšímu vývoji tohoto ustanovení, přičemž žalobkyně si na tomto místě dovolí upozornit zejména na zákon č. 304/2016 Sb., kterým bylo ustanovení § 10 zákona o povinném ručení novelizováno s účinností od 23. 9. 2016 (dále jen „novela") a dostálo značných změn. Touto novelou byla zcela vypuštěna podmínka příčinné souvislosti mezi požitím alkoholu a způsobením újmy ze zákona pro uplatnění postižního práva pojistitele a byla ponechána pouze u postižních důvodů týkajících se technického stavu vozidla, kde má zkoumání této podmínky smysl. Dále byl nově do § 10 odst. 1 zákona o povinném ručení zaveden nový regresní nárok v písm. o), jak bylo výše citováno. Tímto ustanovením bylo zakotveno právo pojistitele proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Jinými slovy novela doznala zpřísňujících změn směrem k pojištěným. Důvodová zpráva k novele, konkrétně k tomuto ustanovení, uvádí, že: „Zpřesňuje se ustanovení zakládající právo pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění včetně doplnění těch případů, kdy řidič z místa nehody ujel nebo jinak postupoval s cílem vyhnout se např. dechové zkoušce nebo zcela znemožnil určení viníka nehody. Ujetí od nehody nebo nevrácení se na její místo, aniž by k tomu byla objektivní příčina, resp. neohlášení takové nehody, nemůže být beztrestným chováním viníka nehody.“ Žalobkyně je proto toho názoru, že v případě regresního nároku podle § 10 odst. 1 písm. c) postačí samotné ujetí od dopravní nehody. Stejného názoru byl i Krajský soud v Praze, který ve svém rozsudku ze dne 19.4.2023, č.j.: , spisová značka, , uzavřel, že „opuštění místa dopravní nehody je samostatnou skutkovou podstatou, neboť ustanovení § 10 odst 1 písm. c) ZoPOPV pokračuje ve větě „nebo jinak ztížil". Zákon tedy předpokládá i jiné ztížení šetření dopravní nehody pro pojistitele než pouze opuštění místa dopravní nehody o samotné opuštění dopravní nehody již v sobě obsahuje ztížení šetření pojistitele." Z uvedeného závěru krajského soudu je patrné, že k naplnění regresního důvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení postačuje samotná skutečnost, že řidič opustil místo dopravní nehody. Vzhledem ke všemu výše uvedenému je žalobkyně přesvědčena, že pro naplnění postižního práva podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení postačuje, že zaměstnanec žalovaného bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody. K argumentaci žalovaného, že žalobkyně nepředložila relevantní důkazy o tom, že zaměstnanec žalovaného opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, žalobkyně sdělila, že nemůže prokazovat absenci zřetele hodného důvodu zaměstnance žalovaného. Jestliže žalobkyně tvrdí, že zřetele hodný důvod dán nebyl, jedná se o negativní skutečnost, kterou ona neprokazuje. Naopak žalovaný je tím, koho tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že jeho zaměstnanec měl zřetele hodný důvod, který by jej opravňoval k opuštění místa dopravní nehody. Dle ustáleně judikatury pak takovým důvodem je například ohrožení života nebo zdraví osob či ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný však žádný zřetele hodný důvod svého zaměstnance netvrdí ani neprokazuje. Závěrem žalobkyně konstatovala, že v daném případě došlo k tomu, že zaměstnanec žalovaného postupně zachytil přečnívající část převáženého potrubí o roh pletivového oplocení areálu autovrakoviště, poté o svislou dopravní značku a následně ještě o kovový kříž s betonovým podstavcem. Během jízdy tak poškodil celkem tři objekty, přičemž u každého z nich, tj. nejen u pletivového oplocení, dopravní značky ale i kovového kříže, musel řidič vozidla slyšet, že převáženým potrubím o něco zavadil. Z fotografií místa dopravní nehody plyne, že škoda byla poměrně rozsáhlého charakteru. Zejména pokud jde o poškození kovového kříže, tak v tomto případě lze vidět, že tento kříž byl vlivem nárazu převáženého potrubí otočen o devadesát stupňů. Dopravní značka pak byla zcela vyvrácena. S ohledem na okolnosti dopravní nehody není proto objektivně možně, aby si řidič vozidla nebyl vědom dopravní nehody. Nadto již jen samotným pohledem do zpětného zrcátka mohl řidič vozidla zaregistrovat, že jím převážený náklad se zachytil, at už o oplocení, dopravní značku nebo betonový kříž. Pokud tak neučinil a nevěnoval se řádně řízení vozidla nemůže jít tato skutečnost k tíži žalobkyně. Z okolností dopravní nehody však jednoznačně plyne, že je objektivně možné, aby si řidič dopravní nehody všiml, že způsobil dopravní nehodu. Vzhledem k uvedenému nelze přisvědčit námitce žalovaného o tvrzené nevědomosti o dopravní nehodě. Vzhledem ke všemu výše uvedenému žalobkyně i nadále trvá na podané žalobě a navrhuje, aby soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl., právnická osoba, tomuto vyjádření následně učinil dne 12. 12. 2023 podání žalovaný s tím, že k předmětné pojistné události došlo dne 19. 7. 2022 v čase 14:29 hodin, přičemž místo dopravní nehody bylo ohledáno policejním orgánem ještě téhož dne mezi 18:10 až 19:00 hod., což dokládá protokol ze dne 27. 7. 2022, č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Policejní orgán prováděl ve vztahu k předmětné dopravní nehodě důkladné šetření, kdy za tímto účelem byla zajištěna mj. fotodokumentace místa dopravní nehody, dále náčrtek místa dopravní nehody a v neposlední řadě kamerový záznam, ze kterého byl patrný celý průběh dopravní nehody. V neposlední řadě nelze odhlížet od skutečnosti, že zaměstnanec žalovaného s policejním orgánem spolupracoval, když mj. i souhlasil s vyřízením spáchaného přestupku příkazem na místě. V tomto ohledu tedy žalovaný setrvává na tom, že zde nejsou o průběhu škodní události rozumné pochybnosti, tudíž nelze mít dle žalovaného podmínku postihového práva dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. za splněnou, když i z judikatury Nejvyššího soudu jednoznačně vyplývá, že pouhá ničím nepodložená eventuální možnost vlivu alkoholu či jiné návykové látky (kdy tento případný vliv nemohl být po nehodě ověřen policií) nemá za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a na jeho výši (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. , spisová značka, ). Ostatně, pakliže žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. , spisová značka, , pak zcela opomíjí podstatné skutkové okolnosti dané věci, ve které Nejvyšší soud rozhodoval, a právní závěry Nejvyššího soudu zásadním způsobem zjednodušuje. Nutno uvést, že Nejvyšší soud v žalobkyní citovaném rozhodnutí hodnotí otázku ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem v kontextu posouzení regresního nároku pojistitele dle § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb. mj. s odkazem na dřívější rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. , spisová značka, , a to v rovině, zda jsou ve věci okolnosti důvodně nasvědčující tomu, že k požití alkoholu či jiné návykové látky ze strany viníka dopravní nehody skutečně mohlo dojít. V návaznosti na výše uvedené považuje žalovaný za zcela účelové i tvrzení žalobkyně o tom, že na ztížení možnosti řádného šetření pojistné události žalobkyní měla vliv i nemožnost zaznamenání koncového postavení vozidla bezprostředně po dopravní nehodě. Jak již bylo uvedeno výše, policejní orgán se na místo dopravní nehody dostavil necelé čtyři hodiny po samotné dopravní nehodě, přičemž došlo k pořízení fotodokumentace a náčrtku dopravní nehody, což bylo navíc doplněno i o kamerový záznam z dopravní nehody. V tomto ohledu tedy nelze mít o průběhu škodní události i související škodě, stran posouzení koncového postavení vozidla, žádné pochybnosti. Obdobně pak žalobkyně namítá, že nemohl být policejním orgánem zjištěn technický stav vozidla, tj. traktoru a přívěsu, a policejní orgán nemohl ani ověřit, jak byl náklad (plynové potrubí) naložen na přívěs, tedy zda to bylo učiněno v souladu s technickými požadavky na převážení nadměrného nákladu. Rovněž v tomto směru má žalovaný za to, že se jedná pouze o ničím nepodložená spekulativní tvrzení žalobkyně, když policejní orgán provedl ztotožnění vozidla, tj. traktoru a přívěsu, již 21. 7. 2022, přičemž v rámci šetření policejním orgánem nevyšly najevo žádné pochybnosti o technickém stavu vozidla či způsobu zajištění převáženého nákladu. V neposlední řadě žalobkyně ve svém podání ze dne 20. 11. 2023 uvádí, že ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. obsahuje dvě alternativní skutkové podstaty, přitom naplněním jedné z nich vzniká pojistiteli právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění. Žalobkyně je přesvědčena, že k naplnění podmínek regresního nároku podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. postačuje opuštění místa dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu bez dalšího, aniž by bylo třeba prokazovat ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření pojistitele nebo možnosti pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistné plnění, jako je tomu např. u regresního nároku uvedeného v § 10 odst. 1 písm. b) nebo písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., nebo znemožnění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. S výše uvedeným se však žalovaný neztotožňuje a setrvává na tom, že k naplnění podmínek pro regresní nárok pojistitele dle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. je nezbytné, aby opuštění místa dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu znemožnilo zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. V tomto ohledu žalovaný opětovně odkazuje na závěry plynoucí z ustálené rozhodovací praxe českých soudů, dle kterých: „Soud se neztotožňuje s výkladem žalobkyně, že by každé opuštění místa dopravní nehody automaticky zakládalo regresní nárok, neboť ze znění § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., konkrétně z části „nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody“ se podává, že má být sankcionováno opuštění dopravní nehody právě z důvodu, že toto mělo vést ke znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.“ (rozsudek Okresního soudu ve , adresa, ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). „Soud nesouhlasí s výkladem žalobkyně, že by každé opuštění místa dopravní nehody automaticky zakládalo regresní nárok; naopak ze znění ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, konkrétně z části „nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody“ se podává, že má být sankcionováno opuštění dopravní nehody právě z důvodu, že toto mělo vést ke znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. […] Výkladu žalobkyně by odpovídalo spojení: bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.)“ (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 21. 3. 2022, sp. zn. , spisová značka, , dostupný v databázi v databázi Beck-online). „Podle § 10 odst. 1 písm. b, c, e) ZoPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3. (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. , spisová značka, , dostupný v databázi Beck-online). „Proto se dále zabýval otázkou, zda toto jednání žalované mělo za následek znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení. Opuštění místa dopravní nehody lze kvalifikovat jako znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody za podmínky, že je postaveno na jisto, že toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).“ (rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. , spisová značka, , dostupný v databázi Beck-online). Výše uvedené závěry plynoucí z rozhodovací praxe soudů mají pak oporu i v odborné literatuře: „Nárok na regresní úhradu vzniká teprve tehdy, jestliže neodůvodněné porušení ohlašovací (oznamovací) povinnosti zároveň vedlo ke zmaření či alespoň ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele; právo postihu se spojuje s tím, že nesplnění povinnosti mělo negativní dopad na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody. Pojistitel proto v náhradovém soudním sporu musí vedle již popsaných okolností tvrdit a prokazovat též, v čem ztížená možnost šetření údajně spočívala a že právě porušením povinnosti (například opuštěním místa nehody) bylo šetření ztíženo, tj. v jakém směru konkrétně nemohl pojistitel průběh nehody řádně vyšetřit.“ (, Anonymizováno, , Lucie, , Anonymizováno, , Petr. § 10 [Právo pojistitele na úhradu vyplacené částky]. In: , Anonymizováno, , Lucie, , Anonymizováno, , Petr. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2019, s. 300). Pokud tedy žalobkyně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. , spisová značka, , pak výklad právních závěrů v citovaném rozhodnutí tak, jak je prezentován ze strany žalobkyně, odporuje výkladu převažujícímu v rámci rozhodovací praxe soudů a v rámci právní doktríny. S ohledem na výše uvedené žalovaný setrvává na svém stanovisku, že žalobkyně dle žalovaného doposud neprokázala, že by jí náleželo postihové právo proti žalovanému ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb., když žalobkyně zakládá uplatněný nárok na zcela obecných a spekulativních tvrzeních o ztížení možnosti šetření předmětné pojistné události, přičemž, jak vyplývá z doložených důkazů, o průběhu škodní události a vzniklé škodě nejsou žádné pochybnosti, když tyto skutečnosti byly řádně prošetřeny policejním orgánem bezprostředně po dopravní nehodě. Proto žalovaný nadále shledává podaný žalobní návrh žalobkyně za zcela nedůvodný.

6. K tomuto vyjádření následně učinila dne 11. 1. 2024 podání žalobkyně s tím, že předně je toho názoru, že žalovaný neuvádí žádné nové relevantní tvrzení ani neoznačil žádné relevantní důkazy, které by měly vyvrátit důvodnost žaloby. Žalobkyně si i nadále stojí za podanou žalobou ve znění repliky ze dne 20. 11. 2023. Ve vztahu k výkladu § 10 odst. 1 písm. o) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se žalobkyně velice podrobně vyjadřovala ve své replice ze dne 20. 11. 2023 a pouze si tímto na ní dovolí odkázat. Žalobkyně k nesouhlasu žalovaného s výkladem daného usnesení nemá, co dalšího dodat, je přesvědčena že podrobně zdůvodnila, že pro naplnění toho postižního práva postačí samotné ujetí od místa dopravní nehody. V právě projednávaném případě přitom došlo k tomu, že zaměstnanec žalovaného místo dopravní nehody opustil. Ostatně žalovaný ani netvrdí opak. Regresní nárok žalobkyně dle § 10 odst. 1 písm. o) zákona o odpovědnosti za škodu z provozu vozidla je dán. Nad rámec uvedeného žalobkyně odkazuje ještě na rozhodnutí Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 11. 2023, č.j.: , spisová značka, , kde výrok, jímž soud rozhodl o přiznání náhrady vyplaceného pojistného plnění právě s odkazem na naplnění § 10 odst. 1 písm. c) zmíněného zákona, nabyl právní moci. Soud zde uvedl, že „Současné znění § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení bylo do zákona o povinném ručení vtěleno zákonem č. 304/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, o další související zákony. Sama důvodová zpráva k tomuto zákonu (zvláštní část čtvrtá, či. VII, bod 7.) uvádí, že ujetí od nehody nebo nevrácení se na její místo, aniž by k tomu byla objektivní příčina, resp. neohlášení takové nehody, nemůže být beztrestným chováním viníka nehody. Jedním z cílů zákonodárce bylo penalizovat společensky škodlivé jednání - ujetí od dopravní nehody. V souladu s tímto cílem zákonodárce formuloval § 10 odst. 1 písm. o) zákona o povinném ručení tak, že uvedené ustanovení v sobě zahrnuje dvě alternativy, přičemž naplnění jediné z nich zakládá pojistiteli právo na náhradu toho, co za pojistníka plnil. Jednou alternativou je jednání pojištěného spočívající v tom, že bez zřetele hodného důvodu opustí místo dopravní nehody, druhou alternativou je jakékoliv jiné jednání pojistníka, jenž má za následek znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Není proto náhodou, že mezi tyto dvě alternativy je vložena spojka „nebo". Podle čl. 42 legislativních pravidel vlády, která jsou závazná pro ústřední správní úřady při přípravě legislativy, totiž platí, že varianty se vyjadřují spojkami „nebo" a „anebo". Jde-li o výčet možností, který není vyjádřen v pododstavcích nebo bodech, čárka se před spojku „nebo" nepíše. Naproti tomu kumulativní výčet se vyjadřuje tak, že mezi více možností, které musejí být splněny současně, se vloží čárky a mezi poslední dvě možnosti se vloží slovo „a", před nímž se čárka nepíše, nebo při pouze dvou možnostech, které musejí být splněny současně, se mezi tyto možnosti vloží slovo „o", před nímž se čárko nepíše. Výše uvedený právní názor soudu lze dále podpořit právním názorem soudu odvolacího, vyjádřeného konkrétně v žalobkyní uváděném rozsudku Krajského soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. , spisová značka, , který v bodě 15. konstatoval, že „z dikce ustanovení § 10 odst 1. písm. c) zákona o povinném ručení je zřejmé, že opuštění místa dopravní nehody je samostatnou skutkovou podstatou, neboť ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení pokračuje ve větě:,, nebo jinak ztížil". Zákon tedy předpokládá I jiné ztížení šetření dopravní nehody pro pojistitele než pouze opuštění místa dopravní nehody o samotné opuštění dopravní nehody již v sobě obsahuje ztížení šetření pojistitele.“ Vzhledem k uvedené judikatuře je zřejmé, že pokud jde o výklad § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se zcela jistě nejedná o ustálenou rozhodovací praxi soudů, jak se žalovaný snaží tvrdit. Naopak současná judikatura se přiklání spíše k výkladu ustanovení prezentovaného výše, tj. bez nutnosti prokazovat ztížení šetření pojistné události. Žalovaný dále uvádí, že cca čtyři hodiny po dopravní nehodě se policie dostavila na místo nehody a že z místa nehody existuje fotodokumentace i kamerový záznam z něhož má být patrný průběh dopravní nehody. Žalobkyně opět odkazuje na svou repliku ze dne 20.11.2023, kde se také vyjadřovala ke ztížení šetření pojistné události. Předně žalobkyně upozorňuje, že je rozdíl mezi ztížením šetřením pojistné události a ztížením šetřením dopravní nehody. , právnická osoba, šetří Policie ČR. Až na základě výsledků šetření dopravní nehody pak provádí pojistitel šetření pojistné události. K šetření pojistné události jsou přitom zapotřebí podklady získané policií při šetření dopravní nehody a dále součinnost pojištěného. Se šetřením pojistné události pojistitelem je spojeno také posouzení uplatněného poškození, zda ono poškození skutečně vzniklo v důsledku předmětné dopravní nehody a zda poškozený neuplatňuje poškození nesouvisející. Provést šetření tímto směrem může žalobkyně jen stěží, když nemá fotografie vozidel účastných na dopravní nehodě přímo z místa dopravní nehody a bezprostředně po ní. Rovněž je nutný i záznam o koncovém postavení vozidel, který policie učiní přímo na místě dopravní nehody po shlédnutí obou vozidel. Stejně tak je to i ve vztahu k technickému stavu vozidla. Policie nemohla bezprostředně po dopravní nehodě zjistit stav vozidla žalovaného, zejména pak způsob upevnění plynového potrubí naloženého na přívěsu vozidla. Uvedené nemůže nahradit ani kamerový záznam. Z kamerového záznamu nelze zjistit technický stav vozidla, nelze ověřit způsob upevnění nákladu naloženého na přívěsu. Stejně tak z kamerového záznamu nelze vyhotovit podrobné fotografie vozidel bezprostředně po dopravní nehodě. Jednotlivá vozidla je totiž nutno zdokumentovat z různých úhlů právě za účelem posouzení poškození vozidel. Žalobkyně tak důrazně odmítá tvrzení žalovaného, že jde pouze o účelové tvrzení. Sám žalovaný uvádí, že policie začala dopravní nehodu šetřit až po 4 hodinách po tom, kdy k nehodě došlo. Policie fotografovala prázdné místo dopravní nehody, bez přítomnosti účastných vozidel. Šetření místa dopravní nehody policií proběhlo s velkým časovým rozestupem, kdy už nebyla na místě přítomna vozidla, nebylo znát v jakém postavení po nehodě se vozidla nacházela a už vůbec nemohl být zkontrolován technický stav škodícího vozidla, zejména způsob upevnění nákladu. Přitom způsob upevnění nákladu jen stěží může být zjištěn z kamerového záznamu. Všechny výše uvedené nedostatky zapříčiněné tím, že zaměstnanec žalovaného nepřivolal na místo dopravní nehody policii mělo za následek ztížení šetření pojistné událostí žalobkyní. Regresní nárok žalobkyně podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., je dán. V podrobnostech si žalobkyně dovolí odkázat na podání ze dne 20. 11. 2023, kde se podrobně k otázce ztížení šetření vyjadřovala. S přihlédnutím k výše uvedenému žalobkyně i nadále trvá na podané žalobě a navrhuje, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. K tomu pak učinil vyjádření dne 2. 2. 2024 žalovaný, kdy uvedl, že setrvává na svém stanovisku, že žalobkyně dle žalovaného doposud neprokázala, že by jí náleželo postihové právo proti žalovanému ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“). Žalobkyně v podání ze dne 11. 1. 2024 pouze opětovně uvádí argumentaci k výkladu § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., se kterou se však žalovaný neztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na obsah odporu žalovaného ze dne 31. 10. 2023 a vyjádření žalovaného ze dne 12. 12. 2023. Současně žalovaný nesouhlasí s argumentací žalobkyně stran uplatnění regresního nároku dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. a setrvává na tom, že zde nejsou o průběhu škodní události rozumné pochybnosti, tudíž nemohlo dojít ke ztížení šetření pojistné události. Žalovaný má za to, že žalobkyní tvrzené skutečnosti na tomto závěru nemohou ničeho změnit, když dle žalovaného se jedná pouze o spekulativní tvrzení, odporující zjištěním , právnická osoba, a zajištěným podkladům k dopravní nehodě. V podrobnostech žalovaný rovněž odkazuje na obsah odporu žalovaného ze dne 31. 10. 2023 a vyjádření žalovaného ze dne 12. 12. 2023.

8. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů nacházejících se ve spisu na č. l. 14-42, 44-45 a 59-60.

9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ZPOPV“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. A podle odstavce 3 tohoto ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem.

11. Podle § 10 odst. 1 písm. b) ZPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.

12. Podle § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

13. Podle § 10 odst. 1 písm. e) ZPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.

14. Podle § 10 odst. 1 písm. i) ZPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

15. Podle § 9 odst. 3 ZPOPV je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen: a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

16. Podle § 8 odst. 1 ZPOPV je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je pojištěný povinen pojistiteli bez zbytečného odkladu písemně sdělit, že a) bylo proti němu uplatněno právo na náhradu újmy a vyjádřit se k požadované náhradě a její výši, b) v souvislosti se škodnou událostí bylo zahájeno správní nebo trestní řízení a neprodleně informovat pojistitele o jeho průběhu a výsledku, c) poškozeným bylo uplatněno právo na náhradu újmy u soudu nebo u jiného příslušného orgánu, pokud se o této skutečnosti dozví. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu doložit poškozenému na jeho žádost údaje nezbytné pro uplatnění práva poškozeného na plnění podle § 9 odst. 1, nejméně však: a) své jméno, popřípadě jména, a příjmení a bydliště, název nebo obchodní firmu a sídlo, b) jméno, popřípadě jména, a příjmení a bydliště, název nebo obchodní firmu a sídlo, popřípadě též místo podnikání vlastníka vozidla, c) obchodní firmu a sídlo pojistitele, popřípadě též adresu sídla pobočky pojistitele v České republice, d) číslo pojistné smlouvy a e) jedná-li se o vozidlo, které podléhá registraci vozidel, státní poznávací značku , SPZ, , kterým byla újma způsobena. A podle odstavce 4 tohoto ustanovení je pojištěný povinen v případě dopravní nehody nepodléhající oznámení , právnická osoba, podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích) bez zbytečného odkladu předložit pojistiteli společný záznam o dopravní nehodě.

17. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), je dopravní nehoda událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení řidič, který měl účast na dopravní nehodě, je povinen: a) neprodleně zastavit vozidlo, b) zdržet se požití alkoholického nápoje a užití jiné návykové látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy požil alkoholický nápoj nebo užil jinou návykovou látku, vždy však do doby příjezdu policisty v případě, že jsou účastníci nehody povinni ohlásit nehodu policistovi podle odstavců 4 a 5, c) učinit opatření k zabránění vzniku škody osobám nebo věcem, pokud tato hrozí v důsledku dopravní nehody, a d) spolupracovat při zjišťování skutkového stavu. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni: a) neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi, b) zdržet se jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, zejména přemístění vozidel; musí-li se však situace vzniklá dopravní nehodou změnit, zejména je-li to nutné k vyproštění nebo ošetření zraněné osoby nebo k obnovení provozu na pozemních komunikacích, především provozu vozidel hromadné dopravy osob, vyznačit situaci a stopy, c) setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody. A podle odstavce 5 tohoto ustanovení povinnost podle odstavce 4 platí i v případě, kdy při dopravní nehodě: a) dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, s výjimkou škody na vozidle, jehož řidič má účast na dopravní nehodě nebo škody na věci přepravované v tomto vozidle, b) dojde k poškození nebo zničení součásti nebo příslušenství pozemní komunikace podle zákona o pozemních komunikacích 20a), nebo c) účastníci dopravní nehody nemohou sami bez vynaložení nepřiměřeného úsilí zabezpečit obnovení plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

18. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. A podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

19. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

20. Ze zjištěného skutkového stavu a listinných důkazů vyplynulo, že zaměstnanec žalovaného , jméno FO, dne 19. 7. 2022 v čase 14:29 hodin v místě vyústění účelové komunikace na silnici č. , hodnota, u autovrakoviště v kat. obce , adresa, , jel traktorem tov. zn.: New Holland, RZ , SPZ, , za kterým měl zapřažen přívěs zn. SUEDBECK, RZ , SPZ, , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), s převáženým nákladem dvou kusů plynového potrubí. Při najíždění a odbočování vlevo na hlavní komunikaci ve směru na , adresa, , se postupně zachytily přečnívající částí převáženého potrubí o roh pletivového oplocení areálu autovrakoviště, dále o svislou dopravní značku a následně o kovový kříž s betonovým podstavcem, které tímto poškodil (viz fotografie na č. l. 16-20 a 34-38 spisu, dále viz potvrzení o účasti na dopravní nehodě na č. l. 25v-26 spisu a oznámení škodné události na č. l. 26v-27, detail dopravní nehody na č. l. 32-33 spisu a protokol o nehodě ze dne 27. 7. 2022 na č. l. 59-60 spisu). Následně zaměstnanec žalovaného bez dalšího z místa nehody ujel. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Nehoda přitom byla oznámena dne 19. 7. 2022 v 16.15 hod. (viz protokol z jednání dne 14. 5. 2024 a protokol o nehodě ze dne 27. 7. 2022 na č. l. 59-60 spisu), a to pravděpodobně majitelem autovrakoviště (poškozeným). Vzhledem k tomu, že traktor New Holland byl u žalobkyně v době dopravní nehody pojištěn dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a škoda byla způsobena provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě č. , hodnota, (viz pojistná smlouva na č. l. 22v-24 spisu), uhradila žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti z jeho provozu (povinného ručení) v rámci pojistné události č. , hodnota, dne 8. 11. 2022 poškozené obci , adresa, (viz uplatnění nároku na č. l. 24v-25) částku ve výši 65 480 Kč za poškozený kovový kříž s betonovým podstavcem (viz doklad o zaplacení na č. l. 21 spisu a oznámení o poskytnutí pojistného plnění na č. l. 22 spisu), přičemž za štukatérské práce na poškozeném kříži (resp. podstavci) zaplatila poškozená obec částku 52 000 Kč, jak vyplývá z doložené faktury č. 13/22 a výpisu z účtu (viz faktura a výpis z účtu na č. l. 27v-28 spisu) a následně poškozená obec zaplatila ještě částku ve výši 13 480 Kč za dodání litinového kříže, jak vyplývá z faktury č. , hodnota, (viz faktura a výpis z účtu na č. l. 29-30 spisu).

21. Po právní stránce pak soud dospěl k závěru, že ačkoliv zaměstnanec žalovaného nesplnil svou povinnost ohlásit dopravní nehodu, kdy bez dalšího z místa nehody ujel, tato skutečnost nevedla ke zmaření či ke ztížení možnosti řádného šetření žalobkyně (pojistitele), a proto nárok žalobkyně vůči žalovanému nemůže být dán na základě ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) ZPOPV. V této souvislosti lze přisvědčit tvrzení žalovaného, že vzhledem ke skutečnosti, že pojistná událost byla bez zbytečného odkladu po jejím zjištění nahlášena žalobkyni, která následně zjevně provedla řádné šetření pojistné události a provedla výplatu pojistného plnění poškozené obci , adresa, , nedošlo ke ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření pojistné události ze strany žalobkyně.

22. Oproti tomu však soud dospěl k závěru, že na zjištěný skutkový stav lze aplikovat ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV, kdy v řízení bylo bezpochyby prokázáno, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody, přičemž již samotné opuštění místa nehody v sobě zahrnuje znaky protiprávnosti, nebyl-li k tomu dán zřetele hodný důvod. Žalovaným uváděnému zřetele hodnému důvodu, tj. že uvedený zaměstnanec si způsobené nehody nevšiml, pak nelze přisvědčit. Jestliže zaměstnanec žalovaného, jakožto řidič traktoru s přívěsem převážejícího náklad dvou kusů plynového potrubí, zachytil přečnívajícími částmi převáženého potrubí při najíždění a odbočování vlevo na hlavní komunikaci o roh pletivového oplocení areálu autovrakoviště, dále o svislou dopravní značku a následně o kovový kříž s betonovým podstavcem, které tímto poškodil (k tomu blíže viz fotografie na č. l. 16-20 a 34-38 spisu), lze důvodně předpokládat, že si musel být možnosti poškození uvedených věcí vědom již bezprostředně po dopravní nehodě.

23. Z důvodové zprávy k ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV se přitom podává, že zákonodárce zmíněným ustanovením sledoval zpřesnění ustanovení zakládajícího právo pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění „včetně doplnění těch případů, kdy řidič z místa nehody ujel nebo jinak postupoval s cílem vyhnout se např. dechové zkoušce nebo zcela znemožnil určení viníka nehody. Ujetí od nehody nebo nevrácení se na její místo, aniž by k tomu byla objektivní příčina, resp. neohlášení takové nehody, nemůže být beztrestným chováním viníka nehody“.

24. V tomto případě je pak nezbytné prostřednictvím výkladu předmětného ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV posoudit, zda zákon v případě, že pojištěný opustí místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu, podmiňuje vznik postižního práva pojistitele vůči pojištěnému prokázáním toho, že v důsledku takového chování došlo ke znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. , spisová značka, ). Gramatický výklad naznačuje, že odpověď na shora uvedenou otázku je negativní. V prvé řadě totiž platí, že spojka „nebo“ má v případě, kdy jí nepředchází čárka, slabě disjunkční funkci. Z daného pohledu by tak pro naplnění rozsahu § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV stačilo, aby platila alespoň jedna z uvedených alternativ („opuštění místa dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu“ nebo „jiné znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody“); naplnění obou alternativ sice přichází v úvahu, ale není nezbytné. Využití slovního spojení „jiné znemožnění“ v daném kontextu přitom naznačuje, že v případě § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV má spojka „nebo“ vyjadřovat skutečnost, že samotné „bezdůvodné opuštění dopravní nehody pojištěným“ představuje jednu z možných forem znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Jinými slovy, z jazykového vyjádření předmětné normy vyplývá, že opustil-li pojištěný bez zřetele hodného důvodu místo dopravní nehody, automaticky to znamená, že tím znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Což je typické právě v případě vyhnutí se dechové zkoušce, jejž zmiňuje důvodová zpráva. Jazykový výklad však představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Pro odstranění pochybnosti o obsahu zkoumaného ustanovení je proto dále nutno vyjít z historických souvislostí jeho vzniku a zjistit jeho smysl a účel, tedy využít výkladu historického a teleologického. Před účinností zákona č. 304/2016 Sb., jímž bylo znění § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV novelizováno, zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu explicitně neupravoval. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se však ustálila v závěru, že takovéto chování pojištěného je nutno považovat za porušení povinnosti ohlásit dopravní nehodu policii (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), které ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) ZPOPV ve znění účinném do 22. 9. 2016 (za předpokladu, že v jeho důsledku došlo ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 ZPOPV) sankcionovalo vznikem nároku pojistitele na regresní postih vůči pojištěnému. Úmyslu zákonodárce zachovat kontinuitu popsaného výkladu i po novelizaci předmětného ustanovení by tak odpovídalo, kdyby skutkovou podstatu bezdůvodného opuštění místa dopravní nehody začlenil do dnešního znění § 10 odst. 1 písm. b) ZPOPV, případně kdyby požadavek na současné ztížení či znemožnění možnosti šetření pojistitele nebo možnosti pojistitele uplatnit postižný nárok výslovně uvedl [jak je tomu v případě písmen b) a e) téhož ustanovení]. Jelikož se tak nestalo, podle dovolacího soudu rovněž historický výklad svědčí závěru, že aktuální znění předmětného ustanovení na dřívější judikaturu Nejvyššího soudu nenavazuje, což s sebou nese, že regresní nárok pojistitele v případě, že pojištěný bezdůvodně opustí místo dopravní nehody, není podmíněn naplněním předpokladu, že v důsledku takového chování pojištěného došlo ke znemožnění či ztížení možnosti řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 ZPOPV, případně možnosti pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. K témuž závěru pak dospěl Nejvyšší soud také na základě výkladu teleologického. Smyslem ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV je sankcionování chování pojištěného, který zapříčinil dopravní nehodu a který bez objektivní příčiny opustil místo, kde k ní došlo, přiznáním regresního nároku pojistiteli. Oproti právním normám upraveným § 10 odst. 1 písm. b) a e) ZPOPV, které rovněž reagují na porušení povinností pojištěného po dopravní nehodě, jež mohly mít vliv na možnost pojistitele zjistit příčiny dopravní nehody či naplnění podmínek pro vznik postižného nároku pojistitele, ovšem § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV upravuje situace, které na zjištění reálných okolností vzniku dopravní nehody vliv měly [uvedené vyplývá již ze samotného jazykového vyjádření zmíněných norem, neboť zatímco § 10 odst. 1 písm. b) a e) ZPOPV zmiňují také možnost „ztížení“ šetření pojistitele, úprava ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV operuje se „znemožněním“]. Opustí-li totiž pojištěný místo dopravní nehody, znemožňuje tím např. provedení dechové zkoušky za účelem zjištění přítomnosti alkoholu nebo omamných látek v jeho krvi bezprostředně po dopravní nehodě [tedy určení, zda byly naplněny podmínky pro vznik postižního nároku pojistitele podle § 10 odst. 1 písm. i) ZPOPV], zjištění technického stavu pojištěného vozidla bezprostředně po dopravní nehodě, apod. (viz shora citovaná důvodová zpráva k zákonu č. 304/2016 Sb.; z komentářové literatury srov. Kazda, P., Kazdová, K.: Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. , adresa, : Wolters Kluwer, 2016, komentář k § 10; opačně Jandová, L., Vojtek, P. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2019, § 10, marg. č. , hodnota, ).

25. Soud tak v souladu s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu dospěl k tomu, že gramatický, historický i teleologický výklad ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV svědčí pro závěr, že opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil.

26. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistné plnění v celkové výši 65 480 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky dne 16. 5. 2023 (viz předžalobní výzva k plnění na č. l. 41-42 spisu), avšak žalovaný přes tuto výzvu neuhradil ničeho.

27. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně od něj požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Nad rámec výše uvedené soud konstatuje, že žalovaným zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, nepovažuje v této kauze za přiléhavé, neboť uvedené rozhodnutí se primárně zabývalo ztížením možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem dle § 9 odst. 3 ZPOPV vztahujícím se nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok s tím, že závěr o tom, zda pojištěný ztížil či neztížil možnost řádného šetření pojistitele nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, je vždy otázkou individuálního posouzení okolností konkrétního případu, obecně platné (judikatorní) řešení tu nepřichází v úvahu. Zde soud odkazuje na svůj výše učiněný závěr, že ačkoliv zaměstnanec žalovaného nesplnil svou povinnost ohlásit dopravní nehodu, kdy bez dalšího z místa nehody ujel, tato skutečnost nevedla ke zmaření či ke ztížení možnosti řádného šetření žalobkyně (blíže viz odstavec 21. rozsudku), kdy však zákon v případě, že pojištěný opustí místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu (§ 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV), nepodmiňuje vznik postižního práva pojistitele vůči pojištěnému prokázáním toho, že v důsledku takového chování došlo ke znemožnění či ztížení zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, neboť opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil (blíže viz odstavce 22. - 25. rozsudku).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 799,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 620 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7.5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 480 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za každý z šesti úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, žalobní návrh, 2 x vyjádření k podání žalovaného a soudní jednání) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného na 2 jednání (, adresa, a zpět) ve výši 4 260,60 Kč, náhrady za promeškaný čas za celkem , hodnota, půlhodin á 100 Kč, a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 6 279,10 Kč.

30. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

31. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.