58 Co 226/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 5. 2024, č. j. 38 C 29/2024-80

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované nákladů odvolacího řízení ve výši , Anonymizováno, , a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Okresní soud ve Zlíně, dále jako „soud I. stupně“, rozsudkem ze dne 23. 5. 2024, č. j. 38 C 29/2024-80, rozhodl takto: I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu ve znění tvořícím přílohu a nedílnou součást tohoto rozsudku.; II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši , Anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně je vlastnicí pozemku p. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , na němž je postavena garáž č. e. , Anonymizováno, , dále jako „předmětná garáž“, ve vlastnictví žalované, pročež žalobkyně podle § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jako „o. z.“, má k předmětné garáži předkupní právo. Povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým (§ 2143 o. z.), přičemž žalovaná (prodávající a povinná z předkupního práva) uzavřela dne , datum, kupní smlouvu, jíž se zavázala předmětnou garáž prodat kupujícím (koupěchtivým) za cenu , Anonymizováno, / část kupní ceny ve výši , Anonymizováno, Kč měla být zaplacena prostřednictvím úschovy zprostředkovatele na účet do pěti pracovních dní od uzavření smlouvy a zbývající část kupní ceny ve výši , Anonymizováno, měla být zaplacena prostřednictvím úschovy zprostředkovatele na účet do pěti pracovních dnů ode dne, kdy bude strana kupující písemně informována o tom, že: a) došlo k marnému uplynutí lhůty k využití předkupního práva žalobkyně; b) žalobkyně se písemně vzdala předkupního práva či potvrdila, že jej nevyužije/. Výzvou k využití zákonného předkupního práva ze dne , datum, , doručenou žalobkyni dne , datum, , jejíž přílohou byla kupní smlouva ze dne , datum, (koupěchtiví byli anonymizováni) nabídla žalovaná žalobkyni předmětnou garáž ke koupi za podmínek sjednaných v kupní smlouvě s tím, že pokud bude chtít předkupní právo uplatnit, má uhradit kupní cenu ve výši , Anonymizováno, ve lhůtě tří měsíců od doručení výzvy. Žalobkyně dopisem ze dne , datum, , který byl žalované doručen dne , datum, , uplatnila své zákonné předkupní právo ke garáži (chybně uvedeno, že předkupní právo uplatňuje k pozemku p. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , na němž stojí stavba garáže č. e. , Anonymizováno, ) aniž by jí vadilo, že v nabídce nebyla uvedena jména a adresy koupěchtivých, pročež soud I. stupně neplatnost nabídky pro absenci uvedeného nedovodil (viz Nejvyšší soud Československé republiky, Rv II 621/29 - Vážný 10014); dopisem žalobkyně zároveň uplatnila k započtení na kupní cenu pohledávky v úhrnné výši , Anonymizováno, skládající se z údajné pohledávky z bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně ve výši , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím za užívání pozemku žalobkyně p. č. , Anonymizováno, nacházejícího se za předmětnou garáží v období od , datum, do , datum, a údajné pohledávky na náhradu škody ve výši , Anonymizováno, s příslušenstvím za škodu způsobenou žalobkyni tím, že se žalovaná měla v rozporu s § 329 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako „o. s. ř.“, účastnit dražby pozemku p. č. St. , Anonymizováno, ) a výslednou cenu příhozy navýšit; již tímto žalobkyně dle závěru soudu I. stupně nabídku žalované fakticky odmítla (§ 1740 odst. 2 o. z.), neboť jí sdělila, že kupní cenu nehodlá v celé výši zaplatit způsobem dohodnutým s koupěchtivými ale v rozsahu , Anonymizováno, jednostranným započtením pohledávek neurčitých a nejistých (znalecký posudek, dle kterého bylo bezdůvodné obohacení určeno, stanovil obvyklé nájemné za pronájem pozemku zastavěného garáží, nikoliv za pronájem pozemku p. č. , Anonymizováno, sloužícího jako zahrádka; byly dány pochyby o tom, zda, v jakém rozsahu a jakým způsobem žalovaná pozemek p. č. , Anonymizováno, užívala; pro určení výše bezdůvodného obohacení je určujícím i fakt, že pozemek není přístupný jinak než přes garáž žalované; žalobkyně bezdůvodné obohacení, k jehož úhradě žalovanou vyzvala již dopisem z , datum, , nezažalovala; k pohledávce na náhradu škody byla tvrzení žalobkyně o tom, kdo jí měl porušením svých povinností údajnou škodu způsobit a zda to skutečně byla žalovaná, rozporná a nadto nepravděpodobná; zjištění existence obou pohledávek žalobkyně by si vyžádalo doplnění rozhodných skutečností a rozsáhlé dokazování, což by bylo v rozporu se smyslem institutu jednostranného započtení; žalobkyně náhradu škody, k jejíž úhradě žalovanou vyzvala již dopisem z , datum, , nezažalovala), tedy k započtení dle § 1987 odst. 2 o. z. nezpůsobilých; započtením se žalovaná nadto ocitá v právní nejistotě o tom, zda může s předmětnou garáží nakládat a soudu I. stupně se jevilo nespravedlivým, aby se v této nejistotě nacházela po celou dobu, po kterou by byly pohledávky žalobkyně jako existující zjišťovány, když toto by bylo ve zřejmém rozporu se smyslem a účelem započtení (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020). , adresa, (kupní cena po započtení) žalobkyně dne , datum, poukázala na účet žalované. Žalovaná dne , datum, částku , Anonymizováno, poukázala žalobkyni zpět na její účet, neboť způsob, kterým žalobkyně přijala její nabídku na uplatnění předkupního práva, vnímala jako její faktické odmítnutí, což měl soud I. stupně v dané situaci za plně pochopitelné. Pokud žalobkyně uhradila dne , datum, na účet žalované zbývající část kupní ceny ve výši , Anonymizováno, , činila tak v době, kdy jí původně zaplacená část kupní ceny ve výši , Anonymizováno, byla žalovanou již důvodně vrácena a celou kupní cenu tak žalované nezaplatila; snažila-li se žalobkyně tuto situaci žalované vysvětlit v dopise ze dne , datum, , pak tento žalovaná převzala až dne , datum, , přičemž již dne , datum, žalobkyni vrátila i platbu , Anonymizováno, a dopisem ze dne , datum, , který byl žalobkyni doručen dne , datum, , žalobkyni vyzvala aby, pokud hodlá uplatnit své předkupní právo, zaplatila na označený účet do , datum, kupní cenu ve výši , Anonymizováno, a podepsala a žalované doručila čtyři připojená vyhotovení kupní smlouvy. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně jako předkupník řádně učiněnou nabídku žalované (ať již ze dne , datum, či ze dne , datum, ) ve smyslu § 2147 odst. 2 o. z. nepřijala, a především pak dle § 2148 o. z. nezaplatila kupní cenu v ujednané lhůtě; jelikož na kupní cenu nakonec nebylo ze strany žalobkyně zaplaceno nic, předkupní právo žalobkyně podle § 2148 odst. 1 o. z. zaniklo; žalobu jako nedůvodnou proto zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako „o. s. ř.“ a plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, .

3. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Soudu I. stupně s odkazem na argumentaci obsaženou v nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I ÚS 2568/07 vytkla neúplné zjištění skutkového stavu následkem neprovedení jí navržených důkazů k prokázání existence a výše započtených pohledávek. Namítla také nesprávné právní posouzení věci soudem I. stupně, když ona zákonné podmínky pro uplatnění předkupního práva splnila, neboť lhůta jí běžela od , datum, a ona v ní dne , datum, své předkupní právo uplatnila a uhradila částku , Anonymizováno, odpovídající kupní ceně snížené o započtené pohledávky; následně pak ve lhůtě dne , datum, uhradila i částku , Anonymizováno, vrácení plateb žalovanou nemůže jít k její tíži. Prodloužení lhůty ze strany žalované bylo s ohledem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 3493/2015 bezpředmětné, neboť nabídka nemůže být ve lhůtě pro přijetí měněna. Nesouhlasila ani s tím, že by dopisem ze dne , datum, nabídku odmítla. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně měla provedení dokazování žalobkyní navrženými a soudem I. stupně neprovedenými důkazy za nadbytečné, neboť žalobkyní započtené pohledávky budou stále nejisté a neurčité, tedy k započtení nezpůsobilé (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 28 Cdo 5711/2017) a k naplnění podmínek pro uplatnění předkupního práva nedojde. Podmínky pro uplatnění předkupního práva splněny nebyly, neboť žalobkyně nikdy neuhradila kupní cenu, započtením zneužívá své postavení předkupníka a snaží se na její úkor obohatit. Prodloužením lhůty učinila vůči žalobkyni vstřícný krok; argumentaci žalobkyně o vázanosti nabídkou neporozuměla. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a jí přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl výrok I. a na něm závislý nákladový výrok II. rozsudku soudu I. stupně.

7. Odvolací soud má za to, že soud I. stupně aplikoval ve věci správné právní normy, přihlédl při výkladu dotčených ustanovení k recentní judikatuře a následně vše přiléhavě aplikoval na jím správně zjištěný skutkový stav, pročež se s jeho právními závěry lze ztotožnit a pro stručnost na ně i odkázat. Soud I. stupně přesvědčivě vyložil proč žaloba žalobkyně vůči žalované na nahrazení projevu vůle uzavřením kupní smlouvy ve znění tvořícím přílohu a nedílnou součást napadeného rozsudku není po právu a odvolací soud s jeho závěrem souhlasí.

8. Odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné.

9. Důkazy navržené žalobkyní k prokázání výše jí na kupní cenu započtených nároků na bezdůvodné obohacení a náhradu škody soud I. stupně správně s ohledem na zásahu rychlosti a hospodárnosti řízení neprovedl a odvolací soud v tomto odkazuje na správné odůvodnění soudu I. stupně (odstavec 20. odůvodnění napadeného rozsudku). Argumentace žalobkyně závěry vyplývajícími z rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2568/07 není přiléhavá, neboť citované rozhodnutí se v situaci, kdy byl důkazní návrh zamítnut s odkazem na § 131 o. s. ř. a konstatování "bezpředmětnosti", zabývalo otázkou, zda se tak stalo s věcně adekvátním odůvodněním, tj. řádně a logickým způsobem, s racionální argumentací; soud I. stupně však důkazy navržené žalobkyní neopomenul a jejich zamítnutí logicky a racionálně odůvodnil a jeho myšlenková operace v tomto byla zcela průkazná.

10. Závěr soudu I. stupně o tom, že žalobkyně k zápočtu uplatnila pohledávky nejisté a neurčité, tedy k započtení nezpůsobilé má odvolací soud za zcela správný a odkazuje na správné odůvodnění soudu I. stupně (odstavce 9. až 16. odůvodnění napadeného rozsudku). Uvedené je možno jen judikatorně podpořit tak, že smyslem a účelem § 1987 odst. 2 o. z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky; „nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá spory o existenci či výši aktivní pohledávky; aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 14 Cmo 55/2023). Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení; likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné; dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne) /viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 31 Cdo 684/2020/.

11. Jak správně uzavřel soud I. stupně předkupní právo žalobkyně zaniklo, neboť tato jako předkupník řádně učiněnou nabídku žalované již dopisem ze dne , datum, a v něm učiněným jednostranným zápočtem pohledávek (nadto neurčitých a nejistých, tedy k započtení nezpůsobilých) nepřijala a žalované ve lhůtě nezaplatila kupní cenu; pro odůvodnění tohoto závěru odvolací soud opět odkazuje na správnou argumentaci soudu I. stupně (odstavec 8. a odstavce 17. až 19. odůvodnění napadeného rozsudku) s níž se ztotožňuje. Nad rámec pak odvolací soud pouze dodává, že pokud měla žalobkyně za to, že jí žalovaná při úhradě kupní ceny odepřela součinnost, mohla plnit do úřední úschovy, neboť neposkytne-li spoluvlastník, který učinil nabídku předkupního práva, potřebnou součinnost k vyplacení kupní ceny, musí osoba oprávněná z předkupního práva složit odpovídající částku do úřední úschovy, chce-li nabídku předkupního práva účinně akceptovat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 1996/2005); žalobkyně však takto nepostupovala a o její neochotě uhradit žalované plnou kupní cenu svědčí i to, že byť k tomu měla po vrácení částky , Anonymizováno, Kč a částky , Anonymizováno, dostatek času a žalovanou jí byla lhůta k plnění dokonce prodloužena, kupní cenu neuhradila.

12. S názorem žalobkyně, že jedná-li se o platnou nabídku předkupního práva, je jí osoba povinná z předkupního práva po dobu určenou zákonem k jejímu platnému přijetí vázána (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3589/2010, nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 156/05) odvolací soud zcela souhlasí. V přezkoumávané věci však žalovaná v zákonné lhůtě k přijetí nabídky předkupního práva dopisem ze dne , datum, podmínky nabídky změnila pouze potud, že žalobkyni jako osobě oprávněné z překupního práva prodloužila lhůtu k plnění; v této specifické situaci tak sice došlo ke změně nabídky, avšak pouze co do lhůty plnění a nadto jednoznačně ve prospěch osoby oprávněné z předkupního práva, pročež postup žalované odvolací soud za rozporný s právní úpravou ani judikatorními závěry nemá. Nadto pokud by odvolací soud žalobkyní prosazovaný závěr přijal, musel by i tak konstatovat, že žalobkyně žalované ve lhůtě pro přijetí nabídky ze dne , datum, , tj. do , datum, (ani nikdy později) kupní cenu neuhradila.

13. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, a to včetně nákladového výroku, dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení plně úspěšné žalované přiznal proti plně neúspěšné žalobkyni právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, sestávajících z odměny zástupce žalované ve výši 19.800 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) v sazbě 9.900 Kč za úkon (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jako „AT“, § 8 odst. 1 AT, § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT), paušální náhradě hotových výdajů 600 Kč na dva úkony právní služby po 300 Kč na úkon (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % DPH, kterou je zástupce žalované povinen odvést z odměny a náhrad ve výši 4.284 Kč. Byť dle § 13 odst. 4 AT platného ke dni jednání odvolacího soudu činila paušální náhrada hotových výdajů částku 450 Kč na jeden úkon právní služby, odvolací soud tuto žalované přiznal v jí ve vyúčtování požadované výši 300 Kč, neboť tato se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení nad rámec vyúčtování výslovně vzdala. Žalobkyni nebyla přiznána jí ve vyúčtování požadovaná náhrada za DPH ve výši , Anonymizováno, , neboť tato se vztahovala k nákladům nalézacího řízení, tj. k části již výrokem I. rozsudku odvolacího soudu potvrzeného rozsudku soudu I. stupně, který odvolací soud v souvislosti s určením výše žalované přiznaných nákladů odvolacího řízení v písemném vyhotovení rozhodnutí již nemůže změnit. Náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , Anonymizováno, Kč uložil odvolací soud žalobkyni zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).