58 Co 99/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyň: a) Jméno žalobkyně A, narozená dne Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B, narozená dne Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B zastoupeny advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vrácení daru o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 2. 2024, č. j. 46 C 167/2023-250,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění takto: Žaloba, kterou se žalobkyně domáhaly určení, že pan Jméno žalobkyně B, narozený dne datum byl ke dni svého úmrtí vlastníkem následujících nemovitostí: • spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 na Anonymizováno, jež je umístěna v budově s č. p. Anonymizováno, která leží na pozemku Anonymizováno, • spoluvlastnický podíl o velikosti Anonymizováno na společných částech budovy s č. p. Anonymizováno, která leží na pozemku Anonymizováno, • spoluvlastnický podíl o velikosti Anonymizováno na pozemku parcela č. st. Anonymizováno, kdy všechny výše uvedené nemovitosti jsou zapsány na listech vlastnictví č. Anonymizováno a Anonymizováno, vedených u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, pro adresa, se zamítá.

II. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně uhradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 61.299,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, kterou se (původní) žalobce Jméno žalobkyně B (dále v textu jen „žalobce“) domáhal vůči žalované určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to bytové jednotky č. Anonymizováno umístěné v budově s číslem popisným Anonymizováno, která se nachází na pozemku stavebním parcela číslo Anonymizováno, spoluvlastnického podílu o velikosti Anonymizováno na společných částech budovy s číslem popisným Anonymizováno, která se nachází na pozemku stavebním parcelní č. Anonymizováno, jakož i spoluvlastnického podílu o velikosti Anonymizováno na pozemku stavebním parcelní č. Anonymizováno, přičemž všechny tyto nemovitosti jsou zapsány na listech vlastnictví Anonymizováno a Anonymizováno vedených u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín pro adresa (výrok I.), a uložil žalobci povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 39.265 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku se žalobce žalobou podanou dne 11. 7. 2023 po žalované domáhal předmětného určení s tím, že daroval žalované v roce 2010 spoluvlastnický podíl na těchto nemovitostech o velikosti id. ½, žalovaná nicméně svým chováním vůči žalobci hrubým způsobem porušila dobré mravy, a proto žalobce následně dar odvolal. Jednání žalované mělo spočívat: 1) v neoprávněném nakládání s pojistným plněním, kdy pojistné plnění ve výši 1.360.496 Kč bylo bez předchozího souhlasu žalobce vyplaceno společností právnická osoba, na bankovní účet žalované, která žalobci následně peníze vrátila ponížené o částku 364.000 Kč, ohledně které jej přinutila podepsat dokument nazvaný „doúčtování plateb pojistného“ (dále jen „doúčtování“), a to v době, kdy byli manželé a jejich vztah byl založen na důvěře a nadto byly z důvodu jeho zdravotního stavu narušeny jeho rozpoznávací a volní schopnosti. Žalovaná neměla k pojistnému plnění žádný právní titul a doúčtování s úředně ověřenými podpisy, které zjevně připravoval její právní zástupce, mělo zajistit ztížení procesně právního postavení žalobce v případném soudním řízení. Žalovaná doúčtováním peněz s úředně ověřenými podpisy pouze zastřela svůj skutečný úmysl, kterým bylo krácení majetkových práv žalobce a úmyslně jej uvedla v omyl. Srovnatelného postupu se žalovaná dopustila také ve vztahu k pojistnému plnění vyplacenému ze strany Anonymizováno. 2) v neoprávněném nakládání s dalšími prostředky, když je žalovaná na základě neoprávněného přístupu do bankovního účtu žalobce bez jeho předchozího souhlasu a vědomí převedla na svůj účet, a to postupně dne 14. 4. 2020 částkou 350.000 Kč, dne 11. 5. 2020 částkou 350.000 Kč a dne 30. 6. 2020 částkou 20.000 Kč, kdy poslední zmíněnou částku mu do dnešního dne nevrátila. 3) v tom, že se žalovaná dopustila majetkovo-zkracujícího jednání společně s jejími dcerami, které poté, co jim žalobce daroval bezúplatně jeho spoluvlastnický podíl na chatě, nezřídily žalobci přislíbené věcné břemeno k této chatě a převzaly od něj částku 500.000 Kč na stavbu bazénu bez poskytnutého protiplnění. 4) v čerpání příspěvku na péči o žalobce bez souvisejícího plnění ve prospěch žalobce.

3. Tato jednání žalované se příčí dobrým mravům a jedná se o jejich hrubé porušení, neboť žalovaná zneužila zdravotního stavu žalobce v jeho neprospěch.

4. Soud prvého stupně uzavřel, že ve věci bylo provedeno dokazování účastnickými výslechy, výslechy svědků a listinnými důkazy, přičemž ve vztahu k věrohodnosti svědků neměl u žádného ze slyšených svědků pochybnosti o jeho věrohodnosti. Všichni svědci vypovídali spontánně, jejich výpovědi byly prosty vnitřních rozporů, a navíc si vzájemně neodporovaly, ale naopak se doplňovaly. Uvedené platí i pro věrohodnost účastnické výpovědi žalované, která byla potvrzována i výpovědí ostatních svědků. Ačkoliv se žalovaná v rámci účastnického výslechu v jednotlivostech odchylovala od svých tvrzení v rámci písemných vyjádření, na což poukázal také žalobce dílčími námitkami, tyto nesrovnalosti nebyly takové intenzity, aby byly schopny vyvolat pochybnost soudu o její věrohodnosti, neboť s ohledem na časový odstup od jednotlivých událostí jsou tyto rozpory pochopitelné. Pochybnost soudu nevyvolal ani rozpor v rámci svědecké výpovědi jméno FO, která sice uvedla, že byla s žalobcem osobně na pobočce Anonymizováno., navýšit limity internetového bankovnictví, nicméně ze sdělení Anonymizováno., vyplynulo, že tomu tak nebylo. Rozpor mezi výpovědí svědkyně a sdělením banky je opět pochopitelný, neboť k navýšení limitů mělo dle svědkyně dojít před datem 14. 4. 2020 (datum prvého převodu 350.000 Kč z účtu žalobce na účet žalované), tedy před více než třemi lety.

5. Uvedené však neplatí pro účastnickou výpověď žalobce, který sice vypovídal spontánně, avšak v mnohých momentech byl zmatený a nedokázal si vzpomenout. Pochybnost soudu o jeho věrohodnosti navíc vyvolala skutečnost, že na jednání dne 17. 10. 2023 líčil události odlišně, než jak je uvedl na jednání dne 10. 10. 2023 (tedy s odstupem pouhých sedmi dnů), kdy například nejprve uvedl, že bazén na chatě nechtěl, přičemž na dalším jednání uvedl, že jej chtěl. Ačkoliv se může stát, jak již bylo mnohokrát zmíněno, že s časovým odstupem člověk průběh událostí zapomíná, v případě žalobce je situace jiná, neboť z jeho výpovědi bylo zřejmé, že si tyto události nepamatuje vůbec, nadto byla jeho výpověď v zásadních momentech rozporná s výpověďmi svědků, a to včetně jeho vlastních příbuzných (například skutečnost, jakým způsobem se o něj žalovaná po nehodě starala, okolnosti převodu chaty na dcery žalované, okolnosti výstavby bazénu na chatě). Proto soud v rozhodných skutečnostech uvěřil žalované a nikoliv žalobci.

6. Po skutkové stránce soud prvého stupně uzavřel, že žalobce a žalovaná jsou manželé a na základě darovací smlouvy ze dne 4. 1. 2010 daroval žalobce žalované spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½, a to k bytové jednotce č. Anonymizováno, umístěné v budově s číslem popisným Anonymizováno, která se nachází na pozemku stavebním parcela č. Anonymizováno, ke spoluvlastnickému podílu o velikosti Anonymizováno na společných částech budovy s číslem popisným Anonymizováno, která se nachází na pozemku stavebním parcela č. Anonymizováno a ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. Anonymizováno, na pozemku parcela č. Anonymizováno, kdy všechny tyto nemovitosti se nacházejí adresa (dále jen „předmětné nemovitosti“). Dopisem ze dne 1. 6. 2023, který byl žalované doručen dne 16. 6. 2023, vyzval žalobce žalovanou k vrácení daru a poskytnutí související součinnosti z důvodu neoprávněného nakládání s pojistným plněním, neoprávněného nakládání s dalšími peněžními prostředky a z důvodu dalšího majetkovo-zkracujícího jednání žalované.

7. Dne datum byl žalobce účastníkem nehody, když se Anonymizováno, v důsledku čehož byl operován a následně hospitalizován; součástí léčení byla také rehabilitace v lázních.

8. Na základě psychologického vyšetření ze dne 26. 7. 2019 bylo soudním znalcem tituly před jménem zjištěno, že intelektové schopnosti žalobce jsou snížené do podprůměru, místy hraničí s defektem (lehkou mentální retardací), je zhoršena novopaměť, kolísá jeho pozornost, je snížená jeho schopnost vštípení a výrazně snížené psychomotorické tempo. U intelektuální funkce uvedl znalec „lehká porucha“. Znalec doporučil ponechat řidičské oprávnění s podmínkami. Dle psychologického vyšetření jméno FO, ze dne 1. 7. 2020 jsou intelektové schopnosti žalobce průměrné a v případě paměťového testu byl celkový výkon v pásmu výrazného průměru až podprůměru.

9. Dále soud prvého stupně uzavřel, že žalobce nebyl po propuštění z nemocnice a lázní zhruba následující rok schopen se o sebe sám postarat, kdy minimálně půl roku jej žalovaná nenechala ani samotného doma, ošetřovala jej a neustále mu pomáhala. Nadto má žalobce dosud problém s krátkodobou pamětí.

10. K důvodu žádosti o vrácení daru uvedeného výše pod ad 1) soud prvého stupně po skutkové stránce uzavřel, že dne 27. 2. 2019 uzavřel zprostředkovatel (právnická osoba) jako příkazník a žalobce jako příkazce příkazní smlouvu k uplatnění nároků ze škodné události, na základě které se příkazník zavázal učinit potřebné úkony k uplatnění nároku žalobce na pojistné plnění plynoucí ze škodné události. Jako bankovní spojení žalobce bylo v příkazní smlouvě uvedeno nejprve pouze číslo účtu č. účtu, vedené na jméno žalobce. Z důvodu společného hospodaření chtěli žalobce s žalovanou zřídit společný účet, pročež bylo následně do příkazní smlouvy dopsáno druhé číslo účtu č. účtu, které je vedeno na jméno žalované, a to na základě společného telefonického hovoru účastníků. Uvedený zprostředkovatel následně zaslal na účet žalované číslo účtu č. účtu dne 22. 8. 2019 částku 135.258 Kč, dne 8. 11. 2019 částku 29.622 Kč, dne 18. 5. 2020 částku 379.000 Kč (připsanou dne 24. 5. 2020) a dne 20. 8. 2020 částku 816.576 Kč. Dopisem ze dne 1. 9. 2020 sdělil zprostředkovatel žalobci konkrétní rozpis výše zmíněných plateb, které byly zaslány na účet žalované. V reakci na tento dopis požádal žalobce e-mailem ze dne 8. 9. 2020 zprostředkovatele o zaslání zbylých plateb na jeho účet a poslední částka 37.900 Kč tak byla zprostředkovatelem dne 24. 6. 2021 zaslána na jeho účet. Žalovaná finanční prostředky, které obdržela od zprostředkovatele, zaslala na účet žalobce, a to dne 11. 9. 2020 částku 816.576 Kč a dne 7. 11. 2020 částku 179.920 Kč, to je v celkové výši 996.496 Kč.

11. Dne 2. 11. 2020 podepsali žalobce a žalovaná doúčtování, na základě kterého se dohodli, že zbylá částka 364.000 Kč byla použita v jejich společné domácnosti a nebude žalobci vrácena, což oba stvrdili svými podpisy, které byly notářsky ověřeny.

12. Dne 11. 11. 2019 oznámila žalovaná společnosti Anonymizováno pojistnou událost - úraz žalobce ze dne datum. Pro výplatu pojistného bylo uvedeno číslo účtu žalované a listina byla opatřena podpisem žalované i žalobce. Na základě plné moci ze dne 21. 11. 2019, kterou udělil žalobce žalované, byla žalovaná oprávněna k jednání s Anonymizováno, ve věci oznámení události, přijímání písemností a ke všem úkonům, které s událostí souvisí. I tato plná moc byla opatřena podpisem žalované i žalobce. Dne 2. 12. 2019 byly na účet žalované vyplaceny částky 13.500 Kč a 30.000 Kč představující pojistné plnění.

13. K důvodu žádosti o vrácení daru uvedenému výše pod ad 2) po skutkové stránce soud prvého stupně uzavřel, že dne 14. 4. 2020 došlo k převodu části 350.000 Kč, dne 11. 5. 2020 částky 350.000 Kč a dne 30. 5. 2020 částky 20.000 Kč z účtu žalobce na účet žalované. Převody všech tří částek prováděla za přítomnosti žalobce dcera žalované jméno FO, neboť žalobce s žalovanou nevlastnili počítač a ona jim pomáhala s internetovým bankovnictvím, a to na základě přání žalobce, který na základě dohody s žalovanou chtěl všechny prostředky soustředit na jednom společném účtu. Žalobce si kontroloval stav na svém účtu jednou týdně.

14. K důvodu žádosti o vrácení daru uvedenému výše pod ad 3) soud prvého stupně po skutkové stránce uzavřel, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 16. 4. 2020 jako dárci s jméno FO a jméno FO jako obdarovanými darovací smlouvu, na základě které přenechali dárci obdarovaným spoluvlastnický podíl o velikosti Anonymizováno k pozemku parcela č. Anonymizováno (zastavěná plocha a nádvoří o výměře 21 m²), jehož součástí je Anonymizováno Anonymizováno a k pozemku parcela č. Anonymizováno o výměře 413 m²) a dále podíl o velikosti Anonymizováno k pozemku parcela č. Anonymizováno o výměře 195 m²) a pozemku parcela č. Anonymizováno o výměře 71 m²), vše v adresa adresa (dále jen „chata“). Téhož dne uzavřeli jméno FO a jméno FO jako dárkyně s žalobcem jako obdarovaným druhou darovací smlouvu, na základě které přenechaly dárkyně obdarovanému finanční prostředky, a to každá ve výši 150.000 Kč. Dne 18. 5. 2020 zaslala jméno FO částku 150.000 Kč na účet žalobce a téhož dne odeslala na účet žalobce také jméno FO částku 150.000 Kč. Iniciativa k převodu chaty vzešla od žalobce, který chatu nejprve nabízel své dceři Jméno žalobkyně A, ta o ni neměla zájem, proto se žalobce následně dohodl s dcerami žalované, že na ně chatu převede a nechá si za to vyplatit 300.000 Kč, kdy tato částka představuje polovinu pořizovací ceny chaty.

15. Dne 9. 9. 2021 převzala jméno FO od žalobce částku 300.000 Kč a dne 13. 9. 2021 částku 200.000 Kč určených na úhradu nákladů spojených se stavbou venkovního krytého bazénu na chatě. Bazén na chatě chtěl vybudovat žalobce, který chtěl do vybudování bazénu tyto peníze investovat, aby se v něm mohl koupat.

16. K důvodu žádosti o vrácení daru uvedenému výše pod 4) soud prvého stupně po skutkové stránce uzavřel, že poté, co byl žalobce propuštěn z nemocnice po dopravní nehodě, zastávala veškerou péči o něj žalovaná, která mu pomáhala s hygienou, doprovázela jej k lékařům a na rehabilitace, vařila, starala se tak jak o žalobce, tak i o domácnost. Zejména ze začátku byla nutná neustálá péče, neboť žalobce nebyl schopen ani vstát z postele. Na základě plné moci ze dne 31. 12. 2018, udělené žalobcem žalované, byla žalovaná oprávněna zastupovat žalobce v rámci řízení ve věci vyřizování příspěvku na péči. Rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne datum byl žalobci přiznán příspěvek na péči ve výši 8.800 Kč měsíčně od prosince 2018, a to z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého stavu, který omezoval funkční schopnosti žalobce pro zvládání základních potřeb, a to mobility, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, péče o zdraví, osobních aktivit a péče o domácnost. S platností od 1. 7. 2019 byl příspěvek na péči navýšen na částku 12.800 Kč. Příspěvek na péči byl vyplácen na účet žalované. Od 14. 8. 2019 byl na účet žalované vyplácen také příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně.

17. V odstavcích 21. až 23. soud prvého stupně odůvodnil, proč neprovedl další navrhované důkazy.

18. Zjištěný skutkový stav soud prvého stupně podřadil pod ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“ (v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve zněním účinném od 1. 1. 2014), a v odstavcích 26. až 30. odůvodnění posuzovaného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, podrobně popsal své úvahy, které ho vedly k závěru, že jednání, k nimž mezi účastníky došlo, tak jak vyplynuly z dokazování soudu, nepředstavují vůbec porušení dobrých mravů, natož hrubé. Není tak splněna podmínka uvedená § 630 obč. zák. a tedy žalobce se nemohl platně domáhat vrácení daru. Žalovaná je tak stále podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a proto soud žalobu žalobce zcela zamítl.

19. V odstavci 32 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku soud prvého stupně podrobně a přehledným způsobem odůvodnil výši nákladů řízení, které v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) uložil zaplatit žalobci ve sporu úspěšné žalované k rukám jejího zástupce.

20. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V něm namítl, že nesouhlasí se správností odvoláním napadaného rozhodnutí, a to jak po stránce věcné, kdy okresní soud především (mimo jiné) dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, tak ani po stránce procesní, když okresní soud především (mimo jiné) neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl žalobcem navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, přičemž tento svůj rozhodovací postup následně také nedostatečně odůvodnil v rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. Dále na straně 2 až 8 odůvodnění odvolání předkládá argumentaci, jíž rozporuje závěr soudu prvého stupně o věrohodnosti výpovědí svědkyň jméno FO a jméno FO a žalované a namítá nesprávné posouzení nevěrohodnosti výpovědi žalobce.

21. Ve vztahu k (ne)věrohodnosti účastnického výslechu žalované namítl, že žalovaná nejprve sama tvrdila, že změna bankovního spojení zprostředkovatele mohla být provedena pouze písemným způsobem a pokud by tedy bylo pravdou, že změna bankovního spojení ve skutečnosti proběhla telefonicky přímo ze strany žalobce (a to dokonce za osobní přítomnosti žalované), jedná se o důkaz svědčící nejen o nevěrohodnosti účastnického výslechu žalované, nýbrž také o jednoznačný důkaz o tom, že žalovaná si byla dobře vědoma toho, že změna bankovního spojení nebyla provedena telefonicky ze strany žalobce.

22. Odkazoval na to, že se k této problematice opakovaně vyjadřoval ve svých písemných vyjádřeních, která specifikoval. Dále příkladmo uvedl, že žalovaná nepravdivě popisovala také skutečný průběh výplat pojistného plnění žalobci a skutečný průběh nakládání s peněžními prostředky (kupní cenou) za prodej karavanu. Dále nesprávně uvedla, že na rekonstrukci koupelny vynaložila částku 120.000 Kč, přestože se následně ukázalo, že skutečně vynaložená celková částka činila pouze 92.165 Kč, když přitom na úhradu této částky poskytla příspěvek ve výši 20.000 Kč také matka žalobce.

23. Ve vztahu k (ne)věrohodnosti svědeckých výslechů jméno FO a jméno FO zdůraznil, že jméno FO uvedla nepravdu, když například tvrdila, že vezla žalobce do Anonymizováno, kde si žalobce byl navýšit limit na svém účtu. Namítl, že svědkyně se zjevně účelově snažila navodit dojem své vnitřní jistoty, věrohodnosti a tedy také „jednoznačného“ skutkového stavu ve prospěch žalované (své matky), přičemž ve své výpovědi uváděla zjevné nepravdy, konkrétně týkající se údajné změny denního limitu plateb za přítomnosti svědkyně, která však ve skutečnosti nikdy neproběhla. Uvedl, že v této souvislosti nově zjistil, že druhá platební transakce ve výši 350.000 Kč z 12. května 2020 měla být provedena v ranních hodinách, a to konkrétně ve 2 hodiny a 36 minut, kdy zcela nepochybně nebyl žalobce přítomen v bytě svědkyně, ačkoliv svědkyně i žalovaná opakovaně a soustavně tvrdily opak. Tuto informaci obdržel prozatím pouze ústně na pobočce své banky s tím, že podal žádost k bance, aby mu tuto informaci potvrdila písemně. Doposud však odpověď od banky neobdržel, proto navrhl, aby si tyto informace vyžádal odvolací soud. Jako na další nepravdu sdělenou v rámci výslechu svědkyně jméno FO poukázal na dle něho zjevné účelové sdělení nepravdy, že nebyla možnost zřídit společný bankovní účet žalobce a žalované, s tím, že svědkyně zároveň uvedla, že peněžní prostředky žalobce byly poukazovány ve prospěch bankovního účtu žalované údajně vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobce a vzhledem k dlouhodobému společnému zájmu žalobce a žalované na založení společného bankovního účtu. Realita však poté byla taková, že ke zřízení společného bankovního účtu nedošlo ani v době po uplynutí několika let po úrazu žalobce.

24. Byť žalobce v odvolání výslovně namítal i nevěrohodnost svědecké výpovědi jméno FO, (rovněž dcery žalované), žádnou konkrétní skutečnost, která by měla její nevěrohodnost odůvodňovat, v odvolání neuvedl.

25. Ve vztahu k závěru soudu prvého stupně o nevěrohodnosti účastnického výslechu žalobce v odvolání žalobce uvedl, že jeho negativní zdravotní stav (který negativně ovlivňoval jeho rozpoznávací a volní schopnosti) byl soudu prvého stupně prokázán a soud prvého stupně jej rovněž konstatoval v době trvání soudního řízení. Ze strany soudu prvého stupně však již nebylo žádným způsobem vzato v potaz (při hodnocení věrohodnosti výpovědi žalobce), že právě tento negativní zdravotní stav má zcela zásadní dopad na vjemové a vyjadřovací schopnosti žalobce, což následně nutně vedlo ke vzniku mnohdy zcela nelogických odpovědí a podobně. Okresní soud za tohoto stavu klade k tíži žalobce, že objektivně není schopen vyjádřit se „smysluplně“, avšak současně již okresní soud za tohoto stavu tento negativní zdravotní stav nikterak nepromítá do svého hodnocení jednání žalobce a žalované v době namítaných majetkovo–zkracujících jednání žalované.

26. Tuto část odvolání ukončil závěrem, že výpovědi žalované a svědkyň jméno FO a jméno FO byly předem vzájemně konzultovány a připraveny, když tyto se (nepřirozeným způsobem) shodují až v příliš mnoha aspektech, a to včetně použitých slovních výrazů a také především včetně informací, které se však následně prokázaly jakožto nepravdivé. Odůvodnění soudu prvého stupně, že v rámci těchto výpovědí sice vyvstaly jisté pochybnosti, avšak tyto jsou překonány a jsou tedy odůvodnitelné již z důvodu prostého běhu času, považuje za nedostatečné. Výpovědi by proto odvolacím soudem měly být hodnoceny odlišně od hodnocení soudu prvého stupně, a sice by měly být vyhodnoceny jako nedůvěryhodné. Výpověď žalobce je sice v mnoha aspektech „zmatená“, to však výhradně z důvodu negativního zdravotního stavu žalobce, kdy tento negativní zdravotní stav má být zohledněn v širších souvislostech, nikoli pouze zjednodušeně v neprospěch žalobce, jelikož nezpůsobilost (z důvodu negativního zdravotního stavu) žalobce k podání řádné výpovědi nemůže znamenat automatické potvrzení správnosti tvrzení žalované, jak k tomu přistoupil soud prvého stupně.

27. Tímto postupem by dle přesvědčení žalobce mělo být dojito k závěru, že skutkový stav byl zcela opačný, než bylo uzavřeno v rámci napadeného rozhodnutí ze strany soudu prvého stupně, a sice, že žalobce namítané majetkovo–zkracující jednání (předně ve smyslu 1) neoprávněného nakládání s pojistným a 2) neoprávněného nakládání s dalšími peněžními prostředky) bylo činěno nikoliv s vědomím a souhlasem žalobce, nýbrž právě naopak bez jeho vědomí a souhlasu. K tomuto postupu přitom žalovaná přistoupila z jediného prostého důvodu, a sice za účelem obohacení vlastní osoby (potažmo také vlastních dcer) na úkor žalobce (potažmo také jeho vlastních dcer), a to s ohledem na negativní zdravotní stav žalobce, který se i v letech následujících po svém úrazu opakovaně ocitl v ohrožení života (tedy žalovaná byla při svém jednání motivována předně s ohledem na případné vypořádání majetku při soudním řízení a pozůstalosti žalobce).

28. V další části odvolání (strany 9 až 13) žalobce poukazuje na „další nesrovnalosti v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí“.

29. Konkrétně zdůraznil, že v rozsudku je uvedeno, že z důvodu společného hospodaření chtěli žalobce s žalovanou zřídit společný účet, pročež bylo následně do příkazní smlouvy dopsáno druhé číslo účtu č. účtu, které je vedeno na jméno žalované, a to na základě společného telefonického hovoru účastníků, a vyjadřuje podiv nad tím, že pokud měla být změna bankovního spojení u zprostředkovatele důsledkem následného zájmu o zřízení společného bankovního účtu, je „dosti s podivem, z jakého důvodu ke zřízení společného bankovního účtu (či alespoň ke zřízení přístupu žalobce k bankovnímu účtu žalované) následně již nedošlo, a to po velmi dlouhé časové období“.

30. Dále kritizuje závěr soudu pravého stupně, který zamítl návrh žalobce na provedení dokazování výslechem tituly před jménem a jméno FO, se závěrem, že předložený znalecký posudek tituly před jménem a psychologické vyšetření provedené jméno FO, shledal soud jako dostatečné, neboť poskytují ucelený a podrobný přehled o fyzickém i psychickém stavu žalobce po úrazu a následně uzavřel, že narušení rozpoznávacích a ovládacích schopností ze strany žalobce či jeho případný omyl mohou zakládat případnou neplatnost právního jednání, ale nezakládají nemravnost jednání žalované, neboť žalobce nepůsobí jako osoba s narušenými rozpoznávacími a ovládacími schopnostmi, nýbrž jako osoba, jež má výrazné problémy s krátkodobou pamětí. Tak soud prvého stupně de facto sám potvrzuje, že negativní zdravotní stav žalobce nebylo nutné dále prokazovat, avšak dále soud prvého stupně tuto skutečnost žádným způsobem nezohledňuje, respektive uzavírá, že žalobce má „pouze“ problémy s krátkodobou pamětí, což ovlivňuje jeho schopnost rozhodování. Pravda je však taková, že narušení kognitivních funkcí má význam právě pro schopnost rozhodování. V této souvislosti doložil screen obrazovky počítače, na němž je text popisující důsledky narušení kognitivních funkcí u člověka. Tento screen obrazovky označil jako „generativní popis (AI)“ a navrhl provedení důkazu tímto screenem. V této souvislosti nesouhlasil se závěrem soudu prvého stupně, že výskyt narušení rozpoznávacích a ovládacích schopností na straně žalobce nemůže zakládat nemravnost na straně žalované, jelikož tato nemravnost na straně žalované spočívá nikoliv ve výskytu narušení rozpoznávacích a ovládacích schopností, nýbrž spočívá ve zneužití tohoto negativního zdravotního stavu žalobce, kterého si žalovaná nadto byla dobře vědoma i s ohledem na své zdravotnické vzdělání. Zcela shodný závěr přitom platí také pro problematiku omylu žalobce, a sice podstatným není to, že se žalobce nacházel ve stavu svého omylu, nýbrž podstatným je to, že do tohoto stavu omylu žalobce ho úmyslně uvedla žalovaná, a to opět v přímé souvislosti se zneužitím negativního zdravotního stavu žalobce (například v souvislosti s problematikou přípravy doúčtování a podobně). Přitom pokud soud prvého stupně zastával názor, že u žalobce není dán výskyt narušení rozpoznávacích a ovládacích schopností, přestože žalobce tvrdí opak, měla být tato problematika postavena najisto právě na základě provedení žalobcem navržených výslechů odborně způsobilých osob, k němuž však soud prvého stupně nepřistoupil.

31. Dále žalobce vyslovil opakovaný nesouhlas se závěrem soudu prvého stupně, že v dosavadním průběhu soudního řízení bylo prokázáno, že nové bankovní spojení do příkazní smlouvy zprostředkovatelem bylo uvedeno na základě telefonické komunikace za osobní účasti žalobce i žalované; za tohoto stavu tak nemůže souhlasit s tím, že nebyl proveden důkaz prostřednictvím zprávy od zprostředkovatele ohledně identifikace pisatele čísla účtu do příkazní smlouvy.

32. V závěru odvolání se žalobce opětovně vrací k tomu, že pokud by skutečným zájmem žalobce a žalované bylo založení společného bankovního účtu, nepochybně by se tak stalo. Dále vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudu prvého stupně, že by žalovaná hradila převažující část nákladů spojených s chodem společné domácnosti, neboť žalobce si právě naopak vždy hradil veškeré své náklady z vlastních peněžních prostředků, kdy dokonce i náklady vynaložené v době těsně po úrazu žalobce žalovanou za žalobce byly žalované z jeho strany průběžně zpětně uhrazeny, tedy nikoli až v souvislosti s oním doúčtováním, a údajná úhrada nákladů na společnou domácnost nebyla žalovanou nijak prokázána a ze strany soudu prvého stupně není ohledně této skutečnosti ani uvedeno žádné bližší odůvodnění, které by o prokázání této skutečnosti svědčilo.

33. Dále nebylo prokázáno, že by převody peněžních prostředků (podle žalobce neoprávněné) byly dcerou žalované jméno FO prováděny na žádost žalobce, s jeho vědomím a za jeho osobní účasti.

34. Nesouhlasí ani se závěrem soudu prvého stupně, že žalovaná o žalobce pečovala, a proto měla také nárok na příspěvek na péči, který se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné osoby, a neslouží k nákupům jídla či potřeb pro osobu, o níž je pečováno, ale k nákupu služby péče. Namítá, že mezi žalobcem a žalovanou nikdy nebyla uzavřena jakákoli dohoda o tom, že žalovaná bude skutečným a úplným beneficientem příspěvku na péči, přičemž skutečným beneficientem je právě a pouze osoba žalobce a je zcela logické, že tento příspěvek by měl být rozdělen mezi všechny pečující osoby (tedy včetně bratra, vlastních i nevlastních dcer žalobce), a nikoliv zcela poukázán pouze ve prospěch žalované. Je nutno rovněž zdůraznit, že i v případě, pokud by tento příspěvek vůbec nebyl zohledněn v rámci problematiky doúčtování, tak ani za tohoto stavu nelze dospět ani zdaleka k závěru, že žalované mohl vzniknout vůči žalobci nárok na poskytnutí kompenzace ve výši 364.000 Kč.

35. Uzavírá, že pokud soud prvého stupně tvrdí, že na toto manželské vyrovnání není možné „nahlížet optikou ‚zúčtovacího sporu‘ (tedy do koruny přesně), je zcela s podivem, že okresní soud úplně přechází a nevidí ničeho nemravného na tom, že právě naopak žalovaná ve vztahu k žalobci provedla ona zúčtování, a to dokonce zúčtování ve (zcela zjevně) neoprávněné výši a současně k němu žalovaná přistoupila v situaci, kdy se nachází v postavení manželky žalobce (= osoby po vážném úrazu), tedy v postavení, kdy je její právní povinností zajišťovat péči o manžela (i bez poskytnutí příspěvku na péči), a to včetně provádění úhrad nezbytných za účelem zajištění výživy manžela, pokud manžel není schopen si výživu opatřit sám (žalobce přesto tyto náklady průběžně nesl sám). To vše přitom za situace, kdy ono zúčtování bylo provedeno právě a pouze v přímém důsledku neoprávněných peněžních transakcí - pokud by tedy žalovaná neoprávněně nezadržovala peněžní prostředky žalobce, mohla případně požadovat úhrady z jeho strany (pokud by na ně žalované vznikl nárok) na průběžné bázi, nikoli právě formou zúčtování po několika letech. Nelze tedy jinak než uzavřít, že nemravným je právě a pouze celkový přístup žalované vůči žalobci, kdy tento je nezbytné hodnotit v celkových souvislostech, nikoliv pouze na základě dílčího odůvodnění ve vztahu k dílčím aspektům tohoto přístupu“.

36. Navrhl, aby rozsudek byl změněn a žalobě bylo vyhověno.

37. Žalovaná s odvoláním nesouhlasila a uvedla, že většina rozporovaných věcí byla již několikrát z její strany vysvětlena a doložena důkazy. Zdůraznila, že nešlo o žádné podvodné jednání. Se všemi návrhy přišel žalobce sám (společný účet, chalupa, změna účtu). Vyjádřila se k některým konkrétním tvrzením (údajné neuložení peněz za karavan na její účet). K tvrzení, že její dcera jméno FO nevezla žalobce do banky kvůli navýšení limitu účtu, považuje za nepravdivé, neboť dcera tam žalobce vezla, protože tvrdil, že nemá tak vysoký limit, šel si však věc vyřídit sám, tudíž se nemůže vyjádřit k tomu, zda skutečně limit bylo zapotřebí navýšit či nikoliv. Její dcera však udělala pouze to, co žalobce požadoval a na základě lživých obvinění není a nemůže být prohlášena za nevěrohodnou. Tvrzení, že transakce převodu, a to druhého převodu, proběhla v bance ve 2 hodiny a 36 minut nerozumí, neboť peníze nikdy nebyly převáděny v noci.

38. Poukázala na to, že zdravotní stav žalobce v době, kdy probíhaly předmětné transakce a dohody, byl úplně jiný než v současné době (poznámka odvolacího soudu: vyjádření psáno 22. 7. 2024) a jeho zdravotní stav se stále zhoršuje. Dále popsala konflikty mezi ní a žalobcem, k nimž docházelo po vydání rozhodnutí soudu prvého stupně.

39. K vyjádření žalované se žalobce vyjádřil písemně a v souvislosti s tímto vyjádřením doložil zdravotnickou dokumentaci žalobce (zdravotní záznam z 2. 5. 2019 a lékařskou zprávu z 3. 1. 2022), jimiž hodlal prokázat, že zdravotní stav žalobce v době namítaných majetkovo-zkracujících jednání nebyl „v pořádku“, jak tvrdila opakovaně žalovaná, neboť k významnému zhoršení zdravotního stavu žalobce došlo v přímé souvislosti s jeho dopravní nehodou a tedy již v době bezprostředně následující po dopravní nehodě (tedy v roce 2019) byly významně narušeny jeho rozpoznávací a volní schopnosti. Žalované byl zdravotní stav žalobce velmi dobře znám, avšak přesto tuto skutečnost žalovaná nikterak nezohlednila ve svém přístupu k žalobci, když „necítila“ jakoukoli potřebu poskytnout žalobci nápomoc (odlišné třetí osoby) při rozhodování, alespoň v záležitostech, které se vztahovaly také přímo k osobě žalované a které byly ze své podstaty záležitostmi významnými (nikoliv záležitostmi běžného dennodenního života). Žalobce nepopírá, že by mu žalovaná nebyla v jeho životě jakkoliv nápomocna (samozřejmě včetně doby po úrazu žalobce), avšak ani „sebelepší“ přístup žalované by za žádných okolností ve svém důsledku nemohl být oprávněným důvodem k tomu, aby se žalovaná ve vztahu k žalobci dopustila majetkovozkracujících jednání, které jsou žalobcem v tomto řízení namítány, a to zcela bez ohledu na to, jaký byl skutečný motiv těchto jednání. Skutečným motivem těchto jednání je přitom podle přesvědčení žalobce právě znalost žalované o negativním zdravotním stavu žalobce, v souvislosti s nímž se tak žalovaná prostřednictvím těchto jednání snažila (preventivně) docílit stavu, aby „vlastní“ dcery žalobce v případné pozůstalosti po žalobci obdržely co nejmenší podíl, což bylo primárně motivováno dlouhodobě negativním vztahem žalované k „vlastním“ dcerám žalobce, který žalovaná nejprve dříve sama založila a následně soustavně udržovala.

40. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobcem jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvého stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.).

41. V průběhu odvolacího řízení žalobce dne datum zemřel. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 27. 8. 2025, č. j. 58 Co 99/2024-322, bylo v souladu s ustanovením § 107 o. s. ř. pravomocně rozhodnuto, že namísto dosavadního žalobce Jméno žalobkyně B bude na straně žalobce pokračováno s žalobkyní a) Jméno žalobkyně A, narozenou dne Datum narození žalobkyně A, a žalobkyní b) Jméno žalobkyně B, narozenou dne Datum narození žalobkyně B (dále také jen „žalobkyně“).

42. S ohledem na skutečnost, že žalobce v průběhu odvolacího řízení převedl ideální polovinu nemovitosti, která je předmětem tohoto sporu a která byla v jeho podílovém spoluvlastnictví, na svou dceru Jméno žalobkyně A, a s ohledem na změněnou procesní situaci, navrhly žalobkyně změnu žaloby. V konečném důsledku (po opakované změně žaloby) požadovaly, aby soud určil, že pan Jméno žalobkyně B, narozený dne datum a zemřelý dne datum, byl ke dni svého úmrtí vlastníkem následujících nemovitostí: • spoluvlastnický podíl o velikosti Anonymizováno na bytové jednotce č. Anonymizováno, jež je umístěna v budově s č. p. Anonymizováno, která leží na pozemku parcela č. st. Anonymizováno, • spoluvlastnický podíl o velikosti Anonymizováno na společných částech budovy s č. p. Anonymizováno, která leží na pozemku parcela č. st. Anonymizováno, • spoluvlastnický podíl o velikosti Anonymizováno na pozemku parcela č. st. Anonymizováno, kdy všechny výše uvedené nemovitosti jsou zapsány na listech vlastnictví č. Anonymizováno a Anonymizováno, vedených u právnická osoba pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, pro katastrální adresa, Změna žaloby v tomto znění byla připuštěna odvolacím soudem dne 23. 10. 2025.

43. S ohledem na změněnou procesní situaci žalobkyně v podání ze dne 16. 10. 2025 odůvodnily svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení tím, že v případě nesouladu právního a katastrálního stavu je existence naléhavého právního zájmu v obecné rovině fakticky automaticky presumována, pokud není možná náprava takového vadného stavu na základě vzájemné dohody dotčených osob. Tento nesoulad právního a katastrálního stavu se jich dotýká a žalovaná dlouhodobě odmítá, že by jakýkoliv takový vadný stav vůbec existoval. V případě předmětných nemovitých věcí se jedná o majetek, který v případě úspěchu v tomto sporu bude moci být zařazen mezi aktiva pozůstalosti po otci žalobkyň (původním) žalobci Jméno žalobkyně B.

44. Poté, co se stala účastnicí řízení na straně žalující Jméno žalobkyně B /žalobkyně b)/, se k věci vyjádřila a zmínila negativní zkušenosti, které měla ze soužití se žalovanou (žalobkyně se musely předčasně odstěhovat ze svého domova). Nesouhlasila s tím, že by se žalobkyně začaly o žalobce zajímat až po nehodě. Žalobce ji navštívil v Anonymizováno v roce 2016 a v roce 2023 a byl tam celý měsíc. Dcera jméno FO /žalobkyně a)/ musela žalobci začít pomáhat ve chvíli, kdy žalobce přišel na to, že má úplně vybraný účet, protože si žalovaná veškeré jeho peníze převedla na svůj účet; rozvíjí úvahy o tom, jak se přišlo „na tento obrovský podvod“. Uvádí, že v době, kdy mu rodina žalované vzala veškeré úspory, ho také zbavila veškerého ostatního majetku, například chaty, kterou měl na polovinu a kterou nechal přepsat na dcery žalované, přičemž vše se dělo pod nátlakem. Uvádí, že s druhou žalobkyní vždy věděly, že se jedná o záměr, že je vše naplánované, avšak ona netušila proč. Až když se dozvěděla, že žalovaná v roce 2019 obdržela zprávu od neurologa, z níž zjistila, že žalobce má nastupující demenci a stav se bude zhoršovat, jí vše došlo; „asi si řekly, na co by měl tatínek nějaký majetek, když už má nastupující demenci, a tak začaly konat“. Obě dcery žalované se k žalobci také chovaly velmi agresivně a nevybíravě. Vše, co po něm chtěly, si vynucovaly psychickým nátlakem. Žalobce se jí přiznal, že se jich bál, ale že se už jich nebojí, a že se chce s žalovanou rozvést (žalovaná před její sestrou uvedla, že se rovněž chce rozejít s žalovaným, ale nyní nikoliv).

45. Odvolací soud v rámci odvolacího řízení doplnil dokazování listinami z dědického spisu - spisu vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. Anonymizováno, a to konkrétně protokolem o jednání ze dne 27. 11. 2024, z něhož zjistil, že žalobce dne datum zemřel, ke dni svého úmrtí byl ženatý, zanechal manželku Jméno žalované (v tomto řízení žalovanou) a děti dcery Jméno žalobkyně A a Jméno žalobkyně B /v tomto řízení nyní žalobkyně a) a žalobkyně b)/. Žalobce zanechal závěť sepsanou notářským zápisem, ve které povolal za dědičky veškerého svého majetku své dcery Jméno žalobkyně A a Jméno žalobkyně B, každou k jedné polovině, přičemž připustil dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti. Jméno žalované, Jméno žalobkyně A a Jméno žalobkyně B prohlásily, že uznávají závěť zůstavitele ze dne datum za pravou a platnou. Notářka - soudní komisařka, vyrozuměla Jméno žalobkyně A a Jméno žalobkyně B o jejich dědickém právu a o tom, že mohou dědictví odmítnout a obě prohlásily, že dědictví neodmítají (dědička Jméno žalobkyně B byla u jednání zastoupena dědičkou Jméno žalobkyně A). Dědičky Jméno žalobkyně A a Jméno žalobkyně B pak uzavřely dohodu s pozůstalou manželkou Jméno žalované o vypořádání společného jmění manželů a podle soupisu aktiv a pasiv pozůstalosti činila aktiva pozůstalosti celkem 3.598 Kč a pasiva 50.010 Kč. Majetek nepatrné hodnoty byl vydán dceři zůstavitele Jméno žalobkyně A a řízení bylo v souladu s ustanovením § 154 zákona o zvláštních řízeních soudních zastaveno. Usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne datum, č. j. Anonymizováno, jímž bylo řízení o pozůstalosti zastaveno, nabylo právní moci dne 13. 12. 2024; opravné usnesení vztahující se k tomuto usnesení, a to usnesení na Okresního soudu ve Zlíně ze dne datum, č. j. Anonymizováno, nabylo právní moci dne 26. 3. 2025, přičemž oprava se netýkala výroku, jímž bylo řízení o pozůstalosti zastaveno.

46. Z výše citovaných důkazů z dědického spisu zároveň vyplývá, že do aktiv dědictví nepatřila Anonymizováno nemovitostí, které jsou předmětem tohoto sporu a které byly ve vlastnictví žalobce; v podání ze dne 17. 9. 2025 žalobkyně a) sdělila, že spoluvlastnicí těchto nemovitostí (tedy původního podílu žalobce) se stala ona.

47. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

48. Právní doktrína i soudní praxe již dříve dospěly k názoru, že předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř.), po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci (žalobci a žalovaní) mají věcnou legitimaci, a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o nějž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyžaduje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně aktivně legitimován.

49. Judikatura soudu dovodila, že ve věci určení, zda zůstavitel byl (v době smrti) vlastníkem věci práva nebo jiné majetkové hodnoty, je věcně legitimován – jde-li o majetek, který přechází na právní nástupce zůstavitele děděním - jen ten, kdo se stal zůstavitelovým dědicem, popřípadě kdo je jeho právním nástupcem, neboť pouze v tomto případě se řízení o určovací žalobě týká (může týkat) jeho práv (právní sféry).

50. V projednávané věci bylo řízení o pozůstalosti po zůstaviteli Jméno žalobkyně B (žalobci) zastaveno podle ustanovení § 154 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních a nepatrný majetek zůstavitele byl vydán žalobkyni Jméno žalobkyně A jako vypravitelce pohřbu. V řízení o pozůstalosti bylo zkoumáno dědické právo po zůstaviteli a z dědického spisu bylo zjištěno, že dědičkami po zůstaviteli Jméno žalobkyně B (žalobci) jsou Jméno žalobkyně A /dále jen žalobkyně a)/ a Jméno žalobkyně B /dále jen žalobkyně b)/, které dědictví neodmítly a jako dědičky uzavřely s pozůstalou manželkou (žalovanou) dohodu o vypořádání společného jmění manželů - zůstavitele a žalované.

51. S ohledem na výsledky dědického řízení odvolací soud uzavírá, že žalobkyně a) a žalobkyně b) mají aktivní věcnou legitimaci k žalobě na určení, že zůstavitel (žalobce) byl v době smrti vlastníkem předmětných nemovitostí. Zároveň oběma žalobkyním svědčí naléhavý právní zájem na takovém určení, neboť v řízení o pozůstalosti soud není oprávněn bez dalšího posuzovat spornou otázku, zda zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem sporných nemovitostí, proto bude-li této žalobě o určení vlastnického práva zůstavitele vyhověno, otevře to cestu k dodatečnému projednání sporných nemovitostí v pozůstalostním řízení, kdy takto dodatečně najevo vyšlý majetek, bude projednán v souladu s ustanovením § 192 z. ř. s. Z uvedeného se zároveň podává, že v této určovací žalobě je žalovaná pasivně legitimována, neboť nesouhlasí s tím, že by vlastníkem předmětných nemovitostí ke dni svého úmrtí byl žalobce, a zároveň je sama jako vlastnice předmětných nemovitostí vedena v katastru nemovitostí.

52. K samotnému posouzení odvolání tolik:

53. Odvolací soud zcela přebírá správná skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu učiněná soudem prvého stupně. Rozsudek odvolací soud považuje za správný, přezkoumatelným způsobem odůvodněný, proto lze na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku zcela odkázat.

54. Proto toliko k odvolacím námitkám:

55. Nejpodstatnější část odvolání (strany 2 až 8) prezentují nesouhlas žalobkyň s hodnocením věrohodnosti žalované, žalobce a svědků (respektive svědkyň jméno FO a jméno FO).

56. Zpochybňování věrohodnosti účastnické výpovědi žalované a svědkyň jméno FO a jméno FO je v rozporu s ostatními důkazy, které soud prvého stupně v řízení provedl a které podle své v rozhodnutí odůvodněné úvahy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (jak soudu ukládá ustanovení § 132 o. s. ř.). Nadto odvolatelkami není ani specifikováno, k jakému konkrétnímu závěru o skutkovém stavu na základě tvrzené nevěrohodnosti těchto výpovědí soud prvého stupně chybně dospěl, neboť soud prvého stupně hodnotil celkem čtyři okruhy důvodů, pro které žalobce žádal o vrácení daru.

57. Podstatou zpochybnění jejich věrohodnosti jsou výběrové části jejich výpovědi, které jsou pak srovnávány s konkrétními větami pronesenými či uvedenými v průběhu řízení, které se týkají popisu shodných okolností.

58. Je však nutno vidět, že různě položených dotazů ohledně stejné skutečnosti byla v průběhu řízení položena řada. Obecně lze konstatovat, že pokud by účastník či svědek vypovídal o skutečnostech, které se udály několik let před jeho výpovědí, vždy zcela shodně a v souladu s výpověďmi jiných osob, a to bez užití poznámek, dalo by se stěží uvěřit, že se nejedná o výpovědi domluvené a „nacvičené“; jinými slovy řečeno, nepřesnosti ve výpovědích mezi svědky a účastníky jsou v soudních řízeních věcí běžnou a je věcí soudu, aby veškeré důkazy vyhodnotil jednotlivě a ve svém souhrnu a uzavřel, kterými důkazy považuje jakou skutečnost za prokázanou a proč (a proč neuvěřil jinému důkazu); tomuto soud prvého stupně dostál a s jeho závěry ohledně věrohodnosti výpovědi žalované a uvedených svědkyň se odvolací soud ztotožňuje.

59. Konkrétně: pokud je v odvolání namítáno, že žalobce se ke změně účtu v příkazní smlouvě vyjadřoval například ve vyjádřeních z 30. 9. 2023, 5. 1. 2024 či 28. 1. 2024, je nutno zdůraznit, že soud nerozhoduje na základě tvrzení sepsaných v podání účastníka (často, stejně jako v nyní posuzované věci, formulovaných zástupcem účastníka), ale na základě provedených důkazů; účastníka totiž tíží nejen povinnost tvrzení, ale i důkazní břemeno. Žalovaná v řízení může uvést svou verzi skutkových okolností, není to však její povinností, neboť povinnost tvrzení i povinnost důkazní ohledně této skutečnosti (změně účtu v příkazní smlouvě) tíží žalobce. Na základě provedeného dokazování soud prvého stupně uzavřel, že ke změně čísla účtu došlo na základě společného telefonického hovoru účastníků, že tuto skutečnost považuje za prokázanou a v odstavcích 12 a 13 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku uvedl, na základě kterých důkazů k tomuto dospěl, i proč nevycházel z jiných důkazů, které tomuto závěru odporovaly.

60. Věrohodnost žalované nezpochybňuje ani v odvoláním namítaný poukaz na nepřesnosti v doložených částkách ohledně například rekonstrukce koupelny, nezohlednění příspěvku od matky žalobce na rekonstrukci koupelny a podobně; v odvolací argumentaci je totiž zcela pominuto, že v době po úrazu žalobce žili žalobce a žalovaná jako manželé, jejich vztahy nebyly narušeny způsobem, jak se vyhrotily v dalších letech (žalovaná se o žalobce denně obětavě starala) a není běžné v rámci fungujícího manželství vést si záznamy o tom, co, za kolik peněz a kdy přesně bylo zakoupeno; jistě nenasvědčuje nevěrohodnosti výpovědi žalované skutečnost, že žalovaná po několika letech nedokázala přesně zúčtovat peníze utracené rodinou, nadto za nestandardní situace poúrazového stavu žalobce, která mimo jiné znamenala, že žalobce po určitou dobu nebyl vůbec schopen sám cokoli zajistit, že bylo nutno provést i např. stavební úpravy (aby mohl využívat vlastní koupelnu a nemusel se za účelem hygieny přesouvat do bytu dcery žalované, svědkyně jméno FO) a vyžadovala i řadu jiných organizačních opatření v souvislosti s návštěvami lékařů, medikací, rehabilitací apod., přičemž žalovaná se o žalobce v zásadě sama starala.

61. Totéž platí o námitkách nevěrohodnosti výpovědi svědkyně jméno FO s tvrzením, že uvedla, že vezla žalobce do banky, aby si změnil limit pro převody na účtu; výše je odůvodněno, že soud nemůže posuzovat zjištěné skutečnosti osamoceně, ale v rámci všech provedených důkazů, nadto pečlivě musí přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V odstavci 8 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku soud prvého stupně odůvodnil, proč účastnickou výpověď žalobkyně a všechny svědecké výpovědi považuje za věrohodné a nepominul ani tento v odvolání zdůrazňovaný rozpor v její výpovědi.

62. Pokud je v odvolání konkrétně namítáno, že se tato svědkyně snažila formulací své výpovědi „navodit dojem své vnitřní jistoty, věrohodnosti“ a v návaznosti na to se žalobce pokusil podsunout do řízení nedovoleným způsobem další tvrzení a důkazy (konkrétně, že nově bylo zjištěno, že platební transakce ve výši 350.000 Kč ze dne 11. 5. 2020 měla být provedena v ranní době, kdy žalobce zcela nepochybně nebyl v bytě svědkyně, ačkoliv svědkyně i žalovaná opakovaně soustavně tvrdily opak, k čemuž navrhoval další důkazy), jimiž hodlal prokázat, že u všech převodů prováděných z jeho účtu nebyl přítomen, lze jen uzavřít, že takový odvolací důvod byl uplatněn v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř.; nejedná se totiž o skutečnost či důkaz, které nebyly uplatněny před soudem prvého stupně a kterými má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 205a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), ale o návrh na provedení dalších (jiných) důkazů, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvého stupně na základě jím provedeného dokazování. Soud prvého stupně v odstavci 17 odůvodnění rozsudku mimo jiné uzavřel, že „převody všech tří částek prováděla za přítomnosti žalobce dcera žalované jméno FO“; tímto nově navrhovaným důkazem má být prokázáno, že jedna z plateb, a to 11. 5. 2020, měla být provedena v ranních hodinách, konkrétně ve 2 hodiny a 36 minut, tedy „v ranní době, kdy žalobce zcela nepochybně nebyl osobně přítomen v bytě svědkyně“.

63. Uvedením těchto nových skutečností a navržením těchto jiných důkazů v odvolání tudíž není zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků (tak by se stalo, pokud by například bylo tvrzeno, že svědkyně vypovídala o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky ze strany některého z účastníků nebo jiných osob, což v odvolání tvrzeno není), ale jsou soudu nabízeny další důkazy, pomocí kterých lze zjistit skutkový stav „tentokrát úplně jinak a správně“ (přesněji řečeno podle představ žalující strany).

64. Jsou spekulací úvahy žalující strany o tom, že tuto svědkyni činí nevěrohodnou skutečnost, že uvedla, že „údajně“ nebyla možnost zřízení společného bankovního účtu žalobce a žalované, přičemž (a nad tím se žalobce podivuje) ani v budoucnu nedošlo k založení společného účtu; je zřejmé, že se během let vztahy žalobce a žalované zhoršily a nelze tudíž uzavřít, že skutečnost, že následně nebyl zřízen společný účet, prokazuje nevěrohodnost svědkyně. „Údiv“ žalobce nad tím, že v budoucnu ke zřízení společného účtu nedošlo, je irelevantní; výpovědí žalované, svědkyň jméno FO, jméno FO i Jméno žalobkyně A bylo prokázáno, že žalobce chtěl mít společný účet s žalovanou; jak soud prvého stupně přiléhavě podotkl, skutečnost, že žalobce následně dceři Jméno žalobkyně A sdělil, že „toto říct musel“, nesvědčí o nevěrohodnosti svědkyně jméno FO, ale snižuje důvěryhodnost žalobce.

65. Žalobce kritizoval závěr soudu prvého stupně, který jeho vlastní výpověď považoval za nevěrohodnou a s tímto hodnocením nesouhlasil; ve skutečnosti však v odvolání opakovaně zdůraznil svůj negativní zdravotní stav v důsledku úrazu, byť se tím snažil odůvodnit jiné skutečnosti (za jakých okolností žalovaná přistoupila k jednání vůči žalobci majetkovozkracujícímu). Žalobce poukázal v odvolání i na to, že se tento negativní zdravotní stav projevil i při soudních jednáních v rámci jeho účastnického výslechu, který hodnotil jako výslech s poměrně „vysokou mírou zmatenosti“ s tím, že měl problémy s pochopením pokládaných dotazů. To však ve vztahu k hodnocení věrohodnosti výpovědi žalovaného není v rozporu se závěrem soudu prvého stupně uvedeným v odstavci 9 odůvodnění, kde je blíže i v propojení s konkrétními skutečnostmi odůvodněno, proč soud v rozhodných skutečnostech uvěřil žalované a nikoli žalobci, který sice vypovídal spontánně, ale byl „v mnohých momentech zmatený a nedokázal si vzpomenout“ a při jednáních v odstupu pouhých sedmi dnů líčil události odlišně, přičemž si řadu událostí nepamatuje vůbec.

66. Není na místě kritika soudu prvého stupně, že žalobci „klade k tíži, že objektivně není schopen se vyjádřit ‚smysluplně‘, avšak současně již okresní soud za tohoto stavu - tento negativní zdravotní stav nikterak nepromítá do hodnocení jednání žalobce a žalované v době namítaných majetkovozkracujících jednání žalované“. Soud prvého stupně tento stav nekladl žalobci k tíži, pouze hodnotil věrohodnost jeho výpovědi; soud prvého stupně toliko vysvětlil, proč uvěřil jiným důkazům a proč z nich při hodnocení věci vycházel. Do hodnocení jednání žalobce a žalované při žalobcem namítaných majetkovězkracujících jednáních pak promítl i ostatní důkazy a další skutečnosti, jež vyšly v řízení najevo (například selektivnost tvrzení žalobce, který zcela pominul, že za chatu dostal fakticky zaplacenou částku, kterou požadoval) a shrnul, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a proč; výsledkem je právní posouzení zjištěného skutkového stavu a závěr, že bylo prokázáno, že pokud se žalobce domáhal vrácení daru z důvodů uvedených pod ad 1) až ad 4) (viz výše), nebyly splněny podmínky ustanovení § 630 obč. zák. a tento jeho úkon nevedl k tomu, že se stal znovu vlastníkem darovaného podílu na předmětných nemovitých věcech. Blíže odvolací soud odkazuje na odstavce 25 až 31 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, s nimiž se ztotožnil; k výstižnému odůvodnění není co dodat.

67. Ani námitka neprovedení důkazů není důvodná. Soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, provedení navrhovaných důkazů záleží na jeho hodnocení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Vždy se však při odůvodnění rozsudku musí obecný soud vypořádat s tím, že některé navržené důkazy neprovedl (srovnej přiměřeně například rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2000 sp. zn. III ÚS 68/99).

68. Soud prvého stupně řádně odůvodnil, proč důkazy neprovedl. Je-li namítáno, že nebyly provedeny výslechy tituly před jménem a jméno FO, pak podle svého obsahu tato námitka nesměřuje k tomu, že ze znaleckého posudku tituly před jménem a psychologického vyšetření a jméno FO, soud nezjistil rozhodné skutečnosti; formálně je namítáno, že soud prvého stupně zjištění učiněná z těchto důkazů v rozhodnutí žádným způsobem nezohlednil; ve skutečnosti však odvolatel namítá, že je soud nezohlednil způsobem, který požaduje žalobce, tedy že výskyt narušení rozpoznávacích a ovládacích schopností na straně žalobce nemůže zakládat nemravnost na straně žalované. Není pravdivá námitka, že soud prvého stupně zastal názor, že „u žalobce není dán výskyt narušení rozpoznávacích a ovládacích schopností“. Naopak v závěru o skutkovém stavu v bodu 10 odůvodnění soud prvého stupně uzavřel, že intelektové schopnosti žalobce jsou snížené do podprůměru, místy hraničí s defektem (lehkou mentální retardací), je zhoršena novopaměť, kolísá jeho pozornost, je snížená jeho schopnost vštípení a výrazně snížené psychomotorické tempo, dále, že jeho intelektové schopnosti jsou průměrné a v případě paměťového testu byl celkový výkon v pásmu výrazného průměru až podprůměru. Žalobce i touto námitkou vyjadřuje toliko nespokojenost s tím, že soud tyto skutečnosti zhodnotil jinak, než požaduje, když uzavřel, že nezakládají nemravnost jednání žalované.

69. Proč nebyl proveden dotaz na zprostředkovatele ohledně identifikace pisatele čísla účtu do příkazní smlouvy je soudem prvého stupně řádně odůvodněno; soud prvého stupně uzavřel, že bylo prokázáno, že číslo účtu žalované bylo do příkazní smlouvy dopsáno po telefonické domluvě, které byla přítomna jak žalovaná, tak i sám žalobce a zjištění, kým bylo číslo do smlouvy dopsáno, již není pro řízení podstatné. Kritika neprovedení tohoto důkazu je opět jen důsledkem nesouhlasu žalobce se skutkovým závěrem soudu prvého stupně.

70. V závěru odvolání se žalobce opětovně zamýšlí nad tím, proč nedošlo k založení společného účtu („pakliže by bylo skutečným zájmem žalobce a žalované založení společného bankovního účtu, nepochybně by se tak stalo, avšak realita byla odlišná“), namítá nesouhlas se závěrem soudu, že by žalovaná hradila převažující část nákladů spojených s chodem domácnosti s tím, že to nebylo prokázáno.

71. K opakované úvaze žalobce o ne/založení společného účtu se již odvolací soud vyjadřoval a odkazuje na odstavce výše. Lze pouze dodat, že nelze vinit protistranu, že žalobce není (například s ohledem na svůj zdravotní stav) schopen řádně a věrohodně popsat ve své výpovědi skutkové okolnosti nějaké události. Otázku, jakým způsobem účastník řízení (v daném případě žalobce) prokáže svá tvrzení, ohledně nichž ho tíží důkazní břemeno, si každý žalobce musí položit a zodpovědět před tím, než vyvolá spor. Lze uzavřít, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný chtěl společný účet s žalovanou zřídit, jak správně uzavřel i soud prvého stupně.

72. K námitce, že je nesprávný závěr soudu o tom, že žalovaná hradila převažující část nákladů spojených s chodem domácnosti, je možno uvést, že v odstavci 15 odůvodnění soud prvého stupně odůvodnil, z jakých důkazů vycházel a co zjistil o financování nákladů spojených s chodem domácnosti. Je zřejmé, že od 10. 10. 2018 (to je krátce po úrazu žalobce) do 10. 10. 2020 žalovaná ze svého účtu uhradila částku 121.040 Kč jako splátky SIPO, dále téměř 100.000 Kč za rekonstrukci koupelny a zbylá část výdajů za uvedené období činila cca 496.000 Kč; žalobce jí začal přispívat měsíčně částkou 2.600 Kč na inkaso až od 3. 6. 2019, od března 2019 do března 2020 pak prováděl ze svého účtu výběry 500 až 15.000 Kč. Ke dni 2. 11. 2020 žalobce a žalovaná podepsali tzv. „doúčtování“, v němž se dohodli, že částka 364.000 Kč byla prožita ve společné domácnosti a žalovaná ji nemusí. žalobci vracet. Úvaha soudu prvého stupně, že žalovaná „hradila veškeré nákupy a úhrady SIPA, a to nejen v době po úrazu žalobce“, má oporu v provedených důkazech.

73. Namítá-li žalobce, že mezi ním a žalovanou nebyla nikdy uzavřena jakákoliv dohoda o tom, že žalovaná bude jedinou osobou, která bude mít prospěch z příspěvku na péči, a že by tento příspěvek měl být rozdělen mezi všechny o něj pečující osoby (včetně bratra, vlastních a nevlastních dcer žalobce), je třeba předně zdůraznit, že skutečnost, že příspěvek žalovaná nerozdělila mezi jiné osoby, nebyla důvodem, pro který se žalobce domáhá vrácení varu (důvodem bylo, mimo jiné, „čerpání příspěvku na péči bez souvisejícího plnění ve prospěch dárce“); nadto ani nebylo žalobcem tvrzeno, že se o něho staral někdo jiný než žalovaná, natož významně. Z odstavce 6 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně je zřejmé, že sám žalobce uvedl, že rok či dva po úrazu se o domácnost nestaral, první dva roky nebyl schopen postarat se ani o sebe a částečně mu pomáhala žalovaná, proto zažádali o příspěvek na péči. Obdobně ve své účastnické výpovědi uvedla žalovaná (viz. odstavec 7 odůvodnění rozsudku), když uvedla, že prvního půl roku nebyl žalobce schopen vůbec fungovat a ona s ním trávila 24 hodin denně, v roce 2019 onemocněl oboustrannou pneumonií, takže se o něj starala pořád. V odstavci 20 odůvodnění pak soud prvého stupně uzavřel po skutkové stránce, že po propuštění žalobce z nemocnice po dopravní nehodě žalovaná zastávala veškerou péči o žalobce, starala se o něj i domácnost; na základě plné moci ze dne 31. 12. 2018 ho zastupovala v rámci řízení ve věci vyřizování příspěvku na péči, který byl žalobci přiznán. Závěr soudu prvého stupně, že se o žalobce starala žalovaná, přičemž příspěvek sloužil žalobci k nákupu „služby k péče“, má oporu v provedeném dokazování, a tudíž je správný i závěr, že na příspěvek na péči, který žalobci byl posílán na účet žalované, žalovaná nárok měla a bylo na ní, jak s prostředky naloží.

74. Konečně, podivuje-li se žalobce tomu, že se soud prvého stupně „úplně přechází a nevidí ničeho nemravného na tom, že právě naopak žalovaná ve vztahu k žalobci provedla ono zúčtování, a to dokonce zúčtování ve (zcela zjevně) neoprávněné výši a současně k němu žalovaná přistoupila v situaci, kdy se nachází v postavení manželky žalobce (= osoby po vážném úrazu), tedy v postavení, kdy je její právní povinností zajišťovat péči o manžela (i bez poskytnutí příspěvku na péči), a to včetně provádění úhrad nezbytných za účelem zajištění výživy manžela, pokud manžel není schopen si výživu opatřit sám (žalobce přesto tyto náklady průběžně nesl sám)“, pak žalobce zcela obrací chápání toho, co je mravné a co nikoliv. Bylo prokázáno a soudem prvého stupně uzavřeno, že žalovaná o žalobce pečovala, a to řádně a obětavě, a je i odůvodněno, proč za daných okolností lze požadavek žalované na ověření podpisu na předmětném doúčtování považovat za nikoli nemravný, i proč částka, jež měla být podle doúčtování zohledněna jako žalobcem a žalovanou „prožitá“, odpovídá majetkové situaci žalobce a žalované. Naopak, že jednání, k nimž mezi účastníky došlo a pro které se žalobce domáhal vrácení daru, nepředstavují vůbec porušení dobrých mravů, natož hrubé.

75. Závěry soudu prvého stupně jsou správné a mají oporu v provedeném dokazování.

76. I v rámci odvolacího řízení žalobkyně navrhovaly provedení důkazů - zčásti těch, které neprovedl soud prvého stupně, a zčásti důkazů nových.

77. Důkazy, které neprovedl soud prvého stupně a které jsou opakovaně v odvolání navrhovány, to je výslech tituly před jménem a jméno FO, a vyžádání sdělení zprostředkovatele ohledně identifikace pisatele čísla účtu do příkazní smlouvy, byly soudem prvého stupně řádně vypořádána; bylo přezkoumatelným způsobem odůvodněno, proč tyto důkazy soud prvého stupně neprovedl, odvolací soud se s tímto odůvodněním ztotožňuje a pro stručnost odkazuje na odstavce 21 a 23 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku.

78. Pokud se týká v odvolacím řízení nově navržených důkazů, tak žádost bance zřejmě směřující ke zjištění, kdy byla provedena bankou poslední transakce ve výši 350.000 Kč dne 11. 5. 2020 je nedovoleně navrhována v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř., jak je odůvodněno výše; nadto skutečnost, kdy banka provedla tuto transakci, není pro posouzení věci podstatná; je obecně známo, že banka transakci nemusí provést bezprostředně po jejím zadání a podmínky provedení transakce bankou jsou upraveny v podmínkách vedení účtu. Důkaz proto proveden nebyl.

79. Důkaz výtiskem pravděpodobně screenu obrazovky počítače, označeným jako „generativní popis (AI)“, odvolací soud rovněž neprovedl. V souzené věci soud prvého stupně při hodnocení zdravotního stavu a jeho důsledků na chování žalobce vycházel z výsledků konkrétních vyšetření žalobce, a to ze závěrů znaleckého posudku soudního znalce tituly před jménem vypracovaného dne 3. 10. 2019, a ze závěrů psychologického vyšetření klinického psychologa jméno FO, které se podávají z jeho zprávy ze dne 1. 7. 2020; dále vycházel z výpovědi žalované a svědecké výpovědi bratra žalobce jméno FO. Soud prvého stupně tudíž pro své závěry čerpal z důkazů, které měly konkrétní relevanci k osobě žalobce a jeho postupně se měnícímu zdravotnímu stavu. Při jakékoliv změně zdravotního stavu či narušení funkcí osoby (v daném případě je namítáno narušení kognitivních funkcí žalobce) je podstatné, do jaké míry taková změna zdravotního stavu či porucha ovlivňuje chování konkrétní osoby a jakým způsobem, nikoli obecná definice vztahující se k obecným důsledkům.

80. V této souvislosti nelze přehlédnout ani skutečnosti, k nimž došlo v průběhu odvolacího řízení a které svědčí o účelovosti námitek neschopnosti žalobce posoudit relevantně následky svého jednání. Zdravotní stav žalobce dostál po dopravní nehodě, k níž došlo datum, jistě podstatných změn, ale, jak vyplývá z podání žalobkyně b), nebyl natolik vážný, aby nemohl v roce 2023 odcestovat za ní do Anonymizováno a tam strávit celý měsíc.

81. Ve vztahu k narušení kognitivních funkcí žalobce se účelovost námitky projevuje při porovnání následujících skutečností: 1) Pokud se týká převodů ad 1), došlo k nim v měsících srpnu a listopadu 2019 a v měsících květnu a srpnu 2020, k podpisu „doúčtování“ došlo 2. 11. 2020, k plnění od Anonymizováno., došlo 2. 12. 2019, k převodům dle ad 2) došlo v dubnu a květnu 2020, k převodu chaty došlo v dubnu 2020 a peníze, které požadoval za převod chaty obdržel žalobce v květnu 2020 a k předání/převzetí peněz na výstavbu bazénu došlo v nadvakrát v měsíci září 2021. 2) Bylo prokázáno, že v době převodů v roce 2020 si žalobce jednou týdně kontroloval stav financí na svém účtu, je proto vyloučeno, aby nevěděl o převodech z jeho účtu dle ad 2); o převodu chaty i o předání finančních prostředků na pořízení krytého bazénu věděla i přímá rodina žalobce; chatu nejdříve nabídl své dceři Jméno žalobkyně A, žalobkyni a), která ji odmítla, a až poté došlo k převodu na dcery žalované, a to ve faktickém konečném důsledku nikoli bezplatně, ale za částku, kterou žalobce požadoval; investice do výstavby bazénu žalobci rozmlouval jeho bratr jméno FO. 3) Mimoto žalobce v průběhu odvolacího řízení převedl na svou dceru Jméno žalobkyně A, žalobkyni a), svůj podíl na nemovitostech, které jsou předmětem tohoto řízení, a dne 16. 12. 2020 sepsal závěť, kterou jako jediné dědičky povolal své dcery – žalobkyni a) a žalobkyni b).

82. Mimo námitek žalobce a posléze žalobkyň v rámci tohoto sporu však žádné právní jednání žalobce učiněné v průběhu odvolacího řízení zpochybněno nebylo; logicky však, pokud by byly kognitivní funkce žalobce z důvodu jeho zdravotního stavu natolik narušeny, že by výrazně ovlivňovaly jeho schopnost rozhodování, bylo namístě, a to i vzhledem k časové souslednosti, zpochybnit i právní jednání žalobce, jímž na žalovanou a) převedl svůj podíl na bytu a rovněž tak jeho vůli, kterou vyjádřil v závěti; to se však nestalo.

83. Odvolací soud neprovedl ani důkazy lékařskými zprávami ze dne 2. 5. 2019 a 3. 1. 2022, které žalobkyně předložily v průběhu odvolacího řízení a které se týkají zdravotního stavu žalobce s tím, že tato zdravotnická dokumentace nebyla „rodině žalobce dosud známa“ a tuto zdravotnickou dokumentaci přebírala osobně žalovaná, která byla dokonce přítomna osobně souvisejícím vyšetřením, a tedy významně zhoršený zdravotní stav žalobce byl žalované bezprostředně znám, neboť i tento důkaz byl předložen v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. (skutečnost, že lékařské zprávy nebyly známy rodině žalobce je irelevantní) a nadto není sporné, že by žalovaná zdravotní stav žalobce neznala.

84. Jak již výše uzavřel odvolací soud, rozsudek soudu prvého stupně je správný. V průběhu odvolacího řízení však došlo z důvodu úmrtí žalobce k procesnímu nástupnictví na straně žalobce a žalobkyněmi jsou nyní jeho dcery Jméno žalobkyně A a Jméno žalobkyně B. Mimoto v průběhu odvolacího řízení žalobce id. ½ předmětných nemovitostí, u nichž byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník, převedl na svou dceru Jméno žalobkyně A. Na změněnou procesní situaci reagovaly žalobkyně změnou žaloby a požadovaly určení, že pan Jméno žalobkyně B (žalobce) byl ke dni svého úmrtí vlastníkem id. ½ předmětných nemovitých věcí. Změna žaloby byla připuštěna.

85. Odvolací soud shledal, že žalobkyně mají v souzené věci tvrzený naléhavý právní zájem na požadovaném určení, shledal rovněž, že jsou aktivně legitimovány v tomto sporu a že žalovaná je ve věci pasivně legitimována.

86. Věcně správný rozsudek soudu prvého stupně však s ohledem na změněnou procesní situaci nemohl být potvrzen a bylo nutno výrok změnit. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam rozhodnutí soudu prvého stupně změnil tak, že zamítl žalobu žalobkyň, kterou se domáhaly určení, že pan Jméno žalobkyně B byl ke dni svého úmrtí vlastníkem předmětných nemovitých věcí.

87. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšné žalované byly přiznány náklady řízeních v obou stupních.

88. Zanechal-li zůstavitel více dědiců, jsou až do vypořádání pravomocným usnesením soudu považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví a z právních úkonů týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně. Odvolací soud proto rozhodl, že žalobkyně jsou povinny náklady řízení před soudy obou stupňů uhradit žalované společně a nerozdílně.

89. Pokud se týká vyčíslení nákladů, pak za řízení před soudem prvého stupně bylo žalované přiznáno na nákladech řízení 39.265 Kč tak, jak je odůvodněno v odstavci 32 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku soudu prvého stupně, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

90. Za řízení před odvolacím soudem byla žalované přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení za čtyři úkony právní služby a čtyři režijní paušály, a to za vyjádření k odvolání sepsané dne 22. 7. 2024, u něhož odměna za jeden úkon právní pomoci činí 3.100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů částku 300 Kč dle advokátního tarifu platného do 31. 12. 2024, a dále za úkony - vyjádření k vyjádření ze dne 22. 9. 2025, účast u jednání odvolacího soudu dne 25. 9. 2025 a účast u jednání odvolacího soudu dne 23. 10. 2025, u nichž u každého z těchto úkonů činí odměna za jeden úkon právní pomoci částku 5.620 Kč a režijní paušál hotových výdajů 450 Kč dle advokátního tarifu platného od 1. 1. 2025. Na nákladech odvolacího řízení tak žalobkyni náleží částka 21.610 Kč (3.100 + 300 + 3x 5.620 + 3x 450 Kč) a k tomu 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 4.538,10 Kč, to je celkem 26.148,10 Kč.

91. Za řízení v obou stupních tak žalované náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 65.413,10 Kč, kterou bylo uloženo žalobkyním společně a nerozdílně uhradit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení, a to u Okresního soudu ve Zlíně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem splněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.