59 Co 149/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupen advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 350.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 2. 4. 2024, č. j. Anonymizováno

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20.847 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátky.

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 350.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 350.000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 57.500 Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud I. stupně v podstatném uvedl, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce ve výši 350.000 Kč. Žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v hotovosti dne , datum, ve výši 125.000 Kč, dne , datum, ve výši 125.000 Kč a dne , datum, ve výši 100.000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčené prostředky vrátit nejpozději do , datum, , což neučinila a od , datum, se dostala do prodlení. Vztah mezi účastníky posoudil soud I. stupně podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „obč. zák.“) jako smlouvu o půjčce, úroky z prodlení žalobci přiznal podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 2 o. s. ř. a náhradu přiznal žalobci jako plně procesně úspěšnému účastníkovi.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítla, že pohledávka žalobce je promlčená, neboť půjčka měla být uhrazena nejpozději do , datum, . Dále namítala, že rozhodnutí je zmatečné, neboť soud I. stupně popletl data půjčky, kdy jednou hovoří o půjčce z roku 2023 a jindy o půjčce z roku 2013. Žalovaná navrhla, aby rozsudek byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.

4. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání měl námitku promlčení za bezdůvodnou, neboť z obsahu spisu nelze bez dalších okolností a důkazů promlčení práva posoudit. Poukázal na to, že k posouzení námitky by bylo třeba zjistit, jak probíhalo původní insolvenční řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, a o jakou dobu se promlčecí doba prodloužila, a dále průběh adhezního řízení, neboť žalobce podal na žalovanou trestní oznámení a žalovaná sama v podání ze dne , datum, sdělila, že pohledávka je též předmětem trestního řízení a žalobce uplatňuje proto pohledávku 2x. Žalobce považoval námitku promlčení také v rozporu s dobrými mravy, resp. za zneužití práva, které nepožívá právní ochrany, neboť žalovaná zneužívala procesní úpravu. To odůvodnil tím, že po podání žaloby žalovaná vůbec nereagovala na výzvu soudu I. stupně k vyjádření se k žalobě, jednání nařízená na , datum, a , datum, se z důvodů na její straně nekonala. Dne , datum, před nařízeným jednáním podala námitku podjatosti soudce, kterou na výzvu nedoplnila, a uvedla, že by věc měla být projednávána u jiného věcně příslušného soudu, ač tato námitka byla v rozporu s občanským soudním řádem. Tři dny před nařízeným jednáním podala na sebe insolvenční návrh a toto řízení trvalo 5,5 roku. Poté se k jednání žalovaná ani její zástupkyně dne , datum, nedostavila. Dle žalobce jednala žalovaná úmyslně v době od r. 2014 do r. 2024 s cílem zabránit úhradě dluhu, zdržovala řízení, za dobu více než 6 let se k věci nevyjádřila. Žalobce navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

5. Odvolací soud konstatuje, že žalovaná podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody, podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), g) o. s. ř.

6. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího za podmínek vyplývajících z ustanovení § 211 a násl. o. s. ř.

7. Nejprve se odvolací soud zabýval námitkou žalované, že rozhodnutí soudu I. stupně je zmatečné. Žalovaná tím fakticky uplatňuje námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou spojuje s tím, že soud I. stupně popletl data půjčky.

8. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že v bodě 1 soud I. stupně konstatoval, že v žalobě žalobce uvedl, že žalované poskytl půjčku v celkové výši 350.000 Kč, když jí poskytl hotovost ve výši 125.000 Kč dne , datum, , částku ve výši 125.000 Kč dne , datum, a dne , datum, částku ve výši 100.000 Kč. Dále soud I. stupně v rámci skutkových zjištění v bodě 7 odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že dle smlouvy o půjčce žalovaná potvrdila svým podpisem převzetí částky 350.000 Kč ve 3 splátkách, a to , datum, ve výši 125.000 Kč, dne , datum, ve výši 125.000 Kč, není však uvedena další částka 100.000 Kč. V bodě 8 odůvodnění rozhodnutí soud I. stupně konstatoval zjištění, že podle příjmových pokladních dokladů ze dne , datum, , , datum, a , datum, žalovaná potvrdila převzetí půjček od žalobce dne , datum, ve výši 125.000 Kč, dne , datum, ve výši 125.000 Kč a dne , datum, ve výši 100.000 Kč, taktéž v bodě 15, v němž učinil závěr o skutkovém stavu věci, soud I. stupně uvedl, že částka 350.000 Kč byla žalované fakticky poskytnuta až k datu , datum, , když postupně jí byly ze strany žalobce půjčeny částky ve výši 125.000 Kč dne , datum, , ve výši 125.000 Kč dne , datum, a ve výši 100.000 Kč dne , datum, .

9. Z výše uvedeného je evidentní, že pokud soud I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl u některých dat rok 2023, jedná se o zjevnou nesprávnost, která však nevede k nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Žaloba byla podána dne , datum, a v ní žalobce tvrdil, že půjčka byla žalované vyplacena dne , datum, ve výši 125.000 Kč, dne , datum, ve výši 125.000 Kč a dne , datum, ve výši 100.000 Kč. Výdajové pokladní doklady, v nichž žalovaná potvrdila, že jí byla půjčka vyplacena v částkách 125.000 Kč, 125.000 Kč a 100.000 Kč, a které byly podkladem pro zjištění soudu I. stupně ohledně potvrzení převzetí půjčených prostředků (č. l. 4 spisu), byly dle zjištění odvolacího soudu vystaveny dne , datum, , , datum, a , datum, . Uvedené svědčí o tom, že soud I. stupně nesprávně zaměnil v bodě 1, 8 a 15 odůvodnění rozhodnutí rok 2013 za rok 2023. Tato nesprávnost je zcela zjevná, vyplývá z obsahu žaloby i soudem I. stupně provedených důkazů. Nezpůsobuje však zmatečnost, resp. nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, když z odůvodnění lze mít bez pochybností za to, že soud I. stupně vycházel při rozhodování ze skutečnosti, že žalovaná obdržela od žalobce půjčku ve výši 350.000 Kč ve třech platbách dne , datum, ve výši 125.000 Kč, ve výši 125.000 Kč dne , datum, a ve výši 100.000 Kč dne , datum, , jak se podává z bodu 19 odůvodnění rozsudku.

10. Odvolací soud při rozhodování vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, když tato mají podklad v provedeném dokazování a byla opatřena procesně řádným způsobem. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem odvolací soud toliko zdůrazňuje, že peněžní prostředky byly žalované žalobcem předány v hotovosti dne , datum, ve výši 125.000 Kč, ve výši 125.000 Kč dne , datum, a ve výši 100.000 Kč dne , datum, . Celkem tedy žalobce žalované půjčil částku 350.000 Kč, což nebylo ze strany žalované v řízení rozporováno.

11. Po právní stránce posoudil soud I. stupně nárok žalobce na zaplacení částky 350.000 Kč správně podle ustanovení § 657 a násl. obč. zák., neboť závazkový vztah mezi účastníky vznikl před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle přechodných ustanovení (§ 3028 odst. 3 o.z.) se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

12. Mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce, dle které byla žalovaná povinna žalobci vrátit půjčené peněžní prostředky nejpozději do , datum, . Jelikož žalovaná půjčku žalobci nevrátila, je nárok žalobce na zaplacení částky 350.000 Kč důvodný.

13. Soud I. stupně správně dovodil, že žalobce má rovněž právo na zákonné úroky z prodlení z částky 350.000 Kč. Splatnost půjčky byla účastníky ve smlouvě dohodnuta do , datum, a dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku.

14. I když soud I. stupně nesprávně nárok na úroky z prodlení posoudil podle ustanovení § 1970 o. z., nemění to ničeho na věcné správnosti jeho rozhodnutí (přiznání nároku na úroky z prodlení). Z ustanovení § 3028 odst. 3 o. z., které odvolací soud zmínil shora, plyne, že práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku (účinnosti nabyl , datum, ) včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, se řídí dosavadními právními předpisy.

15. V posuzované věci účastníci smlouvu o půjčce uzavřeli přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, proto se i práva a povinnosti z porušení této smlouvy budou podle § 3028 odst. 3 o. z. řídit dosavadními právními předpisy, tj. občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do , datum, .

16. Žalovaná porušila smlouvu o půjčce tím, že žalobci nevrátila půjčené peněžní prostředky. Vzhledem ke sjednané splatnosti půjčky se podle § 517 odst. 1 obč. zák. dostala dnem , datum, do prodlení a podle § 517 odst. 2 obč. zák. vzniklo žalobci právo požadovat po žalované vedle plnění též úroky z prodlení, jejichž výše se řídí prováděcím předpisem. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s ustanovením § 2 tohoto nařízení přiznal žalobci nárok na zaplacení úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, odpovídající výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. V odvolání žalovaná dále uplatnila námitku promlčení, kterou opřela o tvrzení, že půjčka měla být uhrazena do , datum, a v době podání návrhu byla pohledávka promlčena.

18. Odvolací soud vyšel z ustálené judikatury, dle které námitku promlčení uplatněnou až v odvolacím řízení může odvolací soud shledat důvodnou jen tehdy, umožňují-li mu skutková tvrzení a důkazy uplatněné před soudem prvního stupně nebo jinak v tomto stádiu řízení vyšlé najevo posoudit rozhodné skutečnosti z pohledu hmotně právní úpravy promlčení a přijmout závěr o promlčení žalobou uplatněného nároku. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ). V rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, Nejvyšší soud uvedl, že nemůže být v neprospěch žalobce, který důkazní břemeno nenese ve vztahu k promlčení práva, vznese-li žalovaný až v průběhu odvolacího řízení námitku promlčení a z okolností ve spise a skutkových zjištění soudu prvního stupně nevyplývá, že marně uplynula promlčecí doba. Soud nemůže k námitce vznesené v odvolacím řízení přihlédnout, nelze-li bez dalších skutečností a důkazů posoudit její důvodnost. Bylo by v rozporu s právem na spravedlivý proces odepřít protistraně právo na uplatnění skutečností vylučujících promlčení. Dokud totiž námitka k promlčení nebyla vznesena, neměla druhá strana důvod a ostatně ani oprávnění tvrdit skutečnosti vylučující promlčení a navrhovat k nim důkazy. Námitka promlčení je bezdůvodná, pokud z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně nelze bez dalších okolností a důkazů posoudit promlčení práva, tj. že marně uplynula promlčecí doba.

19. V posuzované věci odvolací soud vzal v úvahu, že v odvolacím řízení se uplatní princip neúplné apelace, neboť účastníkům se dostalo u jednání před soudem I. stupně před vyhlášením napadeného rozsudku poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.

20. Podle smlouvy o půjčce byla splatnost půjčky sjednána do , datum, . Jelikož závazkový vztah mezi účastníky vznikl za účinnosti zákona č 40/1964 Sb., běh promlčecí doby se posoudí podle tohoto právního předpisu. Odvolací soud při posouzení námitky promlčení vycházel proto z níže uvedených právních norem.

21. Podle § 110 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.Podle § 112 věta první obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace.

22. Promlčecí doba se v daném případě řídí ustanovení § 101 obč. zák. činí tři roky. Splatnost půjčky byla dohodnuta do , datum, , promlčecí doba začala běžet dnem , datum, , v němž žalobce mohl právo na vrácení půjčené částky poprvé uplatnit u soudu. Konec promlčecí doby by připadl na , datum, .

23. Závěr o tom, zda nárok žalobce byl uplatněn po uplynutí promlčecí doby, však v přezkoumávané věci nelze učinit.

24. Žalobce již v žalobě tvrdil skutečnosti, které mohou mít vliv na posouzení námitky promlčení. Uvedl, že jeho pohledávka nebyla vymožena ani v insolvenčním řízení, které bylo pravomocně skončeno dne , datum, , do něhož podal přihlášku pohledávky ve výši 350.000 Kč dne , datum, . Ze spisu se podávají skutečnosti vztahující se k insolvenčnímu řízení vedenému ve věci žalované jako dlužnice u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, /2018 (z důvodu tohoto insolvenčního řízení bylo řízení v posuzované věci přerušeno). Předmětné insolvenční řízení však není insolvenčním řízením, o němž žalobce hovořil v žalobě, neboť bylo zahájeno po podání žaloby. Skutečnosti potřebné pro posouzení námitky promlčení, týkající se předchozího insolvenčního řízení, v řízení před soudem I. stupně nebyly zjišťovány, což je odůvodněno tím, že žalovaná námitku promlčení před soudem I. stupně nevznesla.

25. Ze spisu odvolací soud ohledně dřívějšího insolvenčního řízení zjistil, že insolvenční řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , usnesením ze dne , datum, insolvenční soud insolvenční návrh zamítl. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z usnesení Policie ČR, odd. hospodářské kriminality , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Předmětné usnesení bylo provedeno k důkazu soudem I. stupně, odvolací soud nad rámec zjištění soudu I. stupně, že žalobce podal na žalovanou trestní oznámení, které bylo odloženo podle § 159a odst. 1 trestního řádu, z tohoto usnesení dále zjistil shora uvedené skutečnosti, aniž by však bylo potřebné předmětný důkaz opakovat (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , nebo ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ). Z předmětného usnesení se dále podává, že žalobce při podání trestního oznámení sdělil, že podal na žalovanou dne , datum, insolvenční návrh a usnesením ze dne , datum, rozhodl insolvenční soud o zahájení insolvenčního řízení ve věci žalované jako dlužníka. Jiné skutečnosti se k předmětnému insolvenčnímu řízení z listin předložených k důkazu v řízení před soudem I. stupně nepodávají.

26. Odvolací soud při rozhodování vycházel dále z ustanovení insolvenčního zákona.Podle § 89 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném v době podání insolvenčního návrhu (dále jen „IZ“) není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (odstavec 1). Rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení v průběhu jednání nebo hned po skončení jednání, jsou proti všem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci účinná, jakmile jsou vyhlášena účastníkům a insolvenčnímu správci, kteří byli při jednání přítomní; rozhodnutí ve věci samé jsou v takovém případě proti všem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci účinná, jakmile je insolvenční soud vyhlásí veřejně (odstavec 2).Podle § 109 odst. 1 písm. a) IZ se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Podle § 109 odst. 3 IZ lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží. Podle § 109 odst. 4 IZ účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.Podle § 142 písm. c) IZ jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou zamítnutí insolvenčního návrhu.Podle § 146 odst. 1 IZ účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.Podle § 173 odst. 1 věta první IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku.Podle § 173 odst. 1 věta první IZ přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

27. K insolvenčnímu řízení vedenému u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, bylo možné před nastoupením účinků neúplné apelace mít za zjištěné, že bylo zahájeno usnesením insolvenčního soudu ze dne , datum, , insolvenční návrh byl zamítnut usnesením ze dne , datum, .

28. Uvedená zjištění jsou však pro posouzení námitky promlčení nedostačující. Pohledávka žalobce ze smlouvy o půjčce je pohledávkou, která mohla být uspokojena v insolvenčním řízení jen na základě přihlášky. Se zahájením insolvenčního řízení se podle § 109 odst. 3 IZ pojil účinek stavení promlčecí doby. V daném případě nelze však určit, kdy tento účinek (v průběhu plynutí promlčecí doby, která započala běžet dne , datum, ) nastal, neboť není zřejmé, kdy usnesení o zahájení insolvenčního řízení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno (§ 89 odst. 1 IZ). I když žalobce tvrdil, že svoji pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil dne , datum, , ani tuto skutečnost nebylo možné z důkazních prostředků provedených a označených v řízení před soudem I. stupně považovat za zjištěnou. Přihláška pohledávky má přitom pro běh lhůty k promlčení stejné účinky jako uplatnění práva u soudu (§ 173 odst. 1 IZ), což s ohledem na ustanovení § 112 odst. 1 obč. znamená, že ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu, promlčecí doba neběží. Nelze taktéž stanovit, kdy účinky stavení promlčecí doby pominuly, neboť není zřejmé, kdy zanikly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (§ 109 odst. 3 IZ) v důsledku rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu (§ 142 písm. c/ IZ). K takovému posouzení nepostačuje zjištění, že insolvenční soud vydal usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu dne , datum, , když z právní úpravy plyne, že zamítne-li insolvenční soud insolvenční návrhu v průběhu jednání nebo hned po skončení jednání, je rozhodnutí účinné vůči všem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci veřejným vyhlášením a vůči ostatním subjektům zveřejněním v insolvenčním rejstříku, a zamítne-li insolvenční soud insolvenční návrh bez jednání, je jeho rozhodnutí účinné zveřejněním v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 2, § 146 odst. 1 IZ). Insolvenční soud může taktéž stanovit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zaniknou až právní mocí rozhodnutí (§ 146 odst. 1 IZ). V posuzované věci nebyly skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit okamžik zániku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, do nastoupení účinků neúplné apelace zjištěny.

29. Ačkoli se zahájením insolvenčního řízení ve věci žalované jako dlužnice se pojily mimo jiné účinky spočívající ve stavení promlčecí doby, odvolací soud nemohl z důvodu zásady neúplné apelace, ovládající odvolací řízení, potřebná skutková zjištění v odvolacím řízení doplnit, resp. vést účastníky k doplnění nezbytných skutkových tvrzení a jejich prokázání.

30. Žalobce ve vyjádření k odvolání poukázal také na to, že vůči žalované podal v souvislosti s nevrácením půjčky trestní oznámení a že je nutné zjistit průběh adhezního řízení. Hovoří-li ustanovení § 112 odst. 1 obč. zák. o tom, že dochází ke stavení běhu promlčecí doby uplatněním práva u soudu anebo u jiného příslušného orgánu, jestliže věřitel řádně v zahájeném řízení pokračuje, je ve smyslu ust § 43 trestního řádu za uplatnění práva nutno považovat též uplatnění nároku poškozeným v trestním řízení, a to připojením se k trestnímu řízení v tzv. adhezním řízení. Soudní judikatura dovodila, že řádně uplatnit nárok s účinkem stanovení běhu promlčecí doby lze i podáním trestního oznámení, je-li v něm obsažen požadavek na uložení povinnosti k náhradě škody konkrétní osobě (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, .

31. V přezkoumávané věci bylo možné z usnesení Policie ČR, odd. hospodářské kriminality , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, však zjistit jen tolik, že žalobce podal trestní oznámení na žalovanou v souvislosti s nezaplacením pohledávky ze smlouvy o půjčce, nevyplývá však z něj, zda žalobce vznesl v trestním řízení požadavek na zaplacení náhrady škody podle § 43 trestního řádu, kdy tak učinil a v jaké výši nárok uplatnil.

32. Na základě výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro posouzení důvodnosti námitky promlčení, kterou žalovaná uplatnila v odvolání. Nelze učinit právní závěr, že k promlčení práva žalobce na zaplacení žalované částky došlo a doplnění potřebných skutkových tvrzení a provedení důkazů brání princip neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.). Protože důvodnost námitky promlčení nelze bez dalších skutečností a důkazů posoudit, důsledky toho musí jít k tíži žalované, která námitku promlčení uplatnila až v odvolacím řízení.

33. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. ve výroku o věci samé, jakož i ve správném nákladovém výroku potvrdil.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich zaplacení v částce 20.847 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Okolnosti pro moderaci náhrady nákladů řízení odvolací soud nezjistil a nebyly ani tvrzeny.

35. Náklady žalobce v odvolacím řízení tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 9.700 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), a to vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. g/, k/ advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč ke každému z 2 úkonů právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovné ve výši 447 Kč k jednání z , adresa, a zpět o celkové vzdálenosti 62 km vozidlem s průměrnou spotřebou 4,2 litrů nafty/100 km při ceně pohonných hmot 38,70 Kč/1 litr a sazbě základní náhrady za opotřebení vozidla 5,60 Kč/1 km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.